31997Y0917(01)

Sdělení Komise členským státům na základě čl. 93 odst. 1 Smlouvy o ES, kterým se použijí články 92 a 93 Smlouvy na krátkodobé pojištění vývozních úvěrů

(97/C 281/03)

(Text s významem pro EHP)

1. Úvod

1.1 Členské státy vyvíjejí aktivní politiku na podporu svého vývozního průmyslu. Z celkové podpory, kterou členské státy poskytly zpracovatelskému průmyslu v letech 1992 až 1994, připadlo 7 % na podporu vývozů, a to převážně formou vývozních úvěrů a pojištění vývozních úvěrů za výhodných podmínek [1].

1.2 Vývozní subvence přímo ovlivňují hospodářskou soutěž na trhu mezi soupeřícími potenciálními dodavateli zboží a služeb. Vzhledem k tomu, že si je Komise jako strážce hospodářské soutěže podle Smlouvy vědoma škodlivých vlivů subvencí, vždy přísně odsuzovala podpory vývozu v rámci obchodu uvnitř Společenství [2]. I když podpora poskytovaná členskými státy na vývozy do třetích zemí může rovněž ovlivnit hospodářskou soutěž v rámci Společenství [3], Komise podle pravidel o státní podpoře obsažených v článcích 92, 93 a 94 Smlouvy do této oblasti systematicky nezasahovala. Měla proto několik důvodů. Za prvé, tato oblast je částečně upravena ustanoveními Smlouvy, které se týkají zahraničního obchodu, konkrétně články 112 a 113, kdy článek 112 upravuje harmonizaci podpory vývozu. Za druhé, podporou vývozu do třetích zemí není ovlivňována pouze hospodářská soutěž v rámci Společenství, ale rovněž konkurenceschopnost vývozců Společenství vůči obchodním partnerům Společenství, kteří poskytují stejnou podporu. A konečně, v oblasti kontroly podpor bylo dosaženo pokroku na základě ustanovení Smlouvy, která se týkají obchodu, i v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světové obchodní organizace (WTO).

1.3 Ačkoliv se Komise doposud zdržela výkonu svých kontrolních pravomocí týkajících se státní podpory v oblasti vývozních úvěrů a pojištění vývozních úvěrů, z práce skupiny Rady pro vývozní úvěry [4] a případů projednávaných Soudním dvorem Evropských společenství [5] vyplynulo, že přinejmenším v jedné oblasti, a to v oblasti krátkodobého pojištění vývozních úvěrů, může skutečné nebo možné narušování hospodářské soutěže ve Společenství ospravedlnit zásah Komise podle pravidel o státní podpoře, aniž by Komise musela vyčkat pokroku na jiných frontách. K narušování hospodářské soutěže může dojít nejen mezi vývozci v různých členských státech, kteří obchodují uvnitř i mimo Společenství, ale rovněž mezi pojistiteli vývozních úvěrů, kteří nabízejí své služby ve Společenství.

1.4 Účelem tohoto sdělení je odstranit takováto narušení, k nimž dochází v rámci státní podpory v odvětví pojištění vývozních úvěrů, kde existuje konkurence mezi veřejnými nebo veřejně podporovanými pojistiteli vývozních úvěrů a soukromými pojistiteli vývozních úvěrů. Tento obchodní sektor pojištění vývozních úvěrů souvisí s pojištěním rizik krátkodobých vývozních úvěrů na obchodní transakce v rámci Společenství i do celé řady třetích zemích. Takováto rizika se označují za "obchodovatelná" a budou dále vymezena v oddílu 2. Tento pojem v současné době zahrnuje pouze tzv. "obchodní" rizika, jako protiklad k pojmu "politická" rizika, v obchodu v rámci Společenství a s většinou členských zemí OECD, jejichž seznam je uveden v příloze k tomuto sdělení. Ačkoliv členské státy vynaložily značné úsilí na zrušení podpory v obchodním sektoru pojištění vývozních úvěrů, protože očekávaly zásah ze strany Společenství, jednotný trh vyžaduje, aby byla přijata ochranná opatření, která by za všech okolností zajistila rovnost pravidel.

Toto sdělení se nebude zabývat pojištěním rizik střednědobých a dlouhodobých vývozních úvěrů, které jsou v současné době převážně neobchodovatelné povahy. Faktory, které v této oblasti vedly Komisi k tomu, aby se zdržela rozsáhlejšího využití pravomocí kontrolovat státní podpory, stále ještě hovoří proti takovémuto zásahu. Naproti tomu je vyvíjeno úsilí směřující k harmonizaci podmínek pojištění vývozních úvěrů, pojistného a pojišťovací politiky země, přičemž se přihlíží k systémům ve třetích zemích, aby nedocházelo k narušování konkurenceschopnosti vývozců Společenství.

1.5 Oddíl 2 tohoto sdělení popisuje strukturu trhu pojištění vývozních úvěrů a odlišuje obchodní neboli tržní sektor, v rámci kterého působí soukromí pojistitelé a který je předmětem tohoto sdělení, od sektoru netržního. Oddíl 3 vyjmenovává hlavní faktory, které mohou narušovat hospodářskou soutěž mezi soukromými a veřejnými či veřejně podporovanými pojistiteli vývozních úvěrů, a vysvětluje, proč a do jaké míry lze použít články Smlouvy o státní podpoře. A konečně, v oddíle 4 Komise stanoví, jaká opatření považuje za nezbytná k tomu, aby bylo zajištěno, že veškeré zbývající druhy státní podpory uvedené v oddíle 3 budou z tržního sektoru odstraněny, a na základě čl. 93 odst. 1 Smlouvy vyzývá členské státy k případnému přijetí takovýchto opatření.

2. Tržní a netržní sektor pojištění krátkodobých vývozních úvěrů

2.1 Ze zprávy skupiny Rady pro vývozní úvěry (dále jen "zpráva"), stížností soukromých pojistitelů vývozních úvěrů a případů projednávaných Soudním dvorem Evropských společenství vyplývá, že v některých členských státech tytéž "oficiální" agentury pro vývozní úvěry, které pojišťují střednědobá a dlouhodobá rizika vývozců na účet státu nebo s jeho zárukou [6], provozují na účet státu nebo s jeho zárukou rovněž krátkodobé pojištění vývozních věrů, a tak na trhu konkurují soukromým pojistitelům vývozních úvěrů, kteří nemají žádné podobné spojení se státem. Těmito "oficiálními" agenturami pro vývozní úvěry mohou být orgány veřejné správy, státem vlastněné nebo státem kontrolované podniky nebo podniky zcela soukromé či soukromým sektorem ovládané. Pro účely tohoto sdělení budou tyto agentury označovány jako "veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé vývozních úvěrů". Stejně jako "oficiální" agentury působící v oblastech střednědobého a dlouhodobého pojištění, i někteří soukromě vlastnění a soukromým sektorem ovládaní pojistitelé vývozních úvěrů, kteří poskytují pouze krátkodobé pojištění, mohou být v určitých oblastech svých činností podporováni příslušnými vládami prostřednictvím záruk nebo rovnocenných dohod o zajištění. Tito pojistitelé musí být rovněž zařazeni do kategorií "veřejných nebo veřejně podporovaných pojistitelů". Na druhé straně pojistitelé vývozních úvěrů, kteří kryjí převážně nebo výhradně krátkodobá rizika a nejednají v žádném případě na účet státu nebo s jeho zárukou [7], budou označováni jako "soukromí pojistitelé vývozních úvěrů".

Zpráva ukázala, že pokud veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé vývozních úvěrů působili na účet státu nebo s jeho zárukou v určitých oblastech trhu s krátkodobým pojištěním, představovali konkurenci pro soukromé pojistitele a požívali určitých finančních výhod, které mohly narušit hospodářskou soutěž vůči soukromým pojistitelům. V žádné zemi tito veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé vývozních úvěrů nevlastní monopol na pojišťování krátkodobých vývozních úvěrů.

Jednou z neproblematičtějších oblastí obsažených ve zprávě byla ustanovení o zajištění poskytovaného přímo nebo nepřímo státem. Zpráva poukázala na ujednání o zajištění, které kryjí rizika ve 100 % výši, a jsou tak, podobně jako subvence, rovnocenné zárukám. V současné době je již jasné, že systémy zajištění, ať již se stát na nich pouze podílí, anebo doplňuje smlouvu o zajištění se soukromým sektorem, mohou poskytovat pojistitelům, kteří k nim mají přístup, výhodu nad soukromými pojistiteli, kteří jsou z nich vyloučeni, což způsobuje narušení hospodářské soutěže.

2.2 Bez ohledu na nedávná zlepšení dosažená u veřejných nebo veřejně podporovaných pojistitelů, kteří postupně převádějí své transakce v oblasti krátkodobého pojištění vývozních úvěrů na oddělené subjekty nebo zavádějí oddělené účetnictví, bylo shledáno, že je stále třeba přijímat opatření k vytvoření požadovaných rovných podmínek. Prvním úkolem je vymezení sektoru, v němž existuje konkurenční trh. Určujícím kritériem použitým ve zprávě k rozlišení tržního sektoru je existence či neexistence soukromého zajištění obecně a nikoliv pouze v jednotlivých případech. Bylo zjištěno, že obecně toto soukromé zajištění existuje u nestátních odběratelů v případě obchodních rizik, zatímco u politických rizik (včetně rizik u státních odběratelů, rizik převodů měn a jiných, než obchodních, katastrofických rizik) byla dostupná kapacita natolik nedostačující, že krytí takovýchto rizik by mělo být zcela zjevně považováno za tržní činnost. Na základě analýzy soukromého trhu se zajištěním pomocí třech kritérií – délka, umístění a povaha pojištěných rizik – zpráva posoudila "obchodovatelná" rizika jako rizika obchodní s obvyklou maximální dobou trvání rizika tři roky, a to pro vývozce do celého světa.

2.3 Z následných připomínek členských států, podnikatelských sdružení a pojistitelů vyplynulo, že tato definice byla obecně řečeno příliš široká. Většina předložených připomínek se shodovala se zprávou v tom, že politická rizika by měla být vyloučena, protože soukromý trh se zajištěním není dostatečně rozsáhlý, a pokud jde o obchodní rizika, dávají přednost maximální době dvou let. Rovněž se zdá, že na soukromém trhu je velmi obtížné zajistit obchodní rizika přetrvávajícího neplacení v zemích, které nejsou členy OECD.

2.4 Vzhledem k těsným vazbám mezi rizikem přetrvávajícího neplacení a rizikem platební neschopnosti – přetrvávající neplacení často vyústí v platební neschopnost – a z toho vyplývající potřeby zařadit obě rizika do stejné kategorie (obchodovatelná nebo neobchodovatelná rizika), je v současné době rozumné vyloučit veškerá obchodní rizika zemí, které nejsou členy OECD, z definice obchodovatelných rizik a z oblasti působnosti tohoto sdělení. A konečně se zdá, že i v současné době stále ještě přetrvávají obtíže při získávání soukromého zajišťování rizik v některých členských zemí OECD.

2.5 Vzhledem k výše uvedeným faktorům se pro účely tohoto sdělení "obchodovatelnými" riziky rozumí obchodní rizika neveřejných dlužníků [8], kteří mají sídlo v zemích uvedených v příloze. U těchto rizik je maximální doba trvání rizika kratší než dva roky (tj. výroba plus délka úvěru s obvyklým výchozím bodem Bernské unie a obvyklými úvěrovými podmínkami).

Veškerá ostatní rizika (tj. politická, katastrofická [9] rizika a obchodní rizika u státních odběratelů a zemí, které nejsou uvedeny v příloze) se dosud považují za neobchodovatelná.

"Obchodními riziky" se pro účely tohoto sdělení rozumí:

- svévolné vypovězení smlouvy dlužníkem, tj. jakékoliv svévolné rozhodnutí neveřejného dlužníka přerušit nebo ukončit platnost smlouvy bez oprávněného důvodu,

- svévolné odmítnutí neveřejného dlužníka přijmout zboží, které je předmětem smlouvy, bez oprávněného důvodu,

- platební neschopnost neveřejného dlužníka nebo jeho ručitele,

- neplacení závazků vyplývajících ze smlouvy, tj. přetrvávající neplacení, ze strany nestátního dlužníka.

2.6 Kapacita soukromého trhu se zajištěním kolísá. To znamená, že definice obchodovatelných rizik není neměnná a může se časem změnit; mohla by se například rozšířit o krytí politických rizik. Komise tedy bude muset definici pravidelně posuzovat (konkrétně alespoň jednou ročně). Komise při té příležitosti bude konzultovat s členskými státy a ostatními zúčastněnými stranami [10]. Pokud to bude nutné, budou muset změny definice zohledňovat působnost právních předpisů Společenství, kterými se řídí pojištění vývozních úvěrů, aby se tak předešlo jakýmkoliv konfliktům či právní nejistotě.

3. Faktory, které narušují hospodářskou soutěž mezi soukromými a veřejnými nebo veřejně podporovanými pojistiteli vývozních úvěrů

3.1 Faktory, které mohou narušovat hospodářskou soutěž ve prospěch veřejných nebo veřejně podporovaných pojistitelů vývozních úvěrů, kteří kryjí obchodovatelná rizika, jsou tyto [11]:

- právní nebo faktické státní záruky půjček nebo ztrát. Záruky tohoto druhu umožňují pojistitelům vypůjčit si s úrokovou sazbou nižší, než je úroková sazba běžná na trhu, anebo jim umožní vypůjčit si finanční prostředky vůbec. Kromě toho státní záruky zbavují pojistitele nutnosti zajistit se na soukromém trhu,

- jakýkoliv rozdíl ve srovnání se soukromými pojistiteli v povinnostech při tvorbě přiměřených rezerv. Je třeba poznamenat, že pozměněním směrnice Rady 73/239/EHS [12] směrnicí 87/343/ES [13] bylo dohodnuto, že vyloučení úkonů pojištění vývozních úvěrů poskytovaných na účet státu nebo s jeho zárukou (čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 73/239/EHS) z působnosti směrnice se netýká krytí krátkodobých obchodních rizik, která státní nebo státem podporovaní pojistitelé přebírají na svůj vlastní účet a bez záruk státu [14]. To znamená, že pro krytí krátkodobých obchodních rizik musí mít veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé k dispozici určitou výši vlastních finančních prostředků (míra solventnosti včetně záručního fondu) a technických rezerv (zejména vyrovnávací rezervu) a musí obdržet povolení v souladu s článkem 6 a následujícími směrnice 73/239/EHS,

- úleva nebo osvobození od daní obvykle placených (např. daně z příjmů právnických osob a daně vybírané z pojistek),

- přidělení podpor nebo poskytnutí kapitálu státem. Pokud jde o poskytnutí kapitálu státem, měla by být dodržována zásada, podle které v sobě přísuny kapitálu zahrnují prvek státní podpory [15], jestliže stát v rámci tržní ekonomiky nejedná jako soukromý investor; poskytnutí služeb ze strany státu způsobem, jakým je např. zpřístupnění a využívání státní infrastruktury, státních zařízení nebo privilegovaných informací (například informací o dlužnících, které shromáždily zastupitelské úřady) za podmínek, které neodpovídají jejich skutečným nákladům; a zajištění poskytované přímo či nepřímo státem prostřednictvím některého z veřejných nebo veřejně podporovaných pojistitelů vývozních úvěrů za příznivějších podmínek než jsou podmínky, které poskytuje soukromý trh se zajištěním, což vede buď k podhodnocení ceny zajištění, anebo k umělému vytvoření kapacity, kterou soukromý trh není schopen poskytnout.

3.2 Druhy jednání vyjmenované v bodě 3.1 poskytují nebo mohou poskytovat pojistitelům vývozních úvěrů, kteří takovéhoto jednání využívají, finanční výhodu v porovnání s ostatními pojistiteli vývozních úvěrů. Takovéto finanční výhody poskytnuté jen určitým podnikům narušují hospodářskou soutěž a představují státní podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy.

Ustanovení čl. 92 odst. 1 se použije pro veškerá opatření, kterými se poskytuje finanční nebo ekonomická výhoda určitým podnikům nebo výrobkům a které představují pro veřejné prostředky výdaj nebo ztrátu, skutečnou nebo možnou, za kterou není od příjemce požadována žádná nebo jen velmi malá kompenzace, pokud podobná opatření ovlivňují obchod mezi členskými státy a narušují nebo hrozí narušením hospodářské soutěže zvýhodňováním určitých podniků nebo výroby určitého zboží [16].

Pokud jde o obchodovatelná rizika vymezená v bodě 2.5, finanční výhody uvedené v bodě 3.1 ovlivňují obchod uvnitř Společenství v oblasti služeb. Kromě toho vedou k rozdílům v pojištění, které je v jednotlivých členských státech k dispozici ke krytí obchodovatelných rizik, čímž narušují hospodářskou soutěž mezi podniky členských států a mají druhotný dopad na obchod uvnitř Společenství bez ohledu na to, zda se jedná o vývoz uvnitř Společenství či o vývoz do třetích zemích [17]. Výjimky vymezené článkem 92 Smlouvy se nevztahují na podporu pojištění obchodovatelných rizik. Negativní dopady, které má takováto podpora ve Společenství, převažují nad případnými vnitrostátními zájmy či zájmy Společenství při podpoře vývozu. Tento názor byl potvrzen rozsudkem Soudního dvora ve věci C-63/89, který se přímo dotýká problematiky, kterou se zabývá toto sdělení. Soudní dvůr konstatoval, že i když směrnice o částečné harmonizaci vyrovnávacích rezerv použitelná pro pojišťovny, která vylučuje úkony pojištění vývozních úvěrů na účet státu nebo s jeho zárukou, nebyla nezákonná, faktory, které narušují hospodářskou soutěž mezi soukromými a veřejnými nebo veřejně podporovanými pojistiteli vývozních úvěrů "by mohly v případě potřeby ospravedlnit využití soudních žalob ke stanovení pokut za porušení ustanovení (článku 92)" [18]. Ve svém rozsudku ve věci C-44/93 [19] Soudní dvůr předpokládá, že dané výhody představují státní podporu, a potvrdil, že Komise by mohla přijmout opatření k jejich zrušení.

4. Opatření nutná pro odstranění narušování hospodářské soutěže v oblasti krátkodobého pojištění vývozních úvěrů s ohledem na obchodovatelná rizika

4.1 Druhy státních podpor vyjmenované v bodě 3.1, kterých využívají veřejně podporovaní pojistitelé vývozních úvěrů pro obchodovatelná rizika vymezená v bodě 2.5, mohou narušovat hospodářskou soutěž, a nemohou být proto předmětem výjimky podle pravidel o státní podpoře Smlouvy.

4.2 Členské státy jsou tudíž podle čl. 93 odst. 1 Smlouvy vyzvány, aby změnily, v případech, kde to bude nutné, své systémy pojištění vývozních úvěrů v oblasti obchodovatelných rizik takovým způsobem, aby veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé vývozních úvěrů nemohli využívat u daných rizik níže uvedených druhů statní podpory, a to ve lhůtě jednoho roku od zveřejnění tohoto sdělení:

a) státní záruky půjček nebo ztrát;

b) osvobození od povinnosti vytvářet přiměřené rezervy a dalších povinností vyjmenovaných v bodě 3.1 druhé odrážce;

c) úleva nebo osvobození od daní či dalšího obvyklého finančního zatížení;

d) poskytnutí podpor nebo kapitálu nebo jiných způsobů financování za okolností, kdy by soukromý investor jednající podle obvyklých podmínek trhu do společnosti neinvestoval, nebo za podmínek, které jsou pro soukromého investora nepřijatelné;

e) poskytnutí služeb ze strany státu způsobem, jakým je např. zpřístupnění a využívání státní infrastruktury, státních zařízení a privilegovaných informací (například informace o dlužnících shromážděné zastupitelskými úřady) za podmínek, které neodpovídají jejich skutečným nákladům, a

f) zajištění poskytované přímo či nepřímo státem prostřednictvím některého z veřejných nebo veřejně podporovaných pojistitelů vývozních úvěrů za příznivějších podmínek než jsou podmínky, které poskytuje soukromý trh se zajištěním, což vede buď k podhodnocení ceny zajištění, anebo k umělému vytvoření kapacity, kterou soukromý trh není schopen poskytnout.

Avšak v očekávání závěrů rozboru uvedeného v bodě 4.3 zůstávají stávající doplňkové ujednání o státním zajištění po přechodnou dobu povoleny, pokud jsou splněny následující podmínky:

- stát poskytuje pouze minoritní část z celkového zajištění sjednaného pojistitelem,

- v případech, kdy smlouvy o zajištění uzavřené pojistitelem kryjí obchodovatelná a zároveň i neobchodovatelná rizika, a státní zajištění tedy nevyhnutelně kryje obchodovatelná rizika, nesmí státní krytí obchodovatelných rizik překročit hranice krytí, které by byl schopen poskytnout soukromý trh se zajištěním, pokud by krytí takovýchto rizik bylo zajišťováno odděleně,

- zajištění poskytované státem neumožňuje pojistiteli krýt rizika vzniklá jednotlivým odběratelům nad rámec limitů stanovených účastí soukromých zajistitelů,

- pojistné požadované státním zajištěním je prokazatelně úměrné riziku a je vypočítáno na základě postupu užívaného v tržním sektoru, a pokud je k dispozici ekvivalentní sazba pojistného, rovná se minimálně této sazbě,

- státní zajištění obchodovatelných rizik je přístupné všem pojistitelům úvěrů, kteří vyhovují obvyklým vstupním kritériím.

4.3 Za účelem dosažení souladu s bodem 4.2 musí veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé vývozních úvěrů splnit minimální podmínku a vést pro pojištění obchodovatelných a neobchodovatelných rizik pojišťovaných na účet státu nebo s jeho zárukou oddělenou administrativu a samostatné účetnictví, které prokáže, že při pojišťování obchodovatelných rizik nevyužívají státní podpory. Účetnictví týkající se pojišťovacích činností vykonávaných na vlastní účet pojistitele by mělo být vedeno v souladu se směrnicí Rady 91/674/EHS [20].

Kromě toho musí každý členský stát poskytující pojistitelům vývozních úvěrů služby zajištění prostřednictvím účasti nebo zapojení se do soukromého sektoru zajistných smluv, které kryjí obchodovatelná i neobchodovatelná rizika, prokázat, že tento systém zajištění neobsahuje žádnou státní podporu ve smyslu bodu 4.2 písm. f).

Za tímto účelem bude Komise ode dne zveřejnění tohoto sdělení v úzkém kontaktu s členskými státy nepřetržitě sledovat tento systém na základě zpráv předkládaných členskými státy jednou za šest měsíců a do konce roku 1998 vypracuje ucelený rozbor tohoto systému. Rozbor přihlédne k veškerým poznatkům a zkušenostem, které byly mezitím získány o tržním mechanismu pojišťování krátkodobých vývozních úvěrů a o zásahu členských států do těchto tržních mechanismů, a to na základě předaných zpráv o provádění podle bodu 4.5, prvního z ročních rozborů, které mají být provedeny podle bodu 4.6, a na základě případných oznámení o využívání únikové doložky podle bodu 4.4. Jestliže z tohoto rozboru vyplyne, že systém členského státu obsahuje prvky státní podpory, pak bude členský stát vyzván, aby takovýto systém ukončil nejpozději do konce roku 1999.

4.4 Výjimky ze zásady, podle které by veřejní nebo veřejně podporovaní pojistitelé měli krýt v rámci pojištění vývozních úvěrů obchodovatelná rizika pouze za podmínky, že krytí neobsahuje žádnou z finančních výhod vyjmenovaných v bodě 4.2, se povolí pouze za okolností uvedených dále.

V některých zemích může dojít k situaci, že z důvodu nedostačující kapacity pojištění nebo zajištění nemusí být krytí obchodovatelných rizik vývozních úvěrů dočasně dostupné ani ze strany soukromých pojistitelů vývozních úvěrů ani ze strany veřejných nebo veřejně podporovaných pojistitelůvývozních úvěrů, kteří poskytují krytí na vlastní účet. Tato rizika jsou proto dočasně považována na rizika neobchodovatelná. Za takovýchto okolností mohou být tato dočasně neobchodovatelná rizika pojištěna veřejným nebo veřejně podporovaným pojistitelem vývozních úvěrů, který kryje neobchodovatelná rizika na účet státu nebo s jeho zárukou. V takovém případě by měl pojistitel, pokud je to možné, sjednotit pojistné sazby pro takováto rizika s pojistnými sazbami, které si za srovnatelná rizika účtují soukromí pojistitelé vývozních úvěrů.

Každý členský stát, který má v úmyslu použít tuto únikovou doložku, by měl o tomto záměru neprodleně informovat Komisi. Oznámení by mělo obsahovat zprávu o trhu dokládající, že nezbytné krytí rizik není na soukromém trhu pojištění k dispozici, a zdůvodnit použití této únikové doložky důkazy předloženými dvěma velkými, známými mezinárodními soukromými pojistiteli vývozních úvěrů a jednoho vnitrostátního pojistitele úvěrů. Toto oznámení by mělo kromě toho obsahovat popis podmínek, které veřejný nebo veřejně podporovaný pojistitel vývozních úvěrů hodlá použít ke krytí daných rizik.

Komise do dvou měsíců od přijetí oznámení přezkoumá, zda je použití únikové doložky v souladu s výše uvedenými podmínkami a zda je slučitelné se Smlouvou.

Pokud Komise dospěje k závěru, že podmínky pro použití únikové doložky jsou splněny, je její rozhodnutí o slučitelnosti omezeno na dva roky od data vydání rozhodnutí za předpokladu, že tržní podmínky odůvodňující použití této únikové doložky zůstanou po tuto dobu nezměněny.

Kromě toho po konzultaci s ostatními členskými státy může Komise provést revizi podmínek pro použití únikové doložky; může rovněž rozhodnout o jejím přerušení nebo nahrazení jiným vhodným systémem.

4.5 Toto sdělení se použije od 1. ledna 1998 po dobu pěti let. Členské státy jsou vyzvány, aby Komisi do dvou měsíců od zveřejnění tohoto sdělení oznámily, zda přijímají doporučení obsažená ve sdělení. Členské státy jsou povinny nejpozději do 1. ledna 1999 informovat Komisi o opatřeních, která přijaly k dosažení souladu s tímto sdělením. Jestliže ze zpráv členských států případně z dalších zdrojů vyplyne, že systémy používané v členských státech stále ještě obsahují prvky státní podpory, Komise posoudí takovouto podporu na základě článků 92 a 93 Smlouvy v souladu s výše uvedenou politikou.

4.6 Komise ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami prověří definici obchodovatelných rizik a používání tohoto sdělení z hlediska vývoje na trhu a případných právních předpisů Společenství. Veškeré informace předané Komisi členskými státy a zúčastněnými stranami v souvislosti s prověřováním budou se souhlasem jejich předkladatelů zpřístupněny všem ostatním stranám, které se prověřování zúčastní.

[1] Zdroj: Pátá úřední zpráva o státních podporách v Evropském společenství, Komise ES, 1997, s. 20. Toto číslo bude na základě Helsinské dohody od roku 1992 pravděpodobně snižováno, protože dojde k omezování dotací vývozních úvěrů.

[2] Ve své sedmé zprávě o politice hospodářské soutěže (1977) v bodě 242 Komise stanovila, že podpory vývozu v rámci obchodu uvnitř Společenství "nemohou dostat výjimku, a to bez ohledu na jejich intenzitu, formu, důvody nebo účel."

[3] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 1990 ve věci C-142/87 Belgie vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1990, s. I-959. Viz rovněž rozsudek ve věci C-44/93 ze dne 9. srpna 1994 Assurances du Crédit vs. OND a Belgie, Sb. rozh. ESD 1994, s. I-3829, bod 30.

[4] "L'assurance crédit et le marché unique 1992 (court-terme)", zpráva předložená koordinační skupině, zpravodaj: P. Callut.

[5] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. dubna 1991 ve věci C-63/89 Assurances du Crédit a Cobac vs. Rada a Komise, Sb. rozh. ESD 1991, s. I-1799 a rozsudek ve věci C-44/93 Assurances du Crédit vs. OND a Belgie, Sb. rozh. ESD 1994, s. I-3829.

[6] V případě některých členských států, jako je např. Nizozemsko, se střednědobé a dlouhodobé transakce neuskutečňují na základě státní záruky, ale v rámci všeobecné dohody o zajištění uzavřené s vládou.

[7] Nebo v rámci rovnocenných dohod o zajištění.

[8] Nebo neveřejných ručitelů. Veřejným dlužníkem nebo ručitelem se rozumí každý dlužník nebo ručitel, který jakoukoliv formou zastupuje orgán veřejné moci a nemůže být soudně nebo ve správním řízením prohlášen za platebně neschopného. Pro účely tohoto sdělení se podniky ve vlastnictví nebo pod kontrolou státu podléhající běžným ustanovením právních předpisů o soukromých společnostech se sídlem v jedné ze zemí, které jsou uvedeny v příloze jako země s obchodovatelným rizikem, považují za neveřejné dlužníky/ručitele.

[9] Tj. válka, revoluce, přírodní pohromy, jaderné havárie atd. a nikoliv tzv. "obchodní katastrofická rizika" (katastrofické nahromadění ztrát jednotlivých odběratelů nebo zemí), která mohou být kryta škodním nadměrkem a jsou riziky obchodními.

[10] Komise vyzve na pomoc mimo jiné Radu (např. její skupinu pro vývozní úvěry).

[11] Skutečnost, že veřejní nebo veřejně podporovaný pojistitel vývozních úvěrů podřizuje pojištění neobchodovatelných rizik přijetím krytí obchodovatelných rizik by mohlo být porušením článku 86 Smlouvy o ES. Tato praxe by mohla být předmětem řízení vedených Komisí a dokonce i řízení před soudy a vnitrostátními orgány, které se zabývají hospodářskou soutěží.

[12] První směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k podnikatelské činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3).

[13] Směrnice Rady 87/343/EHS ze dne 22. června 1987, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k podnikatelské činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (Úř. věst. L 185, 4.7.1987, s. 72).

[14] Viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-63/89, Assurances du Crédit a Cobac vs. Rada a Komise citovaný v poznámce pod čarou č. 5, s. 1848 (bod 22).

[15] Viz sdělení Komise členským státům týkající se podílu orgánů veřejné moci na kapitálu společnosti (Bulletin ES 9-1984) a sdělení Komise o použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES na veřejné podniky v odvětví zpracovatelského průmyslu (Úř. věst. C 307, 13.11.1993, s. 3).

[16] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 23. února 1961 ve věci 30/59 Steenkolenmijnen vs. Vysoký úřad, Sb. rozh. ESD 1961, s. 1,bod 19; rozsudek ze dne 2. července 1974 ve věci 173/73 Itálie vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1974, s. 709 a následující; rozsudek ze dne 17. září 1980 ve věci 730/79 Philips Morris vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1980, s. 2671 a následující.

[17] Ve svém rozsudku ve věci C-142/87 Belgie vs. Komise citovaném v poznámce pod čarou č. 3 Soudní dvůr konstatoval, že nejen podpora vývozů uskutečňovaných uvnitř Společenství, ale rovněž podpora vývozů do třetích zemí může ovlivnit hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Společenství. Oba druhy těchto úkonů jsou pojišťovány pojistiteli vývozních úvěrů a podpora, která je jim udělena, může mít proto dopady na hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Společenství.

[18] Viz věc C-63/98, která je citována v poznámce pod čarou č. 5, s. 1849, bod 24. Generální advokát Tesauro ve svých závěrech k danému případu bere v úvahu, že když existuje konkurence mezi soukromými a státními nebo státem podporovanými pojistiteli vývozních úvěrů, "je velmi problematické, zda členské státy mohou legitimně poskytovat finanční podporu státním pojistitelům. Takovýto zásah by se nemusel slučovat s pravidly pro poskytování státní podpory" (Sb. rozh. ESD 1991, s. I-1835, bod 15).

[19] Viz rozsudek ve věci C-44/93 citovaný v poznámce pod čarou č. 3, zejména bod 34.

[20] Směrnice rady 91/674/EHS ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (Úř. věst. L 374, 31.12.1991, s.7).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

Seznam zemí s obchodovatelnými riziky

Evropská unie | Země, které jsou členy OECD a jsou považovány za země s obchodovatelnými riziky |

Belgie Dánsko Finsko France Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Švédsko Velká Británie | Austrálie Island Japonsko Kanada Norsko Nový Zéland Spojené státy americké Švýcarsko |

--------------------------------------------------