2009R0612 — CS — 01.03.2011 — 003.001

---

Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B	NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (přepracované znění) (Úř. věst. L 186, 17.7.2009, p.1)

Ve znění:

		Úřední věstník
		No	page	date
►M1	Nařízení Komise (EU) č. 278/2010 ze dne 31. března 2010,	L 86	15	1.4.2010
►M2	Nařízení Komise (EU) č. 1084/2010 ze dne 25. listopadu 2010,	L 310	1	26.11.2010
►M3	Nařízení Komise (EU) č. 173/2011 ze dne 23. února 2011,	L 49	16	24.2.2011

---

▼B

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 612/2009

ze dne 7. července 2009,

kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty

(přepracované znění)

HLAVA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Aniž jsou dotčena odchylná ustanovení v předpisech Společenství týkající se některých produktů, stanoví toto nařízení společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad (dále jen „náhrady“):

Článek 2

1.  Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

2.  Pro účely tohoto nařízení se náhrady stanovené v rámci nabídkového řízení pouvažují za náhrady stanovené předem.

3.  Pokud vývozní prohlášení zahrnuje několik různých kódů nomenklatury náhrad nebo kódů kombinované nomenklatury, jsou položky týkající se každého z těchto kódů považovány za samostatná prohlášení.

HLAVA II

VÝVOZY DO TŘETÍCH ZEMÍ

KAPITOLA 1

Nárok na náhradu

Oddíl I

Obecná ustanovení

Článek 3

Aniž jsou dotčeny články 25, 27 a 28 tohoto nařízení a čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ( 17 ), nárok na náhradu vzniká:

Článek 4

1.  Nárok na náhradu je podmíněn předložením vývozní licence, která obsahuje stanovení náhrady předem, kromě případu vývozů zboží.

1.  K získání náhrady se však nevyžaduje licence:

2.  Odchylně od odstavce 1 je vývozní licence obsahující stanovení náhrady předem platná také pro vývoz produktu s dvanáctimístným číselným kódem, který je jiný, než kód uvedený v licenci v kolonce 16, jestliže oba produkty náleží:

2.  Na případy uvedené v prvním pododstavci se vztahují následující podmínky:

2.  Pokud se použije ustanovení druhé odrážky druhého pododstavce a čl. 25 odst. 3 písm. b), je snížení náhrady odpovídající skutečnému produktu a skutečnému místu určení vypočteno na základě rozdílu mezi náhradou týkající se produktu a místa určení uvedeného v licenci a náhradou odpovídající skutečnému produktu a skutečnému místu určení.

2.  Pro účely tohoto odstavce jsou vzaty v úvahu jako sazby náhrady sazby, které jsou platné v den, ve kterém byla podána žádost o licenci. Je-li to nezbytné, jsou tyto sazby upraveny v den přijetí vývozního prohlášení.

3.  Pokud se ustanovení odstavce 1 nebo 2 a článek 48 použijí na jednu a téže vývozní operaci, je částka vyplývající z použití odstavců 1 nebo 2 snížena o výši sankce uvedenou v článku 48.

Článek 5

1.  Dnem vývozu se rozumí den, ve kterém celní orgány přijmou vývozní prohlášení, ve kterém se uvádí, že bude požádáno o náhradu.

2.  Den přijetí vývozního prohlášení je rozhodující pro:

3.  Jakýkoli jiný úkon, který má stejný právní účinek jako přijetí vývozního prohlášení, je považován za toto přijetí.

4.  Doklad použitý při vývozu pro získání nároku na náhradu musí obsahovat všechny údaje nezbytné k výpočtu náhrady a zejména:

5.  V okamžiku přijetí nebo v okamžiku úkonu uvedeného v odstavci 3 jsou produkty umístěny pod celní kontrolu v souladu s čl. 4 body 13 a 14 nařízení (EHS) č. 2913/92, dokud neopustí celní území Společenství.

6.  Odchylně od čl. 282 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2454/93 může být v povolení o zjednodušeném celním prohlášení stanoveno, že zjednodušené prohlášení bude obsahovat odhad čisté hmotnosti produktů, které jsou vyváženy volně ložené nebo v nestandardizovaných jednotkách, u nichž může být přesná hmotnost určena až po dokončení nakládky na dopravní prostředek.

6.  Jakmile je nakládka dokončena, musí být podáno dodatečné prohlášení uvádějící přesnou čistou hmotnost. Musí být provázeno písemným dokladem o naložené přesné čisté hmotnosti.

6.  Žádná náhrada není poskytnuta pro množství, které přesahuje 110 % odhadované čisté hmotnosti. Pokud je skutečně naložená hmotnost nižší než 90 % odhadované čisté hmotnosti, sníží se náhrada pro skutečně naloženou čistou hmotnost o 10 % rozdílu mezi náhradou odpovídající 90 % odhadované čisté hmotnosti a náhradou odpovídající skutečně naložené hmotnosti. Avšak v případě vývozu námořní nebo vnitrozemskou lodní dopravou, pokud vývozce může předložit doklad potvrzený osobou odpovědnou za dopravní prostředek, že nenaložení jeho veškerého zboží je způsobeno omezeními spojenými s tímto druhem přepravy nebo nadměrností nákladu, kterou lze přičíst jednomu nebo několika dalším vývozcům, náhrada je vyplacena pro skutečně naloženou čistou hmotnost. Pokud vývozce použil místní celní řízení stanovené v článku 283 nařízení (EHS) č. 2454/93, tento pododstavec se použije pod podmínkou, že celní orgány schválily opravu záznamů, do nichž byly vyvážené produkty zapsány.

6.  Za produkty v nestandardizovaných jednotkách se považují: živá zvířata, jatečně upravená těla (půlky), čtvrti, přední části, kýty, plece, boky a hřbety.

7.  Všechny osoby, které vyvážejí produkty, pro které žádají poskytnutí náhrady, jsou povinny:

7.  Za místo nakládky pro přepravu produktů určených k vývozu může být považováno:

7.  Příslušný celní úřad může povolit nakládku poté, co přijal vývozní prohlášení a před uplynutím lhůty uvedené v prvním pododstavci písm. b).

7.  Produkty se označí vhodným způsobem před ohlášeným časem zahájení nakládky. Příslušný celní úřad musí být schopen provést fyzickou kontrolu a identifikovat zboží pro přepravu k úřadu výstupu z celního území Společenství.

7.  Pokud z administrativních důvodů nebo jiných řádně odůvodněných příčin není možno použít ustanovení prvního pododstavce, lze podat vývozní prohlášení pouze u příslušného celního úřadu v příslušném členském státě a v případě provádění fyzické kontroly v souladu s nařízením (ES) č. 1276/2008 musí být předložené zboží úplně vyloženo. Avšak úplná vykládka není povinná, pokud příslušné orgány mohou provést důkladnou fyzickou kontrolu.

8.  Na zboží, pro které se žádají vývozní náhrady, musí být celním úřadem vývozu nebo pod jeho dohledem připevněny celní závěry. Článek 340a a čl. 357 odst. 2, 3 a 4 nařízení (EHS) č. 2454/93 se použijí obdobně.

▼M1

8.  Před připevněním celních závěr zkontroluje vývozní celní úřad zrakově shodu mezi produkty a vývozními prohlášeními. Počet zrakových kontrol není nižší než 10 % počtu vývozních prohlášení, jiných než prohlášení, která se vztahují na produkty, které byly fyzicky zkontrolovány nebo vybrány k fyzické kontrole podle článku 3 nařízení (ES) č. 1276/2008. Celní úřad tuto kontrolu zaznamená do kolonky D kontrolního výtisku T5 nebo rovnocenného dokumentu za použití kontrolního kódu stanoveného v čl. 2 písm. m) nařízení (ES) č. 1276/2008 a uvedeného v příloze II tohoto nařízení.

▼B

Článek 6

Odchylně od čl. 5 odst. 2, pokud vyvážená množství nepřesahují 5 000 kilogramů produktu na kód nomenklatury náhrad v případě obilovin nebo 500 kilogramů na kód nomenklatury náhrad nebo kód kombinované nomenklatury v případě jiných produktů a pokud se tyto vývozy uskutečňují opakovaně, může členský stát povolit, že pro stanovení použitelné náhrady nebo, je-li náhrada stanovena předem, pro jakékoli změny na ní provedené, je rozhodný poslední den v měsíci.

Pokud je náhrada stanovena předem nebo stanovena v rámci nabídkového řízení, licence musí být platná poslední den měsíce vývozu.

Vývozce oprávněný k tomuto postupu nemůže na množství uvedená v prvním pododstavci použít obvyklý postup.

Rozhodnou skutečností pro směnný kurz použitelný na náhradu je rozhodná skutečnost podle čl. 1 odst. 1 nařízení (ES) č. 1913/2006.

Článek 7

1.  Aniž jsou dotčeny články 15 a 27, je výplata náhrady podmíněna prokázáním, že produkty, pro něž bylo přijato vývozní prohlášení, opustily celní území Společenství v nezměněném stavu nejpozději do 60 dnů od tohoto přijetí.

1.  Na množství produktů, která byla odebrána jako vzorek při plnění vývozních celních formalit a nebyla následně vrácena, je nicméně pohlíženo, jako kdyby nebyla odebrána z čisté hmotnosti dotyčných produktů.

2.  Pro účely tohoto nařízení jsou palubní zásoby dodané na vrtné nebo těžební plošiny vymezené v čl. 41 odst. 1 písm. a) považovány za zásoby, které opustily celní území Společenství.

3.  Zmrazení nemá vliv na soulad produktů s odstavcem 1.

3.  To se vztahuje také na opětovné balení s podmínkou, že toto opětovné balení nemá za následek změnu kódu produktu v nomenklatuře náhrad nebo kódu zboží v kombinované nomenklatuře. Opětovné balení se může uskutečnit pouze poté, co k tomu celní orgány daly souhlas.

3.  Dojde-li k opětovnému balení, uvede se do kontrolního výtisku T5 příslušná poznámka.

3.  Připevnění nebo změna etiket mohou být povoleny za stejných podmínek jako opětovné balení podle druhého a třetího pododstavce.

4.  Pokud z důvodu vyšší moci nemůže vývozce dodržet lhůtu uvedenou v odstavci 1, může být tato lhůta na žádost vývozce prodloužena na takovou dobu, jakou příslušný orgán členského státu vývozu považuje v daných podmínkách za nezbytnou.

Článek 8

Pokud je před opuštěním celního území Společenství produkt, pro který bylo přijato celní prohlášení, přepravován přes jiná území Společenství, než je území členského státu vývozu, prokáže se řádně potvrzeným originálem kontrolního výtisku T5, že produkt opustil celní území Společenství.

V kontrolním výtisku se vyplní kolonky 33, 103 a 104 a případně 105. Do kolonky 104 se uvede příslušná poznámka.

Pokud se žádá o náhrady, v kolonce 107 se uvede jedna z poznámek podle přílohy III.

Článek 9

Vývozce uvede sazbu vývozních náhrad v eurech za jednu jednotku produktu nebo zboží v den stanovení náhrady předem, jak je uvedeno ve vývozní licenci nebo osvědčení podle nařízení (ES) č. 376/2008 nebo v osvědčení o náhradě podle kapitoly III nařízení (ES) č. 1043/2005, v kolonce 44 vývozního prohlášení nebo jeho elektronické formy a v kolonce 106 kontrolního výtisku T5 nebo v rovnocenném dokumentu. Pokud nebyly vývozní náhrady stanoveny předem, lze použít údaje o předcházejících platbách náhrad za stejné produkty nebo zboží, ne však starší než 12 měsíců. Pokud produkt nebo zboží určené k vývozu nepřekročí hranice jiného členského státu a pokud národní měna není euro, sazby náhrad mohou být uvedeny v národní měně.

Příslušné orgány mohou osvobodit vývozce od požadavků stanovených v prvním pododstavci, pokud administrativa využívá systém, prostřednictvím něhož mají příslušné útvary k dispozici totožné informace.

Vývozce si může vybrat uvedení jednoho z údajů uvedených v příloze IV ve vývozních prohlášeních, kontrolních výtiscích T5 a rovnocenných dokumentech, které se vztahují na částku vývozních náhrad nižší než 1 000 EUR.

Článek 10

1.  Pro účely poskytnutí náhrad v případě vývozu po moři se použijí následující zvláštní ustanovení:

2.  Pro účely poskytnutí náhrad v případě vývozu po silnici, po vnitrostátní vodní cestě nebo po železnici se použijí následující zvláštní ustanovení:

3.  Pro účely poskytnutí náhrad v případě vývozu letecky se použijí následující zvláštní ustanovení:

Článek 11

1.  Je-li v členském státě vývozu produkt propuštěn do jednoho ze zjednodušených tranzitních režimů Společenství pro přepravu zboží po železnici nebo ve velkokapacitních kontejnerech podle článků 412 až 442a nařízení (EHS) č. 2454/93, aby byl dopraven do železniční stanice určení nebo dodán příjemci mimo celní území Společenství, není výplata náhrady podmíněna předložením kontrolního výtisku T5.

2.  Pro účely odstavce 1 příslušný celní úřad dbá o to, aby v dokladu vydaném za účelem výplaty náhrady byla uvedena tato poznámka: „Výstup z celního území Společenství ve zjednodušeném tranzitním režimu Společenství pro přepravu po železnici nebo pro přepravu ve velkokapacitních kontejnerech“.

3.  Celní úřad, u kterého jsou produkty propuštěny do jednoho z režimů uvedených v odstavci 1, nesmí povolit změnu přepravní smlouvy, která má za následek, že přeprava končí uvnitř Společenství, ledaže se ukáže, že:

3.  Pokud však byla náhrada vyplacena podle odstavce 1 a pokud produkt neopustil celní území Společenství ve stanovené lhůtě, příslušný celní úřad uvědomí o této skutečnosti subjekt pověřený výplatou náhrady a sdělí mu co nejdříve všechny nezbytné údaje. V těchto případech je náhrada považována za vyplacenou neoprávněně.

4.  Je-li produkt, který se pohybuje v rámci režimu vnějšího tranzitu Společenství podle článku 91 až 97 nařízení (EHS) č. 2913/92 nebo v rámci společného tranzitního režimu podle Úmluvy o společném tranzitním režimu ( 18 ), propuštěn v jiném členském státě, než je členský stát vývozu, do jednoho z režimů uvedených v odstavci 1, aby byl dopraven do stanice určení nebo aby byl dodán adresátovi mimo celní území Společenství, uvede celní úřad, u kterého byl produkt propuštěn do jednoho z výše uvedených režimů, na zadní stranu originálu kontrolního výtisku T5 do kolonky Kontrola použití a/nebo místa určení v rubrice Poznámky jednu z poznámek uvedených v příloze VI.

4.  V případě změny přepravní smlouvy, která má za následek, že přeprava končí uvnitř Společenství, se odstavec 3 použije obdobně.

5.  Je-li produkt převzat železniční společností v členském státě vývozu nebo v jiném členském státě a pohybuje se v režimu vnějšího tranzitu Společenství nebo ve společném tranzitním režimu v rámci přepravní smlouvy pro kombinovanou železniční a silniční dopravu, aby byl dopraven po železnici do místa určení mimo celní území Společenství, uvede celní úřad, do jehož územní působnosti spadá nebo v jehož blízkosti se nachází nádraží, ve kterém železniční společnost produkt přebírá, na zadní stranu originálu kontrolního výtisku T5 do kolonky Kontrola použití a/nebo místa určení v rubrice Poznámky jednu z poznámek uvedených v příloze VII.

5.  V případě změny přepravní smlouvy pro kombinovanou železniční a silniční dopravu, která má za následek, že přeprava, která měla končit mimo Společenství, končí uvnitř Společenství, smějí železniční orgány plnit změněnou smlouvu pouze s předchozím souhlasem úřadu odeslání; v tomto případě se odstavec 3 použije obdobně.

Článek 12

1.  Náhrady se poskytují pro produkty, které bez ohledu na celní situaci týkající se balení mají původ ve Společenství a jsou v něm ve volném oběhu.

1.  Pro produkty v odvětví cukru uvedené v čl. 162 odst. 1 písm. a) bodu iii) a písm. b) nařízení (ES) č. 1234/2007 se použije pouze podmínka týkající se volného pohybu.

▼M2

1.  Neposkytují se náhrady za produkty, které se používají jako rovnocenné zboží ve smyslu čl. 114 odst. 2 písm. e) nařízení (EHS) č. 2913/92.

▼B

2.  Pro poskytnutí náhrady mají produkty původ ve Společenství, pokud jsou zcela získány ve Společenství nebo pokud prošly posledním podstatným zpracováním nebo opracováním ve Společenství v souladu s články 23 nebo 24 nařízení (EHS) č. 2913/92.

2.  Aniž je dotčen odstavec 4, nesplňují podmínky pro náhradu produkty získané ze:

3.  Pokud je poskytnutí náhrady podmíněno původem produktu ve Společenství, vývozci jsou povinni učinit prohlášení o původu tak, jak je vymezeno v odstavci 2, v souladu se stávajícími pravidly Společenství.

4.  Pokud jsou vyváženy složené produkty, u nichž je náhrada stanovena pro jednu nebo více jejich složek, je náhrada pro tuto složku nebo složky poskytnuta, pokud tato složka nebo složky splňují podmínky stanovené v odstavci 1.

4.  Náhrada je rovněž poskytnuta, pokud složka nebo složky, na základě kterých je podána žádost o náhradu, pocházely ze Společenství a/nebo byly ve volném oběhu podle odstavce 1 a už se nenacházejí ve volném oběhu výlučně z důvodu jejich začlenění do jiných produktů.

5.  Pro účely odstavce 4 se za náhrady stanovené na základě složky považují náhrady pro:

Článek 13

1.  Sazbou náhrady platnou pro směsi podle kapitol 2, 10 a 11 kombinované nomenklatury je sazba platná:

2.  Pro účely výpočtu náhrad pro sady zboží a složené zboží, se každá složka považuje za samostatný produkt.

3.  Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužijí na směsi, sady zboží a složené zboží, pro která jsou stanovena zvláštní pravidla pro výpočet.

Článek 14

Ustanovení týkající se stanovení náhrady předem a úprav, kterými sazba náhrady projde, se použijí pouze na produkty, pro které je stanovena sazba náhrady rovná nule nebo větší než nula.

Oddíl 2

Rozlišená náhrada

Článek 15

Pokud se sazba náhrady rozlišuje podle místa určení, náhrady se vyplatí v závislosti na dodatečných podmínkách stanovených v článcích 16 a 17.

Článek 16

1.  Do 12 měsíců ode dne přijetí vývozního prohlášení produkty musí:

1.  Za podmínek stanovených v článku 46 však mohou být poskytnuty dodatečné lhůty.

2.  Produkty, u nichž není žádným způsobem patrné, že došlo k zpracování, se považují za dovezené v nezměněném stavu.

2.  Aniž je dotčen soulad s odstavcem 1, mohou být nicméně před dovozem provedeny následující formy manipulace, které mají zajistit uchování produktů:

2.  Kromě toho se produkty považují za dovezené v nezměněném stavu, pokud byly zpracovány před dovozem, za podmínky, že zpracování proběhlo ve třetí zemi, do které byly všechny produkty získané tímto zpracováním dovezeny.

3.  Produkt se považuje za dovezený, pokud jsou splněny dovozní celní formality, zejména formality týkající se výběru dovozních cel ve třetí zemi.

4.  Rozlišená část náhrady je vyplacena podle hmotnosti produktů, které prošly dovozními celními formalitami ve třetí zemi; nepřihlíží se však ke změnám v hmotnosti, ke kterým může dojít během dopravy jako výsledek přirozených příčin a které příslušné orgány uznají, nebo změnám v hmotnosti v důsledku odebrání vzorků uvedených v čl. 7 odst.1 druhém pododstavci.

Článek 17

1.  Splnění dovozních celních formalit se prokáže předložením jednoho z těchto dokladů podle výběru dovozce:

1.  Platební agentura může na žádost vývozce upustit od požadavku na osvědčení uvedeného v prvním pododstavci písm. a), pokud je schopná ověřit, zda byly dovozní celní formality dokončeny, pomocí přístupu k elektronicky zaznamenaným údajům, které jsou v držení příslušných orgánů třetí země nebo jsou drženy jejich jménem.

2.  Pokud vývozce nemůže ani po přijetí vhodných opatření získat doklad vybraný v souladu s odstavcem 1 písm. a) nebo b) nebo pokud existují pochybnosti o pravosti nebo obecně o spolehlivosti předloženého dokladu, může být splnění dovozních celních formalit prokázáno na základě jednoho nebo několika z těchto dokladů:

3.  Vývozce je v každém případě povinen předložit kopii nebo fotokopii přepravních dokladů, které se vztahují na přepravu produktů, pro které bylo vystaveno vývozní prohlášení.

3.  Na žádost vývozce může členský stát v případě námořní kontejnerové přepravy uznat údaje rovnocenné údajům uvedeným v přepravních dokladech, pokud pocházejí z informačního systému vedeného třetí stranou odpovědnou za přepravu kontejnerů na místo určení, za podmínky, že se třetí strana na takovou činnost zaměřuje a je-li bezpečnost jejího informačního systému schválena členským státem jako vyhovující kritériím stanoveným ve verzi jednoho z mezinárodně uznávaných standardů uvedených v bodě 3 B) přílohy I nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ( 19 ), která se použije pro dané období.

4.  Komise může stanovit postupem podle článku 195 nařízení (ES) č. 1234/2007 v některých zvláštních případech, jež budou určeny, že dovoz uvedený v odstavcích 1 a 2 tohoto článku je považován za prokázaný předložením zvláštního dokladu nebo jakýmkoli jiným způsobem.

Článek 18

1.  Dozorčí společnost, která chce vydávat osvědčení podle čl. 17 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c), musí být schválena příslušným orgánem členského státu, v němž má své sídlo.

2.  Dozorčí společnost musí být schválena na svou žádost na období tří let, které lze prodloužit, pokud splňuje podmínky stanovené v kapitole I přílohy VIII. Schválení je platné ve všech členských státech.

3.  Ve schválení se musí upřesnit, zda oprávnění vydávat osvědčení uvedená v čl. 17 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) je platné v celém světě, nebo je omezeno na určitý počet třetích zemí.

Článek 19

1.  Dozorčí společnost musí jednat v souladu s pravidly stanovenými v kapitole II bodu 1 přílohy VIII.

1.  Jestliže není jedna nebo více podmínek stanovených výše uvedenými pravidly dodržena, členský stát, který dozorčí společnost schválil, pozastaví schválení na období, které je zapotřebí k nápravě situace.

2.  Členský stát, který schválil dozorčí společnost, kontroluje její činnost a chování v souladu s podmínkami stanovenými v kapitole II bodu 2 přílohy VIII.

Článek 20

Členské státy, které schválily dozorčí společnosti, stanoví účinný režim sankcí pro případy, kdy dozorčí společnost vydala nepravdivá osvědčení.

Článek 21

1.  Členský stát, který schválil dozorčí společnost, jí neprodleně odebere schválení, pokud:

2.  Odebrání schválení je buď úplné nebo omezené na některé části nebo činnosti dozorčí společnosti podle povahy zjištěných nedostatků.

3.  Pokud členský stát odebere schválení dozorčí společnosti, která patří ke skupině společností, pozastaví členské státy, které schválily dozorčí společnosti patřící ke stejné skupině, schválení těchto společností na období, které nepřesahuje tři měsíce, aby mohly provést nezbytná šetření za účelem ověření, zda se u těchto dozorčích společností rovněž nevyskytují nedostatky zjištěné na úrovni dozorčí společnosti, jejíž schválení bylo odebráno.

3.  Pro účely prvního pododstavce skupina společností zahrnuje všechny společnosti, jejichž kapitál je přímo nebo nepřímo držen z více než 50 % jednou jedinou mateřskou společností, jakož i samotnou mateřskou společnost.

Článek 22

1.  Členské státy oznámí schválení dozorčích společností Komisi.

2.  Členský stát, který odebere nebo pozastaví schválení, neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi, přičemž uvede, pro jaké nedostatky bylo schválení odebráno nebo pozastaveno.

2.  Oznámení členským státům se zasílá ústředním orgánům členských států, jejichž seznam je uveden v příloze XIII.

3.  Komise pravidelně pro informaci zveřejní aktualizovaný seznam dozorčích společností schválených členskými státy.

Článek 23

1.  Osvědčení uvedená v čl. 17 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) vydaná po dni odebrání nebo pozastavení schválení nejsou platná.

2.  Členské státy odmítnou přijmout osvědčení uvedená v čl. 17 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c), jestliže zjistí nesrovnalosti nebo chyby v osvědčeních. Pokud byla taková osvědčení vydána dozorčí společností schválenou jiným členským státem, členský stát, který zjistí nesrovnalosti, oznámí tyto skutečnosti členskému státu, jenž udělil schválení.

Článek 24

1.  Členské státy mohou osvobodit vývozce od povinnosti předložit doklady podle článku 17 jiné, než je přepravní doklad nebo jeho rovnocenná elektronická podoba, kterou uvádí čl. 17 odst. 3, v případě vývozního prohlášení, které poskytuje nárok na náhradu, když:

2.  Osvobození podle odst. 1 písm. b) se použije pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

2.  Na žádost vývozce může členský stát v případě námořní kontejnerové přepravy uznat jako prokázání vykládky podle prvního pododstavce písm. c) údaje rovnocenné údajům v dokladu o vykládce, pokud pochází z informačního systému vedeného třetí stranou odpovědnou za přepravu kontejnerů na místo určení a jejich vykládku, za podmínky, že se třetí strana na takovou činnost zaměřuje a je-li bezpečnost jejího informačního systému schválena členským státem jako vyhovující kritériím stanoveným ve verzi jednoho z mezinárodně uznávaných standardů uvedených v bodě 3 B) přílohy I nařízení (ES) č. 885/2006, která se použije pro dané období.

2.  Vykládku lze prokázat podle prvního pododstavce písm. c) nebo podle druhého pododstavce, aniž by vývozce musel prokázat, že přijal vhodná opatření na získání dokladu uvedeného v čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b).

3.  Oprávnění k osvobození stanovené v odst. 1 písm. a) nastává automaticky, s výjimkou případu, kdy se použijí ustanovení odstavce 4.

3.  Oprávnění k osvobození stanovenému v odst. 1 písm. b) se udělí na tři roky písemným povolením před vývozem, a to na žádost vývozce. Vývozci, kteří budou používat tato povolení, musí v žádosti o platbu uvést číslo povolení.

4.  Pokud se členský stát domnívá, že produkty, na které vývozce žádá osvobození na základě tohoto článku, byly vyvezeny do jiné země, než uvádí vývozní prohlášení, případně do země, která leží mimo určenou vzdálenou oblast se sazbou, pro kterou byla sazba stanovena, nebo že vývozce uměle rozdělil vývoz s cílem mít prospěch z tohoto osvobození, členský stát odejme okamžitě oprávnění dotyčného vývozce k udělení všech osvobození podle tohoto článku.

4.  Dotyčnému vývozci se neposkytne žádné další osvobození podle tohoto článku po dobu dvou let od data odnětí oprávnění.

4.  V případě odnětí oprávnění zaniká nárok na vývozní náhradu pro dotčené produkty a náhrada musí být vrácena, pokud vývozce pro dotčené produkty nepředloží doklad podle článku 17.

4.  Nárok na vývozní náhrady navíc zaniká pro produkty, na které se vztahuje jakékoli vývozní prohlášení učiněné po datu úkonu, který vedl k odnětí oprávnění, a náhrady musí být vráceny, pokud vývozce nepředloží pro určené produkty doklad podle článku 17.

Článek 25

1.  Odchylně od článku 15 a aniž je dotčen článek 27, část náhrady se vyplatí na žádost vývozce, jakmile se prokáže, že produkt opustil celní území Společenství.

2.  Část náhrady uvedená v odstavci 1 se vypočte pomocí nejnižší sazby pro náhradu odečtením 20 % rozdílu mezi sazbou stanovenou předem a nejnižší sazbou; nestanovení sazby se považuje za nejnižší sazbu.

2.  Pokud částka, která má být vyplacena, nepřesahuje 2 000 EUR, mohou členské státy odložit platbu této částky až do výplaty celé výše příslušné náhrady, kromě případů, kdy vývozce prohlásí, že nebude ohledně daných vývozů žádat o výplatu žádné další částky.

3.  V případě, že nebylo dodrženo místo určení uvedené v kolonce 7 vydané licence obsahující stanovení náhrady předem:

3.  Pro účely tohoto článku se vezmou v úvahu sazby náhrady platné v den podání žádosti o licenci. Tyto sazby jsou případně upraveny ke dni přijetí vývozního prohlášení nebo platebního prohlášení.

3.  Pokud se ustanovení prvního a druhého pododstavce a ustanovení článku 48 použijí na téže vývozní operaci, sníží se částka vyplývající z prvního pododstavce o sankci uvedenou v článku 48.

4.  Pokud byla sazba náhrady stanovena v rámci nabídkového řízení a obsahuje-li toto nabídkové řízení doložku o povinném místě určení, nevezme se pro účely stanovení nejnižší sazby náhrady v úvahu nestanovení pravidelné náhrady nebo případné stanovení pravidelné náhrady pro toto povinné místo určení ke dni podání žádosti o licenci a ke dni přijetí vývozního prohlášení.

Článek 26

1.  Ustanovení odstavce 2 až 5 se použijí v případě, že se produkt vyváží na základě předložení vývozní licence nebo osvědčení o stanovení náhrady předem s doložkou o povinném místě určení.

2.  Pokud produkt nedorazil do povinného místa určení, vyplatí se jen ta část náhrady, která vyplývá z čl. 25 odst. 2.

3.  Pokud se produkt dostane z důvodu vyšší moci na jiné místo určení, než pro které byla licence vydána, je náhrada vyplacena na žádost vývozce, pokud prokáže zásah vyšší moci a předloží doklad o doručení produktu na toto místo určení; místo určení se prokáže v souladu s články 16 a 17.

4.  Pokud se použije odstavec 3, rovná se platná náhrada náhradě, která byla stanovena pro skutečné místo určení, ale nesmí být vyšší než náhrada, která je platná pro místo určení uvedené v kolonce 7 vydané licence obsahující stanovení náhrady předem.

4.  Sazby náhrady se případně upraví ke dni přijetí vývozního prohlášení nebo platebního prohlášení.

5.  Aby vývozce získal nárok na náhradu stanovenou předem, je-li produkt vyvezen na základě licence vydané podle článku 47 nařízení (ES) č. 376/2008 a je-li náhrada rozlišena podle místa určení, musí vedle dokladů uvedených v článku 17 tohoto nařízení předložit i doklad, že produkt byl dodán do dovážející třetí země subjektu, který je stanoven nabídkovým řízením, a to v rámci nabídkového řízení uvedeného v licenci.

Oddíl 3

Zvláštní ochranná opatření finančních zájmů Společenství

Článek 27

1.  Pokud:

1.  náhrada s jednotnou sazbou nebo část náhrady uvedená v čl. 25 odst. 2 se vyplatí, pouze pokud produkt opustil celní území Společenství v souladu v článkem 7 a

1.  Články 16 a 17 se použijí na dovoz do třetích zemí.

1.  Kromě toho mohou příslušné orgány členských států vyžadovat u všech náhrad dodatečné doklady, které podle nich dostatečně prokáží, že produkt byl skutečně uveden na trh v dovážející třetí zemi nebo došlo k jeho podstatnému zpracování nebo opracování ve smyslu článku 24 nařízení (EHS) č. 2913/92.

1.  Za podmínek stanovených v článku 46 tohoto nařízení mohou být poskytnuty dodatečné lhůty.

2.  Členské státy použijí ustanovení odstavce 1 z vlastního podnětu a také na žádost Komise.

2.  Ustanovení vztahující se na případ uvedený v odst. 1 písm. b) se nepoužijí, pokud konkrétní okolnosti příslušné transakce – s přihlédnutím zejména k přepravním nákladům – pravděpodobně vyloučí nebezpečí zpětného dovozu. Navíc členské státy nemusí použít tato ustanovení, pokud výše náhrady pro dané vývozní prohlášení je nižší nebo rovna 500 EUR.

3.  Pokud v případě použití odstavce 1 byl produkt poté, co opustil celní území Společenství, zničen při přepravě následkem vyšší moci:

4.  Ustanovení odstavce 1 se použijí před výplatou náhrady.

4.  Náhrada se však považuje za neoprávněnou a musí být vrácena, pokud příslušné orgány zjistí, a to i po výplatě náhrady:

4.  Členské státy v co nejkratší lhůtě uvědomí Komisi v případě, že zjistí, že jiné produkty než produkty zahrnuté v příloze XV by mohly způsobit odklon obchodu.

4.  Ustanovení písmena c) a d) se nepoužijí v případě použití hlavy VI kapitoly 2 („Vrácené zboží“) nařízení (EHS) č. 2913/92 nebo v případech, kdy jsou produkty dovezeny zpět nejméně dva roky po dni vývozu.

4.  Ustanovení článku 48 se nepoužijí na případy uvedené v písmenech b), c) a d).

Oddíl 4

Případy neposkytnutí náhrady

Článek 28

1.  Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, které nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost v den přijetí vývozního prohlášení.

1.  Produkty vyhovují požadavku stanovenému v prvním pododstavci, pokud mohou být uvedeny na trh na území Společenství za obvyklých podmínek a podle popisu, který je uveden v žádosti o poskytnutí náhrady, a jestliže, jsou-li určené k lidské spotřebě, není vyloučena nebo podstatně snížena možnost jejich použití pro tento účel z důvodu jejich vlastností nebo jejich stavu.

1.  Soulad produktů s požadavky stanovenými v prvním pododstavci musí být prověřen v souladu si normami nebo zvyklostmi platnými ve Společenství.

1.  Náhrada je však také poskytnuta, pokud vyvážené produkty podléhají v zemi určení zvláštním závazným podmínkám, zejména zdravotním a hygienickým, které neodpovídají normám nebo zvyklostem platným ve Společenství. Je zodpovědností vývozce na žádost příslušného orgánu prokázat, že produkty splňují tyto závazné podmínky platné v zemi určení.

1.  Kromě toho mohou být pro některé produkty přijata zvláštní ustanovení.

2.  Pokud měl produkt řádnou a uspokojivou obchodní jakost, když opouštěl Společenství, má nárok na část náhrady vypočtenou v souladu s čl. 25 odst. 2 kromě případu, kdy se použije článek 27. Tohoto nároku však pozbude, pokud se prokáže, že:

2.  Pokud se prokáže, že produkt už nemá řádnou a uspokojivou obchodní jakost před splněním celních formalit pro dovoz do třetí země, nemá nárok na rozlišenou část náhrady.

3.  Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, pokud překračují nejvyšší úrovně radioaktivity povolené právními předpisy Společenství. Úrovně vztahující se na produkty, nezávisle na jejich původu, jsou úrovně stanovené v článku 2 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 733/2008 ( 20 ).

Článek 29

1.  Žádná náhrada není poskytnuta pro vývozy, které podléhají vývoznímu clu nebo vývoznímu poplatku stanovenému předem nebo stanovenému v rámci nabídkového řízení.

2.  Pokud v případě složeného produktu jsou na základě jedné nebo více složek produktu stanoveny předem vývozní clo nebo vývozní poplatek, není poskytnuta žádná náhrada pro tuto složku nebo složky.

Článek 30

Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, které jsou prodávány nebo rozdávány na palubách plavidel a které by následně mohly být dovezeny zpět do Společenství na základě osvobození od cla podle nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ( 21 ).

KAPITOLA 2

Zálohy na vývozní náhrady

Článek 31

1.  Na žádost vývozce vyplatí členský stát předem celou výši náhrady nebo její část, jakmile bylo přijato vývozní prohlášení, s podmínkou, že je složena jistota, jejíž výše se rovná výši uvedené zálohy, zvýšené o 10 %.

1.  Členské státy mohou stanovit podmínky, za nichž je možné požádat o zálohu na část náhrady.

2.  Výše zálohy je vypočtena s použitím sazby náhrady použitelné pro ohlášené místo určení a případně je upravena jinými částkami podle právních předpisů Společenství.

3.  Členské státy nemusí použít odstavec 1, pokud částka, která má být vyplacena, nepřesahuje 2 000 EUR.

Článek 32

1.  Pokud je záloha vyšší než částka skutečně splatná pro dotyčnou vývozní operaci nebo pro rovnocennou vývozní operaci, zahájí příslušný orgán bezodkladně postup podle článku 29 nařízení (EHS) č. 2220/85 s cílem, aby vývozce zaplatil rozdíl mezi těmito dvěma částkami, zvýšený o 10 %.

1.  Zvýšení o 10 % se nicméně nevymáhá, pokud v důsledku vyšší moci:

2.  Pokud produkt nedorazí do místa určení, pro které byla vypočtena záloha, z důvodu nesrovnalosti způsobené třetí stranou k újmě vývozce a pokud vývozce z vlastního podnětu o této skutečnosti okamžitě písemně uvědomí příslušné orgány a vrátí náhradu vyplacenou předem, je zvýšení podle odstavce 1 omezeno na úrok splatný za dobu, která uplynula mezi přijetím zálohy a jejím vrácením, vypočtený v souladu s čl. 49 odst. 1 čtvrtým pododstavcem.

2.  První pododstavec se nepoužije, pokud již příslušné orgány oznámily vývozci svůj úmysl provést kontrolu nebo pokud se vývozce o tomto úmyslu dozvěděl jiným způsobem.

3.  Vývoz rovnocenných produktů spadajících pod stejný kód kombinované nomenklatury je po zpětném dovozu podle režimu vráceného zboží považován za rovnocenný vývoz, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 44 odst. 2 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 376/2008.

3.  První pododstavec se použije, pouze pokud byl režim vráceného zboží použit v členském státě, v němž bylo přijato vývozní prohlášení původního vývozu, nebo v členském státě původu v souladu s článkem 15 směrnice Rady 97/78/ES ( 22 ).

HLAVA III

JINÉ DRUHY VÝVOZU A ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY

KAPITOLA 1

Místa určení považovaná za vývoz ze Společenství a zásobování plavidel a letadel

Článek 33

1.  Pro účely tohoto nařízení se za vývozy z celního území Společenství považují:

2.  Odstavec 1 se použije, pouze pokud produkty stejného druhu dovezené ze třetích zemí a určené k takovému využití jsou osvobozeny od dovozních cel v dotyčném členském státě.

3.  Dodávky produktů do skladů, které se nacházejí ve Společenství a patří mezinárodním organizacím specializujícím se na humanitární pomoc a které jsou používány v rámci potravinové pomoci ve třetích zemích, se považují za vývoz z celního území Společenství.

3.  Povolení k použití prvního pododstavce udělují příslušné orgány členského státu skladování, které stanoví celní status skladu a přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby příslušné produkty dorazily do svého místa určení.

4.  Na dodávky uvedené v tomto článku se nepoužije ustanovení čl. 5 odst. 7. Členské státy však mohou přijmout vhodná opatření k umožnění kontroly produktů.

Článek 34

1.  V rámci dodávek uvedených v článcích 33 a 41 mohou členské státy odchylně od článku 5 pro výplatu náhrad povolit užití následujícího postupu. Vývozce, kterému je povoleno použit tento postup, nemůže zároveň použít obvyklý postup pro stejný produkt.

1.  Povolení může být omezeno na některá místa nakládky v členském státě vývozu. Povolení se může vztahovat na nakládku v jiných členských státech a v tomto případě se použije článek 8.

2.  U produktů nakládaných na palubu každý měsíc za podmínek stanovených v tomto článku se pro stanovení platné sazby náhrady použije poslední den v měsíci.

2.  Rozhodnou skutečností pro směnný kurz použitelný na náhradu je rozhodná skutečnost podle čl. 1 odst. 1 nařízení (ES) č. 1913/2006.

3.  Pokud je náhrada stanovena v rámci nabídkového řízení, musí být licence platná k poslednímu dni v měsíci.

4.  Vývozce musí vést kontrolní evidenci, která obsahuje tyto údaje:

4.  Údaje uvedené v prvním pododstavci musí být zaneseny do této evidence nejpozději první pracovní den následující po nakládce. Nicméně pokud je nakládka prováděna v jiném členském státě, musí být tyto údaje zaneseny do této evidence nejpozději první pracovní den následující po dni, ve kterém mělo být vývozci sděleno, že produkty byly naloženy na palubu.

4.  Vývozce musí také přistoupit na kontrolní opatření, která členské státy považují za nezbytná, a musí uchovávat kontrolní evidenci alespoň po tři roky od konce běžného kalendářního roku.

5.  Členské státy mohou rozhodnout, že evidence může být nahrazena doklady používanými pro každou dodávku, na nichž celní orgány potvrdily datum nakládky.

6.  Na dodávky uvedené v čl. 33 odst. 1 písm. b) a c) se obdobně použijí ustanovení odstavce 2 až 5.

Článek 35

1.  Pro účely čl. 33 odst. 1 písm. a) se produkty určené ke spotřebě na palubách letadel nebo plavidel pro přepravu osob, včetně trajektů, a připravené před nakládkou na palubu považují za připravené na palubě těchto dopravních prostředků.

2.  Odstavec 1 se použije, pouze pokud vývozce dostatečně prokáže množství, povahu a vlastnosti základních produktů, pro které je žádána náhrada, před jejich přípravou.

3.  Režim zásobovacího skladu stanovený v článku 37 se může použít na přípravu produktů podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.

Článek 36

1.  Výplata náhrady je podmíněna tím, že produkt, pro který bylo přijato vývozní prohlášení, dorazil v nezměněném stavu nejpozději do 60 dnů ode dne tohoto přijetí do jednoho z míst určení uvedených v článku 33.

2.  V případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku se použijí ustanovení čl. 7 odst. 3 a 4.

3.  Pokud je produkt, pro který bylo přijato vývozní prohlášení, dříve než dorazí do jednoho z míst určení podle článku 33, přepravován přes jiná území Společenství, než je území členského státu, na jehož území bylo prohlášení přijato, prokáže se kontrolním výtiskem T5, že produkt dorazil do stanoveného místa určení.

3.  V kontrolním výtisku T5 se vyplní kolonky 33, 103, 104 a případně 105. Do kolonky 104 se uvede příslušná poznámka.

4.  Tiskopis 302, který provází produkty dodávané ozbrojeným silám podle čl. 33 odst. 1 písm. c), se považuje za kontrolní výtisk T5 uvedený v odstavci 3 tohoto článku za podmínky, že je na tiskopise příslušnými vojenskými orgány potvrzeno převzetí produktů.

Článek 37

1.  Členské státy mohou vývozci vyplatit předem výši náhrady za zvláštních podmínek stanovených níže, pokud se prokáže, že produkty byly do 30 dnů od přijetí vývozního prohlášení a s výjimkou případu vyšší moci umístěny v prostorech pod celním dohledem za účelem zásobování ve Společenství:

1.  Prostory pod celní kontrolou (dále jen „zásobovací sklady“) a skladovatelé musí být zvlášť schváleni pro účely tohoto článku.

2.  Členský stát, na jehož území se zásobovací sklad nachází, udělí schválení pouze těm skladovatelům a zásobovacím skladům, které skýtají nezbytné záruky. Schválení lze odejmout.

2.  Schválení je uděleno pouze těm skladovatelům, kteří se písemně zavážou, že:

3.  Částku vyplacenou vývozci podle odstavce 1 zaúčtuje subjekt, který zálohu poskytl, jako platbu.

Článek 38

1.  Pokud je vývozní prohlášení přijato v členském státě, ve kterém se nachází zásobovací sklad, příslušný celní orgán uvede při uskladnění zboží v zásobovacím skladu do vnitrostátního dokladu, který bude použit k tomu, aby byla získána záloha na náhradu, že se produkty nacházejí v situaci podle článku 37.

2.  Pokud bylo vývozní prohlášení přijato v jiném členském státě, než je členský stát, ve kterém se nachází zásobovací sklad, prokáže se kontrolním výtiskem T5, že produkty byly umístěny do zásobovacího skladu.

2.  V kontrolním výtisku T5 se vyplní kolonky 33, 103, 104 a případně 105. Do kolonky 104 kontrolního výtisku T5 se v rubrice Ostatní uvede jedna z poznámek uvedených v příloze XVI.

2.  Příslušný celní úřad členského státu určení potvrdí v kontrolním výtisku umístění do skladu poté, co ověřil, že byly produkty zapsány do evidence uvedené v čl. 37 odst. 2.

Článek 39

1.  Pokud se zjistí, že se produkt umístěný do zásobovacího skladu nedostal na stanovené místo určení nebo není ve stavu, aby se na toto místo určení dostal, musí skladovatel zaplatit příslušnému orgánu členského státu skladování paušální částku.

2.  Paušální částka uvedená v odstavci 1 se vypočte následovně:

2.  Sazba použitá k výpočtu dovozního cla je:

3.  Pokud skladovatel prokáže, že částka vyplacená předem pro dotyčný produkt je nižší než paušální částka vypočtená v souladu s odstavcem 2, zaplatí pouze částku vyplacenou předem, zvýšenou o 20 %.

3.  Nicméně pokud byla částka vyplacena předem v jiném členském státě, zvyšuje se o 40 %. V tomto případě, co se týče členských států skladování, které se neúčastní hospodářské a měnové unie, se částka převede do národní měny členského státu skladování podle směnného kurzu eura platného v den, který je použit pro výpočet cel uvedených v odstavci 2 prvním pododstavci písm. a).

4.  Platba uvedená v tomto článku se nevztahuje na ztráty, ke kterým dojde během uskladnění v zásobovacím skladu následkem přirozeného úbytku hmotnosti nebo následkem balen.

Článek 40

1.  Nejméně jednou za 12 měsíců provedou příslušné orgány členského státu, ve kterém se zásobovací sklad nachází, fyzickou kontrolu množství produktů, které jsou v tomto skladu umístěny.

1.  Pokud však uskladnění a vyskladnění produktů v zásobovacím skladu podléhá stálé fyzické kontrole celního orgánu, mohou příslušné orgány omezit kontrolu na kontrolu dokladů uskladněných produktů.

2.  Příslušné orgány členského státu skladování mohou povolit přemístění produktů do jiného zásobovacího skladu.

2.  V tomto případě se do evidence prvního zásobovacího skladu zanesou údaje o druhém zásobovacím skladu. Druhý zásobovací sklad a druhý skladovatel musí být také zvlášť schváleni pro účely režimu uskladnění v zásobovacím skladu.

2.  Pokud byly produkty umístěny pod dohled do druhého zásobovacího skladu, druhý skladovatel dluží částky, které mají být zaplaceny v případě použití ustanovení článku 39.

3.  Pokud se druhý zásobovací sklad nenachází ve stejném členském státě jako první zásobovací sklad, prokáže se originálem kontrolního výtisku T5 obsahujícím jednu z poznámek uvedených v čl. 38 odst. 2, že produkty byly umístěny do druhého zásobovacího skladu.

3.  Příslušný celní úřad členského státu místa určení potvrdí v kontrolním výtisku T5 umístění do skladu, poté co ověřil, že byly produkty zapsány do evidence uvedené v čl. 37 odst. 2.

4.  Pokud jsou produkty po svém uskladnění v zásobovacím skladu naloženy na palubu v jiném členském státě, než je členský stát uskladnění, prokáže se nakládka na palubu postupem podle čl. 36 odst. 3.

5.  Umístění pod dohled v jiném zásobovacím skladu, nakládka na palubu ve Společenství a dodávky uvedené v článku 41 a v čl. 42 odst. 3 písm. a) musí být prokázány, s výjimkou případu vyšší moci, do 12 měsíců následujících po dni odeslání produktů ze zásobovacího skladu; ustanovení čl. 46 odst. 3, 4 a 5 se použijí obdobně.

KAPITOLA 2

Zvláštní případy

Článek 41

1.  Pro účely stanovení sazby náhrady, která má být poskytnuta, se považují za dodávky ve smyslu čl. 33 odst. 1 písm. a) dodávky palubních zásob:

1.  „palubními zásobami“ se rozumí produkty určené výhradně ke spotřebě na palubě.

2.  Ustanovení odstavce 1 se použijí pouze tehdy, je-li sazba náhrady vyšší než nejnižší sazba.

2.  Členské státy mohou používat tato ustanovení na všechny dodávky palubních zásob pod podmínkou, že:

3.  Osvědčení o dodávce na palubu podle odst. 2 písm. a) poskytuje úplné informace o produktech a uvádí název nebo jiné údaje umožňující identifikovat plošinu nebo vojenské námořní plavidlo nebo pomocné plavidlo, na které byly produkty dodány, a datum dodávky. Členské státy mohou požadovat poskytnutí doplňujících údajů.

3.  Toto osvědčení je podepsáno:

3.  Odchylně od odstavce 2 mohou v případě zásobovací operace plošin osvobodit členské státy vývozce od povinnosti předložit osvědčení o dodávce na palubu u dodávky:

4.  Příslušné orgány členského státu, který náhradu poskytuje, provedou kontroly množství produktů, které bylo prohlášeno za dodané na plošiny, tak, že prověří doklady vývozce a provozovatele zásobovacího plavidla nebo helikoptéry. Tyto orgány se také ujistí, že množství dodaná jako zásoby ve smyslu tohoto článku nepřesahují potřeby personálu na palubě.

4.  Pro účely prvního pododstavce může být vyžádána, je-li to nutné, pomoc příslušných orgánů jiných členských států.

5.  Pokud se článek 8 použije na dodávky na plošinu, uvede se do kolonky 104 kontrolního výtisku T5 v rubrice „Ostatní“ jedna z poznámek uvedených v příloze XVII.

6.  Použije-li se článek 37, zaváže se skladovatel, že bude zaznamenávat údaje o plošině, na kterou je každá zásilka odeslána, název/číslo zásobovacího plavidla/helikoptéry a datum nakládky na palubu do evidence uvedené v čl. 37 odst. 2 písm. b). Osvědčení o dodávce na palubu podle odstavce 3 druhého pododstavce písm. a) tohoto článku se považují za součást této evidence.

7.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byla evidence vedena tak, aby udávala množství produktů každého odvětví, která jsou dodána na plošiny a na která se vztahují ustanovení tohoto článku.

Článek 42

1.  Pro stanovení úrovně náhrady, která má být poskytnuta, se dodávky pro zásobování mimo Společenství považují za dodávky podle čl. 33 odst. 1 písm. a).

2.  Pokud se sazba náhrady rozlišuje podle místa určení, použije se odstavec 1 s podmínkou, že se prokáže, že produkty skutečně naložené na palubu jsou stejné jako produkty, které za tímto účelem opustily celní území Společenství.

3.  Pro účely tohoto článku se „přímou dodávkou“ rozumí dodávka kontejneru nebo nerozdělená zásilka produktů naložená na palubu plavidla.

4.  Prokazování zmíněné v odstavci 2 proběhne následujícím způsobem:

5.  Ve všech případech musí být na podporu žádostí o platbu předložena kopie nebo fotokopie přepravního dokladu a dokladu prokazujícího zaplacení za produkty určené pro zásobování.

6.  Produkty, na které se vztahuje článek 37, nesmí být použity pro dodávky podle odstavce 4 písm. b) tohoto článku.

7.  Článek 24 se použije obdobně.

8.  Na případ uvedený v tomto článku se nepoužijí ustanovení článku 34.

Článek 43

1.  Odchylně od čl. 161 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2913/92 se považují zemědělské produkty zasílané na ostrov Helgoland pro účely ustanovení o výplatě náhrad za vyvážené.

2.  Produkty zasílané do San Marina se pro účely ustanovení o výplatě náhrad nepovažují za vyvážené.

Článek 44

1.  U produktů, které jsou vyvezeny zpět v rámci ustanovení článku 883 nařízení (EHS) č. 2454/93, může vzniknout nárok na náhradu, pouze pokud jsou žádosti o vrácení nebo prominutí dovozního cla, následně zamítnuty a pokud budou dodrženy ostatní podmínky pro poskytnutí náhrady.

2.  Pokud jsou produkty vyvezeny zpět v rámci postupu uvedeného v odstavci 1, odkáže se na tento postup v dokladu uvedeném v čl. 5 odst. 4.

Článek 45

V případě vývozů určených:

a pro které vývozce nemůže předložit doklady uvedené v čl. 17 odst. 1 nebo 2, se produkt považuje za dovezený do třetí země, kde tyto ozbrojené síly mají své základny nebo kde sídlí tyto mezinárodní organizace nebo diplomatická zastupitelství, po předložení dokladu o zaplacení produktů a potvrzení o převzetí vydaného ozbrojenými silami, mezinárodní organizací nebo diplomatickým zastupitelstvím určení ve třetí zemi.

HLAVA IV

POSTUP PRO VÝPLATU NÁHRAD

KAPITOLA 1

Obecná ustanovení

Článek 46

1.  Náhradu vyplatí na zvláštní žádost vývozce pouze ten členský stát, na jehož území bylo přijato vývozní prohlášení.

1.  Žádost o náhradu musí být podána:

1.  Členské státy však mohou rozhodnout, že žádosti o náhradu musí být podávány výhradně jedním ze způsobů uvedených v druhém pododstavci.

1.  Pro účely tohoto odstavce se použijí ustanovení čl. 199 odst. 2 a 3 a články 222, 223 a 224 nařízení (EHS) č. 2454/93 obdobně.

2.  S výjimkou případu vyšší moci musí být podklady pro výplatu náhrady nebo uvolnění jistoty podány do 12 měsíců ode dne, ve kterém bylo přijato vývozní prohlášení.

2.  Pokud vývozní licenci použitou pro vývoz zakládající nárok na výplatu náhrady vydal jiný členský stát, než je členský stát vývozu, obsahují podklady pro výplatu náhrady oboustrannou fotokopii řádně potvrzené licence.

3.  Pokud kontrolní výtisk T5 nebo případně vnitrostátní doklad prokazující výstup z celního území Společenství není vrácen úřadu odeslání nebo ústřednímu orgánu do tří měsíců od jeho vydání následkem okolností, na které nemá vývozce vliv, může tento vývozce podat příslušnému orgánu odůvodněnou žádost o uznání jiných rovnocenných dokladů.

3.  Doklady, které se předkládají na podporu této žádosti, musí zahrnovat:

3.  Osvědčení od celního úřadu výstupu, že byl řádně předložen kontrolní výtisk T5 a uvádějící pořadové číslo a úřad vydání kontrolního výtisku T5, jakož i datum opuštění produktu z celního území Společenství, se pro účely tohoto odstavce považuje za rovnocenný původnímu kontrolnímu výtisku T5.

3.  Na předkládání rovnocenného důkazu se použije ustanovení odstavce 4.

4.  Pokud vývozce přes veškeré vynaložené úsilí nemohl získat a předložit doklady požadované podle článku 17 ve lhůtě stanovené v odstavci 2 tohoto článku, může mu být na jeho žádost poskytnuta dodatečná lhůta na jejich předložení.

5.  Žádost, aby byly jiné doklady uznány za rovnocenné podle odstavce 3, doprovázenou podpůrnými doklady nebo bez nich, a žádost o dodatečnou lhůtu podle odstavce 4 musí být podány ve lhůtě stanovené v odstavci 2. Pokud jsou však tyto žádosti podány do šesti měsíců následujících po této lhůtě, použijí se ustanovení čl. 47 odst. 2 prvního pododstavce.

6.  Použije-li se článek 34, musí být žádosti pro výplatu náhrady podány, s výjimkou případu vyšší moci, do 12 měsíců následujících po měsíci dodávky na palubu; avšak povolení podle čl. 34 odst. 1 může pro vývozce stanovit povinnost, aby podal žádost o výplatu v kratší lhůtě.

7.  Příslušné orgány členského státu mohou požadovat přeložení všech dokladů uvedených v podkladech pro výplatu náhrady do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků daného členského státu.

8.  Výplatu podle odstavce 1 provedou příslušné orgány do tří měsíců ode dne, kdy tyto orgány mají k dispozici veškeré doklady a údaje potřebné k vyřízení žádosti, kromě následujících případů:

9.  Členské státy se mohou rozhodnout neposkytovat náhrady, pokud je částka nižší nebo rovna 100 EUR na jedno vývozní prohlášení.

Článek 47

1.  V případech, kdy byly splněny všechny požadavky stanovené předpisy Společenství pro prokázání nároku na poskytnutí náhrady, kromě požadavku týkajícího se dodržení jedné ze lhůt stanovených v čl. 7 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a čl. 37 odst. 1, se použijí následující pravidla:

2.  Pokud je do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 46 odst. 2 a 4 prokázáno, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, rovná se vyplacená náhrada 85 % náhrady, která by byla vyplacena, kdyby byly dodrženy všechny požadavky.

2.  Pokud je skutečnost, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, prokázána do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 46 odst. 2 a 4, ale byly překročeny lhůty stanovené v čl. 7 odst. 1, čl. 16 odst. 1 nebo čl. 37 odst. 1, rovná se vyplacená náhrada snížené náhradě v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, snížené dále o 15 % částky, která by byla vyplacena, kdyby byly dodrženy všechny lhůty.

3.  Pokud byla náhrada vyplacena předem v souladu s článkem 31 a pokud nebyla dodržena jedna nebo více lhůt stanovených v čl. 7 odst. 1 a čl. 16 odst. 1, rovná se propadlá část jistoty snížení vypočtenému v souladu s odstavcem 1 tohoto článku a zvýšenému o 10 %.

3.  Zůstatek jistoty je uvolněn.

3.  Pokud byla náhrada vyplacena předem v souladu s článkem 31 a pokud je do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 46 odst. 2 a 4 prokázáno, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, rovná se částka, která má být vrácena, 85 % výše jistoty.

3.  Pokud v případu uvedeném ve třetím pododstavci není navíc dodržena jedna nebo více lhůt stanovených v čl. 7 odst. 1 a čl. 16 odst. 1, je vrácena následující částka, a to:

4.  Celková částka odečtená z výše náhrady nesmí překročit plnou výši náhrady, která by byla vyplacena, kdyby byly splněny všechny požadavky.

5.  Pro účely tohoto článku se nedodržení lhůty stanovené v čl. 36 odst. 1 považuje za nedodržení lhůty stanovené v čl. 7 odst. 1.

6.  Použije-li se čl. 4 odst. 2 a/nebo čl. 25 odst. 3 a/nebo článek 48:

KAPITOLA 2

Sankce a odebrání neoprávněně vyplacených částek

Článek 48

1.  Pokud je zjištěno, že vývozce, s cílem získat vývozní náhradu, požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada, je splatnou náhradou pro daný vývoz náhrada pro produkty skutečně vyvezené, snížená o částku odpovídající:

2.  Aniž je dotčen článek 9 druhý pododstavec, považuje se uvedená sazba za nulovou, pokud se zjistí, že sazba vývozní náhrady podle článku 9 nebyla uvedena. Pokud je částka vývozní náhrady vypočtená podle informací podle článku 9 nižší než použitelná částka, je splatnou náhradou pro daný vývoz náhrada použitelná na skutečně vyvezené produkty, snížená o částku odpovídající:

2.  První pododstavec se nepoužije, pokud vývozce uspokojivě prokáže příslušným orgánům, že situace uvedená ve zmíněném pododstavci vznikla z důvodu vyšší moci, zjevného omylu, nebo že případně vyplynula z předcházející správné informace o platbě.

2.  První pododstavec se nepoužije, pokud se podle odstavce 1 použijí sankce, které mají základ ve stejných prvcích, které stanoví právo na vývozní náhrady.

3.  Za požadovanou náhradu se považuje částka vypočtená na základě údajů poskytnutých v souladu s článkem 5. Pokud se náhrada mění podle místa určení, vypočte se rozlišená část náhrady na základě údajů o množství, hmotnosti a místu určení poskytnutých v souladu s článkem 46.

4.  Sankce stanovená v odst. 1 písm. a) se neuplatní:

5.  Vychází-li po snížení stanoveném v odstavci 1 písm. a) a b) záporná částka, zaplatí tuto zápornou částku vývozce.

6.  Pokud příslušné orgány zjistí, že požadovaná výše náhrady je nepřesná, a že se vývoz neuskutečnil a že proto není možné snížení, zaplatí vývozce částku odpovídající sankci stanovené v odstavci 1 písm. a) nebo b), která by byla uložena, kdyby se vývoz uskutečnil. Pokud se sazba náhrady mění podle místa určení, vezme se při výpočtu požadované náhrady a použitelné náhrady, kromě případu, kde je určeno povinné místo určení, v úvahu nejnižší kladná sazba nebo, je-li vyšší, sazba vyplývající z údajů o místě určení podle čl. 31 odst. 2.

7.  Platba podle odstavců 5 a 6 se uskuteční do 30 dnů od obdržení žádosti o zaplacení. Pokud není uvedená lhůta dodržena, zaplatí vývozce úrok v sazbě uvedené v čl. 49 odst. 1 za období počínající 30 dní po dni obdržení žádosti o zaplacení a končící v den předcházející dni zaplacení požadované částky.

8.  Pouze pokud je požadovaná náhrada vyšší než náhrada použitelná podle čl. 4 odst. 2, čl. 25 odst. 3 a/nebo článku 47, sankce se neuloží.

9.  Uložením sankcí nejsou dotčeny dodatečné sankce stanovené na vnitrostátní úrovni.

10.  Členské státy mohou ustoupit od uložení sankcí nižších nebo rovnajících se 100 EUR na jedno vývozní prohlášení.

11.  Pokud produkt uvedený ve vývozním prohlášení není zahrnut v licenci, žádná náhrada se nevyplácí a odstavec 1 se nepoužije.

12.  Pokud byla náhrada stanovena předem, musí být výpočet sankce založen na sazbách náhrady platných v den podání žádosti o licenci a bez přihlédnutí ke ztrátě náhrady podle čl. 4 odst. 1 nebo ke snížení náhrady podle čl. 4 odst. 2 nebo čl. 25 odst. 3. Je-li to nezbytné, upraví se tyto sazby ke dni přijetí vývozního nebo platebního prohlášení.

Článek 49

1.  Aniž je dotčena povinnost zaplatit zápornou částku podle čl. 48 odst. 5, je příjemce povinen v případě neoprávněné výplaty náhrady vrátit neoprávněně získané částky, včetně každé sankce stanovené v čl. 48 odst. 1, a úroky vypočtené za období, které uplynulo mezi vyplacením a vrácením. Avšak:

1.  Platba je provedena do 30 dnů od obdržení žádosti o zaplacení.

1.  Pokud je požadováno vrácení, může členský stát pro výpočet úroků předpokládat, že se platba provede dvacátý den následující po dni žádosti o vrácení.

1.  Platná úroková sazba se vypočte v souladu s vnitrostátními právními předpisy; avšak nemůže být nižší než úroková sazba platná v případě vymáhání částek na vnitrostátní úrovni.

1.  V případě neoprávněné výplaty zapříčiněné chybou příslušných orgánů nárok na úrok nevzniká, nebo maximálně na částku stanovenou členským státem vzhledem k neprávem nabyté výhodě.

1.  Pokud byla náhrada vyplacena nabyvateli, odpovídají za vrácení neoprávněně vyplacených částek, za neoprávněně uvolněné jistoty a za úrok vztahující se na daný vývoz společně a nerozdílně on a vývozce. Odpovědnost nabyvatele se však omezí na jemu vyplacenou částku a odpovídající úroky.

2.  Odebrané částky podle čl. 48 odst. 5 a 6 a vybrané úroky jsou zaplaceny platebním agenturám, které příslušné částky odečtou od výdajů Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF).

2.  Pokud není dodržena platební lhůta, mohou členské státy rozhodnout, že namísto vymáhání vrácení se všechny neoprávněně vyplacené částky, neoprávněně uvolněné jistoty a vyrovnávací úroky odečtou od následných plateb danému vývozci.

2.  Ustanovení druhého pododstavce se použijí také na částky, které mají být zaplaceny podle čl. 48 odst. 5 a 6.

3.  Aniž je dotčena možnost ustoupit od uložení sankcí v případě malých částek stanovená v čl. 48 odst. 10, nemusí členské státy vyžadovat vrácení neoprávněně vyplacených náhrad, neoprávněně uvolněných jistot, úroků a částek podle čl. 48 odst. 5, pokud je tato částka nižší nebo rovna 100 EUR na jedno vývozní prohlášení, pod podmínkou, že vnitrostátní právní předpisy obsahují obdobná pravidla pro podobné případy.

4.  Povinnost vrácení uvedená v odstavci 1 se nepoužije:

4.  Úkony jakékoli třetí strany, týkající se přímo nebo nepřímo formalit nezbytných k výplatě náhrady, včetně úkonů dozorčích společností, jsou přičitatelné příjemci.

4.  Ustanovení tohoto odstavce se nepoužijí na zálohy na náhrady. V případě, že nedojde k vrácení částek z důvodu použití ustanovení tohoto odstavce, nepoužije se správní sankce podle čl. 48 odst. 1 písm. a).

HLAVA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

▼M3

Článek 50

Oznámení Komisi

1.  Členské státy oznámí Komisi:

2.  Oznámení Komisi uvedená v tomto nařízení se provádějí v souladu s nařízením Komise (ES) č. 792/2009 ( 23 ).

▼B

Článek 51

Nařízení (ES) č. 800/1999 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XX.

Článek 52

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské Unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

---

PŘÍLOHA I

Produkty a místa určení vyloučené ze vzdálené oblasti s náhradou

ODVĚTVÍ PRODUKTŮ – VYLOUČENÁ MÍSTA URČENÍ

Cukr ( 24 )

Cukr nebo produkty z cukru kódů KN 1701 11 90, 1701 12 90, 1701 91 00, 1701 99 10, 1701 99 90, 1702 40 10, 1702 60 10, 1702 60 95, 1702 90 30, 1702 90 71, 1702 90 95, 2106 90 30, 2106 90 59 – Maroko, Alžírsko, Turecko, Sýrie, Libanon

Obiloviny ( 25 )

KN 1001 – Rusko, Moldavsko, Ukrajina; Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Albánie, bývalá jugoslávská republika Makedonie, Turecko, Sýrie, Libanon, Izrael, Egypt, Libye, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Ceuta, Melilla

KN 1003 – všechna místa určení

KN 1004 – Island, Rusko

Rýže ( 26 )

KN 1006 – všechna místa určení

Mléko a mléčné výrobky ( 27 )

Všechny produkty – Maroko, Alžírsko

Mléko a mléčné výrobky kódů KN 0401 30; 0402 21; 0402 29; 0402 91; 0402 99; 0403 90; 0404 90; 0405 10; 0405 20; 0405 90 – Kanada, Mexiko, Turecko, Sýrie, Libanon

0406 – Sýrie, Libanon, Mexiko

Hovězí a telecí maso

Všechny produkty – všechna místa určení

Drůbež

Drůbeží maso – všechna místa určení

Jednodenní kuřata kódu KN 0105 11 – Spojené státy americké, Kanada, Mexiko

Vejce ( 28 )

Vejce ve skořápce kódu nomenklatury pro vývozní náhrady 0407 00 30 9000 Japonsko, Rusko, Čína, Tchaj-wan

Násadová vejce kódu nomenklatury pro vývozní náhrady 0407 00 11 9000; 0407 00 19 9000 – Spojené státy americké, Kanada, Mexiko

▼M1

---

PŘÍLOHA II

▼B

---

PŘÍLOHA III

Poznámky podle článku 8

---

PŘÍLOHA IV

Údaje podle článku 9

---

PŘÍLOHA V

Poznámky podle čl. 10 odst. 1 písm. c) druhého pododstavce

---

PŘÍLOHA VI

Poznámky podle čl. 11 odst. 4 prvního pododstavce:

---

PŘÍLOHA VII

Poznámky podle čl. 11 odst. 5 prvního pododstavce

---

PŘÍLOHA VIII

Podmínky pro schválení a kontrolu dozorčích společností členskými státy

KAPITOLA I

PODMÍNKY PRO SCHVÁLENÍ

KAPITOLA II

1.   Závazky dozorčích společností týkající se jejich činnosti

Schválené dozorčí společnosti musí stále vykazovat svou odpovědnost a odbornou způsobilost při vydávání osvědčení o příchodu na místo určení.

Schválené dozorčí společnosti musí během své činnosti vyhovovat těmto kritériím:

2.   Kontrola činnosti dozorčích společností

2.1

Členské státy mají odpovědnost za ověřování správnosti a oprávněnosti funkcí souvisejících s osvědčováním, které vykonávají dozorčí společnosti. Před prodloužením období na tři roky vykonají vnitrostátní orgány inspekci v sídle dozorčí společnosti. Vždy, když jsou oprávněné pochybnosti o kvalitě a přesnosti osvědčení vystavených danou dozorčí společností, vykoná příslušný orgán inspekci na místě v sídle společnosti, aby ověřil, že jsou pravidla uvedená v této příloze správně používána. Členské státy během inspekce dozorčí společnosti věnují zvláštní pozornost pracovním metodám a operačním postupům používaným dozorčí společností při vykonávání jejích funkcí a namátkově prověřují spisy týkajících se osvědčení předložených platební agenturou při postupu výplaty náhrad. Členské státy mohou využívat nezávislých externích auditorů s cílem provádět kontroly dozorčí společnosti v rámci postupu stanoveného v této příloze. Členské státy mohou přijmout jakékoli jiné opatření, která považují za nezbytné pro zajištění přiměřené kontroly dozorčích společností.

2.2

Orgány členských států věnují zvláštní pozornost, když ověřují žádosti o vývozní náhrady podložené osvědčeními dozorčích společností, těmto hlediskům osvědčování: a) vyžadují, aby vykonaná práce byla popsána v osvědčeních a ujišťují se, že popsaná práce byla dostatečná, aby podpořila závěry uvedené v osvědčení; b) nechají vyšetřit všechny nesrovnalosti obsažené v předložených osvědčeních; c) vyžadují, aby osvědčení byla vydána v přiměřené lhůtě v závislosti na případu.

KAPITOLA III

1.

Osvědčení vydaná schválenými dozorčími společnostmi uvádějí nejen příslušné údaje nezbytné k identifikaci zboží a dotyčné zásilky, jakož i informace o dopravních prostředcích, dnech příchodu na místo určení a dnech vykládky, ale také popis prováděných kontrol a použitých metod při ověřování totožnosti a hmotnosti potvrzených produktů. Kontroly a ověřování prováděná dozorčími společnostmi se musí konat v době vykládky a mohou probíhat během plnění dovozních celních formalit nebo poté. Avšak ve výjimečných řádně odůvodněných případech se mohou kontroly a ověřování před vydáním osvědčení konat do šesti měsíců ode dne, ve kterém bylo zboží vyloženo, přičemž se v osvědčení musí popsat kroky učiněné za účelem ověření skutečností.

2.

Co se týče osvědčení o vykládce a dovozu (čl. 17 odst. 1 písm. b), v osvědčení se rovněž uvádí ověření toho, že zboží bylo procleno za účelem jeho konečného dovozu. Toto ověření má za cíl stanovit nepopiratelnou spojitost mezi příslušným dovozním celním dokladem nebo postupem celního řízení a dotyčnou operací.

3.

Schválené dozorčí společnosti jsou nezávislé na stranách, jichž se přezkoumávaná transakce týká. Zejména se ani dozorčí společnost, která provádí kontroly dané transakce, ani žádná dceřiná společnost, která patří ke stejné finanční skupině, nesmí zúčastnit operace jako vývozce, celní zástupce, přepravce, adresát, skladovatel nebo v jakékoli jiné pozici, která by pravděpodobně mohla vyvolat střet zájmů.

---

PŘÍLOHA IX

Osvědčení o vykládce a dovozu uvedené v čl. 17 odst. 1 písm. b)

---

PŘÍLOHA X

Podmínky, které mají být dodržovány úřady členských států usazenými ve třetích zemích při uplatňování čl. 17 odst. 2 písm. b)

1.

Úřad rozhodne o vydání osvědčení o vykládce na základě jednoho nebo několika z těchto dokladů: — dovozní celní doklady včetně počítačových výtisků, pokud jsou takové schváleny, — vnitrostátní přístavní doklady a jiné doklady vydané úřadem, — prohlášení kapitána nebo přepravní společnosti, — ostatní osvědčení o přijetí předložená dovozcem.

2.

Úřady vydávají osvědčení o vykládce v souladu s touto formulací: Tímto se potvrzuje, že … (popis zboží, množství a identifikace balení) bylo vyloženo … (místo vykládky / název města) dne … (datum vykládky). Dále se potvrzuje, že produkt opustil místo vykládky nebo alespoň, že, pokud je mu známo, produkt nebyl následně naložen pro zpětný vývoz. Osvědčení se vydává na základě těchto dokladů: (seznam předložených dokladů, na něž se úřad odvolává, aby mohl vydat osvědčení) Datum a místo podpisu, podpis a razítko úřadu.

3.	Úřad, která vydává osvědčení o vykládce, vede evidenci a spisy o všech vydaných osvědčeních, které uvádějí, na základě jakých průkazných dokladů byla osvědčení vydána.

---

PŘÍLOHA XI

Osvědčení o vykládce uvedené v čl. 17 odst. 2 písm. c)

---

PŘÍLOHA XII

Seznam třetích zemí uvedených v čl. 17 odst. 2 písm. d), které podmiňují provedení platby dovozem produktů

Alžírsko

Burundi

Rovníková Guinea

Keňa

Lesotho

Malawi

Svatá Lucie

Senegal

Tanzanie

---

PŘÍLOHA XIII

Seznam ústředních úřadů členských států uvedených v článku 22

---

PŘÍLOHA XIV

Seznam třetích zemí a území uvedených v čl. 24 odst. 1 písm. a) bodě i) a ii)

Albánie

Andorra

Arménie

Ázerbájdžán

Bělorusko

Bosna a Hercegovina

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

Ceuta a Melilla

Černá Hora

Gibraltar

Gruzie

ostrov Helgoland

Chorvatsko

Island

Lichtenštejnsko

Maroko

Moldavsko

Norsko

Rusko

Srbsko

Švýcarsko

Turecko

Ukrajina

Vatikán

---

PŘÍLOHA XV

Seznam produktů, na které se vztahuje čl. 27 odst. 4 písm. d)

---

PŘÍLOHA XVI

Poznámky podle čl. 38 odst. 2 druhého pododstavce

---

PŘÍLOHA XVII

Poznámky podle čl. 41 odst. 5

---

PŘÍLOHA XVIII

---

PŘÍLOHA XIX

Zrušené nařízení a seznam jeho následných změn

---

PŘÍLOHA XX

Srovnávací tabulka

---

( 1 ) Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

( 2 ) Úř. věst. L 102, 17.4.1999, s. 11.

( 3 ) Viz příloha XIX.

( 4 ) Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 22.

( 5 ) Úř. věst. L 339, 18.12.2008, s. 53.

( 6 ) Úř. věst. L 365, 21.12.2006, s. 52.

( 7 ) Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.

( 8 ) Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

( 9 ) Úř. věst. L 301, 17.10.1992, s. 17.

( 10 ) Úř. věst. L 205, 3.8.1985, s. 5.

( 11 ) Úř. věst. L 359, 9.12.1992, s. 13.

( 12 ) Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1.

( 13 ) Úř. věst. L 179, 14.7.1999, s. 1.

( 14 ) Úř. věst. L 172, 5.7.2005, s. 24.

( 15 ) Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1.

( 16 ) Úř. věst. L 114, 26.4.2008, s. 3.

( 17 ) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.

( 18 ) Úř. věst. L 226, 13.8.1987, s. 2.

( 19 ) Úř. věst. L 171, 23.6.2006, s. 90.

( 20 ) Úř. věst. L 201, 30.7.2008, s. 1.

( 21 ) Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 1.

( 22 ) Úř. věst. L 24, 30.1.1998, s. 9.

( 23 ) Úř. věst. L 228, 1.9.2009, s. 3.

( 24 ) Ve formě jiné, než je zboží, které není uvedené v příloze I; obsahující méně než 90 % hmotnosti dotyčného produktu.