EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02002L0022-20160430
Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council of 7 March 2002 on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive)
Consolidated text: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě)
No longer in force
- Date of document:
- 30/04/2016
- Date of effect:
- 30/04/2016
- Author:
- Not available
- Form:
- Konsolidovaný text
- Additional information:
- LASTMODIN 32015R2120
- Link
- Link
- Link
- Select all documents mentioning this document
- Consolidation: basic act:
- 32002L0022
2002L0022 — CS — 30.04.2016 — 002.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 (Úř. věst. L 108 24.4.2002, s. 51) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/136/ES Text s významem pro EHP ze dne 25. listopadu 2009, |
L 337 |
11 |
18.12.2009 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, |
L 310 |
1 |
26.11.2015 |
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/22/ES
ze dne 7. března 2002
o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě)
KAPITOLA I
OBLAST PŮSOBNOSTI, CÍLE A DEFINICE
Článek 1
Předmět a rozsah
1. V rámci směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) se tato směrnice týká zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací pro koncové uživatele. Cílem je zajistit přístup k veřejně dostupným službám v dobré kvalitě v celém Společenství prostřednictvím účinné hospodářské soutěže a možnosti výběru a řešit okolnosti, za nichž trh nenaplňuje uspokojivě potřeby koncových uživatelů. Směrnice rovněž obsahuje ustanovení týkající se některých aspektů koncových zařízení, včetně ustanovení pro usnadnění přístupu pro zdravotně postižené koncové uživatele.
2. Tato směrnice zakládá práva koncových uživatelů a odpovídající povinnosti podniků zajišťujících veřejně přístupné sítě a poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací. S ohledem na to, že poskytování univerzální služby se zabezpečuje v prostředí otevřených a konkurenčních trhů, vymezuje tato směrnice minimální soubor služeb specifikované kvality, ke kterému mají přístup všichni koncoví uživatelé, za dostupnou cenu s ohledem na konkrétní vnitrostátní podmínky, aniž by byla narušena hospodářská soutěž. Tato směrnice také stanoví povinnosti týkající se poskytování určitých povinných služeb.
3. Vnitrostátní opatření týkající se přístupu koncových uživatelů ke službám a aplikacím nebo jejich využívání prostřednictvím sítí elektronických komunikací respektují základní práva a svobody fyzických osob, včetně práva na soukromí a práva na řádný proces, jak jsou vymezeny v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Ustanovení této směrnice týkající se práv koncových uživatelů se použijí, aniž jsou dotčena pravidla Společenství na ochranu spotřebitele, zejména směrnice 93/13/EHS a 97/7/ES a vnitrostátní pravidla, která jsou v souladu s právními předpisy Společenství.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se použijí definice uvedené v článku 2 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).
Použijí se rovněž tyto definice:
a) „veřejným telefonním automatem“ se rozumí veřejnosti přístupný telefonní přístroj, k jehož použití mohou být používány jako platební prostředky mimo jiné mince, a/nebo kreditní/debetní karty a/nebo předplacené karty, včetně karet s kódy volby;
▼M1 —————
c) „veřejně dostupnou telefonní službou“ se rozumí služba dostupná veřejnosti pro uskutečňování a přijímání, a to přímo či nepřímo, vnitrostátních nebo vnitrostátních a mezinárodních volání prostřednictvím jednoho či více čísel národního nebo mezinárodního číslovacího plánu;
d) „zeměpisným číslem“ se rozumí číslo z národního telefonního číslovacího plánu, u kterého část číselné struktury obsahuje zeměpisný údaj používaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu sítě (NTP);
▼M1 —————
f) „nezeměpisným číslem“ se rozumí číslo z národního telefonního číslovacího plánu, které není zeměpisným číslem. Tento pojem zahrnuje mimo jiné čísla mobilních telefonů, služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou.
KAPITOLA II
POVINNOSTI UNIVERZÁLNÍ SLUŽBY VČETNĚ SOCIÁLNÍCH POVINNOSTÍ
Článek 3
Přístupnost univerzální služby
1. Členské státy zajistí, aby služby stanovené v této kapitole byly přístupné v požadované kvalitě všem koncovým uživatelům na jejich území za dostupné ceny, bez ohledu na zeměpisné umístění a s ohledem na zvláštní vnitrostátní podmínky.
2. Členské státy stanoví nejúčinnější a nejvhodnější přístup, kterým budou zajišťovat provádění univerzální služby, přičemž respektují zásady objektivity, průhlednosti, nediskriminace a proporcionality. Usilují o minimalizaci narušování trhu, zejména o minimalizaci poskytování služeb za takové ceny nebo za takových podmínek, které se liší od běžných obchodních podmínek, a současně chrání veřejný zájem.
Článek 4
Poskytování přístupu v pevném místě a poskytování telefonních služeb
1. Členské státy zajistí, aby veškerým odůvodněným žádostem o připojení k veřejné komunikační síti v pevném místě vyhověl alespoň jeden podnik.
2. Poskytované připojení musí umožňovat uskutečňování hlasových volání, komunikaci prostřednictvím telefaxových zpráv a dat s rychlostmi dostatečnými pro funkční přístup k internetu; přitom je třeba zohlednit převažující technologie používané většinou účastníků a technologickou proveditelnost.
3. Členské státy zajistí, aby veškerým odůvodněným žádostem o poskytování telefonní služby, která je veřejně dostupná prostřednictvím připojení k síti uvedeného v odstavci 1 a která umožňuje uskutečňování a přijímání vnitrostátních a mezinárodních volání, vyhověl alespoň jeden podnik.
Článek 5
Informační služba o účastnických číslech a účastnické seznamy
1. Členské státy zajistí, aby:
a) byl pro koncové uživatele přístupný alespoň jeden úplný účastnický seznam v podobě schválené příslušným orgánem, buď tištěné nebo elektronické, nebo obojí, a byl pravidelně aktualizován nejméně jednou ročně;
b) byla přístupná alespoň jedna úplná telefonní informační služba o účastnických číslech pro všechny koncové uživatele včetně uživatelů veřejných telefonních automatů.
2. Účastnické seznamy uvedené v odstavci 1 zahrnují, s výhradou článku 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) ( 13 ), veškeré účastníky veřejně dostupných telefonních služeb.
3. Členské státy zajistí, aby podniky poskytující služby uvedené v odstavci 1 uplatňovaly zásadu nediskriminace při nakládání s informacemi, které jim byly poskytnuty jinými podniky.
Článek 6
Veřejné telefonní automaty a jiná místa přístupu k hlasové telefonii
1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly ukládat podnikům povinnosti s cílem zajistit, aby byly přístupné veřejné telefonní automaty či jiná místa přístupu k hlasové telefonii k plnění přiměřených potřeb koncových uživatelů, pokud jde o zeměpisné pokrytí, počet telefonů či jiných míst přístupu k hlasové telefonii, přístupnost pro zdravotně postižené koncové uživatele a kvalitu služeb.
2. Členský stát zajistí, aby se jeho vnitrostátní regulační orgán mohl rozhodnout neukládat povinnosti podle odstavce 1 na celém území nebo jeho části, pokud je na základě konzultace s dotčenými stranami podle článku 33 přesvědčen, že tyto doplňkové služby nebo srovnatelné služby jsou široce dostupné.
3. Členské státy zajistí, aby byla možná tísňová volání z veřejných telefonních automatů s použitím jednotného evropského čísla tísňového volání „112“ a dalších národních čísel tísňového volání, vždy bezplatně a bez nutnosti použít jakýchkoli platebních prostředků.
Článek 7
Opatření pro zdravotně postižené koncové uživatele
1. Nejsou-li v kapitole IV stanoveny požadavky s rovnocenným účinkem, členské státy přijmou zvláštní opatření s cílem zajistit, aby přístup a cenová dostupnost služeb uvedených v čl. 4 odst. 3 a článku 5 pro zdravotně postižené koncové uživatele byly rovnocenné přístupu a cenové úrovni služeb, jichž mohou využívat ostatní koncoví uživatelé. Členské státy mohou vnitrostátním regulačním orgánům uložit povinnost vyhodnotit obecnou potřebu a zvláštní požadavky, včetně rozsahu a konkrétní formy těchto zvláštních opatření pro zdravotně postižené uživatele.
2. Členské státy mohou přijmout s ohledem na vnitrostátní podmínky zvláštní opatření s cílem zajistit, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé mohli rovněž využít možnosti výběru podniků a poskytovatelů služeb, kterou má většina koncových uživatelů.
3. Při přijímání opatření uvedených v odstavcích 1 a 2 členské státy prosazují dodržování příslušných norem nebo specifikací zveřejněných podle článků 17 a 18 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).
Článek 8
Určení podniků
1. Členské státy mohou určit jeden nebo více podniků, aby zaručily poskytování univerzální služby podle článků 4, 5, 6 a 7 a popřípadě podle čl. 9 odst. 2 tak, aby mohlo být pokryto celé území členského státu. Členské státy mohou určit různé podniky nebo skupiny podniků k poskytování různých prvků univerzální služby a/nebo k pokrytí různých částí území členského státu.
2. Pokud členské státy určí podniky na celém území státu nebo jeho části jako podniky mající povinnosti univerzální služby, učiní tak prostřednictvím účinného, objektivního, průhledného a nediskriminačního mechanismu určování, přičemž žádný podnik není předem zbaven možnosti být určen. Takové metody určování zajistí, aby univerzální služba byla poskytována rentabilním způsobem a mohla být využívána jako prostředek k určování čistých nákladů na povinnosti univerzální služby v souladu s článkem 12.
3. Má-li podnik určený v souladu s odstavcem 1 v úmyslu převést svá aktiva tvořící místní přístupovou síť nebo jejich podstatnou část na jinou právnickou osobu s odlišnou vlastnickou strukturou, předem a včas informuje vnitrostátní regulační orgán, aby tento orgán mohl posoudit vliv zamýšlené transakce na poskytování přístupu v pevném místě a na poskytování telefonních služeb podle článku 4. Vnitrostátní regulační orgán může uložit, změnit nebo zrušit konkrétní povinnosti v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 2002/20/ES (autorizační směrnice).
Článek 9
Cenová dostupnost
1. Vnitrostátní regulační orgány sledují zejména s ohledem na vnitrostátní spotřebitelské ceny a příjmy vývoj a úroveň cen na trzích pro koncové uživatele u služeb uvedených v článcích 4 až 7, které spadají do povinností univerzální služby a jsou buď poskytovány určenými podniky, nebo dostupné na trhu v případě, že ve vztahu k těmto službám nejsou žádné podniky určeny.
2. Členské státy mohou s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám požadovat od určených podniků, aby spotřebitelům nabízely možnosti volby sazeb nebo soubory sazeb odlišné od těch, které jsou nabízeny za běžných obchodních podmínek, zejména proto, aby nebylo osobám s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami bráněno v přístupu k síti uvedené v čl. 4 odst. 1 nebo v užívání služeb uvedených v čl. 4 odst. 3 a v článcích 5, 6 a 7 jakožto služby spadající do povinností univerzální služby a poskytované určenými podniky.
3. Kromě ustanovení, aby určené podniky nabízely zvláštní možnosti volby sazby nebo dodržovaly horní cenový rozsah nebo zeměpisné zprůměrování nebo jiné podobné systémy, mohou členské státy zajistit poskytování podpory spotřebitelům, kteří byli vyhodnoceni jako spotřebitelé s nízkými příjmy nebo zvláštními sociálními potřebami.
4. Členské státy mohou od podniků s povinnostmi podle článků 4, 5, 6 a 7 požadovat, aby uplatňovaly jednotné sazby, včetně zeměpisného zprůměrování, na celém území, s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám, nebo aby dodržovaly horní cenové rozsahy.
5. Pokud má určený podnik povinnost nabízet možnost volby zvláštní sazby, jednotné sazby včetně zeměpisnéhozprůměrování, nebo dodržovat horní cenové rozsahy, zajistí vnitrostátní regulační orgány, aby byly podmínky zcela průhledné a byly zveřejňovány a uplatňovány v souladu se zásadou nediskriminace. Vnitrostátní regulační orgány mohou požadovat, aby byly zvláštní systémy změněny nebo vzaty zpět.
Článek 10
Kontrola výdajů
1. Členské státy zajistí, aby určené podniky při poskytování doplňkových služeb a služeb překračujících rámec těch, které jsou uvedeny v článcích 4, 5, 6, 7 a v čl. 9 odst. 2, stanovovaly smluvní podmínky takovým způsobem, aby účastník nebyl povinen platit za doplňkové služby nebo služby, které pro požadovanou službu nejsou nezbytné nebo nejsou vyžadovány.
2. Členské státy zajistí, aby určené podniky s povinnostmi podle článků 4, 5, 6, 7 a čl. 9 odst. 2 poskytovaly zvláštní doplňkové služby a služby stanovené v příloze I části A s cílem umožnit účastníkům sledovat a kontrolovat výdaje a předcházet bezdůvodnému odpojení služby.
3. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán nemusel trvat na uplatňování požadavků odstavce 2 na celém území členského státu nebo jeho části, pokud je přesvědčen, že tyto doplňkové služby jsou široce dostupné.
Článek 11
Kvalita služeb poskytovaných určenými podniky
1. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby všechny určené podniky s povinnostmi podle článků 4, 5, 6, 7 a čl. 9 odst. 2 zveřejňovaly odpovídající a aktuální informace o své výkonnosti při poskytování univerzální služby založené na parametrech, definicích a metodách měření kvality služby, které jsou uvedeny v příloze III. Zveřejněné informace se předkládají také vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.
2. Vnitrostátní regulační orgány mohou mimo jiné stanovit další normy kvality služeb, pokud byly vypracovány příslušné parametry, umožňující hodnocení výkonnosti podniků při poskytování služeb pro zdravotně postižené koncové uživatele a zdravotně postižené spotřebitele. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby informace týkající se výkonnosti podniků z hlediska těchto parametrů byly také zveřejňovány a byly zpřístupněny vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.
3. Vnitrostátní regulační orgány navíc mohou stanovit obsah a formu informací, které mají být zveřejněny, včetně způsobu jejich zveřejnění s cílem zajistit, aby koncoví uživatelé a spotřebitelé měli přístup k úplným, srovnatelným a uživatelsky vstřícným informacím.
4. Vnitrostátní regulační orgány mají možnost stanovovat výkonnostní cíle pro podniky s povinnostmi univerzální služby. Vnitrostátní regulační orgány přitom přihlédnou ke stanoviskům zainteresovaných stran, zejména tak, jak je uvedeno v článku 33.
5. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly možnost sledovat, zda určené podniky plní tyto výkonnostní cíle.
6. Trvalé neplnění výkonnostních cílů podnikem může vést k přijetí zvláštních opatření v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) ( 14 ). V zájmu zajištění přesnosti a srovnatelnosti údajů, které byly poskytnuty podniky majícími povinnosti univerzální služby, mohou vnitrostátní regulační orgány nařídit nezávislé audity nebo podobná přezkoumání údajů o výkonnosti, a to na náklady dotyčného podniku.
Článek 12
Výpočet nákladů na povinnosti univerzální služby
1. Pokud se vnitrostátní regulační orgány domnívají, že poskytování univerzální služby podle článků 3 až 10 může představovat pro podniky určené k poskytování univerzální služby nespravedlivou zátěž, vypočítají čisté náklady na její poskytování.
Za tímto účelem vnitrostátní regulační orgány:
a) v souladu s přílohou IV částí A vypočítají čisté náklady na povinnost poskytování univerzální služby, přičemž zohlední jakoukoli tržní výhodu, která vyplyne pro podnik určený k poskytování univerzální služby, nebo
b) použijí čisté náklady na poskytování univerzální služby, které byly zjištěny v rámci mechanismu určování podle čl. 8 odst. 2.
2. Audit nebo ověření účetnictví a/nebo jiných informací sloužících jako základ pro výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby podle odst. 1 písm. a), provádí vnitrostátní regulační orgán nebo subjekt nezávislý na zúčastněných stranách a schvaluje vnitrostátní regulační orgán. Výsledky výpočtu nákladů a závěry auditu musí být veřejně přístupné.
Článek 13
Financování povinností univerzální služby
1. Pokud vnitrostátní regulační orgány na základě výpočtu čistých nákladů podle článku 12 zjistí, že podnik je zatížen nespravedlivou zátěží, rozhodnou členské státy na základě žádosti určeného podniku:
a) o zavedení mechanismu náhrady zjištěných čistých nákladů takovému podniku z veřejných prostředků za průhledných podmínek, a/nebo
b) o rozdělení čistých nákladů na povinnosti univerzální služby mezi podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací.
2. Pokud jsou čisté náklady rozdělovány podle odst. 1 písm. b), zavedou členské státy mechanismus rozdělování spravovaný vnitrostátním regulačním orgánem nebo subjektem nezávislým na příjemcích, který je pod dohledem vnitrostátního regulačního orgánu. Financovány mohou být pouze čisté náklady zjištěné podle článku 12, které se vztahují k povinnostem stanoveným v článcích 3 až 10.
3. Mechanismus rozdělování respektuje zásady průhlednosti, minimálního narušení trhu, nediskriminace a proporcionality v souladu se zásadami uvedenými v příloze IV části B. Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat příspěvky od podniků, jejichž obrat na vnitrostátním trhu nedosahuje stanoveného limitu.
4. Případné poplatky související s rozdělováním nákladů na povinnosti univerzální služby musí být rozčleněny a určovány pro každý podnik samostatně. Podnikům, které neposkytují služby na území členského státu, který vytvořil mechanismus rozdělování, nemohou být takové poplatky ukládány ani od nich nesmějí být vybírány.
Článek 14
Průhlednost
1. Pokud je zaveden mechanismus rozdělování čistých nákladů na povinnosti univerzální služby podle článku 13, zajistí vnitrostátní regulační orgány, aby byly zásady rozdělování nákladů a podrobné údaje o použitém mechanismu veřejně dostupné.
2. S výhradou pravidel Společenství a vnitrostátních pravidel o obchodním tajemství zajistí vnitrostátní regulační orgány, aby byla zveřejňována výroční zpráva, ve které jsou uvedeny vypočítané náklady na povinnosti univerzální služby, vyčísleny příspěvky všech dotyčných podniků a stanoveny veškeré případné tržní výhody, které mohly vzniknout podniku (podnikům) určenému (určeným) k poskytování univerzální služby, pokud je již vytvořen nějaký fond a vyvíjí činnost.
Článek 15
Přezkoumání rozsahu univerzální služby
1. Komise pravidelně přezkoumává rozsah univerzální služby, zejména s cílem předložit Evropskému parlamentu a Radě návrh na změnu nebo nové vymezení rozsahu. První přezkoumání bude provedeno do dvou let ode dne použitelnosti této směrnice uvedeného v čl. 38 odst. 1 druhém pododstavci, a poté každé tři roky.
2. Při přezkoumání se přihlédne k sociálnímu, hospodářskému a technologickému vývoji a zohlední se mimo jiné mobilita a rychlost přenosu dat s ohledem na převládající technologie používané většinou účastníků. Přezkoumání se provádí podle přílohy V. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledku přezkoumání.
KAPITOLA III
REGULAČNÍ DOHLED NAD PODNIKY S VÝZNAMNOU TRŽNÍ SILOU NA ZVLÁŠTNÍCH TRZÍCH PRO KONCOVÉ UŽIVATELE
▼M1 —————
Článek 17
Kontroly regulace trhu služeb pro koncové uživatele
1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány uložily vhodné povinnosti podnikům označeným v souladu s článkem 14 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) jako podniky s významnou tržní silou na daném trhu pro koncové uživatele v případě, že
a) na základě výsledku analýzy trhu provedené v souladu s článkem 16 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) vnitrostátní regulační orgán stanoví, že daný trh pro koncové uživatele určený podle článku 15 uvedené směrnice není účinně konkurenční, a
b) vnitrostátní regulační orgán dospěje k závěru, že by povinnosti uložené podle článků 9 až 13 směrnice 2002/19/ES (přístupová směrnice) nevedly k dosažení cílů uvedených v článku 8 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).
2. Povinnosti uložené podle odstavce 1 musí vycházet z povahy zjištěného problému a musí být přiměřené a odůvodněné z hlediska cílů stanovených v článku 8 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice). Uložené povinnosti mohou zahrnovat požadavky, aby stanovené podniky neúčtovaly neúměrně vysoké ceny, nebránily vstupu na trh nebo neomezovaly hospodářskou soutěž stanovením dravých cen, neoprávněně neupřednostňovaly určité koncové uživatele nebo neodůvodněně vázaly služby. Na ochranu zájmů koncových uživatelů při současné podpoře účinné hospodářské soutěže mohou vnitrostátní regulační orgány u takových podniků uplatňovat odpovídající opatření na dodržování horních cenových rozsahů pro koncové uživatele, opatření na kontrolu jednotlivých sazeb nebo opatření s ohledem na orientaci sazeb podle nákladů nebo cen na srovnatelných trzích.
▼M1 —————
4. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby v případě, že podnik podléhá regulaci sazeb nebo jiným kontrolám na relevantním trhu pro koncové uživatele, byly zavedeny nezbytné a vhodné systémy nákladového účetnictví. Vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit formát a účetní metodiku, která má být použita. Dodržování systému nákladového účetnictví ověřuje kvalifikovaný nezávislý subjekt. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby bylo každoročně zveřejňováno prohlášení o dodržování.
5. Aniž je dotčen čl. 9 odst. 2 a článek 10, nepoužijí vnitrostátní regulační orgány u zeměpisného nebo uživatelského trhu mechanismy regulace trhu pro koncové uživatele podle odstavce 1 tohoto článku, pokud jsou přesvědčeny, že existuje účinná hospodářská soutěž.
▼M1 —————
KAPITOLA IV
ZÁJMY A PRÁVA KONCOVÝCH UŽIVATELŮ
Článek 20
Smlouvy
1. Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří si objednají služby poskytující připojení k veřejné komunikační síti nebo veřejně dostupným službám elektronických komunikací, a jiní koncoví uživatelé, kteří o to požádají, měli právo uzavřít smlouvu s jedním nebo s více podniky, které takové služby nebo připojení poskytují. Ve smlouvě jsou srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeny alespoň
a) označení a adresa podniku;
b) poskytované služby, zahrnující především
— informace o tom, zda je poskytován přístup k službám tísňového volání a informace o tom, kde se volající nachází, nebo o omezeních při poskytování služeb tísňového volání podle článku 26,
— informace o veškerých dalších podmínkách omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání, pokud jsou takové podmínky povoleny vnitrostátními právními předpisy v souladu s právem Společenství,
— minimální nabízené úrovně kvality služeb, totiž lhůtu pro počáteční připojení a případně další parametry kvality služby dle vymezení vnitrostátními regulačními orgány,
— informace o všech postupech zavedených poskytovatelem s cílem měřit a kontrolovat provoz, aby se zabránilo naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv by tyto postupy mohly mít na kvalitu služby,
— druhy nabízených služeb údržby a poskytovaných služeb zákaznické podpory, jakož i způsoby, jakými lze tyto služby kontaktovat,
— poskytovatelem uložená omezení týkající se užívání dodaných koncových zařízení;
c) pokud existuje povinnost v souladu s článkem 25, možnost účastníka rozhodnout se, zda mají či nemají být v účastnickém seznamu uvedeny jeho osobní údaje, spolu s údaji, o které se jedná;
d) podrobné údaje o cenách a sazbách, včetně prostředků, jakými lze získat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách a poplatcích za provoz a údržbu, nabízené způsoby platby a případné rozdíly v ceně u různých způsobů platby;
e) doba, na kterou se smlouva sjednává, a podmínky pro obnovení a ukončení služeb a smlouvy, včetně
— jakýchkoli podmínek týkajících se minimálního používání nebo minimální doby platnosti, které musí být splněny, aby bylo možné využívat výhod z propagačních akcí,
— poplatků spojených s přenositelností čísel a dalších identifikátorů,
— poplatků při ukončení smlouvy, včetně úhrady nákladů v souvislosti s koncovým zařízením;
f) jakákoli ujednání o odškodnění a náhradě, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služeb stanovené ve smlouvě;
g) způsob zahájení řízení o urovnání sporů v souladu s článkem 34;
h) druhy opatření, jež může podnik přijmout v reakci na případy narušení bezpečnosti nebo integrity nebo při zjištění hrozby nebo zranitelnosti.
Členské státy mohou rovněž požadovat, aby ve smlouvě byly uvedeny veškeré informace poskytované za tímto účelem příslušnými veřejnými orgány týkající se užívání sítí a služeb elektronických komunikací k účasti na protiprávní činnosti a k šíření škodlivého obsahu a informace o způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, soukromí a osobních údajů ve smyslu čl. 21 odst. 4, které lze v případě poskytované služby použít.
2. Členské státy zajistí, aby v případě, že podniky zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací navrhnou změny smluvních podmínek, měli účastníci po oznámení takových změn právo odstoupit od smlouvy bez jakéhokoliv postihu. Nejpozději jeden měsíc před takovou změnou musí být účastníci odpovídajícím způsobem vyrozuměni a současně musí být informováni o svém právu odstoupit od smlouvy bez jakéhokoliv postihu, jestliže nové podmínky nepřijmou. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly určit formát těchto oznámení.
Článek 21
Transparentnost a zveřejňování informací
1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly podnikům zajišťujícím veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací stanovit povinnost zveřejňovat transparentní, srovnatelné, odpovídající a aktuální informace o uplatňovaných cenách a sazbách a veškerých poplatcích účtovaných při ukončení smlouvy a informace o standardních podmínkách, které se týkají přístupu k jejich službám poskytovaným koncovým uživatelům a spotřebitelům a jejich využívání v souladu s přílohou II. Tyto informace jsou zveřejňovány ve srozumitelné, úplné a snadno přístupné podobě. Vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit další požadavky týkající se způsobu, jakým se tyto informace mají zveřejňovat.
2. Vnitrostátní regulační orgány podporují poskytování srovnatelných informací s cílem umožnit koncovým uživatelům a spotřebitelům nezávisle posoudit náklady na alternativní způsoby využívání, například prostřednictvím interaktivních průvodců nebo podobných technik. V případě, že tyto techniky nejsou na trhu dostupné bezplatně nebo za přiměřenou cenu, členské státy zajistí, aby tyto průvodce či techniky mohly poskytnout vnitrostátní regulační orgány, a to buď samy, nebo prostřednictvím zakázky zadané třetí osobě. Třetí osoby mají právo bezplatně využívat informace zveřejněné podniky zajišťujícími sítě elektronických komunikací nebo poskytujícími veřejně dostupné služby elektronických komunikací za účelem prodeje nebo zpřístupnění těchto interaktivních průvodců či podobných technik.
3. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly podnikům provozujícím veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací uložit mimo jiné povinnost
a) poskytovat účastníkům informace o sazbách platných pro všechna čísla a služby, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky; u některých kategorií služeb mohou vnitrostátní regulační orgány požadovat, aby tyto informace byly poskytovány bezprostředně před spojením hovoru;
b) informovat účastníky o jakékoli změně přístupu k službám tísňového volání nebo informacím o tom, kde se volající nachází, v rámci služby, kterou využívají;
c) informovat účastníky o jakékoli změně podmínek omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání, pokud jsou takové podmínky povoleny vnitrostátními právními předpisy v souladu s právem Společenství;
d) poskytovat informace o všech postupech zavedených poskytovatelem k měření a řízení provozu, aby se zabránilo naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv tyto postupy mohou mít na kvalitu služby;
e) informovat účastníky o jejich právu rozhodnout o tom, zda mají být jejich osobní údaje uvedeny v účastnickém seznamu a o jaké druhy údajů se jedná, v souladu s článkem 12 směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) a
f) pravidelně informovat zdravotně postižené účastníky o podrobnostech stávajících produktů a služeb jim určeným.
Před uložením jakékoli povinnosti mohou vnitrostátní regulační orgány, pokud je to vhodné, podporovat samoregulační nebo spoluregulační opatření.
4. Členské státy mohou vyžadovat, aby podniky uvedené v odstavci 3 ve vhodných případech předávaly stávajícím a novým zákazníkům zdarma informace ve veřejném zájmu, a to s využitím prostředků, jež podniky běžně používají pro svou komunikaci s účastníky. V takovém případě tyto informace poskytují příslušné veřejné orgány ve standardizovaném formátu a obsahují mimo jiné informace o
a) nejobvyklejších způsobech, kterými jsou služby elektronických komunikací využívány k účasti na protiprávní činnosti nebo k šíření škodlivého obsahu, zejména pokud může dojít k poškození práv a svobod jiných osob, včetně porušení autorských a souvisejících práv, a o jejich právních důsledcích a
b) způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, soukromí a osobních údajů při užívání služeb elektronických komunikací.
Článek 22
Kvalita služeb
1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly po zvážení názorů zainteresovaných subjektů požadovat od podniků zajišťujících veřejně přístupné sítě nebo poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací, aby zveřejňovaly srovnatelné, odpovídající a aktuální informace pro koncové uživatele o kvalitě svých služeb a o opatřeních přijatých s cílem zajistit rovnocenný přístup i pro zdravotně postižené koncové uživatele. Tyto informace se na žádost poskytují před jejich zveřejněním vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.
2. V zájmu zajištění přístupu koncových uživatelů, včetně zdravotně postižených koncových uživatelů, k úplným, srovnatelným, spolehlivým a uživatelsky vstřícným informacím mohou vnitrostátní regulační orgány stanovit mimo jiné parametry kvality služby, které mají být měřeny, jakož i obsah a formu informací, které mají být zveřejněny, a způsob, jakým mají být informace zveřejněny, a to včetně případných mechanismů pro certifikaci kvality. Popřípadě mohou být použity parametry, definice a metody měření uvedené v příloze III.
3. S cílem zabránit zhoršení kvality služeb nebo překážkám či zpomalování provozu v síti členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly pro podnik či podniky provozující veřejné komunikační sítě stanovit požadavky na minimální kvalitu služeb.
S dostatečným předstihem před stanovením jakýchkoli takových požadavků předloží vnitrostátní regulační orgány Komisi shrnutí důvodů zavedení takových požadavků, obsah těchto požadavků a navrhovaný způsob jejich uplatňování. Tyto informace dostane k dispozici rovněž Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC). Po posouzení obdržených informací k nim může Komise vznést své připomínky nebo vydat doporučení, zejména s cílem zajistit, aby tyto požadavky nepříznivě neovlivňovaly fungování vnitřního trhu. Při přijímání rozhodnutí o těchto požadavcích přihlížejí vnitrostátní regulační orgány co možná nejvíce k připomínkám či doporučením Komise.
Článek 23
Dostupnost služeb
Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění co možná nejlepší dostupnosti veřejně dostupných telefonních služeb poskytovaných prostřednictvím veřejných komunikačních sítí v případě katastrofického selhání sítě nebo v případech zásahu vyšší moci. Členské státy zajistí, aby podniky poskytující veřejně dostupné telefonní služby přijaly veškerá nezbytná opatření k zajištění nepřetržitého přístupu ke službám tísňového volání.
Článek 23a
Zajištění rovnocenného přístupu a možnosti volby pro zdravotně postižené koncové uživatele
1. Členské státy umožní příslušným vnitrostátním orgánům, pokud je to vhodné, stanovit požadavky, které mají podniky poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací zajistit, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé
a) měli přístup ke službám elektronických komunikací, který je rovnocenný přístupu většiny koncových uživatelů, a
b) zdravotně postižení koncoví uživatelé měli stejnou možnost výběru mezi podniky a službami, jakou má většina koncových uživatelů.
2. Aby byly členské státy schopny přijímat a uplatňovat zvláštní ustanovení pro zdravotně postižené uživatele, podporují dostupnost koncových zařízení nabízejících nezbytné služby a funkce.
Článek 24
Interoperabilita zařízení digitální televize určených pro spotřebitele
Členské státy zajistí interoperabilitu zařízení digitální televize určených pro spotřebitele v souladu s přílohou VI.
Článek 25
►M1 Telefonní informační služba o účastnických číslech ◄
1. Členské státy zajistí, aby účastníci veřejně dostupných telefonních služeb měli právo být uvedeni ve veřejně dostupném účastnickém seznamu podle čl. 5 odst. 1 písm. a) a aby k jejich údajům měli přístup poskytovatelé informačních služeb o účastnických číslech nebo účastnických seznamů v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.
2. Členské státy zajistí, aby všechny podniky, které přidělují telefonní čísla účastníkům, vyhověly všem oprávněným žádostem o zpřístupnění příslušných informací ve smluveném formátu a za podmínek, které jsou spravedlivé, objektivní, nákladově orientované a nediskriminační, s cílem poskytovat veřejně přístupné informační služby o účastnických číslech a poskytovat účastnické seznamy.
3. Členské státy zajistí, aby všichni koncoví uživatelé, kterým je poskytována veřejně dostupná telefonní služba, měli přístup k informačním službám o účastnických číslech. Vnitrostátní regulační orgány mohou podnikům, které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům při poskytování informačních služeb o účastnických číslech, ukládat povinnosti a podmínky v souladu s článkem 5 směrnice 2002/19/ES (přístupová směrnice). Tyto povinnosti a podmínky jsou objektivní, spravedlivé, nediskriminační a transparentní.
4. Členské státy neponechají v platnosti žádná regulační omezení, která by bránila koncovým uživatelům v jednom členském státě v přímém přístupu k informační službě o účastnických číslech v druhém členském státě prostřednictvím hlasového volání či textové zprávy, a přijmou opatření k zajištění tohoto přístupu v souladu s článkem 28.
5. Odstavce 1 až 4 se použijí s výhradou požadavků právních předpisů Společenství o ochraně osobních údajů a soukromí, zejména článku 12 směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).
Článek 26
Služby tísňového volání a jednotné evropské číslo tísňového volání
1. Členské státy zajistí, aby všichni koncoví uživatelé služeb uvedených v odstavci 2, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, mohli bezplatně a bez nutnosti použít jakékoli platební prostředky volat služby tísňového volání s použitím jednotného evropského čísla tísňového volání 112, jakož i jakákoli národní čísla tísňového volání určená členskými státy.
2. Členské státy v rámci konzultace s vnitrostátními regulačními orgány, poskytovateli služeb tísňového volání a ostatními poskytovateli zajistí, aby podniky poskytující koncovým uživatelům službu elektronických komunikací pro uskutečňování vnitrostátních volání prostřednictvím jednoho nebo několika čísel v národním číslovacím plánu poskytovaly přístup k tísňovým službám.
3. Členské státy zajistí, aby volání na jednotné evropské číslo tísňového volání 112 byla přiměřeně zodpovězena a vyřízena způsobem nejlépe odpovídajícím vnitrostátní organizaci záchranných systémů. Tato volání budou přijímána a vyřizována alespoň tak rychle a účinně jako volání na národní číslo či čísla služeb tísňového volání, pokud se tato čísla stále používají.
4. Členské státy zajistí, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé měli ke službám tísňového volání přístup rovnocenný s přístupem dostupným ostatním koncovým uživatelům. Opatření přijatá k zajištění toho, aby zdravotně postižení uživatelé měli přístup k službám tísňového volání i při cestách do jiných členských států, budou v nejvyšší možné míře založena na evropských normách nebo specifikacích zveřejněných v souladu s článkem 17 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice), aniž by členským státům bránila v přijetí dalších požadavků směřujících k plnění cílů stanovených tímto článkem.
5. Členské státy zajistí, aby dotčené podniky bezplatně zpřístupnily orgánu vyřizujícímu tísňová volání informace o tom, kde se volající nachází, a to jakmile je tomuto orgánu tísňové volání přepojeno. To platí i pro všechna volání na jednotné evropské číslo tísňového volání 112. Členské státy mohou tuto povinnost rozšířit rovněž na další národní čísla tísňového volání. Příslušné regulační orgány stanoví kritéria přesnosti a spolehlivosti poskytovaných informací o tom, kde se volající nachází.
6. Členské státy zajistí, aby občané byli odpovídajícím způsobem informováni o existenci a používání jednotného evropského čísla tísňového volání 112, zejména prostřednictvím iniciativ konkrétně zaměřených na osoby cestující mezi členskými státy.
7. Pro zajištění účinného přístupu k službám tísňového volání na čísle 112 v členských státech může Komise po konzultaci se sdružením BEREC přijmout technická prováděcí opatření. Přijetím těchto technických prováděcích opatření však není dotčena ani ovlivněna organizace služeb tísňového volání, která zůstává ve výlučné pravomoci členských států.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 37 odst. 2.
Článek 27
Evropské telefonní přístupové kódy
1. Členské státy zajistí, aby kód „00“ byl standardním přístupovým kódem pro mezinárodní spojení. Pro volání mezi sousedícími přeshraničními lokalitami členských států může být vytvořen nebo zachován zvláštní režim. Koncoví uživatelé v dotyčných lokalitách musí být o takových režimech plně informováni.
2. Právnická osoba zřízená ve Společenství a určená Komisí má výhradní odpovědnost za řízení, včetně přidělování čísel, a propagaci evropského telefonního číslovacího prostoru (ETNS). Komise přijme nezbytné prováděcí předpisy.
3. Členské státy zajistí, aby všechny podniky poskytující veřejně dostupné telefonní služby umožňující mezinárodní volání vyřizovaly veškerá volání do ETNS i z něj za sazby podobné těm, které účtují za volání do jiných členských států a z nich.
Článek 27a
Harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou, včetně linky tísňového volání pro oznamování případů pohřešovaných dětí
1. Členské státy podpoří zavedení zvláštních čísel v rámci číselného rozsahu 116 v souladu s rozhodnutím Komise 2007/116/ES ze dne 15. února 2007 o vyhrazení vnitrostátního číselného rozsahu 116 pro harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou ( 15 ). Na svém území podpoří poskytování služeb, pro něž jsou tato čísla vyhrazena.
2. Členské státy zajistí, aby zdravotně postižení koncoví uživatelé měli v co možná největší míře přístup ke službám poskytovaným v rámci číselného rozsahu 116. Opatření přijatá v zájmu usnadnění možnosti přístupu zdravotně postižených koncových uživatelů ke službám tísňového volání při cestách do jiných členských států vycházejí z příslušných norem nebo specifikací zveřejněných v souladu s článkem 17 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).
3. Členské státy zajistí, aby občané byli odpovídajícím způsobem informováni o existenci a používání služeb v rámci číselného rozsahu 116, zejména prostřednictvím iniciativ konkrétně zaměřených na osoby cestující mezi členskými státy.
4. Kromě opatření všeobecně použitelných na všechna čísla v číselném rozsahu 116 a přijatých podle odstavců 1, 2 a 3 členské státy dále udělají vše pro to, aby zajistily přístup občanů ke službě provozující tísňovou linku pro oznamování případů pohřešovaných dětí. Tato linka tísňového volání je dostupná na čísle 116000.
5. V zájmu účinného zavedení linek v členských státech v rámci číselného rozsahu 116, zejména tísňové linky 116000 pro pohřešované děti, včetně přístupu k těmto službám pro zdravotně postižené koncové uživatele cestující do jiných členských států, může Komise po konzultaci se sdružením BEREC přijmout technická prováděcí opatření. Přijetím těchto technických prováděcích opatření však není dotčena ani ovlivněna organizace těchto služeb, která zůstává ve výlučné pravomoci členských států.
Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 37 odst. 2.
Článek 28
Přístup k číslům a službám
1. Členské státy zajistí, že v případě, kdy je to technicky a ekonomicky proveditelné, a kromě případů, kdy se volaný účastník rozhodl z obchodních důvodů omezit přístup volajících, kteří se nacházejí ve vymezených zeměpisných oblastech, příslušné vnitrostátní orgány přijmou veškerá potřebná opatření k zaručení toho, aby koncoví uživatelé měli
a) přístup ke službám s využitím nezeměpisných čísel ve Společenství a mohli tyto služby využívat a
b) přístup ke všem číslům poskytovaným ve Společenství, bez ohledu na technologii a zařízení používaná operátorem, včetně čísel z národních číslovacích plánů členských států, čísel z evropského telefonního číslovacího prostoru a univerzálních mezinárodních bezplatných čísel (UIFN).
2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly v individuálních případech od podniků zajišťujících veřejné komunikační sítě nebo poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací vyžadovat zablokování přístupu k číslům či službám, je-li to opodstatněno spácháním podvodu či zneužívání, a aby v takových případech mohly od poskytovatelů služeb elektronických komunikací vyžadovat zadržení výnosů z příslušného propojení či dalších služeb.
Článek 29
Poskytování doplňkových služeb
1. Aniž je dotčen čl. 10 odst. 2, členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly možnost vyžadovat od všech podniků poskytujících veřejně dostupné telefonní služby nebo zajišťujících přístup k veřejným komunikačním sítím, aby zpřístupnily koncovým uživatelům všechny nebo některé doplňkové služby uvedené v příloze I části B, pokud je to technicky proveditelné a ekonomicky přijatelné, a všechny nebo některé doplňkové služby uvedené v příloze I části A.
2. Členský stát se může rozhodnout neuplatňovat na celém svém území nebo jeho části ustanovení odstavce 1, pokud po zohlednění názorů zúčastněných stran dospěje k názoru, že přístup k těmto službám je dostatečný.
▼M1 —————
Článek 30
Usnadnění změny poskytovatele
1. Členské státy zajistí, aby si všichni účastníci s čísly z národního číslovacího plánu, kteří o to požádají, mohli v souladu s ustanoveními přílohy I části C ponechat své číslo (svá čísla) nezávisle na podniku, který službu poskytuje.
2. Příslušné vnitrostátní orgány zajistí, aby stanovování cen mezi operátory nebo poskytovateli služeb v souvislosti s poskytováním přenositelnosti čísel bylo nákladově orientované a aby případné přímé zpoplatnění účastníky od změny poskytovatele služeb neodrazovalo.
3. Příslušné vnitrostátní orgány nestanoví sazby pro koncové uživatele za přenesení čísel způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž, například stanovením konkrétních nebo jednotných cen na trzích pro koncové uživatele.
4. Přenesení čísel a jejich následná aktivace se provedou v nejkratší možné lhůtě. Účastnící, kteří uzavřeli smlouvu o přenesení čísla k novému poskytovateli, musí mít v každém případě toto číslo aktivované do jednoho pracovního dne.
Aniž je dotčen první pododstavec, příslušné vnitrostátní orgány mohou stanovit globální postup pro přenesení čísel, a to s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv, k technickému rozvoji a k tomu, že je třeba zachovat kontinuitu služby pro účastníka. Přerušení poskytování služby během přenosu čísla v žádném případě nepřesáhne jeden pracovní den. Je-li to nezbytné, příslušné vnitrostátní orgány rovněž zohlední opatření zajišťující, aby byli účastníci v průběhu celého procesu přepojení chráněni a aby nedocházelo k přepojování k jinému poskytovateli proti jejich vůli.
Členské státy zajistí, aby byly poskytovatelům uloženy přiměřené sankce, včetně povinnosti odškodnit zákazníky v případě, že je číslo přeneseno se zpožděním nebo je přenos čísla poskytovateli nebo jejich jménem zneužit.
5. Členské státy zajistí, aby smlouvy uzavřené mezi spotřebiteli a podniky poskytujícími služby elektronických komunikací nestanovily počáteční smluvní období přesahující 24 měsíců. Členské státy dále zajistí, aby podniky nabízely uživatelům možnost uzavřít smlouvu na dobu nejvýše 12 měsíců.
6. Aniž je dotčena minimální doba platnosti smlouvy, zajistí členské státy, aby podmínky a postupy pro ukončení smlouvy neodrazovaly od změny poskytovatelů služeb.
Článek 31
Povinnosti ve veřejném zájmu
1. Členské státy mohou uložit přiměřené povinnosti ve veřejném zájmu ohledně provozu určených rozhlasových a televizních vysílacích kanálů a doplňkových služeb, zejména služeb v oblasti přístupnosti, aby byl umožněn vhodný přístup zdravotně postiženým koncovým uživatelům; tyto povinnosti mohou uložit podnikům ve své příslušnosti, které poskytují sítě elektronických komunikací používané pro veřejné šíření rozhlasových či televizních vysílacích kanálů, pokud tyto sítě využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředek pro příjem rozhlasových a televizních vysílacích kanálů. Uvedené povinnosti se ukládají pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených každým členským státem, a musí být přiměřené a transparentní.
Povinnosti uvedené v prvním pododstavci členské státy přezkoumají do jednoho roku od 25. května 2011, pokud takovéto přezkoumání nebylo členským státem provedeno během předchozích dvou let.
Členské státy podrobují povinnosti ve veřejném zájmu pravidelnému přezkumu.
2. Pravomoc členských států stanovit odpovídající případné úhrady, pokud jde o opatření přijatá v souladu s tímto článkem, není dotčena ani odstavcem 1 tohoto článku ani čl. 3 odst. 2 směrnice 2002/19/ES (přístupová směrnice), přičemž musí být současně zajištěno, abyza obdobných okolností neexistovala žádná diskriminace ve vztahu k podnikům zajišťujícím sítě elektronických komunikací. Pokud je stanoveno poskytnutí úhrady, členské státy zajistí, aby bylo prováděno přiměřeným a průhledným způsobem.
KAPITOLA V
OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 32
Povinné doplňkové služby
Kromě služeb zahrnutých v povinnostech univerzální služby definovaných v kapitole II se mohou členské státy rozhodnout zavést na svém vlastním území veřejně přístupné doplňkové služby, aniž by za těchto okolností mohl být předepsán mechanismus náhrad, na kterém by se podílely určité podniky.
Článek 33
Konzultace se zainteresovanými stranami
1. Členské státy zajistí, je-li to vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány zohledňovaly názory koncových uživatelů, spotřebitelů (mimo jiné zejména zdravotně postižených spotřebitelů), výrobců a podniků, které zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací, v záležitostech týkajících se všech práv koncových uživatelů a spotřebitelů ohledně veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, zejména pokud mají výrazný dopad na trh.
Členské státy zejména zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány vytvořily konzultační mechanismus zajišťující, že při jejich rozhodování o otázkách týkajících se práv koncových uživatelů a spotřebitelů v souvislosti se službami elektronických komunikací budou náležitě zohledněny zájmy spotřebitelů v oblasti elektronických komunikací.
2. Zainteresované strany mohou podle pokynů vnitrostátních regulačních orgánů popřípadě vytvářet mechanismy zahrnující spotřebitele, skupiny uživatelů a poskytovatele služeb aby zlepšily obecnou kvalitu poskytování služeb, mimo jiné vyvíjením a sledováním kodexů chování a provozních norem.
3. Aniž jsou dotčena vnitrostátní pravidla, jež jsou v souladu s právními předpisy Společenství a jimiž jsou podporovány cíle kulturní a mediální politiky, jako například kulturní a jazyková rozmanitost a mediální pluralita, mohou vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány podporovat spolupráci mezi podniky zajišťujícími veřejné komunikační sítě nebo poskytujícími veřejně dostupné služby elektronických komunikací a odvětvími, jež mají zájem na podpoře zákonného obsahu v sítích a službách elektronických komunikací. Tato spolupráce může rovněž zahrnovat koordinaci informací ve veřejném zájmu poskytnutých podle čl. 21 odst. 4 a čl. 20 odst. 1 druhého pododstavce.
Článek 34
Mimosoudní řešení sporů
1. Členské státy zajistí, aby pro vyřizování nevyřešených sporů vyplývajících z této směrnice mezi spotřebiteli a podniky zajišťujícími sítě nebo poskytujícími služby elektronických komunikací, které se týkají smluvních podmínek nebo plnění smluv o zajišťování těchto sítí či poskytování služeb, byly k dispozici transparentní, nediskriminační, jednoduché a nenákladné mimosoudní postupy. Členské státy přijmou opatření, kterými zajistí, aby takové postupy umožňovaly spravedlivé a rychlé urovnání sporu, a popřípadě přijmou systém odškodnění nebo náhrad. Tyto postupy mají umožnit, aby spory byly řešeny nestranně, a nezbavují spotřebitele právní ochrany zajišťované vnitrostátním právem. Členské státy mohou rozšířit tyto povinnosti na spory týkající se jiných koncových uživatelů.
2. Členské státy zajistí, aby jejich právní předpisy nebránily zřizování institucí pověřených vyřizováním stížností a poskytování on-line služeb na odpovídající územní úrovni s cílem usnadnit spotřebitelům a koncovým uživatelům přístup k řešení sporů.
3. Pokud se takové spory týkají účastníků sporů v různých členských státech, koordinují členské státy své úsilí s cílem vyřešit spor.
4. Tímto článkem nejsou dotčena vnitrostátní soudní řízení.
Článek 35
Úprava příloh
Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice a jež jsou nezbytná pro přizpůsobení příloh I, II, III a VI technickému vývoji nebo změnám v poptávce na trhu, přijme Komise regulativním postupem s kontrolou podle čl. 37 odst. 2.
Článek 36
Oznamování, sledování a přezkum
1. Vnitrostátní regulační orgány oznámí Komisi nejpozději ke dni použitelnosti směrnice uvedenému v čl. 38 odst. 1 druhém pododstavci názvy podniků určených jako podniky mající povinnosti univerzální služby podle čl. 8 odst. 1 a okamžitě v případě jakýchkoliv pozdějších změn.
Komise zpřístupní informace ve snadno přístupné formě a předá je Komunikačnímu výboru uvedenému v článku 37.
2. Vnitrostátní regulační orgány oznámí Komisi povinnosti univerzální služby uložené podnikům určeným jako podniky mající povinnosti univerzální služby. Jakékoli změny mající vliv na tyto povinnosti uložené podnikům nebo na podniky dotčené touto směrnicí se neprodleně oznámí Komisi.
3. Komise pravidelně přezkoumává uplatňování této směrnice a podává zprávu Evropskému parlamentu a Radě, a to poprvé nejpozději do tří let ode dnepoužitelnosti směrnice uvedeného v čl. 38 odst. 1 druhém pododstavci. Členské státy a vnitrostátní regulační orgány poskytnou Komisi veškeré informace nezbytné pro tyto účely.
Článek 37
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Komunikační výbor, zřízený článkem 22 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Článek 38
Provedení
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 24. července 2003. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Použijí tyto předpisy ode dne 25. července 2003.
2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
3. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice, a všechny jejich pozdější změny.
Článek 39
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 40
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
POPIS DOPLŇKOVÝCH SLUŽEB A SLUŽEB UVEDENÝCH V ČLÁNKU 10 (KONTROLA VÝDAJŮ), ČLÁNKU 29 (DOPLŇKOVÉ SLUŽBY) A ČLÁNKU 30 (USNADNĚNÍ ZMĚNY POSKYTOVATELE)
Část A: Doplňkové služby a služby uvedené v článku 10
a) Podrobný rozpis účtů
Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány, s výhradou požadavků příslušných právních předpisů o ochraně osobních údajů a soukromí, mohly stanovit základní úroveň podrobného rozpisu účtů, které mají být účastníkům bezplatně poskytovány podniky, aby účastníci mohli
i) ověřovat a kontrolovat ceny za používání veřejné komunikační sítě v pevném místě nebo za související veřejně dostupné telefonní služby a
ii) odpovídajícím způsobem sledovat toto používání a výdaje a mít tak přiměřený stupeň kontroly nad svými účty.
Popřípadě lze účastníkům nabízet ještě podrobnější rozpis účtů za přiměřenou cenu nebo bezplatně.
Volání, za něž volající účastník neplatí, včetně volání na poradenské linky, se v podrobném rozpisu účtů volajícího účastníka neuvádějí.
b) Bezplatné selektivní blokování odchozích volání, textových zpráv nebo multimediálních zpráv nebo, je-li to technicky proveditelné, jiných podobných aplikací se zvýšenou sazbou
Jedná se o doplňkovou službu, jejímž prostřednictvím může účastník, který o to požádá určený podnik poskytující telefonní služby, bezplatně blokovat určené druhy odchozích volání, textových zpráv nebo multimediálních zpráv nebo jiné podobné aplikace se zvýšenou sazbou nebo volání na určené druhy čísel.
c) Systémy předplatného
Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly od určených podniků požadovat, aby poskytovaly spotřebitelům službu umožňující předplacení přístupu k veřejné komunikační síti a využívání veřejně dostupných telefonních služeb.
d) Postupné splácení poplatků za připojení
Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly od určených podniků požadovat, aby umožnily spotřebitelům postupné splácení poplatků za připojení k veřejné komunikační síti.
e) Neplacení účtů
Členské státy povolí zvláštní opatření, která řeší problematiku neplacení telefonních účtů vystavených podniky určenými v souladu s článkem 8; tato opatření musí být přiměřená, nediskriminační a musí být zveřejněna. Tato opatření mají zajistit, aby účastníci byli předem řádně upozorněni na všechny důsledky neplacení účtu, tj. na přerušení služby nebo odpojení. S výjimkou případů podvodu, soustavného opožděného placení nebo neplacení mají tato opatření zajistit, pokud je to technicky proveditelné, aby se jakékoli přerušení služby týkalo pouze dotyčné služby. Odpojení z důvodu neplacení účtů by mělo následovat až po řádném upozornění účastníka. Členské státy mohou umožnit, aby úplnému odpojení předcházelo období omezení služeb, během něhož jsou povolena pouze ta volání, která nejsou pro účastníka zpoplatněna (například volání na číslo 112).
f) Poradenství ohledně sazeb
Jedná se o doplňkovou službu, jejímž prostřednictvím mohou účastníci požádat podnik o poskytnutí informací o případných alternativních levnějších sazbách.
g) Kontrola nákladů
Jedná se o doplňkovou službu, jejímž prostřednictvím nabízejí podniky, považují-li to vnitrostátní regulační orgány za náležité, další způsoby kontroly nákladů spojených s veřejně přístupnými telefonními službami, včetně bezplatných upozornění spotřebitelů v případě neobvyklé spotřeby.
Část B: Doplňkové služby uvedené v článku 29
a) Tónová volba neboli signalizace DTMF (dual-tone multi-frequency operation)
Veřejná komunikační síť nebo veřejně dostupné telefonní služby umožňují použití tónů DTMF podle definice uvedené v ETSI ETR 207 pro signalizaci konec–konec, a to jak v rámci členského státu, tak mezi členskými státy.
b) Identifikace volajícího
Volanému se zobrazuje číslo volajícího ještě před přijetím hovoru.
Tato doplňková služba by měla být poskytována v souladu s příslušnými právními předpisy o ochraně osobních údajů a soukromí, zejména se směrnicí 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).
V mezích technické proveditelnosti by měli operátoři poskytovat údaje a signály k usnadnění nabídky služby určení totožnosti volajícího a tónové volby i za hranicemi členského státu.
Část C: Provedení ustanovení o přenositelnosti čísla podle článku 30
Požadavek, aby si všichni účastníci s čísly z národního číslovacího plánu, kteří o to požádají, mohli ponechat své číslo (svá čísla) nezávisle na podniku, který službu poskytuje, se vztahuje
a) v případě zeměpisných čísel na konkrétní místo a
b) v případě nezeměpisných čísel na každé místo.
Tato část se nevztahuje na přenos čísel mezi sítěmi poskytujícími služby v pevném místě a mobilními sítěmi.
PŘÍLOHA II
INFORMACE, KTERÉ MAJÍ BÝT ZVEŘEJNĚNY V SOULADU S ČLÁNKEM 21
(PRŮHLEDNOST A ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ)
Vnitrostátní regulační orgán musí zajistit, aby informace uvedené v této příloze byly zveřejněny v souladu s článkem 21. Vnitrostátní regulační orgán rozhodne o tom, které informace zveřejní podniky zajišťující veřejné komunikační sítě nebo poskytující veřejně dostupné telefonní služby a které informace zveřejní samotný vnitrostátní regulační orgán, aby spotřebitelé měli při výběru k dispozici všechny informace.
|
1. |
Název (názvy) a adresa (adresy) podniku (podniků) Například názvy a adresy sídla podniků zajišťujících veřejné komunikační sítě nebo poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. |
|
2. |
Popis nabízených služeb
|
|
3. |
Mechanismy urovnání sporů včetně těch, které vypracovaly podniky. |
|
4. |
Informace o právech týkajících se univerzální služby, včetně případných doplňkových služeb a služeb uvedených v příloze I. |
PŘÍLOHA III
PARAMETRY KVALITY SLUŽBY
Parametry, definice a metody měření kvality služby uvedené v článcích 11 A 22
Pro podniky poskytující přístup k veřejné komunikační síti
|
PARAMETR (poznámka 1) |
DEFINICE |
METODA MĚŘENÍ |
|
Dodací lhůta pro počáteční připojení |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Četnost poruch na jeden přístupový okruh |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Doba odstranění poruchového stavu |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
Pro podniky poskytující veřejně dostupné telefonní služby
|
Doba potřebná pro sestavení spojení (poznámka 2) |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Doba odezvy informační služby o účastnických číslech |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Míra pohotovosti veřejných telefonních automatů, mincovních a kartových |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Reklamace správnosti vyúčtování |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Podíl neúspěšných pokusů o spojení (poznámka 2) |
ETSI EG 202 057 |
ETSI EG 202 057 |
|
Číslo verze ETSI EG 202 057-1 v. 1.3.1. (červenec 2008). |
||
Poznámka 1
Parametry by měly umožňovat analýzu výkonnosti na regionální úrovni (tj. minimálně na úrovni 2 v klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) vytvořené Eurostatem).
Poznámka 2
Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat uchovávání aktuálních informací o výkonnosti u těchto dvou parametrů, pokud je možné prokázat, že výkonnost v těchto dvou oblastech je uspokojivá.
PŘÍLOHA IV
VÝPOČET PŘÍPADNÝCH ČISTÝCH NÁKLADŮ NA POVINNOSTI UNIVERZÁLNÍ SLUŽBY A VYTVOŘENÍ MECHANISMU JEJICH HRAZENÍ NEBO ROZDĚLENÍ V SOULADU S ČLÁNKY 12 A 13
Část A: Výpočet čistých nákladů
Povinnostmi univerzální služby se rozumějí povinnosti týkající se zajišťování sítě a poskytování služby ve vymezené zeměpisné oblasti, které členský stát uložil podniku, popřípadě včetně účtování průměrných cen za poskytování dané služby v dané zeměpisné oblasti nebo poskytování určitých možností volby sazeb pro spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami.
Vnitrostátní regulační orgány zváží všechny prostředky k zajištění potřebné motivace podniků (určených nebo neurčených) k plnění povinností univerzální služby s ohledem na rentabilitu. Při provádění výpočtu se mají čisté náklady na povinnosti univerzální služby vypočítat jako rozdíl mezi čistými náklady určeného podniku na provoz při dodržování povinností univerzální služby a na provoz bez povinnosti univerzální služby. Tato zásada se uplatní bez ohledu na to, zda je síť konkrétního členského státu plně rozvinuta nebo se zatím teprve rozvíjí a rozšiřuje. Důkladnou pozornost je třeba věnovat přesnému vyčíslení nákladů, kterým by se určený podnik vyhnul, kdyby neměl povinnosti univerzální služby. Výpočet čistých nákladů by měl zohlednit výhody, včetně nehmotných výhod, které má operátor univerzální služby.
Výpočet má vycházet z nákladů připadajících na:
i) prvky vymezených služeb, které lze poskytovat pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami.
Tato kategorie může zahrnovat prvky služeb, jako je přístup k tísňovým telefonním službám, poskytování některých veřejných telefonních automatů, poskytování některých služeb nebo zařízení pro zdravotně postižené osoby, atd.;
ii) určité koncové uživatele nebo skupiny koncových uživatelů, kterým lze při zohlednění nákladů na zajišťování zmíněné sítě a poskytování zmíněné služby, získaných výnosů a zeměpisného zprůměrování cen uloženého členským státem poskytovat službu pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami.
Tato kategorie zahrnuje koncové uživatele nebo skupiny koncových uživatelů, kterým by nebyla poskytnuta služba komerčním operátorem, který neměl povinnost poskytovat univerzální službu.
Výpočet čistých nákladů určitých aspektů povinností univerzální služby se provádí odděleně tak, aby se zabránilo dvojímu zaúčtování jakýchkoli přímých nebo nepřímých výhod a nákladů. Celkové čisté náklady na povinnosti univerzální služby podniku se vypočítávají jako souhrn čistých nákladů vzniklých z jednotlivých součástí povinností univerzální služby při zohlednění veškerých nehmotných výhod. Vnitrostátní regulační orgán je odpovědný za ověření čistých nákladů.
Část B: Úhrada čistých nákladů na povinnosti univerzální služby
Úhrada nebo financování čistých nákladů na povinnosti univerzální služby vyžaduje, aby byla určeným podnikům, které mají povinnosti univerzální služby, poskytnuta náhrada za služby, které poskytují za nekomerčních podmínek. Protože taková náhrada zahrnuje finanční převody, členské státy zajistí, aby probíhaly objektivním, průhledným, nediskriminačním a přiměřeným způsobem. To znamená, aby převody co nejméně narušovaly hospodářskou soutěž a uživatelskou poptávku.
V souladu s čl. 13 odst. 3 musí mechanismus rozdělení, který se opírá o fond, používat průhledné a neutrální prostředky pro vybírání příspěvků, čímž se zabrání nebezpečí dvojího uložení příspěvků, které se vztahují jak na výstupy, tak na vstupy podniků.
Nezávislý subjekt, který spravuje fond, je odpovědný za vybírání příspěvků od podniků, kterým je vyměřena povinnost platit příspěvky na krytí čistých nákladů na povinnosti univerzální služby v dotyčném členském státě, a má dohlížet na převod dlužných částek a/nebo správních poplatků podnikům, které jsou oprávněny k příjmu plateb z fondu.
PŘÍLOHA V
POSTUP PŘEZKOUMÁNÍ ROZSAHU UNIVERZÁLNÍ SLUŽBY V SOULADU S ČLÁNKEM 15
Při posuzování, zda má být provedeno přezkoumání rozsahu povinností univerzální služby, musí vzít Komise v úvahu tato hlediska:
— sociální vývoj a vývoj trhu ve vztahu ke službám využívaným spotřebiteli,
— sociální vývoj a vývoj trhu ve vztahu k dostupnosti a možnosti výběru služeb pro spotřebitele,
— technologický vývoj ve vztahu ke způsobu, jakým jsou služby spotřebitelům poskytovány.
Při posuzování, zda se má rozsah povinností univerzální služby změnit nebo znovu definovat, musí vzít Komise v úvahu tato hlediska:
— zda jsou určité služby dostupné většině spotřebitelů a jí využívané a zda jejich nedostupnost nebo nevyužívání menšinou spotřebitelů nevede k společenskému vyloučení, a
— zda dostupnost a využívání určitých služeb přináší obecný prospěch všem spotřebitelům, takže je veřejný zásah oprávněný v případech, kdy nejsou určité služby poskytovány veřejnosti za běžných obchodních podmínek.
PŘÍLOHA VI
INTEROPERABILITA ZAŘÍZENÍ DIGITÁLNÍ TELEVIZE URČENÝCH PRO SPOTŘEBITELE PODLE ČLÁNKU 24
1. Společný kódovací algoritmus a příjem volně vysílaných programů
Veškerá zařízení pro spotřebitele určená pro příjem konvenčních digitálních televizních signálů (tedy vysílání prostřednictvím pozemního, kabelového či družicového přenosu, jež je primárně určeno pro pevný příjem, jako DVB-T, DVB-C či DVB-S), která jsou prodávána, pronajímána nebo jinak poskytována ve Společenství a jsou schopna dekódovat digitální televizní signály, musí být schopna
— umožňovat dekódování takových signálů podle některého společného evropského kódovacího algoritmu, který je spravován uznanou evropskou normalizační organizací, v současnosti ETSI,
— reprodukovat signály, které byly volně přeneseny, pokud v případě, že je takové zařízení pronajato, nájemce jedná v souladu s příslušnou nájemní smlouvou.
2. Interoperabilita pro analogové a digitální televizní přijímače
Každý analogový televizní přijímač se zabudovanou obrazovkou s viditelnou úhlopříčkou delší než 42 cm, který je uveden ve Společenství na trh za účelem prodeje nebo pronájmu, musí být vybaven nejméně jednou zásuvkou s otevřeným rozhraním, jak je normalizována uznaným evropským normalizačním orgánem, například jak stanoví norma Cenelec EN 50 049-1:1997, která umožňuje jednoduché připojení periferních zařízení, zejména přídavných dekodérů a digitálních přijímačů.
Každý digitální televizní přijímač se zabudovanou obrazovkou s viditelnou úhlopříčkou delší než 30 cm, který je uveden ve Společenství na trh za účelem prodeje nebo pronájmu, musí být vybaven nejméně jednou zásuvkou s otevřeným rozhraním (buď normalizovanou nebo vyhovující normě přijaté uznaným evropským normalizačním orgánem nebo vyhovující specifikacím používaným v celém průmyslovém oboru), např. zásuvkou společného rozhraní DVB, která umožňuje jednoduché připojení periferních zařízení a může propouštět všechny prvky digitálního televizního signálu, včetně informací týkajících se interaktivních služeb a služeb s podmíněným přístupem.
▼M1 —————
( 1 ) Úř. věst. C 365 E, 19.12.2000, s. 238 a Úř. věst. C 332 E, 27.11.2001, s. 292.
( 2 ) Úř. věst. C 139, 11.5.2001, s. 15.
( 3 ) Úř. věst. C 144, 16.5.2001, s. 60.
( 4 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. června 2001 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 17. září 2001 (Úř. věst. C 337, 30.11.2001, s. 55) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2001 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne 14. února 2002.
( 5 ) Úř. věst. L 24, 31.1.1998, s. 1.
( 6 ) Úř. věst. L 165, 19.6.1992, s. 27. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise č. 98/80/ES (Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 27).
( 7 ) Viz strana 33 tohoto Úředního věstníku.
( 8 ) Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
( 9 ) Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.
( 10 ) Viz strana 7 tohoto Úředního věstníku.
( 11 ) Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31.
( 12 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
( 13 ) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
( 14 ) Viz strana 21 tohoto Úředního věstníku.
( 15 ) Úř. věst. L 49, 17.2.2007, s. 30.
