EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52010SC1511
COMMISSION STAFF WORKING PAPER SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying document to the Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on energy market integrity and transparency {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final}
COMMISSION STAFF WORKING PAPER SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying document to the Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on energy market integrity and transparency {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final}
COMMISSION STAFF WORKING PAPER SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying document to the Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on energy market integrity and transparency {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final}
52010SC1511
ES (...PICT...)|COMISIÓN EUROPEA| Bruselas, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 final DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN RESUMEN DE LA EVALUACIÓN DE IMPACTO Documento adjunto a la Propuesta de REGLAMENTO DEL PARLAMENTO EUROPEO Y DEL CONSEJO sobre la integridad y la transparencia del mercado de la energía {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final} Unos precios fiables en los mercados líquidos mayoristas envían señales fundamentales a corto plazo para un funcionamiento óptimo de las instalaciones de producción de energía y de las unidades de consumo. También ofrecen orientaciones a largo plazo sobre si se necesita invertir en infraestructuras energéticas. Permiten a las empresas confiar en que podrán adaptarse a los cambios del mercado. Todo ello será vital en un futuro próximo, cuando la economía de baja emisión de carbono requiera una visibilidad a largo plazo a la hora de suscribir elevadas inversiones de capital para nuevas instalaciones de producción. Por último, cabe señalar que los resultados en los mercados mayoristas constituyen un punto de referencia fiable para los precios al por menor que han de abonar los hogares y los usuarios industriales, lo que fomenta un uso eficiente de la energía. Dado que los mercados de la energía son cruciales para el bienestar de los ciudadanos europeos y para la competitividad de sus empresas, resulta imprescindible que los ciudadanos, las empresas y las autoridades nacionales puedan confiar en la integridad de dichos mercados. Si no se ataca con firmeza, la posibilidad de que existan prácticas comerciales no equitativas perjudica a la confianza del público, disuade las inversiones, aumenta la volatilidad de los precios de la energía y puede provocar una subida general de los mismos. Esto, a su vez, reduce la competitividad de otros sectores y de las industrias con un uso intensivo de energía. La normativa financiera a escala de la UE (la Directiva sobre abuso del mercado) solo cubre en parte los mercados de la energía, ya que fue elaborada con los mercados financieros en mente. Aunque sus medidas están siendo revisadas, sus características generales no le permiten abarcar plenamente los abusos específicos de los mercados de la energía (por ejemplo, la retención estratégica de activos de producción). La legislación sobre el mercado interior de la energía no establece normas para garantizar su integridad. Pueden existir otras normas en los Estados miembros, pero limitadas en cuanto a su alcance, a menudo relacionadas con una sola plataforma de negociación y referidas a un solo Estado miembro. En resumidas cuentas, las normas que regulan los mercados de la energía son insuficientes para garantizar su funcionamiento estable y metódico. No pueden controlarse los mercados de forma exhaustiva y son difíciles de detectar los abusos específicos, como los abusos transfronterizos, los abusos referidos a varios productos básicos o los abusos en varios mercados. Este punto de vista ha quedado respaldado tanto por los reguladores de la energía, que presentaron un dictamen a la Comisión al respecto, como por las personas que participaron en la consulta de la Comisión. Objetivos (1) Es preciso disponer de un marco eficiente y eficaz para garantizar que los mercados europeos de la energía negociada funcionen de forma adecuada, es decir, que sus resultados no se vean falseados por un comportamiento abusivo en el mercado y sean un reflejo fiel de los principios fundamentales del mercado. Aumentará así el nivel de confianza de todos los participantes, lo que redundará a su vez en un aumento de la participación, de la profundidad y de la liquidez, y en una reducción de los costes de transacción. (2) Las normas deben permitir contrarrestar de forma eficaz los abusos específicos que se registren en los mercados de la energía. Esas normas deben ser las mismas en toda Europa para garantizar que los operadores puedan cumplirlas del mismo modo y no se hallen ante normas y requisitos divergentes cuando ejerzan su actividad en varios Estados miembros. Además, deben ser completas y abarcar todas las transacciones pertinentes. Por otra parte, deben ser compatibles con la normativa financiera vigente. Así pues, la presente iniciativa introducirá los conceptos de operaciones con abuso de información privilegiada y manipulación de mercado, consagrados por la Directiva sobre abuso del mercado, para aplicarlos a los mercados mayoristas de la energía. Ahora bien, las normas detalladas se especificarán en actos delegados. (3) Para que puedan detectarse los abusos del mercado, es preciso controlar de forma periódica los mercados mayoristas de la energía. Para ello es necesario un controlador del mercado eficaz que pueda acceder de manera oportuna a los datos transaccionales completos y comprobados. Cuando se detecte un abuso, deberá exigirse el cumplimiento de las normas adoptadas. Con tal fin deberán definirse autoridades de ejecución competentes que puedan investigar con eficacia y demostrar los casos de abuso en los mercados de la energía. Esas autoridades deberán disponer de poderes de sanción efectivos para disuadir a los participantes en el mercado de cometer más abusos. Para poder tratar unos abusos del mercado complejos, que pueden afectar a mercados transfronterizos y a transacciones entre productos básicos, se requiere la creación de un mecanismo de coordinación adecuado entre los reguladores de la energía y los reguladores financieros. Opciones de actuación política Aparte de la opción del statu quo, se han considerado siete opciones con las siguientes características: Opción 0: Statu quo No se adopta ninguna iniciativa específica para el sector y las autoridades reguladoras solo supervisan algunas partes del mercado de negociación. No existen normas de conducta en el mercado, concertadas a escala de la UE, que puedan ser aplicadas de forma coherente en los Estados miembros. Los marcos de supervisión son distintos en cada Estado miembro y, aunque las autoridades reguladoras nacionales de la energía cooperarán cada vez más con la Agencia de Cooperación de los Reguladores de la Energía (ACER, por sus siglas en inglés), no habrá un proceso establecido de acceso a los datos e intercambio de los mismos para fines de control del mercado. Por consiguiente, los abusos de mercado que se produzcan en varios mercados e impliquen a productos o productos básicos distintos pero interrelacionados serán difíciles, cuando no imposibles, de detectar. El hecho de que no se adopten medidas a escala de la UE no significa que los Estados miembros no adopten medidas nacionales. Los legisladores nacionales ya han empezado a colmar esta laguna y han introducido medidas nacionales, como por ejemplo la recopilación de los datos sobre las transacciones y los regímenes reglamentarios en materia de control e información. Ahora bien, es inevitable que estos regímenes, aunque aumenten claramente el ámbito de la supervisión reglamentaria, permanezcan incompletos. Controlando las transacciones relacionadas con un solo Estado miembro, no se abarcan los aspectos transfronterizos ni la implicación de varios productos básicos en los mercados de negociación de la energía, y podrán pasar desapercibidas algunas manipulaciones del mercado. Opción 1a – Normas definidas a escala de la UE, control y aplicación por parte de los Estados miembros Esta opción prevé la definición de normas sobre abuso del mercado a escala de la UE. Los mercados se controlan sobre una base nacional, en función de una información descentralizada sobre las transacciones facilitada a las autoridades reguladoras competentes. Los reguladores nacionales asumen la responsabilidad del control de las transacciones relativas a un suministro en el Estado miembro de su jurisdicción (o relacionadas con dicho Estado miembro) Si un operador establecido en un país A inicia una transacción con otro operador establecido un país B para un suministro de electricidad en un país C, el regulador del país C asumirá la responsabilidad del control. . Cada regulador recibe por separado información sobre las transacciones, por medio del operador o de terceras partes. Los operadores y/o los intermediarios comunican al regulador de su país de establecimiento todas sus transacciones energéticas al por mayor, con independencia del lugar de suministro Si un operador establecido en un país A inicia transacciones para suministro en un país B, C y D (o relacionadas con ellos), deberá informar de esas transacciones al regulador competente en el país A. . Los detalles sobre las transacciones notificadas y los formatos en que han de presentarse los datos se definen a escala de la UE. Los datos sobre las transacciones se almacenan de varios modos, en sistemas separados de las 27 autoridades reguladoras nacionales. Los reguladores aplican un mecanismo descentralizado de intercambio de datos que les permite controlar todas las transacciones relacionadas con un suministro en su jurisdicción y aplicar unas normas de conducta en el mercado hechas a medida. Si las transacciones se refieren a varios Estados miembros (por ejemplo, contratos suscritos en función de las diferencias de precios entre países), deberán establecerse normas y mecanismos de coordinación adecuados. Estas normas y mecanismos también definirán las responsabilidades de ejecución y las obligaciones de cooperación. La cooperación en materia reglamentaria puede ser respaldada por un organismo de la UE (por ejemplo, la ACER). [1][2] Si un operador establecido en un país A inicia una transacción con otro operador establecido un país B para un suministro de electricidad en un país C, el regulador del país C asumirá la responsabilidad del control. Si un operador establecido en un país A inicia transacciones para suministro en un país B, C y D (o relacionadas con ellos), deberá informar de esas transacciones al regulador competente en el país A. Opción 1b – Las normas se definen a escala de la UE; los Estados miembros informan, controlan y velan por la aplicación; una Agencia de la UE procesa los datos y controla los abusos transfronterizos o que afecten a varios productos básicos En esta opción, como en la anterior, se definen a escala de la UE las normas sobre los comportamientos abusivos, las obligaciones de informar, el formato de los datos y las obligaciones de control y ejecución. Ahora bien, existen dos diferencias con respecto a la opción anterior. Por un lado, si bien es cierto que las autoridades competentes del Estado miembro siguen controlando las transacciones para las que asumen la responsabilidad, se establece una segunda capa de control a escala de la UE. Esa función de control se centraría en la detección de los abusos de mercado transfronterizos o que afecten a varios productos básicos. Por otro lado, en lugar de aplicar un mecanismo de intercambio de datos descentralizado, los reguladores envían directamente los datos sobre las transacciones a la Agencia de la UE, que los desglosa por lugar de suministro. Los datos desglosados se devuelven a continuación a los reguladores competentes respectivos. La Agencia de la UE mantiene una copia de todos los datos recibidos, lo que le permite controlar los abusos de mercado detectados. Opción 2 – Las normas se definen a escala de la UE, los Estados miembros y una Agencia única de la UE ejercen un control compartido y los Estados miembros se encargan de la ejecución La diferencia con la opción 1b radica en que las transacciones se notifican a la Agencia de la UE. No se prevé ninguna información directa a los reguladores, pero las autoridades nacionales disponen de un acceso a los datos que mantenga el organismo de la UE. Como en la opción 1b, la Agencia de la UE desglosa las transacciones y envía los conjuntos de datos específicos a los reguladores respectivos. Eso les permite controlar las transacciones de su jurisdicción sin tener que proceder a la recopilación de datos. Opción 3 – Las normas se definen a escala de la UE, la ACER y los Estados miembros comparten el control, la ejecución compete a los Estados miembros Esta opción es equivalente a la opción 2. Ahora bien, todas las funciones y competencias a escala de la UE incumben a la ACER. Opción 4 – Las normas se definen a escala de la UE, el control y ejecución incumben a la ACER o a una Agencia única de la UE para los asuntos transfronterizos Esta opción es equivalente a las opciones 2 y 3, con la salvedad de que, en los asuntos transfronterizos en que se sospeche un abuso del mercado, la ACER o una Agencia única de la UE asumirán la responsabilidad en materia de ejecución. Sin embargo, esta opción ha sido descartada, ya que la Comisión no tiene motivos para pensar que, en caso de detectarse un abuso, los Estados miembros no podrían ejecutar las normas con la misma eficacia que la Agencia o la ACER. De conformidad con el principio de subsidiariedad, si se detecta un abuso, las autoridades nacionales deberían adoptar las medidas de ejecución oportunas. Opción 5 – Autorregulación de los mercados Con esta opción, los poderes públicos nacionales o de la UE no adoptan medida alguna, ni para la definición de normas ni para el control. Se considera que el propio sector llegará a un acuerdo sobre algunas normas de integridad del mercado. En caso de descubrirse un abuso, los tribunales o los poderes públicos nacionales encargados de la supervisión general del mercado podrían implicarse en la ejecución de dichas normas. No puede excluirse que, en cierto modo, el sector pueda alcanzar un acuerdo para establecer normas sobre los comportamientos abusivos. Ahora bien, es probable que el control y la ejecución de dichas normas sean ineficaces a priori , dado que el incentivo será limitado para los participantes en el mercado a la hora de comunicar sus datos y de aceptar que sean controlados por otros participantes en el mercado o por empresas privadas, que no ofrecerán el nivel de independencia que puede esperarse de los poderes públicos. Un control débil podría dar lugar a un régimen ineficaz en materia de integridad del mercado. Así pues, se descarta esta opción. Opción 6 – Ampliación de la Directiva sobre abuso del mercado (sin medidas sectoriales específicas) La ampliación de la legislación sobre los mercados financieros para abarcar a todos los mercados de la energía incluiría a dichos mercados en el marco regulador financiero. Pese a los vínculos estrechos entre los mercados de la energía y algunos mercados financieros, no es deseable incluir en la Directiva sobre abuso del mercado los mercados físicos de la energía, ni definir en ella las condiciones en materia de comportamientos abusivos específicos del sector de la energía (por ejemplo, la retención de los activos de producción, la definición de la información privilegiada), ya que ello afectaría al carácter general de la Directiva. Así lo reconocieron el Comité de Responsables Europeos de Reglamentación de Valores (CERV) y el Grupo de organismos reguladores europeos de la electricidad y el gas (ERGEG) en sus dictámenes a la Comisión. En efecto, declararon que no era recomendable la mera ampliación a los productos físicos del alcance de las normas sobre abuso del mercado de la Directiva, ya que se correría el riesgo de una aplicación inadecuada de la misma en otros ámbitos Dictámenes del CERV y del ERGEG a la Comisión Europea – Respuesta a la pregunta F.20 – Abuso del mercado. . A la luz de esa recomendación firme, y del alcance distinto de la Directiva sobre abuso del mercado, esta opción no se examinó con detalle.[3] Dictámenes del CERV y del ERGEG a la Comisión Europea – Respuesta a la pregunta F.20 – Abuso del mercado. Evaluación de las distintas opciones En general, las opciones 1 a 3 se consideraron mejores que el statu quo , ya que permiten, en diverso grado, detectar mejor y disuadir los comportamientos abusivos, reduciendo los gastos correspondientes para la sociedad. Ahora bien, todas estas opciones suponen mayores gastos administrativos. Las opciones 1b, 2 y 3 tienen la ventaja significativa sobre la opción 1a de permitir detectar mejor los abusos transfronterizos y que afecten a varios productos básicos. Las opciones 2 y 3 presentan la ventaja sobre la opción 1b de poder aumentar la eficacia del ejercicio de control global. La introducción directa y central de datos simplificaría y aceleraría la tramitación global de los mismos, disminuyendo las vías de transmisión. También se reducirían así los errores de transmisión y tramitación de los datos. Es probable que la opción 3 sea la que mejor detecte y prevenga los abusos en los mercados específicos de la energía, por la experiencia reguladora general de la ACER y su especialización en temas energéticos. Dado que esta Agencia ya existe, los costes administrativos de ese control del mercado serían menos elevados que en la opción 2, en que se requiere la creación de una nueva Agencia. Así pues, la opción 3 es la que mejor corresponde a los objetivos planteados. Aunque resulta difícil cuantificar las ventajas generales de las medidas propuestas, parecen rebasar con creces el coste de las cargas administrativas que supondrían. Otros aspectos Elaboración de normas sectoriales específicas – forma jurídica Dado que la Directiva sobre abuso del mercado ya cubre plataformas de negociación importantes en el ámbito de la energía, es importante que las definiciones sobre los comportamientos abusivos referidos específicamente a los mercados físicos de la energía interactúen ágilmente con dicha Directiva. Lógicamente, y en la medida de lo posible, las normas deberían inspirarse en los conceptos que sustentan las definiciones de la Directiva sobre abuso del mercado. Ahora bien, es fundamental que un régimen hecho a medida tenga en cuenta las características específicas de los mercados de la energía, en particular su alto nivel de susceptibilidad a los cambios significativos en los precios como consecuencia de una retención económica o física de la capacidad. En aras de la flexibilidad y de la seguridad jurídica, las normas deberían elaborarse en forma de directrices, previa consulta de los participantes en el mercado. A continuación podría dárseles un carácter vinculante mediante actos delegados adoptados por la Comisión. Esta sugerencia consta en muchas de las respuestas formuladas por el sector. Se trata de un enfoque razonable para cada una de las opciones que requieren normas a escala de la UE. Además, coincide con el enfoque adoptado en la regulación del sector financiero a raíz del «proceso Lamfalussy», lo que facilitaría la interacción entre la regulación financiera y esta regulación sectorial específica. Si se encarga a la Agencia de la UE el control y la elaboración de directrices más detalladas, la forma más adecuada para el acto de base es el Reglamento. Alcance de los productos básicos Los mercados de la electricidad y del gas están interconectados con otros mercados de productos básicos, especialmente con los mercados de materias primas energéticas y los mercados de derechos de emisión del Régimen de Comercio de Derechos de Emisión de la UE. El carbón es un combustible primario importante para la producción de electricidad, mientras que los precios del petróleo y de los productos petrolíferos influyen en los precios de la electricidad pues sirven de referencia en los contratos de suministro de gas a largo plazo. Ahora bien, suelen participar en estos mercados mundiales operadores importantes establecidos en terceros países. Un control del mercado aislado, a escala de la UE, sería incompleto y las normas sobre los comportamientos abusivos permanecerían en parte inaplicadas. Las personas que participaron en la consulta compartieron esta opinión. No obstante, la situación es diferente en lo que se refiere a los derechos de emisión. El alcance de los derechos de emisión del RCDE de la UE es europeo por definición. Con la creación de ese régimen, el carbono pasó a ser un elemento central de los mercados europeos de la electricidad. El sector de producción eléctrica es el primer responsable de las emisiones de la UE, con un 40 % aproximadamente de las emisiones registradas en el RCDE de la UE. La oferta de derechos de emisión influye en la elección del combustible por parte de los productores y, por ende, en la demanda de los distintos combustibles, al igual que la evolución del precio relativo de los combustibles influye en el reparto de las instalaciones y, por tanto, determina la demanda de carbono. Así pues, los dos mercados son mutuamente interdependientes. Reconociendo estas interrelaciones y la importancia cada vez mayor de los mercados de negociación del carbono, la Comisión ha decidido iniciar un análisis pormenorizado para determinar cómo se podría garantizar mejor la integridad de estos mercados. Los resultados de ese análisis deberían presentarse en el año 2011. Control y evaluación Deberán incluirse varios ámbitos en la evaluación y seguimiento continuos de la aplicación de un régimen hecho a medida para garantizar la integridad de los mercados de la energía: adecuación de las normas sobre los abusos de mercado a los mercados de la energía, interacción con la regulación de los mercados financieros, impacto en la supervisión del mercado por parte de los Estados miembros y en el funcionamiento práctico de la coordinación en materia de ejecución, eficacia del control a escala de la UE, impacto real para los participantes en el mercado de la información sobre las transacciones, etc. Se ha previsto un calendario de control y revisión que se ajuste a las líneas siguientes: Cuando hayan transcurrido dos años, la ACER presentará a la Comisión un informe sobre el impacto del nuevo régimen en la supervisión por parte de los Estados miembros, sobre la experiencia adquirida en la cooperación entre autoridades nacionales, especialmente en materia de ejecución, y sobre el impacto de las nuevas disposiciones en los participantes en el mercado, sobre todo en lo que se refiere a la información sobre las transacciones. En función del informe de la Agencia, la Comisión examinará la eficacia del control a escala de la UE. Transcurridos cinco años, la ACER y los reguladores financieros presentarán un análisis conjunto sobre la interacción entre este régimen de integridad hecho a medida para el mercado de la energía y la regulación financiera en general, tanto a escala nacional como de la UE. En función del análisis conjunto de la ACER y de los reguladores financieros, la Comisión evaluará la eficacia general del régimen. [1] Si un operador establecido en un país A inicia una transacción con otro operador establecido un país B para un suministro de electricidad en un país C, el regulador del país C asumirá la responsabilidad del control. [2] Si un operador establecido en un país A inicia transacciones para suministro en un país B, C y D (o relacionadas con ellos), deberá informar de esas transacciones al regulador competente en el país A. [3] Dictámenes del CERV y del ERGEG a la Comisión Europea – Respuesta a la pregunta F.20 – Abuso del mercado. NL (...PICT...)|EUROPESE COMMISSIE| Brussel, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 definitief WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE SAMENVATTING VAN DE EFFECTBEOORDELING Begeleidend document bij de Voorstel voor een VERORDENING VAN HET EUROPEES PARLEMENT EN DE RAAD betreffende de integriteit en transparantie van de energiemarkt {COM(2010) 726 definitief) {SEC(2010) 1510 definitief) Betrouwbare prijzen die tot stand komen op liquide groothandelsmarkten zenden cruciale signalen op korte termijn uit voor een optimaal beheer van energieproductiefaciliteiten en verbruikseenheden. Op lange termijn geven zij ook aanwijzingen over waar toekomstige investeringen in energie-infrastructuur vereist zijn. Bedrijven kunnen er dan op vertrouwen dat zij in staat zijn om op veranderingen op de markten te reageren. Dit zal in de toekomst uiterst belangrijk zijn aangezien in een koolstofarme economie ver vooruit moet kunnen worden gekeken om hoge kapitaalinvesteringen in nieuwe productiefaciliteiten aan te durven. Ten slotte en niet in het minst zijn de resultaten op groothandelsmarkten een betrouwbare maatstaf voor de kleinhandelsprijzen voor huishoudelijke afnemers en industriële gebruikers en moedigen zij een efficiënt gebruik van energie aan. Aangezien zij heel belangrijk zijn voor het welzijn van de Europese burgers en voor het concurrentievermogen van de Europese bedrijven, is het van cruciaal belang dat burgers, bedrijven en nationale overheden kunnen vertrouwen op de integriteit van de energiemarkten. Potentiële oneerlijke handelspraktijken moeten doeltreffend worden aangepakt, zo niet ondermijnen zij het vertrouwen van het publiek, ontmoedigen zij investeringen, vergroten zij de volatiliteit van de energieprijzen en kunnen zij in het algemeen tot hogere energieprijzen leiden. Dit kan ook een negatieve invloed hebben op het concurrentievermogen van andere sectoren en energie-intensieve sectoren. De financiële regulering op EU-niveau, meer bepaald de richtlijn betreffende marktmisbruik, is specifiek ontworpen voor financiële markten en behandelt dus slechts gedeeltelijk de energiemarkten. Hoewel de maatregelen in deze richtlijn momenteel worden herzien, zal de richtlijn te overkoepelend zijn om ook specifiek wangedrag op de energiemarkt (bv. strategische inhouding van activa voor energieproductie) volledig te behandelen. In de wetgeving betreffende de interne energiemarkt zijn geen normen opgenomen die de integriteit van dergelijke markten waarborgen. Er kunnen op lidstaatniveau andere regels bestaan, maar die hebben een beperkt toepassingsgebied; zij hebben vaak betrekking op uitsluitend één handelsplatform en op één lidstaat. Samenvattend kan worden gesteld dat de regelgeving betreffende energiemarkten ontoereikend is om een stabiele en ordentelijke werking van de energiemarkten te waarborgen. De markten kunnen niet grondig worden gemonitord en specifiek wangedrag, zoals grensoverschrijdend, productoverschrijdend of marktoverschrijdend wangedrag, is moeilijk op te sporen. In hun advies aan de Commissie ondersteunen de sectorale regulators, alsook de respondenten van de raadpleging van de Commissie, dit standpunt. Doelstellingen (1) Er moet een efficiënt en doeltreffend kader komen dat ervoor zorgt dat de Europese handelsmarkten voor energie correct functioneren, d.w.z. dat de resultaten niet worden verstoord door marktmisbruik, maar getrouw de fundamentele marktontwikkelingen weergeven. Hierdoor zal het vertrouwen van alle belanghebbenden toenemen, wat op zijn beurt zal leiden tot een hogere deelname, meer diepte en liquiditeit en lagere transactiekosten. (2) De regels moeten specifiek wangedrag op de energiemarkt doeltreffend aanpakken. Ze moeten in heel Europa consistent zijn zodat alle handelaars dezelfde normen toepassen en niet worden geconfronteerd met afwijkende regels en eisen wanneer zij handel drijven in verschillende lidstaten. De regels moeten bovendien volledig zijn en betrekking hebben op alle relevante transacties. Dit houdt eveneens in dat de regels verenigbaar moeten zijn met de bestaande financiële wetgeving. Om dit te bereiken zal het onderhavige initiatief de in de marktmisbruikrichtlijn gedefinieerde begrippen "handel met voorwetenschap" en "marktmanipulatie" ook introduceren met betrekking tot de groothandelsmarkt voor energie. De volledig uitgewerkte regelgeving zal echter worden opgenomen in gedelegeerde handelingen. (3) Om wangedrag op de markt op te sporen, moeten groothandelsmarkten voor energie regelmatig worden gemonitord. Deze marktmonitoring kan enkel doeltreffend zijn als men tijdig toegang heeft tot volledige en geverifieerde gegevensreeksen over transacties. Na de vaststelling van wangedrag op de markt, moet men de naleving van de regels afdwingen. Hiertoe moeten bevoegde handhavingsautoriteiten worden ingesteld die op een doeltreffende wijze gevallen van marktmisbruik op de energiemarkten kunnen onderzoeken en bewijzen. Zij moeten beschikken over effectieve sanctiebevoegdheden om toekomstig wangedrag door marktdeelnemers te ontmoedigen. Om complex grensoverschrijdend en productoverschrijdend marktmisbruik aan te pakken moet er een goed coördinatiemechanisme worden ingesteld tussen financiële regulators en energieregulators. Beleidskeuzes Naast het scenario met ongewijzigd beleid stellen wij zeven opties met de volgende kenmerken voor: Optie 0: Ongewijzigd beleid In deze optie wordt geen sectorspecifiek initiatief genomen; regelgevende instanties houden slechts toezicht op enkele delen van de handelsmarkt. Er bestaan geen gedragsregels voor de markt op EU-niveau die de lidstaten op een coherente manier ten uitvoer kunnen leggen. De lidstaten hebben verschillende toezichtskaders en hoewel nationale regelgevende instanties op het gebied van energie steeds meer zullen samenwerken binnen het Agentschap voor de samenwerking tussen energieregulators (ACER), is er geen procedure voor toegang tot en uitwisseling van gegevens ten behoeve van marktmonitoring. Daarom is wangedrag dat op verschillende markten plaatsvindt en betrekking heeft op verschillende, maar onderling verbonden producten moeilijk, zelfs onmogelijk, op te sporen. Dat er geen acties op EU-niveau zijn, impliceert niet dat lidstaten op hun niveau geen acties ondernemen. Nationale wetgevers hebben al de eerste stappen gezet om dit tekort aan te vullen en hebben nationale maatregelen ingevoerd, zoals maatregelen voor het verzamelen van transactiegegevens, monitoring op basis van regelgeving en rapporteringsprogramma's. Deze programma's verhogen wel het toepassingsgebied van het geregelde toezicht, maar zullen sowieso onvolledig blijven. Door monitoring toe te spitsen op transacties die betrekking hebben op een enkele lidstaat, blijven product- en grensoverschrijdende aspecten van handelsmarkten voor energie ongecontroleerd en zullen bepaalde marktmanipulaties verborgen blijven. Optie 1a – Regels op EU-niveau, de lidstaten monitoren en zien toe op de naleving Deze optie voorziet in op EU-niveau vastgestelde regels betreffende wangedrag op markten. De monitoring van de markten gebeurt op lidstaatniveau en is gebaseerd op een gedecentraliseerde rapportering van transacties aan de bevoegde regelgevende instanties. De nationale regulators zijn verantwoordelijk voor de monitoring van de transacties die worden uitgevoerd in (of met betrekking tot) de lidstaten waarin zij over jurisdictie beschikken Als een handelaar die in land A is gevestigd een transactie aangaat met een andere handelaar die in land B is gevestigd voor elektriciteit die in land C moet worden geleverd, is de regulator van land C verantwoordelijk voor de monitoring. . Transacties worden door handelaars of derde partijen aan elke regulator afzonderlijk gerapporteerd. Handelaars en/of tussenpersonen rapporteren al hun transacties op de groothandelsmarkt voor energie aan de regulator van de plaats waar zij gevestigd zijn, ongeacht de plaats van levering Als een handelaar die in land A is gevestigd, transacties aangaat in (of met betrekking tot) land B, C en D, moet hij deze transacties rapporteren aan de regulator met jurisdictie in land A. . De details en gegevensformaten voor de rapportering van transacties zijn op EU-niveau vastgesteld. De transactiegegevens worden op verschillende manieren opgeslagen; de 27 nationale regelgevende instanties hebben elk een eigen systeem. De regulators beheren een gedecentraliseerd gegevensuitwisselingsmechanisme waardoor zij alle transacties die in hun rechtsgebied worden uitgevoerd, kunnen monitoren en de op maat gemaakte gedragsregels voor markten kunnen afdwingen. Wanneer bij transacties meerdere lidstaten zijn betrokken (bv. contracten voor locatiegerelateerde prijsverschillen), moeten passende regels en coördinatiemechanismen worden ingevoerd. In dergelijke regels en mechanismen moeten ook de verantwoordelijkheden voor handhaving en de samenwerkingsplichten worden omschreven. De samenwerking op regelgevend gebied kan ook door een EU-orgaan (bv. ACER) worden ondersteund.[1][2] Als een handelaar die in land A is gevestigd een transactie aangaat met een andere handelaar die in land B is gevestigd voor elektriciteit die in land C moet worden geleverd, is de regulator van land C verantwoordelijk voor de monitoring. Als een handelaar die in land A is gevestigd, transacties aangaat in (of met betrekking tot) land B, C en D, moet hij deze transacties rapporteren aan de regulator met jurisdictie in land A. Optie 1b – Regels op EU-niveau, de lidstaten rapporteren, monitoren en zien toe op de naleving, het EU-agentschap verwerkt gegevens en monitort grensoverschrijdend en productoverschrijdend wangedrag Net zoals bij optie 1a zijn bij deze optie regels betreffende wangedrag op markten, rapporteringsplichten, gegevensformaten en monitorings- en handhavingsplichten op EU-niveau bepaald. Er zijn echter twee verschillen met optie 1. Ten eerste is er in deze optie, bovenop de monitoring door de bevoegde autoriteiten van de lidstaten van de transacties waarvoor zij verantwoordelijk zijn, ook aanvullende monitoring op EU-niveau. Deze aanvullende monitoring moet voornamelijk betrekking hebben op het vaststellen van marktmisbruik van grensoverschrijdende en productoverschrijdende aard. Ten tweede zenden de regulators, in plaats van zelf een gedecentraliseerd gegevens uitwisselingsmechanisme te beheren, de transactiegegevens rechtstreeks toe aan het EU-agentschap, dat de gegevens op basis van plaats van levering sorteert. De gesorteerde gegevens worden vervolgens naar de respectieve bevoegde regulators teruggestuurd. Een kopie van alle ontvangen gegevens blijft in het bezit van het EU-agentschap zodat het de vastgestelde marktmisbruiken kan monitoren. Optie 2 – Regels op EU-niveau, gezamenlijke monitoring door een uniek EU-agentschap en de lidstaten, de lidstaten zorgen voor de naleving In tegenstelling tot optie 1b worden transacties aan het EU-agentschap gerapporteerd. Er wordt niet rechtstreeks aan de regulators gerapporteerd, maar de nationale autoriteiten hebben toegang tot de gegevens van het EU-orgaan. Overeenkomstig de procedure van optie 1b sorteert het EU-agentschap de transacties en verstuurt het de gegevens naar de respectieve regulators. Hierdoor kunnen zij de transacties in hun rechtsgebied monitoren zonder zelf gegevens te verzamelen. Optie 3 – Regels op EU-niveau, gezamenlijke monitoring door ACER en de lidstaten, de lidstaten zorgen voor de naleving Deze optie is gelijkwaardig aan optie 2, maar alle functies en bevoegdheden van het orgaan op EU-niveau worden door ACER uitgeoefend. Optie 4 – Regels op EU-niveau, monitoring en handhaving door ACER of een uniek EU-agentschap in grensoverschrijdende gevallen Deze optie is gelijkwaardig met opties 2 en 3, maar in alle gevallen van grensoverschrijdend wangedrag, wordt ACER of het EU-agentschap verantwoordelijk voor de handhaving. Deze optie wordt echter niet verder uitgediept, want de Commissie heeft geen redenen om aan te nemen dat in het geval van wangedrag lidstaten niet in staat zouden zijn om even doeltreffend als het EU-agentschap of ACER de naleving van de regels af te dwingen. Overeenkomstig het subsidiariteitsbeginsel moeten nationale autoriteiten in het geval van misbruik de naleving van de regels afdwingen. Optie 5 – Zelfregulering van de markten Deze optie impliceert dat noch overheidsinstanties op EU-niveau, noch lidstaten acties ondernemen voor het vaststellen van regels of voor monitoring, maar dat de sector zelf marktintegriteitsregels opstelt. Wanneer wangedrag wordt vastgesteld, kunnen nationale rechtbanken of overheidsinstanties op het gebied van markttoezicht een rol spelen bij de handhaving van dergelijke regels. Men kan niet uitsluiten dat de sector op een of andere manier regels betreffende wangedrag op de markt zou vaststellen. De monitoring en handhaving van deze regels worden echter a priori als ondoeltreffend beschouwd aangezien er voor marktdeelnemers weinig beweegredenen zijn om de gegevens door te sturen en deze gegevens door andere marktdeelnemers of privébedrijven te laten monitoren als geen onafhankelijkheid gegarandeerd is, zoals bij overheidsinstanties het geval is. Het is aannemelijk dat een zwakke monitoring leidt tot een ondoeltreffende marktintegriteits structuur. Om deze redenen wordt deze optie niet in overweging genomen. Optie 6 – Uitbreiding van de richtlijn betreffende marktmisbruik (geen sectorspecifieke acties) Door de wetgeving betreffende financiële markten uit te breiden tot alle relevante energiemarkten, vallen deze markten voortaan onder het financiële regelgevingskader. Ondanks de nauwe banden tussen de energiemarkten en bepaalde financiële markten, inclusief fysieke energiemarkten, is het opnemen van verbodsbepalingen inzake energiespecifiek wangedrag (bv. inhouding van productieactiva, omschrijving van voorwetenschap) binnen de marktmisbruikrichtlijn ongewenst en brengt dit de overkoepelende aard van de richtlijn in het gedrang. Dit is ook de mening die CEER/ERGEG in hun advies aan de Commissie hebben geformuleerd, namlijk dat "een gewone uitbreiding in de marktmisbruikrichtlijn van het toepassingsgebied van de voorschriften inzake marktmisbruik tot fysieke producten niet wordt aanbevolen … omdat dit kan leiden tot een ongepaste toepassing van de marktmisbruikrichtlijn op andere gebieden" Advies van CEER/ERGEG aan de Europese Commissie – antwoord op Vraag F.20 – Marktmisbruik. . Gezien dit sterke advies en het specifieke toepassingsgebied van de marktmisbruikrichtlijn, werd deze optie niet verder onderzocht.[3] Advies van CEER/ERGEG aan de Europese Commissie – antwoord op Vraag F.20 – Marktmisbruik. Evaluatie van de opties In het algemeen kan worden gesteld dat de onderzochte opties 1-3 beter zijn dan het scenario met ongewijzigd beleid aangezien deze opties in verschillende mate wangedrag op de markt beter kunnen opsporen en ontmoedigen, en de bijhorende kosten voor de maatschappij kunnen verlagen. Tegelijk brengen al deze opties echter hogere administratiekosten met zich mee. Beleidsopties 1b, 2 en 3 hebben het duidelijke voordeel ten opzichte van optie 1a dat zij een betere opsporing van grensoverschrijdende en productoverschrijdende misbruiken mogelijk maken. Opties 2 en 3 hebben het voordeel ten opzichte van optie 1b dat zij kunnen bijdragen tot een meer doeltreffende algemene monitoring. Gegevens die rechtstreeks en centraal worden verzameld zorgen voor een eenvoudigere en snellere gegevensverwerking omdat het aantal kanalen waarlangs de gegevens binnenkomen, beperkt is. Dit zou ook leiden tot een kleinere foutenmarge bij het doorsturen en verwerken van de gegevens. Het is aannemelijk dat optie 3 energiespecifieke marktmisbruiken het meest doeltreffend opspoort en ontmoedigt dankzij de algemene deskundigheid van ACER op wetgevend gebied en zijn speciale aandacht voor energie. Aangezien ACER al bestaat, zullen de administratieve kosten van dit agentschap voor het monitoren van de markt ook lager liggen dan wanneer een nieuw agentschap moet worden opgericht, zoals voor optie 2 vereist is. Daarom stemt optie 3 het best overeen met de geïdentificeerde doelstellingen. Hoewel de algemene voordelen van de voorgestelde maatregelen moeilijk kunnen worden bepaald, blijkt het dat zij duidelijk opwegen tegen het nadeel van de desbetreffende de administratieve kosten. Andere kwesties Opstelling van sectorspecifieke regels – rechtsvorm Omdat de marktmisbruikrichtlijn al van toepassing is op belangrijke handelsplatformen voor energie, moeten omschrijvingen betreffende wangedrag op de specifieke fysieke energiemarkten heel goed in het kader van die richtlijn passen. In de mate van het mogelijke en voor zover het logisch is, moeten de regels worden opgesteld aan de hand van de concepten die aan de basis liggen van de definities in de marktmisbruikrichtlijn. Het is echter belangrijk dat bij een op maat gemaakte regeling rekening wordt gehouden met de specifieke eigenschappen van energiemarkten, met name het feit dat zij zeer vatbaar zijn voor enorme prijsschommelingen als gevolg van economische of fysieke capaciteitsinhouding. Om redenen van flexibiliteit en rechtszekerheid moeten de regels in overleg met marktdeelnemers worden vastgelegd in richtsnoeren. Deze kunnen vervolgens via door de Commissie vastgestelde gedelegeerde handelingen bindend worden gemaakt. In hun antwoorden hebben de meeste ondernemingen deze procedure voorgesteld. Dit is een zinnig uitgangspunt voor elke optie waarbij regels op EU-niveau worden geëist. Het past in de benadering van de regeling voor de financiële sector onder de Lamfalussy-overeenkomsten en zal daarom ook de wisselwerking tussen de financiële regeling en de sectorspecifieke regeling ondersteunen. Wanneer een EU-agentschap verantwoordelijk is voor monitoring en voor de uitwerking van meer gedetailleerde richtsnoeren, is een verordening de meest geschikte vorm voor het basisbesluit. Toepassingsgebied qua producten Elektriciteits- en gasmarkten zijn onderling verbonden met andere productmarkten, met name markten voor primaire energieproducten en voor emissierechten in het kader van het EU- emissiehandelssysteem (EU-EHS). Steenkool is een belangrijke primaire brandstof voor het opwekken van energie, terwijl de prijzen van olie en olieproducten een invloed hebben op de elektriciteitstarieven omdat zij als referentie dienen bij langetermijngasleveringscontracten. Deze markten zijn echter mondiaal met belangrijke deelnemers uit derde landen. Een geïsoleerde marktmonitoring op EU-niveau zou onvolledig zijn en men zou de regels betreffende wangedrag slechts gedeeltelijk kunnen afdwingen. De respondenten van de raadpleging sluiten zich aan bij dit standpunt. Bij emissierechten is de situatie echter anders. Emissiehandel in het kader van het EU-EHS heeft bij definitie een Europees toepassingsgebied. Door de invoering van dit systeem werd koolstof belangrijk voor de Europese elektriciteitsmarkten. De energieopwekkingsector is goed voor ongeveer 40% van de emissies onder het EU-EHS en is daarmee de grootste emissiesector in de EU. Het verstrekken van emissierechten heeft een invloed op de brandstofkeuze van de elektriciteitsproducenten, en daardoor ook op de vraag naar verschillende brandstoffen. Zo ook hebben relatieve prijsontwikkelingen van brandstoffen een invloed op de spreiding van de productiefaciliteiten en bepalen zij bijgevolg de vraag naar koolstofrechten. De twee markten zijn dus onderling verbonden. Omdat de Commissie deze verbondenheid en het toenemend belang van verhandelde koolstofmarkten inziet, heeft zij besloten een diepgaand onderzoek te starten naar de beste manier om de integriteit van deze markten te waarborgen. De resultaten van dit onderzoek worden in 2011 verwacht. Monitoring en evaluatie Een permanente evaluatie en monitoring van de uitvoering van een op maat gemaakte regeling voor de integriteit van energiemarkten moet betrekking hebben op een aantal gebieden zoals: de geschiktheid van regels betreffende marktmisbruik voor energiemarkten, de wisselwerking met de regelingen voor de financiële markt, de gevolgen voor markttoezicht op lidstaatniveau en de wijze waarop de coördinatie van handhaving in de praktijk werkt, de doeltreffendheid van de monitoring op EU-niveau, en de werkelijke gevolgen van transactierapportering voor de marktdeelnemers. Wij stellen het volgende monitoring- en evaluatieschema voor: Na twee jaar zendt ACER de Commissie een verslag toe over de gevolgen van een nieuwe regeling betreffende toezicht op lidstaatniveau, de ervaring met de samenwerking tussen nationale instanties bij bijvoorbeeld de handhaving en de gevolgen van nieuwe afspraken betreffende marktdeelnemers, met name inzake de rapportering van transacties. Op basis van het ACER-verslag herbekijkt de Commissie de doeltreffendheid van monitoring op EU-niveau. Na vijf jaar maken ACER en de financiële regulators een evaluatie van de wisselwerking tussen de op maat gemaakte integriteitsregeling voor energie en de algemenere financiële regeling op EU- en nationaal niveau. Op basis van die gezamenlijke evaluatie door ACER en de financiële regulators, buigt de Commissie zich dan opnieuw over de algemene doeltreffendheid van de op maat gemaakte marktintegriteitsregeling. [1] Als een handelaar die in land A is gevestigd een transactie aangaat met een andere handelaar die in land B is gevestigd voor elektriciteit die in land C moet worden geleverd, is de regulator van land C verantwoordelijk voor de monitoring. [2] Als een handelaar die in land A is gevestigd, transacties aangaat in (of met betrekking tot) land B, C en D, moet hij deze transacties rapporteren aan de regulator met jurisdictie in land A. [3] Advies van CEER/ERGEG aan de Europese Commissie – antwoord op Vraag F.20 – Marktmisbruik. MT (...PICT...)|IL-KUMMISSJONI EWROPEA| Brussel 8.12.2010 SEG(2010) 1511 finali DOKUMENT TA’ ĦIDMA TAL-PERSUNAL TAL-KUMMISSJONI SOMMARJU TAL-VALUTAZZJONI TAL-IMPATT Dokument li jakkumpanja l- Proposta għal REGOLAMENT TAL-PARLAMENT EWROPEW U TAL-KUNSILL dwar l-integrità u t-trasparenza tas-swieq tal-enerġija {KUMM(2010) 726 finali} {SEG(2010) 1510 finali} Prezzijiet affidabbli bbażati fuq swieq likwidi tal-operaturi jibagħtu sinjali kruċjali fuq perjodu qasir ta’ żmien għat-tħaddim ottimali tal-faċilitajiet tal-produzzjoni u tal-unitajiet tal-konsum tal-enerġija. Huma jagħtu wkoll gwida fuq perjodu ta’ żmien twil fejn ikunu meħtieġa investimenti futuri fl-infrastruttura tal-enerġija. Huma jagħtu fiduċja lin-negozji li jkunu jistgħu jirreaġixxu għall-bidliet fis-swieq. Dan ikun vitali, għaliex l-ekonomija b’livell baxx ta’ emissjonijiet ta' karbonju ta’ għada se teżiġi viżibilità fuq perjodu ta’ żmien twil sabiex ikunu sottoskritti investimenti kapitali kbar f’faċilitajiet ta’ ġenerazzjoni ġodda. L-aħħar, imma mhux l-inqas, l-eżiti fis-swieq tal-operaturi jservu bħala punt ta' riferiment affidabbli għall-prezzijiet għall-konsumaturi fid-djar u għall-utenti industrijali, u jinkoraġġixxu użu effiċjenti tal-enerġija. Minħabba li huma kruċjali għall-benesseri taċ-ċittadini tal-Ewropa u għall-kompetittività tan-negozji tal-Ewropa, huwa ta’ importanza kruċjali li ċ-ċittadini, in-negozji u l-awtoritajiet nazzjonali jkun jista' jkollhom fiduċja fl-integrità tas-swieq tal-enerġija. Sakemm ma jkunx indirizzat b’mod effettiv, il-potenzjal għal prattiki kummerċjali żleali jdgħajjef il-fiduċja tal-pubbliku, jiskoraġġixxi l-investiment, iżid il-volatilità tal-prezzijiet tal-enerġija u jista’ jwassal għal prezzijiet ogħla tal-enerġija b’mod ġenerali. Dan, min-naħa tiegħu, jista’ jnaqqas il-kompetittività ta’ setturi oħrajn u tal-industriji li jiddependu ħafna fuq l-enerġija. Ir-regolament finanzjarju fil-livell tal-UE, id-Direttiva dwar l-Abbuż tas-Suq (MAD), ikopri biss parzjalment is-swieq tal-enerġija peress li kien maħsub għas-swieq finanzjarji. Għalkemm il-miżuri tiegħu bħalissa qed jiġu riveduti, minħabba n-natura globali tiegħu mhuwiex se jaqbad b’mod sħiħ l-imġiba ħażina fis-suq speċifika għall-enerġija (eż. ritenzjoni strateġika ta’ assi ta’ ġenerazzjoni). Il-leġiżlazzjoni dwar is-suq intern tal-enerġija ma tistabbilixxix standards sabiex tkun żgurata l-integrità ta’ swieq ta’ din ix-xorta. Jistgħu jeżistu xi regoli oħrajn fil-livell tal-Istati Membri imma dawn għandhom biss ambitu limitat, u ta’ spiss ikunu relatati biss ma’ pjattaforma ta’ negozjar unika u jkopru biss Stat Membru wieħed. Fi ftit kliem, ir-regoli li jirregolaw is-swieq tal-enerġija mhumiex suffiċjenti sabiex ikun żgurat il-funzjonament stabbli u ordnat tagħhom. Is-swieq ma jistgħux jiġi mmonitorjati b’mod komprensiv u huwa diffiċli li tiġi individwata mġiba ħażina speċifika, bħal imġiba ħażina transkonfinali kif ukoll dik li timplika komoditajiet differenti u swieq differenti. Din il-fehma hija appoġġata mir-regolaturi settorjali fil-parir li taw lill-Kummissjoni, u minn dawk li taw tweġiba fil-konsultazzjoni tal-Kummissjoni. Għanijiet (1) Għandu jkun hemm qafas effiċjenti u effettiv li jiżgura li s-swieq ta' negozjar tal-enerġija fl-Ewropa jiffunzjonaw b’mod xieraq, jiġifieri l-eżiti tagħhom ma jkunux mgħawġa minn imġiba abbużiva fis-suq, imma jirriflettu tassew il-prinċipji fundamentali tas-suq. Dan għandu jiġġenera livell ikbar ta’ fiduċja tal-partijiet kollha interessati, li konsegwentement iwassal għal parteċipazzjoni akbar, iktar fond u likwidità kif ukoll kostijiet tranżazzjonali aktar baxxi. (2) Ir-regoli jeħtieġ li jaqbdu b’mod effettiv l-imġiba ħażina fis-suq speċifika għall-enerġija. Dawn jeħtieġ li jkunu konsistenti mal-Ewropa kollha sabiex ikun żgurat li n-negozjanti jkunu jistgħu japplikaw l-istess standards ta’ konformità u ma jiffaċċjawx regoli u rekwiżiti diverġenti meta jkunu qed jinnegozjaw fi Stati Membri differenti. Barra minn hekk, iridu wkoll ikunu kompluti u jkopru t-tranżazzjonijiet kollha rilevanti. Dan ifisser ukoll li r-regoli jridu jkunu kompatibbli mal-leġiżlazzjoni finanzjarja eżistenti. Għal dan il-għan, din l-inizjattiva se tintroduċi l-kunċetti ta’ abbuż minn informazzjoni privileġġata u ta’ manipulazzjoni tas-suq, inklużi fl-MAD, fir-rigward tas-swieq tal-enerġija tal-operaturi. Il-ktieb tar-regoli dettaljat, madankollu, se jkun speċifikat fl-atti delegati. (3) Sabiex tiġi individwata mġiba ħażina fis-suq, is-swieq tal-enerġija tal-operaturi jeħtieġ li jiġu mmonitorjati b’mod regolari. Għal dan il-għan, osservatorju tas-swieq li jiffunzjona b’mod effettiv jeħtieġ li jkollu aċċess f’waqtu għal settijiet kompluti u vverifikati ta’ dejta tranżazzjonali. Malli tiġi individwata mġiba ħażina fis-suq, il-konformità mar-regoli jeħtieġ li tiġi infurzata. Għal dan il-għan, jeħtieġ li jiġu ddefiniti awtoritajiet kompetenti tal-infurzar li jistgħu jinvestigaw u jipprovaw b’mod effettiv każijiet ta’ abbużi tas-suq fis-swieq tal-enerġija. Dawn jeħtieġ li jkollhom setgħat effettivi biex jimponu sanzjonijiet ħalli jiskoraġġixxu lil parteċipanti fis-suq minn imġiba ħażina futura. Sabiex jittrattaw abbużi kumplessi fi swieq transkonfinali u dawk ta' komoditajiet differenti, jeħtieġ li jkun stabbilit mekkaniżmu xieraq ta’ koordinazzjoni bejn ir-regolaturi finanzjarji u dawk tal-enerġija. Għażliet tal-politika Minbarra x-xenarju ta’ 'żamma tal-istatus quo', ikkunsidrajna seba’ għażliet bil-karatteristiċi li ġejjin: Għażla 0: Żamma tal-istatus quo Taħt din l-għażla, ma tittieħed l-ebda inizjattiva speċifika għas-settur u l-awtoritajiet regolatorji jissorveljaw biss uħud mill-partijiet tas-suq ta' negozjar. Ma hemm l-ebda regola dwar l-imġiba fis-suq miftiehma fil-livell tal-UE li tista' tiġi implimentata b’mod koerenti fl-Istati Membri. L-oqfsa ta’ sorveljanza huma differenti minn Stat Membru għall-ieħor, u għalkemm l-awtoritajiet regolatorji nazzjonali tal-enerġija se jikkooperaw dejjem iktar fi ħdan l-Aġenzija għall-Kooperazzjoni tar-Regolaturi tal-Enerġija (ACER), ma hemm l-ebda proċess stabbilit ta’ aċċess għal u ta’ skambju ta’ dejta sabiex jiġu mmonitorjati s-swieq. Għalhekk, ikun diffiċli, jekk mhux impossibbli, li tiġi individwata mġiba ħażina fis-suq li sseħħ f’diversi swieq u li tinvolvi prodotti/komoditajiet differenti imma relatati ma’ xulxin. L-ebda azzjoni min-naħa tal-UE ma tfissirx li mhumiex se jittieħdu azzjonijiet fil-livell tal-Istati Membri. Il-leġiżlaturi nazzjonali diġà bdew jimlew dan il-vojt u introduċew miżuri nazzjonali inklużi skemi ta' ġbir ta’ dejta tranżazzjonali, ta’ monitoraġġ regolatorju u ta’ rappurtar. Dawn l-iskemi, għalkemm iżidu b’mod ċar l-ambitu tas-sorveljanza regolatorja, inevitabbilment se jibqgħu inkompluti. Bil-monitoraġġ tat-tranżazzjonijiet relatati ma’ Stat Membru wieħed, l-aspetti transkonfinali u dawk li jimplikaw komoditajiet differenti ta' swieq ta' negozjar tal-enerġija jibqgħu mhux koperti u ċerti manipulazzjonijiet tas-suq se jibqgħu mhux individwati. Għażla 1a – Regoli ddefiniti fil-livell tal-UE, l-Istati Membri jimmonitorjaw u jinfurzaw Din l-għażla tipprevedi regoli dwar imġiba ħażina fis-suq iddefiniti fil-livell tal-UE. Is-swieq jiġu mmonitorjati fil-livell tal-Istati Membri abbażi ta’ rappurtar deċentralizzat dwar it-tranżazzjonijiet lill-awtoritajiet regolatorji kompetenti. Ir-Regolaturi Nazzjonali għandhom jassumu r-responsabbiltà tal-monitoraġġ għal tranżazzjonijiet li jiġu fornuti fi (jew ikunu relatati ma’) l-Istat Membru fejn ikollhom ġurisdizzjoni Jekk negozjant stabbilit fil-Pajjiż A jwettaq tranżazzjoni ma’ negozjant ieħor stabbilit fil-Pajjiż B li tikkonċerna l-elettriku li għandu jiġi kkonsenjat fil-Pajjiż Ċ, ir-Regolatur tal-Pajjiż Ċ għandu jassumi r-responsabbiltà għall-monitoraġġ. . It-tranżazzjonijiet jiġu rrapportati lil kull Regolatur b’mod separat minn negozjanti jew minn partijiet terzi. In-negozjanti u/jew l-intermedjarji għandhom jirrapportaw it-tranżazzjonijiet tal-operaturi tal-enerġija kollha tagħhom lir-Regolatur fejn ikunu stabbiliti irrispettivament minn fejn issir il-konsenja Jekk negozjant stabbilit fil-Pajjiż A jipparteċipa fi tranżazzjonijiet li jiġu kkonsenjati fi (jew ikunu relatati ma’) il-Pajjiżi B, Ċ u D, huwa jkollu jirrapporta dawn it-tranżazzjonijiet lir-Regolatur li jkollu ġurisdizzjoni fil-Pajjiż A. . Id-dettalji tat-tranżazzjonijiet u l-formati tad-dejta rrapportati jiġu ddefiniti fil-livell tal-UE. Id-dejta dwar it-tranżazzjonijiet tinħażen b’modi differenti, fis-sistemi separati tas-27 awtorità regolatorja nazzjonali. Ir-regolaturi joperaw mekkaniżmu ta’ skambju tad-dejta deċentralizzat li jagħtihom il-possibbiltà li jimmonitorjaw it-tranżazzjonijiet kollha li jiġu kkonsenjati fil-ġurisdizzjoni tagħhom u li jinfurzaw regoli dwar l-imġiba fis-suq li jkunu tfasslu apposta. F’każ li t-tranżazzjonijiet jikkonċernaw għadd ta’ Stati Membri (eż. kuntratti għal differenzi fil-prezzijiet skont il-post), ikollhom jiġu stabbiliti regoli u mekkaniżmi ta’ koordinazzjoni xierqa. Regoli u mekkaniżmi ta’ din ix-xorta għandhom jiddefinixxu wkoll ir-responsabbiltajiet tal-infurzar u l-obbligi li jkun hemm kooperazzjoni. Il-kooperazzjoni regolatorja tista’ tiġi appoġġata minn korp tal-UE (eż. l-ACER). [1][2] Jekk negozjant stabbilit fil-Pajjiż A jwettaq tranżazzjoni ma’ negozjant ieħor stabbilit fil-Pajjiż B li tikkonċerna l-elettriku li għandu jiġi kkonsenjat fil-Pajjiż Ċ, ir-Regolatur tal-Pajjiż Ċ għandu jassumi r-responsabbiltà għall-monitoraġġ. Jekk negozjant stabbilit fil-Pajjiż A jipparteċipa fi tranżazzjonijiet li jiġu kkonsenjati fi (jew ikunu relatati ma’) il-Pajjiżi B, Ċ u D, huwa jkollu jirrapporta dawn it-tranżazzjonijiet lir-Regolatur li jkollu ġurisdizzjoni fil-Pajjiż A. Għażla 1b – Regoli ddefiniti fil-livell tal-UE, l-Istati Membri jirrapportaw, jimmonitorjaw u jinfurzaw, l-Aġenzija tal-UE tipproċessa d-dejta u timmonitorja l-imġiba ħażina transkonfinali u dik li timplika komoditajiet differenti F’din l-għażla, l-istess bħal fl-Għażla 1a, ir-regoli dwar imġiba ħażina fis-suq, l-obbligi ta’ rappurtar, il-formati tad-dejta kif ukoll l-obbligi ta’ monitoraġġ u ta’ infurzar huma ddefiniti fil-livell tal-UE. Madankollu, meta jsir paragun mal-Għażla 1, hemm żewġ differenzi. L-ewwel nett, filwaqt li l-awtoritajiet kompetenti tal-Istati Membri jkomplu jimmonitorjaw it-tranżazzjonijiet li jassumu r-responsabbiltà għalihom, hemm stadju addizzjonali ta’ monitoraġġ introdott fil-livell tal-UE. Din il-funzjoni ta’ monitoraġġ tikkonċentra fuq l-individwazzjoni ta’ abbużi tas-suq ta’ natura transkonfinali u dawk li jimplikaw komoditajiet differenti. It-tieni nett, minflok ma jħaddmu mekkaniżmu ta’ skambju tad-dejta deċentralizzat, ir-Regolaturi jibagħtu direttament id-dejta tranżazzjonali lill-Aġenzija tal-UE li tagħżilha skont il-post tal-konsenja. Is-settijiet tad-dejta magħżula mbagħad jintbagħtu lura lir-Regolatur kompetenti rispettiv. Kopja tad-dejta kollha riċevuta tibqa’ mal-Aġenzija tal-UE li b’hekk tkun tista’ timmonitorja l-abbużi tas-suq imsemmija. Għażla 2 – Regoli ddefiniti fil-livell tal-UE, monitoraġġ kondiviż f’Aġenzija tal-UE waħda u fl-Istati Membri, infurzar mill-Istati Membri B’differenza għall-Għażla 1b, it-tranżazzjonijiet jiġu rrapportati lill-Aġenzija tal-UE. Mhuwa previst l-ebda rappurtar dirett lir-Regolaturi, imma l-awtoritajiet nazzjonali jkollhom aċċess għad-dejta miżmuma mill-korp tal-UE. Fl-istess proċess kif ġie deskritt fl-Għażla 1b, l-Aġenzija tal-UE tagħżel it-tranżazzjonijiet u tibgħat is-settijiet tad-dejta magħżula apposta lir-regolaturi rispettivi. Dan jagħtihom il-possibbiltà li jimmonitorjaw it-tranżazzjonijiet fil-ġurisdizzjoni tagħhom mingħajr ma jiġbru d-dejta huma stess. Għażla 3 – Regoli ddefiniti fil-livell tal-UE, monitoraġġ kondiviż mill-ACER u mill-Istati Membri, infurzar mill-Istati Membri Din l-għażla hija ekwivalenti għall-Għażla 2, madankollu, il-funzjonijiet u l-kompetenzi kollha tal-korp fil-livell tal-UE tassumihom l-ACER. Għażla 4 – Regoli ddefiniti fil-livell tal-UE, monitoraġġ u infurzar mill-ACER jew minn Aġenzija unika tal-UE f’każijiet transkonfinali Din l-għażla hija ekwivalenti għall-Għażliet 2 u 3; madankollu, fil-każijiet transkonfinali kollha ta’ mġiba ħażina individwata, l-ACER jew l-Aġenzija tal-UE tassumi r-responsabbiltà għall-infurzar. Din l-għażla, madankollu, tiġi skartata għal analiżi ulterjuri għaliex il-Kummissjoni ma għandha l-ebda raġuni biex temmen li f’każ li tiġi individwata mġiba ħażina, l-Istati Membri ma jkunux jistgħu jinfurzaw ir-regoli b’mod li jkun effiċjenti daqs dak tal-Aġenzija jew tal-ACER. Skont il-prinċipju ta’ sussidjarjetà, fejn jiġi individwat abbuż, l-awtoritajiet nazzjonali għandhom jieħdu azzjoni ta’ infurzar. Għażla 5 – Awtoregolamentazzjoni tas-swieq. Din l-għażla tassumi li l-awtoritajiet pubbliċi fil-livell tal-UE jew l-Istati Membri mhuma se jieħdu l-ebda azzjoni, la rigward id-definizzjoni tar-regoli u lanqas rigward il-monitoraġġ. Jiġi preżunt li l-industrija stess se taqbel rigward xi regoli dwar l-integrità tas-suq. F’każ li mġiba ħażina ssir magħrufa, il-Qrati nazzjonali jew l-awtoritajiet pubbliċi fil-livell ta’ sorveljanza ġenerali tas-suq jistgħu jiġu involuti fl-infurzar ta’ regoli ta’ din ix-xorta. Ma jistax jiġi eskluż li f’ċerti modi l-industrija taqbel li jkunu stabbiliti regoli dwar imġiba ħażina fis-suq. Huwa mistenni, madankollu, li l-monitoraġġ u l-infurzar ta’ regoli ta’ din ix-xorta jkunu a priori ineffettivi peress li l-inċentiv li d-dejta tiġi ttrasferita mill-parteċipanti fis-suq u li dawn ikunu mmonitorjati minn parteċipanti oħrajn fis-suq jew minn kumpaniji privati mingħajr il-livell ta’ indipendenza tal-awtoritajiet pubbliċi se jkun limitat. Huwa probabbli li monitoraġġ dgħajjef jirriżulta f’sistema ta’ integrità tas-swieq ineffettiva. Għal dawn ir-raġunijiet, din l-għażla qed tiġi skartata. Għażla 6 – Estensjoni tal-MAD (L-ebda azzjoni speċifika għas-settur) L-estensjoni tal-leġiżlazzjoni dwar is-swieq finanzjarji sabiex ikunu koperti s-swieq tal-enerġija kollha rilevanti għandha ddaħħal lil dawn is-swieq fi ħdan il-qafas regolatorju finanzjarju. Minkejja r-rabtiet mill-qrib bejn is-swieq tal-enerġija u wħud mis-swieq finanzjarji, inklużi s-swieq fiżiċi tal-enerġija u d-definizzjoni tal-projbizzjonijiet ta’ mġiba ħażina speċifika għall-enerġija (eż. ir-ritenzjoni ta’ assi tal-produzzjoni, id-definizzjoni ta’ informazzjoni privileġġata) fi ħdan l-MAD mhijiex mixtieqa u għandha tifframmenta l-karattru globali tagħha. Dan kien irrikonoxxut mill-KRTE/ERGEG fil-parir li taw lill-Kummissjoni fejn jiddikjaraw li “Estensjoni sempliċi tal-ambitu tar-regolamenti dwar l-abbuż tas-suq...fl-MAD għal prodotti fiżiċi mhuwiex rakkomandat... [dan] iġib miegħu r-riskju li jkun hemm applikazzjoni mhux xierqa tal-MAD f’oqsma oħrajn” Il-parir tal-KRTE u tal-ERGEG lill-Kummissjoni Ewropea – it-tweġiba għall-Mistoqsija F.20 – Abbuż tas-Suq. . Fid-dawl ta’ dan il-parir ċar, u tal-ambitu distint tal-MAD, din l-għażla ma ġietx ikkunsidrata b’mod dettaljat.[3] Il-parir tal-KRTE u tal-ERGEG lill-Kummissjoni Ewropea – it-tweġiba għall-Mistoqsija F.20 – Abbuż tas-Suq. Evalwazzjoni tal-għażliet B’mod ġenerali, l-għażliet 1-3 eżaminati wrew li kienu aħjar mix-xenarju ta’ żamma tal-istatus quo peress li jistgħu, fi gradi differenti, jindividwaw aħjar u jiskoraġġixxu mġiba ħażina fis-suq u jnaqqsu l-kostijiet relatati għas-soċjetà. Fl-istess ħin, dawn l-għażliet kollha jinvolvu żieda fil-kostijiet amministrattivi. L-għażliet ta’ politika 1b, 2 u 3 għandhom il-vantaġġ sinifikanti fuq l-għażla 1a li jippermettu aħjar li jiġu individwati l-abbużi transkonfinali u dawk li jimplikaw komoditajiet differenti. L-għażliet 2 u 3 għandhom il-vantaġġ fuq l-għażla 1b li għandhom il-potenzjal li jżidu l-effiċjenza tal-eżerċizzju ta’ monitoraġġ kumplessiv. Dejta maqbuda direttament u ċentralment għandha tissemplifika u tħaffef il-ġestjoni kumplessiva tad-dejta billi tnaqqas l-għadd ta’ rotot ta’ provvista tad-dejta. Dan għandu jnaqqas ukoll l-okkorrenza ta' żbalji fit-trażmissjoni u fil-ġestjoni tad-dejta. Huwa probabbli li l-għażla 3 tindividwa u tiskoraġġixxi abbużi tas-suq speċifiċi għall-enerġija bl-iktar mod effettiv minħabba l-għarfien regolatorju kumplessiv tal-ACER u minħabba li hija tiffoka l-attenzjoni tagħha b’mod speċjali fuq l-enerġija. Peress li l-ACER diġà teżisti, il-kost amministrattiv għall-ġestjoni tal-osservatorju tas-swieq marbut ma’ din l-aġenzija se jkun ukoll iktar baxx meta pparagunat mal-għażla 2 fejn ikollha titwaqqaf Aġenzija ġdida. Għalhekk, l-għażla 3 hija l-iktar waħda li taqbel mal-għanijiet identifikati. Għalkemm huwa diffiċli li jiġu kkwantifikati l-benefiċċji kumplessivi tal-miżuri proposti, jidher b’mod ċar li dawn huma ferm ikbar mill-kost tal-piż amministrattiv li jiġġeneraw. Kwistjonijiet Oħrajn Elaborazzjoni ta’ regoli speċifiċi għas-settur – forma legali Minħabba li mkejjen importanti għan-negozjar tal-enerġija diġà huma koperti mill-MAD, se jkun hemm il-ħtieġa li d-definizzjonijiet relatati mal-imġiba ħażina fis-suq li jkopru speċifikament is-swieq fiżiċi tal-enerġija jinteraġixxu tajjeb ħafna mal-MAD. Sakemm ikun possibbli u loġiku, ir-regoli għandhom ikunu ispirati mill-kunċetti sottostanti d-definizzjonijiet fl-MAD. Madankollu, huwa essenzjali li sistema mfassla apposta tqis il-karatteristiċi speċifiċi tas-swieq tal-enerġija, b’mod partikolari l-livell għoli tagħhom ta’ suxxettibilità għal bidliet sinifikanti fil-prezz bħala riżultat ta' ritenzjoni ekonomika jew fiżika tal-kapaċità. Sabiex ikun hemm lok għall-flessibilità u għaċ-ċertezza legali, ir-regoli għandhom ikunu elaborati f’linji gwida b’konsultazzjoni mal-parteċipanti fis-suq. Dawn imbagħad jistgħu jsiru vinkolanti permezz ta’ atti delegati adottati mill-Kummissjoni. Dan is-suġġeriment kien rifless fil-maġġoranza tat-tweġibiet tal-industrija. Dan jirrappreżenta approċċ sensibbli għal kull waħda mill-għażliet li jeżiġu regoli fil-livell tal-UE. Jaqbel mal-approċċ li ttieħed fir-regolament dwar is-settur finanzjarju taħt l-arranġamenti Lamfalussy, u għalhekk għandu jgħin ukoll l-interazzjoni bejn ir-regolament finanzjarju u r-regolament speċifiku għas-settur. Fejn aġenzija tal-UE tkun responsabbli għall-monitoraġġ, u għall-elaborazzjoni ta’ linji gwida iktar dettaljati, l-iktar forma xierqa għall-att bażiku għandha tkun Regolament. Ambitu tal-komoditajiet Is-swieq tal-elettriku u tal-gass huma interkonnessi ma’ swieq oħrajn ta’ komoditajiet, b’mod partikolari mas-swieq għall-prodotti tal-enerġija primarja u għall-kwoti tal-emissjonijiet (EUAs) fi ħdan is-Sistema tal-UE għall-Iskambju tal-Emissjonijiet (EU ETS). Il-faħam huwa fjuwil primarju importanti li jintuża fil-ġenerazzjoni tal-enerġija, filwaqt li l-prezzijiet taż-żejt u tal-prodotti taż-żejt jinfluwenzaw il-prezzijiet tal-elettriku minħabba r-rwol tagħhom bħala referenza fil-kuntratti tal-provvista tal-gass fuq medda twila ta’ żmien. Madankollu, atturi ewlenin stabbiliti f’pajjiżi terzi jipparteċipaw f'dawn is-swieq globali. Monitoraġġ tas-swieq iżolat fil-livell tal-UE jibqa’ mhux komplut u r-regoli dwar l-imġiba ħażina parzjalment mhux infurzabbli. Din il-fehma kienet kondiviża wkoll minn dawk li taw tweġiba fil-konsultazzjoni. Madankollu, dan huwa differenti fil-każ tal-kwoti tal-emissjonijiet. L-iskambju tal-emissjonijiet taħt l-EU ETS għandu, skont id-definizzjoni, ambitu Ewropew. Bl-introduzzjoni tiegħu, il-karbonju sar essenzjali għas-swieq tal-elettriku Ewropej. Is-settur tal-ġenerazzjoni tal-enerġija huwa l-ikbar settur emittenti fl-UE, u jirrappreżenta madwar 40% tal-emissjonijiet taħt l-EU ETS. Il-provvista ta' kwoti ta' emissjonijiet tħalli impatt fuq l-għażla tal-fjuwil min-naħa tal-produtturi kif ukoll id-domanda għal fjuwils differenti; hekk kif żviluppi relattivi fil-prezzijiet tal-fjuwils jinfluwenzaw ir-ripartizzjoni tal-impjanti u b'riżultat ta' dan jiddeterminaw id-domanda għall-karbonju. Iż-żewġt iswieq għalhekk jiddependu fuq xulxin. Filwaqt li għarfet dawn l-interkonnessjonijiet u l-importanza dejjem akbar ta' swieq ta' negozjar tal-karbonju, il-Kummissjoni ddeċidiet li tagħti bidu għal analiżi fil-fond dwar kif tista' tiżgura bl-aħjar mod l-integrità ta' dawn is-swieq. Ir-riżultati tal-analiżi huma mistennija fl-2011. Monitoraġġ u evalwazzjoni Se jkun meħtieġ li l-evalwazzjoni u l-monitoraġġ kontinwi tal-implimentazzjoni ta’ sistema magħmula apposta għal dan il-għan, sabiex tkun żgurata l-integrità tas-swieq tal-enerġija, ikopru għadd ta’ oqsma, inklużi kemm huma xierqa r-regoli dwar l-abbuż tas-suq li jkopru s-swieq tal-enerġija, l-interazzjoni mar-regolament dwar is-swieq finanzjarji, l-impatt fuq is-sorveljanza tas-swieq fil-livell tal-Istati Membri u kif taħdem fil-prattika l-koordinazzjoni tal-infurzar, l-effikaċja tal-monitoraġġ fil-livell tal-UE u l-impatt reali tar-rappurtar tat-tranżazzjonijiet fuq il-parteċipanti fis-suq. Qed nipprevedu skeda ta’ monitoraġġ u ta’ analiżi skont dan li ġej: Wara sentejn, rapport mill-ACER lill-Kummissjoni dwar l-impatt ta’ sistema ġdida fuq is-sorveljanza fil-livell tal-Istati Membri, l-esperjenza tal-kooperazzjoni bejn l-awtoritajiet fil-livell nazzjonali, inkluż fl-infurzar, u l-impatt ta' arranġamenti ġodda fuq il-parteċipanti fis-suq, b’mod partikolari rigward ir-rappurtar tat-tranżazzjonijiet. Fuq il-bażi tar-rapport tal-ACER, il-Kummissjoni għandha tanalizza l-effikaċja tal-monitoraġġ fil-livell tal-UE. Wara ħames snin, analiżi konġunta mill-ACER u mir-regolaturi finanzjarji tal-interazzjoni bejn is-sistema ta’ integrità magħmula apposta għall-enerġija u regolament finanzjarju iktar wiesa' fil-livell tal-UE u f'dak nazzjonali. Fuq il-bażi tal-analiżi konġunta mill-ACER u mir-regolaturi finanzjarji, il-Kummissjoni mbagħad għandha tanalizza l-effikaċja kumplessiva tas-sistema ta’ integrità tas-swieq magħmula apposta għal dan il-għan. [1] Jekk negozjant stabbilit fil-Pajjiż A jwettaq tranżazzjoni ma’ negozjant ieħor stabbilit fil-Pajjiż B li tikkonċerna l-elettriku li għandu jiġi kkonsenjat fil-Pajjiż Ċ, ir-Regolatur tal-Pajjiż Ċ għandu jassumi r-responsabbiltà għall-monitoraġġ. [2] Jekk negozjant stabbilit fil-Pajjiż A jipparteċipa fi tranżazzjonijiet li jiġu kkonsenjati fi (jew ikunu relatati ma’) il-Pajjiżi B, Ċ u D, huwa jkollu jirrapporta dawn it-tranżazzjonijiet lir-Regolatur li jkollu ġurisdizzjoni fil-Pajjiż A. [3] Il-parir tal-KRTE u tal-ERGEG lill-Kummissjoni Ewropea – it-tweġiba għall-Mistoqsija F.20 – Abbuż tas-Suq. LV (...PICT...)|EIROPAS KOMISIJA| Briselē, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 galīgā redakcija KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS IETEKMES NOVĒRTĒJUMA KOPSAVILKUMS Pavaddokuments Priekšlikums EIROPAS PARLAMENTA UN PADOMES REGULA par enerģijas tirgus integritāti un pārredzamību {COM(2010) 726 galīgā redakcija} {SEC(2010) 1510 galīgā redakcija} Likvīdā vairumtirgū noteiktām ticamām cenām ir būtiska īstermiņa nozīme enerģijas ražošanas iekārtu un patēriņa vienību optimālā darbībā. Turklāt tās sniedz ilgtermiņa norādījumu par to, kur nepieciešamas nākotnes investīcijas enerģijas infrastruktūrā. Tās sekmē uzņēmumu paļāvību, ka tie spēs attiecīgi reaģēt uz pārmaiņām tirgos. Tas būs ārkārtīgi būtiski, jo rītdienas ekonomikai ar zemu oglekļa dioksīda emisijas līmeni būs nepieciešams ilgtermiņa redzējums, lai paredzētu lielas kapitāla investīcijas jaunas paaudzes iekārtās. Visbeidzot, bet ne mazāk nozīmīgi — vairumtirgu darbības rezultāti noderīgi kā ticams kritērijs attiecībā uz mazumtirdzniecības cenām mājsaimniecību patērētājiem un rūpnieciskajiem lietotājiem un veicina efektīvu enerģijas izmantošanu. Tā kā enerģijas tirgiem ir būtiska nozīme Eiropas iedzīvotāju labklājības un Eiropas uzņēmumu konkurētspējas nodrošināšanā, ir ārkārtīgi būtiski nodrošināt, lai iedzīvotāji, uzņēmumi un valstu iestādes var paļauties uz enerģijas tirgu integritāti. Netaisnīgas tirdzniecības metodes, ja vien tās netiek efektīvi apkarotas, mazina sabiedrības uzticību, kavē investīcijas, palielina enerģijas cenu nestabilitāti un var kopumā paaugstināt enerģijas cenas. Tas savukārt var samazināt arī citu sektoru un energoietilpīgu rūpniecības nozaru konkurētspēju. ES mēroga finanšu regulējums, Direktīva par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu, tikai daļēji aptver enerģijas tirgus, jo tā ir paredzēta finanšu tirgiem. Lai gan direktīvas pasākumi pašlaik tiek pārskatīti, tās visaptverošās būtības dēļ tā pilnībā neaizkavēs ar enerģiju saistītus pārkāpumus tirgū, piemēram, ražošanas resursu stratēģisku aizturēšanu. Iekšējā enerģijas tirgus tiesību akti neparedz standartus šādu tirgu integritātes nodrošināšanai. Iespējams, ka dalībvalstu mērogā pastāv vēl kādi citi noteikumi, taču to darbības joma ir ierobežota, un tie bieži attiecas uz vienu tirdzniecības platformu un aptver vienu dalībvalsti. Kopumā enerģijas tirgus regulējošie noteikumi nav pietiekami, lai nodrošinātu stabilu un kārtīgu šo tirgu darbību. Nav iespējama visaptveroša tirgu uzraudzība, un ir grūti atklāt specifiskus pārkāpumus, piemēram, pārrobežu, dažādu preču kategoriju tirgus un dažādus tirgus aptverošus pārkāpumus. Šo uzskatu atbalsta sektoru regulatori Komisijai sniegtajā ieteikumā, kā arī Komisijas rīkotās sabiedriskās apspriešanas respondenti. Mērķi (1) Nepieciešams efektīvs un iedarbīgs regulējums, lai nodrošinātu Eiropas enerģijas tirdzniecības tirgu pienācīgu darbību, proti, tādu, ko nedeformē ļaunprātīga rīcība tirgū un kas patiesi atspoguļo tirgus pamatprincipus. Tas radītu un vairotu visu ieinteresēto personu uzticēšanos, un tas savukārt sekmētu lielāku līdzdalību, lielāku piesātinātību un likviditāti un zemākas darījumu izmaksas. (2) Ar šiem noteikumiem jānodrošina ar enerģiju saistītu tirgus pārkāpumu efektīva atklāšana. Tiem jābūt saskaņotiem visā Eiropā, lai nodrošinātu, ka tirgotāji var piemērot tos pašus atbilstības standartus un nesaskaras ar atšķirīgiem noteikumiem un prasībām, tirgojoties dažādās dalībvalstīs. Turklāt šiem noteikumiem jābūt pilnīgiem un jāaptver visi attiecīgie darījumi. Tas nozīmē arī to, ka šiem noteikumiem jābūt saderīgiem ar esošajiem finanšu tiesību aktiem. Šim nolūkam pašreizējā iniciatīva enerģijas vairumtirgū ieviesīs iekšējās informācijas ļaunprātīgas izmantošanas un tirgus manipulāciju jēdzienus, kas ir ietverti Direktīvā par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu. Tomēr sīki izstrādāts noteikumu kopums tiks precizēts deleģētajos aktos. (3) Lai atklātu pārkāpumus tirgū, enerģijas vairumtirgus ir regulāri jāuzrauga. Šim nolūkam būtu jānodrošina, ka efektīvi notiekošai tirgus uzraudzībai ir savlaicīga piekļuve pilnīgiem un pārbaudītiem darījumu datu kopumiem. Tiklīdz tiek atklāts pārkāpums tirgū, jāpanāk atbilstība noteikumiem. Tādēļ jānosaka tās kompetentās izpildiestādes, kas var efektīvi izmeklēt un pierādīt instancēm enerģijas tirgu ļaunprātīgas izmantošanas gadījumus. Tām būtu nepieciešams piešķirt iedarbīgas sankciju piemērošanas pilnvaras, lai atturētu tirgus dalībniekus no turpmākiem pārkāpumiem. Problēmu risināšanai saistībā ar sarežģītiem pārrobežu un dažādu preču kategoriju tirgos izdarītiem pārkāpumiem nepieciešams izveidot piemērotu mehānismu finanšu un enerģijas regulatoru koordinēšanai. Politikas risinājumi Papildus „parastajam scenārijam” izskatīti septiņi risinājumi ar šādām iespējām. 0. variants. Parastais scenārijs Šajā variantā netiek veikta nekāda nozares iniciatīva un regulatīvās iestādes uzrauga tikai dažas tirdzniecības tirgus daļas. ES mērogā nav tādu saskaņotu noteikumu attiecībā uz rīcību tirgū, ko varētu saskaņoti ieviest dalībvalstīs. Katrā dalībvalstī ir atšķirīgs uzraudzības regulējums, un, lai gan pieaugs valstu regulatīvo iestāžu sadarbība ar Energoregulatoru sadarbības aģentūru (ESA), nav izveidots tirgus uzraudzības mērķiem paredzēts datu apstrādes un apmaiņas process. Tāpēc ir grūti vai pat neiespējami atklāt vairākos tirgos izdarītus pārkāpumus, kas attiecas uz atšķirīgiem, taču savstarpēji saistītiem produktiem/precēm. Tas, ka nav paredzēta ES mēroga rīcība, nenozīmē, ka netiks veikta rīcība dalībvalstu mērogā. Valstu likumdevēji jau ir uzsākuši darbu šīs nepilnības novēršanai un ieviesuši valsts pasākumus, tostarp darījumu datu apkopošanu, regulatīvo uzraudzību un ziņošanas shēmas. Lai gan šīs shēmas acīmredzami paplašina regulatīvās uzraudzības darbības jomu, tās nenovēršami paliks nepilnīgas. Uzraugot darījumus, kas attiecas uz vienu dalībvalsti, dažādu preču kategoriju un pārrobežu aspekti enerģijas tirdzniecības tirgos paliek neuzraudzīti, un tādējādi netiks atklātas arī noteiktas tirgus manipulācijas. 1.a variants — ES mērogā definēti noteikumi, ko uzrauga un īsteno dalībvalstis Šis variants paredz ES mērogā definētus noteikumus par pārkāpumiem tirgū. Tirgus uzrauga dalībvalstu mērogā, pamatojoties uz kompetentajām regulatīvajām iestādēm iesniedzamo decentralizētu darījumu pārskatu. Valstu regulatori uzņemtos atbildību par darījumiem, kas ir veikti to jurisdikcijā esošajā dalībvalstī (vai saistīti ar to) Ja A valstī reģistrēts tirgotājs veic darījumu ar B valstī reģistrētu tirgotāju par elektroenerģijas piegādi uz C valsti, uzraudzības atbildību uzņemtos C valsts regulators. . Tirgotāji vai trešās personas ziņo par darījumiem katram regulatoram atsevišķi. Tirgotāji un/vai brokeri ziņotu par visiem to veiktajiem enerģijas vairumtirdzniecības darījumiem savas reģistrācijas valsts regulatoriem neatkarīgi no produkta piegādes vietas Ja A valstī reģistrēts tirgotājs veic darījumus, kā rezultātā piegāde tiek veikta uz B, C un D valsti (vai ir ar tām saistīta), tas ziņo par šiem darījumiem regulatoram, kura jurisdikcijā ir A valsts. . Darījumu ziņojumos iekļaujamo informāciju un to datu formātu nosaka ES mērogā. Darījumu datus uzglabā dažādos veidos 27 valstu regulatīvo iestāžu atsevišķās sistēmās. Regulatori pārvalda decentralizētu datu apmaiņas mehānismu, kas ļauj tiem uzraudzīt visus darījumus, kuru rezultātā piegāde notiek to jurisdikcijā esošajā valstī, un piemēro pielāgotus noteikumus par pārkāpumiem tirgū. Ja darījumi attiecas uz vairākām dalībvalstīm (piemēram, līgumi par cenu atšķirībām atkarībā no atrašanās vietas), būtu jāpiemēro attiecīgi noteikumi un saskaņošanas mehānismi. Šādi noteikumi un mehānismi noteiktu arī atbildību par izpildi un sadarbības pienākumu. Regulatīvo sadarbību var atbalstīt kāda ES struktūra (piemēram, ESA). [1][2] Ja A valstī reģistrēts tirgotājs veic darījumu ar B valstī reģistrētu tirgotāju par elektroenerģijas piegādi uz C valsti, uzraudzības atbildību uzņemtos C valsts regulators. Ja A valstī reģistrēts tirgotājs veic darījumus, kā rezultātā piegāde tiek veikta uz B, C un D valsti (vai ir ar tām saistīta), tas ziņo par šiem darījumiem regulatoram, kura jurisdikcijā ir A valsts. 1.b variants — ES mērogā definēti noteikumi, dalībvalstis ziņo, uzrauga un izpilda, ES aģentūra apstrādā datus un uzrauga pārkāpumus, kas saistīti ar pārrobežu darbību un dažādu preču kategoriju tirgu Šajā variantā, tieši tāpat kā 1.a variantā, noteikumus par pārkāpumiem tirgū, ziņošanas pienākumu, datu formātiem un izpildes pienākumu definē ES mērogā. Tomēr salīdzinājumā ar 1.a variantu šajā variantā ir divas atšķirības. Pirmkārt, lai gan kompetentās dalībvalstu iestādes turpina uzraudzīt darījumus, attiecībā uz kuriem tās ir uzņēmušās atbildību, ir ieviesta papildu uzraudzības funkcija ES mērogā. Šo uzraudzības funkciju koncentrētu uz tādu pārkāpumu atklāšanu, kas saistīti ar pārrobežu un dažādu preču kategoriju tirgiem. Otrkārt, decentralizēta datu apmaiņas mehānisma pārvaldīšanas vietā regulatīvās iestādes sūta darījumu datus tieši ES aģentūrai, kas tos sašķiro atkarībā no piegādes vietas. Sašķirotos datus pēc tam nosūta attiecīgajam kompetentajam regulatoram. Visu saņemto datu kopija paliek ES aģentūras rīcībā, kas ļauj tai uzraudzīt attiecīgos pārkāpumus tirgū. 2. variants — ES mērogā definēti noteikumi, uzraudzības funkciju kopīgi veic ES aģentūra un dalībvalstis, savukārt izpildi īsteno dalībvalstis Atšķirībā no 1.b varianta par darījumiem ziņo ES aģentūrai. Tieša ziņošana regulatoriem nav paredzēta, bet valstu iestādēm ir piekļuve ES struktūras rīcībā esošajiem datiem. Izmantojot tādu pašu procedūru kā 1.b variantā, ES aģentūra šķiro darījumus un sūta atbilstīgās datu kopas attiecīgajiem regulatoriem. Tas ļauj regulatoriem uzraudzīt darījumu to jurisdikcijā esošajās valstīs, pašiem neveicot datu apkopošanu. 3. variants — ES mērogā definēti noteikumi, uzraudzības funkciju kopīgi veic ESA un dalībvalstis, savukārt izpildi īsteno dalībvalstis Šis variants ir ekvivalents 2. variantam, taču visas ES mēroga funkcijas un kompetences uzņemas ESA. 4. variants — ES mērogā definēti noteikumi, uzraudzību un izpildi īsteno ESA vai unikāla ES aģentūra pārrobežu lietu gadījumā Šis variants ir ekvivalents 2. un 3. variantam, taču visos atklātajos pārrobežu pārkāpumu gadījumos ESA vai ES aģentūra uzņemtos atbildību par izpildi. Tomēr šis variants ir uzskatāms par nepiemērotu turpmākai analīzei, jo Komisijai nav iemesla uzskatīt, ka pārkāpuma atklāšanas gadījumā dalībvalstis nespētu īstenot noteikumus tikpat efektīvi kā aģentūra vai ESA. Saskaņā ar subsidiaritātes principu pārkāpuma atklāšanas gadījumā izpildes pasākumi būtu jāveic valstu iestādēm. 5. variants — tirgu pašregulācija Šajā variantā pieņem, ka ES vai dalībvalstu mēroga valstu institūcijas neveiks darbības saistībā ar noteikumu definēšanu vai uzraudzību. Tiek pieņemts, ka nozares pārstāvji paši vienosies par tirgus integritātes noteikumiem. Pārkāpuma atklāšanas gadījumā valstu tiesas vai publiskās iestādes varētu tikt iesaistītas šādu noteikumu izpildē attiecībā uz vispārēju tirgus uzraudzību. Nevar izslēgt, ka kaut kādā ziņā nozares pārstāvji vienotos par tirgus pārkāpumu noteikumu izstrādi. Tomēr gaidāms, ka šādu noteikumu uzraudzība un izpilde a priori būtu neefektīva, jo tirgus dalībniekiem bez publiskajām iestādēm raksturīgās neatkarības nebūs pietiekama stimula sūtīt datus, ko uzraudzītu citi tirgus dalībnieki vai privāti uzņēmumi. Visticamāk, ka nepietiekamas uzraudzības rezultātā tirgus integritātes režīms būtu neefektīvs. Šo iemeslu dēļ minētais variants netiks izskatīts sīkāk. 6. variants — Direktīvas par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu darbības jomas paplašināšana (bez atsevišķas darbības šajā nozarē) Finanšu tirgu tiesību aktu darbības jomas paplašināšana, ietverot tajā visus attiecīgos enerģijas tirgus, nodrošinātu finanšu jomas reglamentējošo noteikumu piemērošanu šiem tirgiem. Tomēr nav vēlams cieši saistīt enerģijas tirgu un dažus finanšu tirgus, tostarp fiziskos enerģijas tirgus, un Direktīvā par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu noteikt aizliegumu enerģijas tirgum raksturīgiem pārkāpumiem (piemēram, ražošanas līdzekļu aizturēšana, iekšējās informācijas definēšana), jo tas sadrumstalotu direktīvas visaptverošo būtību. Šāds atzinums ietverts EVRK un EEGRG ieteikumā Komisijai, kur tās apgalvo, ka nav ieteicams paplašināt darbības jomu Direktīvas par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu noteikumiem par pārkāpumiem tirgū .., [tas] radītu Direktīvas par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu nepareizas piemērošanas risku citās jomās EVRK un EEGRG ieteikums Eiropas Komisijai — atbilde uz F.20 jautājumu — tirgus ļaunprātīga izmantošana. . Ņemot vērā šo pamatoto ieteikumu un skaidri noteikto Direktīvas par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu darbības jomu, šis variants detalizētāk netika izskatīts.[3] EVRK un EEGRG ieteikums Eiropas Komisijai — atbilde uz F.20 jautājumu — tirgus ļaunprātīga izmantošana. Variantu izvērtēšana Kopumā izskatītais 1.–3. variants izrādījās labāks par parasto scenāriju, jo, izmantojot šos variantus, atšķirīgās pakāpēs var labāk atklāt un apturēt pārkāpumus tirgū un samazināt ar tiem saistītās izmaksas sabiedrībai. Tajā pašā laikā visi šie varianti ir saistīti ar augstākām administratīvajām izmaksām. 1.b, 2. un 3. variants ir pārāki par 1.a risinājumu, jo tie nodrošina labāku ar pārrobežu un dažādu preču kategoriju tirgu saistītu pārkāpumu atklāšanu. 2. un 3. variants ir pārāki par 1.b variantu, jo tiem ir potenciāls paaugstināt vispārējās uzraudzības veikšanas efektivitāti. Tieši un centralizēti iegūti dati atvieglotu un paātrinātu vispārējo datu apstrādi, samazinot datu piegādes posmus. Turklāt tas samazinātu datu pārraides un datu apstrādes kļūdu rašanos. Izmantojot 3. variantu, iespējams, varētu visefektīvāk atklāt un novērst enerģijas tirgum raksturīgus pārkāpumus, ņemot vērā ESA vispārējo regulatīvo pieredzi un īpašo specializāciju enerģētikas jautājumos. Tā kā ESA jau ir izveidota, administratīvās izmaksas saistībā ar tai piešķirto tirgus uzraudzības veikšanas funkciju būtu zemākas salīdzinājumā ar 2. variantu, saskaņā ar kuru būtu jāizveido jauna aģentūra. Tāpēc 3. variants vislabāk atbilst noteiktajiem mērķiem. Lai gan ir sarežģīti skaitliski aprēķināt ierosināto pasākumu vispārējos ieguvumus, šķiet, ka tie skaidri pārsniedz to radīto administratīvo izmaksu slogu. Citi jautājumi Nozarei raksturīgu noteikumu izstrāde — juridiskā forma Tā kā svarīgi jautājumi attiecībā uz enerģijas tirdzniecību jau ir ietverti Direktīvā par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu, definīcijas saistībā ar pārkāpumiem tirgū, kas īpaši attiecas uz fiziskajiem enerģijas tirgiem, ļoti labi jāsaskaņo ar Direktīvu par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu. Šiem noteikumiem cik vien iespējams un pēc loģikas jāatbilst Direktīvā par tirgus ļaunprātīgu izmantošanu definētajiem jēdzieniem. Tomēr ir būtiski, lai pielāgotā režīmā tiktu ņemtas vērā enerģijas tirgum raksturīgas pazīmes, jo īpaši to augstais jutīgums pret ievērojamām cenas izmaiņām, ko izraisa ekonomiska vai fiziska jaudas apturēšana. Lai nodrošinātu elastību un juridisku noteiktību, noteikumi būtu jāizstrādā vadlīnijās pēc konsultēšanās ar tirgus dalībniekiem. Tad šos noteikumus varētu noteikt par saistošiem, izmantojot Komisijas pieņemtos deleģētos aktus. Šis ieteikums tika atbalstīts vairumā atbilžu, ko iesniedza nozares pārstāvji. Tā būtu racionāla pieeja katram risinājumam, kur nepieciešami ES mēroga noteikumi. Tas atbilst pieejai, kas izmantota finanšu nozares regulējumā saskaņā ar Lamfalisī procedūru, tāpēc tā sekmētu arī finanšu regulējuma un nozarei raksturīga regulējuma mijiedarbību. Ja ES aģentūra ir atbildīga par uzraudzību un detalizētāku vadlīniju izstrādi, vispiemērotākais pamatdokumenta veids būtu regula. Ietvertās preces Elektroenerģijas un gāzes tirgi ir savstarpēji saistīti ar citu preču tirgiem, jo īpaši ar primārās enerģijas produktu tirgiem un emisijas kvotu tirgiem, kas ietverti ES Emisiju kvotu tirdzniecības sistēmā (ES ETS). Akmeņogles ir svarīga primārā degviela, ko izmanto elektroenerģijas ģenerēšanai, savukārt naftas un naftas produktu cenas ietekmē elektroenerģijas cenas, jo tās izmanto kā atsauci ilgtermiņa gāzes piegādes līgumos. Tomēr šajos tirgos notiek globāla tirdzniecība, kuras lielākie dalībnieki ir reģistrēti trešās valstīs. Izolēta ES mēroga tirgus uzraudzība būtu nepilnīga, un noteikumi par pārkāpumiem daļēji nebūtu piemērojami. Arī šo uzskatu pauda apspriešanas respondenti. Tomēr emisiju kvotu gadījumā situācija ir atšķirīga. Emisiju kvotu tirdzniecība saskaņā ar ES ETS savā būtībā notiek Eiropas mērogā. Pēc tās ieviešanas ogleklis kļuva īpaši nozīmīgs Eiropas elektroenerģijas tirgos. Elektroenerģijas ģenerēšanas nozare ir lielākā ES nozare emisiju ziņā — tās emisijas veido aptuveni 40 % no ES ETS emisijām. Emisijas kvotu piegāde ietekmē ģeneratora degvielas izvēli un līdz ar to arī pieprasījumu pēc dažādām degvielām; tieši tāpat kā degvielas cenu relatīvais kāpums ietekmē ražotņu darbību un tā rezultātā nosaka pieprasījumu pēc oglekļa. Tāpēc šie divi tirgi ir savstarpēji saistīti. Ņemot vērā minēto savstarpējo saistību un arvien pieaugošo oglekļa tirdzniecības tirgu nozīmi, Komisija ir nolēmusi uzsākt sīku pārskatu par labāko veidu šo tirgu integrēšanai. Plānots, ka pārskats būs gatavs 2011. gadā. Uzraudzība un novērtēšana Būs nepieciešams pastāvīgi novērtēt un uzraudzīt, kā tiek ieviests pielāgots enerģijas tirgu integritātes nodrošināšanas režīms, ņemot vērā vairākus aspektus, tostarp, cik piemēroti ir noteikumi par pārkāpumiem tirgū, kas attiecas uz enerģijas tirgiem, režīma saistība ar finanšu tirgu regulējumu, ietekme uz dalībvalstu mēroga tirgus pārskatu un izpildes darbu praktiskā koordinēšana, ES mēroga uzraudzības efektivitāte un darījumu pārskatu faktiskā ietekme uz tirgus dalībniekiem. Uzraudzības un pārskata grafiks tiek plānots ar šādi. Pēc diviem gadiem ESA iesniedz ziņojumu Komisijai par jaunā režīma ietekmi uz dalībvalstu mēroga pārskatu, par pieredzi valstu iestāžu savstarpējā sadarbībā, tostarp izpildē, un jauno pasākumu, jo īpaši darījumu pārskata, ietekmi uz tirgus dalībniekiem. Pamatojoties uz ESA ziņojumu, Komisija pārskata ES mēroga uzraudzības efektivitāti. Pēc pieciem gadiem ESA un finanšu regulatori kopīgi iesniedz pārskatu par mijiedarbību starp enerģijas tirgum pielāgotu integritātes režīmu un ES un valstu mēroga finanšu regulējumu ar plašāku darbības jomu. Pamatojoties uz ESA un finanšu regulatoru kopīgo ziņojumu, Komisija pārskata pielāgota tirgus integritātes režīma vispārējo efektivitāti. [1] Ja A valstī reģistrēts tirgotājs veic darījumu ar B valstī reģistrētu tirgotāju par elektroenerģijas piegādi uz C valsti, uzraudzības atbildību uzņemtos C valsts regulators. [2] Ja A valstī reģistrēts tirgotājs veic darījumus, kā rezultātā piegāde tiek veikta uz B, C un D valsti (vai ir ar tām saistīta), tas ziņo par šiem darījumiem regulatoram, kura jurisdikcijā ir A valsts. [3] EVRK un EEGRG ieteikums Eiropas Komisijai — atbilde uz F.20 jautājumu — tirgus ļaunprātīga izmantošana. SV (...PICT...)|EUROPEISKA KOMMISSIONEN| Bryssel den 8.12.2010 SEK(2010) 1511 slutlig ARBETSDOKUMENT FRÅN KOMMISSIONENS AVDELNINGAR SAMMANFATTNING AV KONSEKVENSBEDÖMNINGEN Följedokument till förslaget till EUROPAPARLAMENTETS OCH RÅDETS FÖRORDNING om integritet och öppenhet på energimarknaderna {KOM(2010) 726 slutlig} {SEK(2010) 1510 slutlig} Pålitliga priser som sätts på likvida grossistmarknader sänder ut positiva signaler på kort sikt, så att produktionsanläggningar och förbrukningsenheter på energiområdet kan skötas på ett optimalt sätt. De ger även vägledning på lång sikt om var det kommer att behövas framtida investeringar i infrastruktur på energiområdet. De ger företag trygg förvissning om att de kan anpassa sig till ändrade marknadsvillkor på ett flexibelt sätt. Detta är nödvändigt eftersom aktörerna i framtidens ekonomi med låga koldioxidutsläpp måste kunna planera långsiktigt för att kunna göra stora kapitalinvesteringar i nya produktionsanläggningar. Sist men inte minst utgör villkoren på grossistmarknaderna ett tillförlitligt mått på hushållens och industriernas slutpriser och uppmuntrar till effektiv energianvändning. Det är mycket viktigt att medborgare, företag och myndigheter har förtroende för energimarknadernas integritet eftersom de är så viktiga för EU-medborgarnas väl samt för konkurrenskraften hos Europas företag. Om de inte motarbetas effektivt kan otillbörliga handelsmetoder undergräva allmänhetens förtroende, försvåra investeringar, öka energiprisernas volatilitet och leda till generellt högre energipriser. Det kan i sin tur leda till att konkurrenskraften för andra sektorer och för energiintensiva industrier försämras. Finanslagstiftningen på EU-nivå, direktivet om marknadsmissbruk, omfattar endast energimarknaderna till viss del, eftersom det är utformat för finansmarknaderna. Direktivet ses för närvarande över, men på grund av det är så övergripande kommer det inte att omfatta marknadsmissbruk på just energimarknaderna (till exempel av strategiska skäl hålla inne med produktionstillgångar). Lagstiftningen på den inre energimarknaden innehåller inga regler som garanterar dessa marknaders integritet. Vissa andra medlemsstater kan ha ytterligare bestämmelser, men de är då begränsade, rör oftast en enda handelsplattform och omfattar bara en medlemsstat. Sammanfattningsvis ger lagstiftningen som rör energimarknaderna inte tillräcklig garanti för att de fungerar på ett stabilt och välordnat sätt. Marknaderna kan inte övervakas på ett heltäckande sätt och visst marknadsmissbruk som är gränsöverskridande, marknadsöverskridande och som rör olika typer av produkter är svårt att upptäcka. Tillsynsmyndigheterna och stöder denna uppfattning i sina rekommendationer till kommissionen, och det gör även de berörda parterna i kommissionens samråd. Mål (1) Det ska finnas en effektiv rättslig ram som säkerställer att Europas energimarknader fungerar väl, det vill säga att villkoren på dem inte snedvrids på grund av marknadsmissbruk, utan återspeglar de verkliga marknadsprinciperna. På så sätt stärks alla intressenters förtroende för marknaderna, vilket i sin tur öppnar för större deltagande, större djup och likviditet samt lägre transaktionskostnader. (2) Bestämmelserna ska fånga upp marknadsmissbruk på just energimarknaderna. De ska vara enhetliga i hela Europa så att handlare kan tillämpa enhetliga krav och slipper tampas med motsägande bestämmelser och krav när de handlar i olika medlemsstater. De ska även vara heltäckande och ska omfatta alla relevanta transaktioner. Det betyder även att bestämmelserna ska vara förenliga med befintlig finanslagstiftning. Därför tillämpas begreppen insiderhandel och otillbörlig marknadspåverkan enligt direktivet om marknadsmissbruk i detta initiativ på grossistmarknaderna för energi. Detaljbestämmelserna specificeras dock i delegerade akter. (3) För att marknadsmissbruk ska kunna upptäckas måste grossistmarknaderna för energi övervakas regelbundet. I detta syfte behövs en effektiv marknadsövervakningsfunktion som har tillgång till fullständiga, kontrollerade och aktuella transaktionsuppgifter. När marknadsmissbruk väl har upptäckts ska bestämmelserna verkställas. I detta syfte ska de behöriga verkställande myndigheter fastställas som på ett effektivt sätt kan utreda och bevisa fall av marknadsmissbruk på energimarknaderna. De behöver ha effektiva sanktionsbefogenheter så att de kan avskräcka marknadsaktörerna från framtida marknadsmissbruk. För att kunna åtgärda komplext marknadsmissbruk som är gränsöverskridande eller rör olika typer av produkter behövs en mekanism för att samordna finans- och energitillsynsmyndigheterna. Alternativ Utöver scenariot där inget ändras föreslår vi följande sju alternativ som innebär följande: Alternativ 0 – Ingen ändring I det här alternativet tas inga sektorsspecifika initiativ, och tillsynsmyndigheterna övervakar endast vissa delar av handelsmarknaden. Inga bestämmelser om uppförande på marknaden införs på EU-nivå som kan genomföras på ett enhetligt sätt i medlemsstaterna. Medlemsstaternas tillsynsregelverk skiljer sig åt, och även om de nationella tillsynsmyndigheterna samarbetar mer i och med byrån för samarbete mellan energitillsynsmyndigheter (Acer) finns det ingen fastställd process för tillgång och utbyte av uppgifter i syfte att övervaka marknaden. Därför är det svårt, för att inte säga omöjligt, att upptäcka marknadsmissbruk som inträffar på flera marknader eller som rör olika men liknande produkter. Inga åtgärder på EU-nivå betyder inte att inga åtgärder vidtas på medlemsstatsnivå. Nationella lagstiftare har redan börjat fylla denna lucka genom att införa åtgärder på nationell nivå, vilka omfattar insamling av transaktionsuppgifter, övervakning av tillsynsmyndigheter och rapporteringsåtgärder. Även om övervakningen stärks genom dessa åtgärder kvarstår bristerna i den. Genom att endast transaktioner som rör en enskild medlemsstat övervakas förblir handeln med olika produkter samt den gränsöverskridande handeln oövervakad, och viss otillbörlig marknadspåverkan upptäcks inte. Alternativ 1a – Bestämmelser införs på EU-nivå, medlemsstaterna övervakar och verkställer I detta alternativ införs bestämmelser mot marknadsmissbruk på EU-nivå. Marknaderna övervakas på medlemsstatsnivå genom decentraliserad rapportering av transaktioner till behöriga tillsynsmyndigheter. De nationella tillsynsmyndigheterna har övervakningsansvar för de transaktioner som levereras i (eller som rör) den medlemsstat där de har jurisdiktion Om en handlare i land A utför en transaktion med en handlare i land B om leverans av el i land C har tillsynsmyndigheten i land C övervakningsansvaret för transaktionen. . Transaktionerna rapporteras enskilt till varje tillsynsmyndighet genom handlare eller tredje män. Handlarna och/eller mäklarna rapporterar samtliga transaktioner på grossistmarknaderna för energi till tillsynsmyndigheten i deras medlemsstat, oavsett var transaktionerna levereras Om en handlare i land A utför transaktioner som levereras i (eller som rör) land B, C och D måste handlaren rapportera transaktionerna till tillsynsmyndigheten som har jurisdiktion i land A. . De rapporterade transaktionsuppgifterna och uppgiftsformaten fastställs på EU-nivå. Transaktionsuppgifterna sparas på olika sätt i separata system hos de 27 nationella tillsynsmyndigheterna. Tillsynsmyndigheterna driver en decentraliserad mekanism för datautbyte, med vilken de kan övervaka alla transaktioner som levereras i deras jurisdiktion och verkställa de särskilt utformade bestämmelserna om uppförande på marknaden. Om transaktionerna rör ett flertal medlemsstater (till exempel avtal om lokala prisskillnader), behöver motsvarande bestämmelser och samordningsmekanismer inrättas. I dessa bestämmelser och mekanismer behöver även verkställighetsansvar och skyldigheter att samarbeta fastställas. Ett EU-organ (till exempel Acer) kan hjälpa tillsyndsmyndigheterna med samarbetet. [1][2] Om en handlare i land A utför en transaktion med en handlare i land B om leverans av el i land C har tillsynsmyndigheten i land C övervakningsansvaret för transaktionen. Om en handlare i land A utför transaktioner som levereras i (eller som rör) land B, C och D måste handlaren rapportera transaktionerna till tillsynsmyndigheten som har jurisdiktion i land A. Alternativ 1b – Bestämmelser införs på EU-nivå, medlemsstaterna övervakar och verkställer, EU-byrå bearbetar uppgifterna och övervakar marknadsmissbruk som är gränsöverskridande och som rör olika typer av produkter I detta alternativ, precis som i alternativ 1a, införs bestämmelser mot marknadsmissbruk, rapporteringskrav, uppgiftsformat och övervaknings- och verkställighetsansvar på EU-nivå. Det finns dock två skillnader jämfört med alternativ 1. Den första skillnaden är att övervakning även utförs på EU-nivå, utöver de behöriga nationella tillsynsmyndigheternas övervakning av de transaktioner de har ansvar för. Denna övervakningsfunktion koncentrerar sig på att upptäcka marknadsmissbruk som är gränsöverskridande och som rör olika typer av produkter. Den andra skillnaden är att tillsynsmyndigheterna, i stället för att driva en decentraliserad mekanism för datautbyte, skickar transaktionsuppgifterna direkt till EU-byrån, vilken sorterar dem efter leveransställe. De sorterade uppgifterna skickas sedan tillbaka till respektive behörig tillsynsmyndighet. EU-byrån behåller en kopia på alla mottagna uppgifter, vilket gör att den kan övervaka de aktuella marknadsmissbruken. Alternativ 2 – Bestämmelser införs på EU-nivå, övervakningsansvaret delas av en särskild EU-byrå och medlemsstaterna, medlemsstaterna har verkställighetsansvar Transaktionerna rapporteras till EU-byrån, till skillnad från i alternativ 1b. Ingen direktrapportering till tillsynsmyndigheterna utförs, men de nationella myndigheterna har tillgång till EU-byråns uppgifter. Enligt samma förfarande som beskrivs i alternativ 1b sorterar EU-byrån uppgifterna och skickar sedan tillbaka dem till respektive tillsynsmyndigheter. På så sätt kan de övervaka transaktionerna i deras jurisdiktion utan att själva behöva samla in uppgifterna. Alternativ 3 – Bestämmelser införs på EU-nivå, övervakningsansvaret delas av Acer och medlemsstaterna, medlemsstaterna har verkställighetsansvar Detta alternativ är utformat på samma sätt som alternativ 2, utom att Acer övertar alla funktioner och befogenheter från EU-byrån. Alternativ 4 – Bestämmelser införs på EU-nivå, Acer eller en särskild EU-byrå har övervaknings- och verkställighetsansvar i gränsöverskridande fall Detta alternativ är utformat på samma sätt som alternativ 2 och 3, men i alla upptäckta fall av gränsöverskridande marknadsmissbruk har Acer eller EU-byrån verkställighetsansvar. Det här alternativet läggs dock åt sidan för vidare analys eftersom kommissionen tror att medlemsstaterna kan genomföra bestämmelserna lika effektivt som byrån eller Acer om de upptäcker marknadsmissbruk. I enlighet med subsidiaritetsprincipen ska de nationella myndigheterna vidta verkställighetsåtgärder när marknadsmissbruk upptäcks. Alternativ 5 – Självreglerande marknader I detta alternativ vidtas inga åtgärder av offentliga myndigheter på EU-nivå eller medlemsstatsnivå, varken när det gäller införande av bestämmelser eller övervakning. Det förutsätts att branschen själv inför vissa bestämmelser för marknadsintegritet. Om marknadsmissbruk upptäcks kan nationella domstolar eller offentliga myndigheter med övergripande marknadstillsyn verkställa bestämmelserna. Det kan inte uteslutas att branschen på något sätt skulle komma överens om att inrätta bestämmelser mot marknadsmissbruk. Övervakningen och verkställandet av sådana bestämmelser kan dock inte förväntas ha någon verkan a priori , eftersom det knappast finns något incitamentet för marknadsaktörerna att överföra data och låta dem övervakas av andra marknadsaktörer eller privata företag utan offentliga myndigheters oberoende ställning. Bristfällig övervakning leder troligen till att bestämmelserna för marknadsintegritet blir verkningslösa. Av dessa skäl överges detta alternativ. Alternativ 6 – Utvidgning av direktivet om marknadsmissbruk (ingen sektorsspecifik åtgärd) Den befintliga finanslagstiftningen kan utvidgas så att den omfattar alla berörda energimarknader. Men även om energimarknaderna och vissa finansmarknader är nära sammanlänkade, är det inte önskvärt att i direktivet om marknadsmissbruk införliva de fysiska energimarknaderna och fastställa specifika förbud mot marknadsmissbruk på energimarknaderna (till exempel återhållande av produktionstillgångar, definition av insiderinformation), eftersom det skulle fragmentisera direktivets övergripande karaktär. Detta angav CESR/ERGEG i sina rekommendationer till kommissionen, där de inte rekommenderade att tillämpningsområdet för det nuvarande direktivet mot marknadsmissbruk skulle utökas till att omfatta fysiska produkter, eftersom det kunde medföra en risk för att direktivet mot marknadsmissbruk inte tillämpas korrekt på andra områden CESR:s och ERGEG:s rekommendationer till Europeiska kommissionen – svar på fråga F.20 – marknadsmissbruk. . Med tanke på dessa starka rekommendationer och det tydliga tillämpningsområde som direktivet om marknadsmissbruk har övervägdes inte detta alternativ noggrannare.[3] CESR:s och ERGEG:s rekommendationer till Europeiska kommissionen – svar på fråga F.20 – marknadsmissbruk. Utvärdering av alternativen I allmänhet visade sig alternativen 1–3 vara bättre än scenariot där inget ändras, eftersom de i varierande utsträckning gör att marknadsmissbruk kan upptäckas och förhindras på ett effektivare sätt, samt eftersom de medför lägre kostnader för samhället. Samtidigt leder alla dessa alternativ till högre administrativa kostnader. Alternativen 1b, 2 och 3 har den stora fördelen över alternativ 1a att marknadsmissbruk som är gränsöverskridande och som rör olika typer av produkter kan upptäckas med det. Alternativen 2 och 3 har fördelen över alternativ 1b att det ger möjligheter till en totalt sett effektivare övervakning. Uppgifter som samlas in direkt och centralt ger en enklare och snabbare datahanteringsprocess, eftersom antalet insamlingsställen reduceras. Det minskar även antalet överförings- och hanteringsfel. Alternativ 3 är troligen det effektivaste sättet att upptäcka och förhindra marknadsmissbruk på energimarknaderna, eftersom Acer har övergripande tillsynskompetens och sakkunskaper på energiområdet. Eftersom Acer redan finns blir även den administrativa kostnaden lägre om Acer övertar marknadsövervakningen, jämfört med alternativ 2 där en ny byrå behöver inrättas. Därför uppnås de fastställda målen bäst med alternativ 3. De samlade fördelarna med de föreslagna åtgärderna är svåra att uppskatta, men det förefaller som om de tydligt uppväger de administrativa kostnader de medför. Övriga frågor Framtagande av sektorsspecifika bestämmelser – rättsaktens form Eftersom viktiga plattformar för energihandel redan omfattas av direktivet om marknadsmissbruk måste de definitioner som rör marknadsmissbruk och som gäller specifikt för de fysiska energimarknaderna vara välförenligt med direktivet om marknadsmissbruk. I den utsträckning som är möjlig och logiskt försvarbar ska bestämmelserna bygga på de begrepp som ligger till grund för definitionerna i direktivet om marknadsmissbruk. Det är dock viktigt att ett särskilt utformat regelverk tar hänsyn till de särskilda förhållanden som råder på energimarknaderna, i synnerhet till deras känslighet för kraftiga prisvariationer som beror på att aktörerna håller inne med ekonomisk eller fysisk kapacitet. För att de ska kunna ge utrymme för flexibilitet och rättslig förutsebarhet ska bestämmelserna först utformas som riktlinjer i samråd med marknadsaktörerna. Dessa ska sedan göras bindande genom delegerade akter som antas av kommissionen. Detta förslag föredrogs i de flesta av svaren från branschen. Det är en lämplig strategi för att genomföra vart och ett av alternativen som innehåller bestämmelser på EU-nivå. Det överensstämmer med den strategi för reglering av finanssektorn som inrättades i och med Lamfalussyprocessen, och skulle därför även underlätta växelverkan mellan finanslagstiftningen och den sektorsspecifika lagstiftningen. Om en EU-byrå ansvarar för övervakningen och för att utarbeta mer utförliga riktlinjer är en förordning den lämpligaste formen för den grundläggande rättsakten. Produkter som omfattas Marknaderna för el och gas är sammanlänkade med andra produktmarknader, i synnerhet med marknaderna för primärenergiprodukter och för utsläppsrätter inom unionens system för handel med utsläppsrättigheter. Kol är ett viktigt primärt bränsle som används för energiproduktion, medan olja och oljepriserna påverkar elpriserna genom att de används som referens i långsiktiga avtal om leverans av gas. Handeln på dessa marknader är dock global, och många stora aktörer finns i tredjeländer. En isolerad marknadsövervakning på EU-nivå skulle vara bristfällig, och bestämmelserna mot marknadsmissbruk delvis omöjliga att verkställa. Denna synpunkt delades även av de berörda parterna i kommissionens samråd. Det gäller dock inte för utsläppsrätterna. Handeln med utsläppsrätter inom unionens utsläppshandelssystem gäller per definition endast EU. När det började användas blev kolet mycket viktigt på Europas elmarknader. Elproduktionssektorn är den sektor som står för de största utsläppen i EU med cirka 40 % av utsläppen inom unionens utsläppshandelssystem. Utsläppsrätterna påverkar producenternas val av bränsle och därmed även efterfrågan på olika typer av bränsle, precis som utvecklingen för de relativa bränslepriserna påverkar inmatningsordningen och därmed även styr efterfrågan på kol. De två marknaderna är därför beroende av varandra. Kommissionen noterar dessa kopplingar och den ökande betydelsen av handelsmarknader för koldioxid, och har därför beslutat att inleda en ingående analys av hur man bäst kan garantera dessa marknaders integritet. Resultaten av denna undersökning väntas under 2011. Övervakning och utvärdering En fortlöpande utvärdering och övervakning av genomförandet av ett särskilt utformat regelverk som ska garantera integriteten på energimarknaderna måste omfatta ett antal områden, såsom hur lämpligt det är att bestämmelser mot marknadsmissbruk tillämpas på energimarknaderna, hur regelverket samverkar med finanslagstiftningen, hur medlemsstaternas marknadstillsyn påverkas, hur verkställigheten samordnas i praktiken, hur effektiv övervakningen på EU-nivå är och vilken faktisk påverkan rapporteringen av transaktioner har på marknadsaktörerna. Vi föreslår följande tidsplan för övervakning och utvärdering: Efter två år lämnar Acer en rapport till kommissionen om det nya regelverkets påverkan på medlemsstaternas marknadstillsyn, erfarenheterna av samarbetet mellan de nationella myndigheterna, även när det gäller verkställigheten, och det nya regelverkets påverkan på marknadsaktörerna, i synnerhet när det gäller rapporteringen av transaktioner. Baserat på Acer-rapporten ska kommissionen utvärdera hur effektiv övervakningen på EU-nivå är. Efter fem år gör Acer och finanstillsynsmyndigheterna en gemensam utvärdering av hur det särskilt utformade regelverket för energisektorn samverkar med den övergripande finanslagstiftningen på både EU-nivå och nationell nivå. Baserat på Acers och finanstillsynsmyndigheternas gemensamma utvärdering utvärderar sedan kommissionen hur effektivt det särskilt utformade regelverket för marknadsintegritet allmänt sett har varit. [1] Om en handlare i land A utför en transaktion med en handlare i land B om leverans av el i land C har tillsynsmyndigheten i land C övervakningsansvaret för transaktionen. [2] Om en handlare i land A utför transaktioner som levereras i (eller som rör) land B, C och D måste handlaren rapportera transaktionerna till tillsynsmyndigheten som har jurisdiktion i land A. [3] CESR:s och ERGEG:s rekommendationer till Europeiska kommissionen – svar på fråga F.20 – marknadsmissbruk. RO (...PICT...)|COMISIA EUROPEANĂ| Bruxelles, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 final DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI REZUMATUL EVALUĂRII IMPACTULUI Document de însoțire pentru Propunerea de REGULAMENT AL PARLAMENTULUI EUROPEAN ȘI AL CONSILIULUI privind integritatea și transparența pieței energiei {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final} Existența unor prețuri fiabile formate pe piețele angro lichide trimite un semnal important pe termen scurt pentru utilizarea optimă a instalațiilor de producție a energiei și a unităților de consum. De asemenea, acestea oferă orientări pe termen lung atunci când sunt necesare investiții viitoare în infrastructurile energetice. Prețurile fiabile oferă întreprinderilor încredere în propria capacitate de a reacționa la schimbările de pe piețe. Acest aspect este vital, dat fiind că economia de mâine, caracterizată de niveluri reduse de carbon, va avea nevoie de vizibilitate pe termen lung pentru a putea finanța importantele investiții de capital în instalațiile de nouă generație. Un ultim aspect, nu mai puțin important, este faptul că piețele angro reprezintă o valoare de referință fiabilă pentru prețurile cu amănuntul suportate de gospodării și de utilizatorii industriali și încurajează utilizarea eficientă a energiei. Având în vedere că piețele de energie sunt esențiale pentru bunăstarea cetățenilor europeni și pentru competitivitatea întreprinderilor din Europa, este extrem de important ca cetățenii, întreprinderile și autoritățile naționale să aibă încredere în integritatea piețelor energiei. Dacă nu este tratat în mod eficient, riscul unei practici comerciale incorecte subminează încrederea publică, descurajează investițiile, crește volatilitatea prețurilor energiei și poate determina majorarea prețurilor energiei în general. Ca rezultat, competitivitatea altor sectoare și industrii mari consumatoare de energie se poate la rândul ei reduce. Reglementările financiare la nivelul UE, și anume Directiva privind abuzul de piață, vizează doar parțial piețele de energie, dat fiind că se referă la piețele financiare. Deși măsurile prevăzute de aceasta fac în prezent obiectul unei revizuiri, dată fiind natura sa generală, directiva nu va aborda toate comportamentele abuzive specifice piețelor energiei (cum ar fi reținerea strategică de active de producție). Legislația referitoare la piața internă a energiei nu stabilește standarde pentru a garanta integritatea acestor piețe. Deși la nivelul statelor membre există alte norme, acestea au un domeniu de aplicare limitat, referindu-se adesea la o singură platformă de tranzacționare și la un singur stat membru. Pe scurt, normele care reglementează piețele energiei sunt insuficiente pentru a asigura funcționarea stabilă și ordonată a acestora. Piețele nu pot fi supravegheate în profunzime, astfel încât comportamentele abuzive specifice, cum ar fi cele transfrontaliere, cele care vizează mai multe mărfuri și mai multe piețe sunt dificil de detectat. Această concluzie a fost sprijinită de autoritățile de reglementare sectoriale atunci când au transmis avizul lor Comisiei, precum și de cei care au răspuns consultării lansate de Comisie. Obiectivele (1) Ar trebui să existe un cadru real și eficient care să garanteze buna funcționare a piețelor europene de tranzacționare a energiei, astfel încât rezultatele acestora să nu fie denaturate de comportamente abuzive pe piață, ci să reflecte cu adevărat principiile fundamentale ale acesteia. Această situație va oferi un nivel sporit de încredere din partea tuturor părților interesate, ceea ce va duce la o mai mare participare, mai multă activitate și o mai mare lichiditate, precum și la costuri reduse ale tranzacțiilor. (2) Normele trebuie să abordeze în mod eficient comportamentele abuzive specifice pieței energiei. Ele trebuie să fie consecvente la nivel european pentru a le oferi operatorilor posibilitatea de a aplica aceleași standarde de conformitate și de a nu se confrunta cu norme și cerințe divergente atunci când desfășoară tranzacții în state membre diferite. În plus, ele trebuie, de asemenea, să fie complete și să acopere toate tranzacțiile de interes. Acest lucru înseamnă și că normele trebuie să fie compatibile cu legislația în vigoare în domeniul financiar. În acest scop, prezenta inițiativă va introduce, în domeniul piețelor angro de energie, conceptele de utilizare abuzivă a informațiilor privilegiate și de manipulare a pieței, consacrate de Directiva privind abuzul de piață. Reglementările detaliate vor fi însă specificate în actele delegate. (3) Pentru a se putea detecta comportamentele abuzive pe piață, piețele angro de energie trebuie să fie monitorizate periodic. În acest scop, un observator eficient al pieței ar trebui să poată avea acces în timp util la seturile de date complete și verificate cu privire la tranzacții. Odată ce a fost detectat un comportament abuziv pe piață, trebuie garantată respectarea normelor. În acest scop, trebuie identificate autoritățile competente de control care pot desfășura anchete în mod eficient și care pot dovedi cazurile de abuz de piață apărute pe piețele de energie. Acestor autorități va trebui să li se confere competențe efective de sancționare, pentru a descuraja eventualele comportamente abuzive ale participanților la piață. În vederea soluționării cazurilor complexe de abuz de piață care apar la nivel transfrontalier și care vizează mai multe mărfuri, trebuie instituit un mecanism adecvat care să asigure coordonarea între autoritățile de reglementare în domeniul financiar și cele din domeniul energetic. Opțiuni de politică Pe lângă scenariul menținerii practicilor actuale, s-au avut în vedere șapte opțiuni cu următoarele caracteristici: Opțiunea 0: Menținerea practicilor actuale În cadrul acestei opțiuni nu se ia nicio inițiativă specifică sectorului, autoritățile de reglementare supraveghind doar unele părți ale tranzacțiilor de pe piață. Nu există reguli de conduită pe piață convenite la nivelul UE care să poată fi aplicate consecvent în statele membre. Cadrele de supraveghere variază de la un stat membru la altul și, deși autoritățile naționale de reglementare vor coopera tot mai mult în cadrul Agenției pentru Cooperarea Autorităților de Reglementare din Domeniul Energiei (ACER), nu există niciun proces stabilit pentru accesul și schimbul de date în scopul monitorizării pieței. Prin urmare, comportamentele abuzive care apar pe mai multe piețe și care implică mai multe produse/mărfuri interconectate sunt dificil – ca să nu spunem imposibil – de detectat. Lipsa unei acțiuni la nivelul UE nu înseamnă că nu se vor lua măsuri la nivelul statelor membre. Legiuitorii naționali au început deja să umple acest gol și au introdus măsuri naționale, printre care culegerea de date privind tranzacțiile, monitorizarea de către autoritățile de reglementare și instituirea de mecanisme de raportare. Deși lărgesc în mod evident domeniul de aplicare al supravegherii reglementare, aceste sisteme vor rămâne inevitabil incomplete. Prin monitorizarea tranzacțiilor legate de un singur stat membru, rămân neacoperite caracterul transnațional și tranzacțiile ce vizează mai multe mărfuri de pe piețele de tranzacționare a energiei, iar unele manipulări ale piețelor vor rămâne neidentificate. Opțiunea 1a – Norme definite la nivelul UE, monitorizare și controlul aplicării la nivelul statelor membre Această opțiune prevede definirea la nivelul UE a unor norme referitoare la comportamentele abuzive pe piață. Piețele sunt monitorizate la nivelul statelor membre, pe baza datelor de tranzacționare descentralizate raportate autorităților de reglementare competente. Autoritățile naționale de reglementare și-ar asuma responsabilitatea pentru tranzacțiile cu livrare în (sau legate de) statul membru în care au jurisdicție În cazul în care un trader stabilit în țara A face o tranzacție cu un trader stabilit în țara B referitoare la energia electrică care trebuie livrată în țara C, autoritatea de reglementare din țara C își asumă responsabilitatea monitorizării. . Tranzacțiile sunt raportate fiecărei autorități de reglementare în mod separat de către traderi sau părți terțe. Traderii și/sau brokerii ar raporta tranzacțiile angro cu energie autorității de reglementare din statul în care sunt stabiliți, indiferent de locul de livrare Dacă un trader stabilit în țara A face tranzacții cu livrare în (sau legate de) țările B, C și D, acesta ar trebui să raporteze aceste tranzacții autorității de reglementare care are jurisdicție în țara A. . Detaliile tranzacțiilor care trebuie raportate și formatul datelor se definesc la nivelul UE. Datele de tranzacționare sunt stocate în moduri diferite, în sisteme separate, deținute de cele 27 de autorități naționale de reglementare. Autoritățile de reglementare utilizează un mecanism descentralizat de schimb de date, care le permite să monitorizeze toate tranzacțiile cu livrare în jurisdicția lor și să asigure aplicarea de reguli adaptate de conduită pe piață. În cazul tranzacțiilor care vizează mai multe state membre (de exemplu contractele care acoperă diferențele de preț în funcție de loc), ar trebui instituite norme corespunzătoare și mecanisme de coordonare. Aceste norme și mecanisme ar defini și responsabilitățile în privința controlului aplicării și obligațiile de cooperare. Cooperarea în domeniul reglementării poate fi sprijinită de un organism al UE (ACER, de exemplu). [1][2] În cazul în care un trader stabilit în țara A face o tranzacție cu un trader stabilit în țara B referitoare la energia electrică care trebuie livrată în țara C, autoritatea de reglementare din țara C își asumă responsabilitatea monitorizării. Dacă un trader stabilit în țara A face tranzacții cu livrare în (sau legate de) țările B, C și D, acesta ar trebui să raporteze aceste tranzacții autorității de reglementare care are jurisdicție în țara A. Opțiunea 1b – Norme definite la nivelul UE, monitorizarea și controlul aplicării la nivelul statelor membre, o agenție a UE prelucrează datele și monitorizează comportamentele abuzive care implică mai multe state membre și mai multe mărfuri În cadrul acestei opțiuni, ca și în cadrul opțiunii 1a, normele privind comportamentele abuzive pe piață, obligațiile de raportare, formatul datelor și obligațiile de monitorizare și de control al aplicării se definesc la nivelul UE. Există totuși două diferențe față de opțiunea 1a. În primul rând, deși autoritățile competente ale statelor membre continuă să monitorizeze tranzacțiile pentru care își asumă responsabilitatea, se introduce un nou nivel de monitorizare, la scara Uniunii Europene. Această funcție de monitorizare s-ar axa pe detectarea abuzurilor de piață care implică mai multe state membre și mai multe mărfuri. În al doilea rând, în loc să utilizeze un mecanism descentralizat de schimb de date, autoritățile de reglementare transmit datele de tranzacționare direct agenției, care le sortează în funcție de locul de livrare. Datele sortate sunt trimise înapoi respectivei autorități de reglementare competente. Agenția UE păstrează o copie a tuturor datelor primite, ceea ce îi permite să monitorizeze abuzurile de piață menționate. Opțiunea 2 – Norme definite la nivelul UE, împărțirea obligațiilor de monitorizare între o agenție UE unică și statele membre, controlul aplicării la nivelul statelor membre Spre deosebire de opțiunea 1b, tranzacțiile sunt raportate agenției UE. Nu se prevede raportarea directă către autoritățile naționale de reglementare, însă acestea au acces la datele deținute de organismul UE. Conform aceluiași proces ca cel descris la opțiunea 1b, agenția UE sortează tranzacțiile și trimite seriile specifice de date autorităților de reglementare în cauză. Aceste autorități ar putea astfel să monitorizeze tranzacțiile din jurisdicția lor fără să se ocupe de colectarea datelor. Opțiunea 3 – Norme definite la nivelul UE, împărțirea obligațiilor de monitorizare între ACER și statele membre, controlul aplicării la nivelul statelor membre Această opțiune este echivalentă cu opțiunea 2, însă toate funcțiile și competențele organismului de la nivelul UE sunt preluate de ACER. Opțiunea 4 – Norme definite la nivelul UE, monitorizarea și controlul aplicării efectuate de ACER sau de o agenție UE unică în cazurile transfrontaliere Această opțiune este echivalentă cu opțiunile 2 și 3, însă, în toate cazurile de comportament abuziv cu caracter transfrontalier detectate, ACER sau agenția UE și-ar asuma responsabilitatea pentru controlul aplicării. Totuși această opțiune nu a fost analizată mai departe, deoarece Comisia nu are motive să creadă că, în cazul în care se detectează un comportament abuziv, statele membre nu ar fi capabile să aplice normele la fel de eficient ca agenția sau ca ACER. În conformitate cu principiul subsidiarității, atunci când se detectează un abuz, autoritățile naționale trebuie să ia măsuri de execuție. Opțiunea 5 – Autoreglementarea piețelor. Această opțiune pornește de la premisa că autoritățile publice nu vor lua măsuri la nivelul UE sau al statelor membre nici în privința definirii normelor, nici a monitorizării. Se presupune că sectorul însuși va conveni asupra unor norme de integritate a pieței. În cazul în care s-ar constata un comportament abuziv, tribunalele naționale sau autoritățile publice cu competențe în domeniul supravegherii generale a pieței ar putea să se implice în controlul aplicării acestor norme. Nu se poate exclude posibilitatea ca, într-un fel sau altul, sectorul să convină asupra stabilirii unor norme privind comportamentele abuzive pe piață. Se estimează că monitorizarea și controlul aplicării unor astfel de norme ar fi a priori ineficientă, deoarece participanții la piață vor fi puțin motivați să transfere date în vederea monitorizării de către alți participanți la piață sau societăți private care nu au gradul de independență al autorităților publice. O monitorizare redusă ar putea crea un regim ineficient de integritate a pieței. Din aceste motive opțiunea 5 se elimină. Opțiunea 6 – Extinderea MAD (Nicio acțiune specifică sectorului) Extinderea legislației privind piața financiară astfel încât să acopere toate piețele de energie pertinente ar include aceste piețe în cadrul de reglementare al domeniului financiar. În pofida legăturilor strânse dintre piețele energiei și unele piețe financiare, includerea piețelor fizice ale energiei și definirea interdicțiilor referitoare la comportamentele abuzive specifice domeniului energetic (de exemplu reținerea activelor de producție, definirea informațiilor privilegiate) în cadrul Directivei privind abuzul de piață nu sunt de dorit, acestea putând duce la fragmentarea caracterului general al directivei. Acest lucru a fost recunoscut de CESR/ERGEG în recomandarea adresată Comisiei, în care se afirmă: „O simplă extindere a domeniului de aplicare al normelor privind abuzul de piață … din Directiva privind abuzul de piață la produsele fizice nu este recomandată… [acest lucru] ar risca să conducă la o aplicare inadecvată a directivei în alte domenii” Recomandarea CESR ERGEG adresată Comisiei Europene – răspuns la întrebarea F.20 – Abuzul de piață. . Având în vedere această recomandare fermă și domeniul de aplicare distinct al Directivei privind abuzul de piață, această opțiune nu a fost analizată mai în detaliu.[3] Recomandarea CESR ERGEG adresată Comisiei Europene – răspuns la întrebarea F.20 – Abuzul de piață. Evaluarea opțiunilor În general, opțiunile 1-3 avute în vedere s-au dovedit mai bune decât scenariul de statu quo, deoarece acestea pot, în proporții diferite, să detecteze mai bine și să descurajeze comportamentele abuzive pe piață, precum și să reducă costurile suportate de societate. În același timp însă, toate aceste opțiuni presupun costuri administrative mai mari. Față de opțiunea 1a, opțiunile de politică 1b, 2 și 3 au marele avantaj de a permite detectarea cu mai mare ușurință a abuzurilor care vizează mai multe state și mai multe mărfuri. Opțiunile 2 și 3 sunt mai bune decât opțiunea 1b, deoarece au potențialul de a spori eficiența procesului global de monitorizare. Centralizarea directă a datelor ar simplifica și grăbi prelucrarea globală a acestora prin reducerea numărului de rute prin care sunt transmise. Acest lucru ar reduce și numărul de erori de transmisie și de prelucrare a datelor. Opțiunea 3 ar putea detecta și descuraja cel mai eficient abuzurile specifice pieței energiei datorită cunoștințelor de care dispune ACER în domeniul reglementării și specializării sale pe acest domeniu. Dat fiind că ACER este deja funcțională, costurile administrative ale gestionării unui observator al pieței atașat acestei agenții ar fi mai mici decât în cazul opțiunii 2, conform căreia ar fi necesară crearea unei noi agenții. Prin urmare, opțiunea 3 este cea mai potrivită pentru atingerea obiectivelor identificate. Deși beneficiile globale ale măsurilor propuse sunt dificil de cuantificat, acestea par să depășească net costul sarcinii administrative pe care o generează. Alte aspecte Elaborarea unor norme specifice sectorului – forma juridică Având în vedere că Directiva privind abuzul de piață vizează deja platforme importante de tranzacționare a energiei, va trebui ca definițiile comportamentelor abuzive de pe piețele fizice ale energiei să interacționeze foarte bine cu această directivă. În măsura în care este posibil și din punct de vedere logic, normele ar trebui să se inspire din conceptele pe care se bazează definițiile din directiva menționată. Cu toate acestea, este foarte important ca un regim special conceput pentru piețele energiei să țină seama de particularitățile specifice acestor piețe, în special de nivelul lor înalt de vulnerabilitate la variațiile semnificative ale prețurilor ca urmare a unei rețineri a capacității economice sau fizice. Pentru a oferi flexibilitate și certitudine juridică, normele ar trebui elaborate sub formă de orientări, în consultare cu participanții la piață. Ulterior, acestor norme li se poate conferi un caracter obligatoriu prin intermediul unor acte delegate adoptate de Comisie. Această sugestie a apărut în majoritatea răspunsurilor trimise de reprezentanții sectorului. Abordarea este una inteligentă pentru toate opțiunile care necesită norme la nivelul UE. Ea corespunde abordării urmate de reglementările din domeniul financiar în temeiul procesului Lamfalussy și, prin urmare, ar contribui la interacțiunea dintre reglementarea de tip financiar și cea specifică sectorului. Atunci când o agenție a UE este responsabilă de monitorizare și de elaborarea unor orientări mai detaliate, cea mai potrivită formă de act de bază ar fi cea de regulament. Mărfurile vizate Piețele energiei electrice și gazelor sunt interconectate cu alte piețe de mărfuri, în special cu piețele produselor energetice primare și cu piețele certificatelor de emisii din cadrul sistemului UE de comercializare a certificatelor de emisii (EU ETS). Cărbunele este un combustibil primar utilizat în producția de energie electrică, iar prețul petrolului și al produselor petroliere influențează prețurile energiei electrice, deoarece constituie o valoare de referință în contractele de furnizare a gazelor pe termen lung. La tranzacțiile mondiale de pe aceste piețe participă însă actori cu greutate, stabiliți în țări terțe. O monitorizare a pieței izolată și realizată doar la nivelul UE ar fi incompletă, iar normele privind comportamentele abuzive ar fi parțial inaplicabile. Participanții la procesul de consultare au împărtășit aceeași opinie. În cazul certificatelor de emisii însă, situația este diferită. Tranzacțiile cu certificate de emisii în cadrul EU ETS au prin definiție o sferă europeană. Odată cu introducerea acestui sistem, carbonul a devenit un element central al piețelor energiei din Europa. Sectorul de producție a energiei electrice este cel mai mare generator de emisii din UE, deținând circa 40% din emisiile din cadrul EU ETS. Oferta de certificate de emisii are impact asupra tipului de combustibil ales de producători, de aici și cererea de diferiți combustibili, la fel cum evoluția prețului relativ al combustibililor influențează repartizarea instalațiilor și, ca urmare, determină cererea de carbon. Cele două piețe sunt deci interdependente. Ținând cont de aceste legături și de importanța crescută a piețelor de tranzacționare a carbonului, Comisia a decis să demareze o analiză în profunzime a modului optim în care se poate asigura integritatea acestor piețe. Rezultatele acestei analize sunt așteptate în 2011. Monitorizare și evaluare Evaluarea și monitorizarea continuă a implementării unui regim special conceput pentru a asigura integritatea piețelor energetice vor trebui să acopere o serie de domenii, printre care adecvarea normelor privind abuzul de piață pe piețele energiei, interacțiunea cu reglementările pieței financiare, impactul asupra supravegherii pieței la nivelul statelor membre și modul practic în care se realizează coordonarea controlului aplicării, eficiența monitorizării la nivelul UE și impactul real asupra participanților la piață al raportării tranzacțiilor. Calendarul de monitorizare și evaluare prevăzut este: După doi ani, ACER înaintează Comisiei un raport cu privire la impactul noului regim asupra supravegherii pieței la nivelul statelor membre, experiența dobândită în urma cooperării dintre autoritățile naționale, inclusiv în ceea ce privește controlul aplicării, și impactul noilor dispoziții asupra participanților la piață, mai ales în ceea ce privește raportarea tranzacțiilor. Pe baza raportului ACER, Comisia va evalua eficiența monitorizării la nivelul UE. După cinci ani, ACER face o evaluare împreună cu autoritățile de reglementare din domeniul financiar cu privire la interacțiunea dintre regimul de integritate special conceput pentru piața energiei și reglementările financiare cu aplicabilitate mai vastă, atât la nivelul UE, cât și la nivel național. Pe baza evaluării comune efectuate de ACER și de autoritățile de reglementare din domeniul financiar, Comisia ar trebui să revizuiască ulterior eficiența globală a acestui regim specific de integritate a pieței. [1] În cazul în care un trader stabilit în țara A face o tranzacție cu un trader stabilit în țara B referitoare la energia electrică care trebuie livrată în țara C, autoritatea de reglementare din țara C își asumă responsabilitatea monitorizării. [2] Dacă un trader stabilit în țara A face tranzacții cu livrare în (sau legate de) țările B, C și D, acesta ar trebui să raporteze aceste tranzacții autorității de reglementare care are jurisdicție în țara A. [3] Recomandarea CESR ERGEG adresată Comisiei Europene – răspuns la întrebarea F.20 – Abuzul de piață. DE (...PICT...)|EUROPÄISCHE KOMMISSION| Brüssel, den 8.12.2010 SEK(2010) 1511 endgültig ARBEITSUNTERLAGE DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN ZUSAMMENFASSUNG DER FOLGENABSCHÄTZUNG Begleitdokument zum Vorschlag für eine VERORDNUNG DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES über die Integrität und Transparenz des Energiemarkts {KOM(2010) 726 endgültig} {SEK(2010) 1510 endgültig} Von zuverlässigen Preisen, die auf liquiden Großhandelsmärkten gebildet werden, gehen entscheidende kurzfristige Signale für den optimalen Betrieb von Energieproduktionsanlagen und von Verbrauchseinheiten aus. Sie bieten auch eine langfristige Orientierung hinsichtlich der Frage, wo künftige Energieinfrastrukturinvestitionen getätigt werden müssen. Sie schaffen bei den Unternehmen Vertrauen in ihre Fähigkeit, auf Änderungen an den Märkten zu reagieren. Dies wird von entscheidender Bedeutung sein, da für die künftige CO 2 -arme Wirtschaft langfristig Klarheit in Bezug auf die künftigen Variablen herrschen muss, damit die hohen Kapitalinvestitionen in neue Erzeugungsanlagen vorgenommen werden. Und nicht zuletzt dienen die Preise auf den Großhandelsmärkten als zuverlässiger Indikator für die Endkundenpreise der Haushalts- und Industriekunden und fördern die effiziente Energienutzung. Da sie für das Wohlergehen der Bürger Europas und die Wettbewerbsfähigkeit der Unternehmen Europas entscheidend sind, ist es außerordentlich wichtig, dass Bürger, Unternehmen und nationale Behörden Vertrauen in die Integrität der Energiemärkte haben können. Ohne wirksame Abhilfemaßnahmen untergraben potenzielle unfaire Handelspraktiken das öffentliche Vertrauen, wirken abschreckend auf die Investitionstätigkeit, erhöhen die Volatilität der Energiepreise und können zu allgemein höheren Energiepreisen führen. Dies wiederum kann auch die Wettbewerbsfähigkeit anderer Branchen und energieintensiver Industrien senken. Die Finanzmarktregelung auf EU-Ebene, die Marktmissbrauchsrichtlinie (MAD), erfasst Energiemärkte nur teilweise, da sie für Finanzmärkte konzipiert ist. Obwohl die darin festgelegten Maßnahmen derzeit überarbeitet werden, wird sie wegen ihres übergreifenden Charakters energiespezifischen Marktmissbrauch (z. B. Zurückhaltung von Erzeugungskapazitäten) nicht vollständig erfassen. Die Rechtsvorschriften für den Energiebinnenmarkt enthalten keine Standards zur Gewährleistung der Integrität solcher Märkte. Bestimmte andere Regeln existieren möglicherweise in den Mitgliedstaaten, doch gelten sie häufig nur für eine einzige Handelsplattform und erstrecken sich auf nur einen Mitgliedstaat. Zusammenfassend lässt sich sagen, dass die Regeln für die Energiemärkte nicht ausreichen, um deren stabiles und ordnungsgemäßes Funktionieren zu gewährleisten. Märkte können nicht umfassend überwacht werden, und bestimmte Missbrauchsfälle wie grenzüberschreitende, zwischen zwei oder mehr Warenmärkten und zwischen zwei oder mehr Marktplätzen erfolgende Fälle von Missbrauch sind schwer aufzudecken. Diese Ansicht wird von den sektorspezifischen Regulierungsbehörden in ihren Empfehlungen an die Kommission und von den im Rahmen der Kommissionskonsultation Befragten geteilt. Ziele (1) Es sollte einen effizienten und effektiven Rahmen geben, der gewährleistet, dass die Energiehandelsmärkte Europas ordnungsgemäß funktionieren, d. h. dass ihre Marktergebnisse nicht durch missbräuchliches Marktverhalten verzerrt werden, sondern die Fundamentaldaten des Marktes wirklich widerspiegeln. Dadurch entsteht mehr Vertrauen bei allen beteiligten Akteuren, was wiederum zu einer höheren Beteiligung, mehr Tiefe und Liquidität und niedrigeren Transaktionskosten führt. (2) Die Regeln müssen energiespezifischen Marktmissbrauch wirksam erfassen. Sie müssen europaweit einheitlich sein, um sicherzustellen, dass die Händler in der Lage sind, die gleichen Standards für die Einhaltung der Regeln anzuwenden, und beim Handel in verschiedenen Mitgliedstaaten nicht mit abweichenden Regeln und Anforderungen konfrontiert sind. Außerdem müssen sie vollständig sein und alle relevanten Transaktionen abdecken. Dies bedeutet auch, dass die Regeln mit den vorhandenen Finanzmarktvorschriften kompatibel sein müssen. Zu diesem Zweck sollen mit der vorliegenden Initiative die Konzepte des Insider-Handels und der Marktmanipulation, die in der Marktmissbrauchsrichtlinie verankert sind, für den Energiegroßhandelsmarkt eingeführt werden. Das detaillierte Regelwerk soll jedoch durch delegierte Rechtsakte festgelegt werden. (3) Um Marktmissbrauch aufdecken zu können, müssen die Energiegroßhandelsmärkte regelmäßig überwacht werden. Hierzu müsste eine wirksam funktionierende Marktüberwachung zeitnah Zugang zu vollständigen und überprüften Transaktionsdatensätzen haben. Sobald ein Fall von Marktmissbrauch festgestellt wird, muss die Einhaltung der Regeln durchgesetzt werden. Hierzu müssen zuständige Durchsetzungsbehörden benannt werden, die Fälle von Marktmissbrauch auf Energiemärkten wirksam untersuchen und belegen können. Sie müssten über wirksame Sanktionsbefugnisse verfügen, um Marktteilnehmer vor künftigem Marktmissbrauch abzuschrecken. Um Fälle von komplexem grenzüberschreitendem und zwischen zwei oder mehr Warenmärkten erfolgenden Marktmissbrauch in Angriff nehmen zu können, muss ein sinnvoller Mechanismus für die Koordinierung zwischen Finanz- und Energieregulierungsbehörden eingeführt werden. Politische Optionen Abgesehen von dem „Business-as-usual“-Szenario wurden sieben Optionen mit den folgenden Merkmalen untersucht: Option 0: „Business-as-usual“-Szenario Bei dieser Option wird keine sektorspezifische Initiative ergriffen, die Regulierungsbehörden überwachen lediglich einige Teile des Handelsmarktes. Es gibt keine auf EU-Ebene vereinbarten Markverhaltensregeln, die in den Mitgliedstaaten kohärent umgesetzt werden könnten. Die Aufsichtsrahmenregelwerke unterscheiden sich in den einzelnen Mitgliedstaaten und trotz der künftig stärkeren Kooperation der nationalen Energieregulierungsbehörden in der Agentur für die Zusammenarbeit der Energieregulierungsbehörden (ACER) gibt es kein etabliertes Verfahren für den Zugang zu und den Austausch von Daten zu Marktüberwachungszwecken. Daher ist Marktmissbrauch, der auf mehreren Märkten erfolgt und an dem verschiedene, jedoch miteinander verbundene Produkte/Waren beteiligt sind, schwer, wenn nicht gar unmöglich aufzudecken. Ein Nichttätigwerden der EU bedeutet nicht, dass auf Ebene der Mitgliedstaaten keine Maßnahmen getroffen werden. Nationale Regulierungsbehörden haben bereits begonnen, diese Lücke zu schließen, und haben nationale Maßnahmen eingeführt, die u. a. die Erhebung von Transaktionsdaten, die Überwachung durch die Regulierungsbehörden und Meldesysteme beinhalten. Obwohl diese Regelungen den Umfang der Regulierungsaufsicht deutlich ausweiten, bleiben sie zwangsläufig unvollständig. Mit der Überwachung von einen einzigen Mitgliedstaat betreffenden Transaktionen sind die zwei oder mehr Warenmärkte betreffenden und grenzüberschreitenden Aspekte der Energiehandelsmärkte nach wie vor nicht erfasst, und bestimmte Marktmanipulationen werden nicht festgestellt werden können. Option 1a – Festlegung von Regeln auf EU-Ebene, Überwachung und Durchsetzung durch die Mitgliedstaaten Diese Option sieht die Festlegung von Marktmissbrauchsregeln auf EU-Ebene vor. Die Märkte werden auf Ebene der Mitgliedstaaten auf der Grundlage dezentraler Transaktionsmeldungen an die zuständigen Regulierungsbehörden überwacht. Die nationalen Regulierungsbehörden würden die Verantwortung für die Überwachung von Transaktionen übernehmen, bei denen die dazugehörige Lieferung sich in dem Mitgliedstaat, in dem sie zuständig sind, vollzieht (oder diesen betrifft) Wenn ein in Land A niedergelassener Händler eine Transaktion mit einem anderen, in Land B niedergelassenen Händler tätigt, die in Land C zu liefernden Strom betrifft, würde die Regulierungsbehörde des Landes C die Verantwortung für die Überwachung übernehmen. . Die Transaktionen werden den einzelnen Regulierungsbehörden von Händlern oder Dritten separat gemeldet. Händler und/oder Broker würden ihre gesamten Energiegroßhandelstransaktionen der Regulierungsbehörde des Landes, in dem sie niedergelassen sind, melden, unabhängig davon, wo die dazugehörige Lieferung erfolgt Wenn ein in Land A niedergelassener Händler Transaktionen tätigt, bei denen die dazugehörige Lieferung in den Ländern B, C und D erfolgt (oder diese Länder betrifft), müsste er diese Transaktionen der Regulierungsbehörde melden, die in Land A zuständig ist. . Die Einzelheiten der gemeldeten Transaktionen und die Datenformate werden auf EU-Ebene festgelegt. Die Transaktionsdaten werden auf unterschiedliche Weise und in separaten Systemen der 27 nationalen Regulierungsbehörden gespeichert. Die Regulierungsbehörden betreiben einen dezentralen Datenaustauschmechanismus, der es ihnen ermöglicht, alle Transaktionen zu überwachen, deren Lieferung sich in ihrem Zuständigkeitsbereich vollzieht, und maßgeschneiderte Marktverhaltensregeln durchzusetzen. Falls die Transaktionen mehrere Mitgliedstaaten betreffen (z. B. Kontrakte über den Preisunterschied zwischen zwei Ländern), müssten geeignete Regeln und Koordinierungsmechanismen geschaffen werden. Solche Regeln und Mechanismen würden auch Durchsetzungszuständigkeiten und Pflichten zur Zusammenarbeit festlegen. Die Regulierungszusammenarbeit kann durch eine EU-Stelle (z. B. ACER) unterstützt werden. [1][2] Wenn ein in Land A niedergelassener Händler eine Transaktion mit einem anderen, in Land B niedergelassenen Händler tätigt, die in Land C zu liefernden Strom betrifft, würde die Regulierungsbehörde des Landes C die Verantwortung für die Überwachung übernehmen. Wenn ein in Land A niedergelassener Händler Transaktionen tätigt, bei denen die dazugehörige Lieferung in den Ländern B, C und D erfolgt (oder diese Länder betrifft), müsste er diese Transaktionen der Regulierungsbehörde melden, die in Land A zuständig ist. Option 1b – Festlegung der Regeln auf EU-Ebene, Berichterstattung, Überwachung und Durchsetzung durch die Mitgliedstaaten, Datenverarbeitung und Überwachung von grenzüberschreitendem und zwischen zwei oder mehr Warenmärkten erfolgendem Missbrauch durch eine EU-Agentur Bei dieser Option werden genau wie bei der Option 1a Marktmissbrauchsregeln, Meldepflichten, Datenformate sowie Überwachungs- und Durchsetzungspflichten auf EU-Ebene festgelegt. Gegenüber der Option 1 gibt es jedoch zwei Unterschiede: Erstens: Während die zuständigen Behörden der Mitgliedstaaten weiterhin Transaktionen überwachen, für die sie die Verantwortung übernehmen, wird auf EU-Ebene eine zusätzliche Überwachungsebene eingeführt. Diese Überwachung würde sich auf das Aufdecken von Fällen von grenzüberschreitendem und zwischen zwei oder mehr Warenmärkten erfolgendem Marktmissbrauch konzentrieren. Zweitens: Statt einen dezentralen Datenaustauschmechanismus zu betreiben, senden die Regulierungsbehörden die Transaktionsdaten direkt an die EU-Agentur, die sie nach dem Ort, an dem die dazugehörige Lieferung erfolgte, sortiert. Die sortierten Datensätze werden anschließend an die jeweils zuständige Regulierungsbehörde zurückgeschickt. Eine Kopie aller erhaltenen Daten verbleibt bei der EU-Agentur, wodurch diese in der Lage ist, die Marktmissbrauchsfälle zu überwachen. Option 2 – Festlegung von Regeln auf EU-Ebene, gemeinsame Überwachung in einer einzigen EU-Agentur und in den Mitgliedstaaten, Durchsetzung durch die Mitgliedstaaten Anders als bei der Option 1b werden die Transaktionen der EU-Agentur gemeldet. Es ist keine direkte Meldung an die Regulierungsbehörden vorgesehen, aber die nationalen Behörden haben Zugang zu den von der EU-Stelle aufbewahrten Daten. Mit demselben Verfahren wie unter Option 1b beschrieben sortiert die EU-Agentur die Transaktionen und übermittelt die spezifischen Datensätzen den jeweiligen Regulierungsbehörden. Dies würde es ihnen ermöglichen, Transaktionen in ihrem Zuständigkeitsbereich zu überwachen, ohne die Daten selbst zu sammeln. Option 3 – Festlegung von Regeln auf EU-Ebene, gemeinsame Überwachung durch ACER und die Mitgliedstaaten, Durchsetzung durch die Mitgliedstaaten Diese Option entspricht der Option 2, allerdings werden alle Funktionen und Zuständigkeiten der EU-Ebene von ACER wahrgenommen. Option 4 – Festlegung von Regeln auf EU-Ebene, Überwachung und Durchsetzung durch ACER oder eine einzige EU-Agentur in grenzüberschreitenden Fällen Diese Option entspricht den Optionen 2 und 3, jedoch sollen in allen festgestellten grenzüberschreitenden Missbrauchsfällen ACER oder die EU-Agentur die Verantwortung für die Durchsetzung übernehmen. Diese Option wurde jedoch nicht weiter untersucht, weil die Kommission keinen Grund zu der Annahme hat, dass, wenn ein Missbrauchsfall aufgedeckt wird, die Mitgliedstaaten nicht in der Lage wären, die Regeln genauso effizient wie die Agentur oder ACER durchzusetzen. Gemäß dem Subsidiaritätsprinzip sollten die nationalen Behörden Durchsetzungsmaßnahmen ergreifen, wenn Missbrauch festgestellt wird. Option 5 – Selbstregulierung der Märkte Bei dieser Option wird davon ausgegangen, dass die Behörden auf EU-Ebene und die Mitgliedstaaten weder hinsichtlich der Festlegung von Regeln noch hinsichtlich der Überwachung tätig werden. Es wird angenommen, dass die Branche selbst bestimmte Regeln für die Marktintegrität vereinbaren wird. Falls Marktmissbrauchsfälle bekannt würden, könnten nationale Gerichte oder staatliche Stellen auf der Ebene der allgemeinen Marktaufsicht an der Durchsetzung solcher Regeln mitwirken. Es kann nicht ausgeschlossen werden, dass die Branche in gewisser Weise bereit wäre, Marktmissbrauchsregeln festzulegen. Die Überwachung und Durchsetzung solcher Regeln würde jedoch a priori als unwirksam betrachtet werden, da der Anreiz für die Datenübertragung durch Marktteilnehmer und für deren Überwachung durch andere Marktteilnehmer oder private Unternehmen ohne die Unabhängigkeit, die staatliche Stellen haben, wohl begrenzt sein wird. Eine schwache Überwachung dürfte zu einem unwirksamen Regime zur Regelung der Marktintegrität führen. Aus diesen Gründen wird diese Option verworfen. Option 6 – Ausweitung der Missbrauchsrichtlinie (keine sektorspezifische Maßnahmen) Eine Erweiterung der Finanzmarktrechtsvorschriften auf alle relevanten Energiemärkte würde diese Märkte in die Finanzmarktregelung einbeziehen. Trotz der engen Verbindungen zwischen den Energiemärkten und bestimmten Finanzmärkten wären die Einbeziehung der Energiewarenmärkte in die Missbrauchsrichtlinie und die Festlegung von Verboten für energiespezifischen Missbrauch (z. B. Zurückhaltung von Erzeugungskapazitäten, Definition von Insider-Informationen) im Rahmen dieser Richtlinie nicht wünschenswert und würden ihren übergreifenden Charakter fragmentieren. Dies haben CESR/ERGEG in ihren Empfehlungen an die Kommission anerkannt, in denen sie erklären, dass eine reine Erweiterung des Geltungsbereichs der Marktmissbrauchsregelungen … in der Missbrauchsrichtlinie auf physische Produkte nicht empfohlen wird ... [sie] wäre mit dem Risiko einer unzweckmäßigen Anwendung der Missbrauchsrichtlinie in anderen Bereichen verbunden Empfehlungen von CESR und ERGEG an die Europäische Kommission – Antwort auf die Frage F.20 Marktmissbrauch. . Angesichts dieses deutlichen Ratschlags und des besonderen Geltungsbereichs der Missbrauchsrichtlinie wurde diese Option nicht näher untersucht.[3] Empfehlungen von CESR und ERGEG an die Europäische Kommission – Antwort auf die Frage F.20 Marktmissbrauch. Bewertung der Optionen Generell erwiesen sich die untersuchten Optionen 1-3 als besser als das „Business-as-usual“-Szenario, da sie in unterschiedlichem Maße Marktmissbrauch besser aufdecken und davor abschrecken sowie die damit verbundenen Kosten für die Gesellschaft verringern können. Gleichzeitig sind mit all diesen Optionen höhere administrative Kosten verbunden. Die Politikoptionen 1b, 2 und 3 haben gegenüber der Option 1a den erheblichen Vorteil, dass sie für das Aufdecken grenzüberschreitender und zwischen zwei oder mehr Warenmärkten erfolgender Missbrauchsfälle besser geeignet sind. Die Optionen 2 und 3 haben gegenüber der Option 1b den Vorteil, dass sie das Potenzial haben, die Effizienz der gesamten Überwachung zu verbessern. Direkt und zentral erfasste Daten würden die gesamte Datenbearbeitung durch die Verringerung der Zahl der Datenübermittlungswege vereinfachen und beschleunigen. Dadurch würde auch das Auftreten von Datenübertragungs- und bearbeitungsfehlern gesenkt werden. Bei der Option 3 sind das Aufdecken von energiespezifischen Marktmissbrauchsfällen und das Abschrecken davor wegen der generellen Regulierungskompetenz von ACER und ihrer besonderen Ausrichtung auf den Energiebereich voraussichtlich am effektivsten. Da ACER bereits existiert, werden die administrativen Kosten für den Betrieb der bei dieser Agentur angesiedelten Marktüberwachung auch niedriger sein als bei der Option 2, bei der eine neue Agentur eingerichtet werden müsste. Daher wird die Option 3 den benannten Zielen am besten gerecht. Wenngleich sich die Gesamtnutzeffekte der vorgeschlagenen Maßnahmen schwer quantifizieren lassen, dürften sie die Kosten des durch sie verursachten Verwaltungsaufwands deutlich aufwiegen. Sonstige Fragen Ausarbeitung sektorspezifischer Regeln Rechtsform Da wichtige Energiehandelsplätze bereits von der Marktmissbrauchsrichtlinie erfasst werden, müssen Definitionen, die Marktmissbrauch speziell in Märkten für den physischen Energiehandel betreffen, sehr gut auf die Missbrauchsrichtlinie abgestimmt sein. Diese Regeln sollten sich, soweit möglich und logisch, von den Konzepten leiten lassen, die den Definitionen in der Missbrauchsrichtlinie zugrunde liegen. Allerdings ist von entscheidender Bedeutung, dass ein maßgeschneidertes Regime die spezifischen Merkmale der Energiemärkte berücksichtigt, insbesondere, dass sie in hohem Maße erheblichen Preisänderungen infolge einer ökonomischen oder physischen Zurückhaltung von Kapazität ausgesetzt sein können. Um Flexibilität und Rechtssicherheit zu ermöglichen, sollten die Regeln in Absprache mit den Marktteilnehmern in Form von Leitlinien ausgearbeitet werden. Diese könnten anschließend durch von der Kommission verabschiedete delegierte Rechtsakte verbindlich gemacht werden. Dieser Vorschlag trägt den meisten Antworten der Branche Rechnung. Dies ist ein vernünftiger Ansatz für alle Optionen, die Regeln auf EU-Ebene erfordern. Er passt zu dem Ansatz, der bei der Regulierung des Finanzsektors im Rahmen der Lamfalussy-Regelungen verfolgt wurde, und würde daher auch zur „Interaktion“ zwischen der Finanzregulierung und der sektorspezifischen Regulierung beitragen. Falls eine EU-Agentur für die Überwachung und detailliertere Leitlinien verantwortlich ist, wäre eine Verordnung die am besten geeignete Form des Basisrechtsakts. Geltungsbereich hinsichtlich der Warenmärkte Die Strom- und Gasmärkte sind mit anderen Warenmärkten verbunden, insbesondere mit den Märkten für Primärenergieprodukte und für Emissionszertifikate im Rahmen des EU-Emissionshandelssystems (EU-EHS). Kohle ist ein wichtiger Primärbrennstoff, der für die Stromerzeugung genutzt wird, während die Preise für Erdöl und für Mineralölerzeugnisse die Strompreise dadurch beeinflussen, dass sie bei langfristigen Erdgaslieferverträgen als Referenz dienen. Auf diesen Märkten herrscht jedoch ein weltweiter Handel, wobei die wichtigsten Teilnehmer in Drittländern niedergelassen sind. Eine isolierte Marktüberwachung auf EU-Ebene wäre unvollständig, und die Missbrauchsregeln wären zum Teil nicht durchsetzbar. Diese Ansicht teilten auch die Konsultationsteilnehmer. Bei den Emissionszertifikaten ist die Lage jedoch anders. Der Emissionshandel im Rahmen des EU-EHS ist vom Geltungsbereich her per Definition europäisch. Mit seiner Einführung wurde die Kohle zu einem zentralen Faktor der europäischen Strommärkte. Der Stromerzeugungssektor ist der größte einzelne Emissionssektor in der EU, auf den ca. 40 % der Emissionen im Rahmen des EU-EHS entfallen. Die Versorgung mit Emissionszertifikaten wirkt sich auf die Entscheidung der Erzeuger für einen bestimmten Brennstoff und somit auf die Nachfrage nach verschiedenen Brennstoffen aus, genauso wie relative Preisentwicklungen bei Brennstoffen den Kraftwerkseinsatz beeinflussen und infolgedessen die Nachfrage nach Kohle bestimmen. Es besteht daher eine wechselseitige Abhängigkeit zwischen beiden Märkten. Wegen dieser Verflechtungen und der wachsenden Bedeutung der CO 2 -Handelsmärkte hat die Kommission beschlossen, eine gründliche Prüfung der Frage einzuleiten, wie die Integrität dieser Märkte am besten gewährleistet werden kann. Die Ergebnisse dieser Prüfung sollen 2011 vorliegen. Überwachung und Bewertung Die fortlaufende Evaluierung und Überwachung der Umsetzung eines maßgeschneiderten Regimes zur Gewährleistung der Integrität der Energiemärkte muss eine Reihe von Bereichen abdecken, darunter die Zweckmäßigkeit von Marktmissbrauchsregeln für Energiemärkte, die „Interaktion“ mit der Finanzmarktregulierung, die Auswirkungen auf die Marktaufsicht auf Ebene der Mitgliedstaaten und die Frage, wie die Koordinierung der Durchsetzung in der Praxis funktioniert, die Wirksamkeit der Überwachung auf EU-Ebene und die tatsächlichen Auswirkungen der Meldung von Transaktionen auf die Marktteilnehmer. Es ist folgender Überwachungs- und Überprüfungszeitplan vorgesehen: Nach zwei Jahren soll ACER der Kommission einen Bericht vorlegen über die Auswirkungen des neuen Regimes auf die Aufsicht auf Ebene der Mitgliedstaaten, die Erfahrung mit der Zusammenarbeit zwischen Behörden auf nationaler Ebene, auch bei der Durchsetzung, und die Auswirkungen der neuen Regelungen auf die Marktteilnehmer, vor allem hinsichtlich der Transaktionsmeldung. Aufbauend auf dem ACER-Bericht überprüft die Kommission die Wirksamkeit der Überwachung auf EU-Ebene. Nach fünf Jahren überprüfen ACER und die Finanzregulierungsbehörden gemeinsam die Interaktion zwischen dem maßgeschneiderten Regime für die Energiemarktintegrität und der umfassenderen Finanzregulierung auf EU-Ebene und nationaler Ebene. Ausgehend von der gemeinsamen Überprüfung von ACER und den Finanzregulierungsbehörden sollte die Kommission dann die Gesamtwirksamkeit des maßgeschneiderten Marktintegritätsregimes überprüfen. [1] Wenn ein in Land A niedergelassener Händler eine Transaktion mit einem anderen, in Land B niedergelassenen Händler tätigt, die in Land C zu liefernden Strom betrifft, würde die Regulierungsbehörde des Landes C die Verantwortung für die Überwachung übernehmen. [2] Wenn ein in Land A niedergelassener Händler Transaktionen tätigt, bei denen die dazugehörige Lieferung in den Ländern B, C und D erfolgt (oder diese Länder betrifft), müsste er diese Transaktionen der Regulierungsbehörde melden, die in Land A zuständig ist. [3] Empfehlungen von CESR und ERGEG an die Europäische Kommission – Antwort auf die Frage F.20 Marktmissbrauch. IT (...PICT...)|COMMISSIONE EUROPEA| Bruxelles, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 definitivo DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE SINTESI DELLA VALUTAZIONE DELL’IMPATTO Documento di accompagnamento alla Proposta di REGOLAMENTO DEL PARLAMENTO EUROPEO E DEL CONSIGLIO concernente l’integrità e la trasparenza del mercato dell’energia {COM(2010) 726 definitivo} {SEC(2010) 1510 definitivo} Prezzi affidabili formati su mercati all’ingrosso liquidi inviano nel breve termine segnali rilevanti ai fini di un funzionamento ottimale delle strutture di produzione dell’energia e delle unità di consumo. Forniscono inoltre un orientamento di lungo termine utile per individuare i bisogni di investimento futuri nelle infrastrutture energetiche. Danno fiducia alle imprese, rassicurandole che saranno in grado di rispondere ai cambiamenti dei mercati. Si tratta di un aspetto di fondamentale importanza, poiché l’economia a basse emissioni di carbonio dell’imminente futuro necessiterà di una visibilità di lungo termine per garantire ingenti investimenti di capitali nelle strutture di nuova generazione. Infine, non da ultimo, i risultati ottenuti sui mercati all’ingrosso serviranno come affidabile punto di riferimento per i prezzi al dettaglio per i consumatori residenziali e gli utilizzatori industriali, e incoraggeranno l’uso efficiente dell’energia. È fondamentale che i cittadini, le imprese e le autorità nazionali nutrano fiducia nell’integrità dei mercati energetici, essendo questi indispensabili per il benessere dei cittadini europei, oltre che per la competitività delle imprese europee. Se non sono contrastate con efficacia, le potenziali pratiche commerciali inique compromettono la fiducia generale, scoraggiano gli investimenti, accrescono la volatilità dei prezzi dell’energia e possono comportare, nel complesso, l'aumento di questi ultimi. A sua volta ciò può determinare una riduzione della competitività di altri settori e delle industrie ad alta intensità energetica. La direttiva sugli abusi di mercato - regolamento finanziario di portata UE - interessa soltanto marginalmente i mercati energetici, essendo destinata ai mercati finanziari. Benché le sue misure siano attualmente in corso di revisione, non è adatta, per la sua natura generica, a individuare irregolarità nel mercato specifico dell’energia (per esempio, la limitazione strategica delle infrastrutture di produzione). La legislazione del mercato interno dell’energia non definisce norme adatte per garantire l’integrità di tali mercati. È possibile che esistano altre norme a livello di Stati membri, ma esse hanno un campo di applicazione soltanto limitato, spesso riferito esclusivamente a un’unica piattaforma di negoziazione e adatto a un solo Stato membro. In sintesi, le norme che disciplinano i mercati energetici sono insufficienti per garantirne un funzionamento stabile e ordinato. I mercati non possono essere controllati in maniera capillare ed è difficile rilevare irregolarità specifiche come quelle che interessano più paesi, più materie prime e più mercati. Questa stessa opinione è stata espressa dalle autorità di regolamentazione settoriali nel parere destinato alla Commissione nonché dai soggetti che hanno partecipato alla consultazione della Commissione. Obiettivi (1) Si dovrebbe creare un quadro efficace ed efficiente che assicuri il corretto funzionamento dei mercati europei di negoziazione dell'energia, in modo che i risultati non siano falsati da abusi di mercato ma riflettano i fondamentali di mercato. Ciò consentirà di aumentare la fiducia di tutte le parti interessate, determinando a sua volta una maggiore partecipazione, una maggiore profondità e liquidità, nonché costi inferiori delle transazioni. (2) Le norme devono efficacemente rilevare le irregolarità proprie del mercato energetico. Devono essere coerenti in tutta Europa, in modo da assicurare che gli operatori siano in grado di applicare i medesimi standard di conformità e non abbiano a che fare con norme e requisiti divergenti nell’ambito di negoziazioni condotte in Stati membri diversi. Inoltre, devono essere complete e interessare tutte le transazioni pertinenti. Ciò significa altresì che le norme devono essere compatibili con la legislazione finanziaria esistente. A tal fine la presente iniziativa introdurrà nel mercato all’ingrosso dell’energia i concetti di abuso di informazioni privilegiate e manipolazione del mercato, entrambi sanciti nella direttiva sugli abusi di mercato. Le norme specifiche saranno tuttavia definite in atti delegati. (3) Per individuare gli abusi di mercato, i mercati all’ingrosso dell’energia dovranno essere regolarmente monitorati. A tal fine, per garantire un controllo dei mercati che funzioni in maniera efficace, si dovrà offrire un accesso tempestivo a dati completi sulle transazioni. Non appena sarà rilevato un abuso, dovrà essere imposto il rispetto della normativa. A questo scopo è necessario nominare autorità competenti che possano efficacemente investigare e dimostrare casi di irregolarità sui mercati energetici. Tali autorità avranno bisogno di essere investite di poteri sanzionatori efficaci per scoraggiare gli operatori di mercato dal compiere abusi in futuro. Per poter contrastare abusi complessi che interessano più paesi e materie prime nei mercati è indispensabile istituire un meccanismo di coordinamento tra regolatori energetici e finanziari. Opzioni politiche Oltre allo scenario dello status quo, sono state esaminate le sette opzioni illustrate di seguito: Opzione 0: status quo Questa opzione non prevede l’adozione di un’iniziativa specifica per il settore; le autorità di regolamentazione supervisionano soltanto alcune parti del mercato. Non esistono norme di condotta concordate a livello di Unione europea che potrebbero essere coerentemente attuate negli Stati membri. Le disposizioni di vigilanza sono diverse tra Stato membro e Stato membro e, sebbene si preveda un progressivo aumento della collaborazione tra le autorità di regolamentazione nazionali dell’energia e l’Agenzia per la cooperazione fra i regolatori nazionali dell’energia (ACER), non esiste una procedura consolidata di accesso ai dati e di scambio di informazioni ai fini del monitoraggio del mercato. Per questo motivo è difficile, se non impossibile, rilevare abusi che si verificano in alcuni mercati e che coinvolgono prodotti/materie prime diversi ma tra loro correlati. Il fatto che non vi sia un’azione a livello di Unione europea non significa che non saranno messe a punto azioni a livello di Stati membri. I legislatori nazionali hanno già iniziato a colmare questa lacuna, adottando provvedimenti nazionali tra cui la raccolta di dati sulle transazioni, il controllo regolamentare e piani di segnalazione. Questi ultimi, pur ampliando chiaramente il campo di applicazione del controllo regolamentare, sono inevitabilmente destinati a rimanere incompleti. Se si sottopongono a monitoraggio soltanto le transazioni relative a uno Stato membro, gli aspetti dei mercati di negoziazione dell’energia che riguardano più materie prime e più paesi rimarranno occultati e talune manipolazioni dei mercati non potranno essere rilevate. Opzione 1a – Norme definite a livello di Unione europea, controllo e applicazione da parte degli Stati membri Questa opzione prevede che le norme relative agli abusi di mercato siano definite a livello di Unione europea. I mercati sono controllati dagli Stati membri tramite un’attività decentrata di segnalazione delle transazioni ai regolatori competenti. I regolatori nazionali si assumerebbero la responsabilità di controllare le transazioni che sono effettuate nello Stato membro (o sono correlate allo Stato membro) in cui essi hanno competenza giurisdizionale Se un operatore stabilito nel paese A avvia una transazione con un altro operatore stabilito nel paese B per l’approvvigionamento di energia elettrica nel paese C, il regolatore del paese C ha la responsabilità di effettuare i controlli. . Le transazioni vengono trasmesse a ciascun regolatore separatamente, da operatori o parti terze. Operatori e/o intermediatori finanziari dovrebbero trasmettere tutte le loro transazioni relative al mercato all’ingrosso dell’energia al regolatore del paese in cui sono stabiliti, indipendentemente dal luogo in cui è effettuata la consegna Se un operatore stabilito nel paese A avvia transazioni che prevedono consegne relative al paese o nel paese B, C e D, costui dovrà riferire tali transazioni al regolatore competente nel paese A. . I dettagli delle transazioni segnalate e il formato richiesto per la trasmissione dei dati sono definiti a livello di Unione europea. I dati sulle transazioni sono archiviati in maniera diversa, in sistemi separati di proprietà delle 27 autorità di regolamentazione nazionali. I regolatori applicano un meccanismo di scambio dei dati decentrato, che consente loro di monitorare tutte le transazioni realizzate nel territorio su cui hanno competenza, e attuano le norme di condotta commerciale definite per il loro settore. Nel caso in cui le transazioni riguardino più Stati membri (per esempio, contratti per differenze di prezzo in base all'ubicazione), dovrebbero essere messi a punto norme e meccanismi di coordinamento. Tali norme e meccanismi definirebbero anche le responsabilità relative all’attuazione e gli obblighi di cooperazione. La cooperazione a livello regolamentare può essere supportata da un organismo dell’UE (per esempio, l’ACER). [1][2] Se un operatore stabilito nel paese A avvia una transazione con un altro operatore stabilito nel paese B per l’approvvigionamento di energia elettrica nel paese C, il regolatore del paese C ha la responsabilità di effettuare i controlli. Se un operatore stabilito nel paese A avvia transazioni che prevedono consegne relative al paese o nel paese B, C e D, costui dovrà riferire tali transazioni al regolatore competente nel paese A. Opzione 1b – Norme definite a livello di UE, gli Stati membri riferiscono, controllano e applicano la normativa, l’agenzia dell’UE elabora i dati e controlla gli abusi che interessano più paesi e più materie prime In questa opzione, proprio come per l’Opzione 1a, le norme relative agli abusi di mercato, gli obblighi di rendicontazione, il formato delle informazioni e gli obblighi riguardanti il controllo e l’attuazione sono definiti a livello di UE. Tuttavia, rispetto all’Opzione 1, si rilevano due differenze. In primo luogo, mentre le autorità competenti degli Stati membri continuano a occuparsi del controllo delle transazioni del quale sono responsabili, a livello di Unione europea è introdotto un meccanismo di controllo aggiuntivo. Questa funzione di controllo si dovrebbe essere incentrata sulla rilevazione di abusi di mercato che interessano più paesi e più materie prime. In secondo luogo, anziché utilizzare un meccanismo decentrato per lo scambio dei dati, i regolatori invierebbero direttamente i dati sulle transazioni all’Agenzia dell’UE, che li classificherebbe in base al luogo della consegna. I dati così classificati verrebbero quindi nuovamente trasmessi al regolatore competente. Una copia di tutti i dati pervenuti rimarrebbe in possesso dell’Agenzia dell’UE, che avrebbe così la possibilità di monitorare gli abusi di mercato riferiti. Opzione 2 – Norme definite a livello di UE, controllo effettuato in maniera condivisa da un’unica agenzia dell’UE e dagli Stati membri, attuazione da parte degli Stati membri A differenza dell’Opzione 1b, le transazioni sarebbero comunicate all’agenzia dell’UE. Non è prevista la segnalazione diretta ai regolatori, ma le autorità nazionali avrebbero accesso ai dati archiviati dall’organismo dell’UE. Nell’ambito della medesima procedura descritta all’Opzione 1b, l’agenzia dell’UE classificherebbe le transazioni e invierebbe i dati dedicati ai rispettivi regolatori. Ciò permetterebbe loro di controllare le transazioni relative al territorio di loro competenza, senza accollarsi l’onere della raccolta dei dati. Opzione 3 – Norme definite a livello di UE, controllo effettuato in maniera condivisa da ACER e Stati membri, attuazione da parte degli Stati membri Questa opzione è analoga all’Opzione 2, ma tutte le funzioni e le competenze a livello UE sarebbero assunte dall’ACER. Opzione 4 – Norme definite a livello di UE, controllo e attuazione da parte dell’ACER o da un’unica agenzia dell’UE nei casi transfrontalieri Quest’opzione è equivalente alle Opzioni 2 e 3; tuttavia, in tutti i casi di rilevamento di abusi che interessano più paesi, spetterebbe all’ACER o all’agenzia dell’UE il compito di far rispettare la normativa. Tale opzione è stata tuttavia esclusa da un’ulteriore analisi perché la Commissione non ha motivo di credere che, nel caso in cui siano rilevati abusi, gli Stati membri non siano in grado di attuare le norme con la stessa efficienza dell’agenzia o dell’ACER. In conformità con il principio di sussidiarietà, in caso di abusi abuso dovrebbero intervenire le autorità nazionali. Opzione 5 – Autoregolazione dei mercati Questa opzione presuppone che le autorità pubbliche a livello di UE o di Stati membri non intraprendano alcuna azione, né in materia di definizione di norme né di monitoraggio. Si presuppone che sia l’industria stessa a concordare alcune norme sull’integrità dei mercati. In caso di abusi manifesti, il rispetto della normativa potrebbe essere imposto dai i tribunali nazionali o dalle autorità pubbliche responsabili della vigilanza generale sui mercati. Non si può escludere che l’industria possa definire, in qualche forma, norme sugli abusi di mercato. Tuttavia, il controllo e l’attuazione di tali norme sembrano a priori inefficaci, poiché gli operatori di mercato sarebbero scarsamente incentivati a trasferire i dati e sottoporli al controllo di altri operatori di mercato o società private privi del grado di indipendenza delle autorità pubbliche. Un meccanismo debole di controllo avrebbe come probabile conseguenza un regime inefficace di integrità dei mercati. Per queste ragioni l’opzione è accantonata. Opzione 6 – Estensione della direttiva sugli abusi di mercato (nessuna azione specifica per il settore) L’estensione della legislazione relativa al mercato finanziario al fine di coprire tutti i mercati pertinenti dell’energia assoggetterebbe tali mercati alle disposizioni del quadro normativo finanziario. E tuttavia, stretti legami tra mercati energetici e alcuni mercati finanziari, compresi i mercati dell’energia fisica, e la definizione di divieti in relazione ad abusi specifici per il mercato energetico (per esempio, la limitazione di infrastrutture di produzione, la definizione di informazioni interne) all’interno della direttiva sugli abusi di mercato non sono auspicabili e comprometterebbero la natura generale di tale normativa. Questo aspetto è stato riconosciuto dal CESR e dall’ERGEG nel parere inviato alla Commissione, in cui sostengono che “la mera estensione del campo di applicazione dei regolamenti sugli abusi di mercato (…) di cui alla direttiva sugli abusi di mercato ai prodotti fisici non è raccomandata… [essa] comporterebbe il rischio di un’applicazione inadeguata della direttiva in altri ambiti” Parere del CESR e dell’ERGEG alla Commissione europea – risposta alla Domanda F.20 – Abusi di mercato. . Alla luce di questa ferma raccomandazione, nonché del campo di applicazione distinto della direttiva, questa opzione non viene analizzata nel dettaglio.[3] Parere del CESR e dell’ERGEG alla Commissione europea – risposta alla Domanda F.20 – Abusi di mercato. Valutazione delle opzioni In generale, le opzioni 1-3 esaminate si sono dimostrate migliori rispetto allo scenario dello status quo, poiché permettono di rilevare e scoraggiare gli abusi di mercato, in maggiore o minore misura, e ridurre i relativi costi per la società. Al tempo stesso tutte queste opzioni comportano costi amministrativi più elevati. Le opzioni politiche 1b, 2 e 3 presentano un vantaggio significativo rispetto all’azione 1a, poiché permettono di rilevare meglio gli abusi che interessano più paesi e più materie prime. Le opzioni 2 e 3 sono più vantaggiose rispetto all’opzione 1b poiché potenzialmente permettono di accrescere l’efficacia dell’azione generale di controllo. La raccolta diretta di dati, a livello centrale, semplificherebbe e accelererebbe la gestione degli stessi, riducendo il numero di canali di raccolta. Ciò a sua volta permetterebbe di ridurre gli errori di trasmissione e manipolazione dei dati. L’opzione 3 garantisce buone probabilità di rilevare e scoraggiare gli abusi sul mercato dell’energia in maniera più efficace, grazie all’esperienza in materia di regolamentazione maturata dall’ACER, in particolare per quanto riguarda il settore dell'energia. Poiché l’ACER è già operativa, i costi necessari per il monitoraggio del mercato tramite tale organismo sarebbero inferiori rispetto all’opzione 2, che prevede invece la costituzione di una nuova agenzia. Pertanto, l’opzione 3 è quella che risponde in maniera più pertinente agli obiettivi individuati. Sebbene i benefici generali delle misure proposte siano difficili da quantificare, essi appaiono nettamente superiori al costo dell’onere amministrativo da essi generato. Altre questioni Elaborazione di norme specifiche per il settore – forma giuridica Poiché importanti ambiti degli scambi nel settore dell’energia sono già contemplati dalla direttiva sugli abusi di mercato, le definizioni riguardanti le irregolarità di mercato che riguardano nello specifico i mercati dell’energia fisica dovranno interagire perfettamente con la direttiva. Per quanto possibile e logico, le norme dovrebbero essere ispirate dai concetti sottesi alle definizioni contenute nella direttiva. Tuttavia, è essenziale che un regime istituito ad hoc tenga conto delle caratteristiche specifiche dei mercati dell’energia, in particolare del loro elevato livello di sensibilità a significative oscillazioni di prezzo in conseguenza della limitazione fisica ed economica delle capacità. Per garantire flessibilità e certezza del diritto, le norme dovrebbero essere elaborate sotto forma di linee guida, in consultazione con gli operatori del mercato. Dovrebbero successivamente essere rese vincolanti attraverso atti delegati adottati dalla Commissione. Questo suggerimento era contenuto anche nella maggior parte delle risposte dell’industria. Si tratta di un approccio ragionevole per ciascuna delle opzioni che richiedono la definizione di norme a livello di Unione europea ed è coerente con quello adottato nel regolamento sul settore finanziario nell’ambito degli accordi “Lamfalussy”; per questa ragione favorirebbe senz’altro anche l’interazione tra il regolamento finanziario e un regolamento specifico per il settore. Nel caso in cui l’organismo responsabile dei controlli, e dell’elaborazione di linee guida più particolareggiate, fosse un’agenzia dell’UE, la forma più adeguata per l’atto di base sarebbe un regolamento. Ambito delle materie prime I mercati dell’elettricità e del gas sono interconnessi con i mercati di altre materie prime, in particolare con i mercati dei prodotti energetici primari e delle quote di emissioni all’interno del sistema per lo scambio di quote di emissioni dell’UE (EU ETS). Il carbone è un importante combustibile primario utilizzato a fini energetici, mentre i prezzi del petrolio e dei prodotti petroliferi influenzano i prezzi dell’energia elettrica parametri di riferimento per i contratti di approvvigionamento di gas nel lungo termine. In tali mercati, tuttavia, operano importanti soggetti stabiliti in paesi terzi. Un'azione di controllo dei mercati isolata a livello europeo sarebbe incompleta e le norme sugli abusi parzialmente inattuabili. Dello stesso avviso sono anche i soggetti che hanno partecipato alle consultazioni. Lo stesso però non si può dire nel caso delle quote di emissioni. Lo scambio di quote di emissioni nell’ambito dell’EU ETS ha un ambito di applicazione, per definizione, europeo. Con l’introduzione di tale meccanismo il carbonio è divenuto un elemento centrale per i mercati europei dell’energia elettrica. Il settore della produzione energetica è il principale settore responsabile dell’emissione di gas a effetto serra nell’UE, pari a circa il 40% circa di emissioni nell’ambito dell’EU ETS. La fornitura di quote di emissioni incide sulla scelta del combustibile per i generatori e, di conseguenza, sulla domanda di combustibili diversi, proprio come le fluttuazioni relative dei prezzi dei combustibili influenzano la spedizione e, di conseguenza, determinano la domanda di carbonio. I due mercati sono quindi interdipendenti. Riconoscendo tale interdipendenza e la crescente importanza dei mercati del carbonio, la Commissione ha deciso di avviare un esame approfondito delle modalità per assicurare al meglio l'integrità di tali mercati, i cui risultati sono attesi per il 2011. Controlli e valutazione Le attuali azioni di valutazione e monitoraggio dell’attuazione di un regime specifico per assicurare l’integrità dei mercati dell’energia dovranno interessare una serie di ambiti, tra cui l’adeguatezza delle norme sugli abusi di mercato riferite ai mercati energetici, l’interazione con il regolamento sui mercati finanziari, l’impatto sulla supervisione dei mercati a livello di Stati membri e le modalità di funzionamento, nella pratica, del coordinamento dell’attuazione, l’efficacia dei controlli a livello di UE e l’impatto effettivo della rendicontazione delle transazioni sugli operatori del mercato. In materia di controlli e revisioni si prefigura un calendario articolato come segue: Entro due anni, l’ACER dovrà presentare una relazione alla Commissione relativa all’impatto del nuovo regime sulla supervisione a livello di Stati membri, sulla cooperazione tra autorità nazionali, anche a livello di attuazione, e all’impatto dei nuovi accordi sugli operatori di mercato, in particolare per quanto concerne la segnalazione delle transazioni. Basandosi sulla relazione dell’ACER, la Commissione riesaminerà l’efficacia dei controlli a livello UE. Entro cinque anni, dovrà essere presentata una revisione congiunta da parte dell’ACER e dei regolatori finanziari dell’interazione tra il regime di integrità specifico per il settore energetico e un regolamento finanziario di più ampio respiro a livello europeo e nazionale. Sulla base della revisione congiunta da parte dell’ACER e dei regolatori finanziari, la Commissione riesaminerà l’efficacia generale del regime di integrità relativo ai mercati in questione. [1] Se un operatore stabilito nel paese A avvia una transazione con un altro operatore stabilito nel paese B per l’approvvigionamento di energia elettrica nel paese C, il regolatore del paese C ha la responsabilità di effettuare i controlli. [2] Se un operatore stabilito nel paese A avvia transazioni che prevedono consegne relative al paese o nel paese B, C e D, costui dovrà riferire tali transazioni al regolatore competente nel paese A. [3] Parere del CESR e dell’ERGEG alla Commissione europea – risposta alla Domanda F.20 – Abusi di mercato. EN (...PICT...)|EUROPEAN COMMISSION| Brussels, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 final COMMISSION STAFF WORKING PAPER SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying document to the Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on energy market integrity and transparency {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final} Reliable prices formed on liquid wholesale markets send crucial short term signals for the optimal operation of energy production facilities and consumption units. They also give long term guidance where future investments in energy infrastructure are needed. They give confidence to businesses that they will be able to respond to changes in the markets. This will be vital, since tomorrow's low carbon economy will require long term visibility to underwrite high capital investments in new generation facilities. Last, but not least outcomes on wholesale markets serve as a reliable benchmark for retail prices for household consumers and industrial users, and encourage efficient use of energy. Because they are crucial to the well being of Europe's citizens, and to the competitiveness of Europe's businesses, it is of central importance that citizens, businesses and national authorities can have confidence in the integrity of energy markets. Unless effectively addressed, the potential for unfair trading practice undermines public trust, deter investment, increases volatility of energy prices and may lead to higher energy prices in general. This in turn may also reduce competitiveness of other sectors and energy intensive industries. EU level financial regulation, the Market Abuse Directive (MAD), only partly covers energy markets as it is designed for financial markets. Though its measures are currently under review, due to its overarching nature it will not fully capture energy specific market misconducts (e.g. strategic withholding of generation assets). Internal energy market legislation does not set out standards to ensure the integrity of such markets. Some other rules may exist on the level of Member States but they are only limited in scope, often relating only to a single trading platform and covering a single Member State. In summary, the rules governing energy markets are insufficient to ensure their stable and orderly functioning. Markets cannot be comprehensively monitored and specific misconducts, such as cross-border, cross-commodity and cross-market misconducts are difficult to detect. This view is supported by sectoral regulators in their advice to the Commission, and by the respondents to the Commission's consultation. Objectives (1) There should be an efficient and effective framework which ensures that Europe's traded energy markets function properly, i.e. their outcomes are not distorted by abusive market behaviour, but truly reflect market fundamentals. This shall generate an increased level of trust of all stakeholders, which in turn will lead to higher participation, more depth and liquidity and lower transactional costs. (2) The rules need to effectively capture energy specific market misconducts. They need to be consistent throughout Europe so as to ensure that traders are able to apply the same compliance standards and are not faced with diverging rules and requirements when trading in different Member States. Furthermore, they have to be also complete and cover all relevant transactions. This also means that rules have to be compatible with existing financial legislation. To this end the present initiative will introduce the concepts of insider dealing and market manipulation, enshrined in MAD, to wholesale energy market. The detailed rulebook will, however, be specified in delegated acts. (3) In order for market misconduct to be detected, wholesale energy markets need to be regularly monitored To this end, an effectively functioning market monitor would need to have timely access to complete and verified sets of transactional data. Once market misconduct is detected, compliance with the rules needs to be enforced. For this purpose, competent enforcement authorities need to be defined who can effectively investigate and prove instances of market abuses on energy markets. They would need to have effective sanctioning powers to deter market participants from future misconduct. To tackle complex cross border and cross commodity market abuses a proper coordination mechanism between financial and energy regulators needs to be established. Policy options Apart from the 'Business As Usual' scenario we considered seven options with the following features: Option 0: Business as usual Under this option no sector-specific initiative is taken, regulatory authorities supervise only some parts of the traded market. There are no market conduct rules agreed at EU-level which could be coherently implemented in Member States. The supervisory frameworks are different between each Member State, and, although national energy regulatory authorities will increasingly cooperate within the Agency for the Cooperation of Energy Regulators (ACER), there is no established process of data access and exchange for market monitoring purposes. Therefore, market misconducts taking place in several markets and involving different but interrelated products/commodities are difficult if not possible to detect. No EU action does not mean that actions will not be taken on Member State level. Already national legislators have already started filling this gap and introduced national measures including transactional data collection, regulatory monitoring and reporting schemes. These schemes, though clearly increase the scope of regulatory supervision, will inevitably remain incomplete. By monitoring transactions relating to a single Member State, the cross-commodity and cross-border aspects of traded energy markets remain uncovered and certain market manipulations will go undetected. Option 1a – Rules defined at EU level, Member States monitor and enforce This option foresees market misconduct rules defined at EU-level. Markets are monitored on the Member State level based on decentralised transaction reporting to competent regulatory authorities. National Regulators would assume monitoring responsibility for transactions that are delivered in (or related to) the Member State in which they have jurisdiction If a trader established in Country A engages in a transaction with another trader established in Country B concerning electricity for delivery in Country C, the Regulator of Country C would assume monitoring responsibility. . Transactions are reported to each Regulator separately by traders or third parties. Traders and/or brokers would report all their wholesale energy transactions to the Regulator where they are established irrespective where the delivery takes place If a trader established in Country A engaged in transactions which are delivered in (or relating to) Country B, C and D it would have to report these transactions to the Regulator having jurisdiction in Country A. . Reported transaction details and data formats are defined on EU-level. Transactional data are stored in different ways, in separate systems of the 27 national regulatory authorities. Regulators operate a decentralised data exchange mechanism which enables them to monitor all transactions which are delivered in their jurisdiction and enforce the tailor-made market conduct rules. In case the transactions concern a number of Member States (e.g. contracts for location price differences), appropriate rules and coordination mechanisms would have to be put in place. Such rules and mechanisms would also define enforcement responsibilities and obligations to cooperate. Regulatory cooperation can be supported by an EU body (e.g. ACER). [1][2] If a trader established in Country A engages in a transaction with another trader established in Country B concerning electricity for delivery in Country C, the Regulator of Country C would assume monitoring responsibility. If a trader established in Country A engaged in transactions which are delivered in (or relating to) Country B, C and D it would have to report these transactions to the Regulator having jurisdiction in Country A. Option 1b – Rules defined at EU level, Member States report, monitor and enforce, EU Agency process data and monitors cross-border and cross-commodity misconduct In this option, just like under Option 1a, market misconduct rules, reporting obligations, data formats and monitoring and enforcement obligations are defined on EU-level. However, when comparing with Option 1, there are two differences. Firstly, while competent authorities of the Member States continue monitoring transactions for which they assume responsibility, there is an additional layer of monitoring introduced on EU level. This monitoring function would concentrate on the detection of market abuses of cross-border and cross-commodity nature. Secondly, instead of operating a decentralised data exchange mechanism, Regulators directly send transactional data to the EU Agency which sorts them by place of delivery. The sorted data sets are then sent back to the respective competent Regulator. A copy of all received data remains with the EU Agency enabling it to monitor the referred market abuses. Option 2 – Rules defined at EU level, shared monitoring in a unique EU Agency and Member States, enforcement by Member States Unlike in Option 1b, transactions are reported to the EU Agency. No direct reporting to Regulators is foreseen, but national authorities have access to the data held by the EU body. In the same process as described under Option 1b, the EU Agency sorts the transactions and sends the dedicated data sets to the respective regulators. This enables them to monitor transactions in their jurisdiction without collecting data themselves. Option 3 – Rules defined at EU level, shared monitoring by ACER and Member States, enforcement by Member States This option is equivalent to Option 2, however, all functions and competences of the EU level body are assumed by ACER. Option 4 – Rules defined at EU level, monitoring and enforcement by ACER or unique EU Agency in cross-border cases This option is equivalent to Options 2 and 3, however, in all cross-border cases of detected misconduct, ACER or the EU Agency would assume responsibility for enforcement. This option is however discarded for further analysis because the Commission has no reason to believe that in case misconduct is detected, Member States would not be able to enforce rules as efficiently as the Agency or ACER. In accordance with the subsidiarity principle where abuse is detected national authorities should take enforcement action. Option 5 – Self-regulation of the markets. This option assumes that there will be no action undertaken by public authorities at the EU level or by Member States, neither regarding definition of rules nor regarding monitoring. It is assumed that the industry itself will agree upon some market integrity rules. In case misconduct would become known, national Courts or public authorities on level of general market oversight could get involved in enforcement of such rules. It cannot be excluded that in some ways the industry would agree to establish market misconduct rules. Monitoring and enforcement of such rules would be expected however, a priori ineffective as the incentive to transfer data by market participants and have them monitored by other market participants or private companies without the level of independence of public authorities will be limited. Weak monitoring is likely to result in an ineffective market integrity regime. For these reasons this option is discarded. Option 6 – Extension of MAD (No sector specific action) Extension of financial market legislation to cover all relevant energy markets would bring these markets within the financial regulatory framework. Notwithstanding, the close links between energy markets and some financial markets, including physical energy markets and defining prohibitions of energy specific misconducts (e.g witholding of production assets, definition of inside information) within MAD is not desirable and would fragment its overarching character. This was recognised by CESR/ERGEG in their advice to the Commission where they state "A mere extension of the scope of market abuse regulations…in MAD to physical products is not reccomended… [it] would bear the risk of leading to an inappropiate application of MAD in other areas" CESR ERGEG advice to the European Commission – response to Question F.20 – Market Abuse. . It the light of this strong advice, and the distinct scope of MAD, this option was not considered in detail.[3] CESR ERGEG advice to the European Commission – response to Question F.20 – Market Abuse. Evaluation of options In general, options 1-3 examined proved to be better as the BAU scenario as they can, to varying degrees, detect better and deter market misconduct and reduce related costs to society. At the same time all of these options involve higher administrative costs. Policy options 1b, 2 and 3 have the significant advantage over option 1a that they better enable the detection of cross-border and cross-commodity abuses. Options 2 and 3 have the advantage over option 1b that they have the potential to increase the efficiency of the overall monitoring exercise. Directly and centrally captured data would simplify and speed up overall data handling by reducing the number of data supply routes. This would also reduce the occurrence of data transmission and handling errors. Option 3 is likely to detects and deter energy specific market abuses most effectively because of ACER's the overall regulatory expertise and its special energy focus. As ACER already exists the administrative cost of running the market monitor attached to this agency will also be lower when compared to option 2 where a new Agency would need to be set up. Therefore option 3 matches best the identified objectives. Though the overall benefits of the proposed measures are difficult to quantify it appears that they clearly outweigh the cost of administrative burden they generate. Other Issues Elaboration of sector specific rules – legal form Because important venues for energy trading are already covered by MAD, definitions relating to market misconduct specifically covering the physical energy markets will need to interact very well with MAD. To the extent possible and logical, the rules should be inspired by the concepts underlying the definitions in MAD. However, it is essential that a tailor made regime takes account of the specific characteristics of energy markets, in particular, their high level of susceptibility to significant changes in price as a result of economic or physical withholding of capacity. In order to allow for flexibility and legal certainty the rules should be elaborated in guidelines in consultation with market participants. These could then be made binding through delegated acts adopted by the Commission. This suggestion was reflected in the majority of industry responses. This represents a sensible approach for each of the options requiring EU level rules. It fits in with the approach taken in financial sector regulation under the Lamfalussy arrangements, and would therefore also aid interaction between financial regulation and sector specific regulation. Where an EU agency is responsible for monitoring, and the elaboration of more detailed guidelines, the most appropriate form for the basic act would be a Regulation. Commodity scope Electricity and gas markets are interlinked with other commodity markets, in particular with markets for primary energy products and for emission allowances (EUAs) within the EU Emissions Trading System (EU ETS). Coal is an important primary fuel used in power generation, while oil and oil product prices influence electricity prices through their role as reference in long-term gas supply contracts. However, these markets are globally traded with major participants established in third countries. An isolated, EU-level market monitoring would remain incomplete and misconduct rules partly unenforceable. This view was also shared by the respondents to the consultation. This is, however, different in case of the emission allowances. Emission trading under the EU ETS is by definition European in scope. With its introduction, carbon became central to European electricity markets. The power generation sector is the single largest emitting sector in the EU, representing around 40% of the emissions under EU ETS. The supply of emission allowances impacts generators' fuel choice and, with that, the demand for different fuels; just like relative price developments of fuels influence plant dispatch and, as a result, determine the demand for carbon. The two markets are therefore mutually interdependent. Recognising these interlinkages and the growing importance of traded carbon markets the Commission has decided to initiate an in depth review into how best to ensure the integrity of these markets. The results of the review are due in 2011. Monitoring and evaluation Ongoing evaluation and monitoring of the implementation of a tailor made regime for ensuring the integrity of energy markets will need to cover a number of areas including the appropriateness of market abuse rules covering energy markets, interaction with financial market regulation, the impact on MS level market oversight and how coordination of enforcement works in practice, the effectiveness of EU level monitoring, and the actual impact of transaction reporting on market participants. We envisage a monitoring and review schedule along the following lines: After two years a report from ACER to the Commission on the impact of on new regime on MS level oversight, experience on the cooperation between national level authorities including in enforcement and the impact of new arrangements on market participants, particularly with respect to transactions reporting. Building on the ACER report, the Commission shall review the effectiveness of EU level monitoring. After five years, a joint review by ACER and financial regulators of the interaction between the tailor made integrity regime for energy and wider financial regulation at an EU and national level. Based on the joint review by ACER and financial regulators, the Commission should then review the overall effectiveness of the tailor made market integrity regime. [1] If a trader established in Country A engages in a transaction with another trader established in Country B concerning electricity for delivery in Country C, the Regulator of Country C would assume monitoring responsibility. [2] If a trader established in Country A engaged in transactions which are delivered in (or relating to) Country B, C and D it would have to report these transactions to the Regulator having jurisdiction in Country A. [3] CESR ERGEG advice to the European Commission – response to Question F.20 – Market Abuse. HU (...PICT...)|EURÓPAI BIZOTTSÁG| Brüsszel, 2010.12.8. SEC(2010) 1511 végleges BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM A HATÁSVIZSGÁLAT ÖSSZEFOGLALÁSA amely a következő dokumentumot kíséri: Javaslat: AZ EURÓPAI PARLAMENT ÉS A TANÁCS RENDELETE az energiapiacok integritásáról és átláthatóságáról {COM(2010) 726 végleges} {SEC(2010) 1510 végleges} A likvid nagykereskedelmi piacokon kialakuló megbízható árak rövid távú jelzéseket adnak az energiatermelő létesítmények és a fogyasztóhelyek optimális üzemeltetéséhez, miközben hosszú távon megmutatják az energetikai infrastruktúra-fejlesztési beruházások szükséges irányát. A nagykereskedelmi piaci árak megnyugtatják a vállalkozásokat afelől, hogy képesek lesznek reagálni a piacok változásaira. Ez nagyon fontos, hiszen a holnap kis szén-dioxid-kibocsátású gazdaságának hosszú távon átláthatónak kell lennie ahhoz, hogy meglegyen a készség a szükséges új energia-előállító létesítményekre irányuló tőkeberuházásokra. A nagykereskedelmi energiapiacokról érkező jelzések nem utolsósorban megbízható referenciaként is szolgálnak a háztartási fogyasztók és az ipari felhasználók által fizetendő kiskereskedelmi árakhoz, és bátorítják a hatékony energiafelhasználást. Mivel a nagykereskedelmi energiapiacok létfontosságú szerepet játszanak az európai polgárok jólétének és az európai vállalkozások versenyképességének biztosításában, nagyon fontos, hogy a polgárok, a vállalkozások és a nemzeti hatóságok megbízzanak integritásukban. Megfelelő megelőző intézkedések hiányában a tisztességtelen kereskedelmi gyakorlat alááshatja ezt a bizalmat, visszatarthatja a befektetőket, növelheti az energiaárak volatilitását, és általában véve magasabb energiaárakat eredményezhet. Ez pedig kedvezőtlenül hathat más ágazatok és az energiaintenzív iparágak versenyképességére. A pénzügyi területet ebből a szempontból szabályozó uniós jogi aktus, a piaci visszaélésekről szóló irányelv elsősorban a pénzügyi piacokra összpontosít, az energiapiacokra csak részben vonatkozik. Bár intézkedései jelenleg felülvizsgálat alatt állnak, széles hatókörénél, átfogó jellegénél fogva ez az irányelv nem tehető képessé arra, hogy teljes mértékben figyelembe vegye az energiapiacokon megjelenő sajátos visszaélésszerű viselkedésformákat (mint például a termelési kapacitások stratégiai célú visszatartását). E piacok integritását a belső energiapiacra vonatkozó szabályozás sem garantálja. Tagállami szinten lehetnek ilyen célú szabályok hatályban, ezek hatóköre azonban korlátozott, gyakran csak egy-egy kereskedési platformra és csak egyetlen tagállamra vonatkoznak. Összefoglalóan: az energiapiacok működését meghatározó szabályok elégtelenek a stabilitás és a rend biztosításához. Nem adnak lehetőséget a piacok átfogó ellenőrzés alatt tartásához, és a különböző releváns visszaélésszerű magatartásformák (az egyik tagállamról másikra, egyik áruról másikra, egyik piacról másikra átterjedő visszaélések) észlelését sem könnyítik meg. Erről az ágazati szabályozó hatóságok is beszámolnak a Bizottságnak adott tanácsaikban, a Bizottság által kezdeményezett konzultációk résztvevői pedig visszajelzéseikben. Célkitűzések (1) Olyan hatékony és eredményes keretszabályozást kell kialakítani, amely biztosítja Európa kereskedésen alapuló energiapiacainak megfelelő működését, vagyis azt, hogy a piaci folyamatokat ne torzítsák visszaélést megvalósító piaci magatartásformák, és a piacok a versenyalapú piacok normál működési mintáit kövessék. Ez valamennyi érdekelt esetében növeli a bizalmat, ami viszont nagyobb vállalkozó kedvet, kiforrottabb működésmódot, jobb likviditást és alacsonyabb ügyleti költségeket eredményez. (2) A szabályoknak jól kell megragadniuk az energiapiac sajátos visszaélésszerű magatartásformáit. A szabályozásnak Európa teljes egészére nézve következetesnek kell lennie, biztosítania kell, hogy a kereskedőknek minden tagállamban ugyanazokat az előírásokat kelljen követniük, ki kell zárnia, hogy tagállamonként eltérőek legyenek a követelmények. További elvárás a szabályozás teljessége, vagyis az, hogy mindenfajta ügyletre vonatkozzék. Ez azt is jelenti, hogy a szabályoknak igazodniuk kell a pénzügyi jog már meglévő előírásaihoz. Ezért a kezdeményezés a piaci visszaélésekről szóló irányelvvel már bevezetett fogalmi körben gondolkodik, és ennek megfelelően a bennfentes kereskedelem és a piaci manipuláció fogalmának a nagykereskedelmi energiapiacokra való alkalmazását tűzi ki célul. A részletszabályok meghatározása a Bizottság felhatalmazáson alapuló jogi aktusaira marad. (3) A piaci visszaélések észleléséhez a nagykereskedelmi energiapiacok rendszeres és eredményes ellenőrzése szükséges. A piac ellenőrzését végző szervezetnek ehhez időben és hiánytalanul hozzá kell jutnia az ügyletek ellenőrzött adataihoz. Visszaélésszerű magatartásformák észlelésekor a szabályok betartatása hatósági fellépést igényel. Ehhez olyan, kellő hatáskörrel felruházott hatóságokat kell kijelölni, amelyek jogosultak és képesek az energiapiacokon elkövetett piaci visszaélések kivizsgálására és bizonyítására. E hatóságok számára azt is lehetővé kell tenni, hogy hatékony szankciók alkalmazásával törekedjenek a további visszaélések megelőzésére. A komplex, egyik tagállamról a másikra vagy egyik árupiacról a másikra átterjedő piaci visszaélések visszaszorítása megfelelő koordinációt igényel a pénzügyi és az energiapiaci szabályozó hatóságok között, melynek mechanizmusát fel kell állítani. Megoldási lehetőségek A „marad minden a régiben” forgatókönyv mellett hét lehetőséget vettünk fontolóra, a következők szerint: 0. lehetőség: Marad minden a régiben Ez a lehetőség abban áll, hogy nem kerül sor külön az ágazatot érintő kezdeményezésre, és a szabályozó hatóságok csak a piac egyes részeit felügyelik. A piaci magatartásformák területén nincsenek olyan EU-szintű szabályok, amelyeket a tagállamok koherens módon alkalmazhatnának. Minden tagállamban más-más felügyeleti rendszer működik, és annak ellenére, hogy az energiaágazat nemzeti szabályozó hatóságai az Energiaszabályozók Együttműködési Ügynöksége (Agency for the Cooperation of Energy Regulators – ACER) keretében egyre fokozottabb együttműködést folytatnak egymással, nem állnak rendelkezésre azok a folyamatok, amelyek révén a hatóságok a piac ellenőrzéséhez szükséges adatokhoz hozzáférhetnének és azokat egymással kicserélhetnék. Ebből az következik, hogy a különböző piacokon, illetve különböző, de piacaikat tekintve egymástól nem független termékek/áruk vonatkozásában megvalósuló piaci visszaélések észlelése nagy nehézségekbe ütközik, sok esetben pedig eleve lehetetlen. Az EU-szintű beavatkozás hiánya nem jelenti azt, hogy ne volna mód tagállami szinten fellépni. A tagállami jogalkotók már elkezdték pótolni ezt a hiányt, és több helyütt is bevezettek nemzeti szintű intézkedéseket például az ügyletekre vonatkozó adatok gyűjtése vagy az ellenőrzési és beszámolási rendszerek kialakítása terén. Bár ezek a rendszerek kétségkívül növelik a felügyeleti tevékenység hatókörét, természetüknél fogva sohasem lehetnek teljesek. A csak egyetlen tagállamot érintő ügyletek figyelemmel kísérése nem biztosítja a kereskedelmen alapuló energiapiacok országhatárokon, illetve különböző árukon átívelő aspektusainak ellenőrzését, így bizonyos piaci manipulációkra sohasem derülhet fény. 1.a lehetőség – EU-szintű szabályok, tagállami szintű ellenőrzés és hatósági fellépés E lehetőség esetében a visszaélésszerű piaci magatartásformák szabályozása EU-szinten történik. A piacok ellenőrzése tagállami szinten zajlik azon adatok alapján, amelyeket a piaci szereplők az ügyletekről decentralizált módon az illetékes szabályozó hatóságnak bejelentenek. A nemzeti szabályozó hatóságok azon ügyletek felett gyakorolnak ellenőrzési jogkört, amelyeknek teljesítése az adott tagállam joghatósága alatt történik, illetőleg amelyek az adott tagállamhoz kötődnek. Ha az „A” országban letelepedett piaci résztvevő a „B” országban letelepedett piaci résztvevővel a „C” országban teljesítendő villamosenergia-szállításra köt szerződést, akkor az ellenőrzési jogkört a „C” ország szabályozó hatósága gyakorolja. Az ügyletekkel kapcsolatos adatszolgáltatást a szabályozó hatóság felé az ügyletben részt vevő felek vagy harmadik személyek teljesítik. Az ügyletekben részt vevő felek és/vagy a közvetítők az általuk bonyolított/közvetített összes nagykereskedelmi energiatermékre vonatkozó ügyletet azon tagállam szabályozó hatóságának jelentik be, amelyben le vannak telepedve, függetlenül attól, hogy az ügylet teljesítése fizikailag hol történik. Ha az „A” országban letelepedett piaci résztvevő olyan ügyletekben vesz részt, amelyeket a „B”, a „C” és a „D” országban kell teljesíteni (vagy amelyek ezekhez az országokhoz kötődnek), akkor ezen ügyletek adatait az „A” ország szabályozó hatóságának kell bejelentenie. A bejelentendő adatok köre és az adatformátumok EU-szinten vannak részletesen meghatározva. Az ügyletekre vonatkozó adatok tárolása tagállamonként különböző módon, a huszonhét nemzeti szabályozó hatóság egymástól elkülönülő rendszereiben történik. A szabályozó hatóságok decentralizált adatcsere-mechanizmust működtetnek, amelynek révén figyelemmel kísérhetik a joghatóságuk alatt teljesített ügyleteket, és érvényesíthetik a piaci magatartásra vonatkozó külön szabályokat. Megfelelő szabályokat és koordinációs mechanizmusokat kell létrehozni azokra az esetekre, amikor egy ügylet több tagállamot is érint (például a helyi árak különbözeteire kötött szerződések esetében). Ezek a szabályok és mechanizmusok a hatósági fellépés feladatait és az együttműködési kötelezettséget is meghatározzák. A szabályozó hatóságok együttműködéséhez EU-szintű szerv (például az ACER) nyújthat támogatást. [1][2] Ha az „A” országban letelepedett piaci résztvevő a „B” országban letelepedett piaci résztvevővel a „C” országban teljesítendő villamosenergia-szállításra köt szerződést, akkor az ellenőrzési jogkört a „C” ország szabályozó hatósága gyakorolja. Ha az „A” országban letelepedett piaci résztvevő olyan ügyletekben vesz részt, amelyeket a „B”, a „C” és a „D” országban kell teljesíteni (vagy amelyek ezekhez az országokhoz kötődnek), akkor ezen ügyletek adatait az „A” ország szabályozó hatóságának kell bejelentenie. 1.b lehetőség – EU-szintű szabályok, tagállami szintű jelentéstétel, ellenőrzés és hatósági fellépés, egy EU-ügynökség adatfeldolgozást végez és figyeli a határokon, illetve árupiacokon átívelő visszaéléseket E lehetőség esetében – az 1.a lehetőséghez hasonló módon – a bejelentési kötelezettség, az adatformátumok és az ellenőrzéssel, illetőleg a hatósági fellépéssel kapcsolatos kötelezettségek meghatározása EU-szinten történik. Az 1.a lehetőséghez képest két különbség van: Egyrészről, míg a tagállami illetékes hatóságok ez esetben is figyelemmel kísérik a felelősségi körükbe tartozó ügyleteket, a rendszer kiegészül egy EU-szintű ellenőrzési funkcióval. Ez a funkció az országhatárokon, illetőleg árupiacokon átívelő piaci visszaélésekre összpontosít. Másrészről a decentralizált adatcsere-mechanizmus helyett a szabályozó hatóságok az ügyletekre vonatkozó adatokat közvetlenül az EU-ügynökségnek küldik meg, amely azokat az ügylet teljesítésének helye szerint rendezi. Az így rendezett adatkészletek ezután visszakerülnek az illetékes szabályozó hatóságokhoz. Minden beérkező adat másolatban megmarad az EU-ügynökségnél, ami lehetővé teszi az általa figyelt piaci visszaélések ellenőrzését. 2. lehetőség – EU-szintű szabályok, megosztott ellenőrzés egy külön EU-ügynökség és a tagállamok között, tagállami szintű hatósági fellépés Az 1.b lehetőségtől eltérően ez esetben az ügyletekre vonatkozó adatokat az EU-ügynökségnek kell megküldeni. Nincs közvetlen adatszolgáltatás a szabályozó hatóságok felé, de a nemzeti hatóságok hozzáférnek az EU-ügynökségnél tárolt adatokhoz. Az 1.b lehetőséggel azonos módon az EU-ügynökség adatrendezést végez, majd megküldi az egyes szabályozó hatóságoknak az őket érintő adatokat. Ez lehetővé teszi, hogy a tagállami hatóságok anélkül tartsák ellenőrzésük alatt a joghatóságuk alatt bonyolított ügyleteket, hogy maguk közvetlenül adatgyűjtést végeznének. 3. lehetőség – EU-szintű szabályok, megosztott ellenőrzés az ACER és a tagállamok között, tagállami szintű hatósági fellépés Ez a lehetőség megegyezik a 2. esettel, az egyetlen eltérés abban áll, hogy az EU-szintű szerv feladatait és hatásköreit az ACER látja el. 4. lehetőség – EU-szintű szabályok, a határokon átívelő esetekben az ACER vagy egy külön EU-ügynökség végez ellenőrzést és gondoskodik a hatósági fellépésről Ez a lehetőség megegyezik a 2. és a 3. esettel, a különbség csupán annyi, hogy az ACER vagy a külön EU-ügynökség feladata lenne, hogy a határokon átívelő következményekkel járó összes észlelt visszaélésszerű piaci magatartás nyomán hatósági fellépést gyakoroljon. Ezt a lehetőséget a további elemzésből kizártuk, mert a Bizottságnak nincs oka azt feltételezni, hogy a visszaélésszerű piaci magatartásformák észlelése nyomán a tagállamok ne lennének képesek legalább olyan hatékonyan fellépni a vétkes piaci résztvevőkkel szemben, mint a külön ügynökség vagy az ACER. A szubszidiaritás elvének megfelelően ezért a visszaélésszerű piaci magatartásformák észlelése esetén a nemzeti hatóságoknak kell fellépniük. 5. lehetőség – Piaci önszabályozás Ez a lehetőség azt feltételezi, hogy sem EU-szinten, sem tagállami szinten nem lép fel a közhatalom sem a szabályok meghatározása, sem az ellenőrzés területén. A piaci integritás szabályairól az ágazat maga jut megállapodásra. Ha a visszaélésszerű magatartásra fény derül, a nemzeti bíróságok vagy az általános piacfelügyeleti jogkörrel rendelkező hatóságok lépnének fel a vétkes piaci résztvevőkkel szemben. Nem zárható ki, hogy az ágazat valamiképp megállapodásra jut a visszaélésszerű piaci magatartásformák szabályozását illetően. Az ellenőrzéstől és a vétkes piaci résztvevőkkel szembeni fellépéstől azonban előzetesen nem várható sok, mert a piaci résztvevők csekély késztetést fognak érezni arra, hogy olyan szerveknek (más piaci szereplőknek, magánszektorbeli vállalkozásoknak) szolgáltassanak adatot, illetőleg olyan szerveknek vessék alá magukat az ellenőrzések keretében, amelyek nem rendelkeznek a közigazgatási hatóságok függetlenségével. A gyenge ellenőrzésből az következik, hogy a piaci integráció szabályai nem fognak érvényesülni. Ezért ezt a lehetőséget a további elemzésből kizártuk. 6. lehetőség – A piaci visszaélésekről szóló irányelv kiterjesztése (ágazatspecifikus fellépés nélkül) A pénzügyi piacokra vonatkozó szabályozásnak az összes érintett energiapiacra való kiterjesztésével ez utóbbiak is a pénzügyi piacok keretszabályozásának hatálya alá kerülnének. Az energiapiacok és egyes pénzügyi piacok közötti szoros kapcsolat ellenére a fizikai energiatermékek piacait nem kívánatos a piaci visszaélésekről szóló irányelv hatálya alá vonni, sem az energiapiacok sajátos visszaélésszerű viselkedésformáit ott meghatározni (például az előállítási kapacitások visszatartása vagy a bennfentes információk fogalommeghatározása területén), mert ezáltal sérülne az irányelv átfogó jellege. Ezt a CESR és az ERGEG is elismeri a Bizottságnak adott tanácsaiban, amikor kimondja: „A piaci visszaélésekre vonatkozó irányelv hatályát nem ajánlatos egyszerűen kiterjeszteni a fizikai energiatermékek piacaira, mert ennek következtében csorbulhat az irányelv más területeken való megfelelő érvényesülése.” A CESR és az ERGEG tanácsa az Európai Bizottságnak, válasz az F20. jelű kérdésre (piaci visszaélések). Ebből a határozott hangvételű tanácsból kiindulva és a piaci visszaélésekről szóló irányelv különleges alkalmazási területét figyelembe véve ezt a lehetőséget nem mérlegeltük alaposabban. [3] A CESR és az ERGEG tanácsa az Európai Bizottságnak, válasz az F20. jelű kérdésre (piaci visszaélések). A megoldási lehetőségek értékelése A megvizsgált 1–3. forgatókönyv általában véve előnyösebbnek bizonyult a „minden marad a régiben” lehetőségnél, mert ezek a megoldási lehetőségek – különböző mértékben ugyan, de – eredményesebbnek tűnnek a visszaélésszerű piaci magatartásformák észlelésében és megelőzésében, illetőleg a társadalomra háruló költségek csökkentésében. Ezek a forgatókönyvek ugyanakkor nagyobb adminisztratív költséget vonnak maguk után. Az 1.b, a 2. és a 3. lehetőség jelentősen előnyösebb lehet az 1a. lehetőségnél abból a szempontból, hogy hatékonyabbnak ígérkezik az egyik tagállamról a másikra, illetve az egyik áruról a másikra átterjedő piaci visszaélések észlelésében. A 2. és a 3. lehetőségnek az 1.b lehetőséggel szemben az az előnye, hogy növelheti az átfogó ellenőrzés hatékonyságát. A közvetlenül, központilag végzett adatgyűjtés kevesebb adatátviteli csatornát igényel, ezért összességében leegyszerűsíti és felgyorsítja az adatok kezelését. A kevesebb adatátviteli csatorna egyben kevesebb hibalehetőséget is jelent az adatok továbbításában és feldolgozásában. A kifejezetten az energiaágazatra összpontosító ACER-nél a szabályozás területén felgyűlt tapasztalatokat figyelembe véve a 3. lehetőség eredményesebbnek ígérkezik az energiapiac sajátos visszaélésszerű magatartásformáinak észlelésében és megelőzésében. Mivel az ACER már létezik, a piacellenőrzés adminisztratív költségei alacsonyabbak lehetnek, mint a 2. esetben, amikor új ügynökséget kellene erre a célra felállítani. Ezért a célkitűzések teljesítése szempontjából a 3. lehetőség a legjobb eszköz. Bár a javasolt intézkedések általános előnyeit nehéz számokban kifejezni, úgy tűnik, ezek az előnyök egyértelműen nagyobbak, mint azok a többletterhek, amelyekkel az adminisztráció megnövekedése miatt számolni kell. További kérdések Az ágazatspecifikus szabályok kidolgozása: jogi forma Mivel a piaci visszaélésekről szóló irányelv hatálya több olyan piacra is kiterjed, amely kapcsolatban van az energiapiacokkal, az irányelv fogalmi rendszerét a fizikai energiatermékek piacain tanúsított visszaélésszerű magatartásformák pontos meghatározásakor nem szabad figyelmen kívül hagyni. Mindaddig, amíg az lehetséges és logikus, az ágazatspecifikus szabályozásnak az irányelvben meghatározott fogalmakhoz kell igazodnia. Fontos ugyanakkor az is, hogy az ágazatspecifikus szabályok kellőképpen figyelembe vegyék az energiapiacok sajátosságait, különösképpen pedig azt, hogy a kapacitások gazdasági, illetve fizikai értelemben vett visszatartása gyakran jelentős árváltozásokat von maga után. A kellő rugalmasság és jogbiztonság biztosítása érdekében a szabályokat a piaci résztvevőkkel folytatandó konzultációk alapján, iránymutatások formájában célszerű meghatározni. Ezek az iránymutatások aztán a Bizottság felhatalmazáson alapuló jogi aktusai útján tehetők kötelezővé. Ez a fajta szemléletmód az ágazattól beérkezett észrevételek többségében megjelent, és ésszerű megoldásnak tűnik mindazokban az esetekben, amikor EU-szintű szabályok szükségesek. Ez a megközelítés a pénzügyi ágazatban a Lámfalussy nevével fémjelzett folyamattal kialakított szabályozás alapelveit is követi, és így elősegítheti a pénzügyi ágazatra és az energiaágazatra vonatkozó szabályok közötti jobb összhangot. Ha az ellenőrzést EU-ügynökség végzi, és részletesebb iránymutatásokat kell kidolgozni, akkor az alapul szolgáló jogi aktust rendelet formájában a legcélszerűbb megalkotni. Mely árupiacokra terjedjen ki a szabályozás? A villamosenergia- és a gázpiacok kapcsolatban vannak más árupiacokkal, köztük az elsődleges energiatermékek vagy az EU kibocsátáskereskedelmi rendszere keretében forgalmazott kibocsátási egységek piacával. A szén a villamosenergia-termelés egyik fontos elsődleges energiahordozója, a kőolaj és a kőolajtermékek ára pedig azzal, hogy referenciaként szolgál a hosszú távú földgázbeszerzési szerződések megkötésekor, kihat a villamos energia árára. E termékek piacán a kereskedelem világszinten folyik, és a piaci résztvevők egy jelentős része harmadik országokat képvisel. Az elszigetelt EU-szintű piacellenőrzés csak részlegesen lehetne eredményes, a visszaélésekre vonatkozó szabályok részben betartathatatlanok volnának. Ez az álláspont a konzultációkon megfogalmazott észrevételekben is tükröződött. Más a helyzet a kibocsátási egységek esetében. Az EU kibocsátáskereskedelmi rendszere keretében folytatott kereskedés természetszerűleg csak Európát érinti. Bevezetésével a szén-dioxid-kibocsátások központi jelentőségre tettek szert Európa villamosenergia-piacainak működése szempontjából. Az EU-n belül a villamosenergia-termelés a legtöbbet kibocsátó ágazatnak számít, és az EU kibocsátáskereskedelmi rendszerén belüli kibocsátások mintegy 40%-át adja. A kibocsátási egységek kínálata befolyásolja az energiatermelők tüzelőanyag-választását, ezáltal pedig kihat a különböző tüzelőanyagok keresletére; hasonlóképpen, a tüzelőanyagok egymáshoz viszonyított árának alakulása is kihat az üzemtelepítésre, ezáltal pedig a kibocsátási egységek iránti keresletre. A két piac tehát kölcsönösen függ egymástól. E kapcsolatokat, valamint a kibocsátási egységekkel folytatott kereskedelem egyre nagyobb jelentőségét felismerve a Bizottság úgy döntött, hogy alaposabban is megvizsgálja, hogyan lehetne e piacok integritását a legelőnyösebb módon biztosítani. E vizsgálatok eredményei 2011-re várhatók. Nyomon követés és értékelés Az energiapiacok integritásának biztosítására létrehozott ágazatspecifikus rendszer folyamatos értékelésének és nyomon követésének több területre kell irányulnia: egyebek mellett az energiapiacokon tanúsított visszaélésszerű magatartásformákkal kapcsolatos szabályok megfelelőségére, a pénzügyi piacokra vonatkozó szabályozással fennálló kölcsönhatásokra, a tagállami szintű piacfelügyeletre gyakorolt hatásokra, a hatósági fellépés gyakorlati szintű koordinálására, az EU-szintű ellenőrzés eredményességére, valamint az ügyletekkel kapcsolatos adatszolgáltatási kötelezettségnek a piaci szereplőkre gyakorolt tényleges hatásaira. A nyomon követést és az értékelést a következő rend szerint képzeljük el: Két év elteltével az ACER jelentést készít a Bizottság részére az új szabályozásnak a tagállami szintű felügyeleti tevékenységre kifejtett hatásairól, a nemzeti szintű hatóságok közötti együttműködés kapcsán szerzett tapasztalatokról (a hatósági fellépés területén folytatott együttműködést is ideértve), valamint az új szabályoknak a piaci résztvevőkre kifejtett hatásairól, különös tekintettel az ügyletekkel kapcsolatos adatszolgáltatási kötelezettség teljesítésére. Az ACER jelentése alapján a Bizottság értékeli az EU-szintű ellenőrzés eredményességét. Öt év elteltével az ACER és a pénzügyi területen működő szabályozó hatóságok együtt áttekintik az energiaágazatra vonatkozó szabályozás és a szélesebb körű pénzügyi szabályozás közötti, EU- és tagállami szintű kölcsönhatásokat. Az ACER és a pénzügyi területen működő szabályozó hatóságok által elvégzett közös értékelés alapján a Bizottság értékeli a piaci integritás ágazatspecifikus szabályozásának általános eredményességét. [1] Ha az „A” országban letelepedett piaci résztvevő a „B” országban letelepedett piaci résztvevővel a „C” országban teljesítendő villamosenergia-szállításra köt szerződést, akkor az ellenőrzési jogkört a „C” ország szabályozó hatósága gyakorolja. [2] Ha az „A” országban letelepedett piaci résztvevő olyan ügyletekben vesz részt, amelyeket a „B”, a „C” és a „D” országban kell teljesíteni (vagy amelyek ezekhez az országokhoz kötődnek), akkor ezen ügyletek adatait az „A” ország szabályozó hatóságának kell bejelentenie. [3] A CESR és az ERGEG tanácsa az Európai Bizottságnak, válasz az F20. jelű kérdésre (piaci visszaélések). SK (...PICT...)|EURÓPSKA KOMISIA| Brusel, 8.12.2010 SEK(2010) 1511 v konečnom znení PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE ZHRNUTIE POSÚDENIA VPLYVU Sprievodný dokument Návrh NARIADENIE EURÓPSKEHO PARLAMENTU A RADY o integrite a transparentnosti trhu s energiou {KOM(2010) 726 v konečnom znení} {SEK(2010) 1510 v konečnom znení} Spoľahlivé ceny tvorené na likvidných veľkoobchodných trhoch vysielajú rozhodujúce krátkodobé signály pre optimálnu prevádzku zariadení na výrobu energie a spotrebiteľské subjekty. Poskytujú takisto usmernenie, pokiaľ ide o potrebu investícií do energetickej infraštruktúry z dlhodobého hľadiska. Dodávajú istotu podnikateľskej sfére v tom, že bude schopná reagovať na zmeny na trhoch. To bude veľmi dôležité, pretože nízkouhlíkové hospodárstvo zajtrajška si bude vyžadovať jasné podmienky z dlhodobého hľadiska, aby bolo možné upísať vysoké kapitálové investície do nových výrobných zariadení. V neposlednom rade výsledky veľkoobchodného trhu slúžia ako spoľahlivá referencia pre maloobchodné ceny domácností a priemyselných zákazníkov a podporujú efektívne využívanie energií. Keďže energetické trhy zohrávajú rozhodujúcu úlohu pri zabezpečovaní blahobytu európskych občanov a konkurencieschopnosti podnikateľských subjektov, najvýznamnejšie je, aby občania, podniky a vnútroštátne orgány mohli veriť v integritu týchto trhov. Pokiaľ sa efektívne nerieši problém potenciálnych prípadov zneužívania trhu, môžu podrývať dôveru verejnosti, brániť investíciám, rozkolísať ceny energií a ich výsledkom môžu byť vo všeobecnosti vyššie ceny energií. To môže zasa znížiť konkurencieschopnosť ďalších sektorov a energeticky náročných odvetví. Regulácia finančného sektora na úrovni EÚ v podobe smernice o zneužívaní trhu (MAD) sa iba čiastočne zaoberá problémom trhov s energiami, keďže je určená pre finančné trhy. Napriek tomu, že z nej vyplývajúce opatrenia sú momentálne predmetom revízie, z dôvodu jej všeobecnej povahy sa nebude v plnej miere zaoberať prípadmi zneužitia špecifickými pre trhy s energiami (napr. strategické zadržiavanie výrobných aktív). Právne predpisy v oblasti vnútorného energetického trhu neustanovujú normy zaisťujúce integritu týchto trhov. Na úrovni členských štátov môžu existovať aj iné pravidlá, ale majú len obmedzený rozsah a často sa vzťahujú iba na jedinú obchodnú platformu a jeden členský štát. Pravidlá vzťahujúce sa na energetické trhy celkovo nie sú dostatočné na zabezpečenie ich stabilného a riadneho fungovania. Nie je možné dôkladne monitorovať trhy a je náročné odhaľovať konkrétne prípady zneužitia, ak presahujú hranice štátov a zasahujú viacero komodít a trhov. Tento názor podporujú aj odvetvové regulačné orgány vo svojich odporúčaniach Komisii, ako aj odpovede účastníkov konzultácie Komisie. Ciele (1) Mal by existovať efektívny a účinný rámec, ktorý zabezpečí riadne fungovanie trhov s obchodovanými energiami, t. j. to, že ich výstupy nebudú ovplyvnené zneužívaním trhu, ale budú skutočne odzrkadľovať základné trhové princípy. To zvýši dôveru všetkých zainteresovaných subjektov, čo povedie k vyššej účasti, väčšej hĺbke a likvidite, ako aj k nižším transakčným cenám. (2) Pravidlá musia účinne zabraňovať prípadom zneužitia špecifickým pre trhy s energiami. Musia byť konzistentné v rámci celej Európy, aby obchodníci mohli dodržiavať tie isté normy a aby sa pri obchodovaní v rôznych členských štátoch nestretávali s odlišnými predpismi a požiadavkami. Tieto pravidlá musia byť navyše kompletné a musia zahŕňať všetky príslušné transakcie. To znamená, že pravidlá musia byť v súlade s platnými právnymi predpismi v oblasti financií. Preto sa na veľkoobchodný trh s energiou touto iniciatívou zavedú koncepcie obchodovania s využitím dôverných informácií a manipulácie trhu, ktoré sú zakotvené v MAD. Podrobnosti sa však konkretizujú v delegovaných aktoch. (3) Aby bolo možné odhaliť prípady zneužitia, veľkoobchodné trhy s energiou musia byť pravidelne monitorované. Účinne fungujúci monitorovací subjekt by na to potreboval včasný prístup ku kompletným a overeným súborom údajov o transakciách. Pri odhalení prípadov zneužitia je potrebné zabezpečiť súlad s pravidlami. Na to je potrebné určiť príslušné donucovacie orgány, ktoré budú môcť účinne vyšetriť a dokázať prípady zneužívania na trhoch s energiami. Mali by mať k dispozícii účinné kompetencie udeľovať sankcie s cieľom odradiť účastníkov trhu od budúcich prípadov zneužitia. Na riešenie komplexných prípadov cezhraničného zneužívania trhu týkajúceho sa viacerých komodít je potrebné zriadiť vhodný mechanizmus koordinácie medzi regulačnými orgánmi vo finančnom a v energetickom sektore. Politické možnosti Okrem možnosti „bez zmeny“ sa posudzovalo ďalších sedem možností s týmito charakteristikami: Možnosť č. 0: Bez zmeny V rámci tejto možnosti sa neprijme žiadna iniciatíva v tomto odvetví a regulačné orgány budú vykonávať dohľad iba nad niektorými časťami trhu. Neexistujú žiadne pravidlá o trhovom správaní dohodnuté na úrovni EÚ, ktoré by sa mohli súdržným spôsobom zaviesť v členských štátoch. Rámec dohľadu je v každom členskom štáte odlišný a napriek narastajúcej spolupráci vnútroštátnych energetických regulačných orgánov v rámci Agentúry pre spoluprácu regulačných orgánov v oblasti energetiky (ACER) neexistuje zavedený postup pre prístup k údajom a výmenu údajov na účely monitorovania trhu. Z tohto dôvodu je náročné, ak nie nemožné, odhaliť prípady zneužitia na niekoľkých trhoch zahŕňajúcich rozličné ale navzájom prepojené produkty alebo komodity. Nekonanie na úrovni EÚ neznamená, že členské štáty neprijmú žiadne vlastné opatrenia. Zákonodarné orgány v jednotlivých členských štátoch už začali zapĺňať túto medzeru a zaviedli vnútroštátne opatrenia vrátane zhromažďovania transakčných údajov, regulačného monitoringu a režimov vykazovania. Napriek tomu, že tieto režimy zreteľne rozširujú rozsah regulačného dohľadu, nevyhnutne ostanú neúplné. Monitorovaním transakcií v rámci jedného členského štátu ostávajú aspekty obchodovania na trhu s energiou týkajúce sa viacerých komodít a cezhraničného obchodovania nepokryté a niektoré prípady manipulácie trhu sa neodhalia. Možnosť č. 1a – Určenie pravidiel na úrovni EÚ, členské štáty monitorujú a presadzujú Táto možnosť predpokladá, že sa na úrovni EÚ zavedú pravidlá týkajúce sa zneužívania trhu. Trhy sa monitorujú na úrovni členských štátov, pričom sa transakcie decentralizovane vykazujú príslušným regulačným orgánom. Vnútroštátne regulačné orgány by prevzali zodpovednosť za monitorovanie transakcií, ktoré sa uskutočňujú v členskom štáte (alebo sa týkajú členského štátu), v ktorom majú právomoci Ak obchodník usadený v krajine A je zapojený do transakcie týkajúcej sa dodávky elektrickej energie do krajiny C s iným obchodníkom usadeným v krajine B, regulačný orgán v krajine C by prevzal zodpovednosť za monitorovanie. . Transakcie ohlasujú obchodníci alebo tretie strany každému regulačnému orgánu osobitne. Obchodníci a/alebo sprostredkovatelia by ohlasovali všetky svoje veľkoobchodné transakcie s energiou regulačnému orgánu v členskom štáte, v ktorom sú, usadení bez ohľadu na to, kde by sa uskutočnila dodávka Ak obchodník usadený v krajine A je zapojený do transakcií, ktoré sa uskutočňujú v krajinách B, C a D (alebo sa ich týkajú), musel by tieto transakcie ohlasovať regulačnému orgánu s právomocou v krajine A. . Podrobnosti o ohlasovaných transakciách a dátové formáty sa určujú na úrovni EÚ. Údaje o transakciách sa uchovávajú rôznym spôsobom, v osobitných systémoch 27 vnútroštátnych regulačných orgánov. Regulačné orgány prevádzkujú decentralizovaný mechanizmus výmeny údajov, ktorý im umožňuje monitorovať všetky transakcie, ktoré sa uskutočňujú v rámci ich právomoci, a presadzujú pravidlá správania špecifické pre trh. V prípade, že sa transakcie týkajú viacerých členských štátov (napr. zmluvy o rozdieloch v miestne podmienených cenách), do praxe by sa museli zaviesť príslušné pravidlá a koordinačné mechanizmy. Tieto pravidlá a mechanizmy by takisto vymedzili zodpovednosť za ich presadzovanie a povinnosť spolupracovať. Spoluprácu v oblasti regulácie môže podporovať orgán EÚ (napr. ACER). [1][2] Ak obchodník usadený v krajine A je zapojený do transakcie týkajúcej sa dodávky elektrickej energie do krajiny C s iným obchodníkom usadeným v krajine B, regulačný orgán v krajine C by prevzal zodpovednosť za monitorovanie. Ak obchodník usadený v krajine A je zapojený do transakcií, ktoré sa uskutočňujú v krajinách B, C a D (alebo sa ich týkajú), musel by tieto transakcie ohlasovať regulačnému orgánu s právomocou v krajine A. Možnosť č. 1b – Určenie pravidiel na úrovni EÚ, členské štáty poskytujú správy, monitorujú a presadzujú pravidlá, agentúra EÚ spracúva údaje a monitoruje cezhraničné prípady zneužitia týkajúce sa viacerých komodít V rámci tejto možnosti, podobne ako v možnosti č. 1a, by sa na úrovni EÚ určili pravidlá, vykazovacie povinnosti, dátové formáty a povinnosti monitorovať a presadzovať pravidlá. V porovnaní s možnosťou č. 1a však existujú dva rozdiely. Po prvé, príslušné orgány členských štátov by naďalej monitorovali transakcie, za ktoré sú zodpovedné, ale existovala by ešte jedna vrstva monitoringu, a to na úrovni EÚ. Táto monitorovacia funkcia by sa zameriavala na odhaľovanie prípadov cezhraničného zneužívania trhu týkajúceho sa viacerých komodít. Po druhé, namiesto prevádzkovania decentralizovaného mechanizmu výmeny údajov by regulačné orgány priamo zasielali údaje o transakciách agentúre EÚ, ktorá by ich roztriedila podľa miesta uskutočnenia dodávky. Roztriedené súbory údajov by sa potom zasielali späť príslušnému kompetentnému regulačnému orgánu. Agentúra EÚ by uchovávala kópie všetkých získaných údajov, aby mohla monitorovať ohlásené prípady zneužívania trhu. Možnosť č. 2 – Určenie pravidiel na úrovni EÚ, spoločný monitoring osobitnou agentúrou EÚ a prostredníctvom členských štátov, presadzovanie pravidiel členskými štátmi Na rozdiel od možnosti č. 1b sa transakcie oznamujú agentúre EÚ. Nepredpokladá sa priame vykazovanie regulačným orgánom, ale vnútroštátne orgány majú prístup k údajom, ktoré uchováva orgán EÚ. Rovnakým postupom ako v prípade možnosti č. 1b agentúra EÚ triedi transakcie a zasiela určené dátové súbory príslušným regulačným orgánom. To im umožňuje monitorovať transakcie v rámci svojej kompetencie bez toho, aby museli zhromažďovať údaje. Možnosť č. 3 – Určenie pravidiel na úrovni EÚ, spoločný monitoring v agentúre ACER a prostredníctvom členských štátov, presadzovanie pravidiel členskými štátmi Táto možnosť je rovnaká ako možnosť č. 2, všetky funkcie a kompetencie na úrovni orgánu EÚ by však prevzala agentúra ACER. Možnosť č. 4 – Určenie pravidiel na úrovni EÚ, monitoring a presadzovanie pravidiel agentúrou ACER alebo osobitnou agentúrou EÚ pri cezhraničných prípadoch Táto možnosť je rovnaká ako možnosti č. 2 a 3 s rozdielom, že pri všetkých zistených cezhraničných prípadoch zneužitia by zodpovednosť za presadzovanie pravidiel mala agentúra ACER alebo agentúra EÚ. Táto možnosť sa však nebude ďalej analyzovať, pretože Komisia nemá dôvod sa domnievať, že v prípade odhalenia prípadov zneužitia by členské štáty neboli schopné presadzovať pravidlá tak efektívne ako agentúra alebo ACER. V súlade so zásadou subsidiarity by v prípade odhalenia zneužívania trhu mali členské štáty prijať vynucovacie opatrenia. Možnosť č. 5 – Samoregulácia trhov. V rámci tejto možnosti sa predpokladá, že verejné orgány na úrovni EÚ ani členské štáty neprijmú žiadne opatrenia týkajúce sa vymedzenia pravidiel alebo monitorovania. Predpokladá sa, že odvetvie samotné sa dohodne na určitých pravidlách integrity trhu. Ak existujú informácie o prípade zneužitia, do presadzovania týchto pravidiel by sa mohli zapojiť vnútroštátne súdy alebo verejné orgány na úrovni všeobecného dohľadu nad trhom. Nedá sa vylúčiť, že odvetvie by sa mohlo nejakým spôsobom dohodnúť na ustanovení pravidiel o zneužívaní trhu. Dalo by sa však očakávať, že monitoring a presadzovanie týchto pravidiel by bolo a priori neefektívne, keďže motivácia účastníkov trhu zasielať údaje a nechať ich monitorovať inými účastníkmi trhu alebo súkromnými spoločnosťami bez úrovne nezávislosti, ktorú majú verejné orgány, bude obmedzená. Slabá úroveň monitoringu pravdepodobne vyústi do neefektívneho režimu integrity trhu. Z týchto dôvodov sa táto možnosť nezohľadňuje. Možnosť č. 6 – Rozšírenie pôsobnosti MAD (bez opatrenia špecifického pre odvetvie) Rozšírením pôsobnosti legislatívy o finančných trhoch tak, aby sa vzťahovala aj na všetky príslušné energetické trhy, by sa tieto trhy zaradili do rámca regulácie finančného sektora. Bez ohľadu na úzke prepojenie medzi energetickými trhmi a niektorými finančnými trhmi však zahrnutie trhov s fyzickou energiou a vymedzenie zákazu zneužívania špecifického pre oblasť energetiky (napr. zadržiavanie výrobných aktív, vymedzenie dôverných informácií) do MAD nie je žiaduce a narušilo by jej preklenujúci charakter. Tento aspekt uznali aj CESR/ERGEG vo svojej správe Komisii, v ktorej sa uvádza: „Obyčajné rozšírenie rozsahu pôsobnosti predpisov o zneužívaní trhu...v MAD na fyzické produkty sa neodporúča... nieslo by (to) riziko vedúce k neprimeranému uplatňovaniu MAD v ostatných oblastiach“ Správa CESR ERGEG pre Komisiu – odpoveď na otázku F.20 – Zneužívanie trhu. . Vzhľadom na toto jasné odporúčanie a odlišný rozsah pôsobnosti MAD sa táto možnosť podrobne nezvažovala. [3] Správa CESR ERGEG pre Komisiu – odpoveď na otázku F.20 – Zneužívanie trhu. Vyhodnotenie možností Vo všeobecnosti sú možnosti č. 1 až 3 preukázateľne lepšie ako scenár „bez zmeny“, pretože prostredníctvom nich je možné v rozličnej miere lepšie odhaľovať zneužívanie trhu a odrádzať od neho, ako aj znižovať súvisiace náklady pre spoločnosť. So všetkými týmito možnosťami sú zároveň spojené vyššie administratívne náklady. Politické možnosti č. 1b, 2 a 3 majú výraznú výhodu oproti možnosti 1a v tom, že lepším spôsobom umožňujú odhaľovanie cezhraničných prípadov zneužitia trhu týkajúcich sa viacerých komodít. Možnosti č. 2 a 3 majú výhodu oproti možnosti 1b v tom, že existuje potenciál zvýšiť efektívnosť celkového režimu monitorovania. Priamo a centrálne uchované údaje by zjednodušili a urýchlili celkové spracovanie údajov tým, že by sa znížil počet trás na doručovanie údajov. Tým by sa takisto znížil výskyt chýb pri prenose a spracovaní údajov. Je pravdepodobné, že v rámci možnosti č. 3 sa budú odhaľovať prípady zneužívania na energetických trhoch a bude sa im zabraňovať najefektívnejšie, a to z dôvodu celkových skúseností a schopností agentúry ACER v oblasti regulácie a jej špecifickému zameraniu na energetiku. Keďže ACER už existuje, aj administratívne náklady na monitorovanie trhu spojené s touto agentúrou budú nižšie v porovnaní s možnosťou č. 2, v rámci ktorej by sa musela zriadiť nová agentúra. Z tohto dôvodu možnosť 3 najlepšie spĺňa určené ciele. Napriek tomu, že je náročné vyčísliť celkové výhody navrhovaných opatrení, zdá sa, že jasne prevažujú nad administratívnymi nákladmi, ktoré sú s nimi spojené. Ďalšie otázky Vypracovanie pravidiel špecifických pre odvetvie – právna úprava Keďže dôležité miesta, v ktorých sa uskutočňuje obchodovanie s energiou, sú už pokryté v MAD, vymedzenia týkajúce sa zneužívania trhu špecifické pre fyzické trhy s energiou budú musieť veľmi dobre nadväzovať na MAD. Pokiaľ je to možné a logické, tieto pravidlá by sa mali inšpirovať koncepciami, o ktoré sa opierajú vymedzenia pojmov v MAD. Je však podstatné, aby takto prispôsobený režim zohľadňoval špecifické vlastnosti energetických trhov, a najmä ich vysokú mieru náchylnosti na výrazné zmeny cien v dôsledku ekonomického alebo fyzického zadržiavania kapacity. Aby sa zabezpečila flexibilita a právna istota, pravidlá by sa mali vypracovať ako usmernenia na základe konzultácie s účastníkmi trhu. Tieto usmernenia by sa potom mohli stať záväznými prostredníctvom delegovaných aktov prijatých Komisiou. Tento návrh odzrkadľuje názor väčšiny odpovedí v rámci odvetvia. Predstavuje citlivý prístup v prípade každej z možností, ktorá si vyžaduje vznik predpisov na úrovni EÚ. Je v súlade s prístupom realizovaným v rámci regulácie finančného sektora na základe tzv. Lamfalussyho mechanizmu, a preto by tiež podporil interakciu medzi reguláciou vo finančnom odvetví a reguláciou špecifickou pre odvetvie energetiky. V prípade, že za monitoring a vypracovanie podrobnejších usmernení by bola zodpovedná agentúra EÚ, najvhodnejšou podobou základného aktu by bolo nariadenie. Rozsah komodít Trhy s elektrickou energiou a trhy so zemným plynom sú prepojené s ostatnými komoditnými trhmi, najmä s trhom primárnych energetických produktov a trhom s emisnými kvótami (EUA) v rámci systému obchodovania s emisiami v EÚ (EU ETS). Uhlie predstavuje dôležité primárne palivo používané pri výrobe elektrickej energie, zatiaľ čo ropa a ceny ropných produktov ovplyvňujú ceny elektrickej energie tým, že slúžia ako referenčné hodnoty pre dlhodobé zmluvy o dodávkach zemného plynu. Na týchto trhoch však globálne obchodujú veľkí účastníci usadení v tretích krajinách. Izolované monitorovanie trhu na úrovni EÚ by bolo neúplné a pravidlá týkajúce sa zneužívania by boli čiastočne nevykonateľné. Tento názor sa objavoval aj v odpovediach v rámci konzultácie. V prípade emisných kvót je však situácia odlišná. Obchodovanie s emisiami v rámci EU ETS je rozsahom pôsobnosti už štandardne európske. Po jeho zavedení sa uhlík stal ústredným aspektom na európskych trhoch s elektrickou energiou. Odvetvie výroby elektrickej energie je najväčším emitentom v EÚ a predstavuje približne 40 % emisií v rámci EU ETS. Ponuka emisných kvót má vplyv na výber paliva, ktorý sa používa na výrobu elektrickej energie, a tým aj na dopyt po jednotlivých druhoch paliva, rovnako ako vývoj relatívnych cien palív ovplyvňuje riadenie elektrární a následkom toho aj dopyt po uhlíku. Tieto dva trhy sú preto vzájomne závislé. Komisia uznáva tieto vzájomné prepojenia a rastúci význam trhov, na ktorých sa obchoduje s uhlíkom, a preto sa rozhodla iniciovať hĺbkový prieskum s cieľom nájsť odpoveď na otázku, ako najlepším spôsobom zabezpečiť integritu týchto trhov. Výsledky tohto prieskumu sa očakávajú v roku 2011. Monitorovanie a hodnotenie V rámci prebiehajúceho hodnotenia a monitorovania zavádzania prispôsobeného režimu s cieľom zabezpečiť integritu energetických trhov sa bude musieť pozornosť venovať niekoľkým oblastiam, a to primeranosti pravidiel o zneužívaní trhu vzťahujúcich sa na energetické trhy, vzájomnému pôsobeniu s nariadením o finančných trhoch, vplyvu na dohľad nad trhom na úrovni členských štátov a praktickému fungovaniu koordinácie pri presadzovaní týchto pravidiel, ako aj efektivite monitorovania na úrovni EÚ a skutočnému dosahu vykazovania transakcií na účastníkov trhu. Predpokladá sa takýto plán monitorovania a revízie: Po dvoch rokoch ACER predloží Komisii správu o vplyve nového režimu na dohľad na úrovni členských štátov, skúsenostiach zo spolupráce medzi vnútroštátnymi orgánmi vrátane presadzovania pravidiel a o vplyve novej úpravy na účastníkov trhu, najmä pokiaľ ide o vykazovanie transakcií. Na základe správy agentúry ACER Komisia preskúma účinnosť monitorovania na úrovni EÚ. Po piatich rokoch ACER a finančné regulačné orgány spoločne preskúmajú interakciu medzi prispôsobeným režimom zabezpečenia integrity energetického trhu a širšou reguláciou finančného sektora na úrovni EÚ a na vnútroštátnej úrovni. Na základe tohto spoločného preskúmania agentúry ACER a finančných regulačných orgánov by mala Komisia preskúmať celkovú efektívnosť prispôsobeného režimu na zabezpečenie integrity energetického trhu. [1] Ak obchodník usadený v krajine A je zapojený do transakcie týkajúcej sa dodávky elektrickej energie do krajiny C s iným obchodníkom usadeným v krajine B, regulačný orgán v krajine C by prevzal zodpovednosť za monitorovanie. [2] Ak obchodník usadený v krajine A je zapojený do transakcií, ktoré sa uskutočňujú v krajinách B, C a D (alebo sa ich týkajú), musel by tieto transakcie ohlasovať regulačnému orgánu s právomocou v krajine A. [3] Správa CESR ERGEG pre Komisiu – odpoveď na otázku F.20 – Zneužívanie trhu. BG (...PICT...)|ЕВРОПЕЙСКА КОМИСИЯ| Брюксел, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 окончателен РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА РЕЗЮМЕ НА ОЦЕНКАТА НА ВЪЗДЕЙСТВИЕТО Придружаващ документ към Предложение за РЕГЛАМЕНТ НА ЕВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ И НА СЪВЕТА относно интегритета и прозрачността на енергийния пазар {COM(2010) 726 окончателен} {SEC(2010) 1510 окончателен} Надеждните цени, формирани в рамките на ликвидни пазари за търговия на едро, изпращат краткосрочни сигнали от огромно значение за оптималната работа на съоръженията за производство на енергия и центровете на потребление. Освен това те осигуряват дългосрочни насоки къде са необходими бъдещи инвестиции в енергийна инфраструктура. Те дават увереност на предприятията, че те ще могат да отговорят на промени на пазарите. Това ще бъде от съществено значение, тъй като нисковъглеродната икономика на утрешния ден ще изисква дългосрочна перспектива, която да оправдае големи инвестиции на капитал в нови производствени съоръжения. На последно място, но не и по важност, резултатите на пазарите за търговия на едро служат като надежден критерий за сравнение на цените на дребно за битови и промишлени потребители и насърчават ефикасното използване на енергията. Тъй като са от огромно значение за благосъстоянието на европейските граждани и конкурентоспособността на европейските предприятия, много е важно гражданите, предприятията и националните органи да имат доверие в интегритета на енергийните пазари. Освен ако не бъде третиран по ефективен начин, потенциалът за нелоялни търговски практики подронва общественото доверие, възпрепятства инвестициите, увеличава уязвимостта на цените на енергията и може да доведе до по-високи цени на енергията като цяло. Това на свой ред може също така да намали конкурентоспособността на други сектори и енергоемки промишлени отрасли. Финансовото регулиране на равнище ЕС — Директивата за пазарни злоупотреби ( MAD) — само отчасти обхваща енергийните пазари, тъй като тя е насочена към финансовите пазари. Макар че нейните мерки понастоящем се преразглеждат, поради своето естество на основен документ тя няма напълно да обхваща специфични за енергетиката пазарни нарушения (например стратегическо задържане на производствени активи). Законодателството относно вътрешния енергиен пазар не определя стандарти, които да гарантират интегритета на тези пазари. На равнище държави-членки могат да съществуват някои други правила, но техният обхват е ограничен и често е свързан само с една платформа за търговия и обхваща само една държава-членка. Накратко правилата, които уреждат енергийните пазари, са недостатъчни за гарантиране на тяхното стабилно и правилно функциониране. Не може да се осигури цялостно наблюдение на пазарите и конкретни злоупотреби, като например трансгранични злоупотреби и такива между различни продукти и пазари, трудно се откриват. Тази гледна точка се подкрепя от секторните регулаторни органи в техния съвет към Комисията и от респондентите при проведената от Комисията консултация. Цели (1) Трябва да има ефикасна и ефективна рамка, която да гарантира, че европейските пазари за търговия с енергия функционират правилно, т.е. резултатите на тях не се изкривяват от неправомерно пазарно поведение, а наистина отразяват основни характеристики на пазара. Това води до повишаване на равнището на доверие от страна на всички заинтересовани страни, което на свой ред ще доведе до по-голямо участие, повече задълбочаване и ликвидност и по-ниски разходи по транзакции. (2) Правилата трябва ефективно да третират специфични за енергетиката пазарни злоупотреби. Те трябва да са съгласувани в цяла Европа, за да се гарантира, че търговците могат да прилагат едни и същи стандарти за съответствие и че те не са изправени пред различни правила и изисквания при търговия в различни държави-членки. Освен това те трябва да са пълни и да обхващат всички съответни транзакции. Това също така означава, че правилата трябва да са съвместими със съществуващото финансово законодателство. За тази цел с настоящата инициатива концепциите за търговия с вътрешна информация и манипулиране на пазара, заложени в Директивата за пазарни злоупотреби, ще се приложат към пазара за търговия на едро с енергия. При все това подробните правила ще бъдат описани в делегирани актове. (3) С оглед откриване на пазарни злоупотреби е необходимо редовно наблюдение на пазарите за търговия на едро с енергия. За тази цел определен ефективно функциониращ орган за наблюдение на пазара ще трябва да има навременен достъп до пълни и проверени набори от данни за транзакциите. След като бъде открит случай на пазарна злоупотреба, спазването на правилата трябва да бъде наложено принудително. За тази цел трябва да бъдат определени компетентни правоприлагащи органи, които ефективно могат да разследват и доказват случаи на пазарни злоупотреби на енергийните пазари. Те ще трябва да разполагат с ефективни правомощия за санкциониране, за да предотвратяват бъдещи злоупотреби от страна на участниците на пазара. За справяне със сложни трансгранични пазарни злоупотреби и такива между различни продукти трябва да се установи подходящ механизъм за координация между финансовите и енергийните регулаторни органи. Политически варианти Освен сценария с „продължаване на обичайната практика“ проучихме седем варианта със следните характеристики: Вариант 0: продължаване на обичайната практика При този вариант не се предприема специфична за сектора инициатива, регулаторните органи упражняват надзор само върху някои части от пазара за търговия. Няма правила за поведение на пазара, договорени на равнище ЕС, които да могат да се прилагат по съгласуван начин в държавите-членки. Рамките за надзор се различават в отделните държави-членки и макар че националните регулаторни органи в енергийния сектор ще засилят сътрудничеството в рамките на Агенцията за сътрудничество между регулаторите на енергия (ACER), няма установен процес за достъп до и обмен на данни с цел наблюдение на пазара. Поради това е трудно, ако не и невъзможно, откриването на пазарни злоупотреби, които се осъществяват на няколко пазара и включват различни, но свързани продукти/стоки. Липса на действие от страна на ЕС не означава, че няма да се предприемат действия на равнище държави-членки. Националните регулаторни органи вече започнаха да попълват този пропуск и въведоха национални мерки, включително събиране на данни за транзакции, регулаторно наблюдение и схеми за докладване. Макар че тези схеми очевидно увеличават обхвата на регулаторния надзор, те неизбежно ще останат непълни. При наблюдението на транзакции, свързани само с една държава-членка, междупродуктовите и трансграничните аспекти на пазарите за търговия с енергия ще останат скрити и някои пазарни манипулации няма да бъдат засечени. Вариант 1a — определят се правила на равнище ЕС, а държавите-членки осъществяват наблюдение и привеждат в изпълнение При този вариант се предвиждат определени на равнище ЕС правила относно пазарни злоупотреби. Пазарите се наблюдават на равнище държави-членки въз основа на децентрализирано докладване на транзакции до компетентните регулаторни органи. Националните регулаторни органи ще поемат отговорност за наблюдение на транзакции, които се извършват във (или са свързани със) държавата-членка, за която са компетентни Ако даден търговец, установен в държава А, осъществи транзакция с друг търговец, установен в държава Б, по отношение на електроенергия за доставяне в държава В, регулаторният орган на държава В ще поеме отговорността за наблюдение. . Транзакциите се докладват поотделно на всеки регулаторен орган от търговци или трети страни. Търговците и/или брокерите ще докладват всички свои транзакции за търговия на едро с енергия до регулаторния орган в държавата, в която са установени, независимо от мястото на доставка Ако даден търговец, установен в държава А, осъществи транзакции, които се извършват във (или са свързани със) държави Б, В и Г, той ще трябва да докладва за тези транзакции на регулаторния орган с юрисдикция в държава А. . Съобщаваните подробности за транзакциите и форматът на данните се определят на равнище ЕС. Данните за транзакции се съхраняват по различни начини в отделни системи на 27-те национални регулаторни органа. Регулаторните органи прилагат децентрализиран механизъм за обмен на данни, който им позволява да наблюдават всички транзакции, които се извършват в рамките на тяхната компетентност, и да налагат съответно адаптирани правила за поведение на пазара. В случай че транзакциите обхващат няколко държави-членки (например договори за разлики в цени по места), ще трябва да се установят подходящи правила и механизми за координация. В тези правила и механизми също така ще трябва да се определят отговорности по изпълнение и задължения за съдействие. Регулаторното сътрудничество може да се подпомага от орган на ЕС (например ACER). [1][2] Ако даден търговец, установен в държава А, осъществи транзакция с друг търговец, установен в държава Б, по отношение на електроенергия за доставяне в държава В, регулаторният орган на държава В ще поеме отговорността за наблюдение. Ако даден търговец, установен в държава А, осъществи транзакции, които се извършват във (или са свързани със) държави Б, В и Г, той ще трябва да докладва за тези транзакции на регулаторния орган с юрисдикция в държава А. Вариант 1б — определят се правила на равнище ЕС, държавите-членки докладват, осъществяват наблюдение и изпълняват, агенция на ЕС обработва данните и наблюдава за трансгранични и междупродуктови злоупотреби При този вариант, както и при вариант 1a, правилата относно пазарни злоупотреби , задълженията за докладване, форматите на данните и задълженията за наблюдение и изпълнение се определят на равнище ЕС. При все това има две разлики при сравнение с вариант 1. На първо място, макар компетентните органи на държавите-членки да продължават да наблюдават транзакции, за които поемат отговорност, има допълнително ниво на наблюдение, въведено на равнище ЕС. Тази функция за наблюдение ще бъде насочена към откриване на пазарни злоупотреби от трансгранично или междупродуктово естество. На второ място, вместо да прилагат децентрализиран механизъм за обмен на данни регулаторните органи директно изпращат данни за транзакции на агенцията на ЕС, която ги сортира по място на доставка. След това сортираните набори от данни се изпращат обратно на съответния компетентен регулаторен орган. Копие от всички получени данни се запазва в агенцията на ЕС и това ѝ дава възможност да наблюдава посочените пазарни злоупотреби. Вариант 2 — определят се правила на равнище ЕС, съвместно наблюдение от специална агенция на ЕС и държавите-членки, принудително изпълнение от държавите-членки За разлика от вариант 1б, за транзакциите се докладва в агенцията на ЕС. Не се предвижда пряко докладване до регулаторните органи, но националните органи имат достъп до данните, които се съхраняват от органа на ЕС. Чрез същия процес като описания във вариант 1б агенцията на ЕС сортира транзакциите и изпраща специални набори от данни на съответните регулаторни органи. Това им дава възможност да наблюдават транзакции в рамките на своята компетентност, без самите те да събират данни. Вариант 3 — определят се правила на равнище ЕС, съвместно наблюдение от ACER и държавите-членки, изпълнение от държавите-членки Този вариант е същият като вариант 2, но всички функции и правомощия на органа на равнище ЕС се поемат от ACER. Вариант 4 – определят се правила на равнище ЕС, наблюдение и изпълнение от ACER или от специална агенция на ЕС в трансгранични случаи Този вариант е същият като варианти 2 и 3, но ACER или агенцията на ЕС ще поемат отговорност за изпълнението във всички трансгранични случаи на открити злоупотреби. При все това този вариант няма да бъде подложен на допълнителен анализ, защото Комисията няма причина да счита, че в случай на откриване на злоупотреба държавите-членки няма да са в състояние да осигурят изпълнение на правилата също толкова ефективно, както и агенцията или ACER. В съответствие с принципа на субсидиарност, когато бъде открита злоупотреба, националните органи следва да предприемат действия по изпълнение. Вариант 5 — саморегулиране на пазарите. При този вариант се приема, че няма да бъдат предприемани действия от страна на публичните органи на равнище ЕС или от страна на държавите-членки нито по отношение на определянето на правила, нито по отношение на наблюдението. Приема се, че самата индустрия ще договори някои правила за интегритета на пазара. В случай че бъде узнато за злоупотреба, националните съдилища или публичните органи, които упражняват общ надзор върху пазара, биха могли да се включат в налагането на тези правила. Не може да се изключи възможността индустрията да се съгласи с установяването на правила относно пазарни злоупотреби. Наблюдението и налагането на тези правила обаче се очаква да са a priori неефективни, тъй като без притежаваната от публичните органи степен на независимост ще бъде ограничен стимулът за предаване на данни от участниците на пазара и за тяхното наблюдение от страна на други участници на пазара или частни дружества. Слабото наблюдение вероятно ще доведе до неефективен режим на интегритет на пазара. Поради тези причини този вариант се отхвърля. Вариант 6 — разширяване на Директивата за пазарни злоупотреби (без специфично за сектора действие) Разширяването на законодателството относно финансовите пазари, така че да обхване всички съответни енергийни пазари, би включило тези пазари в рамките на финансовата регулаторна рамка. Независимо от това тесните връзки между енергийните пазари и някои финансови пазари, включително физическите енергийни пазари и определянето на забрани за специфични за енергетиката злоупотреби (например задържане на производствени активи, определение на вътрешна информация) в рамките на Директивата за пазарни злоупотреби, не са желателни и биха довели до накърняване на нейния всеобщ характер. Това беше признато от CESR/ERGEG в техния съвет към Комисията, където те заявяват: „Простото разширяване на обхвата на регламентите относно пазарни злоупотреби…в Директивата за пазарни злоупотреби , така че да се обхванат физически продукти, не се препоръчва… [то] би довело до риска от неуместно прилагане на Директивата за пазарни злоупотреби в други сфери “ Съвет на CESR и ERGEG към Европейската комисия — отговор на въпрос F.20 — пазарна злоупотреба. . С оглед на този убедителен съвет и ясно изразения обхват на Директивата за пазарни злоупотреби този вариант не беше разгледан задълбочено.[3] Съвет на CESR и ERGEG към Европейската комисия — отговор на въпрос F.20 — пазарна злоупотреба. Оценяване на вариантите Като цяло варианти 1—3 се оказаха по-добри от сценария с продължаване на обичайната практика, тъй като те позволяват, макар и в различна степен, по-добре да се откриват и възпират пазарни злоупотреби, както и да се намалят свързаните с това разходи за обществото. Същевременно всички тези варианти водят до по-големи административни разходи. Политически варианти 1б, 2 и 3 имат значително предимство пред вариант 1a, тъй като предоставят по-добър начин за откриване на трансгранични и междупродуктови злоупотреби. Варианти 2 и 3 имат предимство пред вариант 1б, тъй като имат потенциала да увеличат ефикасността на цялостното наблюдение. Директното и централното събиране на данни би улеснило и ускорило цялостното обработване на данни чрез намаляване на броя на маршрутите за предоставяне на данни. Това също така би намалило случаите на грешки при предаването и обработването на данни. Вариант 3 вероятно е най-ефективен по отношение на откриването и възпирането на специфични за енергийния пазар злоупотреби поради цялостния регулаторен опит на ACER и поради факта, че тя е специализирана именно в областта на енергетиката. Тъй като ACER вече съществува, административните разходи за работата на органа за наблюдение на пазара към тази агенция също ще са по-ниски в сравнение с вариант 2, при който трябва да се създаде нова агенция. Поради това вариант 3 отговаря най-добре на установените цели. Макар че общите ползи от предложените мерки трудно се поддават на количествено определяне, изглежда, че те явно надвишават разходите от породената от тях административна тежест. Други въпроси Определяне на специфични за сектора правила — правна форма Тъй като в Директивата за пазарни злоупотреби вече са обхванати някои важни начини за търговия с енергия, определенията, свързани с пазарни злоупотреби, които специално обхващат физическите пазари на енергия, ще трябва да взаимодействат много добре с Директивата за пазарни злоупотреби. Правилата следва да произтичат във възможно най-голяма и логична степен от концепциите, заложени в определенията в Директивата за пазарни злоупотреби. При все това е от съществено значение даден съобразен с условията режим да взема под внимание специфичните характеристики на енергийните пазари и по-специално тяхното високо ниво на податливост на значителни промени в цените като резултат от икономическо или физическо задържане на капацитет. С оглед да се даде възможност за гъвкавост и правна сигурност правилата следва да се определят като насоки в консултация с участниците на пазара. След това те могат да бъдат направени задължителни чрез делегирани актове, приети от Комисията. Това предложение беше отразено в повечето отговори от индустрията. Това представлява разумен подход за всеки от вариантите, при които се изискват правила на равнище ЕС. Той съответства на подхода, предприет при регулирането на финансовия сектор съгласно договореностите Lamfalussy, и поради това би подпомогнал взаимодействието между финансовото регулиране и специфичното за сектора регулиране. Ако агенция на ЕС носи отговорност за наблюдението и изготвянето на по-подробни насоки, най-подходящата форма за основния акт би бил регламент. Продуктов обхват Пазарите на електроенергия и газ са взаимосвързани с други стокови пазари, по-специално с пазари за първични енергийни продукти и за квоти за емисии (EUA) в рамките на системата на ЕС за търговия с емисии (СТЕ на ЕС). Въглищата са важно първично гориво, използвано за производство на електроенергия, а цените на петрола и петролните продукти оказват въздействие върху цените на електроенергията чрез своята роля като референтна стойност в дългосрочни договори за доставка на газ. При все това на тези пазари се осъществява глобална търговия с основни участници, установени в трети държави. Изолираното наблюдение на пазара на равнище ЕС би било непълно, а правилата относно злоупотребите — отчасти неприложими. Тази гледна точка беше изразена и от респондентите при консултацията. Случаят обаче е различен при квотите за емисии. Търговията с емисии съгласно СТЕ на ЕС по определение е европейска по своя обхват. Със своето въвеждане квотите за въглеродни емисии заеха централно място в европейските пазари на електроенергия. Производството на електроенергия е секторът, който отделя най-много емисии в ЕС, като емисиите му представляват около 40 % от емисиите в рамките на СТЕ на ЕС. Предоставянето на квоти за емисии оказва въздействие върху избора на гориво от страна на производителите, а оттам и върху търсенето на различни горива; точно както относителните промени на цените на горивата оказват въздействие върху работата на електроцентралите и в резултат на това определят нуждите от квоти за въглеродни емисии. Поради това двата пазара зависят един от друг. Като отчете тези взаимовръзки и растящото значение на пазарите за търговия с въглеродни емисии, Комисията реши да започне задълбочен анализ относно най-добрия начин за гарантиране на интегритета на тези пазари. Планирано е анализът да доведе до резултати през 2011 г. Наблюдение и оценка Текущото оценяване и наблюдение във връзка с прилагането на съобразен с условията режим за гарантиране на интегритета на енергийните пазари ще трябва да обхванат редица области, включително адекватността на правилата относно пазарни злоупотреби, които обхващат енергийните пазари, взаимодействието с регулирането на финансовите пазари, въздействието от надзора на пазара на равнище държави-членки и как координацията на изпълнението работи на практика, ефективността на наблюдението на равнище ЕС и действителното въздействие от докладването за транзакции върху участниците на пазара. Предвиждаме график на наблюдение и преглед съгласно следния модел: След две години да се представи доклад от ACER до Комисията относно въздействието на новия режим на надзор на равнище държави-членки, опита от сътрудничеството между органите на национално равнище, включително при изпълнението, и въздействието на новите договорености върху участниците на пазара, по-специално по отношение на докладването за транзакции. Въз основа на доклада на ACER Комисията ще направи преглед на ефективността на наблюдението на равнище ЕС. След пет години да се осъществи съвместен преглед от ACER и финансовите регулаторни органи на взаимодействието между съобразения с условията режим за интегритета на енергийния пазар и по-широкообхватното финансово регулиране на равнище ЕС и на национално равнище. Въз основа на съвместния преглед от ACER и финансовите регулаторни органи Комисията следва после да направи преглед на цялостната ефективност на съобразения с условията режим за интегритет на пазара. [1] Ако даден търговец, установен в държава А, осъществи транзакция с друг търговец, установен в държава Б, по отношение на електроенергия за доставяне в държава В, регулаторният орган на държава В ще поеме отговорността за наблюдение. [2] Ако даден търговец, установен в държава А, осъществи транзакции, които се извършват във (или са свързани със) държави Б, В и Г, той ще трябва да докладва за тези транзакции на регулаторния орган с юрисдикция в държава А. [3] Съвет на CESR и ERGEG към Европейската комисия — отговор на въпрос F.20 — пазарна злоупотреба. GA (...PICT...)|AN COIMISIÚN EORPACH| An Bhruiséil 8.12.2010 SEC(2010) 1511 leagan deireanach DOICIMÉAD INMHEÁNACH OIBRE AN CHOIMISIÚIN ACHOIMRE AR AN MEASÚNÚ TIONCHAIR Doiciméad a ghabhann leis an Togra le haghaidh RIALACHÁIN Ó PHARLAIMINT NA hEORPA AGUS ÓN gCOMHAIRLE maidir le sláine agus trédhearcacht an mhargaidh fuinnimh {COIM(2010) 726 leagan deireanach } {SEC(2010) 1510 leagan deireanach } Tugann na praghsanna iontaofa a éilítear ar mhargaí leachtacha mórdhíola teachtaireachtaí ríthábhachtacha gearrthéarmacha maidir le feidhmiú optamach na saoráidí táirgthe fuinnimh agus na n-aonad tomhaltais. Lena chois sin tugann siad treoir i gcás inar gá infheistiú i mbonneagar an fhuinnimh sa todhchaí. Tugann siad muinín do ghnólachtaí go mbeidh siad in ann freagra a thabhairt ar na hathruithe sna margaí. Beidh an méid seo ríthábhachtach óir beidh radharc fadtéarmach riachtanach chun na hinfheistithe móra caipitiúla i saoráidí glúine nua a bheidh riachtanach i gcomhair gheilleagar ísealcharbóin an todhchaí a fhrithghealladh. Mar phointe scoir, nach é an pointe is lú é, feidhmíonn torthaí na margaí mórdhíola mar thagarmharcanna iontaofa faoi phraghsanna miondíola i gcomhair tomhaltóirí baile agus lucht tionscail, agus spreagann siad daoine chun fuinneamh a úsáid go héifeachtúil. Tá sé ríthábhachtach go mbeadh muinín ag saoránaigh, ag lucht gnó agus ag údaráis náisiúnta as sláine na margaí fuinnimh ós rud é go bhfuil siad ríthábhachtach ó thaobh fholláine shaoránaigh na hEorpa agus acmhainn iomaíochta ghnólachtaí na hEorpa. Mura dtugtar aghaidh go héifeachtach ar chleachtais éagóracha trádála féadfaidh siad dochar a dhéanamh do mhuinín an phobail, daoine a chur ó infheistiú, cur le luaineacht praghsanna fuinnimh agus féadfar praghsanna níos airde a bheith ann dá mbarr. D’fhéadfadh sin laghdú a dhéanamh ar iomaíochas tionscal agus earnálacha dlúthfhuinnimh eile. Maidir leis an rialachán airgeadais ar leibhéal an AE, an Treoir um Dhrochúsáid Mhargaidh (MAD), ní chumhdaíonn sé na margaí fuinnimh go hiomlán óir ceapadh é i gcomhair margaí airgeadais. Bíodh is go bhfuil athbhreithniú á dhéanamh faoi láthair ar na bearta atá sa Treoir cheana féin, ós rud é gur treoir uileghabhálach í ní éireoidh léi dul i ngleic go hiomlán le mí iompar a bhaineann go sonrach le margaí fuinnimh (e.g. sócmhainní giniúna a choinneáil siar go straitéiseach). Níl caighdeáin leagtha síos sa reachtaíocht faoin margadh fuinnimh inmheánach chun sláine a leithéid de mhargaí a áirithiú. D’fhéadfadh sé go mbeadh rialacha eile ann ar leibhéal na mBallstát ach níl ach réim feidhme teoranta acusan agus is minic nach mbaineann siad ach le clár trádála amháin agus nach gcuimsíonn siad ach Ballstát amháin. I mbeagán focal, ní leor iad na rialacha maidir le margaí fuinnimh d'fhonn a áirithiú go bhfeidhmeoidh siad ar bhealach cobhsaí ordúil. Ní féidir monatóireacht chuimsitheach a dhéanamh ar mhargaí agus is deacair mí-iompar sonrach amhail mí-iompar trasteorann, nó mí-iompar tras-tráchtearraí nó mí-iompar tras-mhargaí a bhrath. Thacaigh na rialtóirí earnála leis an dearcadh seo sa chomhairle a thug siad don Choimisiún agus thacaigh na freagróirí leis sna freagraí a thug siad ar chomhairliúchán na Comhairle. Cuspóirí (1) Ba cheart creat éifeachtúil agus éifeachtach a bheith ann a áiritheoidh go bhfeidhmeoidh na margaí sin mar is ceart ina ndéantar fuinneamh a thrádáil iontu, i.e. nach ndéanfaidh mí-úsáid an mhargaidh a dtorthaí a shaobhadh, ach go léireoidh siad dálaí bunúsacha an mhargaidh i gceart. Áiritheofar leis sin go mbeidh breis muiníne ag na páirtithe leasmhara rud a áiritheoidh go mbeidh leibhéal rannpháirtíochta níos airde ann, breis doimhneachta agus leachtachta mar aon le costais níos lú ó thaobh idirbheart de. (2) Ní mór do na rialacha gach mí-iompar a bhaineann go sonrach le margadh an fhuinnimh a ghabháil go héifeachtach. Ní mór na rialacha a chur i bhfeidhm go comhsheasmhach ar fud na hEorpa lena áirithiú go mbeidh trádálaithe in ann na caighdeáin chomhlíontachta a chur i bhfeidhm agus nach mbeidh rialacha éagsúla agus riachtanais éagsúla ann nuair a bhíonn siad i mbun trádála i mBallstáit éagsúla. Ina theannta sin ní mór dóibh a bheith iomlán agus gach idirbheart iomchuí a chumhdach. Ciallaíonn sé sin freisin nach mór do na rialacha a bheith comhoiriúnach leis an reachtaíocht airgeadais reatha. Chuige sin cuirfidh an tionscadal reatha seo na tuairimí maidir le déileáil chos istigh agus cúbláil mhargaidh atá le fáil i MAD i bhfeidhm sa mhargadh mórdhíola fuinnimh. Déanfar an leabhar rialacha mionsonraithe a shonrú in ionstraimí tarmligthe. (3) Ní mór monatóireacht a dhéanamh go rialta ar na margaí mórdhíola fuinnimh chun mí iompar margaidh a bhrath. Chuige sin níor mhór go mbeadh rochtain thráthúil ag monatóir margaidh ar na tacair fhíoraithe iomlána a bhaineann le sonraí na n-idirbheart d’fhonn feidhmiú go héifeachtach. Ní mór beart a dhéanamh le háirithiú go gcomhlíontar na rialacha a luaithe a bhraitear mí-iompar margaidh. Chuige sin ní mór údaráis inniúla forfheidhmithe a shainiú a mbeidh sé ar a gcumas drochúsáid mhargaidh a iniúchadh go héifeachtach agus í a chruthú. Níor mhór cumhachtaí éifeachtacha smachtbhannaí a bheith acu chun rannpháirtithe sa mhargadh a chur ó mhí-iompar a dhéanamh feasta. Níor mhór meicníochtaí cearta comhoibrithe a cheapadh idir rialtóirí airgeadais agus fuinnimh le dul i ngleic le drochúsáid mhargaidh ó thaobh cúrsaí trasteorann agus cúrsaí tras-tráchtearraí de. Roghanna beartas Seachas "an scéal a fhágáil mar atá” tá seacht rogha á meas againn agus na gnéithe seo a leanas ag baint leo: Rogha 0: An scéal a fhágáil mar atá Ní chuirfí aon tionscnamh i bhfeidhm faoin rogha seo a bhainfeadh go sonrach le hearnáil ar leith. Ní dhéanfadh na húdaráis rialála maoirsiú ach ar chodanna éagsúla den mhargadh arna thrádáil. Níl aon rialacha iompair ann ar leibhéal an AE a bhaineann leis an margadh a d'fhéadfadh na Ballstáit iad a chur i bhfeidhm ar bhealach comhtháite. Tá creataí maoirseachta difriúla ag gach Ballstát, agus bíodh is go gcomhoibreoidh na húdaráis náisiúnta um rialáil fuinnimh le chéile níos mó agus níos mó laistigh den Ghníomhaireacht um Chomhar idir na Rialálaithe Fuinnimh (ACER), níl ann do phróiseas bunaithe ar bith chun sonraí a rochtain agus a mhalartú chun críocha mhonatóireacht an mhargaidh. Dá bhrí sin tá sé an-deacair nó dodhéanta mí-iompar margaidh a bhrath má tá sé ar siúl i margaí éagsúla agus baint aige le táirgí nó tráchtearraí éagsúla a bhfuil baint acu le chéile. Más rud é nach ndéanann an AE beart ní ionann é sin is a rá nach ndéanfar bearta ar leibhéal na mBallstát. Tá na reachtóirí náisiúnta tosaithe cheana féin ag iarraidh an bhearna sin a líonadh agus tá bearta náisiúnta tugtha isteach acu, lena n-áirítear bailiú sonraí idirbheart, agus scéimeanna rialála maidir le monatóireacht agus tuairisciú. Bíodh is gur léir go gcuireann na scéimeanna sin le raon feidhme na maoirseachta rialála, níl aon dul as ach go mbeidh na scéimeanna neamhiomlán. Ós rud é go ndéantar monatóireacht ar idirbhearta a bhaineann le Ballstát amháin, níl foráil ann maidir le gnéithe trasteorann ná tras-tráchtearraí na margaí fuinnimh agus ní bhraithfidh siad cúblálacha áirithe margaidh. Rogha 1a – Shaineofaí rialacha ar leibhéal an AE, dhéanfadh Ballstáit monatóireacht agus forfheidhmiú orthu De réir an Rogha seo, is ar leibhéal an AE a shaineofaí rialacha maidir le mí-iompar margaidh. Is ar leibhéal na mBallstát a dhéanfaí monatóireacht ar na margaí bunaithe ar chóras díláraithe tuairiscithe chuig na húdaráis inniúla rialála. Bheadh na Rialtóirí náisiúnta freagrach as monatóireacht na n-idirbheart a chuirfí i gcrích sa Bhallstát a bheadh faoina ndlínse nó a bhainfidh leis an mBallstát sin Dá mba rud é go ndéanfadh trádálaí bunaithe i dTír A idirbheart le trádálaí bunaithe i dTír B maidir le leictreachas a bheadh le seachadadh chuig Tír C, is é Rialtóir Thír C a ghlacfadh an fhreagracht mhonatóireachta chuige féin. . Thuairisceodh trádálaithe agus tríú páirtithe na hidirbhearta ar leithligh chuig gach Rialtóir. Thuairisceodh trádálaithe nó bróicéirí, nó an dá dhream araon, a n-idirbhearta mórdhíola fuinnimh chuig an Rialtóir san áit ina bhfuil siad bunaithe is cuma cá ndéanfaí an seachadadh Dá nglacfadh trádálaí bunaithe i dTír A páirt in idirbhearta a sheachadfaí chuig Tíortha B, C agus D, nó a bhainfeadh leo, bheadh ar an trádálaí na hidirbhearta sin a thuairisciú chuig an Rialtóir a mbeadh dlínse aige i dTír A. . Is ar leibhéal an AE a shaineofaí sonraí na n idirbheart agus na formáidí sonraí. Stórálfaí sonraí na n-idirbheart ar bhealaí éagsúla agus bheadh córais éagsúla ag na 27 údarás rialála náisiúnta. Bheadh meicníocht dhíláraithe malartaithe sonraí ag na rialtóirí a chuirfeadh ar a gcumas monatóireacht a dhéanamh ar na hidirbhearta go léir a sheachadfaí ina ndlínsí agus rialacha saincheaptha a fhorfheidhmiú faoi iompar sa mhargadh. I gcás ina mbainfeadh na hidirbhearta le roinnt Ballstát (e.g. conarthaí maidir le praghsanna difriúla in áiteanna éagsúla), níor mhór rialacha oiriúnacha agus modhanna comhordaithe a chur i bhfeidhm. Shaineofaí na freagrachtaí forfheidhmithe agus na dualgais chomhoibrithe sna rialacha agus sna meicníochtaí sin. D'fhéadfadh comhlacht de chuid an AE (mar shampla ACER) tacú le comhoibriú rialála. [1][2] Dá mba rud é go ndéanfadh trádálaí bunaithe i dTír A idirbheart le trádálaí bunaithe i dTír B maidir le leictreachas a bheadh le seachadadh chuig Tír C, is é Rialtóir Thír C a ghlacfadh an fhreagracht mhonatóireachta chuige féin. Dá nglacfadh trádálaí bunaithe i dTír A páirt in idirbhearta a sheachadfaí chuig Tíortha B, C agus D, nó a bhainfeadh leo, bheadh ar an trádálaí na hidirbhearta sin a thuairisciú chuig an Rialtóir a mbeadh dlínse aige i dTír A. Rogha 1b – Shaineofaí rialacha ar leibhéal an AE, dhéanfadh Ballstáit tuairisciú, monatóireacht agus forfheidhmiú orthu, phróiseálfadh Gníomhaireacht de chuid an AE na sonraí agus dhéanfadh sí monatóireacht ar mhí-iompar trasteorann agus tras-tráchtearraí De réir an Rogha seo, faoi mar a bheadh i Rogha 1a, is ar leibhéal an AE a shaineofaí rialacha faoi mhí-iompar margaidh, faoi dhualgais tuairiscithe, faoi fhormáidí sonraí agus faoi dhualgais mhonatóireachta agus forfheidhmithe. Tá dhá dhifríocht le sonrú idir an rogha seo agus Rogha 1a, áfach. Ar an gcéad dul síos, bíodh is go leanfadh údaráis inniúla na mBallstát orthu ag déanamh monatóireachta ar idirbhearta a mbeadh siad freagrach astu, bheadh monatóireacht bhreise ar siúl ar leibhéal an AE. Dhíreodh an mhonatóireacht sin ar dhrochúsáid mhargaidh a bhrath a mbeadh baint aici le cúrsaí trasteorann agus tras-tráchtearraí. Ar an dara dul síos, ní chuirfeadh na Rialtóirí meicníocht malartaithe sonraí i bhfeidhm ar bhonn díláraithe ach sheolfaidís sonraí na n-idirbheart ar aghaidh chuig an nGníomhaireacht de chuid an AE a shórtálfadh iad ar bhonn a n-áiteanna seachadta. Nuair a bheadh na tacair sonraí sórtáilte sheolfaí iad ar ais chuig cibé Rialtóir inniúil a bheadh i gceist. Choinneodh an Ghníomhaireacht de chuid an AE cóip de na sonraí go léir a gheofaí chun go mbeadh sí in ann monatóireacht a dhéanamh ar cibé drochúsáid mhargaidh a thuairisceofaí. Rogha 2 – Shaineofaí rialacha ar leibhéal an AE, dhéanfadh Gníomhaireacht uathúil de chuid an AE agus na Ballstáit comh-mhonatóireacht orthu, agus is iad na Ballstáit a fhorfheidhmeodh iad Ní bheadh sé cosúil le Rogha 1b sa mhéid is go dtuairisceofaí idirbhearta chuig Gníomhaireacht an AE. Ní fhoráiltear go ndéanfaí tuairisciú díreach chuig Rialtóirí ach d’fhéadfadh údaráis náisiúnta rochtain a dhéanamh ar na sonraí a bheadh ag comhlacht an AE. Ar an mbealach céanna a ndearnadh cur síos air i Rogha 1b shórtálfadh Gníomhaireacht an AE na hidirbhearta agus sheolfadh sí na tacair sonraí thiomnaithe chuig na rialtóirí faoi seach. Chuirfeadh sin ar a gcumas monatóireacht a dhéanamh ar idirbhearta ina ndlínsí féin gan na sonraí a thiomsú iad féin. Rogha 3 – Shaineofaí rialacha ar leibhéal an AE, dhéanfadh ACER agus na Ballstáit cómhonatóireacht orthu, agus is iad na Ballstáit a fhorfheidhmeodh iad Tá na rogha seo ar aon dul le Rogha 2 ach amháin go nglacfadh ACER na hinniúlachtaí agus na feidhmeanna go léir ar leibhéal an AE. Rogha 4 – Shaineofaí rialacha ar leibhéal an AE, dhéanfadh ACER nó Gníomhaireacht uathúil de chuid an AE an mhonatóireacht agus an forfheidhmiú maidir le cásanna trasteorann Tá an rogha seo ar aon dul le Rogha 2 agus 3 ach amháin go mbeadh ACER nó Gníomhaireacht uathúil de chuid an AE freagrach as forfheidhmiú a dhéanamh i gcásanna ina mbraithfí mí-iompar. Níltear chun tuilleadh anailíse a dhéanamh ar an rogha seo, áfach, toisc go gcreideann an Coimisiún dá mbraithfí mí-iompar go mbeadh sé ar chumas na mBallstát na rialacha a fhorfheidhmiú chomh héifeachtúil céanna is a dhéanfadh an Gníomhaireacht nó ACER. I gcomhréir le prionsabal na coimhdeachta ba cheart do na hÚdaráis náisiúnta gníomhaíocht forfheidhmithe a dhéanamh i gcás ina mbraithfí mí-úsáid. Rogha 5 – Féinrialú na margaí. Glactar leis sa rogha seo nach ndéanfadh na Ballstáit ná na húdaráis phoiblí ar leibhéal an AE aon bheart maidir le sainiú na rialacha ná maidir le monatóireacht. Glactar leis go ndéanfadh an tionscal féin comhaontú faoi roinnt rialacha ar mhaithe le sláine an mhargaidh. Dá bhfaighfí amach faoi mhí-iompar ghlacfadh na Cúirteanna náisiúnta, nó na húdaráis poiblí a mbeadh baint acu le maoirsiú ginearálta an mhargaidh, páirt i bhforfheidhmiú rialacha dá leithéidí. Ní féidir a shéanadh go hiomlán go mbeadh an tionscal sásta ar bhealaí éagsúla a leithéid de rialacha a cheapadh i leith drochiompair mhargaidh. D’fhéadfaí a bheith ag súil a priori go mbeadh monatóireacht agus forfheidhmiú rialacha dá leithéidí neamhéifeachtach toisc gur bheag spreagadh a thabharfaí do rannpháirtithe sa mhargadh sonraí a aistriú le go ndéanfadh rannpháirtithe eile sa mhargadh nó cuideachtaí príobháideachta monatóireacht orthu mura mbeadh údaráis phoiblí neamhspleácha ag plé leis an scéal. Ní cosúil go mbeadh córas éifeachtach ann maidir le sláine an mhargaidh gan monatóireacht láidir. Tá an rogha seo á cur i leataobh ar na fáthanna sin. Rogha 6 – MAD a shíneadh (gan aon bheart sainiúil don earnáil) Dá leathnófaí reachtaíocht an mhargaidh airgeadais chun go gcumhdófaí gach margadh fuinnimh ábhartha, thógfaí na margaí sin isteach faoin gcreat rialúcháin airgeadais. In ainneoin na dlúthbhainte atá ag margaí fuinnimh le roinnt margaí airgeadais, ní rud inmhianaithe é margaí fuinnimh fisiceacha a áireamh ná na toirmisc ar mhí-iompar a bhaineann go sonrach le fuinneamh a shainiú laistigh de MAD (e.g. sócmhainní táirgthe a choinneáil siar, sainiú ar fhaisnéis ón taobh istigh), agus dhéanfadh sé a charachtar uileghabhálach a scoilteadh. D’aithin CESR/ERGEG é sin sa chomhairle a thug siad don Choimisiún nuair a dúirt siad “Níorbh inmholta an rud é síneadh a chur leis na rialacháin maidir le drochúsáid mhargaidh...i MAD chun go mbainfeadh siad le táirgí fisiceacha...bheadh an baol ann go gcuirfí MAD i bhfeidhm ar bhealaí míchuí i réimsí eile” Comhairle CESR ERGEG don Choimisiún Eorpach – freagra ar Cheist F.20 – Drochúsáid Mhargaidh. . I bhfianaise na comhairle daingne sin agus i bhfianaise raon feidhme MAD, níor breithníodh an rogha seo go mion.[3] Comhairle CESR ERGEG don Choimisiún Eorpach – freagra ar Cheist F.20 – Drochúsáid Mhargaidh. Meastóireacht roghanna Tríd is tríd bhí na roghanna 1-3 a scrúdaíodh níos fearr ná an rogha faoi leanúint ar aghaidh le "An scéal a fhágáil mar atá” óir bheidís níos fearr ar bhealaí éagsúla ag brath drochiompar margaidh agus daoine a chur óna ndéanamh agus bheidís níos fearr ag laghdú na gcostas bainteach a bheadh le híoc ag an tsochaí. In ainneoin sin is uile bheadh costais riaracháin níos airde ag na roghanna sin go léir. Tá sé de bhuntáiste ag roghanna beartais 1b, 2 agus 3 i gcomparáid le rogha 1a go mbeidís níos fearr ag brath mí-úsáidí trasteorann agus tras-tráchtearraí. Tá sé de bhuntáiste ag Rogha 2 agus 3 i gcomparáid le Rogha 1b go mbeadh sé d’acmhainn acu cur le éifeachtúlacht fhoriomlán na monatóireachta. Dá mbeadh córas lárnach ann chun na sonraí a thiomsú go díreach, bheadh sé níos simplí agus níos tapúla sonraí a láimhseáil toisc nach soláthrófaí iad ar an oiread sin bealaí. Laghdódh sin an méid earráidí a bhainfeadh le haistriú agus le láimhseáil sonraí. Is cosúil gurb é rogha 3 an rogha is éifeachtúla a bhraithfeadh mí-úsáidí sonracha an mhargaidh agus a chuirfeadh daoine óna ndéanamh. Bheadh an scéal amhlaidh de bharr an tsaineolais rialála atá ag ACER agus an chaoi a bhfuil sé dírithe ar chúrsaí fuinnimh. Lena chois sin, ós rud é go bhfuil ACER ann cheana féin, bheadh costais riaracháin níos lú ann dá dtabharfaí cúram monatóireachta an mhargaidh don ghníomhaireacht sin ná mar a bheadh i gcás rogha 2 faoina mbeadh sé riachtanach Gníomhaireacht nua a bhunú. Ar an ábhar sin sásaíonn rogha 3 na cuspóirí a aithníodh. Bíodh is gur deacair a rá go baileach cad iad na tairbhí foriomlána a bheadh ag na bearta a moladh, is cosúil gur mhó go mór iad ná na costais riaracháin a bhainfeadh leo. Saincheisteanna eile Leagan amach rialacha a bheadh sainiúil don earnáil – foirm dhlíthiúil Toisc go gclúdaíonn MAD na hionaid thábhachtacha i gcomhair trádáil fuinnimh cheana féin, ní mór do na sainmhínithe a bhaineann le mí-iompar margaidh a chumhdaíonn margaí fuinnimh fhisicigh go sonrach idirghníomhú go maith le MAD. Sa mhéid is a bheadh sé indéanta agus loighciúil, ba cheart na rialacha a bheith bunaithe ar na coincheapa sin ar bunaíodh sainmhínithe MAD orthu. Mar sin féin, tá sé fíor-riachtanach go gcuirfeadh córas saincheaptha saintréithe sonracha na margaí fuinnimh san áireamh, go háirithe an chaoi a gcuireann athruithe praghsanna isteach go mór orthu, de thoradh coinneáil siar cumais eacnamaíoch nó fhisicigh. Ba cheart na rialacha a leagan amach de réir treoirlínte a leagfar síos i gcomhairle le rannpháirtithe sa mhargadh d’fhonn a áirithiú go mbeadh solúbthacht agus deimhneacht dhlíthiúil ann. D’fhéadfadh na rialacha sin a bheith ina gceangal ina dhiaidh sin trí ghníomhartha tarmligthe a ghlacfaidh an Coimisiún. Bhí an moladh sin le fáil i bhformhór na bhfreagraí a thug lucht an tionscail. Is cur chuige ciallmhar é sin maidir le gach ceann de na roghanna a mbeadh rialacha ar leibhéal an AE riachtanach dóibh. Luíonn sé go maith leis an gcur chuige a glacadh maidir le rialáil na hearnála airgeadais faoi shocruithe Lamfalussy, agus dá bhrí sin chabhródh sé le hidirghníomhú idir rialáil airgeadais agus rialáil a bheadh sainiúil d’earnáil faoi leith. I gcás ina mbeadh gníomhaireacht de chuid an AE freagrach as monatóireacht, agus as treoirlínte níos mionsonraithe a shaothrú, ba é ceapadh Rialacháin an bealach ab iomchuí chun é sin a dhéanamh. Raon feidhme tráchtearra Tá na margaí leictreachais agus gáis comhnasctha le margaí tráchtearraí eile, go háirithe le margaí táirgí príomhfhuinnimh agus lamháltais astaíochtaí (EUAnna) laistigh de Scéim an AE i ndáil le Trádáil Astaíochtaí (EU ETS). Breosla tábhachtach príomhúil é an gual a úsáidtear chun fuinneamh a ghiniúint, agus tá tionchar ag praghsanna ola agus ag táirgí ola ar phraghsanna leictreachais, agus lena chois sin is tagarmharc iad i gcás conarthaí fadtéarmacha faoi sholáthar gáis. Mar sin féin déantar na hábhair sin a mhargú ar fud an domhain le rannpháirtithe móra atá bunaithe i dtríú tíortha. Dá mba rud é go raibh córas monatóireachta margaidh ann ar leibhéal an AE bheadh sé neamhiomlán agus ní fhéadfaí na rialacha faoi mhí-iompar a chur i bhfeidhm go hiomlán. Ba é sin dearcadh fhreagróirí an chomhairliúcháin freisin. Níl an scéal amhlaidh i gcás lamháltas astaíochtaí áfach. Bíonn réim Eorpach, de réir a sainmhínithe, ag trádáil astaíochtaí faoin EU ETS. Nuair a tugadh isteach é tugadh áit lárnach don charbón i margaí leictreachais na hEorpa. Is í an earnáil a ghineann fuinneamh an earnáil is mó a dhéanann astaíochtaí san AE agus tá sí freagrach as 40% de na hastaíochtaí faoi EU ETS. Tá tionchar ag lamháltais astaíochtaí ar an mbreosla a roghnaítear le haghaidh gineadóirí agus ar na cineálacha éagsúla breosla dá bharr sin; agus faoi mar atá tionchar ag athruithe i bpraghsanna coibhneasta ar sheachadadh gléasra cinntíonn siad an t-éileamh ar charbón dá bharr sin. Tá an dá mhargadh spleách ar a chéile dá bhrí sin. I bhfianaise na n idirnasc seo agus tábhacht margaí carbóin intrádála, chinn an Coimisiún tús a chur le hathbhreithniú cuimsitheach ar conas is fearr sláine na margaí sin a áirithiú. Tá coinne le torthaí an athbhreithnithe a chur amach in 2011. Monatóireacht agus luacháil a dhéanamh Ní mór roinnt réimsí a chlúdach nuair a bhíonn meastóireacht leanúnach agus monatóireacht leanúnach á déanamh ar chur chun feidhme an chórais shaincheaptha chun sláine na margaí fuinnimh a chinntiú. Áirítear leo sin oiriúnacht na rialacha maidir le drochúsáid mhargaidh, idirghníomhaíocht le rialáil an mhargaidh airgeadais, an tionchar ar mhaoirsiú an mhargaidh ar leibhéal BS agus an chaoi a n-oibríonn comhordú forfheidhmithe i ndáiríre, éifeacht na monatóireachta ar leibhéal an AE, agus an tionchar iarbhír a bheadh ag tuairisciú idirbheart ar rannpháirtithe sa mhargadh. Measaimid go ndéanfar athbhreithniú agus monatóireacht mar seo a leanas: Soláthróidh ACER tuarascáil don Choimisiúin tar éis dhá bhliain maidir le tionchar an chórais nua ar mhaoirsiú ar leibhéal BS, maidir le comhoibriú a tharla idir údaráis náisiúnta, lena n áirítear forfheidhmiú agus maidir le tionchar na socruithe nua ar rannpháirtithe sa mhargadh, go háirithe maidir le tuairisciú idirbheart. Déanfaidh an Coimisiún athbhreithniú ar mhonatóireacht ar leibhéal an AE agus beidh tuarascáil ACER ina bunsraith don athbhreithniú sin. Déanfaidh ACER agus na rialtóirí airgeadais comh-athbhreithniú i gceann cúig bliana ar an idirghníomhaíocht idir an gcóras saincheaptha i gcomhair fuinnimh agus rialáil níos leithne ar airgeadais ar leibhéal an AE agus ar leibhéal náisiúnta. Déanfaidh an Coimisiún athbhreithniú ansin, bunaithe ar chomh-athbhreithniú ACER agus na rialtóirí airgeadais, ar éifeacht fhoriomlán an réimis shaincheaptha i gcomhair shláine an mhargaidh. [1] Dá mba rud é go ndéanfadh trádálaí bunaithe i dTír A idirbheart le trádálaí bunaithe i dTír B maidir le leictreachas a bheadh le seachadadh chuig Tír C, is é Rialtóir Thír C a ghlacfadh an fhreagracht mhonatóireachta chuige féin. [2] Dá nglacfadh trádálaí bunaithe i dTír A páirt in idirbhearta a sheachadfaí chuig Tíortha B, C agus D, nó a bhainfeadh leo, bheadh ar an trádálaí na hidirbhearta sin a thuairisciú chuig an Rialtóir a mbeadh dlínse aige i dTír A. [3] Comhairle CESR ERGEG don Choimisiún Eorpach – freagra ar Cheist F.20 – Drochúsáid Mhargaidh. ET (...PICT...)|EUROOPA KOMISJON| Brüssel 8.12.2010 SEK(2010) 1511 lõplik KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT MÕJU HINDAMISE KOKKUVÕTE Lisatud dokumendile Ettepanek : EUROOPA PARLAMENDI JA NÕUKOGU MÄÄRUS energiaturu terviklikkuse ja läbipaistvuse reguleerimise kohta {KOM(2010) 726 lõplik} {SEK(2010) 1510 lõplik} Likviidsetel hulgimüügiturgudel kujunenud usaldusväärsed hinnad saadavad energiatootmiseks kasutatavate rajatiste ja tarbimisüksuste optimaalseks toimimiseks vajalikke lühiajalisi tugevaid signaale. Ühtlasi on need pikaajaliseks orientiiriks energia infrastruktuuridesse täiendavate investeeringute tegemisel. Need tekitavad ettevõtjates kindlustunde, et nad suudavad reageerida turul toimuvatele muutustele. See on väga oluline, sest tulevikus vähem CO 2 -heiteid tekitav majandus nõuab pikaajalist etteplaneerimist, et tagada uue põlvkonna rajatistesse tehtavaid suuri investeeringuid. Tähtsusetu ei ole ka see, et hulgimüügiturgude näitajad on kodutarbijate ja tööstussektori kasutajate jaehindade jaoks usaldusväärne võrdlusalus ning need ergutavad energiat tõhusalt tarbima. Kuna nimetatud näitajad on Euroopa kodanike heaolu ja Euroopa ettevõtjate konkurentsivõime seisukohalt äärmiselt olulised, on kodanike, ettevõtjate ja riiklike asutuste kindlustunde loomine seoses energiaturgude terviklikkusega väga tähtis. Kui ebaõiglaste kauplemistavade võimalikkuse vastu tõhusalt ei võidelda, hakkab see õõnestama üldsuse usaldust, peletab eemale investeeringud, suurendab energiahindade kõikumisi ja võib tekitada energiahindade üldist tõusu. See võib omakorda vähendada muude sektorite ja energiamahukate tööstusharude konkurentsivõimet. Euroopa Liidu tasandil reguleerib finantssektorit turu kuritarvitamise direktiiv, mis on kavandatud finantsturgude jaoks ja hõlmab energiaturge üksnes osaliselt. Kuigi nimetatud direktiivi meetmed on praegu läbivaatamisel, ei suuda see oma mitmeid eri valdkondi hõlmava laadi tõttu täielikult katta energiavaldkonnaga seotud tururikkumisi (nt tootmisvõimsuste strateegiline alakoormamine). Ka energia siseturgu käsitlevates õigusaktides ei ole määratletud selliseid turuterviklikkuse tagamiseks vajalikke standardeid. Liikmesriikide tasandil võivad küll kehtida mõned muud eeskirjad, kuid nende reguleerimisala on piiratud ja sageli on sellised eeskirjad seotud vaid ühe kauplemisplatvormiga ja hõlmavad vaid ühte liikmesriiki. Kokkuvõtlikult võib öelda, et energiaturgudel praegu kehtivad eeskirjad ei ole piisavad nende stabiilse ja korrapärase toimimise tagamiseks. Seetõttu ei ole turgude ulatuslik järelevalve võimalik ning raske on avastada piiriüleseid või mitut kaubarühma või turgu hõlmavaid kuritarvitusi. Seda seisukohta toetavad komisjonile soovitusi andnud sektorite reguleerivad asutused ning kõik need, kes komisjoni korraldatud arutelus oma arvamust avaldasid. Eesmärgid (1) Tuleks luua tõhus ja tulemuslik raamistik, mis tagaks Euroopa energiaga kauplemise turgude nõuetekohase toimimise, nii et turunäitajaid ei oleks kuritahtlikust turukäitumisest moonutatud, vaid kajastaksid turu tegelikke põhialuseid. See suurendab kõikide sidusrühmade usaldust, mis omakorda elavdab turgudel osalemist, suurendab turgude aktiivsust ja likviidsust ning alandab edastuskulusid. (2) Energiavaldkonnaga seotud tururikkumised peavad olema eeskirjadega tõhusalt hõlmatud. Üleeuroopalised eeskirjad võimaldavad kauplejatel kohaldada samu vastavusstandardeid ning vältida olukordi, kus erinevates liikmesriikides kaubeldes tuleb järgida erinevaid eeskirju ja nõudeid. Ka peavad sellised eeskirjad olema täielikud ja hõlmama kõiki olulisi tehinguid. Järelikult peavad need kokku sobima finantsvaldkonna kehtivate õigusaktidega. Seda eesmärki silmas pidades kohaldatakse käesoleva algatusega kuritarvitamise direktiivis sätestatud siseringitehingute ja turuga manipuleerimise mõisteid energia hulgimüügiturgude suhtes. Reeglite üksikasjad täpsustatakse delegeeritud õigusaktides. (3) Tururikkumiste avastamiseks on vaja energia hulgimüügiturgude korrapärast järelevalvet. Selle teostamiseks peab tõhusalt toimival turujärelevalveorganil olema õigeaegne juurdepääs tehinguid käsitlevate andmete täielikele ja kontrollitud kogumitele. Kui tururikkumine avastatakse, tuleb jõustada eeskirjade täitmine. Selleks tuleb määrata pädevad õiguskaitseasutused, kellel on õigus energiaturgudel esinenud turu kuritarvitamise juhtumeid tõhusalt uurida ja tõendada. Nad vajavad tõhusaid sanktsioonide kehtestamise volitusi, mis hoiaksid ära võimaluse, et turuosalised paneksid rikkumisi toime ka tulevikus. Keerukate piiriüleste ja mitmeid kaubarühmi hõlmavate turu kuritarvitamise juhtumite lahendamiseks on vaja luua nõuetekohane kooskõlastusmehhanism finants- ja energeetikasektorit reguleerivate asutuste vahel. Poliitikavalikud Lisaks olemasoleva olukorra säilitamise stsenaariumile kaaluti veel seitset võimalust, millel on järgmised tunnused: Valik 0: olemasoleva olukorra säilitamine Selle valikuvariandi kasutamisel sektoripõhiseid algatusi ei tehta ja reguleerivate asutuste järelevalve all on üksnes teatav osa kaubaturust. ELi tasandil ei kehtestata turukäitumise eeskirju, mida liikmesriigid saaksid sidusalt rakendada. Erinevates liikmesriikides kohaldatakse erinevaid järelevalveraamistikke ja kuigi energeetikasektoris tegutsevad riiklikud reguleerivad asutused teevad Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööameti raames üha tihedamat koostööd, ei ole juurdepääs andmetele ja andmevahetusprotsess selliselt määratletud, et neid saaks turujärelevalve eesmärgil kasutada. Seetõttu on raske avastada tururikkumisi, mis toimuvad erinevatel turgudel ning hõlmavad erinevaid, kuid siiski omavahel seotud tooteid/kaupu. ELi tasandi meetme puudumine ei tähenda veel seda, et liikmesriigi tasandil meetmeid ei võetaks. Riikide seadusandjad ongi juba hakanud seda tühikut täitma, rakendades siseriiklikke meetmeid, mis hõlmavad tehinguandmete kogumist, korrapärast järelevalvet ja aruandlussüsteeme. Need süsteemid suurendavad küll oluliselt regulatiivset järelevalvet, kuid jäävad paratamatult ebapiisavaks. Kuna järelevalvet teostatakse vaid liikmesriigiga seotud tehingute üle, jäävad energia ostu- ja müügiturgude piiriülesed ja erinevaid kaubarühmi hõlmavad aspektid märkamata, mistõttu teatavat laadi turuga manipuleerimise juhtumid jäävad avastamata. Valik 1a – Eeskirjad määratletakse ELi tasandil, liikmesriigid teostavad järelevalvet ja jõustavad See valikuvariant näeb ette tururikkumisi käsitlevate eeskirjade määratlemise ELi tasandil. Liikmesriigi tasandil on turgude järelevalve aluseks tehinguandmete detsentraliseeritud edastamine pädevatele reguleerivatele asutustele. Riiklikud reguleerivad asutused on kohustatud teostama järelevalvet tehingute üle, mis sõlmitakse liikmesriigis (on seotud liikmesriigiga), mis kuulub nende jurisdiktsiooni alla Kui asukohariigi A kaupleja sõlmib tehingu asukohariigi B kauplejaga elektrienergia tarnimise kohta riiki C, on järelevalvekohustus riigi C reguleerival asutusel. . Kauplejad või kolmandad isikud teatavad oma tehingutest igale reguleerivale asutusele eraldi. Kauplejad ja/või vahendajad teatavad kõigist energia hulgimüügitehingutest oma asukohariigi reguleerivale asutusele olenemata sellest, kus tehing tegelikult toimub Kui asukohariigi A kaupleja sõlmib tehinguid riikides B, C ja D (või kui tema sõlmitavad tehingud on nende riikidega seotud), peab ta teatama neist tehingutest sellele reguleerivale asutusele, kelle jurisdiktsiooni alla kuulub riik A. . Tehingute kohta edastatavad üksikasjad ja andmeformaadid määratakse kindlaks ELi tasandil. Andmeid tehingute kohta säilitatakse erinevatel viisidel 27 riikliku reguleeriva asutuse sõltumatutes süsteemides. Reguleerivad asutused kasutavad detsentraliseeritud andmevahetusmehhanismi, mis võimaldab neil jälgida kõiki tehinguid, mis sõlmitakse nende jurisdiktsiooni alla kuuluval territooriumil, ja jõustavad spetsiaalselt kohandatud turukäitumiseeskirju. Mitme liikmesriigiga (nt asukoha hinnavahelepingud) seotud tehingute jaoks on kehtestatud asjakohased eeskirjad ja kooskõlastusmehhanismid. Sellistes eeskirjades ja mehhanismides on määratletud ka jõustamis- ja koostöökohustused. Reguleerimisalast koostööd võib toetada ELi asutus (nt Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet). [1][2] Kui asukohariigi A kaupleja sõlmib tehingu asukohariigi B kauplejaga elektrienergia tarnimise kohta riiki C, on järelevalvekohustus riigi C reguleerival asutusel. Kui asukohariigi A kaupleja sõlmib tehinguid riikides B, C ja D (või kui tema sõlmitavad tehingud on nende riikidega seotud), peab ta teatama neist tehingutest sellele reguleerivale asutusele, kelle jurisdiktsiooni alla kuulub riik A. Valik 1b – Eeskirjad määratletakse ELi tasandil, liikmesriigid esitavad andmeid, teostavad järelevalvet ja jõustavad, ELi asutus töötleb andmeid ja teostab järelevalvet piiriüleste ja mitmeid kaubarühmi hõlmavate rikkumiste üle. Selle valikuvariandi korral (nagu ka valiku 1a puhul) määratletakse tururikkumisi käsitlevad eeskirjad, aruandluskohustus, andmeformaadid ning järelevalve ja jõustamise kohustus ELi tasandil. Valikuga 1a võrreldes on siin kaks erinevust. Esiteks, kuigi liikmesriikide pädevad asutused jätkavad järelevalve teostamist nende vastutusalasse kuuluvate tehingute üle, tegeldakse järelevalvega täiendavalt ka ELi tasandil. Selle tasandi tegevuses keskendutakse piiriülese või mitmeid kaubarühmi hõlmavate turu kuritarvitamise juhtumite avastamisele. Teiseks ei kasuta reguleerivad asutused enam detsentraliseeritud andmevahetusmehhanismi, vaid edastavad tehinguid käsitlevad andmed otse ELi asutusele, kes sorteerib need tehingu sõlmimiskoha järgi. Sorteeritud andmekogumid saadetakse seejärel tagasi vastavatele pädevatele reguleerivatele asutustele. Et ELi asutus saaks teostada järelevalvet avastatud turu kuritarvitamiste üle, jätab ta endale koopiad kõikidest laekunud andmetest. Valik 2 – Eeskirjad määratletakse ELi tasandil, järelevalvet teostavad ühiselt spetsiaalne ELi asutus ja liikmesriigid, jõustavad liikmesriigid Erinevalt valikust 1b edastatakse nüüd tehinguid käsitlev teave otse ELi asutusele. ELi asutusel ei ole reguleerivate asutuste ees otsest aruandekohustust, kuid riiklikel asutustel on juurdepääs ELi organi valduses olevatele andmetele. Kasutades sama protsessi, mida on kirjeldatud valiku 1b puhul, sorteerib ELi asutus tehingute kohta saadud andmed ja edastab asjakohased andmekogumid vastavatele reguleerivatele asutustele. See võimaldab reguleerivatel asutustel teostada järelevalvet oma jurisdiktsiooni alla kuuluval territooriumil sõlmitud tehingute üle, ilma ise andmeid kogumata. Valik 3 – Eeskirjad määratletakse ELi tasandil, järelevalvet teostavad ühiselt Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet ja liikmesriigid, jõustavad liikmesriigid See valikuvariant on sarnane valikuga 2, ainult et käesoleval juhul on kõik ELi tasandi ülesanded ja volitused antud Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööametile. Valik 4 – Eeskirjad määratletakse ELi tasandil, piiriüleste juhtumite korral tegeleb järelevalve ja jõustamisega Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet või spetsiaalne ELi asutus. See valikuvariant on sarnane valikutega 2 ja 3, erinevuseks on vaid see, et avastatud piiriüleste tururikkumiste korral vastutab eeskirjade jõustamise eest Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet või spetsiaalne ELi asutus. Seda valikuvarianti edasise analüüsi alla ei võetud, sest komisjonil ei ole põhjust arvata, et rikkumise avastamise korral ei suuda liikmesriik jõustada eeskirju sama tõhusalt kui seda teeb Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet või spetsiaalne ELi asutus. Subsidiaarsuse põhimõtte kohaselt peavad riiklikud asutused võtma jõustamismeetmeid seal, kus kuritarvitus avastati. Valik 5 – Turgude isereguleerimine See valikuvariant eeldab, et ametivõimud ei võta ELi või liikmesriigi tasandil mingeid meetmeid – ei eeskirjade määratlemise ega järelevalve valdkonnas. Eeldatakse, et tööstusharu suudab mõningate turuterviklikkust käsitlevate reeglite suhtes ise kokku leppida. Kui rikkumine avastatakse, tegelevad eeskirjade jõustamisega liikmesriigi kohus või üldist turujärelevalvet teostavad ametivõimud. Ei ole muidugi välistatud, et tööstusharu ise otsustab kehtestada eeskirjad tururikkumiste kohta. Esmaste oletuste kohaselt on selliste eeskirjade täitmise järelevalve ja nende jõustamine ebatõhus, sest turuosalistel puudub motivatsioon oma andmeid edastada ja lasta teistel turuosalistel või eraettevõtjatel nende üle järelevalvet teostada, ilma et puuduks riigiasutustele omane sõltumatus. Järelevalve nõrkuse tõttu on turu terviklikkuse tagamise kord tõenäoliselt ebatõhus. Seetõttu jäeti see valikuvariant kõrvale. Valik 6 – Turu kuritarvitamise direktiivi kohaldamisala laiendamine (sektoripõhiseid meetmeid ei võeta) Finantsturgusid käsitlevate õigusaktide reguleerimisala laiendamine sellises ulatuses, et need hõlmaksid kõiki olulisi energiaturgusid, tooks nimetatud turud finantssektori regulatiivsesse raamistikku. Kuid turu kuritarvitamise direktiivi raames tihedate sidemete loomine energiaturgude ja teatavate finantsturgude vahel, mis hõlmab ka füüsilise energia turgusid ja energiavaldkonnaga seotud rikkumiste suhtes keeldude kehtestamist (nt tootmisvõimsuste alakoormamine, siseteabe määratlemine), ei ole soovitatav ja killustaks direktiivi mitmeid eri valdkondi hõlmavat olemust. Seda tõdesid komisjonile nõu andnud Euroopa Väärtpaberiturujärelevalve Komitee ning elektri- ja gaasisektori Euroopa reguleerivate asutuste töörühm (CESR/ERGEG), kes märkisid oma soovituses: „Turu kuritarvitamist käsitlevate eeskirjade reguleerimisala laiendamine…turu kuritarvitamise direktiivi kaudu füüsilistele toodetele ei ole soovitatav… [see] võiks põhjustada turu kuritarvitamise direktiivi mitteasjakohast kohaldamist muudes valdkondades” Euroopa Väärtpaberiturujärelevalve Komitee ning elektri- ja gaasisektori Euroopa reguleerivate asutuste töörühma (CESR/ERGEG) soovitused Euroopa Komisjonile – vastus küsimusele F.20 – turu kuritarvitamine. . Lähtudes sellest kindlast soovitusest ja turu kuritarvitamise direktiivi selgelt piiritletud reguleerimisalast, käesolevat valikuvarianti põhjalikumalt ei kaalutud.[3] Euroopa Väärtpaberiturujärelevalve Komitee ning elektri- ja gaasisektori Euroopa reguleerivate asutuste töörühma (CESR/ERGEG) soovitused Euroopa Komisjonile – vastus küsimusele F.20 – turu kuritarvitamine. Valikute hindamine Lähemal uurimisel selgus, et valikud 1–3 on soodsamad kui tavapärase tegutsemise stsenaarium, sest need aitavad (erineval määral) paremini avastada ja tõkestada tururikkumisi ning vähendavad kulutusi, mida ühiskonnal tuleb seoses nende rikkumistega kanda. Samal ajal suurenevad kõigi nende valikute puhul halduskulud. Valikutel 1b, 2 ja 3 on valiku 1a ees see põhimõtteline eelis, et need võimaldavad paremini avastada piiriüleseid ja mitut kaubarühma hõlmavaid turu kuritarvitamisi. Valikutel 2 ja 3 on valiku 1b ees see eelis, et need võimaldavad suurendada järelevalvetegevuse üldist tõhusust. Andmete kogumine otse ja tsentraliseeritud korras lihtsustab ja kiirendab kogu andmete käsitlemise protsessi, kuna vähendab andmeedastusmarsruutide arvu. See omakorda vähendab andmete edastamisel ja käsitlemisel tehtavate vigade arvu. Tänu Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööameti üldistele reguleerimisalastele teadmistele ja energiakesksusele aitab valik 3 tõenäoliselt kõige tõhusamalt energiaturu kuritarvitamisi avastada ja tõkestada . Kuna Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet juba tegutseb, on ameti ülesannetele lisanduvad turujärelevalvega seotud halduskulud väiksemad kui valiku 2 korral, mis eeldab uue asutuse loomist. Seetõttu sobib valik 3 kõige paremini seatud eesmärkide saavutamiseks. Kavandatud meetmete üldist kasu on kvantitatiivselt raske mõõta, kuid näib, et see kaalub selgelt üle tekitatud halduskoormuse kulud. Muud küsimused Sektoripõhiste eeskirjade väljatöötamine – õiguslik vorm Kuna turu kuritarvitamise direktiiv juba hõlmab olulisi energiaga kauplemise kohti, peavad füüsilise energia turgude tururikkumisi käsitlevad määratlused selle direktiiviga väga hästi kokku sobima. Võimalikkuse ja loogilisuse piires peaksid eeskirjad põhinema turu kuritarvitamise direktiivi määratluste aluseks olevatel mõistetel. Selle spetsiaalselt kohandatud korra loomisel tuleb aga kindlasti arvesse võtta ka energiaturgude eripära, eriti märkimisväärsete hinnakõikumiste võimalikkust, mille põhjuseks on tootmisvõimsuste majanduslik või füüsiline alakoormamine. Eeskirjade paindlikkuse ja õiguskindluse tagamiseks tuleks nende koostamisel aluseks võtta suunised, mille koostamisel on turuosalistega konsulteeritud. Eeskirjad saab muuta siduvaks komisjoni poolt vastuvõetud delegeeritud õigusaktide kaudu. Seda ettepanekut toetas enamik tööstussektorit esindanud vastajatest. Kõigi valikute puhul, mis nõudsid eeskirjade määratlemist ELi tasandil, on kasutatud tundlikku lähenemisviisi. See sobib kokku lähenemisega, mida kasutati finantssektori reguleerimiseks Lamfalussy menetluse kohaselt ja mis aitab luua vastasmõju finantsreguleerimise ja sektoripõhise reguleerimise vahel. Kui järelevalve ja üksikasjalikumate suuniste väljatöötamise eest vastutab ELi asutus, on põhiõigusakti kõige asjakohasemaks vormiks määrus. Kaubaturu suurus Elektri- ja gaasiturud on seotud muude kaubaturgudega, eriti põhiliste energiatoodete turgudega ning Euroopa Liidu kasvuhoonegaaside heitkogustega kauplemise süsteemi (EU ETS) kaudu ka saastekvootide turgudega. Kivisüsi on suure tähtsusega põhikütus elektri tootmisel ning nafta ja naftatoodete hinnad mõjutavad elektrihinda seeläbi, et neid kasutatakse pikaajalistes gaasitarnelepingutes võrdlusalusena. Nendel turgudel kaubeldakse kogu maailma ulatuses, kusjuures peamised turuosalised pärinevad kolmandatest riikidest. ELi tasandiga piirduv turujärelevalve ei oleks piisav ja võimaldaks teatavate rikkumiste korral eeskirju vaid osaliselt jõustada. Seda seisukohta jagasid ka arutelu käigus oma arvamust avaldanud isikud. Saastekvootide puhul on olukord siiski teistsugune. Määratluse kohaselt on Euroopa Liidu kasvuhoonegaaside heitkogustega kauplemise süsteemi puhul saastekvootidega kauplemise alaks Euroopa. Kui see süsteem kasutusele võeti, omandas süsinik keskse koha Euroopa elektriturgudel. Elektrienergia tootmise sektor on kõige suurem kasvuhoonegaase õhku paiskav üksiksektor Euroopa Liidus ning selle arvele langeb 40 % Euroopa Liidu kasvuhoonegaaside heitkogustega kauplemise süsteemi kuuluvatest heitkogustest. Saastekvootidega varustatus mõjutab elektrienergia tootjate kütusevalikut ja seeläbi nõudlust erinevate kütuste järele; täpselt samamoodi mõjutavad kütusehindade suhtelised arengud elektrijaamade toodangu väljalaset ja seeläbi ka CO 2 -nõudlust. Seetõttu on need kaks turgu vastastikku sõltuvad. Sellise sõltuvuse ja süsinikuturgude üha suurema olulisuse tõttu on komisjon otsustanud algatada põhjaliku analüüsi selle kohta, kuidas oleks kõige parem tagada kõnealuste turgude terviklikkus. Tulemused esitatakse 2011. aastal. Järelevalve ja hindamine Energiaturgude terviklikkuse tagamiseks kasutusele võetud spetsiaalselt kohandatud korra rakendamise jätkuv hindamine ja järelevalve peab hõlmama mitmeid valdkondi, sealhulgas energiaturgusid hõlmavate turu kuritarvitamise eeskirjade asjakohasust, vastasmõju finantsturu reguleerimisega, liikmesriikide turujärelevalvele avaldatavat mõju ja jõustamisvaldkonna tegelikku kooskõlastamist praktikas, ELi tasandi järelevalve tõhusust ja tehingutest teatamise tegelikku mõju turuosalistele. Kavandatud on järgmiste põhipunktidega järelevalve- ja läbivaatamistoimingute ajakava: Kahe aasta pärast esitab Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet komisjonile aruande uue korra kohta, milles ta käsitleb uue korra mõju järelevalvele liikmesriikide tasandil, riiklike asutuste koostöökogemusi (sealhulgas jõustamise valdkonnas) ja uue korra mõju turuosalistele, eriti seoses tehingute kohta andmete edastamisega. Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööameti aruannet aluseks võttes vaatab komisjon läbi ELi tasandil teostatud järelevalve tõhususe. Viie aasta pärast hindavad Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööamet ja finantssektori reguleerivad asutused ühiselt energeetikasektori terviklikkuse tagamise spetsiaalselt kohandatud korra ning ELi ja riikliku tasandi üldisema finantsreguleerimise vahelist vastasmõju. Energeetikasektorit Reguleerivate Asutuste Koostööameti ja finantssektorit reguleerivate asutuste poolt läbiviidud hindamise tulemustele toetudes analüüsib komisjon seejärel turu terviklikkuse tagamiseks spetsiaalselt kohandatud korra üldist tõhusust. [1] Kui asukohariigi A kaupleja sõlmib tehingu asukohariigi B kauplejaga elektrienergia tarnimise kohta riiki C, on järelevalvekohustus riigi C reguleerival asutusel. [2] Kui asukohariigi A kaupleja sõlmib tehinguid riikides B, C ja D (või kui tema sõlmitavad tehingud on nende riikidega seotud), peab ta teatama neist tehingutest sellele reguleerivale asutusele, kelle jurisdiktsiooni alla kuulub riik A. [3] Euroopa Väärtpaberiturujärelevalve Komitee ning elektri- ja gaasisektori Euroopa reguleerivate asutuste töörühma (CESR/ERGEG) soovitused Euroopa Komisjonile – vastus küsimusele F.20 – turu kuritarvitamine. FI (...PICT...)|EUROOPAN KOMISSIO| Bryssel 8.12.2010 SEK(2010) 1511 lopullinen KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA TIIVISTELMÄ VAIKUTUSTEN ARVIOINNISTA Oheisasiakirja Ehdotus EUROOPAN PARLAMENTIN JA NEUVOSTON ASETUKSEKSI energiamarkkinoiden eheydestä ja läpinäkyvyydestä {KOM(2010) 726 lopullinen} {SEK(2010) 1510 lopullinen} Likvideillä tukkumarkkinoilla muodostuneet luotettavat hinnat antavat tärkeitä lyhyen aikavälin signaaleja energiantuotantolaitosten ja kulutusyksiköiden optimaalista toimintaa varten. Ne antavat myös pitkän aikavälin osviittaa siitä, missä tarvitaan tulevaisuudessa investointeja energiainfrastruktuuriin. Ne luovat yritysten keskuudessa luottamusta siihen, että ne kykenevät reagoimaan markkinoiden muutoksiin. Tällä tulee olemaan ensiarvoinen merkitys, koska huomisen vähähiilinen talous vaatii pitkän aikavälin näköaloja, jotta uusiin tuotantolaitoksiin tehtäviä suuria pääomainvestointeja voidaan rahoittaa. Vähiten tärkeää ei myöskään ole se, että tukkumarkkinoiden tulokset antavat vähittäishinnoista luotettavia viitteitä kotitalouskuluttajille ja teollisuuskäyttäjille ja kannustavat tehokkaaseen energiankäyttöön. Koska markkinoilla on ratkaiseva merkitys Euroopan kansalaisten hyvinvoinnille ja Euroopan yritysten kilpailukyvylle, on keskeisen tärkeää, että kansalaiset, yritykset ja kansalliset viranomaiset voivat luottaa energiamarkkinoiden eheyteen. Jollei tehokkaisiin toimiin ryhdytä, vilpillisten kauppatapojen mahdollisuus vie pohjaa julkiselta luottamukselta, jarruttaa investointeja, lisää energianhintojen epävakautta ja voi ylipäänsä johtaa energianhintojen nousuun. Tämä voi puolestaan heikentää muiden sektorien ja energiaintensiivisten teollisuudenalojen kilpailukykyä. EU:n tason rahoitusmarkkinalainsäädäntö eli markkinoiden väärinkäyttöä koskeva direktiivi kattaa energiamarkkinat vain osittain, sillä se on suunniteltu finanssimarkkinoita varten. Sen sisältämiä toimenpiteitä tarkastellaan paraikaa uudelleen, mutta sen kokonaisvaltainen luonne merkitsee sitä, ettei sen avulla voida täysin puuttua energiamarkkinoiden väärinkäytöksiin (esim. strateginen tuotantokapasiteetin pidätys). Energian sisämarkkinalainsäädäntö ei sisällä normeja markkinoiden eheyden varmistamiseksi. Jäsenvaltioiden tasolla voi olla käytössä sääntöjä, mutta niiden kattavuus on rajallinen. Usein ne liittyvät vain johonkin tiettyyn kaupankäyntifoorumiin ja vain yhteen jäsenvaltioon. Kaiken kaikkiaan voidaan todeta, että energiamarkkinoita koskevat säännöt eivät riitä takaamaan näiden markkinoiden vakaata ja moitteetonta toimintaa. Markkinoita ei voida seurata kattavasti, ja varsinkin valtioiden, hyödykesektorien ja markkinoiden rajat ylittäviä väärinkäytöksiä on vaikea havaita. Tätä käsitystä ovat tukeneet sektorin sääntelyviranomaiset komissiolle esittämissään kannanotoissa sekä komission järjestämään kuulemiseen vastanneet tahot. Tavoitteet (1) Tarvitaan toimiva ja tehokas kehys, jonka avulla voidaan varmistaa Euroopan energiakaupan markkinoiden moitteeton toiminta eli se, että markkinoiden tulokset eivät vääristy markkinakäyttäytymisen vuoksi vaan ilmentävät oikein markkinoiden perustekijöitä. Tämä lisää luottamusta kaikkien sidosryhmien keskuudessa, mikä puolestaan lisää osallistumista, syventää markkinoita, parantaa niiden likviditeettiä ja alentaa liiketoimiin liittyviä kustannuksia. (2) Säännöillä on pystyttävä puuttumaan tehokkaasti nimenomaan energiamarkkinoille ominaisiin väärinkäytöksiin. Niiden on oltava yhtenäisiä koko Euroopan laajuisesti, jotta välittäjät voisivat soveltaa samoja säännösten noudattamista koskevia standardeja tarvitsematta noudattaa keskenään erilaisia sääntöjä ja vaatimuksia käydessään kauppaa eri jäsenvaltioissa. Niiden on myös oltava tarpeeksi täydellisiä, jotta ne kattaisivat kaikki kyseeseen tulevat liiketoimet. Tämä tarkoittaa myös sitä, että sääntöjen on oltava yhteensopivia voimassa olevan finanssilainsäädännön kanssa. Sen vuoksi tällä aloitteella laajennetaan markkinoiden väärinkäyttöä koskevaan direktiiviin sisältyvät käsitteet eli sisäpiirikauppa ja markkinoiden manipulointi koskemaan myös energiamarkkinoita. Yksityiskohtaiset säännöt annetaan delegoiduissa säädöksissä. (3) Jotta markkinaväärinkäytökset voitaisiin havaita, energian tukkumarkkinoita on seurattava säännöllisesti. Tätä varten markkinoiden seurantaelimen tulisi saada käyttöönsä täydelliset ja todennetut tiedot liiketoimista, jotta se voisi toimia tehokkaasti. Jos markkinoilla havaitaan väärinkäytöksiä, sääntöjen noudattaminen on voitava varmistaa. Tätä varten on määriteltävä toimivaltaiset lainvalvontaviranomaiset, jotka voivat tutkia ja näyttää toteen energiamarkkinoilla havaitut väärinkäytöstapaukset. Niillä tulisi olla valtuudet määrätä seuraamuksia, jotka toimivat markkinatoimijoille pelotteena väärinkäytösten varalta. Valtioiden ja hyödykemarkkinoiden rajat ylittäviin monimutkaisiin väärinkäytöksiin puuttumiseksi tarvitaan tarkoituksenmukainen koordinointimekanismi finanssi- ja energiamarkkinoiden sääntelyviranomaisten välille. Toimintavaihtoehdot ”Business as usual” skenaarion ohella on tarkasteltu seuraavia seitsemää eri vaihtoehtoa: Vaihtoehto 0: Toiminnan jatkaminen nykyisellään (”business as usual”) Tässä vaihtoehdossa ei ryhdytä sektorikohtaisiin aloitteisiin, vaan sääntelyviranomaiset valvovat vain joitain osia energiakaupan markkinoista. Markkinakäyttäytymisestä ei anneta EU:n tasolla sääntöjä, jotka voitaisiin panna yhtenäisesti täytäntöön jäsenvaltioissa. Valvontapuitteet ovat erilaisia kussakin jäsenvaltiossa ja vaikka kansalliset viranomaiset lisäävät yhteistyötään energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirastossa, käytössä ei ole vakiintunutta menettelyä tiedon saamiseksi ja vaihtamiseksi markkinoiden seuraamisen tarkoituksiin. Siksi useilla markkinoilla tapahtuvia ja erilaisiin mutta toisiinsa liittyviin tuotteisiin/hyödykkeisiin kytkeytyviä markkinoiden väärinkäytöksiä on vaikea, ellei mahdoton havaita. EU:n tason toimien puuttuminen ei merkitse sitä, ettei toimiin ryhdytä jäsenvaltioiden tasolla. Kansalliset lainsäätäjät ovat jo ruvenneet korjaamaan puutteita kansallisilla toimenpiteillä, joita ovat tietojen kerääminen liiketoimista, sääntelyllinen seuranta ja ilmoitusjärjestelmät. Nämä toimenpiteet selvästikin lisäävät sääntelyllisen valvonnan laajuutta, mutta ne jäävät väistämättä vajaiksi. Seuraamalla yksittäiseen jäsenvaltioon rajoittuvia liiketoimia ei voida valvota hyödykesektorien ja valtioiden rajat ylittäviä energiamarkkinoiden näkökohtia, minkä vuoksi osa markkinoiden manipuloinnista jää havaitsematta. Vaihtoehto 1a – Säännöt määritellään EU:n tasolla, jäsenvaltiot huolehtivat seurannasta ja täytäntöönpanon valvonnasta Tässä vaihtoehdossa markkinoiden väärinkäytöksiä koskevat säännöt määritellään EU:n tasolla. Markkinoita seurataan jäsenvaltioissa, ja liiketoimia koskevat tiedot toimitetaan seurantaa varten ei-keskitetysti toimivaltaisille sääntelyviranomaisille. Kansalliset sääntelyviranomaiset vastaavat siinä jäsenvaltiossa suoritettujen (tai siihen jäsenvaltioon liittyvien) liiketoimien seurannasta, jossa niillä on lainkäyttövalta Jos maassa A oleva kaupanvälittäjä suorittaa toisen, maassa B olevan kaupanvälittäjän kanssa liiketoimen sähkön toimittamisesta maassa C, seurannasta vastaisi maan C sääntelyviranomainen. . Välittäjät tai kolmannen osapuolet ilmoittavat liiketoimista kullekin sääntelyviranomaiselle erikseen. Välittäjät ja/tai meklarit ilmoittaisivat kaikista energian tukkumarkkinoilla suorittamistaan liiketoimista sääntelyviranomaiselle siellä, minne he ovat sijoittautuneet – riippumatta siitä, missä toimitus tapahtuu Jos maassa A oleva kaupanvälittäjä suorittaa liiketoimia, jotka koskevat toimituksia maahan B, C ja D (tai jotka liittyvät näihin maihin), sen pitäisi ilmoittaa näistä liiketoimista sääntelyviranomaiselle, jolla on lainkäyttövalta maassa A. . Liiketoimista ilmoitettavat tiedot ja niiden muoto määritellään EU:n tasolla. Liiketoimia koskevat tiedot tallennetaan eri tavoin ja 27 kansallisen sääntelyviranomaisen erilaisiin järjestelmiin. Sääntelyviranomaiset vaihtavat tietoa ei-keskitetysti ja voivat seurata kaikkia niiden lainkäyttöalueella suoritettuja liiketoimia ja valvoa energia-alaa varten laadittujen markkinakäyttäytymissääntöjen täytäntöönpanoa. Jos liiketoimet koskevat useita jäsenvaltioita (esim. hinnanerosopimukset), tulisi ottaa käyttöön tarkoituksenmukaiset säännöt ja koordinointimekanismit. Tällaisissa säännöissä ja mekanismeissa määriteltäisiin myös vastuut täytäntöönpanon valvonnasta ja yhteistyövelvollisuudet. Sääntelyllistä yhteistyötä voi tukea EU:n elin (esim. energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto). [1][2] Jos maassa A oleva kaupanvälittäjä suorittaa toisen, maassa B olevan kaupanvälittäjän kanssa liiketoimen sähkön toimittamisesta maassa C, seurannasta vastaisi maan C sääntelyviranomainen. Jos maassa A oleva kaupanvälittäjä suorittaa liiketoimia, jotka koskevat toimituksia maahan B, C ja D (tai jotka liittyvät näihin maihin), sen pitäisi ilmoittaa näistä liiketoimista sääntelyviranomaiselle, jolla on lainkäyttövalta maassa A. Vaihtoehto 1b – Säännöt määritellään EU:n tasolla, jäsenvaltiot huolehtivat tietojen ilmoittamisesta sekä seurannasta ja täytäntöönpanon valvonnasta, EU:n virasto käsittelee tiedot ja seuraa valtioiden ja hyödykesektorien rajat ylittäviä väärinkäytöksiä Samoin kuin vaihtoehdossa 1a, myös tässä vaihtoehdossa markkinaväärinkäytöksiä koskevat säännöt, ilmoitusvelvollisuudet, tietojen muoto sekä seurantaan ja täytäntöönpanon valvontaan liittyvät velvollisuudet määritellään EU:n tasolla. Vaihtoehtoon 1a verrattuna siinä on kuitenkin kaksi eroa. Ensimmäinen ero on se, että seurantaa harjoitetaan myös EU:n tasolla sen lisäksi, että jäsenvaltioiden toimivaltaiset viranomaiset seuraavat vastuulleen kuuluvia liiketoimia. EU-tason seurannassa keskityttäisiin valtioiden ja hyödykesektoreiden rajat ylittävän markkinoiden väärinkäytön havaitsemiseen. Toinen ero on se, että ei-keskitetyn tiedonvaihtomekanismin sijaan sääntelyviranomaiset toimittavat liiketoimia koskevat tiedot suoraan EU:n virastolle, joka lajittelee ne toimituspaikan mukaan. Lajitellut tiedot lähetetään sitten takaisin asianomaisille toimivaltaisille sääntelyviranomaisille. Kaikista saaduista tiedoista säilyy kopio EU:n virastossa, jotta se voisi seurata havaittuja markkinoiden väärinkäytöksiä. Vaihtoehto 2 – Säännöt määritellään EU:n tasolla, keskitetty EU:n virasto ja jäsenvaltiot huolehtivat seurannasta yhteisesti, jäsenvaltiot vastaavat täytäntöönpanon valvonnasta Vaihtoehdosta 1b poiketen liiketoimista ilmoitetaan EU:n virastolle. Tietoja ei raportoida suoraan sääntelyviranomaisille, mutta EU:n elimen hallussa olevat tiedot ovat myös niiden käytössä. Samaa menettelyä noudattaen kuin vaihtoehdossa 1b EU:n virasto lajittelee liiketoimet ja lähettää lajitellut tiedot asianomaisille sääntelyviranomaisille. Tämä antaa niille mahdollisuuden seurata liiketoimia lainkäyttöalueellaan tarvitsematta keräämättä tietoja itse. Vaihtoehto 3 – Säännöt määritellään EU:n tasolla, energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto ja jäsenvaltiot huolehtivat seurannasta yhteisesti, jäsenvaltiot vastaavat täytäntöönpanon valvonnasta Tämä vaihtoehto vastaa muuten vaihtoehtoa 2 paitsi että kaikki EU:n tason tehtävät ja valtuudet annetaan energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirastolle. Vaihtoehto 4 – Säännöt määritellään EU:n tasolla, energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto tai keskitetty EU:n virasto huolehtii seurannasta ja täytäntöönpanon valvonnasta valtioiden rajat ylittävissä tapauksissa Tämä vaihtoehto vastaa vaihtoehtoja 2 ja 3 muuten paitsi siinä, että energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto tai EU:n virasto vastaisi täytäntöönpanon valvonnasta kaikissa havaituissa valtioiden rajat ylittävissä väärinkäytöstapauksissa. Tätä vaihtoehtoa ei kuitenkaan analysoitu pidemmälle, koska komissiolla ei ole syytä katsoa, etteivät jäsenvaltiot kykenisi väärinkäytöstapauksissa huolehtimaan sääntöjen täytäntöönpanon valvonnasta yhtä tehokkaasti kuin EU:n virasto tai energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto. Toissijaisuusperiaatteen mukaan kansallisten viranomaisten on ilmi tulleissa väärinkäytöstapauksissa huolehdittava siitä, että sääntöjä noudatetaan. Vaihtoehto 5 – Markkinoiden itsesääntely Tässä vaihtoehdossa oletetaan, etteivät viranomaiset ryhdy toimiin EU:n tasolla enempää kuin jäsenvaltioissakaan määrittelemällä sääntöjä tai harjoittamalla seurantaa. Oletuksena on, että toimiala itse sopii joistakin markkinoiden eheyttä koskevista säännöistä. Jos väärinkäytöksiä tulee ilmi, kansalliset tuomioistuimet tai yleisen markkinavalvonnan tasolla toimivat viranomaiset voisivat huolehtia sääntöjen täytäntöönpanon valvonnasta. Ei voida sulkea pois sitä, että toimiala voisi olla valmis sopimaan jollain tavoin markkinaväärinkäytöksiä koskevista säännöistä. Tällaisten sääntöjen täytäntöönpanon seurannan ja varmistamisen ennakoitaisiin kuitenkin jäävän a priori tehottomaksi, koska markkinatoimijoilla olisi vain rajoitetusti kannusteita lähettää tietoja toisille markkinatoimijoille tai yksityisyrityksille, kun seurantaan ei liity sitä riippumattomuutta, jonka viranomaiset pystyisivät takaamaan. Heikko seuranta johtaisi todennäköisesti tehottomuuteen markkinoiden eheyden varmistamisessa. Näistä syistä tämä vaihtoehto hylättiin. Vaihtoehto 6 – Markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin laajentaminen (ilman sektorikohtaisia toimia) Finanssimarkkinalainsäädännön laajentaminen kattamaan kaikki kyseiset energiamarkkinat toisi ne finanssisääntelyn piiriin. Energiamarkkinoiden ja joidenkin finanssimarkkinoiden tiiviistä kytköksistä huolimatta fyysisten energiamarkkinoiden sisällyttäminen markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin soveltamisalaan ja kieltojen määrittely energiamarkkinoilla esiintyville väärinkäytöksille (esim. tuotantokapasiteetin pidätys, sisäpiiritiedon määrittely) ei ole toivottavaa ja rikkoisi markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin kokonaisvaltaisen luonteen. Kuten CESR ja ERGEG totesivat komissiolle esittämissään kannanotoissa, markkinoiden väärinkäyttöä koskevan lainsäädännön soveltamisalan laajentaminen lisäämällä markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin piiriin fyysiset tuotteet ei ole suositeltavaa, sillä siihen liittyisi riski direktiivin epäasianmukaisesta soveltamisesta muilla osa-alueilla CESRin ja ERGEGin lausunnot Euroopan komissiolle – vastaus kysymykseen F.20 – Markkinoiden väärinkäyttö. . Tämän suosituksen ja markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin selkeän soveltamisalan vuoksi tätä vaihtoehtoa ei tarkasteltu yksityiskohtaisesti.[3] CESRin ja ERGEGin lausunnot Euroopan komissiolle – vastaus kysymykseen F.20 – Markkinoiden väärinkäyttö. Vaihtoehtojen arviointi Tarkastellut vaihtoehdot 1–3 osoittautuivat kaiken kaikkiaan tarkoituksenmukaisemmiksi kuin ”business as usual” skenaario, koska niiden avulla voidaan enemmän tai vähemmän tehokkaasti havaita ja estää markkinoiden väärinkäytöksiä ja vähentää niistä yhteiskunnalle aiheutuvia kustannuksia. Samalla kaikkiin näihin vaihtoehtoihin liittyy suurempia hallinnointikustannuksia. Toimintavaihtoehdoilla 1b, 2 ja 3 on vaihtoehtoon 1a verrattuna se merkittävä etu, että ne tarjoavat paremman mahdollisuuden havaita väärinkäytökset valtioiden ja hyödykesektorien rajat ylittävissä tapauksissa. Vaihtoehdoilla 2 ja 3 on vaihtoehtoon 1b verrattuna se etu, että ne tarjoavat mahdollisuuden tehostaa yleistä seurantaa. Tietojen kerääminen suoraan ja keskitetysti yksinkertaistaisi ja nopeuttaisi yleistä tietojen käsittelyä vähentämällä tiedontoimitusreittien määrää. Se vähentäisi myös tiedon siirrossa ja käsittelyssä esiintyviä virheitä. Vaihtoehto 3 tarjoaa todennäköisesti parhaat mahdollisuudet havaita ja estää energiamarkkinoiden väärinkäyttö, koska energia-alan viranomaisten yhteistyövirastolla on paitsi yleistä asiantuntemusta sääntelyssä myös energia-alan erityisasiantuntemus. Koska energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto on jo perustettu, sen yhteydessä toimivan markkinaseurantayksikön toimintakustannukset olisivat myös alhaisemmat kuin vaihtoehdossa 2, joka edellyttäisi uuden viraston perustamista. Vaihtoehto 3 vastaa näin ollen parhaiten määriteltyjä tavoitteita. Vaikka ehdotettujen toimenpiteiden yleisiä hyötyjä on vaikea arvioida määrällisesti, ne näyttäisivät ylittävän selvästi niistä koituvan hallinnollisen rasitteen. Muut kysymykset Sektorikohtaisten sääntöjen laatiminen – oikeudellinen muoto Koska tärkeitä energiakauppapaikkoja jo kuuluu markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin piiriin, fyysisen energiakaupan markkinoilla esiintyvien markkinaväärinkäytösten määritelmien on sovittava hyvin yhteen markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin kanssa. Sääntöjen perustaksi on otettava mahdollisimman pitkälti markkinoiden väärinkäyttöä koskevan direktiivin konseptit aina, kun se on looginen ratkaisu. Mittatilauksena tehtävässä järjestelmässä on kuitenkin otettava huomioon energiamarkkinoiden erityispiirteet, erityisesti se, että kapasiteetin taloudellinen tai fyysinen pidätys johtaa niillä herkästi merkittäviin hinnanmuutoksiin. Joustavuuden ja oikeusvarmuuden takaamiseksi säännöt tulisi laatia suuntaviivoina markkinatoimijoita kuullen. Niistä voitaisiin tehdä sitovia komission antamilla delegoiduilla säädöksillä. Suurin osa teollisuuden esittämistä kannanotoista tuki tällaista menettelytapaa. Se on tarkoituksenmukainen lähestymistapa kaikissa vaihtoehdoissa, jotka edellyttävät EU-tason sääntöjä, ja vastaa finanssisektorin sääntelyyn Lamfalussy-järjestelyissä omaksuttua lähestymistapaa. Se helpottaisi siksi myös finanssisääntelyn ja sektorikohtaisen sääntelyn välistä vuorovaikutusta. Jos EU:n virasto vastaa seurannasta ja yksityiskohtaisten suuntaviivojen laadinnasta, perussäädös olisi tarkoituksenmukaisinta antaa asetuksen muodossa. Soveltamisala hyödykemarkkinoilla Sähkö- ja kaasumarkkinat ovat kytköksissä muihin hyödykemarkkinoihin, erityisesti primaarienergiatuotteiden markkinoihin ja EU:n päästökauppajärjestelmän päästöoikeuksien markkinoihin. Kivihiili on tärkeä sähköntuotannon polttoaine, ja öljyn ja öljytuotteiden hinnat vaikuttavat sähkönhintoihin toimiessaan viitearvoina pitkän aikavälin kaasuntoimitussopimuksissa. Näillä markkinoilla käydään kuitenkin kauppaa maailmanlaajuisesti, ja niiden merkittäviä toimijoita on myös EU:n ulkopuolella. EU:hun rajoittuva EU-tason seuranta jäisi puutteelliseksi, eikä väärinkäytöksiä koskevien sääntöjen noudattamista voitaisi valvoa kuin osittain. Kuulemiseen vastanneet tahot olivat tästä samaa mieltä. Päästöoikeuksien osalta tilanne on kuitenkin erilainen. EU:n päästökauppajärjestelmä on määritelmänsä mukaan laajuudeltaan eurooppalainen. Sen käyttöönoton myötä hiilidioksidista tuli keskeinen tekijä Euroopan sähkömarkkinoilla. Sähköntuotantosektori aiheuttaa EU:ssa suurimmat päästöt, noin 40 prosenttia EU:n päästökauppajärjestelmän piiriin kuuluvista päästöistä. Päästöoikeuksien tarjonnalla on vaikutusta tuottajien polttoainevalintoihin ja sitä kautta eri polttoaineiden kysyntään – aivan kuten polttoaineiden suhteellinen hintakehitys vaikuttaa laitosten tuotantoasteeseen ja sitä kautta päästöoikeuksien kysyntään. Nämä kaksi markkinaa ovat toisistaan riippuvaisia. Ottaen huomioon nämä kytkökset ja päästökaupan markkinoiden kasvavan merkityksen komissio on päättänyt käynnistää perusteellisen selvityksen siitä, miten näiden markkinoiden eheys voitaisiin parhaiten varmistaa. Selvityksen ennakoidaan valmistuvan vuonna 2011. Seuranta ja arviointi Energiamarkkinoiden eheyden varmistamiseksi luotavan järjestelmän täytäntöönpano edellyttää jatkuvaa arviointia ja seurantaa, jossa on otettava huomioon useita osa-alueita, kuten markkinoiden väärinkäyttöä koskevien sääntöjen soveltuvuus energiamarkkinoille, vuorovaikutus finanssimarkkinasääntelyn kanssa, vaikutukset jäsenvaltioiden tasolla harjoitettavaan markkinaseurantaan ja siihen, miten täytäntöönpanon valvonnan koordinointi toimii käytännössä, EU-tason seurannan tuloksellisuus sekä liiketoimien ilmoittamisen käytännön vaikutukset markkinatoimijoihin. Komissio ehdottaa seuraavanlaista seurantaa ja uudelleentarkastelua: Energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto toimittaa komissiolle kahden vuoden kuluttua kertomuksen uuden järjestelmän vaikutuksesta jäsenvaltioiden tasolla harjoitettavaan markkinoiden seurantaan, kansallisten viranomaisten välisestä yhteistyöstä, muun muassa täytäntöönpanon valvonnasta, sekä uusien järjestelyjen, erityisesti liiketoimien ilmoittamisen, vaikutuksista markkinatoimijoihin. Komissio tarkastelee kertomuksen pohjalta EU-tason seurannan tuloksekkuutta. Energia-alan sääntelyviranomaisten yhteistyövirasto ja rahoitusvalvontaviranomaiset tekevät viiden vuoden kuluttua yhteisen arvioinnin energiamarkkinoiden eheyden varmistamiseksi luodun järjestelmän ja laajemman finanssimarkkinoiden lainsäädännön välisestä vuorovaikutuksesta EU:n tasolla ja kansallisella tasolla. Komissio tarkastelee tämän arvioinnin pohjalta energiamarkkinoiden eheyden varmistamiseksi luodun järjestelmän yleistä tuloksekkuutta. [1] Jos maassa A oleva kaupanvälittäjä suorittaa toisen, maassa B olevan kaupanvälittäjän kanssa liiketoimen sähkön toimittamisesta maassa C, seurannasta vastaisi maan C sääntelyviranomainen. [2] Jos maassa A oleva kaupanvälittäjä suorittaa liiketoimia, jotka koskevat toimituksia maahan B, C ja D (tai jotka liittyvät näihin maihin), sen pitäisi ilmoittaa näistä liiketoimista sääntelyviranomaiselle, jolla on lainkäyttövalta maassa A. [3] CESRin ja ERGEGin lausunnot Euroopan komissiolle – vastaus kysymykseen F.20 – Markkinoiden väärinkäyttö. PL (...PICT...)|KOMISJA EUROPEJSKA| Bruksela, dnia 8.12.2010 SEK(2010) 1511 wersja ostateczna DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI STRESZCZENIE OCENY SKUTKÓW Dokument uzupełniający Wniosek ROZPORZĄDZENIE PARLAMENTU EUROPEJSKIEGO I RADY w sprawie integralności i przejrzystości rynku energii {KOM(2010) 726 wersja ostateczna} {SEK(2010) 1510 wersja ostateczna} Wiarygodne ceny kształtujące się na płynnych rynkach hurtowych stanowią w krótkim horyzoncie czasowym bardzo ważne sygnały świadczące o optymalnym funkcjonowaniu zakładów wytwarzających energię i podmiotów ją zużywających. Wskazują również w długoterminowej perspektywie, gdzie w przyszłości potrzebne będą inwestycje w infrastrukturę energetyczną oraz dają przedsiębiorstwom pewność, że będą w stanie reagować na zmiany na rynkach. Będzie to miało zasadnicze znaczenie, gdyż niskoemisyjna gospodarka jutra będzie wymagać długofalowej promocji i wsparcia, aby udźwignąć znaczne inwestycje kapitałowe w nowe zakłady wytwarzania energii. Ponadto wyniki osiągane na rynkach hurtowych stanowią wiarygodny punkt odniesienia dla cen detalicznych dla gospodarstw domowy i odbiorców przemysłowych, a także sprzyjają efektywnemu wykorzystaniu energii. Ponieważ rynki energii mają podstawowe znaczenie dla dobrobytu obywateli Europy, a także dla konkurencyjności europejskich przedsiębiorstw, bardzo ważne jest zapewnienie obywatelom, przedsiębiorstwom i organom krajowym zaufania do integralności tych rynków. Ewentualne nieuczciwe praktyki handlowe, o ile nie zostaną skutecznie ukrócone, podważają zaufanie ogółu społeczeństwa, zniechęcają inwestorów, zwiększają niestabilność cen energii oraz mogą prowadzić do wzrostu cen energii w ogóle. To z kolei może ograniczyć konkurencyjność innych sektorów i branż o dużym zapotrzebowaniu na energię. Dyrektywa w sprawie nadużyć na rynku, regulująca kwestie finansowe na poziomie UE, tylko częściowo odnosi się do rynków energii, gdyż stworzono ją z myślą o rynkach finansowych. Przewidziane nią środki są wprawdzie obecnie przedmiotem przeglądu, jednak ze względu na jej ogólny charakter nie może ona w pełni uwzględnić typowych dla rynku energii nadużyć (np. strategicznego ograniczania aktywów wytwórczych). Przepisy dotyczące wewnętrznego rynku energii nie przewidują norm gwarantujących integralność takich rynków. Na poziomie państw członkowskich mogą mieć zastosowanie pewne inne przepisy, które mają jednak ograniczony zakres i często obowiązują wyłącznie w odniesieniu do jednej platformy obrotu i obejmują jedno państwo członkowskie. Podsumowując, przepisy dotyczące rynków energii nie są wystarczające, aby zapewnić ich stabilne i uporządkowane funkcjonowanie. Nie jest możliwe kompleksowe monitorowanie rynków, w związku z czym utrudnione jest wykrywanie specyficznych uchybień, takich jak uchybienia transgraniczne, międzyrynkowe lub wieloproduktowe. Ten pogląd podzielają również branżowe organy regulacyjne w swojej opinii dla Komisji oraz respondenci, którzy wzięli udział w konsultacjach zorganizowanych przez Komisję. Cele 1) Powinny powstać efektywne i skuteczne ramy zapewniające właściwe funkcjonowanie europejskich rynków energii, tj. gwarantujące, że wyników na rynku nie zniekształci postępowanie rynkowe noszące znamiona nadużycia, natomiast będą one prawdziwie odzwierciedlać podstawy rynkowe. Podniesie to poziom zaufania wszystkich zainteresowanych stron, co z kolei doprowadzi do większego zaangażowania, a także pogłębienia i zwiększenia płynności rynku oraz obniżenia kosztów transakcji. 2) Przepisy muszą adekwatnie uwzględniać nadużycia charakterystyczne dla rynków energii. Powinny być spójne w całej Europie i gwarantować uczestnikom rynku możliwość stosowania tych samych norm oraz eliminować konieczność stosowania się do rozbieżnych przepisów i wymogów podczas realizacji transakcji w różnych krajach członkowskich. Ponadto zasady muszą mieć kompleksowy charakter i obejmować wszystkie istotne rodzaje transakcji. Oznacza to także, że muszą one być zgodne z obowiązującymi przepisami finansowymi. W tym celu w ramach niniejszej inicjatywy na hurtowym rynku energii wprowadzona zostanie koncepcja wykorzystywania informacji wewnętrznych i manipulacji na rynku, o których mowa w dyrektywie w sprawie nadużyć. Szczegółowe przepisy zostaną jednak określone w aktach delegowanych. 3) Wykrywanie nadużyć na rynku wymaga regularnego monitorowania hurtowych rynków energii. W tym celu skutecznie działający podmiot monitorujący rynek potrzebowałby bezzwłocznego dostępu do kompletnych i zweryfikowanych zbiorów danych na temat transakcji. W przypadku wykrycia nadużycia na rynku konieczne jest podjęcie działań egzekucyjnych. W tym celu należy zdefiniować właściwe organy egzekwowania prawa, będące w stanie prowadzić skuteczne dochodzenia oraz udowadniać przypadki nadużyć na rynkach energii. Organy te powinny posiadać skuteczne uprawnienia do nakładania sankcji, aby zniechęcać uczestników rynku do dopuszczania się nadużyć na rynku w przyszłości. Podjęcie odpowiednich działań w skomplikowanych przypadkach transgranicznych i wieloproduktowych nadużyć na rynku wymaga ustanowienia właściwego mechanizmu koordynacji między finansowymi organami regulacyjnymi i organami regulacji energetyki. Warianty strategiczne Oprócz scenariusza zakładającego utrzymanie stanu obecnego rozpatrzono siedem wariantów o następujących charakterystykach: Wariant 0: Utrzymanie stanu obecnego Ten wariant nie przewiduje podejmowania żadnej inicjatywy sektorowej, natomiast organy regulacyjne nadzorują tylko niektóre aspekty rynku obrotu. Nie istnieją uzgodnione na poziomie UE zasady postępowania rynkowego, które można by spójnie wdrożyć w państwach członkowskich. W każdym z państw członkowskich funkcjonują inne ramy nadzorcze i, chociaż krajowe organy regulacyjne sektora energetycznego na coraz większą skalę współpracują z Agencją ds. Współpracy Organów Regulacji Energetyki (ACER), brakuje ustalonej procedury dostępu do danych i ich wymiany do celów monitorowania rynku. Dlatego też wykrycie nadużyć rynkowych mających miejsce na kilku rynkach i dotyczących różnych, ale wzajemnie powiązanych produktów/towarów, jest trudne, o ile w ogóle możliwe. Brak działania na poziomie UE nie oznacza, że żadne działania nie będą podejmowane na poziomie państw członkowskich. Ustawodawcy krajowi już zaczęli wypełniać tę lukę, wprowadzając krajowe środki obejmujące gromadzenie danych dotyczących transakcji, monitorowanie pod kątem przestrzegania przepisów i systemy sprawozdawczości. Systemy te, chociaż wyraźnie poszerzają zakres nadzoru regulacyjnego, w sposób nieunikniony pozostaną niekompletne. W przypadku monitorowania transakcji dotyczących pojedynczego państwa członkowskiego nieuwzględnione pozostaną aspekty rynków energii związane z transakcjami wieloproduktowymi i transgranicznymi, w związku z czym niektóre manipulacje na rynku nie zostaną wykryte. Wariant 1a – Przepisy określone na poziomie UE, państwa członkowskie monitorują rynek i egzekwują przepisy Ten wariant przewiduje zdefiniowanie przepisów dotyczących nadużyć rynkowych na poziomie UE. Rynki są monitorowane na poziomie państw członkowskich w oparciu o zdecentralizowany system przesyłania sprawozdań dotyczących transakcji właściwym organom regulacyjnym. Krajowe organy regulacji energetyki byłyby odpowiedzialne za monitorowanie transakcji, dla których miejscem dostawy jest państwo członkowskie (lub związanych z państwem członkowskim), w którym działają Jeśli podmiot z siedzibą w państwie A zawiera transakcję z innym podmiotem mającym siedzibę w państwie B, dotyczącą dostawy energii do państwa C, za monitorowanie odpowiada organ regulacyjny państwa C. . Uczestnicy rynku lub osoby trzecie zgłaszają transakcje każdemu organowi regulacyjnemu osobno. Uczestnicy rynku lub pośrednicy zgłaszaliby swoje wszystkie hurtowe transakcje dotyczące energii organowi regulacyjnemu kraju, w którym posiadają siedzibę, bez względu na to, gdzie następuje dostawa Gdyby podmiot z siedzibą w państwie A zawierał transakcje, dla których miejscem dostawy są państwa B, C i D (lub transakcje związane z tymi państwami), musiałby zgłosić te transakcje organowi regulacyjnemu właściwemu dla państwa A. . Treść sprawozdań dotyczących transakcji i formaty danych określa się na poziomie UE. Dane dotyczące transakcji przechowuje się na różne sposoby, w odrębnych systemach 27 krajowych organów regulacyjnych. Organy regulacyjne korzystają ze zdecentralizowanego mechanizmu wymiany danych, umożliwiającego im monitorowanie wszystkich transakcji, dla których miejscem dostawy jest podległy im obszar oraz egzekwowanie specjalnie opracowanych zasad postępowania rynkowego. Konieczne byłoby wprowadzenie odpowiednich przepisów i mechanizmów koordynacji odnoszących się do transakcji dotyczących więcej niż jednego państwa członkowskiego (np. kontrakty na różnice cenowe między poszczególnymi lokalizacjami). Takie przepisy i mechanizmy określałyby również odpowiedzialność za egzekwowanie przepisów i obowiązek współpracy. Współpracę regulacyjną może wspierać organ UE (np. ACER). [1][2] Jeśli podmiot z siedzibą w państwie A zawiera transakcję z innym podmiotem mającym siedzibę w państwie B, dotyczącą dostawy energii do państwa C, za monitorowanie odpowiada organ regulacyjny państwa C. Gdyby podmiot z siedzibą w państwie A zawierał transakcje, dla których miejscem dostawy są państwa B, C i D (lub transakcje związane z tymi państwami), musiałby zgłosić te transakcje organowi regulacyjnemu właściwemu dla państwa A. Wariant 1b – Przepisy określone na poziomie UE, państwa członkowskie przesyłają sprawozdania, monitorują rynek i egzekwują przepisy, unijna agencja przetwarza dane i monitoruje nadużycia transgraniczne i wieloproduktowe Zgodnie z tym wariantem, tak samo jak w przypadku wariantu 1a, przepisy dotyczące nadużyć rynkowych, obowiązki sprawozdawcze, formaty danych oraz odpowiedzialność za monitorowanie rynku i egzekwowanie przepisów określa się na poziomie UE. W porównaniu z wariantem 1 widoczne są jednak dwie różnice. Po pierwsze, właściwe organy państw członkowskich nadal monitorują transakcje, za które są odpowiedzialne, jednak na poziomie UE wprowadza się dodatkowy szczebel monitorowania. Ta funkcja monitorowania rynku skupia się na wykrywaniu nadużyć na rynku mających charakter transgraniczny i wieloproduktowy. Po drugie, zamiast korzystać ze zdecentralizowanego mechanizmu wymiany danych, organy regulacyjne przesyłają dane dotyczące transakcji bezpośrednio do unijnej agencji, która porządkuje je według miejsca dostawy. Uporządkowane zbiory danych są następnie odsyłane do właściwego organu regulacyjnego. Kopie wszystkich otrzymanych danych pozostają w unijnej agencji, co umożliwia jej monitorowanie wspomnianych nadużyć na rynku. Wariant 2 – Przepisy określone na poziomie UE, wspólne monitorowanie rynku przez specjalną unijną agencję i państwa członkowskie, egzekwowanie przepisów przez państwa członkowskie Inaczej niż w wariancie 1b transakcje zgłaszane są unijnej agencji. Nie przewiduje się przesyłania sprawozdań bezpośrednio organom regulacyjnym, przy czym jednak organy krajowe mają dostęp do danych znajdujących się w posiadaniu unijnej agencji. W ramach takiego samego procesu, jaki opisano przy wariancie 1b, unijna agencja porządkuje dane dotyczące transakcji i przesyła odpowiednie zbiory danych odnośnym organom regulacyjnym. Umożliwia to im monitorowanie transakcji na podległych im obszarach bez potrzeby gromadzenia danych we własnym zakresie. Wariant 3 – Przepisy określone na poziomie UE, wspólne monitorowanie przez ACER i państwa członkowskie, egzekwowanie przepisów przez państwa członkowskie Ten wariant jest równoważny wariantowi 2, z tym że wszystkie funkcje i kompetencje organu na poziomie UE przyjmuje ACER. Wariant 4 – Przepisy określone na poziomie UE, monitorowanie rynku i egzekwowanie przepisów w przypadkach transgranicznych przez ACER lub specjalną unijną agencję Ten wariant jest równoważny wariantom 2 i 3, z tym że we wszystkich wykrytych przypadkach transgranicznych nadużyć odpowiedzialność za egzekwowanie przepisów przyjmują ACER lub specjalna unijna agencja. Ten wariant należy jednak odrzucić i nie przewiduje się jego dalszej analizy, gdyż Komisja nie ma powodów, aby wątpić, że w przypadku wykrycia nadużyć państwa członkowskie będą w stanie wyegzekwować przestrzeganie przepisów równie skutecznie jak agencja lub ACER. Zgodnie z zasadą pomocniczości w razie wykrycia nadużycia organy krajowe powinny podjąć działania egzekucyjne. Wariant 5 – Samoregulacja rynków Ten wariant zakłada, że ani władze publiczne na poziomie UE ani państwa członkowskie nie podejmą żadnych działań czy to w zakresie określenia przepisów, czy też w zakresie monitorowania transakcji. Przyjmuje się, że branża sama uzgodni pewne zasady dotyczące integralności rynku. W przypadku wykrycia nadużyć w celu egzekwowania przestrzegania tych zasad można zaangażować krajowe sądy lub władze publiczne w ramach ogólnego nadzoru rynkowego. Nie można wykluczyć, że w pewnych obszarach branża byłaby w stanie ustanowić zasady dotyczące nadużyć rynkowych. Wydaje się jednak, że monitorowanie i egzekwowanie przestrzegania takich zasad byłyby a priori nieskuteczne ze względu na ograniczoną motywację do przekazywania przez uczestników rynku danych, które monitorowaliby inni uczestnicy rynku lub prywatne spółki nieodznaczające się niezależnością w stopniu właściwym władzom publicznym. Mało wydajne monitorowanie prawdopodobnie doprowadziłoby do funkcjonowania nieskutecznego systemu zapewniania integralności rynku. Z powyższych względów ten wariant należy odrzucić. Wariant 6 – Rozszerzenie zakresu dyrektywy w sprawie nadużyć (brak działań sektorowych) Rozszerzenie zakresu przepisów dotyczących rynków finansowych na wszystkie odnośne rynki energii spowodowałoby objęcie tych rynków finansowymi ramami regulacyjnymi. Bez względu na bliskie powiązania między rynkami energii i niektórymi rynkami finansowymi, uwzględnienie rynków fizycznej energii i określenie zakazów dotyczących nadużyć konkretnie związanych z energią (np. ograniczanie aktywów wytwórczych, zdefiniowanie informacji wewnętrznej) w dyrektywie w sprawie nadużyć na rynku nie jest pożądane i naruszałoby nadrzędny charakter tej dyrektywy. Takie stanowisko podzieliły CESR i ERGEG w swojej opinii dla Komisji, w której organy te stwierdziły, że: „Nie jest zalecane proste poszerzenie o produkty fizyczne zakresu przepisów dotyczących nadużyć na rynku … zawartych w dyrektywie w sprawie nadużyć na rynku … pociągałoby to za sobą ryzyko niewłaściwego stosowania wspomnianej dyrektywy w innych obszarach” Opinia CESR i ERGEG dla Komisji Europejskiej – odpowiedź na pytanie F.20 – nadużycia na rynku. . Ze względu na powyższą jednoznaczną opinię oraz wyraźnie określony zakres dyrektywy tego wariantu szczegółowo nie rozpatrzono.[3] Opinia CESR i ERGEG dla Komisji Europejskiej – odpowiedź na pytanie F.20 – nadużycia na rynku. Ocena wariantów Ogólnie rzecz biorąc rozpatrzone warianty 1–3 okazały się korzystniejsze od scenariusza zakładającego utrzymanie stanu obecnego, gdyż mogą przyczynić się, w różnym stopniu, do skuteczniejszego wykrywania nadużyć rynkowych i im zapobiegania oraz do ograniczenia związanych z nimi kosztów ponoszonych przez społeczeństwa. Równocześnie wszystkie te warianty wiążą się ze wzrostem kosztów administracyjnych. Warianty strategiczne 1b, 2 i 3 mają istotną przewagę nad wariantem 1a, gdyż umożliwiają skuteczniejsze wykrywanie nadużyć transgranicznych i wieloproduktowych. Warianty 2 i 3 mają tę przewagę nad wariantem 1b, że umożliwiają podniesienie efektywności całego przedsięwzięcia w zakresie monitorowania rynków. Bezpośrednia i centralna ewidencja danych uprościłaby i przyspieszyła ogólne przetwarzanie danych, ograniczając liczbę kanałów dostarczania danych. Dzięki temu zmniejszeniu uległaby również liczba błędów transmisji i przetwarzania danych. Wariant 3 prawdopodobnie umożliwiłby najskuteczniejsze wykrywanie nadużyć na rynku i im zapobieganie ze względu na ogólne doświadczenie ACER w dziedzinie regulacji i jej szczególne ukierunkowanie na tematykę energetyczną. Ponieważ ACER już istnieje, administracyjny koszt utworzenia podmiotu monitorującego rynek funkcjonującego przy tej agencji będzie niższy niż w przypadku wariantu 2, gdzie istniałaby konieczność utworzenia nowej agencji. Dlatego też wskazanym celom najlepiej odpowiada wariant 3. Trudno jest ująć ilościowo ogólne korzyści płynące z proponowanych środków, wydaje się jednak, że wyraźnie przewyższają one koszty związane z obciążeniami administracyjnymi, które z nich wynikają. Inne kwestie Opracowanie przepisów sektorowych – forma prawna Ponieważ dyrektywa w sprawie nadużyć na rynku uwzględnia już istotne platformy obrotu energią, definicje odnoszące się do nadużyć rynkowych dotyczące konkretnie rynków fizycznej energii muszą ściśle z nią współgrać. W miarę możliwości i w zgodzie z logiką przepisy powinny być inspirowane koncepcjami leżącymi u podstaw definicji zawartych w tej dyrektywie. Bardzo ważne jest jednak, aby specjalnie opracowany system uwzględniał specyfikę rynków energii, w szczególności ich dużą podatność na znaczne zmiany cen w wyniku ekonomicznego lub fizycznego ograniczenia zdolności wytwórczych. W celu zagwarantowania elastyczności i pewności prawa zasady należy opracować w formie wytycznych w porozumieniu z uczestnikami rynku. Następnie można nadać im moc wiążącą w drodze aktów delegowanych przyjętych przez Komisję. Ta sugestia znalazła odzwierciedlenie w odpowiedziach większości przedstawicieli branży. Jest to rozsądne podejście w przypadku każdego z wariantów, w przypadku których wymagane jest przyjęcie przepisów na poziomie UE. Takie rozwiązanie jest zgodne z podejściem przyjętym w uregulowaniach sektora finansowego zgodnie z procesem Lamfalussy’ego, a zatem sprzyjałoby również interakcji między uregulowaniami finansowymi i uregulowaniami sektorowymi. W przypadku gdy za monitorowanie i opracowanie bardziej szczegółowych wytycznych odpowiadałaby unijna agencja, najbardziej odpowiednią formą podstawowego aktu prawnego byłoby rozporządzenie. Zakres produktowy Rynki energii elektrycznej i gazu są powiązane z innymi rynkami towarowymi, w szczególności z rynkami pierwotnych produktów energetycznych i uprawnień do emisji (EUA) w ramach systemu handlu uprawnieniami do emisji gazów cieplarnianych UE (EU ETS). Węgiel jest ważnym paliwem pierwotnym używanym do wytwarzania energii, natomiast ceny ropy naftowej i produktów naftowych wpływają na ceny energii elektrycznej, ponieważ stanowią wartość referencyjną dla długoterminowych kontraktów na dostawy gazu. Jednakże obrót na tych rynkach odbywa się na skalę globalną, a ich ważni uczestnicy mają siedziby w państwach trzecich. Odizolowane działania w zakresie monitorowania rynku na poziomie UE miałyby niepełny charakter, a przepisy dotyczące nadużyć byłyby częściowo niemożliwe do wyegzekwowania. Ten pogląd podzielają także respondenci, którzy brali udział w konsultacjach. Sytuacja wygląda jednak inaczej w przypadku uprawnień do emisji. Handel uprawnieniami do emisji w ramach systemu EU ETS ma z definicji zakres europejski. Po jego wprowadzenia emisje związków węgla zyskały podstawowe znaczenie dla europejskich rynków energii elektrycznej. Sektor wytwarzania energii jest w UE jednostkowo najbardziej emisyjnym sektorem i odpowiada za ok. 40% emisji objętych systemem EU ETS. Podaż uprawnień do emisji wpływa na wybór rodzajów paliwa dokonywany przez wytwórców energii, a co za tym idzie na zapotrzebowanie na różne paliwa, podobnie, jak względne zmiany cen paliw wpływają na rozdział obciążeń między elektrowniami, a w rezultacie warunkują popyt na uprawnienia do emisji. Te dwa rynki są zatem od siebie nawzajem zależne. Komisja, uwzględniając te powiązania oraz rosnące znaczenie rynków obrotu uprawnieniami do emisji, postanowiła zainicjować szczegółowy przegląd najlepszych sposób zapewniania integralności tych rynków. Wyniki tego przeglądu będą dostępne w 2011 r. Monitorowanie i ocena Bieżąca ocena i monitorowanie dedykowanego systemu zapewniania integralność rynków energii będą musiały obejmować wiele obszarów, w tym adekwatność przepisów dotyczących nadużyć na rynku w odniesieniu do rynków energii, interakcję z uregulowaniami rynków finansowych, wpływ na nadzór rynkowy na poziomie państw członkowskich, funkcjonowanie mechanizmu koordynacji działań egzekucyjnych w praktyce, skuteczność monitorowania na poziomie unijnym oraz faktyczny wpływ obowiązku sprawozdawczego dotyczącego transakcji na uczestników rynku. Przewiduje się następujący harmonogram monitorowania i oceny: Po dwóch latach funkcjonowania systemu ACER przedstawia Komisji sprawozdanie dotyczące wpływu nowego systemu na nadzór na poziomie państw członkowskich, doświadczeń związanych ze współpracą między organami na poziomie krajowym, w tym w zakresie egzekwowania przepisów, a także wpływu nowych rozwiązań na uczestników rynku, w szczególności w odniesieniu do obowiązku sprawozdawczego dotyczącego transakcji. Na podstawie sprawozdania ACER Komisja dokonuje przeglądu skuteczności monitorowania na poziomie unijnym. Po pięciu latach funkcjonowania systemu ACER i finansowe organy regulacyjne wspólnie dokonują przeglądu interakcji między specjalnym systemem dla rynków energii a szerszymi uregulowaniami finansowymi na poziomie unijnym i krajowym. W oparciu o wspólny przegląd dokonany przez ACER i finansowe organy regulacyjne Komisja przeprowadza przegląd ogólnej skuteczności specjalnego systemu zapewniania integralność rynków. [1] Jeśli podmiot z siedzibą w państwie A zawiera transakcję z innym podmiotem mającym siedzibę w państwie B, dotyczącą dostawy energii do państwa C, za monitorowanie odpowiada organ regulacyjny państwa C. [2] Gdyby podmiot z siedzibą w państwie A zawierał transakcje, dla których miejscem dostawy są państwa B, C i D (lub transakcje związane z tymi państwami), musiałby zgłosić te transakcje organowi regulacyjnemu właściwemu dla państwa A. [3] Opinia CESR i ERGEG dla Komisji Europejskiej – odpowiedź na pytanie F.20 – nadużycia na rynku. LT (...PICT...)|EUROPOS KOMISIJA| Briuselis, 2010.12.8 SEK(2010) 1511 galutinis KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS POVEIKIO VERTINIMO SANTRAUKA Pateikiama kartu su Pasiūlymu dėl EUROPOS PARLAMENTO IR TARYBOS REGLAMENTO dėl energijos rinkos vientisumo ir skaidrumo {KOM(2010) 726 galutinis} {SEK(2010) 1510 galutinis} Patikimos kainos, susiformuojančios likvidžiose didmeninėse rinkose, siunčia lemiamus trumpalaikius signalus optimaliam energijos gamybos įmonių ir vartojimo subjektų veikimui. Jos taip pat sudaro ilgalaikes gaires, kai reikalingos būsimos investicijos į energetikos infrastruktūrą. Jos suteikia užtikrintumo įmonėms, kad jos galės reaguoti į pokyčius rinkose. Tai bus gyvybiškai svarbu, kadangi ateities mažo anglies dioksido kiekio technologijų ekonomika pareikalaus ilgalaikio matomumo, kad būtų garantuotos didelės kapitalo investicijos į naujos kartos įrangą. Galiausiai, tačiau ne mažiau svarbu – didmeninių rinkų rezultatai yra patikima gairė mažmeninėms kainoms buitiniams ir pramonės vartotojams ir skatina veiksmingai vartoti energiją. Kadangi nuo energijos rinkų priklauso Europos piliečių gerovė ir Europos įmonių konkurencingumas, svarbiausia, kad piliečiai, įmonės ir nacionalinės institucijos galėtų pasikliauti energijos rinkų vientisumu. Jei tinkamai neužkertamas kelias galimai nesąžiningos prekybos praktikai, tai mažina visuomenės pasitikėjimą, kliudo investicijoms, didina energijos kainų nepastovumą ir apskritai gali padidinti energijos kainas. Tai savo ruožtu gali sumažinti kitų sektorių ir daug energijos vartojančių pramonės šakų konkurencingumą. ES lygmens finansinis reglamentas – Piktnaudžiavimo rinka direktyva (PRD) – tik iš dalies aprėpia energijos rinkas, kadangi ji skirta finansų rinkoms. Nors jos priemonės dabar yra persvarstomos, dėl jos visaapimančio pobūdžio ji nesugebės sureaguoti į visus su energetika susijusius pažeidimus rinkoje (pvz., strateginį gamybinės nuosavybės nuslėpimą). Energijos vidaus rinkos teisės aktai nenustato standartų, užtikrinančių tokių rinkų vientisumą. Valstybių narių lygmeniu gali būti taikomos tam tikros kitos taisyklės, tačiau jų taikymo sritis ribota, dažnai susijusi tik su viena prekybos platforma ir skirta tik vienai valstybei narei. Apibendrinant, energijos rinkas reglamentuojančių taisyklių nepakanka, kad būtų užtikrintas stabilus ir tvarkingas jų veikimas. Rinkos negali būti visapusiškai stebimos ir sunku aptikti specifinius pažeidimus, pvz., tarptautinius, susijusius su įvairiomis prekėmis ir rinkomis. Šį požiūrį savo rekomendacijose Komisijai palaiko sektorių reguliavimo institucijos ir Komisijos surengtų konsultacijų respondentai. Tikslai (1) Reikėtų veiksmingos ir efektyvios sistemos, kuri užtikrintų, kad Europos prekybos energija rinkos veiktų tinkamai, t. y. jų rezultatai nebūtų iškraipyti dėl piktnaudžiavimo rinka ir jie atitiktų rinkos pagrindus. Taip bus įgytas didesnis suinteresuotųjų šalių pasitikėjimas, o tai savo ruožtų padidins dalyvavimą, stiprumą ir likvidumą bei sumažins sandorių išlaidas. (2) Taisyklės turi veiksmingai išaiškinti specifinius rinkos pažeidimus. Jos turi būti vienodos visoje Europoje, kad verslininkai galėtų taikyti vienodus atitikties standartus ir nesusidurtų su skirtingomis taisyklėmis ir reikalavimais prekiaudami skirtingose valstybėse narėse. Be to, jos turi būti išsamios ir tikti visiems atitinkamiems sandoriams. Tai taip pat reiškia, kad taisyklės turi būti suderinamos su esamais finansiniais teisės aktais. Tuo tikslu šia iniciatyva į didmeninę energijos rinką bus įvestos PRD įtvirtintos prekybos pasinaudojant viešai neatskleista informacija ir manipuliavimo rinka sąvokos. Tačiau išsamus taisyklių rinkinys bus pateiktas deleguotuose teisės aktuose. (3) Tam, kad pažeidimai rinkoje būtų aptikti, didmeninės energijos rinkos turi būti nuolat stebimos. Tuo tikslu efektyviai veikiantis rinkos stebėtojas turėtų laiku gauti išsamius ir patvirtintus sandorių duomenų rinkinius. Aptikus pažeidimą rinkoje, turi būti užtikrintas taisyklių laikymasis. Tuo tikslu turi būti paskirtos kompetentingos vykdymo priežiūros institucijos, galinčios veiksmingai tirti ir įrodyti piktnaudžiavimo atvejus energijos rinkose. Joms reikėtų veiksmingų sankcijų taikymo įgaliojimų, kad rinkos dalyviai būtų atgrasyti nuo tolesnių pažeidimų. Siekiant kovoti su sudėtingais tarptautiniais ir su įvairiomis prekėmis susijusiais piktnaudžiavimais rinkoje, būtina įsteigti tinkamą finansų ir energetikos reguliavimo institucijų tarpusavio koordinavimo mechanizmą. Politikos variantai Be įprastinės veiklos scenarijaus, išnagrinėti septyni variantai, kurie aprašyti toliau: 0 variantas. Įprastinė veikla Pagal šį variantą nesiimama jokios specialiai sektoriui skirtos iniciatyvos, reguliavimo institucijos prižiūri tik kai kurias prekybos rinkos dalis. Nėra ES lygmeniu suderintų elgsenos rinkoje taisyklių, kurios būtų darniai įgyvendintos valstybėse narėse. Priežiūros sistemos kiekvienoje valstybėje narėje skirtingos ir, nors nacionalinės energetikos reguliavimo institucijos vis glaudžiau bendradarbiaus su Energetikos reguliavimo institucijų bendradarbiavimo agentūra (ACER), nėra nustatyta duomenų prieigos ir keitimosi jais tvarka rinkos stebėjimo tikslais. Todėl sunku ar net neįmanoma aptikti rinkos pažeidimų, vykstančių keliose rinkose ir aprėpiančių skirtingus, bet susijusius produktus / prekes. ES veiksmų nebuvimas nereiškia, kad valstybės narės nesiims veiksmų. Nacionaliniai teisės aktų leidėjai jau pradėjo lopyti šią spragą ir pradėjo taikyti nacionalines priemones, įskaitant duomenų apie sandorius rinkimą, reguliuojamojo stebėjimo ir atskaitomybės sistemas. Šios sistemos, nors aiškiai didinančios reguliuojamosios priežiūros aprėptį, neišvengiamai liks neišsamios. Stebint tik su viena valstybe nare susijusius sandorius, prekybos energija rinkų aspektai, susiję su įvairiomis prekėmis, ir tarptautiniai aspektai liks nepastebėti ir tam tikri manipuliavimo rinka atvejai liks neaptikti. 1a variantas. Taisyklės apibrėžiamos ES lygiu, valstybės narės stebi ir užtikrina vykdymą Šis variantas numato ES lygmeniu apibrėžtas rinkos pažeidimų taisykles. Rinkos stebimos valstybių narių lygmeniu, remiantis necentralizuota sandorių atskaitomybe kompetentingoms reguliavimo institucijoms. Nacionalinės reguliavimo institucijos prisiimtų atsakomybę už sandorius, sudaromus jų jurisdikcijai priklausančioje valstybėje narėje (ar susijusius su ja) Jei šalyje A įsisteigęs prekybininkas su kitu šalyje B įsisteigusiu prekybininku sudaro sandorį dėl į šalį C tiekiamos elektros, stebėjimo atsakomybę prisiima šalies C reguliavimo institucija. . Apie sandorius kiekvienai reguliavimo institucijai atskirai praneša prekybininkai arba trečiosios šalys. Prekybininkai ir (arba) tarpininkai turėtų pranešti apie visus savo didmeninius energetikos sandorius savo įsisteigimo šalies reguliavimo institucijai, neatsižvelgiant į tiekimo vietą Jei šalyje A įsisteigęs prekybininkas sudaro sandorius dėl tiekimo į šalis B, C ir D (arba susijusio su jomis), jis turėtų pranešti apie šiuos sandorius reguliavimo institucijai, kuri turi jurisdikciją šalyje A. . Pranešama sandorių informacija ir duomenų formatai apibrėžiami ES lygmeniu. Sandorių duomenys saugomi skirtingais būdais atskirose 27 nacionalinių reguliavimo institucijų sistemose. Reguliavimo institucijos dirba pagal necentralizuotą keitimosi duomenimis mechanizmą, leidžiantį joms stebėti visus sandorius, vykstančius jų jurisdikcijoje, ir taikyti specialiai pritaikytas elgsenos rinkoje taisykles. Jei sandoriai susiję su keliomis valstybėmis narėmis (pvz., susitarimai dėl vietos kainų skirtumų), turėtų būti taikomos atitinkamos taisyklės ir koordinavimo mechanizmai. Tokios taisyklės ir mechanizmai taip pat turėtų apibrėžti vykdymo užtikrinimo atsakomybę ir prievoles bendradarbiauti. Bendradarbiavimą reguliavimo srityje galėtų palaikyti ES įstaiga (pvz., ACER).[1][2] Jei šalyje A įsisteigęs prekybininkas su kitu šalyje B įsisteigusiu prekybininku sudaro sandorį dėl į šalį C tiekiamos elektros, stebėjimo atsakomybę prisiima šalies C reguliavimo institucija. Jei šalyje A įsisteigęs prekybininkas sudaro sandorius dėl tiekimo į šalis B, C ir D (arba susijusio su jomis), jis turėtų pranešti apie šiuos sandorius reguliavimo institucijai, kuri turi jurisdikciją šalyje A. 1b variantas. Taisyklės apibrėžiamos ES lygmeniu, valstybės narės praneša, stebi ir užtikrina vykdymą, Agentūra apdoroja duomenis ir stebi tarptautinius ir su įvairiomis prekėmis susijusius pažeidimus Pagal šį variantą, kaip ir pagal 1a variantą, su pažeidimais rinkoje susijusios taisyklės, atskaitomybės prievolės, duomenų formatai ir stebėjimo bei vykdymo užtikrinimo prievolės apibrėžiamos ES lygmeniu. Tačiau, palyginti su 1a variantu, yra du skirtumai. Pirma, nors valstybių narių kompetentingos institucijos taip pat stebi sandorius, už kuriuos prisiima atsakomybę, yra papildomas ES lygmeniu įvestas stebėjimo lygmuo. Ši stebėjimo funkcija sutelktų dėmesį į tarptautinio pobūdžio ir su įvairiomis prekėmis susijusio piktnaudžiavimo rinka aptikimą. Antra, užuot naudodamosi necentralizuotu keitimosi duomenimis mechanizmu, reguliavimo institucijos siunčia duomenis apie sandorius tiesiogiai į ES agentūrą, kuri juos rūšiuoja pagal teikėjo vietą. Tuomet surūšiuoti duomenų rinkiniai siunčiami atgal atitinkamai kompetentingai reguliavimo institucijai. Visų gautų duomenų kopija lieka ES agentūroje, kad ji galėtų stebėti nurodytus piktnaudžiavimus rinkoje. 2 variantas. Taisyklės apibrėžiamos ES lygmeniu, bendrai stebi speciali ES agentūra ir valstybės narės, vykdymą užtikrina valstybės narės Skirtingai nuo 1b varianto, apie sandorius pranešama ES agentūrai. Nenumatyta tiesioginė atskaitomybė reguliavimo institucijoms, tačiau nacionalinės institucijos turi prieigą prie ES įstaigos turimų duomenų. Ta pačia tvarka, kuri aprašyta pagal 1b variantą, ES agentūra rūšiuoja sandorius ir siunčia tikslinius duomenų rinkinius atitinkamoms reguliavimo institucijoms. Taip jos gali stebėti jų jurisdikcijoje vykdomus sandorius pačios nerinkdamos duomenų. 3 variantas. Taisyklės apibrėžiamos ES lygmeniu, bendrai stebi ACER ir valstybės narės, vykdymą užtikrina valstybės narės Šis variantas lygiavertis 2 variantui, tačiau visos ES lygmens įstaigos funkcijos ir kompetencija priskiriamos ACER. 4 variantas. Taisyklės apibrėžiamos ES lygmeniu, stebi ir tarptautiniais atvejais vykdymą užtikrina ACER arba speciali ES agentūra Šis variantas lygiavertis 2 ir 3 variantams, tačiau visais tarptautiniais aptiktų pažeidimų atvejais už vykdymo užtikrinimą atsakomybę prisiima ACER arba ES agentūra. Tačiau šis variantas iš tolesnės analizės išbraukiamas, kadangi Komisija neturi priežasčių manyti, kad, aptikus pažeidimą, valstybės narės nesugebės užtikrinti taisyklių vykdymo taip pat veiksmingai, kaip Agentūra ar ACER. Remiantis subsidiarumo principu, aptikus piktnaudžiavimą, vykdymo užtikrinimo veiksmų turėtų imtis nacionalinės institucijos. 5 variantas. Rinkų savireguliavimas Pagal šį variantą numatoma, kad valstybinės institucijos ES lygmeniu ar valstybėse narėse nesiima jokių veiksmų nei apibrėžiant taisykles, nei vykdant stebėjimą. Laikoma, kad pramonė pati susitars dėl tam tikrų rinkos vientisumo taisyklių. Jei būtų sužinoma apie pažeidimą, tokių taisyklių vykdymo užtikrinimu galėtų pasirūpinti nacionaliniai teismai arba bendros rinkos priežiūros lygmens valstybinės institucijos. Negalima atmesti galimybės, kad pramonė vienu ar kitu būdu susitartų nustatyti taisykles dėl pažeidimų rinkoje. Tačiau stebėjimas ir tokių taisyklių laikymosi užtikrinimas greičiausiai būtų a priori neveiksmingas, nes nebūtų paskatos rinkos dalyviams teikti duomenis, kad juos stebėtų kiti rinkos dalyviai ar privačios įmonės, neturinčios valstybinių institucijų nepriklausomumo lygmens. Dėl silpno stebėjimo rinkos vientisumo sistema greičiausiai būtų silpna. Dėl šių priežasčių šio varianto atsisakyta. 6 variantas. PRD išplėtimas (nesiimama sektoriui skirtų veiksmų) Finansų rinkos teisės aktų išplėtimas aprėpiant visas susijusias energijos rinkas jas įtrauktų į finansų reguliavimo sistemą. Nepaisant glaudžių energijos rinkų ir kai kurių finansų rinkų saitų, fizinių energijos rinkų įtraukimas į PRD ir su energetika susijusių pažeidimų (pvz., gamybinės nuosavybės nuslėpimas, viešai neatskleistos informacijos apibrėžimas ) draudimo apibrėžimas joje nepageidaujamas ir suskaidytų jos visaapimantį pobūdį. Tai patvirtino CESR/ERGEG savo rekomendacijose Komisijai, kuriose nurodė, kad „Tiesiog išplėsti su piktnaudžiavimu rinka susijusių taisyklių taikymo sritį <...> PRD, apimant fizinius produktus, nerekomenduojama <...> taip atsirastų rizika, kad PRD būtų netinkamai taikoma kitose srityse“ CESR ERGEG rekomendacijos Europos Komisijai – atsakymas į klausimą F.20 – piktnaudžiavimas rinka. . Atsižvelgiant į šią tvirtą rekomendaciją ir išskirtinę PRD taikymo sritį, šis variantas detaliau nebuvo svarstytas.[3] CESR ERGEG rekomendacijos Europos Komisijai – atsakymas į klausimą F.20 – piktnaudžiavimas rinka. Variantų įvertinimas Apskritai išnagrinėti 1–3 variantai pasirodė geresni už įprastinės veiklos scenarijų, kadangi jie įvairiais laipsniais gali geriau aptikti ir nutraukti pažeidimus rinkoje ir sumažina atitinkamas visuomenės išlaidas. Bet visi šie variantai reikalauja didesnių administracinių išlaidų. 1b, 2 ir 3 politikos variantai žymiai parankesni už 1a variantą, nes sudaro galimybę geriau aptikti tarptautinius ir su įvairiomis prekėmis susijusius pažeidimus. 2 ir 3 variantai geresni už 1b variantą, nes turi galimybę padidinti visos stebėjimo veiklos veiksmingumą. Tiesiogiai ir centralizuotai renkami duomenys supaprastintų ir paspartintų bendrą duomenų apdorojimą, sumažinant duomenų tiekimo maršrutų skaičių. Tai taip pat sumažintų duomenų perdavimo ir tvarkymo klaidų skaičių. 3 variantas greičiausiai leistų veiksmingiausiai aptikti ir sustabdyti su energijos rinka susijusius piktnaudžiavimo atvejus dėl bendros ACER reguliavimo patirties ir specializacijos energetikos srityje. Kadangi ACER jau veikia, šiai agentūrai priskirtos rinkos priežiūros funkcijos palaikymo administracinės išlaidos taip pat būtų mažesnės, palyginti su 2 variantu, pagal kurį reikėtų įsteigti naują agentūrą. Todėl 3 variantas geriausiai atitinka nustatytus tikslus. Nors bendrą siūlomų priemonių naudą sunku kiekybiškai įvertinti, atrodo, kad ji aiškiai atsveria sukuriamą administracinių išlaidų naštą. Kiti aspektai Sektoriui skirtų taisyklių parengimas – teisinė forma Kadangi svarbias prekybos energija platformas jau reglamentuoja PRD, su pažeidimais rinkoje susijusios apibrėžtys, specialiai skirtos fizinėms energijos rinkoms, turi labai gerai derėti su PRD. Kiek įmanoma ir logiška, šios taisyklės turėtų būti pagrįstos PRD apibrėžčių pamatinėmis sąvokomis. Tačiau svarbiausia, kad specialiai sukurta sistema būtų atsižvelgta į savitas energijos rinkų savybes, pirmiausia – į aukštą jų jautrumo dideliems kainos pokyčiams dėl ekonominio ar fizinio pajėgumų nuslėpimo lygį. Siekiant užtikrinti į lankstumą ir teisinį tikrumą, taisyklės turėtų būti parengtos vadovaujantis konsultacijomis su rinkos dalyviais. Po to jos galėtų būti padarytos privalomomis Komisijos priimtais deleguotais teisės aktais. Šį siūlymą palaikė dauguma nuomonę pareiškusių pramonės atstovų. Tai atitinka supratingą požiūrį į kiekvieną iš galimų variantų, kuriems būtinos ES lygmens taisyklės. Tai atitinka metodiką, taikytą reguliuojant finansų sektorių pagal Lamfalusio (Lamfalussy) tvarką, ir todėl taip pat padėtų finansinio ir specialiai sektoriams skirto reguliavimo suderinamumui. Kai už stebėjimą ir išsamesnių gairių rengimą atsakinga ES agentūra, geriausia pagrindinio teisės akto forma yra reglamentas. Prekių aprėptis Elektros energijos ir dujų rinkos yra susijusios su kitų prekių rinkomis, pirmiausia su pagrindinių energetikos produktų ir apyvartinių taršos leidimų (EUA) pagal ES apyvartinių taršos leidimų prekybos sistemą (EU ETS). Akmens anglys yra svarbiausias pagrindinis kuras, naudojamas energijai gaminti, o naftos ir naftos produktų kaina turi poveikio elektros energijos kainoms dėl to, kad yra ilgalaikių dujų tiekimo sutarčių rodiklis. Tačiau šios rinkos pasauliniu mastu prekiauja su stambiais rinkos dalyviais iš trečiųjų šalių. Izoliuotas ES lygmens stebėjimas būtų neišsamus, o pažeidimų prevencijos taisyklės – iš dalies neįgyvendinamos. Šį požiūrį palaikė ir konsultacijose dalyvavę respondentai. Tačiau apyvartinių taršos leidimų srityje yra kitaip. Prekyba apyvartiniais taršos leidimais pagal Bendrijos šiltnamio efektą sukeliančių dujų apyvartinių taršos leidimų prekybos sistemą ( EU ETS) pagal apibrėžtį yra europinė. Įdiegus ją anglies dioksidas tapo labai svarbus Europos elektros energijos rinkoje. Elektros energijos gamybos sektorius yra daugiausia teršalų išmetantis sektorius ES, sudarantis 40 % viso pagal EU ETS išmetamo kiekio. Apyvartinių taršos leidimų kiekis riboja gamintojų kuro pasirinkimą ir, atsižvelgiant į tai, kitų kuro rūšių paklausą; lygiai taip pat santykinių kuro kainų pokyčiai turi poveikį jėgainių panaudojimui ir dėl to apsprendžia anglies dioksido paklausą. Todėl abi rinkos yra priklausomos viena nuo kitos. Atsižvelgdama į šias sąsajas ir į didėjančią prekybos anglies dioksidu rinkų svarbą, Komisija nusprendė inicijuoti išsamią peržiūrą, kaip geriausia užtikrinti šių rinkų vientisumą. Peržiūros rezultatai turėtų būti žinomi 2011 m. . Stebėjimas ir vertinimas Nuolatinis specialios paskirties sistemos energijos rinkų vientisumui užtikrinti įgyvendinimo vertinimas ir stebėjimas turės aprėpti keletą sričių, įskaitant energijos rinkoms skirtų su piktnaudžiavimu rinka susijusių taisyklių tinkamumą, sąveiką su finansų rinkos reguliavimu, poveikį valstybių narių lygmens rinkos priežiūrai ir praktinį vykdymo užtikrinimo koordinavimo veikimą, ES lygmens stebėjimo veiksmingumą ir tikrąjį atskaitomybės apie sandorius poveikį rinkos dalyviams. Mes numatome stebėjimo ir persvarstymo tvarkaraštį pagal šiuos metmenis: Po dvejų metų ACER teikia Komisijai ataskaitą dėl naujos sistemos poveikio valstybių narių lygmens priežiūrai, dėl nacionalinio lygmens institucijų bendradarbiavimo užtikrinant vykdymą patirties ir dėl naujų susitarimų poveikio rinkos dalyviams, ypač atskaitomybės apie sandorius atžvilgiu. Remdamasi ACER ataskaita Komisija persvarstys ES lygmens stebėjimo veiksmingumą. Po penkerių metų rengiama bendra ACER ir finansinio reguliavimo institucijų apžvalga apie specialios energijos rinkos vientisumo sistemos ir platesnio finansinio reguliavimo sąveiką ES ir nacionaliniu lygiu. Remdamasi bendra ACER ir finansinio reguliavimo institucijų apžvalga Komisija turėtų persvarstyti specialios energijos rinkų vientisumo sistemos bendrą veiksmingumą. [1] Jei šalyje A įsisteigęs prekybininkas su kitu šalyje B įsisteigusiu prekybininku sudaro sandorį dėl į šalį C tiekiamos elektros, stebėjimo atsakomybę prisiima šalies C reguliavimo institucija. [2] Jei šalyje A įsisteigęs prekybininkas sudaro sandorius dėl tiekimo į šalis B, C ir D (arba susijusio su jomis), jis turėtų pranešti apie šiuos sandorius reguliavimo institucijai, kuri turi jurisdikciją šalyje A. [3] CESR ERGEG rekomendacijos Europos Komisijai – atsakymas į klausimą F.20 – piktnaudžiavimas rinka. CS (...PICT...)|EVROPSKÁ KOMISE| V Bruselu dne 8.12.2010 SEK(2010) 1511 v konečném znění PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SHRNUTÍ POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o integritě a transparentnosti trhu s energií {KOM(2010) 726 v konečném znění } {SEK(2010) 1510 v konečném znění } Spolehlivé ceny vytvářené na likvidních velkoobchodních trzích vysílají důležité krátkodobé signály pro optimální činnost zařízení vyrábějících energii a spotřební jednotky. Poskytují rovněž dlouhodobý návod, kde jsou potřebné budoucí investice do energetické infrastruktury. Vzbuzují důvěru v podnicích, že budou schopny reagovat na změny na trzích. Bude to důležité, neboť zítřejší nízkouhlíkové hospodářství si vyžádá dlouhodobý výhled pro financování vysokých kapitálových investicí do nových výrobních zařízení. V neposlední řadě výstupy na velkoobchodních trzích slouží jako spolehlivé měřítko maloobchodních cen pro zákazníky v domácnostech a průmyslové spotřebitele a podporují účinné využívání energie. Protože mají rozhodující význam pro blaho evropských občanů a pro konkurenceschopnost evropských podniků, je velmi důležité, aby občané, podniky a vnitrostátní orgány mohli mít důvěru v integritu trhů s energií. Pokud se možnost nekalých obchodních praktik účinně neřeší, pak podkopává důvěru veřejnosti, brání investicím, zvyšuje výkyvy cen energií a může vést obecně k vyšším cenám energie. Tím se zase může snížit i konkurenceschopnost jiných sektorů a energeticky náročných odvětví. Finanční právní předpis na úrovni EU, a to směrnice o zneužívání trhu (MAD), pokrývá trhy s energií pouze zčásti, neboť je určena pro finanční trhy. I když se její opatření v současné době přezkoumávají, kvůli svému zastřešujícímu charakteru nezahrne v plném rozsahu pochybení specifické pro trhy s energií (např. strategické zadržení výrobních aktiv). Právní předpisy o vnitřním trhu s energií nestanoví normy pro zajištění integrity těchto trhů. Na úrovni členských států mohou existovat některá jiná pravidla, ale mají jenom omezenou působnost a často se týkají jedině obchodní platformy a vztahují se pouze na jednotlivý členský stát. Souhrnně nejsou pravidla upravující trhy s energií dostačující k zajištění jejich stabilního a řádného fungování. Trhy nelze podrobně monitorovat a konkrétní pochybení, jako je pochybení na přeshraničních trzích, komoditních trzích a na všech trzích, se obtížně zjišťuje. Tento názor podporují odvětvové regulační orgány ve své radě poskytnuté Komisi a respondenti na konzultaci Komise. Cíle (1) Měl by existovat účinný a efektivní rámec, který zajistí, že evropské trhy pro obchodování s energií fungují řádně, tj. že jejich výstupy nejsou narušeny zneužívajícím chováním na trhu, ale skutečně odrážejí základní tržní ukazatele. Tím se vzbudí větší důvěra všech zúčastněných stran, což zase povede k vyšší účasti, větší důkladnosti a likviditě a nižším transakčním nákladům. (2) Pravidla musí účinně zahrnout pochybení specifická pro trhy s energií. Musí být shodná v celé Evropě, aby zajistila, že obchodníci budou schopni používat stejné normy shody a nebudou se setkávat s odchylnými pravidly a požadavky, když obchodují v různých členských státech. Kromě toho tato pravidla musí být také úplná a pokrývat veškeré příslušné transakce. To rovněž znamená, že pravidla musí být slučitelná s existujícími finančními právními předpisy. Za tímto účelem současná iniciativa zavede na velkoobchodní trh s energií pojmy obchodování zasvěcených osob a manipulace s trhem obsažené ve směrnici o zneužívání trhu (směrnice MAD). Podrobná pravidla však budou konkretizována v aktech v přenesené pravomoci. (3) Aby bylo pochybení zjištěno, musí být velkoobchodní trhy s energií pravidelně monitorovány. K tomu by efektivně fungující monitor trhu potřeboval mít včasný přístup k úplným a ověřeným souborům transakčních údajů. Jakmile je pochybení zjištěno, musí se dodržování pravidel vynucovat. Pro tento účel musí být určeny příslušné vynucovací orgány, které mohou účinně vyšetřit a prokázat případy zneužívání trhu na trzích s energií. Potřebovaly by mít účinné sankční pravomoci pro odrazování účastníků trhu od budoucího pochybení. Pro řešení zneužívání složitých přeshraničních trhů a trhů se všemi komoditami je nutné vytvořit náležitý mechanismus koordinace mezi finančními a energetickými regulačními orgány. Možnosti politiky Kromě scénáře „pokračovat jako dosud“ jsme posoudili sedm možností s těmito charakteristickými znaky: Možnost 0: Pokračovat jako dosud Podle této možnosti se nevyvíjí žádná iniciativa specifická pro odvětví a regulační orgány dohlížejí pouze na některé části obchodního trhu. Neexistuji žádná pravidla chování na trhu dohodnutá na úrovni EU, která by mohla být v členských státech jednotně použita. Dohledové rámce jsou mezi všemi členskými státy rozdílné a i když vnitrostátní energetické regulační orgány budou ve zvýšené míře spolupracovat v rámci Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), není stanoven postup pro přístup k údajům a jejich výměnu za účelem monitorování trhu. Proto tržní pochybení, k němuž dochází na různých trzích a které zahrnuje odlišné, ale navzájem související produkty/komodity, se obtížně zjišťuje, nebo ho nelze zjistit vůbec. Žádné opatření EU neznamená, že opatření se nebudou na úrovni členských států přijímat. Vnitrostátní regulační orgány již začaly tento nedostatek překlenovat a zavedly vnitrostátní opatření, včetně sběru transakčních údajů, regulačního monitorování a systémů podávání zpráv. Ačkoli tyto systémy jasně zvyšují rozsah regulačního dohledu, nevyhnutně zůstanou neúplné. Monitorováním transakcí týkajících se jednotlivého členského státu zůstanou aspekty komoditních trhů a přeshraničních trhů pro obchodování s energií nepokryty a některé manipulace s trhem nebudou i nadále zjištěny. Možnost 1a – pravidla stanovená na úrovni EU, monitor a vynucování členských států Tato možnost předpokládá pravidla na úrovni EU o pochybení na trhu. Trhy jsou na úrovni členských států monitorovány na základě decentralizovaného podávání zpráv o transakcích příslušným regulačním orgánům. Vnitrostátní regulační orgány by převzaly odpovědnost za monitorování transakcí, které se uskutečňují v členském státě (nebo které se týkají členského státu), v němž mají pravomoc Pokud se obchodník usazený v zemi A účastní s jiným obchodníkem usazeným v zemi B transakce týkající dodávek elektřiny v zemi C, odpovědnost za monitorování převezme regulační orgán země C. . Obchodníci nebo třetí strany podávají každému regulačnímu orgánu zprávy o transakcích zvlášť. Obchodníci a/nebo zprostředkovatelé by zprávy o všech svých velkoobchodních transakcích v oblasti energie podávali regulačním orgánům, pokud jsou zřízeny, nezávisle na tom, kde se uskutečňuje dodání Pokud se obchodník usazený v zemi A účastní transakcí, které se uskutečňují v zemích B, C a D (nebo které se těchto zemí týkají), musel by o těchto transakcích podat správu regulačnímu orgánu, který má pravomoc v zemi A. . Podrobnosti o hlášených transakcích a formát údajů jsou vymezeny na úrovni EU. Transakční údaje se uchovávají různými způsoby ve zvláštních systémech 27 vnitrostátních regulačních orgánů. Regulační orgány používají mechanismus decentralizované výměny údajů, který jim umožňuje monitorovat veškeré transakce uskutečňované v jejich pravomoci a vynucovat pravidla tržního chování odpovídajícího specifickým požadavkům. V případě, že se transakce týkají více členských států (např. smlouvy pro určení cenových rozdílů), musela by být zavedena příslušná pravidla a mechanismy koordinace. Tato pravidla a mechanismy by také určovaly odpovědnosti za vynucování a povinnosti spolupracovat. Regulační spolupráci může podpořit nějaký orgán EU (např. agentura ACER). [1][2] Pokud se obchodník usazený v zemi A účastní s jiným obchodníkem usazeným v zemi B transakce týkající dodávek elektřiny v zemi C, odpovědnost za monitorování převezme regulační orgán země C. Pokud se obchodník usazený v zemi A účastní transakcí, které se uskutečňují v zemích B, C a D (nebo které se těchto zemí týkají), musel by o těchto transakcích podat správu regulačnímu orgánu, který má pravomoc v zemi A. Možnost 1b – pravidla stanovená na úrovni EU, zprávy, monitorování a vynucování členských států, agentura EU zpracovává údaje a monitoruje pochybení na přeshraničních a komoditních trzích. V případě této možnosti se podobně jako v případě možnosti 1a pravidla o pochybení na trhu, povinnostech podávání zpráv, formátu údajů a povinnostech monitorování a vynucování stanoví na úrovni EU. Ve srovnání s možností 1 jsou však dva rozdíly. Zaprvé, zatímco příslušné orgány členských států i nadále monitorují transakce, za které převzaly odpovědnost, existuje další úroveň monitorování zavedená na úrovni EU. Tato funkce monitorování by se soustředila na zjišťování zneužívání trhu, který má přeshraniční charakter nebo se týká všech komodit. Za druhé, namísto používání decentralizovaného mechanismu výměny údajů regulační orgány zasílají transakční údaje přímo agentuře EU, která je roztřídí podle místa dodání. Soubory roztříděných údajů se pak zašlou zpět příslušnému regulačnímu orgánu. Kopie všech přijatých údajů zůstávají v agentuře EU a umožňují jí monitorovat uvedená zneužívání trhu. Možnost 2 – pravidla stanovená na úrovni EU, sdílené monitorování v jediné agentuře EU a v členských státech, vynucování členskými státy Na rozdíl od možnosti 1b se zprávy o transakcích podávají agentuře EU. Nepředpokládá se žádné přímé podávání zpráv regulačním orgánům, ale vnitrostátní orgány mají přístup k údajům, které má orgán EU. Agentura stejným postupem popsaným v možnosti 1b roztřídí transakce a vyhrazený soubor údajů zašle příslušným regulačním orgánům. To jim umožní monitorovat transakce v jejich pravomoci, aniž by samy sbíraly údaje. Možnost 3 – pravidla stanovená na úrovni EU, sdílené monitorování agenturou ACER a členskými státy, vynucování členskými státy Tato možnost je shodná s možností 2, ale předpokládá se, že všechny funkce a pravomoci orgánu na úrovni EU převezme agentura ACER. Možnost 4 – pravidla stanovená na úrovni EU, monitorování a vynucování agenturou ACER nebo v přeshraničních případech jedinou agenturou EU Tato možnost je stejná jako možnosti 2 a 3, ale ve všech přeshraničních případech, kdy se zjistí pochybení, by agentura ACER nebo agentura EU převzala odpovědnost za vynucování. Tato možnost je však vyřazena z další analýzy, neboť Komise nemá žádný důvod se domnívat, že v případě, kdy je zjištěno pochybení, by členské státy nebyly schopny vynucovat pravidla tak účinně jako agentura EU nebo ACER. V souladu se zásadou subsidiarity, je-li zjištěno zneužívání, vnitrostátní orgány by měly učinit vynucovací opatření. Možnost 5 – samoregulace trhů Tato možnost počítá s tím, že veřejné orgány na úrovni EU nebo členské státy neučiní žádná opatření, pokud jde o stanovení pravidel, ani pokud jde o monitorování. Předpokládá se, že odvětví samotné se dohodne na určitých pravidlech o integritě trhu. Je-li zjištěno nějaké pochybení, do vynucování těchto pravidel by se mohly zapojit vnitrostátní soudy nebo veřejné orgány na úrovni všeobecného dohledu nad trhy. Nelze vyloučit, že odvětví by se nějak dohodlo na stanovení pravidel o pochybení na trhu. Očekávalo by se však, že monitorování a vynucování těchto pravidel by bylo a priori neefektivní, neboť motivace účastníků trhu předávat údaje, které monitorují jiní účastníci trhu nebo soukromé společnosti bez úrovně nezávislosti veřejných orgánů, bude omezena. Slabé monitorování bude mít pravděpodobně za následek neefektivní režim integrity trhu. Z uvedených důvodů je tato možnost vyřazena. Možnost 6 – rozšíření směrnice MAD (žádná opatření specifická pro odvětví) Rozšíření právních předpisů pro finanční trh tak, aby pokryly všechny příslušné trhy s energií, by uvedlo tyto trhy do finančního regulačního rámce. Nehledě na to úzká propojení mezi trhy s energií a některými finančními trhy, včetně trhů s fyzikální energií a stanovení zákazů pochybení specifického pro energetiku (např. zadržení výrobních aktiv, definice důvěrných informací) nejsou v rámci směrnice MAD žádoucí a narušily by její zastřešující charakter. Uznaly to CESR/ERGEG ve své radě poskytnuté Komisi, kde uvádějí, že „pouhé rozšíření působnosti nařízení o zneužívání trhu... ve směrnici MAD na fyzikální produkty se nedoporučuje... neslo by riziko vedoucí k nevhodnému používání směrnice MAD v jiných oblastech“ Rada CESR a ERGEG poskytnutá Evropské komisi – odpověď na otázku F.20 – zneužívání trhu. . S ohledem na tuto důraznou radu a rozdílnou oblast působnosti směrnice MAD nebyla tato možnost podrobně posouzena.[3] Rada CESR a ERGEG poskytnutá Evropské komisi – odpověď na otázku F.20 – zneužívání trhu. Hodnocení možností Zkoumané možnosti 1 – 3 se obecně ukázaly jako lepší než scénář BAU, neboť mohou v různé míře lépe zjišťovat a odvracet pochybení na trhu a snížit související náklady pro společnost. Všechny tyto možnosti současně zahrnují vyšší administrativní náklady. Možnosti politiky 1b, 2 a 3 mají značnou výhodu oproti možnosti 1a, neboť lépe umožňují zjišťování zneužívání trhu na přeshraničních a komoditních trzích. Možnosti 2 a 3 mají výhodu proti možnosti 1b, protože mají potenciál zvýšit účinnost celkového monitorování. Přímo a centrálně sbírané údaje by zjednodušily a urychlily celkové zpracování údajů snížením počtu datových přenosových cest. To by také snížilo výskyt chyb v přenosu a zpracování dat. Na základě možnosti 3 by se pravděpodobně nejúčinněji zjišťovala a odvracela zneužívání trhu specifická pro trhy s energií zásluhou celkových odborných znalostí ACER v oblasti regulace a jejího zvláštního zaměření na energetiku. Jelikož Agentura ACER již existuje, administrativní náklady na činnost monitoru trhu připojeného k této agentuře by byly také nižší ve srovnání s možností 2, kde by musela být zřízena nová agentura. Možnost 3 proto nejlépe odpovídá stanoveným cílům. Ačkoli je obtížné kvantifikovat celkové přínosy navržených opatření, je patrné, že tyto přínosy zjevně převažují vyvolané náklady na administrativní zátěž. Další otázky Zpracování pravidel specifických pro odvětví – právní forma Protože důležitá místa pro obchodování s energií jsou už pokryta směrnicí MAD, definice týkající se pochybení na trhu, které se vztahují výslovně na trhy s fyzikální energií, budou muset mít velmi dobrou vzájemnou součinnost se směrnicí MAD. Podnět k pravidlům by v možné míře a logicky měly dát pojmy, které jsou základem definicí ve směrnici MAD. Je však důležité, aby režim přizpůsobený příslušným podmínkám zohlednil specifické charakteristiky trhů s energií, zejména jejich vysokou úroveň citlivosti na podstatné změny v cenách jako výsledek ekonomického nebo fyzikálního zadržování kapacity. Aby se umožnila flexibilita a právní jistota, měla by být pravidla vypracována v pokynech v konzultaci s účastníky trhu. Pak by mohla být závazná prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijatých Komisí. Tento návrh se odrazil ve většině odpovědí z odvětví. Představuje to rozumný přístup pro každou možnost, která vyžaduje pravidla na úrovni EU. Je v souladu s přístupem uplatněným v právních předpisech finančního odvětví na základě Lamfalussyho postupu, a proto by také přispěl ke vzájemné součinnosti mezi finančním nařízením a nařízením specifickým pro odvětví. Je-li agentura EU odpovědná za monitorování a zpracování podrobnějších pokynů, nejvhodnější forma základního aktu by bylo nařízení. Rozsah komodit Trhy s elektřinou a plynem jsou propojeny s jinými komoditními trhy, zejména trhy s produkty primární energie a emisními povolenkami (EUA) v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Uhlí je důležité primární palivo používané ve výrobě elektrické energie, zatímco ceny ropy a ropných produktů ovlivňují ceny elektřiny, neboť v dlouhodobých smlouvách o dodávkách plynu slouží jako referenční ceny. Na těchto trzích však globálně obchoduje většina účastníků usazených ve třetích zemích. Izolované monitorování trhu na úrovni EU by zůstalo neúplné a pravidla o pochybení by byla zčásti nevynutitelná. Respondenti na konzultaci byly stejného názoru. Ale není tomu tak v případě emisních povolenek. Obchodování s povolenkami emisí podle EU ETS se podle definice uskutečňuje v evropském rámci. Jeho zavedením se uhlí stalo pro evropské trhy s elektřinou nejdůležitější. Odvětví výroby elektrické energie je jediné odvětví s největšími emisemi v EU, které představuje přibližně 40 % emisí v rámci EU ETS. Nabídka emisních povolenek ovlivňuje výběr paliva výrobců a tím i poptávku po různých palivech; podobně jako vývoj poměrných cen paliv ovlivňuje výsledky elektráren a v důsledku toho určuje poptávku po uhlí. Oba trhy proto na sobě vzájemně závisí. Kvůli vzájemným vazbám a vzrůstajícímu významu trhů s uhlím rozhodla Komise, že zahájí hloubkový průzkum toho, jak nejlépe zaručit integritu těchto trhů. Závěry tohoto průzkumu by měly být k dispozici roku 2011. Monitorování a hodnocení Probíhající hodnocení a monitorování toho, jak se uplatňuje režim přizpůsobený specifickým podmínkám pro zajištění integrity trhů s energií, bude muset pokrýt celou řadu oblastí, včetně adekvátnosti pravidel o zneužívání trhu vztahujících se na trhy s energií, interakce s právními předpisy, které se týkají finančních trhů, vlivu na dohled nad trhy na úrovni členských států a na to, jak koordinace vynucování funguje v praxi, účinnosti monitorování na úrovni EU a skutečného dopadu podávaných zpráv o transakcích na účastníky trhu. Předpokládáme následující harmonogram monitorování a přezkumu: Po dvou letech zpráva agentury ACER pro Komisi o dopadu nového režimu na dohled na úrovni členských států, o zkušenostech ze spolupráce mezi orgány na vnitrostátní úrovni, včetně zkušeností ve vynucování, a o vlivu nových ujednání na účastníky trhu, zejména s ohledem na podávání zpráv o transakcích. Komise na základě zprávy ACER přezkoumá účinnost monitorování na úrovni EU. Po pěti letech společný přezkum ACER a finančních regulačních orgánů týkající se interakce mezi režimem integrity přizpůsobeným specifickým požadavkům pro energii a širšími finančními právními předpisy na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni. Komise na základě společného přezkumu ACER a finančních regulačních orgánů by pak měla přezkoumat celkovou efektivnost režimu integrity trhu přizpůsobeného specifickým požadavkům. [1] Pokud se obchodník usazený v zemi A účastní s jiným obchodníkem usazeným v zemi B transakce týkající dodávek elektřiny v zemi C, odpovědnost za monitorování převezme regulační orgán země C. [2] Pokud se obchodník usazený v zemi A účastní transakcí, které se uskutečňují v zemích B, C a D (nebo které se těchto zemí týkají), musel by o těchto transakcích podat správu regulačnímu orgánu, který má pravomoc v zemi A. [3] Rada CESR a ERGEG poskytnutá Evropské komisi – odpověď na otázku F.20 – zneužívání trhu. DA (...PICT...)|EUROPA-KOMMISSIONEN| Bruxelles, den 8.12.2010 SEK(2010) 1511 endelig ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE RESUMÉ AF KONSEKVENSANALYSEN Ledsagedokument til Forslag til EUROPA-PARLAMENTETS OG RÅDETS FORORDNING om integritet og gennemsigtighed på energimarkederne {KOM(2010) 726 endelig} {SEK(2010) 1510 endelig} Pålidelige priser, der fastlægges på likvide engrosmarkeder, sender vigtige kortsigtede signaler til en optimal drift af energiproduktionsanlæg og forbrugsenheder. De giver også langsigtede retningslinjer for, hvor der er behov for fremtidige investeringer i energiinfrastruktur. De giver virksomhederne tillid til, at de vil kunne tilpasse sig ændringer på markederne. Dette bliver afgørende, da morgendagens lavemissionsøkonomi vil kræve langsigtet synlighed for at sikre store kapitalinvesteringer i nye produktionsanlæg. Sidst, men ikke mindst er resultaterne på engrosmarkederne en pålidelig referenceværdi for detailpriserne for forbrugerne og de industrielle brugere, og de tilskynder til effektiv energianvendelse. Da energimarkederne er vigtige for europæernes velfærd og for de europæiske virksomheders konkurrenceevne, er det afgørende, at borgerne, virksomhederne og de nationale myndigheder kan have tillid til deres integritet. Hvis der ikke gøres noget effektivt ved det, undergraver potentialet for illoyal handelspraksis borgernes tillid, afskrækker investorerne, øger svingningerne i energipriserne og kan føre til højere energipriser generelt. Dette forringer til gengæld også andre sektorers og energiintensive industriers konkurrenceevne. Direktivet om markedsmisbrug (MAD), som indeholder finansielle EU-bestemmelser, dækker kun delvist energimarkeder, da det er beregnet til finansmarkeder. Foranstaltningerne i direktivet er ved at blive revideret, men på grund af dets overordnede karakter vil det ikke fuldt ud afsløre energispecifikt markedsmisbrug (f.eks. strategisk tilbageholdelse af produktionsanlæg). Lovgivning om de indre energimarkeder fastsætter ikke standarder, som sikrer disse markeders integritet. Medlemsstaterne kan have indført andre bestemmelser, men kun deres anvendelsesområde er begrænset, og de vedrører ofte kun en enkelt handelsplatform og omfatter kun én medlemsstat. Kort sagt er bestemmelserne for energimarkeder utilstrækkelige til at sikre, at de fungerer stabilt og hensigtsmæssigt. Overvågningen af markederne kan ikke være omfattende, og bestemte former for misbrug, som f.eks. grænseoverskridende misbrug, misbrug af grænseoverskridende råvarer og misbrug på tværs af markederne er vanskelige at afsløre. Dette synspunkt understøttes af sektormyndigheder i deres rådgivning til Kommissionen og af de adspurgte i Kommissionens høring. Mål (1) Der bør skabes en effektiv ramme, der sikrer, at de europæiske handlede energimarkeder fungerer korrekt, dvs. at deres resultater ikke forvrides af markedsmisbrug, men reelt afspejler markedsgrundlaget. Dette vil skabe en øget tillid til alle aktører, hvilket til gengæld vil føre til højere deltagelse, større dybde og likviditet samt lavere transaktionsomkostninger. (2) Bestemmelserne skal effektivt kunne afsløre energispecifikt markedsmisbrug. De skal være ensartede i hele Europa for at sikre, at de handlende kan anvende de samme standarder for overholdelse og ikke stilles over for forskelligartede regler og krav, når de handler i forskellige medlemsstater. Endvidere skal de også være fuldstændige og dække alle relevante transaktioner. Dette indebærer også, at bestemmelserne skal være forenelige med den eksisterende finansielle lovgivning. Derfor vil begreberne intern viden og markedsmanipulation, som er nedfældet i direktivet om markedsmisbrug, blive indført med dette initiativ for engrosenergimarkeder. De nærmere bestemmelser vil imidlertid blive fastsat i delegerede retsakter. (3) Engrosenergimarkederne skal overvåges regelmæssigt for at afsløre markedsmisbrug. I denne forbindelse skal en markedsovervågningsfunktion, som fungerer effektivt, have rettidig adgang til komplette og bekræftede transaktionsdata. Når et markedsmisbrug er afsløret, skal overholdelsen af bestemmelserne håndhæves. Derfor skal der fastlægges kompetente håndhævelsesmyndigheder, som på en effektiv måde kan undersøge og bevise tilfælde af markedsmisbrug på energimarkederne. De skal have effektive sanktionsbeføjelser, som afskrækker markedsdeltagerne fra fremtidigt misbrug. For at håndtere et komplekst grænseoverskridende misbrug og misbrug på tværs af råvaremarkeder skal der oprettes en passende koordinationsmekanisme mellem de finansielle regulerende myndigheder og energireguleringsmyndighederne. Politiske løsningsmodeller Bortset fra status quo-scenariet foreslår vi de syv følgende løsningsmodeller: Løsningsmodel 0: Status quo I denne løsningsmodel tages der ikke et sektorspecifikt initiativ, og de regulerende myndigheder fører kun tilsyn med nogle dele af det handlede marked. Der er ikke aftalt EU-regler for markedsadfærd, som kunne gennemføres på en sammenhængende måde i medlemsstaterne. Tilsynsbestemmelserne er forskellige i de enkelte medlemsstater, og selv om de nationale energireguleringsmyndigheder i stigende grad vil samarbejde inden for Agenturet for Samarbejde mellem Energimyndigheder (ACER), findes der ikke en etableret procedure for dataadgang og -udveksling i forbindelse med markedsovervågning. Derfor er markedsmisbrug, som finder sted på flere markeder og omfatter forskellige, men indbyrdes forbundne produkter/råvarer, vanskeligt, om ikke umuligt at afsløre. Ingen EU-foranstaltninger betyder ikke, at der ikke vil blive truffet foranstaltninger i medlemsstaterne. De nationale lovgivere er allerede begyndt at udfylde dette hul og har indført nationale foranstaltninger, som f.eks. indsamling af transaktionsdata, kontrol med overholdelse af lovgivning og indberetningsordninger. Disse ordninger øger tydeligvis det lovbestemte tilsyns omfang, om end de altid vil være ufuldstændige. Ved at overvåge transaktioner, som kun vedrører én medlemsstat, er misbruget på tværs af råvaremarkeder og på tværs af grænserne på de handlede energimarkeders stadig ikke dækket, og visse former for kursmanipulation bliver ikke afsløret. Løsningsmodel 1a – Bestemmelser fastsat på EU-plan, medlemsstaterne overvåger og håndhæver I denne løsningsmodel fastsættes der bestemmelser om markedsmisbrug på EU-plan. Markederne overvåges af medlemsstaterne på grundlag af decentraliseret indberetning af transaktioner til de kompetente regulerende myndigheder. De nationale regulerende myndigheder skulle varetage overvågningen af transaktioner, som leveres i (eller vedrører) den medlemsstat, i hvilken de har retlig kompetence Hvis en handlende, der er etableret i land A, indgår i en transaktion med en anden handlende, der er etableret i land B, vedrørende elektricitet til levering i land C har den regulerende myndighed i land C ansvar for overvågningen. . De handlende eller tredjeparter indberetter transaktionerne til den enkelte regulerende myndighed. De handlende og/eller mæglerne indberetter alle deres engrosenergitransaktioner til den regulerende myndighed i det land, hvor de er etableret, uanset hvor leveringen finder sted Hvis en handlende, der er etableret i land A, indgår i en transaktion, som leveres i (eller vedrører) land B, C og D, skal han indberette disse transaktioner til den regulerende myndighed, som har retlig kompetence i land A. . De nærmere bestemmelser om de indberettede transaktioner og dataformaterne fastsættes på EU-plan. Transaktionsdataene lagres på forskellige måder i de 27 nationale regulerende myndigheders særskilte systemer. De regulerende myndigheder har en decentraliseret dataudvekslingsordning, som sætter dem i stand til at overvåge alle transaktioner, som leveres inden for deres retlige kompetenceområde, og håndhæve de skræddersyede regler for markedsadfærd. Hvis transaktionerne vedrører flere medlemsstater (f.eks. aftaler om stedrelaterede prisforskelle), skal der indføres passende bestemmelser og koordinationsordninger. Sådanne bestemmelser og ordninger skal også fastsætte, hvem der har ansvar for håndhævelsen, samt samarbejdsforpligtelser. Samarbejde på tilsynsområdet kan understøttes af et EU-organ (f.eks. ACER). [1][2] Hvis en handlende, der er etableret i land A, indgår i en transaktion med en anden handlende, der er etableret i land B, vedrørende elektricitet til levering i land C har den regulerende myndighed i land C ansvar for overvågningen. Hvis en handlende, der er etableret i land A, indgår i en transaktion, som leveres i (eller vedrører) land B, C og D, skal han indberette disse transaktioner til den regulerende myndighed, som har retlig kompetence i land A. Løsningsmodel 1b – Bestemmelser fastsættes på EU-plan, medlemsstaterne indberetter, overvåger og håndhæver, et EU-agentur behandler data og overvåger misbrug på tværs af grænserne og på tværs af råvaremarkeder I denne løsningsmodel fastsættes bestemmelser om markedsmisbrug, indberetningsforpligtelser, dataformater og overvågnings- og håndhævelsesforpligtelser på EU-plan ligesom i løsningsmodel 1a. Der er imidlertid to forskelle, når man sammenligner med løsningsmodel 1a. For det første indføres der, samtidig med at medlemsstaternes kompetente myndigheder fortsætter med at overvåge transaktioner, som de har ansvaret for, et yderligere overvågningslag på EU-plan. Denne overvågningsfunktion skulle fokusere på at afsløre markedsmisbrug på tværs af grænserne og på tværs af råvaremarkeder. For det andet sender de regulerende myndigheder i stedet for at anvende en decentraliseret dataudvekslingsordning, transaktionsdata direkte til EU-agenturet, som sorterer dem efter leveringssted. De sorterede data sendes derefter tilbage til den pågældende kompetente regulerende myndighed. EU-agenturet beholder en kopi af alle modtagne data, således at det kan overvåge et indberettet markedsmisbrug. Løsningsmodel 2 – Bestemmelser fastsættes på EU-plan, et fælles EU-agentur og medlemsstaterne overvåger i fællesskab, medlemsstaterne håndhæver Til forskel fra løsningsmodel 1b indberettes transaktioner til EU-agenturet. Der er ikke fastsat direkte indberetning til de regulerende myndigheder, men de nationale myndigheder har adgang til de data, som EU-organet er i besiddelse af. EU-agenturet sorterer på samme måde som i løsningsmodel 1b transaktionerne og sender de pågældende data til de relevante regulerende myndigheder. Dette giver dem mulighed for at overvåge transaktioner i deres retsområde uden selv at indsamle data. Løsningsmodel 3 – Bestemmelser fastsættes på EU-plan, ACER og medlemsstaterne overvåger i fællesskab, medlemsstaterne håndhæver Denne løsningsmodel svarer til løsningsmodel 2, men alle EU-organets funktioner og kompetencer varetages af agenturet. Løsningsmodel 4 – Bestemmelser fastsættes på EU-plan, overvågning og håndhævelse varetages af ACER eller et fælles EU-agentur i forbindelse med grænseoverskridende sager Denne løsningsmodel svarer til løsningsmodel 2 og 3, men i alle grænseoverskridende sager vedrørende et afsløret misbrug har ACER eller EU-agenturet ansvaret for håndhævelsen. Denne løsningsmodel skal imidlertid undersøges nærmere, fordi Kommissionen mener, at medlemsstaterne i tilfælde af misbrug, ville være i stand til selv at håndhæve bestemmelserne lige så effektivt som EU-agenturet eller ACER. Hvis der afsløres misbrug, bør de nationale myndigheder i overensstemmelse med subsidiaritetsprincippet træffe håndhævelsesforanstaltninger. Løsningsmodel 5 – Selvregulering på markederne Denne løsningsmodel forudsætter, at der ikke træffes foranstaltninger af de offentlige myndigheder på EU-plan eller af medlemsstaterne, hverken med hensyn til fastsættelse af bestemmelser eller overvågning. Det forudsættes, at branchen selv aftaler bestemmelser for markedsintegritet. Hvis man får kendskab til markedsmisbrug, kunne de nationale domstole eller offentlige myndigheder på generelt markedstilsynniveau inddrages i håndhævelsen af sådanne bestemmelser. Det kan ikke udelukkes, at branchen i visse retninger ville indvilge i at indføre bestemmelser om markedsmisbrug. Overvågningen og håndhævelsen af disse bestemmelser forventes imidlertid på forhånd at være ineffektiv, da markedsdeltagernes incitament til at overføre data og få dem overvåget af andre markedsdeltagere eller private virksomheder uden de offentlige myndigheders uafhængighedsgrad vil være begrænset. En dårlig overvågning resulterer sandsynligvis i en ineffektiv markedsintegritetsordning. Derfor kasseres denne løsningsmodel. Løsningsmodel 6 – Udvidelse af direktivet om markedsmisbrug (ingen sektorspecifik foranstaltning) En udvidelse af finansmarkedslovgivningen til at omfatte alle relevante energimarkeder ville bringe disse markeder ind under den finansielle lovramme. Uanset de tætte forbindelser mellem energimarkederne og en række finansmarkeder er det ikke hensigtsmæssigt at medtage fysiske energimarkeder og fastlægge forbud mod energispecifikt misbrug (f.eks. tilbageholdelse af produktionsanlæg og definition af intern viden) i direktivet om markedsmisbrug, og det ville ødelægge direktivets overordnede karakter. CESR og ERGEG anerkendte dette i deres rådgivning til Kommissionen, hvor de anfører: "En udvidelse af anvendelsesområdet for bestemmelser om markedsmisbrug…i direktivet om markedsmisbrug til fysiske produkter anbefales ikke… [det] risikerer at føre til en uhensigtsmæssig anvendelse af direktivet på andre områder" CESR's og ERGEG's råd til Europa-Kommissionen – svar på spørgsmål F.20 – Markedsmisbrug. . På grundlag af dette stærke råd og det særskilte anvendelsesområde for direktivet om markedsmisbrug blev denne løsningsmodel ikke overvejet nærmere.[3] CESR's og ERGEG's råd til Europa-Kommissionen – svar på spørgsmål F.20 – Markedsmisbrug. Evaluering af løsningsmodellerne Løsningsmodel 1-3 viste sig generelt at være bedre end status quo-scenariet, da de i forskellig grad bedre kan afsløre og forhindre markedsmisbrug og begrænse de tilknyttede samfundsomkostninger. Samtidig medfører alle løsningsmodellerne højere administrationsomkostninger. De politiske løsningsmodeller 1b, 2 og 3 har den væsentlige fordel frem for løsningsmodel 1a, at de bedre kan afsløre markedsmisbrug på tværs af grænserne og på tværs af råvaremarkeder. Løsningsmodel 2 og 3 har den fordel frem for løsningsmodel 1b, at de kan medvirke til at øge den overordnede overvågnings effektivitet. Data, som opfanges direkte og centralt, ville forenkle og fremskynde den samlede databehandling ved at reducere antallet af dataleveringskanaler. Dette ville også begrænse forekomsten af fejl i forbindelse med datatransmission og databehandling. Løsningsmodel 3 kan sandsynligvis mest effektivt afsløre og forhindre energispecifikt markedsmisbrug på grund af ACER's overordnede lovgivningsmæssige ekspertise og dets særlig fokus på energi. Da ACER allerede eksisterer, vil administrationsomkostningerne til drift af den markedsovervågningsfunktion, der skulle tilknyttes agenturet, også være lavere sammenlignet med løsningsmodel 2, hvor det ville være nødvendigt at oprette et nyt agentur. Derfor opfylder løsningsmodel 3 bedst de fastlagte mål. Det er svært at sætte tal på de samlede fordele ved de foreslåede foranstaltninger, men det ser ud til, at de klart opvejer udgifterne til den administrative byrde, de forårsager. Andre spørgsmål Udarbejdelse af sektorspecifikke bestemmelser – juridisk form Da væsentlige forhold vedrørende energihandel allerede er omfattet af direktivet om markedsmisbrug, skal definitionerne vedrørende markedsmisbrug, som specifikt omfatter de fysiske energimarkeder, interagere godt med direktivet om markedsmisbrug. Bestemmelserne bør så vidt muligt og så logisk som muligt være baseret på de begreber, der ligger til grund for definitionerne i direktivet om markedsmisbrug. Det er imidlertid vigtigt, at der i en skræddersyet ordning tages hensyn til energimarkedernes særlige egenskaber, særlig deres store modtagelighed for betydelige prisændringer som følge af økonomisk eller fysisk tilbageholdelse af kapacitet. For at give mulighed for fleksibilitet og garantere retssikkerheden bør bestemmelserne udarbejdes i form af retningslinjer i samråd med markedsdeltagerne. De kunne derefter gøres bindende ved hjælp af delegerede retsakter vedtaget af Kommissionen. Dette forslag kom til udtryk i størstedelen af svarene fra branchen. Dette er en fornuftig strategi for hver af de løsningsmodeller, der kræver EU-bestemmelser. Det passer til tilgangen i bestemmelserne for finanssektoren i henhold til Lamfalussy-proceduren, og det ville derfor også fremme interaktionen mellem de finansielle og de sektorspecifikke bestemmelser. Hvis et EU-agentur er ansvarlig for overvågningen og udarbejdelsen af de nærmere retningslinjer, ville den mest passende form for den grundlæggende retsakt være en forordning. Råvarers omfang Elektricitets- og gasmarkeder er indbyrdes forbundet med andre råvaremarkeder, særlig med markeder for primære energiprodukter og for emissionskvoter inden for EU's emissionshandelssystem. Kul er et vigtigt primært brændstof, der anvendes til elproduktion, hvorimod olie- og olieproduktpriserne påvirker elpriserne gennem den rolle, de spiller som reference i langsigtede gasforsyningskontrakter. Disse markeder handles globalt, og de større deltagere er etableret i tredjelande. En isoleret markedsovervågning på EU-plan ville forblive ufuldstændig, og bestemmelserne om markedsmisbrug ville delvist ikke kunne håndhæves. Dette synspunkt kunne de adspurgte i høringen også tilslutte sig. Dette er imidlertid anderledes i forbindelse med emissionskvoterne. Anvendelsesområdet for emissionshandel under EU's emissionshandelssystem er pr. definition europæisk. Da det blev indført, fik kulstof en central betydning for de europæiske elektricitetsmarkeder. Elproduktionssektoren er den største udledende sektor i EU, som repræsenterer ca. 40 % af emissionerne under EU's emissionshandelssystem. Udbuddet af emissionskvoter påvirker producenternes valg af brændstof og dermed efterspørgslen efter forskellige brændstoffer, ligesom udviklingen i de relative brændstofpriser påvirker afsendelsen fra anlægget og følgelig bestemmer efterspørgslen efter kulstof. De to markeder er derfor indbyrdes afhængige. Kommissionen er klar over disse indbyrdes forbindelser og den stigende betydning af markeder for kulstofhandel og har derfor besluttet at iværksætte en grundig gennemgang af, hvordan man bedst kan sikre integriteten på disse markeder. Resultaterne ventes at foreligge i 2011. Overvågning og evaluering En løbende evaluering og overvågning af gennemførelsen af en skræddersyet ordning, der sikrer energimarkedernes integritet, skal omfatte en række områder, bl.a. det hensigtsmæssige i bestemmelser om markedsmisbrug, som omfatter energimarkeder, interaktion med bestemmelser om finansmarkeder, virkningen på medlemsstaternes markedstilsyn, og hvordan koordinationen af håndhævelsen fungerer i praksis, om EU-overvågningen er effektiv, og virkningen af indberetning af transaktioner på markedsdeltagerne. Vi foreslår en overvågnings- og evalueringsplan i henhold til følgende retningslinjer: Efter to år en rapport fra ACER til Kommissionen om virkningen af en ny ordning på medlemsstaternes markedstilsyn, erfaring med samarbejdet mellem de nationale myndigheder, herunder i forbindelse med håndhævelse og virkningen af nye ordninger på markedsdeltagerne, særlig med hensyn til indberetning af transaktioner. Kommissionen vurderer på grundlag af rapporten fra ACER EU-overvågningens effektivitet. Efter fem år evaluerer ACER og de finansielle regulerende myndigheder i fællesskab interaktionen mellem den skræddersyede integritetsordning for energi og bredere finansielle bestemmelser på EU-plan og nationalt plan. Kommissionen bør derefter på grundlag af ACER's og de finansielle regulerende myndigheders fælles vurdering, evaluere den skræddersyede markedsintegritetsordnings samlede effektivitet. [1] Hvis en handlende, der er etableret i land A, indgår i en transaktion med en anden handlende, der er etableret i land B, vedrørende elektricitet til levering i land C har den regulerende myndighed i land C ansvar for overvågningen. [2] Hvis en handlende, der er etableret i land A, indgår i en transaktion, som leveres i (eller vedrører) land B, C og D, skal han indberette disse transaktioner til den regulerende myndighed, som har retlig kompetence i land A. [3] CESR's og ERGEG's råd til Europa-Kommissionen – svar på spørgsmål F.20 – Markedsmisbrug. EL (...PICT...)|ΕΥΡΩΠΑΪΚΗ ΕΠΙΤΡΟΠΗ| Βρυξέλλες, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 τελικό ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ ΣΥΝΟΨΗ ΤΗΣ ΕΚΤΙΜΗΣΗΣ ΕΠΙΠΤΩΣΕΩΝ Συνοδευτικό έγγραφο στην Πρόταση ΚΑΝΟΝΙΣΜΟΥ ΤΟΥ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟΥ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟΥ ΚΑΙ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ για την ακεραιότητα και τη διαφάνεια στην ενεργειακή αγορά {COM(2010) 726 τελικό} {SEC(2010) 1510 τελικό} Οι αξιόπιστες τιμές που διαμορφώθηκαν σε αγορές χονδρικής με ρευστότητα στέλνουν βραχυπρόθεσμα καίρια μηνύματα για τη βέλτιστη λειτουργία των εγκαταστάσεων ηλεκτροπαραγωγής και των μονάδων κατανάλωσης. Δίνουν επίσης μακροπρόθεσμες κατευθύνσεις σχετικά με το πού θα χρειασθούν μελλοντικά επενδύσεις σε ενεργειακές υποδομές. Αυξάνουν την εμπιστοσύνη στις επιχειρήσεις που θα μπορέσουν να ανταποκριθούν στις μεταβολές των αγορών. Αυτό είναι ζωτικής σημασίας, καθώς για τη μελλοντική οικονομία χαμηλών ανθρακούχων εκπομπών θα απαιτηθούν σαφείς μακροπρόθεσμες προοπτικές για αποφάσεις πραγματοποίησης των μεγάλων επενδύσεων κεφαλαίου σε νέες εγκαταστάσεις ηλεκτροπαραγωγής. Τελευταίο αλλά ήσσονος σημασίας είναι το ότι οι αγορές χονδρικής χρησιμεύουν ως αξιόπιστο σημείο αναφοράς για τις τιμές λιανικής για τα νοικοκυριά και τους βιομηχανικούς χρήστες, και ότι ενθαρρύνουν την αποδοτική χρήση της ενέργειας. Επειδή οι ενεργειακές αγορές είναι καίριας σημασίας για την ευημερία των Ευρωπαίων πολιτών και για την ανταγωνιστικότητα των ευρωπαϊκών επιχειρήσεων, πρέπει οπωσδήποτε οι πολίτες, οι επιχειρήσεις και οι εθνικές αρχές να έχουν εμπιστοσύνη στην ακεραιότητα των ενεργειακών αγορών. Αυτό πρέπει να κατοχυρωθεί, διότι ειδάλλως η δυνατότητα αθέμιτων πρακτικών στις συναλλαγές διακυβεύει την εμπιστοσύνη του κοινού , αποθαρρύνει τις επενδύσεις, αυξάνει την αστάθεια των τιμών και ενδέχεται να οδηγήσει σε υψηλότερες τιμές των ενεργειακών προϊόντων εν γένει. Ως επακόλουθο, είναι δυνατόν να μειωθεί η ανταγωνιστικότητα άλλων τομέων και των ενεργειοβόρων βιομηχανιών. Η ρύθμιση των χρηματοπιστωτικών αγορών σε επίπεδο ΕΕ, η οδηγία για την κατάχρηση αγοράς, καλύπτει εν μέρει μόνον τις ενεργειακές αγορές, διότι έχει ως αντικείμενο τις χρηματοπιστωτικές αγορές. Μολονότι είναι σε εξέλιξη η επανεξέταση των μέτρων της οδηγίας δεν πρόκειται να καλυφθούν πλήρως οι καταχρηστικές πρακτικές που αφορούν ειδικά στις ενεργειακές αγορές (π.χ. στρατηγικού χαρακτήρα αναστολή της δυναμικότητας ), εξαιτίας του γενικού χαρακτήρα της οδηγίας. Η νομοθεσία για την εσωτερική αγορά ενέργειας δεν καθορίζει πρότυπα που να διασφαλίζουν την ακεραιότητα των ενεργειακών αγορών. Σε επίπεδο κρατών μελών υπάρχουν ίσως κάποιοι άλλοι κανόνες, περιορισμένου πεδίου εφαρμογής, οι οποίοι συνήθως αφορούν αποκλειστικά μία πλατφόρμα διαπραγματεύσεων και καλύπτουν ένα μόνον κράτος μέλος. Εν περιλήψει, οι κανόνες που διέπουν τις ενεργειακές αγορές δεν επαρκούν για να εξασφαλισθεί η σταθερή και εύρυθμη λειτουργία τους. Οι αγορές δεν είναι δυνατόν να παρακολουθούνται διεξοδικά κα είναι δύσκολος ο εντοπισμός συγκεκριμένων καταχρηστικών συμπεριφορών, όπως οι καταχρηστικές πρακτικές που αφορούν ταυτόχρονα διαφορετικά κράτη μέλη, διαφορετικά προϊόντα και διαφορετικές αγορές. Αυτή την άποψη υποστηρίζουν οι ρυθμιστικές αρχές του κλάδου στη γνωμοδότησή τους προς την Επιτροπή, καθώς και όσοι συμμετείχαν στη διαβούλευση που οργάνωσε η Επιτροπή. Στόχοι (1) Πρέπει να διαμορφωθεί αποδοτικό και αποτελεσματικό πλαίσιο, με το οποίο θα εξασφαλίζεται η ορθή λειτουργία της διαπραγμάτευσης στις ενεργειακές αγορές της Ευρώπης, δηλαδή τα αποτελέσματα των αγορών αυτών να μην είναι νοθευμένα από καταχρηστική συμπεριφορά, αλλά πράγματι να αντανακλούν θεμελιώδεις αρχές λειτουργίας της αγοράς Το πλαίσιο αυτό θα δημιουργήσει σε όλους τους ενδιαφερόμενους περισσότερη εμπιστοσύνη, η οποία ακολούθως θα οδηγήσει σε μεγαλύτερη συμμετοχή στις αγορές, μεγαλύτερο βάθος και ρευστότητα των αγορών και χαμηλότερο κόστος συναλλαγών. (2) Οι κανόνες πρέπει να καλύπτουν αποτελεσματικά συγκεκριμένες καταχρηστικές πρακτικές στις ενεργειακές αγορές. Πρέπει να ισχύουν σε όλη την Ευρώπη, έτσι ώστε οι διαπραγματευόμενοι να είναι σε θέση να εφαρμόζουν τα ίδια πρότυπα συμμόρφωσης και να μην βρίσκονται αντιμέτωποι με αποκλίνοντες κανόνες και απαιτήσεις όταν διαπραγματεύονται σε διαφορετικά κράτη μέλη. Επιπλέον, οι κανόνες αυτοί πρέπει να είναι πλήρεις και να καλύπτουν όλες τις σχετικές συναλλαγές. Αυτό σημαίνει επίσης ότι οι κανόνες πρέπει να είναι συμβατοί με την ισχύουσα νομοθεσία για τον χρηματοπιστωτικό τομέα. Προς τον σκοπό αυτό, με την παρούσα πρωτοβουλία θα καθιερωθούν για τις ενεργειακές αγορές χονδρικής οι έννοιες της εκμετάλλευσης εμπιστευτικών πληροφοριών και της χειραγώγησης της αγοράς, τις οποίες περιέχει η οδηγία για την κατάχρηση αγοράς. Ωστόσο, οι λεπτομέρειες των κανόνων θα καθοριστούν σε συγκεκριμένες πράξεις. (3) Για να εντοπίζονται οι καταχρηστικές πρακτικές στις αγορές, πρέπει να παρακολουθούνται συστηματικά οι ενεργειακές αγορές χονδρικής. Για την αποτελεσματική λειτουργία της παρακολούθησης των αγορών, θα απαιτείται έγκαιρη πρόσβαση σε πλήρεις και ελεγμένες δέσμες δεδομένων σχετικά με τις συναλλαγές. Όταν εντοπίζεται καταχρηστική πρακτική, πρέπει να επιβάλλεται συμμόρφωση προς τους κανόνες. Προς τούτο, πρέπει να καθορισθεί ποιες θα είναι οι αρμόδιες εκτελεστικές αρχές που θα ερευνούν αποτελεσματικά και θα τεκμηριώνουν τις περιπτώσεις καταχρηστικών πρακτικών στις ενεργειακές αγορές. Οι εν λόγω αρχές πρέπει να έχουν εξουσίες επιβολής αποτελεσματικών κυρώσεων, ώστε να αποτρέπονται στο μέλλον οι καταχρηστικές πρακτικές από τους συμμετέχοντες στις αγορές. Για να αντιμετωπισθούν οι πολύπλοκες καταχρηστικές πρακτικές που ασκούνται ταυτόχρονα σε διαφορετικά κράτη μέλη και για διαφορετικά προϊόντα, πρέπει να συσταθεί κατάλληλος συντονιστικός μηχανισμός μεταξύ χρηματοπιστωτικών αρχών και ρυθμιστικών αρχών ενέργειας. Επιλογές πολιτικής Εκτός από το σενάριο «συνέχιση της ισχύουσας κατάστασης», εξετάσθηκαν επτά επιλογές με τα κάτωθι χαρακτηριστικά: Επιλογή 0: συνέχιση της ισχύουσας κατάστασης Με βάση την επιλογή αυτή δεν αναλαμβάνεται καμία πρωτοβουλία ειδικά για τον τομέα, οι δε ρυθμιστικές αρχές εποπτεύουν μόνον ορισμένα μέρη της αγοράς διαπραγμάτευσης ενεργειακών προϊόντων. Δεν υπάρχουν κανόνες δεοντολογίας για την αγορά συμφωνημένοι σε επίπεδο ΕΕ, οι οποίοι θα μπορούσαν να εφαρμόζονται συνεκτικά στα κράτη μέλη. Το εποπτικό πλαίσιο είναι διαφορετικό σε κάθε κράτος μέλος και, μολονότι οι εθνικές ρυθμιστικές αρχές ενέργειας συνεργάζονται όλο και περισσότερο στο πλαίσιο του Οργανισμού Συνεργασίας των Ρυθμιστικών Αρχών Ενεργείας (ACER), δεν υφίσταται θεσπισμένη διαδικασία για την πρόσβαση σε δεδομένα και την ανταλλαγή τους, με σκοπό την παρακολούθηση της αγοράς. Έτσι, είναι δύσκολο, εάν όχι αδύνατον, να εντοπίζονται οι καταχρηστικές πρακτικές που σημειώνονται σε πολλές αγορές και αφορούν διαφορετικά μεν αλλά αλληλοσυνδεόμενα ενεργειακά προϊόντα/βασικά προϊόντα. Η μη ανάληψη δράσης σε επίπεδο ΕΕ δεν σημαίνει ότι δεν θα αναληφθούν δράσεις σε επίπεδο κρατών μελών. Οι νομοθέτες ορισμένων κρατών μελών έχουν ήδη αρχίσει να καλύπτουν το κενό αυτό και έχουν εισαγάγει εθνικά μέτρα, στα οποία συγκαταλέγονται η συλλογή δεδομένων για τις συναλλαγές, η ρυθμιστική παρακολούθηση και συστήματα υποβολής αναφορών. Τα συστήματα αυτά, καίτοι διευρύνουν σαφώς το πεδίο της ρυθμιστικής εποπτείας, αναπόφευκτα θα παραμείνουν ατελή. Με την παρακολούθηση των συναλλαγών που αφορούν ένα και μόνον κράτος μέλος, θα εξακολουθήσουν να μην καλύπτονται οι πτυχές των αγορών διαπραγμάτευσης ενεργειακών προϊόντων που αφορούν ταυτόχρονα διαφορετικά κράτη μέλη και διαφορετικά προϊόντα και δεν θα εντοπίζονται ορισμένες χειραγωγήσεις της αγοράς. Επιλογή 1α – Καθορισμός κανόνων σε επίπεδο ΕΕ και παρακολούθηση και επιβολή σε επίπεδο κρατών μελών Σύμφωνα με την επιλογή αυτή προβλέπεται ο καθορισμός κανόνων κατά των καταχρηστικών πρακτικών σε επίπεδο ΕΕ. Οι αγορές θα παρακολουθούνται σε επίπεδο κράτους μέλους, με υποβολή αναφορών σχετικά με τις συναλλαγές αποκεντρωμένα, στις αρμόδιες ρυθμιστικές αρχές. Οι εθνικές ρυθμιστικές αρχές θα είναι αρμόδιες για την παρακολούθηση των συναλλαγών επί ενεργειακών προϊόντων που παραδίδονται στο (ή αφορούν το) κράτος μέλος στο οποίο έχουν δικαιοδοσία Εάν διαπραγματευόμενος εγκατεστημένος στη χώρα A πραγματοποιεί με άλλον διαπραγματευόμενο εγκατεστημένο στη χώρα B συναλλαγές που αφορούν ηλεκτρική ενέργεια προς παράδοση στη χώρα Γ, την παρακολούθηση αναλαμβάνει η ρυθμιστική αρχή της χώρας Γ. . Οι διαπραγματευόμενοι ή τρίτοι θα αναφέρουν χωριστά κάθε συναλλαγή στη ρυθμιστική αρχή. Οι διαπραγματευόμενοι ή/και οι μεσίτες θα αναφέρουν όλες τις συναλλαγές τους χονδρικής, στη ρυθμιστική αρχή του κράτους όπου είναι εγκατεστημένοι, ανεξαρτήτως πού πραγματοποιείται η παράδοση Εάν διαπραγματευόμενος εγκατεστημένος στη χώρα Α πραγματοποιεί συναλλαγές επί ενεργειακών προϊόντων προς παράδοση (ή που αφορούν) στις χώρες B, Γ και Δ, πρέπει να υποβάλει αναφορά για τις συναλλαγές αυτές στη ρυθμιστική αρχή που έχει δικαιοδοσία στη χώρα A. . Οι λεπτομέρειες για την αναφορά των συναλλαγών και το μορφότυπο των δεδομένων θα καθορισθούν σε επίπεδο ΕΕ. Τα δεδομένα σχετικά με τις συναλλαγές θα αποθηκεύονται κατά διαφορετικούς τρόπους, σε χωριστά συστήματα των 27 εθνικών ρυθμιστικών αρχών. Κάθε ρυθμιστική αρχή θα χειρίζεται αποκεντρωμένο μηχανισμό ανταλλαγής δεδομένων, ο οποίος θα της επιτρέπει να παρακολουθεί όλες τις συναλλαγές που πραγματοποιούνται στον τόπο δικαιοδοσίας της, και θα επιβάλλει κανόνες δεοντολογίας προσαρμοσμένους στην οικεία αγορά. Για τις περιπτώσεις που οι συναλλαγές αφορούν περισσότερα του ενός κράτη μέλη (όπως οι συμβάσεις για τις διαφορές τιμών κατά τόπους), θα πρέπει να υιοθετηθούν κατάλληλοι κανόνες και συντονιστικοί μηχανισμοί. Αυτοί οι κανόνες και μηχανισμοί θα πρέπει επίσης να καθορίζουν αρμοδιότητες επιβολής και υποχρεώσεις συνεργασίας. Η συνεργασία των ρυθμιστικών αρχών θα είναι δυνατόν να υποστηρίζεται από φορέα της ΕΕ (π.χ. τον ACER). [1][2] Εάν διαπραγματευόμενος εγκατεστημένος στη χώρα A πραγματοποιεί με άλλον διαπραγματευόμενο εγκατεστημένο στη χώρα B συναλλαγές που αφορούν ηλεκτρική ενέργεια προς παράδοση στη χώρα Γ, την παρακολούθηση αναλαμβάνει η ρυθμιστική αρχή της χώρας Γ. Εάν διαπραγματευόμενος εγκατεστημένος στη χώρα Α πραγματοποιεί συναλλαγές επί ενεργειακών προϊόντων προς παράδοση (ή που αφορούν) στις χώρες B, Γ και Δ, πρέπει να υποβάλει αναφορά για τις συναλλαγές αυτές στη ρυθμιστική αρχή που έχει δικαιοδοσία στη χώρα A. Επιλογή 1β – Καθορισμός κανόνων σε επίπεδο ΕΕ· αναφορά, παρακολούθηση και επιβολή από τα κράτη μέλη, ενώ την επεξεργασία των δεδομένων και τους μηχανισμούς παρακολούθησης των καταχρηστικών πρακτικών που αφορούν ταυτόχρονα διαφορετικά κράτη μέλη και διαφορετικά προϊόντα αναλαμβάνει οργανισμός της ΕΕ Σύμφωνα με την επιλογή αυτή, όπως ακριβώς στην επιλογή 1α, οι κανόνες κατά των καταχρηστικών πρακτικών, οι υποχρεώσεις αναφοράς, οι μορφότυποι των δεδομένων και οι υποχρεώσεις παρακολούθησης και επιβολής καθορίζονται σε επίπεδο ΕΕ. Ωστόσο, σε σύγκριση με τη επιλογή 1, υπάρχουν δύο διαφορές. Πρώτον, ενώ οι αρμόδιες αρχές των κρατών μελών εξακολουθούν να παρακολουθούν τις συναλλαγές για τις οποίες έχουν δικαιοδοσία, καθιερώνεται πρόσθετο επίπεδο παρακολούθησης, κεντρικά από την ΕΕ. Αυτή η λειτουργία παρακολούθησης θα έχει ως κύριο αντικείμενο τον εντοπισμό καταχρηστικών πρακτικών στην αγορά που αφορούν ταυτόχρονα διαφορετικά κράτη μέλη και διαφορετικά προϊόντα . Δεύτερον, αντί ενός αποκεντρωμένου μηχανισμού ανταλλαγής δεδομένων, οι ρυθμιστικές αρχές θα αποστέλλουν απευθείας τα δεδομένα των συναλλαγών σε οργανισμό της ΕΕ, ο οποίος θα τα ταξινομεί ανά τόπο παράδοσης. Οι ταξινομημένες δέσμες δεδομένων θα αποστέλλονται στη συνέχεια στην αντίστοιχη αρμόδια ρυθμιστική αρχή. Ο οργανισμός της ΕΕ θα κρατεί αντίγραφο όλων των δεδομένων που θα έχει παραλάβει, ώστε να μπορεί να παρακολουθεί όλες τις αναφερθείσες πρακτικές κατάχρησης αγοράς. Επιλογή 2 – Καθορισμός κανόνων σε επίπεδο ΕΕ, παρακολούθηση επιμερισμένη μεταξύ ενιαίου οργανισμού της ΕΕ και κρατών μελών, επιβολή από τα κράτη μέλη Αντίθετα με την επιλογή 1β, οι συναλλαγές αναφέρονται σε οργανισμό της ΕΕ. Δεν προβλέπεται απευθείας αναφορά σε ρυθμιστικές αρχές, αλλά οι εθνικές αρχές θα έχουν πρόσβαση στα δεδομένα που θα έχει στη διάθεσή του ο οργανισμός της ΕΕ. Όπως στη διαδικασία που περιγράφηκε στην επιλογή 1β, ο οργανισμός της ΕΕ θα ταξινομεί τις συναλλαγές και θα αποστέλλει συγκεκριμένες δέσμες δεδομένων στις αντίστοιχες ρυθμιστικές αρχές. Αυτό θα επιτρέπει στις τελευταίες να παρακολουθούν τις συναλλαγές υπό τη δικαιοδοσία τους, χωρίς να συγκεντρώνουν οι ίδιες τα σχετικά δεδομένα. Επιλογή 3 – Καθορισμός κανόνων σε επίπεδο ΕΕ, παρακολούθηση επιμερισμένη μεταξύ ACER και κρατών μελών, επιβολή από τα κράτη μέλη Η επιλογή αυτή είναι ισοδύναμη της επιλογής 2, με τη διαφορά ότι όλες τις λειτουργίες και τις αρμοδιότητες σε επίπεδο φορέα της ΕΕ θα αναλαμβάνει ο ACER. Επιλογή 4 – Καθορισμός κανόνων σε επίπεδο ΕΕ, παρακολούθηση και επιβολή από τον ACER ή από ενιαίο οργανισμό της ΕΕ για τις διασυνοριακές περιπτώσεις Η επιλογή αυτή είναι ισοδύναμη των επιλογών 2 και 3, με τη διαφορά ότι για όλες τις διασυνοριακές περιπτώσεις που εντοπίζονται καταχρηστικές πρακτικές, την αρμοδιότητα επιβολής θα αναλαμβάνει ο ACER ή οργανισμός της ΕΕ. Ωστόσο, απορρίφθηκε η περαιτέρω ανάλυση της επιλογής αυτής, διότι η Επιτροπή δεν έχει λόγο να πιστεύει ότι, σε περίπτωση που διαπιστωθεί καταχρηστική πρακτική, τα κράτη μέλη δεν θα είναι σε θέση να επιβάλουν κανόνες επιβολής εξίσου αποτελεσματικά όσο οργανισμός της ΕΕ ή ο ACER. Σύμφωνα με την αρχή της επικουρικότητας, όταν διαπιστώνεται καταχρηστική πρακτική, οι εθνικές αρχές οφείλουν να αναλαμβάνουν δράση επιβολής. Επιλογή 5 – Αυτορρύθμιση των αγορών Η επιλογή αυτή προϋποθέτει ότι δεν θα αναλαμβάνουν δράση ούτε οι δημόσιες αρχές σε επίπεδο ΕΕ ούτε τα κράτη μέλη, καθώς και ότι δεν θα καθοριστούν διατάξεις και δεν θα επιβάλλεται παρακολούθηση. Θεωρείται ότι ο ίδιος ο κλάδος θα συμφωνήσει σε ορισμένους κανόνες για την ακεραιότητα στην αγορά. Σε περίπτωση διαπίστωσης καταχρηστικής πρακτικής, θα μπορούσαν να εμπλακούν στην επιβολή αυτών των κανόνων τα εθνικά δικαστήρια ή οι δημόσιες αρχές που έχουν τη γενική εποπτεία της αγοράς. Δεν αποκλείεται ο κλάδος να είναι διατεθειμένος να συμφωνήσει στην υιοθέτηση θέσπιση κανόνων κατά των καταχρηστικών πρακτικών. Ωστόσο, η παρακολούθηση και η επιβολή αυτών των κανόνων αναμένεται εκ των προτέρων να αποβούν αναποτελεσματικές, καθώς θα είναι περιορισμένο το κίνητρο να διαβιβάζονται τα δεδομένα από τους συμμετέχοντες στις αγορές και να παρακολουθούνται από άλλους συμμετέχοντες στις αγορές ή από ιδιωτικές εταιρείες που δεν είναι αρκούντως ανεξάρτητες όπως οι δημόσιες αρχές. Η ανεπαρκής παρακολούθηση είναι πιθανόν να οδηγήσει σε αναποτελεσματικό καθεστώς όσον αφορά την ακεραιότητα στις αγορές. Επιλογή 6 – Επέκταση της οδηγίας για την κατάχρηση αγοράς (χωρίς ειδική δράση για τον τομέα ) Με την επέκταση της νομοθεσίας για τις χρηματοπιστωτικές αγορές ώστε να καλυφθούν όλες οι σχετικές ενεργειακές αγορές, οι τελευταίες θα ενταχθούν στο χρηματοπιστωτικό ρυθμιστικό πλαίσιο. Παρά τους στενούς δεσμούς μεταξύ ενεργειακών αγορών και ορισμένων χρηματοπιστωτικών αγορών, δεν είναι επιθυμητό να ενταχθούν στην οδηγία για την κατάχρηση αγοράς οι αγορές αυτών καθαυτών των ενεργειακών προϊόντων και να καθοριστούν απαγορεύσεις των καταχρηστικών πρακτικών ειδικά για τις ενεργειακές αγορές (π.χ. για τη στρατηγικού χαρακτήρα αναστολή της δυναμικότητας, καθορισμός των εμπιστευτικών πληροφοριών) και, επιπλέον, θα κατακερματιζόταν ο γενικότερος χαρακτήρας της οδηγίας για την κατάχρηση αγοράς. Αυτό αναγνωρίσθηκε από τις CESR/ERGEG στη γνωμοδότησή τους προς την Επιτροπή, στην οποία αναφέρουν «δεν συνιστάται η απλή επέκταση του πεδίου εφαρμογής των κανονισμών για τις καταχρηστικές πρακτικές στις αγορές…ώστε η οδηγία για την κατάχρηση αγοράς να καλύπτει αυτά καθαυτά τα ενεργειακά προϊόντα … [διότι] υφίσταται ο κίνδυνος ακατάλληλης εφαρμογής της οδηγίας αυτής σε άλλα πεδία» Γνωμοδότηση των CESR και ERGEG στην Ευρωπαϊκή Επιτροπή – απάντηση στο ερώτημα F.20 – Καταχρηστικές πρακτικές στις αγορές. . Με βάση αυτή τη σαφέστατη σύσταση και το διακριτό πεδίο εφαρμογής της οδηγίας, η παρούσα επιλογή δεν εξετάσθηκε σε βάθος.[3] Γνωμοδότηση των CESR και ERGEG στην Ευρωπαϊκή Επιτροπή – απάντηση στο ερώτημα F.20 – Καταχρηστικές πρακτικές στις αγορές. Αξιολόγηση των επιλογών Από γενική άποψη, οι επιλογές 1-3 που εξετάσθηκαν αποδείχθηκαν καλύτερες από το σενάριο της συνέχισης της ισχύουσας κατάστασης, διότι με αυτές είναι δυνατόν, σε διαφορετικό βαθμό για την καθεμία, να εντοπίζονται καλύτερα και να αποθαρρύνονται οι καταχρηστικές πρακτικές και να μειωθεί το σχετικό κόστος για την κοινωνία. Ταυτόχρονα, όλες αυτές οι επιλογές συνεπάγονται υψηλότερο διοικητικό κόστος. Οι επιλογές πολιτικής 1β, 2 και 3 πλεονεκτούν σοβαρά έναντι της επιλογής 1α, διότι καθιστούν ευκολότερο τον εντοπισμό των περιπτώσεων κατάχρησης που αφορούν ταυτόχρονα διαφορετικά κράτη μέλη και διαφορετικά προϊόντα. Οι επιλογές 2 και 3 πλεονεκτούν έναντι της επιλογής 1β, διότι με αυτές αυξάνεται εν γένει η αποτελεσματικότητα της παρακολούθησης. Η απευθείας και συγκεντροποιημένη συλλογή δεδομένων θα απλουστεύσει και θα επισπεύσει τη γενική διαχείριση των δεδομένων, καθώς μειώνονται οι δίαυλοι διαβίβασης των δεδομένων. Κατά τον τρόπο αυτό θα μειωθούν και τα σφάλματα κατά τη διαβίβαση και τη διαχείριση των δεδομένων. Με την επιλογή 3 είναι πιθανό να εντοπίζονται και να αποθαρρύνονται πολύ αποτελεσματικά οι καταχρηστικές πρακτικές ειδικά στις ενεργειακές αγορές. διότι ACER διαθέτει μεγάλη εμπειρογνωμοσύνη σε ρυθμιστικά θέματα και η δράση του εστιάζεται ειδικά στην ενέργεια. Καθώς ο ACER υφίσταται ήδη, το διοικητικό κόστος για την παρακολούθηση της αγοράς που θα αναλάβει ο εν λόγω οργανισμός θα είναι χαμηλότερο σε σύγκριση με εκείνο της επιλογής 2, διότι με την επιλογή αυτή θα χρειασθεί η σύσταση νέου οργανισμού. Συνεπώς, η επιλογή 3 ανταποκρίνεται περισσότερο στους καθορισμένους στόχους. Μολονότι είναι δύσκολο να ποσοτικοποιηθεί το γενικότερο όφελος των προτεινόμενων μέτρων, φαίνεται ότι υπερτερεί σαφώς του κόστους του διοικητικού φόρτου που δημιουργούν τα προτεινόμενα μέτρα. Άλλα θέματα Εκπόνηση ειδικών κανόνων για τον τομέα – νομική μορφή Επειδή σημαντικά σημεία των διαπραγματεύσεων ενεργειακών προϊόντων καλύπτονται ήδη από την οδηγία για την κατάχρηση αγοράς, οι ορισμοί που αφορούν τις καταχρηστικές πρακτικές και καλύπτουν ειδικά τις αγορές αυτών καθαυτών των ενεργειακών προϊόντων πρέπει να συνδυάζονται πολύ καλά με την οδηγία για την κατάχρηση αγοράς. Όσο είναι εφικτό και λογικό, οι κανόνες πρέπει να διαπνέονται από τις έννοιες στις οποίες βασίζονται οι ορισμοί της οδηγίας για την κατάχρηση αγοράς. Ωστόσο, είναι ουσιαστικό σε ένα ειδικά προσαρμοσμένο καθεστώς να ληφθούν υπόψη τα ιδιαίτερα χαρακτηριστικά των ενεργειακών αγορών, και ιδίως, το γεγονός ότι οι τιμές επηρεάζονται πολύ από σημαντικές αλλαγές λόγω οικονομικής ή φυσικής αναστολής της δυναμικότητας . Για να υπάρξει ευελιξία και ασφάλεια δικαίου, οι κανόνες πρέπει να εκπονηθούν ως κατευθυντήριες γραμμές προς διαβούλευση με τους συμμετέχοντες στις αγορές. Στη συνέχεια μπορούν να καταστούν δεσμευτικοί με συγκεκριμένες νομικές πράξεις που θα εκδώσει η Επιτροπή. Η πρόταση αυτή απηχεί τις απόψεις που διατύπωσαν οι περισσότεροι εκπρόσωποι του κλάδου που απάντησαν. Πρόκειται για εύλογη προσέγγιση όλων των επιλογών που απαιτούν κανόνες σε επίπεδο ΕΕ. Συμβαδίζει με την προσέγγιση της ρύθμισης του χρηματοπιστωτικού τομέα με βάση τις διευθετήσεις Lamfalussy και θα διευκολύνει, επομένως, την αλληλεπίδραση μεταξύ της ρύθμισης του χρηματοπιστωτικού τομέα και της ρύθμισης ειδικά του τομέα των ενεργειακών αγορών χονδρικής. Από τη στιγμή που οργανισμός της ΕΕ θα είναι υπεύθυνος για την παρακολούθηση, καθώς και για την εκπόνηση λεπτομερέστερων κατευθυντηρίων γραμμών, η πλέον ενδεδειγμένη μορφή βασικής νομικής πράξης είναι κανονισμός. Πεδίο εφαρμογής όσον αφορά τα βασικά προϊόντα Οι αγορές ηλεκτρικής ενέργειας και φυσικού αερίου αλληλοσυνδέονται με αγορές άλλων προϊόντων, και ιδίως με αγορές πρωτογενών ενεργειακών προϊόντων και δικαιωμάτων εκπομπής στο πλαίσιο του συστήματος εμπορίας δικαιωμάτων εκπομπής εντός της ΕΕ (ΣΕΔΕ της ΕΕ). Ο άνθρακας είναι σημαντικό πρωτογενές καύσιμο για την ηλεκτροπαραγωγή, ενώ οι τιμές του πετρελαίου και των πετρελαιοειδών επηρεάζουν τις τιμές της ηλεκτρικής ενέργειας μέσω του ρόλου τους ως προϊόν αναφοράς στις μακρόχρονες συμβάσεις εφοδιασμού με φυσικό αέριο. Ωστόσο, στις αγορές αυτές οι συναλλαγές γίνονται παγκοσμίως, καθώς οι σημαντικότεροι συμμετέχοντες στις αγορές βρίσκονται σε τρίτες χώρες. Η απομονωμένη σε επίπεδο ΕΕ παρακολούθηση της αγοράς θα παρέμενε ατελής και οι κανόνες κατά των καταχρηστικών πρακτικών ανεφάρμοστοι. Την άποψη αυτή είχαν επίσης όσοι συμμετείχαν στη διαβούλευση. Αυτό πάντως δεν ισχύει για τα δικαιώματα εκπομπών. Το πεδίο εφαρμογής της εμπορίας δικαιωμάτων εκπομπής βάσει του ΣΕΔΕ της ΕΕ είναι εξ ορισμού η Ευρώπη. Με την καθιέρωσή του συστήματος, είναι πλέον αποφασιστική η σημασία των ανθρακούχων εκπομπών για τις ευρωπαϊκές αγορές ηλεκτρικής ενέργειας. Ο τομέας της ηλεκτροπαραγωγής είναι ο τομέας με το μεγαλύτερο μερίδιο εκπομπών στην ΕΕ, αφού αντιπροσωπεύει περίπου το 40% των εκπομπών βάσει του ΣΕΔΕ της ΕΕ. Η προσφορά δικαιωμάτων εκπομπής επηρεάζει την επιλογή καυσίμου από τους ηλεκτροπαραγωγούς και, μέσω αυτού, τη ζήτηση διαφορετικών καυσίμων· ακριβώς όπως η εξέλιξη των σχετικών τιμών διαφορετικών καυσίμων επηρεάζει την κατανομή της ηλεκτροπαραγωγής και, επομένως, καθορίζει και τη ζήτηση ανθρακούχων εκπομπών. Κατά συνέπεια, οι δύο αγορές αλληλοεξαρτώνται. Αναγνωρίζοντας αυτές τις αλληλεξαρτήσεις και την αυξανόμενη σημασία των συναλλαγών ανθρακούχων εκπομπών, η Επιτροπή αποφάσισε να επανεξετάσει σε βάθος πώς θα εξασφαλισθεί η ακεραιότητα στις εν λόγω αγορές. Tα αποτελέσματα της επανεξέτασης αναμένονται μέσα στο 2011. Παρακολούθηση και αξιολόγηση Η συνεχής αποτίμηση και παρακολούθηση της εφαρμογής ενός ειδικά προσαρμοσμένου καθεστώτος για να εξασφαλισθεί η ακεραιότητα στις ενεργειακές αγορές πρέπει να καλύπτουν διάφορα πεδία, στα οποία συγκαταλέγονται η καταλληλότητα των κανόνων κατά των καταχρηστικών πρακτικών στις ενεργειακές αγορές, η αλληλεπίδραση με τη ρύθμιση των χρηματοπιστωτικών αγορών, ο αντίκτυπος στην εποπτεία των αγορών από τα κράτη μέλη και ο τρόπος που συντονίζονται τα μέτρα επιβολής στην πράξη, η αποτελεσματικότητα της παρακολούθησης σε επίπεδο ΕΕ και ο πραγματικός αντίκτυπος που έχει η αναφορά των συναλλαγών στους συμμετέχοντες στις αγορές. Προτείνεται το ακόλουθο χρονοδιάγραμμα παρακολούθησης και επανεξέτασης: Μετά από δύο χρόνια, υποβολή έκθεσης από τον ACER στην Επιτροπή όσον αφορά τον αντίκτυπο του νέου καθεστώτος στην εποπτεία σε επίπεδο κρατών μελών, την πείρα από τη συνεργασία μεταξύ εθνικών αρχών, καθώς και όσον αφορά την επιβολή και των αντίκτυπο των νέων διευθετήσεων στους συμμετέχοντες στις αγορές, ιδίως σε ό,τι αφορά την υποβολή αναφορών σχετικά με τις συναλλαγές. Με βάση την έκθεση του ACER, η Επιτροπή θα επανεξετάσει την παρακολούθηση σε επίπεδο ΕΕ. Μετά από πέντε χρόνια, επανεξέταση, από κοινού από τον ACER και τις ρυθμιστικές αρχές των χρηματοπιστωτικών αγορών, της αλληλεπίδρασης μεταξύ του ειδικά προσαρμοσμένου καθεστώτος για την ενέργεια και της ευρύτερης ρύθμισης των χρηματοπιστωτικών αγορών, σε επίπεδο ΕΕ και εθνικό. Με βάση την κοινή έκθεση του ACER και των ρυθμιστικών αρχών των χρηματοπιστωτικών αγορών, η Επιτροπή θα επανεξετάσει εν συνεχεία την εν γένει αποτελεσματικότητα του ειδικού καθεστώτος για την ακεραιότητα των αγορών. [1] Εάν διαπραγματευόμενος εγκατεστημένος στη χώρα A πραγματοποιεί με άλλον διαπραγματευόμενο εγκατεστημένο στη χώρα B συναλλαγές που αφορούν ηλεκτρική ενέργεια προς παράδοση στη χώρα Γ, την παρακολούθηση αναλαμβάνει η ρυθμιστική αρχή της χώρας Γ. [2] Εάν διαπραγματευόμενος εγκατεστημένος στη χώρα Α πραγματοποιεί συναλλαγές επί ενεργειακών προϊόντων προς παράδοση (ή που αφορούν) στις χώρες B, Γ και Δ, πρέπει να υποβάλει αναφορά για τις συναλλαγές αυτές στη ρυθμιστική αρχή που έχει δικαιοδοσία στη χώρα A. [3] Γνωμοδότηση των CESR και ERGEG στην Ευρωπαϊκή Επιτροπή – απάντηση στο ερώτημα F.20 – Καταχρηστικές πρακτικές στις αγορές. FR (...PICT...)|COMMISSION EUROPÉENNE| Bruxelles, le 8.12.2010 SEC(2010) 1511 final DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION RÉSUMÉ DE L'ANALYSE D'IMPACT Document accompagnant le Proposition de RÈGLEMENT DU PARLEMENT EUROPÉEN ET DU CONSEIL concernant l'intégrité et la transparence du marché de l'énergie {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final} Des prix fiables formés sur des marchés de gros liquides envoient des signaux cruciaux à court terme pour le fonctionnement optimal des installations de production d'énergie et des unités de consommation. Ils offrent également des orientations à long terme lorsque des investissements futurs dans les infrastructures énergétiques sont nécessaires. Ils instaurent la confiance chez les entreprises qui pourront réagir aux variations sur les marchés. Cela sera vital puisque l'économie à faible intensité de carbone de demain exigera une visibilité à long terme pour financer des investissements en capital élevés dans de nouvelles installations de production. Enfin, et ce n'est pas négligeable, les résultats sur les marchés de gros servent de critère de comparaison fiable pour les prix de détail supportés par les ménages et les utilisateurs industriels et encouragent une utilisation efficace de l'énergie. Parce que les marchés de l'énergie sont essentiels au bien-être des citoyens d'Europe et à la compétitivité des entreprises en Europe, il importe que les citoyens, les entreprises et les autorités nationales puissent avoir confiance dans l'intégrité de ces marchés. Si elles ne sont pas combattues de manière efficace, les éventuelles pratiques commerciales inéquitables nuisent à la confiance du public, découragent les investissements, augmentent la volatilité des prix de l'énergie et peuvent entraîner une hausse des prix de l'énergie en général. En conséquence, la compétitivité d'autres secteurs et des industries à forte intensité d'énergie peut également diminuer. La réglementation financière à l'échelle de l'UE, à savoir la directive sur les abus de marché, ne couvre qu'en partie les marchés de l'énergie puisqu'elle a été conçue pour les marchés financiers. Bien que ces mesures fassent actuellement l'objet d'un réexamen, en raison de leur caractère général, elles ne prendront pas complètement en compte les comportements répréhensibles spécifiques du marché de l'énergie (par exemple, la rétention stratégique d'actifs de production). La législation européenne sur le marché intérieur de l'énergie ne prévoit pas de normes pour garantir l'intégrité de ces marchés. D'autres règles peuvent exister au niveau des États membres mais elles sont limitées dans leur champ d'application et portent souvent sur une seule plateforme d'échange et un seul État membre. En résumé, les règles régissant les marchés de l'énergie sont insuffisantes pour garantir un fonctionnement stable et harmonieux. Les marchés ne peuvent pas être surveillés de manière exhaustive et les manquements spécifiques, comme ceux à caractère transfrontière, touchant plusieurs produits de base et plusieurs marchés, sont difficiles à détecter. C'est le point de vue soutenu par les autorités de régulation sectorielles dans leurs recommandations à la Commission et par les participants à la consultation menée par la Commission. Objectifs (1) Un cadre efficace est nécessaire afin de garantir le bon fonctionnement des opérations sur les marchés de l'énergie en Europe, c'est-à-dire que leurs résultats ne sont pas faussés par un comportement abusif sur le marché mais reflètent réellement les principes fondamentaux du marché. Il en découlerait une confiance accrue de toutes les parties prenantes, ce qui entraînerait une participation plus importante, plus de profondeur et de liquidité et une baisse des coûts des transactions. (2) Les règles doivent prendre en compte efficacement les manquements spécifiques du marché de l'énergie. Elles doivent être cohérentes dans toute l'Europe pour que les opérateurs soient en mesure d'appliquer les mêmes normes de conformité et ne soient pas confrontés à des règles et des exigences divergentes lorsqu'ils procèdent à des opérations dans différents États membres. De plus, elles doivent être complètes et couvrir toutes les opérations pertinentes. Cela signifie également que les règles doivent être compatibles avec la législation financière existante. À cette fin, la présente initiative introduira les notions d'opération d'initiés et de manipulation de marché, qui figurent déjà dans la directive sur les abus de marché, pour le marché de gros de l'énergie. Toutefois, les règles détaillées seront précisées dans des actes délégués. (3) Afin de détecter un manquement au marché, les marchés de gros de l'énergie doivent être surveillés régulièrement. À cette fin, un observatoire efficace du marché devrait avoir accès en temps opportun à des ensembles complets et vérifiés de données sur les transactions. Lorsqu'un manquement au marché est détecté, il faut imposer le respect des règles. Pour ce faire, il est nécessaire de définir des autorités compétentes qui peuvent enquêter efficacement et prouver les abus de marché sur les marchés de l'énergie. Elles devraient disposer de pouvoirs de sanction pour dissuader les acteurs du marché de commettre un manquement. Afin de faire face aux abus de marché complexes, transfrontières et impliquant plusieurs produits de base, il est nécessaire d'instaurer un mécanisme de coordination entre les régulateurs du secteur financier et du secteur énergétique. Options envisagées Outre le statu quo, nous avons envisagé sept options qui se définissent de la manière suivante: Option 0 - Le statu quo Aucune initiative spécifique pour le secteur n'est prise, les autorités de régulation surveillent uniquement certains aspects des opérations. Aucune règle de conduite sur le marché, qui pourrait être mise en œuvre de façon cohérente dans les États membres, n'est adoptée à l'échelle de l'UE. Les cadres de surveillance varient d'un État membre à l'autre et, même si les autorités de régulation nationales du secteur de l'énergie sont appelées à collaborer de plus en plus au sein de l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie, il n'y a aucun processus établi pour l'accès et l'échange de données à des fins de surveillance du marché. Dès lors, les manquements qui ont lieu sur plusieurs marchés et qui impliquent différents produits ou produits de base corrélés sont difficiles, voire impossibles, à détecter. Le fait qu'il n'y ait aucune mesure à l'échelle de l'UE ne signifie pas que des mesures ne seront pas prises au niveau des États membres. Les législateurs nationaux ont déjà commencé à combler cette faille et ont introduit des mesures nationales, notamment la collecte de données sur les transactions et des systèmes de surveillance et d'information réglementaires. Ces systèmes, s'ils élargiront sensiblement la portée de la surveillance réglementaire, demeureront inévitablement incomplets. En surveillant les transactions relatives à un seul État membre, les aspects transfrontières et impliquant plusieurs produits de base des opérations sur les marchés de négoce de l'énergie ne seront pas couverts et des manipulations de marché passeront inaperçues. Option 1a – Des règles définies à l'échelle de l'UE, une surveillance et un contrôle de l'application à l'échelle des États membres Cette option prévoit de définir des règles relatives aux manquements au marché à l'échelle de l'UE. Les marchés sont surveillés à l'échelle des États membres: les autorités de régulation compétentes sont informées des opérations de manière décentralisée. Les régulateurs nationaux assumeraient la responsabilité de la surveillance pour les opérations avec livraison dans l'État membre de leur ressort (ou qui sont liées à cet État) Si un opérateur établi dans un pays A entame une opération avec un autre opérateur établi dans un pays B qui porte sur la livraison d'électricité dans un pays C, le régulateur du pays C assumera la responsabilité de la surveillance. . Chaque régulateur est informé séparément des opérations par les opérateurs ou des tiers. Les opérateurs et/ou les intermédiaires communiqueraient toutes leurs opérations énergétiques de gros au régulateur du lieu où ils sont établis indépendamment du lieu de livraison Si un opérateur établi dans un pays A entame des opérations avec livraison dans un pays B, C et D (ou liées à ceux-ci), il devra informer de ces opérations le régulateur ayant compétence dans le pays A. . Les détails des opérations et les formats des données sont définis à l'échelle de l'UE. Les données sur les transactions sont stockées de différentes manières dans les différents systèmes des 27 autorités de régulation nationales. Les régulateurs utilisent un mécanisme décentralisé d'échange de données qui leur permet de surveiller toutes les opérations dont la livraison s'est effectuée dans leur ressort et font appliquer les règles sur mesure de conduite sur le marché. Si les opérations concernent plusieurs États membres (par exemple, des contrats portant sur des différences de prix des sites), il faudra mettre en place des règles et des mécanismes de coordination adaptés. Ces règles et mécanismes définiraient également des responsabilités en matière de contrôle d'application et des obligations de coopération. La coopération réglementaire peut être prise en charge par un organe de l'UE (par exemple l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie). [1][2] Si un opérateur établi dans un pays A entame une opération avec un autre opérateur établi dans un pays B qui porte sur la livraison d'électricité dans un pays C, le régulateur du pays C assumera la responsabilité de la surveillance. Si un opérateur établi dans un pays A entame des opérations avec livraison dans un pays B, C et D (ou liées à ceux-ci), il devra informer de ces opérations le régulateur ayant compétence dans le pays A. Option 1b – Des règles définies à l'échelle de l'UE, les États membres informent, surveillent et exécutent, l'agence de l'UE traite les données et surveille les manquements transfrontières et impliquant plusieurs produits de base Dans cette option, comme dans l'option 1a, les règles portant sur les manquements au marché, les obligations d'information, les formats des données et les obligations de surveillance et de contrôle de l'application sont définis à l'échelle de l'UE. Toutefois, si on compare ces deux options, il existe deux différences. Premièrement, alors que les autorités compétentes des États membres continuent de surveiller les transactions dont elles ont la responsabilité, un niveau supplémentaire est introduit dans la surveillance à l'échelle de l'UE. Cette fonction de surveillance se concentrerait sur la détection des abus de marché à caractère transfrontière et impliquant plusieurs produits de base. Deuxièmement, au lieu d'utiliser un mécanisme d'échange de données décentralisé, les régulateurs envoient directement les données sur les transactions à l'agence de l'UE qui les classe par lieu de livraison. Les ensembles de données classées sont alors renvoyés au régulateur compétent. L'agence de l'UE conserve une copie de toutes les données qu'elle a reçues, ce qui lui permet de surveiller les abus de marché signalés. Option 2 – Des règles définies à l'échelle de l'UE, une surveillance partagée par les États membres au sein d'une agence de l'UE unique et les États membres, contrôle de l'application par les États membres À l'inverse de l'option 1b, les transactions sont transmises à l'agence de l'UE. Aucune information directe des régulateurs n'est prévue mais les autorités nationales ont accès aux données dont dispose l'organe de l'UE. Selon le même processus que celui décrit dans l'option 1b, l'agence de l'UE trie les transactions et envoie les ensembles de données spécialisées aux régulateurs respectifs. Ceux-ci peuvent ainsi surveiller les opérations dans leur ressort sans devoir recueillir les données eux-mêmes. Option 3 – Des règles définies à l'échelle de l'UE, une surveillance partagée par l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie et les États membres, contrôle de l'application par les États membres Cette option équivaut à l'option 2; toutefois, toutes les fonctions et compétences de l'organe à l'échelle de l'UE sont exercées par l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie. Option 4 – Des règles définies à l'échelle de l'UE, surveillance et contrôle de l'application par l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie ou une agence unique de l'UE pour les affaires transfrontières Cette option équivaut aux options 2 et 3; toutefois, pour tous les manquements détectés ayant un aspect transfrontière, l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie ou l'agence de l'UE assumerait la responsabilité du contrôle de l'application. Cependant, cette option n'est pas analysée plus avant car la Commission n'a pas de raison d'estimer que si un manquement est détecté, les États membres ne seront pas en mesure d'appliquer les règles aussi efficacement que l'agence ou l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie. Conformément au principe de subsidiarité, lorsque des abus seront détectés, les autorités nationales devront prendre les mesures d'exécution. Option 5 – Autorégulation des marchés Cette option suppose qu'aucune mesure n'est prise par les autorités publiques à l'échelle de l'UE ou par les États membres, ni en ce qui concerne la définition de règles ni en ce qui concerne la surveillance. Il est considéré que le secteur lui-même s'accordera sur certaines règles d'intégrité du marché. Si un manquement devait être dévoilé, les autorités publiques ou les tribunaux nationaux compétents au niveau de la surveillance générale du marché pourraient participer au contrôle de l'application de ces règles. Il ne peut être exclu que d'une certaine façon le secteur puisse s'accorder pour établir des règles sur les manquements au marché. La surveillance et la mise en œuvre de ces règles devraient toutefois être inefficaces a priori puisque l'incitation sera limitée pour que les acteurs du marché transmettent les données et les fassent contrôler par d'autres acteurs du marché ou des entreprises privées n'ayant pas le niveau d'indépendance des autorités publiques. Une surveillance faible pourrait générer un régime inefficace d'intégrité des marchés. C'est pourquoi cette option est écartée. Option 6 – Extension de la directive sur les abus de marché (pas de mesure sectorielle spécifique) Une extension de la législation sur les marchés financiers afin de couvrir tous les marchés pertinents de l'énergie ferait entrer ces marchés dans le cadre réglementaire financier. Malgré les liens étroits entre les marchés de l'énergie et certains marchés financiers, il n'est pas souhaitable d'inclure les marchés physiques de l'énergie et de définir les interdictions portant sur des manquements spécifiques dans le domaine de l'énergie (par exemple la rétention d'actifs de production, la définition de l'information privilégiée) dans la directive sur les abus de marché et cela morcellerait son caractère global. Le CERVM et le GREEG l'ont constaté dans leur recommandation à la Commission: «Une simple extension de la portée des règles sur les abus de marché... dans la directive sur les abus de marché aux produits physiques n'est pas conseillée... [cela] comporterait le risque d'entraîner une application inappropriée de la directive dans d'autres domaines» Recommandation du CERVM et du GREEG à la Commission européenne – réponse à la question F.20 – abus de marché. . Au vu de cette recommandation ferme et de la portée précise de la directive sur les abus de marché, cette option n'a pas été envisagée en détail.[3] Recommandation du CERVM et du GREEG à la Commission européenne – réponse à la question F.20 – abus de marché. Évaluation des options Dans l'ensemble, les options 1 à 3 se sont avérées meilleures que le statu quo car elles permettent, à différents niveaux, de mieux détecter et décourager les manquements au marché, ainsi que de réduire les coûts y afférents pour la société. En même temps, toutes ces options présentent des coûts administratifs plus élevés. Les options 1b, 2 et 3 ont l'avantage significatif de mieux permettre la détection des abus transfrontaliers et impliquant plusieurs produits de base que l'option 1a. Par rapport à l'option 1b, les options 2 et 3 ont l'avantage de pouvoir accroître l'efficacité de l'exercice de surveillance global. L'introduction directe et centrale des données simplifierait et accélèrerait le traitement global des données en diminuant le nombre de voies de transmission des données. Il y aurait également moins d'erreurs de transmission et de traitement des données. L'option 3 devrait permettre de détecter et de décourager plus efficacement les abus spécifiques du marché de l'énergie en raison de l'expertise de l'agence en matière de réglementation et de son approche axée particulièrement sur l'énergie. Comme l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie existe déjà, les coûts administratifs liés à l'observatoire du marché seront moins élevés que dans l'option 2 où une nouvelle agence serait mise en place. L'option 3 correspond donc le mieux aux objectifs répertoriés. Bien qu'il soit difficile de mesurer les avantages globaux des mesures proposées, il semble qu'ils soient nettement supérieurs au coût des contraintes administratives qu'elles entraînent. Autres points Élaboration de règles sectorielles spécifiques – forme juridique Comme la directive sur les abus de marché couvre déjà des plateformes de négociation importantes dans le domaine de l'énergie, les définitions relatives aux manquements sur le marché qui concernent précisément les marchés physiques de l'énergie devront très bien interagir avec cette directive. Logiquement et dans la mesure du possible, les règles devraient s'inspirer des notions sur lesquelles reposent les définitions de la directive sur les abus de marché. Toutefois, il est essentiel qu'un système sur mesure tienne compte des caractéristiques spécifiques des marchés de l'énergie, notamment leur haut degré de vulnérabilité aux importantes variations de prix en cas de rétention économique ou physique de la capacité. Dans un souci de flexibilité et de sécurité juridique, les règles devraient être précisées sous forme d'orientations en consultation avec les acteurs du marché. Elles pourraient ensuite devenir contraignantes au moyen d'actes délégués adoptés par la Commission. Cette suggestion apparaissait dans la plupart des réponses formulées par le secteur. Il s'agit d'une approche raisonnable pour chacune des options nécessitant des règles à l'échelle de l'UE. Elle s'accorde avec l'approche suivie dans la réglementation du secteur financier en vertu du processus Lamfalussy et contribuerait donc aussi à une interaction entre la réglementation financière et la réglementation sectorielle spécifique. Si une agence de l'UE est chargée de la surveillance et de l'élaboration d'orientations plus détaillées, la forme la plus adaptée pour l'acte de base serait un règlement. Produits de base Les marchés de l'électricité et du gaz sont interconnectés avec d'autres marchés de produits de base, notamment avec les marchés des matières premières énergétiques et les marchés des quotas d'émission au sein du système d'échange de droits d'émission de l'UE. Le charbon est un combustible primaire majeur utilisé dans la production d'électricité alors que les prix du pétrole et des produits pétroliers influencent les prix de l'électricité en servant de référence dans les contrats de fourniture de gaz à long terme. Toutefois, des acteurs importants établis dans des pays tiers participent à ces marchés mondiaux. Une surveillance du marché isolée, à l'échelle de l'UE, serait incomplète et les règles relatives aux manquements demeureraient en partie inapplicables. Les participants à la consultation étaient également de cet avis. La situation est cependant différente en ce qui concerne les quotas d'émission. L'échange de droits d'émission dans le cadre du système de l'UE a par définition une portée européenne. Avec l'introduction de ce système, le carbone est devenu un élément central des marchés européens de l'électricité. Le secteur de la production d'électricité est le premier responsable d'émissions de l'UE avec près de 40 % des émissions dans le cadre du système de quotas d'émission de l'UE. L'offre de quotas d'émission influence le choix du combustible des producteurs et, partant, la demande de différents combustibles; tout comme l'évolution du prix relatif des combustibles influence la répartition des installations et, par conséquent, la demande de carbone. Les deux marchés sont donc mutuellement interdépendants. Compte tenu de ces liens et de l'importance croissante des marchés de négoce du carbone, la Commission a décidé d'entamer un réexamen approfondi de la meilleure manière de garantir l'intégrité de ces marchés. Les conclusions de ce réexamen sont prévues pour 2011. Suivi et évaluation Une évaluation et un suivi continus de la mise en œuvre d'un système sur mesure visant à garantir l'intégrité des marchés de l'énergie devront couvrir un certain nombre de domaines, notamment l'adéquation des règles sur les abus de marché pour les marchés de l'énergie, l'interaction avec la réglementation des marchés financiers, l'incidence sur la surveillance du marché au niveau des États membres et sur le fonctionnement de la coordination du contrôle de l'application, l'efficacité de la surveillance à l'échelle de l'UE et l'incidence réelle produite sur les acteurs du marché par l'information relative aux opérations. Un calendrier de suivi et de réexamen est prévu selon les modalités suivantes. Après deux ans, l'agence de coopération des régulateurs de l'énergie présente un rapport à la Commission sur l'incidence du nouveau système sur la surveillance au niveau des États membres, sur l'expérience acquise dans la coopération entre les autorités nationales, notamment concernant le contrôle de l'application, ainsi que sur l'incidence des nouvelles dispositions sur les acteurs du marché, en particulier en ce qui concerne l'information relative aux transactions. Sur la base du rapport de l'agence, la Commission examine l'efficacité de la surveillance à l'échelle de l'UE. Après cinq ans, l'agence et les régulateurs du secteur financier analysent ensemble l'interaction entre le système sur mesure pour l'intégrité des marchés de l'énergie et la réglementation financière plus large à l'échelle de l'UE et des États membres. Sur la base de cette analyse conjointe de l'agence et des régulateurs du secteur financier, la Commission devrait ensuite réexaminer l'efficacité générale du système sur mesure pour l'intégrité des marchés. [1] Si un opérateur établi dans un pays A entame une opération avec un autre opérateur établi dans un pays B qui porte sur la livraison d'électricité dans un pays C, le régulateur du pays C assumera la responsabilité de la surveillance. [2] Si un opérateur établi dans un pays A entame des opérations avec livraison dans un pays B, C et D (ou liées à ceux-ci), il devra informer de ces opérations le régulateur ayant compétence dans le pays A. [3] Recommandation du CERVM et du GREEG à la Commission européenne – réponse à la question F.20 – abus de marché. PT (...PICT...)|COMISSÃO EUROPEIA| Bruxelas, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 final DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO SÍNTESE DA AVALIAÇÃO DE IMPACTO Documento de acompanhamento da Proposta de REGULAMENTO DO PARLAMENTO EUROPEU E DO CONSELHO relativo à integridade e à transparência nos mercados da energia {COM(2010) 726 final} {SEC(2010) 1510 final} Os preços fiáveis formados em mercados grossistas líquidos enviam sinais a curto prazo que são cruciais para optimizar o funcionamento das instalações de produção de energia e das unidades de consumo. Além disso, fornecem orientações a longo prazo quando são necessários investimentos futuros em infra-estruturas energéticas e dão confiança às empresas quanto à sua capacidade de responderem à evolução dos mercados. Este aspecto será essencial, pois a economia hipocarbónica do futuro exigirá visibilidade a longo prazo para se assumirem elevados investimentos de capital em instalações de produção novas. Por último, mas não menos importante, os resultados obtidos nos mercados grossistas constituem um parâmetro de referência fiável para os preços retalhistas cobrados aos consumidores domésticos e aos utilizadores industriais e incentivam uma utilização eficiente da energia. Dada a importância crucial dos mercados da energia para o bem-estar dos cidadãos europeus e para a competitividade das empresas europeias, é fundamental que os cidadãos, as empresas e as autoridades nacionais possam confiar na sua integridade. Se não for eficazmente combatida, a potencial existência de práticas comerciais desleais compromete a confiança do público, dissuade o investimento, aumenta a volatilidade dos preços da energia e pode causar um aumento geral desses preços. Esse aumento, por seu turno, pode reduzir também a competitividade de outros sectores e das indústrias grandes consumidoras de energia . A regulamentação financeira a nível da UE, a Directiva relativa ao abuso de mercado, só abrange os mercados da energia parcialmente, visto ter sido concebida para os mercados financeiros. Embora as suas medidas estejam neste momento a ser revistas, o seu carácter genérico não lhe permite abarcar por completo as práticas de mercado abusivas especificamente relacionadas com o sector energético (por exemplo, a retenção estratégica de activos de produção). A legislação relativa ao mercado interno da energia não define normas para garantir a integridade desses mercados. Podem existir outras regras a nível dos Estados Membros, mas o seu âmbito é limitado, restringindo-se com frequência a uma única plataforma de comercialização e abrangendo um único Estado-Membro. Em suma, as regras que regulam os mercados da energia são insuficientes para garantir o seu funcionamento estável e ordenado. Os mercados não podem ser globalmente monitorizados, e é difícil detectar práticas abusivas específicas, como as que ocorrem a nível transfronteiriço, abrangem diversos produtos ou envolvem vários mercados. Este ponto de vista é apoiado pelos reguladores sectoriais na sua recomendação à Comissão e pelos inquiridos na consulta da Comissão. Objectivos (1) Deverá existir um quadro eficiente e eficaz, que assegure o bom funcionamento dos mercados europeus de energia transaccionada, isto é, que assegure que os seus resultados não são distorcidos por comportamentos de mercado abusivos e que, pelo contrário, reflectem verdadeiramente os princípios fundamentais do mercado. Esse quadro permitirá gerar um nível de confiança acrescido em todas as partes interessadas, o qual suscitará, por sua vez, um aumento da participação, mais profundidade e da liquidez e uma redução dos custos de transacção. (2) É necessário que as regras identifiquem eficazmente as práticas de mercado abusivas especificamente relacionadas com a energia. Essas regras têm de ser coerentes em toda a Europa para que os operadores possam aplicar as mesmas normas de execução e não estejam confrontados com regras e requisitos divergentes quando negoceiam em diferentes Estados-Membros. Além disso, têm de ser completas e abranger todas as transacções relevantes. Isto também significa que as regras devem ser compatíveis com a legislação financeira existente. Para este efeito, a presente iniciativa introduzirá os conceitos de abuso de informação privilegiada e de manipulação de mercado, consagrados na Directiva relativa ao abuso de mercado, no que diz respeito ao mercado grossista de energia. O conjunto pormenorizado de regras será, contudo, especificado em actos delegados. (3) É necessário monitorizar regularmente os mercados grossistas de energia para detectar eventuais práticas abusivas. Para o efeito, um observatório dos mercados que funcione eficazmente necessitará de poder aceder em tempo útil a conjuntos completos e verificados de dados sobre as transacções. Uma vez detectada a prática de mercado abusiva, há que fazer aplicar as regras. Para tal, é necessário definir as autoridades de execução competentes que possam investigar e provar eficazmente os casos de abuso de mercado nos mercados da energia. Será necessário que elas possuam poderes sancionatórios efectivos para dissuadir os participantes no mercado de futuras práticas abusivas. Para combater os abusos de mercado complexos, transfronteiriços e multiprodutos é necessário criar um mecanismo de coordenação adequado entre os órgãos de supervisão financeira e os reguladores da energia. Opções políticas Para além do cenário de manutenção do «status quo», foram consideradas sete opções, com as seguintes características: Opção 0: Manutenção do «status quo» Nesta opção, não é tomada qualquer iniciativa sectorial específica, limitando-se as entidades reguladoras a supervisionar algumas partes do mercado. Não existem regras de conduta de mercado acordadas a nível da UE que possam ser aplicadas de forma coerente nos Estados-Membros. Os quadros de supervisão diferem consoante o Estado-Membro e, não obstante a crescente cooperação entre as entidades reguladoras nacionais que terá futuramente lugar no âmbito da Agência de Cooperação dos Reguladores da Energia (ACER), não há um processo estabelecido de acesso e intercâmbio dos dados tendo em vista a monitorização do mercado. Por conseguinte, as práticas abusivas que ocorrem em diversos mercados e envolvem produtos diferentes, mas relacionados entre si, são difíceis, se não impossíveis, de detectar. A inexistência de uma acção a nível da UE não significa que não sejam tomadas medidas a nível dos Estados-Membros. Os legisladores nacionais já começaram a colmatar esta lacuna e adoptaram medidas nacionais que incluem sistemas de recolha de dados sobre as transacções, controlo regulamentar e comunicação de informações. Estes sistemas, embora alarguem claramente o âmbito da supervisão regulamentar, permanecerão inevitavelmente incompletos. Quando se monitorizam as transacções relativas a um único Estado-Membro, os aspectos transfronteiriços e multiprodutos dos mercados da energia ficam de fora, havendo manipulações do mercado que não serão detectadas. Opção 1-A – Definição das regras a nível da UE, monitorização e execução pelos Estados Membros Esta opção prevê a definição de regras relativas aos comportamentos de mercado abusivos a nível da UE. Os mercados são monitorizados a nível dos Estados-Membros com base na comunicação descentralizada de informações sobre as transacções às entidades reguladoras competentes. Os reguladores nacionais assumiriam a responsabilidade de monitorizar as transacções com entrega no Estado-Membro em que têm jurisdição (ou com ele relacionadas) Se um operador estabelecido no País A se envolver numa transacção com outro operador estabelecido no País B a respeito da entrega de electricidade no País C, o regulador do País C assumirá a responsabilidade pela monitorização. . As transacções são comunicadas a cada regulador, separadamente, pelos operadores ou por terceiros. Os operadores e/ou intermediários comunicariam todas as suas transacções grossistas de energia ao regulador do país onde estão estabelecidos, independentemente do local onde a entrega tem lugar Se um operador estabelecido no País A se envolver em transacções com entrega nos Países B, C e D (ou com eles relacionadas), terá de comunicar essas transacções ao regulador com jurisdição no País A. . Os pormenores e formatos dos dados de transacções comunicados são definidos a nível da UE. Os dados de transacções são armazenados de diferentes formas, em sistemas separados das 27 entidades reguladoras nacionais. Os reguladores gerem um mecanismo descentralizado de intercâmbio de dados que lhes permite monitorizar todas as transacções com entrega na sua jurisdição e aplicam as regras específicas de conduta de mercado. Caso as transacções envolvam vários Estados Membros (por exemplo, contratos relativos às diferenças de preços de implantação), teriam de se adoptar regras e mecanismos de coordenação adequados. Tais regras e mecanismos também definiriam as responsabilidades pela execução e as obrigações de cooperação. A cooperação regulamentar pode ser apoiada por um organismo da UE (por exemplo, pela ACER). [1][2] Se um operador estabelecido no País A se envolver numa transacção com outro operador estabelecido no País B a respeito da entrega de electricidade no País C, o regulador do País C assumirá a responsabilidade pela monitorização. Se um operador estabelecido no País A se envolver em transacções com entrega nos Países B, C e D (ou com eles relacionadas), terá de comunicar essas transacções ao regulador com jurisdição no País A. Opção 1-B – Definição das regras a nível da UE, comunicação, monitorização e execução pelos Estados-Membros, tratamento dos dados e monitorização, por parte da Agência da UE, das práticas abusivas transfronteiriças e multiprodutos Nesta opção, tal como na Opção 1-A, as regras aplicáveis aos comportamentos de mercado abusivos, as obrigações de informação, os formatos dos dados e as obrigações de monitorização e execução são definidos a nível da UE. Todavia, apresenta duas diferenças relativamente à Opção 1-A. Em primeiro lugar, apesar de as autoridades competentes dos Estados-Membros continuarem a monitorizar as transacções pelas quais assumem responsabilidade, é introduzido um nível adicional de monitorização a nível da UE. Esta função de monitorização concentrar-se-ia na detecção dos abusos de mercado de carácter transfronteiriço e multiprodutos. Em segundo lugar, em vez de gerirem um mecanismo descentralizado de intercâmbio de dados, os reguladores enviam os dados das transacções directamente para a Agência da UE, que os selecciona por local de entrega. Os conjuntos de dados seleccionados são depois devolvidos ao respectivo regulador competente. Uma cópia de todos os dados recebidos fica na posse da Agência da UE, para que esta possa monitorizar os referidos abusos de mercado. Opção 2 – Definição das regras a nível da UE, monitorização partilhada entre uma Agência da UE única e os Estados-Membros, execução pelos Estados-Membros Ao contrário da Opção 1-B, as transacções são comunicadas à Agência da UE. Não está prevista qualquer comunicação directa de informações aos reguladores, mas as autoridades nacionais têm acesso aos dados na posse do organismo da UE. No mesmo processo que foi descrito em relação à Opção 1-B, a Agência da UE selecciona as transacções e envia os conjuntos de dados específicos aos reguladores respectivos, que podem monitorizar, deste modo, as transacções sob a sua jurisdição sem recolherem eles próprios os dados. Opção 3 – Definição das regras a nível da UE, monitorização partilhada entre a ACER e os Estados-Membros, execução pelos Estados-Membros Esta opção é equivalente à Opção 2, mas todas as funções e competências do organismo a nível da UE são assumidas pela ACER. Opção 4 – Definição das regras a nível da UE, monitorização e execução pela ACER ou por uma Agência da UE única nos casos transfronteiriços Esta opção é equivalente às Opções 2 e 3 mas, em todos os casos de comportamento abusivo detectados a nível transfronteiriço, a ACER ou a Agência da UE assumiria a responsabilidade pela execução. Esta opção está, todavia, posta de parte para posterior análise porque a Comissão não tem motivos para crer que, caso se detecte um abuso, os Estados-Membros não conseguiriam aplicar as regras com tanta eficiência como a Agência ou a ACER. De acordo com o princípio de subsidiariedade, compete às autoridades nacionais do país onde o abuso é detectado tomar medidas para fazer cumprir a lei. Opção 5 – Auto-regulação dos mercados Esta opção parte do princípio de que as autoridades públicas a nível da UE ou dos Estados Membros não tomarão medidas, nem no que diz respeito à definição de regras nem no que se refere à monitorização, no pressuposto de que a própria indústria acordará algumas regras em matéria de integridade dos mercados. Caso um comportamento abusivo fosse conhecido, os tribunais nacionais ou as autoridades públicas a nível da supervisão geral dos mercados poderiam participar na execução dessas regras. Não se pode excluir a possibilidade de a indústria chegar, de alguma forma, a acordo sobre o estabelecimento de regras relativas aos abusos de mercado. A monitorização e a execução dessas regras seriam, a priori, previsivelmente ineficazes, pois o incentivo para que os participantes no mercado transfiram dados, a fim de serem monitorizados por outros participantes no mercado ou por empresas privadas sem o nível de independência assegurado pelas autoridades públicas, será reduzido. Uma monitorização fraca é susceptível de produzir um regime ineficaz em matéria de integridade dos mercados. Por esses motivos, esta opção está posta de parte. Opção 6 – Extensão da Directiva relativa ao abuso de mercado (sem medidas sectoriais específicas) A extensão da legislação relativa ao mercado financeiro de modo a abranger todos os mercados da energia relevantes integraria estes mercados no quadro de regulamentação do sector financeiro. Não obstante as estreitas ligações entre os mercados da energia e alguns mercados financeiros, a inclusão dos mercados físicos da energia e a definição de proibições de comportamentos abusivos específicos do sector da energia (por exemplo, retenção dos activos de produção, definição de informação privilegiada) no âmbito da Directiva relativa ao abuso de mercado não são desejáveis e fragmentariam o seu carácter global. Este facto foi reconhecido pelo CARMEVM/ERGEG na sua recomendação à Comissão, onde se afirma: «Não é recomendável uma mera extensão do âmbito da regulamentação relativa ao abuso de mercado(…) na Directiva relativa ao abuso de mercado a produtos físicos(…), pois correr se ia o risco de a directiva vir a ser inadequadamente aplicada noutros domínios» Parecer do CARMEVM/ERGEG à Comissão Europeia – resposta à Pergunta F.20 – Abuso de mercado. . Atendendo a esta firme recomendação e ao âmbito distinto da Directiva relativa ao abuso de mercado, esta opção não foi analisada em pormenor.[3] Parecer do CARMEVM/ERGEG à Comissão Europeia – resposta à Pergunta F.20 – Abuso de mercado. Avaliação das opções De um modo geral, as opções 1-3 examinadas demonstraram ser melhores do que o cenário de manutenção do status quo , visto poderem, em graus variáveis, detectar e dissuadir mais eficazmente os comportamentos de abuso de mercado e reduzir os custos para a sociedade a estes associados. Simultaneamente, todas estas opções envolvem custos administrativos mais elevados. As opções políticas 1-B, 2 e 3 têm a vantagem significativa, em relação à opção 1 A, de permitirem detectar melhor os abusos transfronteiriços e multiprodutos. As opções 2 e 3 têm a vantagem, relativamente à opção 1-B, de poderem aumentar a eficiência do exercício de monitorização global. A recolha dos dados de forma directa e centralizada simplificaria e aceleraria o tratamento global dos dados ao reduzir o número de vias para o seu fornecimento. Essa redução permitiria limitar também a ocorrência de erros de transmissão e tratamento dos dados. A Opção 3 é a mais susceptível de detectar e dissuadir os abusos de mercado específicos do sector da energia com maior eficácia devido à experiência regulamentar global da ACER e à sua orientação específica para o sector da energia. Como a ACER já existe, os custos administrativos da gestão do observatório do mercado associado a esta agência também serão inferiores aos da Opção 2, em que seria necessário criar uma nova Agência. Por conseguinte, a Opção 3 é mais consentânea com os objectivos identificados. Apesar de ser difícil quantificar os benefícios globais das medidas propostas, afigura-se que ultrapassam claramente os encargos administrativos que elas geram. Outras questões Elaboração de regras sectoriais específicas – forma jurídica Uma vez que importantes vertentes das operações no sector da energia já se encontram abrangidas pela Directiva relativa ao abuso de mercado, será necessário que as definições relativas aos comportamentos abusivos especificamente referentes aos mercados físicos da energia tenham uma muito boa interacção com a directiva. Tanto quanto seja lógico e possível, as regras devem ser inspiradas pelos conceitos subjacentes às definições contidas na Directiva relativa ao abuso de mercado. Contudo, é essencial que um regime adaptado ao sector tenha em conta as características específicas dos mercados da energia, designadamente o seu elevado nível de susceptibilidade a alterações significativas dos preços por retenção económica ou física da capacidade. Por motivos de flexibilidade e segurança jurídica, as regras devem ser elaboradas em orientações, em consulta com os participantes no mercado. Seguidamente, estas orientações podem ser tornadas obrigatórias através de actos delegados aprovados pela Comissão. Esta sugestão estava presente na maioria das respostas da indústria e constitui uma abordagem razoável para todas as opções que exigem a adopção de regras a nível da UE. Enquadra-se na abordagem adoptada na regulamentação do sector financeiro ao abrigo das disposições Lamfalussy e, por isso, também contribui para a interacção entre a regulamentação financeira e a regulamentação específica do sector. Caso uma agência da UE seja responsável pela monitorização e pela elaboração de orientações pormenorizadas, a forma mais adequada de acto de base seria um regulamento. Âmbito dos produtos Os mercados da electricidade e do gás estão interligados com outros mercados de produtos de base, nomeadamente com os mercados de produtos energéticos primários e de licenças de emissão, no âmbito do regime de comércio de licenças de emissão da UE (RCLE-UE). O carvão é um importante combustível primário utilizado na produção de electricidade, ao passo que os preços do petróleo e dos produtos petrolíferos influenciam os preços da electricidade por servirem de referência nos contratos de fornecimento de gás a longo prazo. No entanto, as operações nestes mercados têm lugar a nível mundial, com importantes operadores estabelecidos em países terceiros. Uma monitorização isolada, a nível do mercado da UE, continuaria a ser incompleta e as regras relativas aos comportamentos abusivos parcialmente impossíveis de aplicar. Esta é também a opinião dos inquiridos na consulta. A situação já é, todavia, diferente no caso das licenças de emissão. O comércio de licenças de emissão ao abrigo do RCLE-UE tem, por definição, um âmbito europeu. Com a introdução deste regime, o carbono tornou-se fundamental para os mercados da electricidade. O sector de produção de electricidade é o que mais emissões produz na UE, representando cerca de 40% das emissões abrangidas pelo RCLE-UE. A oferta de licenças de emissão afecta a escolha de combustíveis pelo produtor de electricidade e, por essa via, a procura de diversos combustíveis, tal como a evolução dos preços relativos influencia a eficiência da instalação e, em consequência, determina a procura de carbono. Os dois mercados são, por isso, mutuamente interdependentes. Reconhecendo estas interligações e a crescente importância dos mercados do carbono transaccionado, a Comissão decidiu dar início a um exame aprofundado da melhor forma de assegurar a integridade desses mercados. Os resultados de tal exame deverão estar disponíveis em 2011. Monitorização e avaliação É necessário que a avaliação e a monitorização contínuas da aplicação de um regime especificamente destinado a assegurar a integridade dos mercados da energia abranjam vários domínios, incluindo a adequação das regras relativas ao abuso de mercado nos mercados da energia, a interacção com a regulamentação dos mercados financeiros, o impacto na supervisão dos mercados a nível dos Estados-Membros e no modo como a coordenação da execução funciona na prática, a eficácia da monitorização a nível da UE e o impacto concreto da comunicação de informações sobre as transacções nos participantes no mercado. Está previsto o seguinte calendário de monitorização e revisão: Ao fim de dois anos, um relatório da ACER à Comissão sobre o impacto do novo regime na supervisão ao nível dos Estados-Membros, a experiência de cooperação entre autoridades a nível nacional, nomeadamente a nível da execução, e o impacto das novas disposições nos participantes no mercado, sobretudo no que diz respeito à comunicação de informação sobre as transacções. Com base no relatório da ACER, a Comissão analisará a eficácia da monitorização a nível da UE. Ao fim de cinco anos, uma análise conjunta, realizada pela ACER e pelos órgãos de supervisão financeira, da interacção entre o regime específico em matéria de integridade dos mercados da energia e a regulamentação financeira em geral, a nível da UE e a nível nacional. Com base na análise conjunta efectuada pela ACER e pelos órgãos de supervisão financeira, a Comissão deverá analisar, seguidamente, a eficácia global do regime específico. [1] Se um operador estabelecido no País A se envolver numa transacção com outro operador estabelecido no País B a respeito da entrega de electricidade no País C, o regulador do País C assumirá a responsabilidade pela monitorização. [2] Se um operador estabelecido no País A se envolver em transacções com entrega nos Países B, C e D (ou com eles relacionadas), terá de comunicar essas transacções ao regulador com jurisdição no País A. [3] Parecer do CARMEVM/ERGEG à Comissão Europeia – resposta à Pergunta F.20 – Abuso de mercado. SL (...PICT...)|EVROPSKA KOMISIJA| Bruselj, 8.12.2010 SEC(2010) 1511 konč. DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE POVZETEK OCENE UČINKA Spremni dokument k Predlog UREDBA EVROPSKEGA PARLAMENTA IN SVETA o celovitosti in preglednosti energetskega trga {COM(2010) 726 konč.} {SEC(2010) 1510 konč.} Zanesljive cene, oblikovane na likvidnih trgih na debelo, pošiljajo ključne kratkoročne signale za optimalno delovanje energetskoproizvodnih obratov in enot za odjem. Obenem zagotavljajo dolgoročne smernice, kje so potrebne prihodnje naložbe v energetsko infrastrukturo. Podjetjem vlivajo zaupanje, da se bodo lahko odzvala na spremembe na trgih. To bo ključno, saj bo jutrišnje nizkoogljično gospodarstvo potrebovalo dolgoročno prepoznavnost, da bo lahko financiralo velike kapitalske investicije v nove proizvodne obrate. Konec koncev pa so rezultati na trgih na debelo zanesljivo merilo za maloprodajne cene za gospodinjske odjemalce in industrijske uporabnike ter spodbujajo učinkovito rabo energije. Ker so energetski trgi ključni za blaginjo evropskih državljanov in konkurenčnost evropskih podjetij, je bistvenega pomena, da državljani, podjetja in nacionalni organi zaupajo v njihovo celovitost. Možnost nepoštenih trgovalnih praks lahko, če se je ne obravnava učinkovito, spodkoplje zaupanje javnosti, odvrača naložbe, poveča nestanovitnost cen energije in povzroči višje cene energije na splošno. To lahko privede do manjše konkurenčnosti drugih sektorjev in energetsko intenzivnih panog. Finančni predpis na ravni EU, Direktiva o zlorabi trga (MAS), samo delno pokriva energetske trge, saj je namenjena za finančne trge. Čeprav se njeni ukrepi trenutno pregledujejo, zaradi svojega splošnega značaja ne bo v celoti zajela kršitev trga, značilnih za energetske trge (npr. strateško zadržanje proizvodnih sredstev). Zakonodaja o notranjih energetskih trgih ne opredeljuje standardov, ki bi zagotovili celovitost teh trgov. Morda obstajajo nekateri drugi predpisi na ravni držav članic, vendar imajo omejen obseg, ki se nanaša samo na eno trgovalno platformo, in zajemajo samo eno državo članico. Če povzamemo, predpisi, ki urejajo energetske trge, niso zadostni, da bi zagotovili njihovo stabilno in urejeno delovanje. Trgov ni mogoče celovito spremljati in določene kršitve, kot so čezmejne kršitve, kršitve med blagovnimi borzami in trgi, je težko zaznati. To stališče podpirajo sektorski regulatorji v svojem nasvetu Komisiji in vprašani v sklopu posvetovanja Komisije. Cilji (1) Potreben je smotrn in učinkovit okvir, ki zagotavlja, da evropski energetski trgi, kjer poteka trgovanje, delujejo pravilno, tj. da njihovih rezultatov ne izkrivljajo zlorabe trga, temveč da v resnici odražajo osnove trga. To bo povzročilo večje zaupanje vseh zainteresiranih strani, kar bo privedlo do večje udeležbe, razvitosti in likvidnosti ter nižjih stroškov transakcij. (2) Pravila morajo učinkovito zajemati kršitve trga, značilne za energetske trge. Biti morajo usklajena v celotni Evropi, tako da lahko trgovci uporabljajo enake standarde skladnosti in nimajo opravka z razhajajočimi se pravili in zahtevami, ko trgujejo v različnih državah članicah. Poleg tega morajo biti popolna in zajemati vse zadevne transakcije. To pomeni tudi, da morajo biti pravila združljiva z obstoječo finančno zakonodajo. V ta namen bo obstoječa pobuda uvedla pojma trgovanje z notranjimi informacijami in tržna manipulacija, ki ju zajema MAD, na energetski trg na debelo. Podroben pravilnik pa bo opredeljen v delegiranih aktih. (3) Za odkrivanje kršitev trga je treba energetske trge na debelo redno spremljati. Za to potrebuje učinkovito delujoč nadzornik trga pravočasen dostop do popolnih in preverjenih sklopov podatkov o transakcijah. Ko se odkrije kršitev trga, je treba uveljaviti skladnost s pravili. Za ta namen je treba opredeliti pristojne izvršne organe, ki lahko učinkovito preiskujejo in dokažejo primere zlorabe trga na energetskih trgih. Potrebovali bi učinkovita pooblastila za kaznovanje, da bi odvrnili udeležence na trgu od kršitev v prihodnosti. Za reševanje zapletenih čezmejnih zlorab in zlorab med blagovnimi borzami je treba vzpostaviti ustrezen usklajevalni mehanizem med finančnimi in energetskimi regulatorji. Možnosti politike Poleg scenarija „poslovanje brez sprememb“ smo preučili sedem možnosti z naslednjimi lastnostmi: Možnost 0: Poslovanje brez sprememb Pri tej možnosti se uvede področna pobuda, regulativni organi pa nadzorujejo samo nekatere dele trga, na katerem se trguje. Ni pravil o ravnanju na trgu, ki bi bila sprejeta na ravni EU in bi jih lahko dosledno izvajali v državah članicah. Nadzorni okviri se med posameznimi državami članicami razlikujejo in čeprav bodo nacionalni regulativni organi za energetiko vse bolj sodelovali znotraj Agencije za sodelovanje energetskih regulatorjev (ACER), ni vzpostavljenega postopka za dostop do in izmenjavo podatkov za namen spremljanja trga. Zato je kršitve trga, do katerih prihaja na več trgih in ki se nanašajo na različne, vendar med seboj povezane proizvode/blago, težko, če ne kar nemogoče odkriti. Če ni ukrepanja na ravni EU, to ne pomeni, da ne bo ukrepanja na ravni držav članic. Nacionalni zakonodajalci so že začeli zapolnjevati to vrzel in uvedli nacionalne ukrepe, vključno z zbiranjem podatkov o transakcijah ter programi za regulativno spremljanje in poročanje. Ti programi, ki sicer nedvomno povečujejo obseg regulativnega nadzora, bodo neizogibno ostali nepopolni. Pri spremljanju transakcij, ki se nanašajo samo na eno državo članico, ostanejo blagovni in čezmejni vidiki energetskih trgov, na katerih se trguje, neodkriti in določene tržne manipulacije se ne odkrijejo. Možnost 1a – Pravila, opredeljena na ravni EU, države članice spremljajo in uveljavljajo Ta možnost predvideva pravila o kršitvah trga, opredeljena na ravni EU. Trgi se spremljajo na ravni držav članic na podlagi decentraliziranega poročanja o transakcijah pristojnim regulativnim organom. Nacionalni regulatorji bi prevzeli odgovornost za spremljanje transakcij, ki se izvajajo v državi članici (ali so z njo povezani), kjer imajo pristojnost Če trgovec, ustanovljen v državi A, opravi transakcijo z drugim trgovcem, ustanovljenim v državi B, v zvezi z električno energijo, ki se dobavi državi C, prevzame odgovornost spremljanja regulator v državi C. . Transakcije posameznim regulatorjem poročajo trgovci ali tretje osebe. Trgovci in/ali posredniki bi o vseh svojih energetskih transakcijah na debelo poročali regulatorju v državi, kjer so ustanovljeni, ne glede na to, kje pride do dobave Če trgovec, ustanovljen v državi A, opravi transakcije, ki se izvedejo v državi B, C in D (ali so z njimi povezane), mora o teh transakcijah poročati regulatorju, ki je pristojen v državi A. . Podrobnosti poročanih transakcij in oblike podatkov so opredeljeni na ravni EU. Podatki o transakcijah se shranjujejo na različne načine, v ločenih sistemih 27 nacionalnih regulativnih organov. Regulatorji upravljajo mehanizem za decentralizirano izmenjavo podatkov, ki jim omogoča spremljanje vseh transakcij, ki se izvedejo v njihovi pristojnosti, in uveljavljanje prilagojenih pravil o ravnanju na trgu. Če transakcije zadevajo več držav članic (npr. pogodbe o razlikah v ceni med lokacijami), je treba uvesti ustrezna pravila in usklajevalne mehanizme. Takšna pravila in mehanizmi bi opredeljevali tudi odgovornost uveljavljanja in obveznost sodelovanja. Regulativno sodelovanje lahko podpira organ EU (npr. ACER). [1][2] Če trgovec, ustanovljen v državi A, opravi transakcijo z drugim trgovcem, ustanovljenim v državi B, v zvezi z električno energijo, ki se dobavi državi C, prevzame odgovornost spremljanja regulator v državi C. Če trgovec, ustanovljen v državi A, opravi transakcije, ki se izvedejo v državi B, C in D (ali so z njimi povezane), mora o teh transakcijah poročati regulatorju, ki je pristojen v državi A. Možnost 1b – Pravila, opredeljena na ravni EU, države članice poročajo, spremljajo in uveljavljajo, Agencija EU obdeluje podatke in spremlja čezmejne in blagovne kršitve Kot pri možnosti 1a se tudi pri tej možnosti pravila o kršitvah trga, obveznosti poročanja, oblike podatkov ter obveznosti spremljanja in uveljavljanja opredelijo na ravni EU. Toda v primerjavi z možnostjo 1 se razlikuje v dveh vidikih. Prvič, medtem ko pristojni organi držav članic še naprej spremljajo transakcije, za katere prevzemajo odgovornost, se uvede dodatna stopnja spremljanja na ravni EU. Ta funkcija spremljanja bi bila osredotočena na odkrivanje zlorab trga čezmejnega in blagovnega značaja. Drugič, namesto izvajanja mehanizma za decentralizirano izmenjavo podatkov regulatorji neposredno pošiljajo podatke o transakcijah Agenciji EU, ki jih razvrsti po kraju dobave. Razvrščeni sklopi podatkov se nato pošljejo nazaj ustreznemu pristojnemu regulatorju. Dvojnik vseh prejetih podatkov ostane v Agenciji EU, kar slednji omogoča spremljanje omenjenih zlorab trga. Možnost 2 – Pravila, opredeljena na ravni EU, skupno spremljanje v enotni Agenciji EU in državah članicah, države članice uveljavljajo V nasprotju z možnostjo 1b se transakcije poročajo Agenciji EU. Ni predvideno neposredno poročanje regulatorjem, toda nacionalni organi imajo dostop do podatkov, ki jih hrani organ EU. Agencija EU po enakem postopku, kot je opisan pri možnosti 1b, razvrsti transakcije in pošlje namenske sklope podatkov zadevnim regulatorjem. To jim omogoča spremljanje transakcij v njihovi pristojnosti, ne da bi sami zbirali podatke. Možnost 3 – Pravila, opredeljena na ravni EU, skupno spremljanje, ki ga izvajajo ACER in države članice, države članice uveljavljajo Ta možnost je enaka kot možnost 2, le da vse funkcije in pristojnosti organa na ravni EU prevzame ACER. Možnost 4 – Pravila, opredeljena na ravni EU, spremlja in uveljavlja ACER ali enotna Agencija EU v čezmejnih primerih Ta možnost je enaka kot možnosti 2 in 3, le da v vseh ugotovljenih čezmejnih kršitvah ACER in Agencija EU prevzameta odgovornost za uveljavljanje. Vendar se ta možnost v nadaljnji analizi opusti, ker Komisija nima razloga, da bi mislila, da bi v primeru odkrite kršitve države članice ne bile zmožne uveljaviti pravil tako učinkovito kot Agencija ali ACER. Skladno z načelom subsidiarnosti morajo nacionalni organi v primeru odkrite zlorabe sprejeti izvršilni ukrep. Možnost 5 – Samoregulacija trgov Ta možnost predvideva, da javni organi na ravni EU ali države članice ne bodo izvajali nobenih ukrepov v zvezi z opredelitvijo pravil ali spremljanjem. Predvideva se, da bo sama industrija sprejela dogovor o nekaterih pravilih o celovitosti trga. V primeru odkritih kršitev bi se lahko v uveljavljanje teh pravil vključila nacionalna sodišča ali javni organi na ravni splošnega nadzora trgov. Ni mogoče izključiti, da bi se industrija na nekatere načine dogovorila o oblikovanju pravil o kršitvah trga. Vendar se pričakuje, da bi bilo spremljanje in uveljavljanje takih pravil a priori neučinkovito, ker bo pobuda, skladno s katero naj bi udeleženci na trgu prenašali podatke, pri tem pa bi jih spremljali drugi udeleženci na trgu ali zasebna podjetja, brez neodvisnosti javnih organov omejena. Slabo spremljanje bo verjetno povzročilo neučinkovito ureditev celovitosti trga. Iz teh razlogov se ta možnost opusti. Možnost 6 – Razširitev MAD (Brez področnih ukrepov) Razširitev zakonodaje o finančnih trgih na vse zadevne energetske trge bi povzročila, da bi bili vsi ti trgi zajeti v finančnem regulativnem okviru. Ne glede na to pa tesne povezave med energetskimi trgi in nekaterimi finančnimi trgi, vključno s fizičnimi energetskimi trgi, in opredelitev prepovedi kršitev, značilnih za energetiko (npr. zadržanje proizvodnih sredstev, opredelitev notranjih informacij), v MAD niso zaželene in bi razdrobile splošni značaj te direktive. To sta ugotovila CESR/ERGEG v nasvetu Komisiji, kjer navajata: „Zgolj razširitev obsega uporabe predpisov o zlorabi trga … v MAD na fizične produkte se ne priporoča … povzročila bi tveganje neustrezne uporabe MAD na drugih področjih“ Nasvet CESR ERGEG Evropski komisiji – odgovor na vprašanje F.20 – Zloraba trga. . Glede na ta odločen nasvet in jasen obseg uporabe MAD se ta možnost ni podrobno obravnavala.[3] Nasvet CESR ERGEG Evropski komisiji – odgovor na vprašanje F.20 – Zloraba trga. Ocena možnosti Na splošno so se možnosti 1–3 izkazale za boljše od scenarija „poslovanje brez sprememb“, saj lahko v različni meri omogočijo boljše odkrivanje in odvračanje od kršitev trga ter zmanjšajo s tem povezane stroške za družbo. Obenem vse te možnosti zajemajo višje upravne stroške. Možnosti politike 1b, 2 in 3 imajo pomembno prednost pred možnostjo 1a, namreč bolje omogočajo odkrivanje čezmejnih in blagovnih zlorab. Možnosti 2 in 3 imata prednost pred možnostjo 1b, namreč lahko povečata učinkovitost celotnega spremljanja. Neposredno in centralno zajeti podatki bi poenostavili in pospešili celotno obravnavo podatkov in zmanjšali število poti, po katerih se posredujejo podatki. S tem bi se tudi zmanjšala pogostost napak pri prenosu in obravnavi podatkov. Možnost 3 lahko najučinkoviteje odkrije in odvrača od zlorab trga, značilnih za energetske trge, zaradi splošnega regulativnega strokovnega znanja ACER in njene posebne osredotočenosti na energetiko. Ker ACER že obstaja, bodo upravni stroški spremljanja trga, povezani s to agencijo, nižji kot pri možnosti 2, kjer bi bilo treba ustanoviti novo agencijo. Zato se možnost 3 najbolje ujema z opredeljenimi cilji. Čeprav je celotne koristi predlaganih ukrepov težko količinsko opredeliti, se zdi, da očitno prevladajo nad stroški upravnega bremena, ki ga ustvarijo. Druga vprašanja Priprava področnih pravil – pravna oblika Ker MAD že zajema pomembne kraje za trgovanje z energijo, bodo morale biti opredelitve pojmov, povezane s kršitvami trga, ki se nanašajo na fizične energetske trge, zelo dobro usklajene z MAD. Kolikor je to mogoče in smiselno, je treba pri pravilih izhajati iz konceptov, na katerih temeljijo opredelitve pojmov v MAD. Toda ključno je, da prirejena ureditev upošteva posebne značilnosti energetskih trgov, zlasti njihovo visoko stopnjo dovzetnosti za pomembne spremembe cen, ki so posledica gospodarskega ali fizičnega zadržanja kapacitete. Da bi zagotovili prožnost in pravno gotovost, morajo biti pravila izdelana skladno s smernicami ob posvetovanju z udeleženci na trgu. Nato se lahko opredelijo kot obvezujoča na podlagi delegiranih aktov, ki jih sprejme Komisija. Ta predlog se odraža v večini industrijskih odzivov. Gre za smiseln pristop k vsaki možnosti, ki predpisuje pravila na ravni EU. Skladen je s pristopom, uvedenim v predpisih za finančni sektor z ureditvijo Lamfalussy, zato bi pripomogel k medsebojnemu delovanju med finančnimi predpisi in področnimi predpisi. Če je za spremljanje in pripravo podrobnejših smernic odgovorna agencija EU, je najprimernejša oblika osnovnega akta uredba. Obseg blagovne borze Trgi z električno energijo in plinom so povezani z drugimi blagovnimi borzami, predvsem s trgi za primarne energetske proizvode in emisijske kupone (EUA) v sistemu EU trgovanja z emisijami (EU ETS). Premog je pomembno primarno gorivo, ki se uporablja v proizvodnji elektrike, medtem ko cene nafte in naftnih proizvodov vplivajo na cene električne energije zaradi svoje referenčne vloge v dolgoročnih pogodbah o dobavi plina. Toda na teh trgih po vsem svetu trgujejo pomembni udeleženci s sedežem v tretjih državah. Izolirano spremljanje trga na ravni EU bi ostalo nepopolno in pravila glede kršitev bi bilo mogoče samo delno uveljaviti. Vprašani v posvetovanju so bili enakega mnenja. V primeru emisijskih kuponov pa je stvar drugačna. Trgovanje z emisijami v sklopu EU ETS ima po definiciji evropski obseg. Z uvedbo tega trgovanja je ogljik postal središčen za evropske trge z električno energijo. Elektrogospodarski sektor je največji povzročitelj emisij v EU in nanj odpade okoli 40 % emisij v sklopu EU ETS. Ponudba emisijskih kuponov vpliva na izbiro goriva pri proizvajalcih in s tem na povpraševanje po različnih gorivih; ravno tako kot gibanja relativnih cen goriv vplivajo na odpremo obrata in posledično opredeljujejo povpraševanje po ogljiku. Torej sta ta dva trga medsebojno odvisna. Komisija priznava to medsebojno povezanost ter vse večji pomen trgovanja z ogljikom in se je zato odločila, da pripravi poglobljen pregled vprašanja, kako najbolje zagotoviti celovitost teh trgov. Rezultati pregleda bodo na voljo leta 2011. Spremljanje in ocenjevanje Neprekinjeno ocenjevanje in spremljanje izvajanja prilagojene ureditve za zagotavljanje celovitosti energetskih trgov bo moralo zajemati številna področja, vključno s primernostjo pravil o zlorabah trga, ki zadevajo energetske trge, medsebojnim delovanjem s predpisi za finančne trge, vplivi na nadzor trga na ravni držav članic in na to, kako usklajevanje uveljavljanja deluje v praksi, kot tudi učinkovitost spremljanja na ravni EU in dejanske vplive poročanja transakcij na udeležence na trgu. Predvidevamo naslednji časovni razpored spremljanja in pregledovanja: Po dveh letih ACER predloži poročilo Komisiji o vplivu nove ureditve na nadzor na ravni držav članic, izkušnjah s sodelovanjem med nacionalnimi organi, tudi pri uveljavljanju, in o vplivu novih ureditev na udeležence na trgu, zlasti glede poročanja transakcij. Komisija na podlagi poročila ACER preuči učinkovitost spremljanja na ravni EU. Po petih letih ACER in finančni regulatorji skupaj pregledajo medsebojno delovanje med prilagojeno ureditvijo celovitosti za energetiko in širšimi finančnimi predpisi na ravni EU in nacionalni ravni. Komisija na podlagi skupnega pregleda, ki ga izvedejo ACER in finančni regulatorji, preuči celotno učinkovitost prilagojene ureditve celovitosti trga. [1] Če trgovec, ustanovljen v državi A, opravi transakcijo z drugim trgovcem, ustanovljenim v državi B, v zvezi z električno energijo, ki se dobavi državi C, prevzame odgovornost spremljanja regulator v državi C. [2] Če trgovec, ustanovljen v državi A, opravi transakcije, ki se izvedejo v državi B, C in D (ali so z njimi povezane), mora o teh transakcijah poročati regulatorju, ki je pristojen v državi A. [3] Nasvet CESR ERGEG Evropski komisiji – odgovor na vprašanje F.20 – Zloraba trga.