1.

Ustanovení čl. 81 odst. 3 Smlouvy stanoví výjimku, která poskytuje podnikům možnost bránit se proti zjištění, že porušily čl. 81 odst. 1 Smlouvy. Dohody, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě (1) ve smyslu čl. 81 odst. 1, které splňují podmínky čl. 81 odst. 3, jsou platné a vymahatelné, aniž by k tomu bylo nezbytné předchozí rozhodnutí.

2.

Ustanovení čl. 81 odst. 3 lze použít na individuální případy nebo na kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě prostřednictvím nařízení o blokových výjimkách. Nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (2) se netýká platnosti a právní povahy nařízení o blokových výjimkách. Všechna stávající nařízení o blokových výjimkách zůstávají v platnosti a dohody, na něž se vztahují nařízení o blokových výjimkách, jsou právně platné a vymahatelné, i když omezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1 (3). Tyto dohody lze zakázat pouze do budoucna a teprve po formálním zrušení blokové výjimky Komisí nebo vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž (4). V rámci soukromoprávního soudního sporu nemohou vnitrostátní soudy považovat dohody, na něž se vztahuje bloková výjimka, za neplatné.

3.

Stávající pokyny k vertikálním omezením, k dohodám o horizontální spolupráci a dohodám o transferu technologií (5) se zabývají použitím článku 81 na různé druhy dohod a jednání ve vzájemné shodě. Účelem těchto pokynů je podrobně vyložit názor Komise, pokud jde o věcná hodnotící kritéria, která se uplatňují u různých druhů dohod a jednání.

4.

Tyto pokyny objasňují, jak Komise vykládá podmínky pro výjimku uvedenou v čl. 81 odst. 3. Tímto Komise poskytuje vodítko, jak používat článek 81 v individuálních případech. Tyto pokyny mají poskytnout vodítko rovněž soudům a orgánům členských států k používání čl. 81 odst. 1 a 3 Smlouvy, ačkoli pro ně nejsou závazné.

5.

Pokyny stanoví analytický rámec pro použití čl. 81 odst. 3. Účelem je vypracovat metodiku pro uplatňování tohoto ustanovení Smlouvy. Tato metodika je založena na ekonomickém přístupu, který byl již zaveden a rozvíjen v pokynech k vertikálním omezením, dohodám o horizontální spolupráci a dohodám o transferu technologií. Komise bude uplatňovat tyto pokyny, které poskytují podrobnější vodítko k použití čtyř podmínek čl. 81 odst. 3 než pokyny k vertikálním omezením, dohodám o horizontální spolupráci a dohodám o transferu technologií, rovněž s ohledem na dohody, na něž se zmíněné pokyny vztahují.

6.

Normy uvedené v těchto pokynech je nutno uplatňovat podle zvláštních okolností každého případu. To vylučuje mechanické používání. Každý případ je nutno posoudit z hlediska jeho skutkové podstaty a pokyny je nutno uplatňovat přiměřeně a pružně.

7.

U řady témat tyto pokyny nastiňují současný stav judikatury Soudního dvora. Komise však hodlá vysvětlit také svou politiku u témat, které dosud nejsou v judikatuře projednány, nebo které jsou předmětem výkladu. Stanoviskem Komise však není dotčena judikatura Soudního dvora a Soudu prvního stupně, pokud jde o výklad čl. 81 odst. 1 a 3, a výklad, který mohou soudy Společenství přisoudit těmto ustanovením v budoucnu.

8.

Ustanovení čl. 81 odst. 1 zakazuje veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy (6) a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže (7).

9.

Jako výjimku z tohoto pravidla čl. 81 odst. 3 stanoví, že zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 může být prohlášen za neúčinný v případě dohod, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících a které neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná, a neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

10.

Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1/2003 se dohody ve smyslu čl. 81 odst. 1, které nesplňují podmínky čl. 81 odst. 3, zakazují, aniž by k tomu bylo nezbytné předchozí rozhodnutí (8). Podle čl. 1 odst. 2 téhož nařízení se dohody ve smyslu čl. 81 odst. 1, které splňují podmínky čl. 81 odst. 3, nezakazují, aniž by k tomu bylo nutné předchozí rozhodnutí. Tyto dohody jsou platné a vymahatelné od okamžiku, kdy jsou splněny podmínky čl. 81 odst. 3, a po celou dobu, kdy tomu tak je.

11.

Posouzení podle článku 81 se tedy skládá ze dvou částí. Prvním krokem je posouzení, zda dohoda mezi podniky, která může ovlivnit obchod mezi členskými státy, má za cíl poškození hospodářské soutěže nebo skutečné či potenciální (9) účinky poškozující hospodářskou soutěž. Druhý krok, který je relevantní pouze v případě, pokud se zjistí, že dohoda omezuje hospodářskou soutěž, je určení výhod ve prospěch hospodářské soutěže plynoucích z dohody a posouzení, zda tyto pozitivní účinky na hospodářskou soutěž převažují nad účinky, které ji poškozují. Rovnováhy protisoutěžních účinků a účinků ve prospěch hospodářské soutěže se dosahuje výhradně v rámci stanoveném čl. 81 odst. 3 (10).

12.

Posouzení případných vyrovnávacích výhod podle čl. 81 odst. 3 nezbytně vyžaduje předchozí určení omezující povahy a dopadu dohody. K uvedení čl. 81 odst. 3 do správné souvislosti je vhodné stručně nastínit cíl a hlavní obsah pravidla zákazu v čl. 81 odst. 1. Pokyny Komise k vertikálním omezením, k dohodám o horizontální spolupráci a k dohodám o transferu technologií (11) obsahují důležité vodítko pro použití čl. 81 odst. 1 na různé druhy dohod. Pokyny uvedené v tomto sdělení se proto omezují na připomenutí základního analytického rámce pro použití čl. 81 odst. 1.

13.

Cílem článku 81 je chránit hospodářskou soutěž na trhu jako prostředek ke zvýšení prospěchu spotřebitelů a zajištění efektivního přidělování zdrojů. Hospodářská soutěž a sjednocení trhu slouží těmto účelům, jelikož vytvoření a zachování otevřeného jednotného trhu podporuje účinné přidělování zdrojů v celém Společenství ve prospěch spotřebitelů.

14.

Pravidlo zákazu podle čl. 81 odst. 1 platí pro omezující dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi podniky a rozhodnutí sdružení podniků, pokud mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. Základní zásada, na níž je čl. 81 odst. 1 založen a která je vyjádřena v judikatuře soudů Společenství, je ta, že každý hospodářský subjekt musí určovat nezávisle politiku, kterou hodlá uplatňovat na trhu (12). S ohledem na to soudy Společenství vymezily „dohody“, „rozhodnutí“ a „jednání ve vzájemné shodě“ jako pojmy práva Společenství, které umožňují rozlišovat mezi jednostranným chováním podniku a koordinací chování a tajnými dohodami podniků (13). Na jednostranné chování se vztahuje pouze článek 82 Smlouvy, pokud jde o soutěžní právo Společenství. Kromě toho se na jednostranné chování nevztahuje pravidlo o konvergenci uvedené v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Toto ustanovení se vztahuje pouze na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy. Čl. 3 odst. 2 stanoví, že pokud tyto dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě nejsou zakázány článkem 81, nemohou je zakázat vnitrostátní právní předpisy pro hospodářskou soutěž. Článkem 3 není dotčena základní zásada nadřazenosti práva Společenství, která především znamená, že dohody a zneužívání, které jsou zakázány články 81 a 82, nelze podpořit vnitrostátními právními předpisy (14).

15.

O koordinaci jednání nebo o tajné dohody mezi podniky, které patří do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1, se jedná, pokud se nejméně jeden podnik vůči jinému podniku zaváže k určitému jednání na trhu nebo pokud je v důsledku styků mezi podniky vyloučena nebo přinejmenším významně snížena nejistota, pokud jde o jejich chování na trhu (15). Z toho vyplývá, že koordinace může mít podobu povinností, které regulují tržní jednání nejméně jedné smluvní strany, jakož i ujednání, která ovlivňují tržní jednání nejméně jedné strany tím, že mění její stimuly. Není nutné, aby koordinace byla v zájmu všech dotčených podniků (16). Koordinace také nemusí být výslovná. Může být rovněž tichá. Aby dohoda mohla být považována za dohodu uzavřenou s tichým souhlasem, musí jeden podnik vyzvat jiný podnik, ať už výslovně nebo konkludentně, ke společnému dosažení cíle (17). Za určitých okolností lze dohodu vyvodit z pokračujících obchodních vztahů mezi smluvními stranami (18). Avšak samotný fakt, že opatření přijaté podnikem patří do kontextu pokračujících obchodních vztahů, nepostačuje (19).

16.

Na dohody mezi podniky se vztahuje pravidlo zákazu podle čl. 81 odst. 1, pokud mohou mít výrazný nepříznivý dopad na parametry hospodářské soutěže na trhu, např. cenu, objem výroby, jakost výrobku, sortiment výrobků a inovace. Dohody mohou mít tento účinek kvůli znatelnému snížení soutěživosti mezi smluvními stranami dohody nebo mezi nimi a třetími osobami.

17.

Posouzení, zda dohoda omezuje hospodářskou soutěž, je nutno provést ve skutečném kontextu, v jehož rámci by hospodářská soutěž probíhala, pokud by neexistovala dohoda s údajnými omezeními (20). Při tomto posuzování je nezbytné vzít v úvahu pravděpodobný účinek dohody na soutěž mezi značkami (tj. hospodářskou soutěž mezi dodavateli konkurenčních značek) a na soutěž v rámci jedné značky (tj. hospodářskou soutěž mezi dodavateli téže značky). Ustanovení čl. 81 odst. 1 zakazuje omezení hospodářské soutěže jak mezi značkami, tak v rámci jedné značky (21).

18.

Pro účely posouzení, zda dohoda nebo její jednotlivé části mohou omezit soutěž mezi značkami a/nebo soutěž v rámci jedné značky, je nutno uvážit, jak a nakolik dohoda ovlivňuje nebo může ovlivnit hospodářskou soutěž na trhu. Pro toto posouzení poskytují užitečný rámec následující dvě otázky. První otázka se týká dopadu dohody na soutěž mezi značkami, zatímco druhá otázka se týká vlivu dohody na soutěž v rámci jedné značky. Jelikož omezení může mít vliv na soutěž mezi značkami i v rámci jedné značky současně, může být nutné analyzovat omezení na základě obou uvedených otázek, než je možné dospět k závěru, zda je soutěž omezena ve smyslu čl. 81 odst. 1:

19.

Při uplatňování analytického rámce uvedeného v předchozím bodě je nutné přihlédnout k tomu, že čl. 81 odst. 1 rozlišuje mezi dohodami, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže, a dohodami, jejichž výsledkem je omezení soutěže. Dohodu nebo smluvní omezení zakazuje čl. 81 odst. 1 pouze tehdy, pokud jejich cílem nebo výsledkem je omezení soutěže mezi značkami a/nebo soutěže v rámci jedné značky.

20.

Je důležité rozlišovat mezi omezením hospodářské soutěže jakožto cílem a omezením jakožto výsledkem. Jakmile bylo zjištěno, že dohoda má za cíl omezení hospodářské soutěže, není nutné brát v úvahu její konkrétní účinky (25). Jinými slovy, pro účely použití čl. 81 odst. 1 není nutné prokázat skutečné účinky poškozující hospodářskou soutěž, pokud má dohoda omezení hospodářské soutěže za cíl. Na druhé straně čl. 81 odst. 3 nerozlišuje mezi dohodami, které mají omezení hospodářské soutěže za cíl, a dohodami, jejichž výsledkem je omezení hospodářské soutěže. Čl. 81 odst. 3 se vztahuje na všechny dohody, které splňují čtyři podmínky, jež jsou v něm obsaženy (26).

21.

Omezení hospodářské soutěže jakožto cíl jsou omezení, která mohou omezit hospodářskou soutěž svou samotnou povahou. Jsou to omezení, která ve světle cílů sledovaných pravidly hospodářské soutěže Společenství mají tak vysoký potenciál nepříznivých účinků na hospodářskou soutěž, že pro účely použití čl. 81 odst. 1 není nutné prokázat skutečné účinky na trh. Tento předpoklad se zakládá na závažné povaze omezení a na zkušenostech, které ukazují, že omezení hospodářské soutěže jakožto cíl mohou mít na trh nepříznivé účinky a ohrozit cíle, které sledují pravidla hospodářské soutěže Společenství. Omezení jakožto cíl, např. stanovení cen a rozdělení trhu, snižují objem výroby a zvyšují ceny, což vede k nesprávnému přidělování zdrojů, protože zboží a služby, které zákaznici poptávají, se nevyrábějí nebo neposkytují. Vedou rovněž ke snížení prospěchu zákazníků, protože zákazníci musejí za dotyčné zboží a služby platit vyšší ceny.

22.

Posouzení, zda dohoda má či nemá za cíl omezení hospodářské soutěže, je založeno na řadě faktorů. K těmto faktorům patří zejména obsah dohody a objektivní cíle, které dohoda sleduje. Může být rovněž nezbytné zvážit kontext, v němž se dohoda uplatňuje (či má uplatňovat) a skutečné jednání a chování stran na trhu (27). Jinými slovy, než je možné učinit závěr, zda určité omezení představuje omezení hospodářské soutěže jakožto cíl, může být předtím nutné přezkoumání faktů, jež jsou základem dohody, a zvláštních okolností, za nichž dohoda funguje. Způsob, jakým se dohoda skutečně provádí, může odhalit omezení jakožto cíl, i když formální dohoda výslovné ustanovení za tímto účelem neobsahuje. Důkazy o záměru smluvních stran omezit hospodářskou soutěž jsou důležitým činitelem, ne však nezbytnou podmínkou.

23.

Orientační vodítko, pokud jde o to, co představuje omezení jakožto cíl, lze nalézt v nařízeních Komise o blokových výjimkách, v jejích pokynech a sděleních. Omezení, která jsou v blokových výjimkách uvedena na černé listině nebo v pokynech a sděleních identifikována jako tvrdá omezení, Komise obecně považuje za omezení jakožto cíl. V případě horizontálních dohod patří k omezením hospodářské soutěže jakožto cíle stanovení cen, omezení výroby a rozdělení trhů a zákazníků (28). Co se týče vertikálních dohod, ke kategorii omezení jakožto cíle patří zejména udržování stanovených a minimálních maloobchodních cen a omezení, která zajišťují absolutní územní ochranu, včetně omezení týkajících se pasivního prodeje (29).

24.

Pokud dohoda neomezuje hospodářskou soutěž jakožto cíl, je nutno přezkoumat, zda má na hospodářskou soutěž omezující účinky. Je nutno vzít v úvahu skutečné i potenciální účinky (30). Jinými slovy, dohoda musí mít pravděpodobné účinky poškozující hospodářskou soutěž. V případě omezení hospodářské soutěže jakožto výsledku neexistuje žádný předpoklad účinků poškozujících hospodářskou soutěž. Aby dohoda omezovala hospodářskou soutěž jakožto výsledek, musí ovlivňovat skutečnou nebo potenciální hospodářskou soutěž v takovém rozsahu, že na relevantním trhu lze s přiměřenou pravděpodobností očekávat nepříznivé účinky na cenu, objem výroby, inovace nebo sortiment či kvalitu zboží a služeb (31). Tyto nepříznivé účinky musí být výrazné. Pravidlo zákazu čl. 81 odst. 1 se nepoužije, pokud jsou zjištěné účinky poškozující hospodářskou soutěž nevýznamné (32). Tento způsob ověření odráží ekonomický přístup, který Komise uplatňuje. Zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 platí pouze tehdy, pokud lze na základě řádné analýzy trhu dospět k závěru, že dohoda má na trhu pravděpodobné protisoutěžní účinky (33). K tomuto zjištění nepostačuje, že tržní podíly jednotlivých smluvních stran překračují prahy stanovené v oznámení Komise „de minimis“ (34). Dohody, které splňují podmínky nařízení o blokových výjimkách, mohou být dohodami ve smyslu čl. 81 odst. 1, nemusí tomu tak však být nutně. Kromě toho skutečnost, že se kvůli tržním podílům jednotlivých stran na dohodu nevztahuje bloková výjimka, nepředstavuje sama o sobě dostatečný základ pro závěr, že se jedná o dohodu ve smyslu čl. 81 odst. 1 nebo že dohoda nesplňuje podmínky čl. 81 odst. 3. Je nutné individuální posouzení pravděpodobných účinků dohody.

25.

Nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž na relevantním trhu mohou nastat, pokud smluvní strany jednotlivě nebo společně získaly určitý stupeň tržní síly a dohoda přispívá k vytvoření, udržení nebo posílení této tržní síly nebo stranám umožňuje tuto tržní sílu využívat. Tržní síla je schopnost udržovat po určitou významnou dobu ceny nad úrovní konkurenčních cen nebo množství výrobku, jeho jakost a sortiment nebo inovace pod úrovní konkurence. Na trzích s vysokými fixními náklady musí podniky stanovit cenu značně výše nad svými mezními výrobními náklady, aby zajistily konkurenceschopnou návratnost svých investic. Skutečnost, že podniky stanoví ceny nad svými mezními náklady, proto sama o sobě nenaznačuje, že hospodářská soutěž na trhu nefunguje dobře a že podniky mají tržní sílu, která jim umožňuje stanovit ceny nad úrovní konkurenčních cen. Platí, že podniky mají tržní sílu ve smyslu čl. 81 odst. 1, pokud jsou soutěžní omezení nedostatečná k udržení cen a zachování objemu výroby na úrovni konkurence.

26.

Vytvoření, udržování nebo posílení tržní síly může vyplývat z omezení hospodářské soutěže mezi smluvními stranami dohody. Může vyplývat rovněž z omezení hospodářské soutěže mezi jednou smluvní stranou a třetími osobami, např. protože dohoda vede k vyloučení ostatních soutěžitelů nebo protože zvyšuje jejich náklady, čímž omezuje jejich schopnost účinně soutěžit se smluvními stranami dohody. Tržní síla je otázkou stupně. Stupeň tržní síly, jenž je obvykle nutný ke zjištění jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 v případě dohod, které omezují hospodářskou soutěž jakožto výsledek, je nižší než stupeň tržní síly, který je nutný pro zjištění dominantního postavení podle článku 82.

27.

Pro účely rozboru omezujících účinků dohody je obvykle nutné vymezit relevantní trh (35). Obvykle je také nutné přezkoumat a posoudit mimo jiné povahu výrobků, postavení smluvních stran na trhu, postavení ostatních soutěžitelů a kupujících na trhu, existenci potenciálních soutěžitelů a úroveň překážek pro vstup na trh. V některých případech však může být možné prokázat účinky poškozující hospodářskou soutěž přímo rozborem chování smluvních stran dohody na trhu. Může být např. možné zjistit, že dohoda vedla k růstu cen. Pokyny k dohodám o horizontální spolupráci nebo k vertikálním omezením stanoví podrobný rámec pro analýzu dopadu různých typů horizontálních a vertikálních dohod na hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1 (36).

28.

Bod 18 stanoví rámec pro rozbor dopadu dohody a jejích jednotlivých omezení na soutěž mezi značkami a soutěž v rámci jedné značky. Pokud se na základě těchto zásad dospěje k závěru, že hlavní transakce, jež je předmětem dohody, hospodářskou soutěž neomezuje, je nutné přezkoumat, zda jsou slučitelná s čl. 81 odst. 1 rovněž jednotlivá omezení obsažená v dohodě, poněvadž slouží hlavní transakci, která hospodářskou soutěž neomezuje.

29.

V soutěžním právu Společenství zahrnuje pojem „vedlejší omezení“ jakékoli údajné omezení hospodářské soutěže, které je přímo spojené s hlavní neomezující transakcí, je nutné pro její provedení a s ohledem na transakci je přiměřené (37). Pokud dohoda ve svých hlavních částech, např. dohodě o odbytu nebo o společném podniku, nemá za cíl nebo výsledek omezení hospodářské soutěže, pak omezení, která s transakcí přímo souvisí a jsou nezbytná pro její provedení, rovněž nepatří do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 (38). Tato související omezení se nazývají vedlejšími omezeními. Omezení přímo souvisí s hlavní transakcí, pokud je závislé na provedení hlavní transakce a je s ní neoddělitelně spojeno. Ověření nutnosti znamená, že omezení musí být objektivně nutné k provedení hlavní transakce a musí být přiměřené. Z toho vyplývá, že ověření vedlejších omezení se podobá ověření uvedenému v odst. 18 bodu 2 výše. Avšak ověření vedlejších omezení se použije ve všech případech, kdy hlavní transakce neomezuje hospodářskou soutěž (39). Neomezuje se na určení dopadu dohody na soutěž v rámci jedné značky.

30.

Použití pojmu „vedlejší omezení“ je nutno odlišovat od používání obrany podle čl. 81 odst. 3, která souvisí s určitými hospodářskými výhodami plynoucími z omezujících dohod, jež vyvažují jejich omezující účinky. Použití pojmu vedlejších omezení nezahrnuje případné zvážení účinků ve prospěch hospodářské soutěže a účinků hospodářskou soutěž poškozujících. Takovéto zvážení je vyhrazeno čl. 81 odst. 3 (40).

31.

Posouzení vedlejších omezení se omezuje na určení, zda v určitém kontextu hlavní neomezující transakce nebo činnosti je určité omezení nezbytné pro provedení této transakce nebo činnosti a zda je přiměřené. Pokud lze na základě objektivních faktorů dospět k závěru, že bez omezení by bylo provedení hlavní neomezující transakce obtížné či nemožné, omezení lze považovat za objektivně nutné k jejímu provedení a za přiměřené (41). Pokud např. hlavní cíl franšízové dohody neomezuje hospodářskou soutěž, pak omezení, která jsou nutná k řádnému fungování dohody, např. povinnosti zaměřené na ochranu jednotného rázu a pověsti franšízového systému, rovněž nespadají do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 (42). Stejně tak pokud společný podnik sám o sobě hospodářskou soutěž neomezuje, pak omezení, která jsou nezbytná k fungování dohody, se považují za vedlejší omezení hlavní transakce, a proto se nejedná o omezení ve smyslu čl. 81 odst. 1. Např. ve věci TPS  (43) Komise dospěla k závěru, že povinnost smluvních stran neúčastnit se ve společnostech zabývajících se distribucí a uváděním satelitních televizních programů na trh sloužila založení společného podniku během počáteční fáze. Omezení se proto považovalo za omezení, které nespadá do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 po dobu tří let. Při rozhodování Komise vzala v úvahu velké investice a obchodní rizika spojená se vstupem na trh s placenou televizí.

32.

Posouzení omezení jakožto cíle a výsledku podle čl. 81 odst. 1 je pouze jednou stranou analýzy. Druhou stranou, která je vyjádřena v čl. 81 odst. 3, je posouzení příznivých ekonomických účinků omezujících dohod.

33.

Účelem pravidel hospodářské soutěže Společenství je chránit soutěž na trhu jako prostředek ke zvýšení prospěchu spotřebitelů a zajištění účinného přidělování zdrojů. Dohody, které hospodářskou soutěž omezují, na ni mohou mít současně pozitivní účinky, a to prostřednictvím růstu efektivnosti (44). Efektivnost může vytvářet přidanou hodnotu snížením výrobních nákladů, zlepšením jakosti výrobku nebo vytvořením nového výrobku. Pokud pozitivní účinky dohody na hospodářskou soutěž převažují nad účinky, které hospodářskou soutěž poškozují, dohoda je ve prospěch hospodářské soutěže a je slučitelná s cíli pravidel hospodářské soutěže Společenství. Čistým účinkem takovýchto dohod je podpora samotné podstaty procesu hospodářské soutěže, a to získat zákazníky nabídkou lepších výrobků nebo lepších cen, než nabízejí ostatní soutěžitelé. Tento analytický rámec je vyjádřen v čl. 81 odst. 1 a 3. Posledně jmenované ustanovení výslovně uznává, že omezující dohody mohou přinést objektivní hospodářské výhody, aby vyvážily nepříznivé účinky omezení hospodářské soutěže (45).

34.

Použití pravidla výjimky podle čl. 81 odst. 3 podléhá čtyřem kumulativním podmínkám, dvěma pozitivním a dvěma negativním:

Jsou-li tyto čtyři podmínky splněny, dohoda zvyšuje hospodářskou soutěž na relevantním trhu, protože vede k tomu, že dotyčné podniky nabízejí spotřebitelům levnější nebo lepší výrobky, čímž je odškodňují za nepříznivé účinky omezení hospodářské soutěže.

35.

Čl. 81 odst. 3 lze použít na jednotlivé dohody nebo kategorie dohod prostřednictvím nařízení o blokové výjimce. Vztahuje-li se na dohodu bloková výjimka, smluvní strany omezující dohody jsou zproštěny důkazního břemene podle článku 2 nařízení č. 1/2003, pokud jde o prokázání toho, že jejich individuální dohoda splňuje všechny podmínky čl. 81 odst. 3. Musí pouze prokázat, že se na omezující dohodu vztahuje bloková výjimka. Použití čl. 81 odst. 3 na kategorie dohod prostřednictvím nařízení o blokové výjimce je založeno na předpokladu, že omezující dohody, které spadají do jeho oblasti působnosti (46), splňují všechny čtyři podmínky stanovené v čl. 81 odst. 3.

36.

Pokud se v jednotlivém případě jedná o dohodu ve smyslu čl. 81 odst. 1 a nejsou-li splněny podmínky čl. 81 odst. 3, lze blokovou výjimku odejmout. Podle čl. 29 odst. 1 nařízení č. 1/2003 je Komise zmocněna odejmout výhodu plynoucí z blokové výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí, že dohoda, na niž se vztahuje nařízení o blokové výjimce, má určité dopady, které nejsou slučitelné s čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Podle čl. 29 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může orgán pro hospodářskou soutěž členského státu rovněž odejmout výhodu plynoucí z nařízení Komise o blokové výjimce na svém území (nebo jeho části), pokud toto území má všechny vlastnosti odděleného zeměpisného trhu. V případě odnětí je na dotčených orgánech pro hospodářskou soutěž, aby prokázaly, že dohoda porušuje čl. 81 odst. 1 a že nesplňuje podmínky čl. 81 odst. 3.

37.

Soudy členských států nemají pravomoc odejmout výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce. Kromě toho při uplatňování nařízení o blokových výjimkách nemohou soudy členských států měnit jejich oblast působnosti rozšiřováním působnosti na dohody, na něž se dotyčné nařízení o blokové výjimce nevztahuje (47). Mimo oblast působnosti nařízení o blokových výjimkách mají soudy členských států pravomoc plně používat článek 81(srov. článek 6 nařízení č. 1/2003).

38.

Ve zbývající části se tyto pokyny budou zabývat každou ze čtyř podmínek čl. 81 odst. 3 (48). Vzhledem k tomu, že tyto podmínky jsou kumulativní (49), není nutné zkoumat zbývající podmínky, pokud se zjistí, že jedna z podmínek čl. 81 odst. 3 není splněna. V jednotlivých případech proto může být vhodné zvážit tyto čtyři podmínky v různém pořadí.

39.

Pro účely těchto pokynů se považuje za vhodné změnit pořadí druhé a třetí podmínky, a tedy zabývat se otázkou nezbytnosti před otázkou přenesení výhod na spotřebitele. Analýza přenesení výhod vyžaduje zvážení nepříznivých a příznivých účinků dohody na spotřebitele. Tento rozbor by neměl zahrnovat účinky případných omezení, která již nesplnila podmínku nezbytnosti, a která z tohoto důvodu článek 81 zakazuje.

40.

Ustanovení čl. 81 odst. 3 Smlouvy je relevantní pouze tehdy, pokud dohoda mezi podniky omezuje hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1. V případě neomezujících dohod není nutné zkoumat výhody, které dohoda přináší.

41.

Pokud bylo v jednotlivém případě prokázáno omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1, lze na obranu použít čl. 81 odst. 3. Podle článku 2 nařízení č. 1/2003 spočívá důkazní břemeno v rámci čl. 81 odst. 3 na podniku či podnicích, které uplatňují výhodu plynoucí z pravidla o výjimce. Pokud nejsou splněny podmínky čl. 81 odst. 3, dohoda je neplatná od počátku, srov. čl. 81 odst. 2. Tato automatická neplatnost se však vztahuje pouze na ty části dohody, které nejsou slučitelné s článkem 81, za předpokladu, že tyto části lze od dohody jako celku oddělit (50). Je-li od počátku neplatná pouze část dohody, je na použitelných vnitrostátních předpisech, aby určily její důsledky u zbývající části dohody (51).

42.

Podle ustálené judikatury jsou čtyři podmínky v čl. 81 odst. 3 kumulativní (52), tj. musí být splněny všechny, aby bylo možno použít pravidlo o výjimce. Pokud splněny nejsou, je nutno uplatnění pravidla o výjimce podle čl. 81 odst. 3 zamítnout (53). Čtyři podmínky v čl. 81 odst. 3 jsou rovněž vyčerpávající. Pokud jsou splněny, lze použít výjimku a ta nesmí být podmíněna jakýmikoli dalšími podmínkami. Cíle, které sledují jiná ustanovení Smlouvy, lze vzít v úvahu v rozsahu, v jakém je lze začlenit do čtyř podmínek čl. 81 odst. 3 (54).

43.

Posouzení podle čl. 81 odst. 3 u výhod plynoucích z omezujících dohod se v zásadě provádí v mezích relevantního trhu, jehož se dohoda týká. Pravidla hospodářské soutěže Společenství mají za cíl ochranu hospodářské soutěže na trhu a nelze je od tohoto cíle oddělit. Kromě toho podmínka, že spotřebitelé (55) musí získat přiměřený podíl na výhodách, obecně znamená, že efektivnost plynoucí z omezující dohody v rámci relevantního trhu musí být dostatečná, aby vyvážila účinky dohody poškozující hospodářskou soutěž v rámci téhož relevantního trhu (56). Nepříznivé účinky na spotřebitele na jednom zeměpisném nebo výrobkovém trhu nelze obvykle vyvážit a vynahradit příznivými účinky pro spotřebitele na jiném nesouvisejícím zeměpisném nebo výrobkovém trhu. Pokud jsou však dva trhy spojené, lze vzít v úvahu efektivnost, jíž bylo dosaženo na samostatných trzích, pokud skupina spotřebitelů, která je dotčena omezením a která má výhody z růstu efektivity, je v podstatě stejná (57). V některých případech jsou dohodou dotčeni pouze spotřebitelé na navazujícím trhu, v tomto případě je nutno posoudit dopad dohody na tyto spotřebitele. Tak tomu je např. v případě dohod o koupi (58).

44.

Posouzení omezujících dohod podle čl. 81 odst. 3 se provádí ve skutečném rámci, v němž se dohody uskutečňují (59), a na základě faktů, které v daném okamžiku existují. Posouzení je citlivé na významné změny faktů. Pravidlo výjimky podle čl. 81 odst. 3 platí, pokud jsou splněny čtyři podmínky, a přestává platit, pokud tomu tak již není (60). Při použití čl. 81 odst. 3 v souladu s těmito zásadami je nezbytné vzít v úvahu počáteční ztracené investice kterékoli smluvní strany a dobu a omezení potřebná k provedení a amortizaci investic zvyšujících efektivnost. Článek 81 nelze použít, aniž by se vzaly v úvahu takovéto investice ex ante. Riziko, kterému strany čelí, a ztracené investice, které je nutno uskutečnit k provedení dohody, mohou tedy vést k tomu, že dohoda nespadá do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 nebo popřípadě splňuje podmínky čl. 81 odst. 3 po dobu potřebnou k amortizaci investic.

45.

V některých případech je omezující dohoda nevratná. Jakmile byla omezující dohoda provedena, nelze obnovit situaci, která panovala předtím. V těchto případech musí být dohoda posouzena výlučně na základě skutečností daných v době provedení. Např. v případě dohody o výzkumu a vývoji, v níž se strany dohodnou na zrušení svého příslušného výzkumného projektu a na spojení kapacit s kapacitami druhé strany, může být z objektivního hlediska technicky a ekonomicky nemožné projekt oživit, jakmile byl zrušen. Posouzení účinků dohody o zrušení jednotlivých výzkumných projektů, které jsou ve prospěch hospodářské soutěže a které ji poškozují, se musí proto provést v době, kdy je provedení dohody dokončeno. Pokud je v tomto okamžiku dohoda slučitelná s článkem 81, protože např. dostatečný počet třetích osob má konkurenční výzkumné a vývojové projekty, je dohoda stran o zrušení jejich individuálních projektů slučitelná s článkem 81, i když později projekty třetích osob neuspějí. Avšak zákaz podle článku 81 se může vztahovat na jiné části dohody, s ohledem na něž otázka nevratnosti nevzniká. Pokud např. dohoda kromě společného výzkumu a vývoje stanoví společné využívání, článek 81 se může použít na tuto část dohody, pokud se kvůli následnému vývoji na trhu dohoda stane omezující dohodou a nebude (již) splňovat podmínky čl. 81 odst. 3, přičemž se patřičně přihlédne k ztraceným investicím ex ante, srov. předchozí bod.

46.

Čl. 81 odst. 3 předem nevylučuje z oblasti své působnosti určité druhy dohod. V zásadě jsou v pravidle o výjimce zahrnuty všechny omezující dohody, které splňují čtyři podmínky čl. 81 odst. 3 (61). Závažná omezení hospodářské soutěže pravděpodobně nebudou splňovat podmínky čl. 81 odst. 3. Tato omezení jsou obvykle v nařízeních o blokových výjimkách uvedena na černé listině nebo v pokynech a sděleních Komise identifikována jako tvrdá omezení. Dohody tohoto druhu obecně nesplňují (nejméně) první dvě podmínky čl. 81 odst. 3. Nevytvářejí rovněž objektivní ekonomické výhody (62), ani nepřinášejí prospěch spotřebitelům (63). Např. horizontální dohoda o stanovení cen omezuje objem výroby vedoucí k nesprávnému přidělení zdrojů. Přesunuje rovněž hodnotu ze spotřebitelů na výrobce, jelikož vede k vyšším cenám, aniž by vytvářela vyrovnávající výhodu pro spotřebitele na relevantním trhu. Kromě toho tyto druhy dohod obecně rovněž nevyhovují ověření nezbytnosti podle třetí podmínky (64).

47.

Jakékoli tvrzení, že omezující dohody jsou odůvodněné, protože jejich cílem je zajistit spravedlivé podmínky hospodářské soutěže na trhu, je svou povahou bezdůvodné a je nutné je odmítnout (65). Účelem článku 81 je chránit účinnou hospodářskou soutěž tím, že je zajištěno, aby trhy byly otevřené a konkurenceschopné. Ochrana spravedlivých podmínek hospodářské soutěže v souladu se závazky Společenství v oblasti práva (66) je úkolem pro zákonodárce, a není na podnicích, aby se regulovaly samy.

48.

Podle první podmínky čl. 81 odst. 3 musí omezující dohoda přispět ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku. V ustanovení se výslovně uvádí pouze zboží, ale analogicky platí i pro služby.

49.

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že v úvahu lze vzít pouze objektivní výhody (67). To znamená, že se efektivnost neposuzuje ze subjektivního hlediska smluvních stran (68). Nelze vzít v úvahu úspory nákladů, které plynou z pouhého uplatňování tržní síly jednotlivými smluvními stranami. Např. pokud se společnosti dohodnou na stanovení cen nebo rozdělení trhů, snižují objem výroby, a tím výrobní náklady. Nižší úroveň hospodářské soutěže může vést rovněž k nižším výdajům souvisejícím s prodejem a uvedením na trh. Toto snížení nákladů je přímým důsledkem snížení objemu výroby a hodnoty. Dotyčné snížení nákladů nevytváří na trhu žádné účinky ve prospěch hospodářské soutěže. Zejména nevede k vytvoření hodnoty spojením aktiv a činností. Pouze umožňuje dotčeným podnikům zvýšit zisky, a proto je z hlediska čl. 81 odst. 3 nepodstatné.

50.

Účelem první podmínky čl. 81 odst. 3 je vymezit druhy růstu efektivnosti, které lze vzít v úvahu a které budou podrobeny ověřování druhé a třetí podmínky čl. 81 odst. 3. Účelem rozboru je zjistit, zda jsou dohodou vytvořeny objektivní výhody a jaký je hospodářský význam této efektivnosti. Vzhledem k tomu, že aby platil čl. 81 odst. 3, musí účinky ve prospěch hospodářské soutěže plynoucí z dohody vyvážit její protisoutěžní účinky, je nutné ověřit, zda existuje spojitost mezi dohodou a proklamovanou efektivností a jaká je její hodnota.

51.

Veškerá tvrzení o efektivnosti proto musí být doložena, aby bylo možno ověřit:

52.

Písmeno a) umožňuje osobám vydávajícím rozhodnutí ověřit, zda je proklamovaná efektivnost svou povahou objektivní, srov. bod 49.

53.

Písmeno b) umožňuje osobám vydávajícím rozhodnutí ověřit, zda existuje dostatečná příčinná souvislost mezi omezující dohodou a proklamovanou efektivností. Tato podmínka obvykle vyžaduje, aby efektivnost vyplývala z hospodářské činnosti, která je předmětem dohody. Tyto činnosti mohou mít např. podobu distribuce, licence na technologii, společné výroby nebo společného výzkumu a vývoje. Pokud však tato dohoda má na relevantním trhu širší účinky zvyšující efektivnost, např. protože vede ke snížení nákladů v celém výrobním odvětví, je nutno vzít v úvahu rovněž tyto dodatečné přínosy.

54.

Příčinná souvislost mezi dohodou a proklamovanou účinností musí být obvykle také přímá (69). Tvrzení založená na nepřímých účincích jsou obvykle příliš nejistá a příliš vzdálená, než aby k nim bylo možno přihlédnout. Přímá příčinná souvislost existuje např. tehdy, pokud dohoda o transferu technologií umožňuje nabyvateli licence vyrábět nové nebo zdokonalené výrobky nebo dohoda o odbytu umožňuje distribuci výrobků s nižšími náklady nebo poskytování hodnotných služeb. Příkladem nepřímého účinku je případ, kdy se tvrdí, že omezující dohoda dotyčným podnikům umožňuje zvýšit jejich zisk, a tedy investovat více do výzkumu a vývoje, což nakonec přinese prospěch spotřebitelům. Ačkoli může existovat souvislost mezi rentabilitou a výzkumem a vývojem, tato spojitost není obecně dostatečné přímá, aby ji bylo možno v souvislosti s čl. 81 odst. 3 vzít v úvahu.

55.

Písmena c) a d) umožňují osobám vydávajícím rozhodnutí ověřit hodnotu proklamované efektivnosti, která musí být v rámci třetí podmínky čl. 81 odst. 3 v rovnováze s účinky dohody poškozujícími hospodářskou soutěž, viz bod 101. Vzhledem k tomu, že se čl. 81 odst. 1 týká pouze případů, kdy dohoda pravděpodobně má nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž a spotřebitele (v případě tvrdých omezení se takovéto účinky předpokládají), tvrzení o efektivnosti musí být doložena, aby je bylo možno ověřit. Nepodložená tvrzení se zamítají.

56.

V případě proklamované nákladové účinnosti musí podniky uplatňující výhodu podle čl. 81 odst. 3 pokud možno co nejpřesněji vypočítat nebo odhadnout hodnotu nákladové účinnosti a podrobně popsat, jak byla daná hodnota vypočtena. Musí popsat rovněž způsob(y), jak bylo nebo bude účinnosti dosaženo. Předložené údaje musí být ověřitelné, aby bylo dostatečně jisté, že účinnosti bylo dosaženo, nebo že jí pravděpodobně bude dosaženo.

57.

V případě proklamované efektivnosti v podobě nových nebo zdokonalených výrobků a jiné efektivnosti, která není založena na nákladech, musí podniky, jež žádají o výhodu podle čl. 81 odst. 3, popsat a podrobně vysvětlit, jaká je povaha efektivnosti a jak a kdy bude představovat objektivní ekonomickou výhodu.

58.

Pokud dohoda nebyla ještě plně provedena, musí smluvní strany doložit předpoklady, pokud jde o datum, odkdy se bude efektivnost projevovat, aby měla významný příznivý dopad na trh.

59.

Druhy efektivnosti uvedené v čl. 81 odst. 3 jsou široké kategorie, které mají postihnout veškeré objektivní hospodářské přínosy. Různé kategorie zmíněné v čl. 81 odst. 3 se značně překrývají a stejná dohoda může vést k několika druhům efektivnosti. Proto není vhodné formulovat jednoznačně a pevně rozdíly mezi nákladovou účinností a efektivností kvalitativní povahy, pomocí níž se vytváří hodnota v podobě nových nebo zdokonalených výrobků, většího sortimentu výrobků atd.

60.

Obecně efektivnost vyplývá ze spojení hospodářských činností, kdy podniky spojují svá aktiva, aby dosáhly toho, čeho by nemohly efektivně dosáhnout samy, nebo kdy pověřují jiný podnik úkoly, které může tento provádět efektivněji.

61.

Procesy ve výzkumu a vývoji, výrobě a v distribuci lze považovat za hodnotový řetězec, který je možno rozdělit do řady článků. U každého článku tohoto řetězce si podnik musí vybrat mezi tím, zda bude činnost provádět sám, společně s jiným(i) podnikem(y), nebo zda činnost zcela zadá jinému podniku či podnikům.

62.

V každém případě, pokud volba zahrnuje spolupráci s jiným podnikem na trhu, je obvykle nutné uzavřít dohodu ve smyslu čl. 81 odst. 1. Tyto dohody mohou být vertikální, jak tomu je v případě, kdy strany působí na různých úrovních hodnotového řetězce, nebo horizontální, pokud firmy působí na stejné úrovni hodnotového řetězce. Obě kategorie dohod mohou přinášet efektivnost tím, že umožňují dotyčným podnikům vykonávat určitý úkol s nižšími náklady nebo s vyšší přidanou hodnotou pro spotřebitele. Tyto dohody mohou rovněž obsahovat nebo vést k omezením hospodářské soutěže, v tomto případě se může stát důležitým pravidlo zákazu podle čl. 81 odst. 1 a pravidlo výjimky podle článku 81 odst. 3.

63.

Níže uvedené druhy efektivnosti jsou pouze příklady a nejedná se o vyčerpávající přehled.

64.

Nákladová účinnost plynoucí z dohod mezi podniky může pocházet z řady různých zdrojů. Jedním velmi důležitým zdrojem nákladových úspor je rozvoj nových výrobních technologií a metod. Obecně je největšího potenciálu nákladových úspor dosaženo, pokud dochází k technologickým skokům. Např. zavedení montážní linky vedlo k velmi významnému snížení nákladů na výrobu motorových vozidel.

65.

Dalším velmi důležitým zdrojem nákladové účinnosti jsou synergie plynoucí ze spojení stávajících aktiv. Pokud strany dohody spojí svá aktiva, mohou dosáhnout konfigurace nákladů a objemu výroby, která by jinak nebyla možná. Spojení dvou stávajících technologií, které mají navzájem se doplňující silné stránky, může snížit výrobní náklady nebo vést k výrobě kvalitnějšího výrobku. Např. může se stát, že výrobní aktiva firmy A zajišťují vysoký hodinový výkon, vyžadují však relativně vysoké vstupy surovin na jednotku výstupu, zatímco výrobní aktiva firmy B zajišťují nižší hodinový výkon, ale vyžadují relativně malý vstup surovin na jednotku výstupu. Synergie se vytvoří, pokud založením společného výrobního podniku, v němž jsou spojena výrobní aktiva firmy A a B, mohou smluvní strany dosáhnout vysokého (vyššího) hodinového výkonu s nízkým (nižším) vstupem surovin na jednotku výstupu. Stejně tak pokud jeden podnik optimalizoval jednu část hodnotového řetězce a jiný podnik optimalizoval zase jinou část tohoto řetězce, spojení jejich činností může vést k nižším nákladům. Firma A může např. mít vysoce automatizované výrobní zařízení, které vede k nízkým výrobním nákladům na jednotku, zatímco firma B vyvinula účinný systém vyřizování objednávek. Systém umožňuje přizpůsobit výrobu poptávce spotřebitelů, zajistit včas dodávky a snížit náklady na skladování a zastarávání. Spojením aktiv A a B může být docíleno snížení nákladů.

66.

Nákladová účinnost může vyplývat rovněž z úspor z rozsahu, tj. snížení nákladů na jednotku výstupu s tím, jak se objem výroby zvyšuje. Např.: investice do zařízení a jiných aktiv je často nutné uskutečnit v nedělitelných celcích. Pokud podnik tento celek nemůže plně využít, budou jeho průměrné náklady vyšší, než kdyby tak mohl učinit. Např. náklady na provoz nákladního automobilu jsou prakticky stejné bez ohledu na to, zda je téměř prázdné, poloprázdné nebo plné. Dohody, jimiž podniky spojují své logistické činnosti, jim mohou umožnit zvýšit stupeň vytížení a snížit počet používaných vozidel. Větší rozsah může rovněž umožnit lepší dělbu práce, která vede k nižším jednotkovým nákladům. Firmy mohou dosáhnout úspor z rozsahu s ohledem na všechny části hodnotového řetězce, včetně výzkumu a vývoje, výroby, distribuce a uvádění na trh. Úspory z učení představují související typ efektivnosti. S tím, jak se získávají zkušenosti s využíváním určitého výrobního procesu nebo plnění určitých úkolů, může se zvýšit produktivita, protože proces se uskutečňuje účinněji nebo úkol se plní rychleji.

67.

Úspory ze sortimentu jsou dalším zdrojem nákladové účinnosti, k níž dochází, jestliže firmy dosahují nákladových úspor tím, že na základě stejného vstupu vyrábějí různé výrobky. Tato efektivnost může vyplývat ze skutečnosti, že k výrobě různých výrobků je možné využít stejné součásti a stejná zařízení i zaměstnance. Stejně tak úspory ze sortimentu mohou vzniknout v distribuci, pokud se několik druhů zboží rozváží stejnými vozidly. Např. výrobce zmrazené pizzy a výrobce mražené zeleniny mohou dosáhnout úspor ze sortimentu tím, že své výrobky distribuují společně. Obě skupiny výrobků je nutno rozvážet v mrazírenských vozidlech a je pravděpodobné, že existuje značné překrytí, pokud jde o zákazníky. Spojením své činnosti mohou oba výrobci dosáhnout nižších nákladů na odbyt na distribuovanou jednotku.

68.

Efektivnost v podobě snížení nákladů může vyplývat také z dohod, které umožňují lepší plánování výroby, snížení nutnosti držet nákladné zásoby a lepší využití kapacit. Efektivnost tohoto druhu může vyplývat například z využití nákupu v požadovanou dobu („just in time“), např. povinnost dodavatele součástí průběžně zásobovat kupujícího podle jeho potřeb, čímž se zamezí nutnosti, aby kupující udržoval významné zásoby součástí, u nichž hrozí zastarání. Nákladové úspory mohou vyplývat také z dohod, které smluvním stranám umožňují, aby racionalizovaly výrobu v celých provozech.

69.

Z dohod mezi podniky mohou vyplývat různé druhy efektivnosti kvalitativní povahy, které mají význam pro použití čl. 81 odst. 3. V řadě případů nespočívá hlavní potenciál dohody zvyšující efektivnost ve snížení nákladů, ale ve zvýšení jakosti a v jiných druzích efektivnosti kvalitativní povahy. Podle jednotlivého případu může mít proto tato efektivnost stejný nebo větší význam než nákladová účinnost.

70.

Technický a technologický pokrok tvoří nezbytnou a dynamickou součást hospodářství, která přináší významné výhody v podobě nových nebo zdokonalených výrobků a služeb. Spoluprací mohou být podniky s to dosáhnout efektivnosti, která by bez omezující dohody nebyla jinak možná nebo by byla možná jen se značným prodlením či s vyššími náklady. Tato efektivnost představuje významný zdroj hospodářských výhod, na něž se vztahuje první podmínka čl. 81 odst. 3. K dohodám, jež mohou vytvořit efektivnost tohoto druhu, patří zejména dohody o výzkumu a vývoji. Např. firmy A a B založí společný podnik pro vývoj a – pokud bude tento úspěšný – i společnou výrobu pneumatiky se vzduchovými komorami. Propíchnutí jedné komory nebude mít vliv na ostatní komory, což znamená, že v případě propíchnutí pneumatiky nehrozí riziko její deformace. Pneumatika je tedy bezpečnější než tradiční pneumatiky. Znamená to rovněž, že není okamžitě nutné pneumatiku vyměnit, a tedy vozit s sebou rezervní pneumatiku. Oba druhy efektivnosti představují objektivní výhody ve smyslu první podmínky čl. 81 odst. 3.

71.

Stejně jako spojení doplňujících se aktiv může vést k úsporám nákladů, může spojení aktiv rovněž vytvořit synergie, které přinášejí efektivnost kvalitativní povahy. Spojení výrobních aktiv může např. vést k výrobě kvalitnějších výrobků nebo výrobků s novými vlastnostmi. Tak tomu může být např. u licenčních dohod a dohod zajišťujících společnou výrobu nových nebo zdokonalených výrobků a poskytování nových nebo lepších služeb. Zejména licenční dohody mohou zajistit rychlejší šíření nové technologie ve Společenství a umožnit tak nabyvateli(ům) licence poskytovat nové výrobky nebo používat nové výrobní techniky, které vedou ke zvýšení kvality. Dohody o společné výrobě mohou zejména umožnit, aby nové nebo zdokonalené výrobky či služby byly zavedeny na trh rychleji nebo s nižšími náklady (70). Např. v odvětví telekomunikací se má za to, že dohody o spolupráci vytvářejí efektivnost tím, že rychleji zpřístupňují nové globální služby (71). V bankovnictví se dohody o spolupráci, které poskytují lepší vybavení pro uskutečňování plateb do zahraničí, považují rovněž za dohody vedoucí k efektivnosti, která patří do oblasti působnosti první podmínky čl. 81 odst. 3 (72).

72.

Dohody o odbytu mohou také vést ke kvalitativní efektivnosti. Specializovaní distributoři mohou být např. s to poskytovat služby, které jsou lépe přizpůsobeny potřebám zákazníků nebo zajišťují rychlejší dodávky nebo lepší zabezpečování jakosti v celém distribučním řetězci (73).

73.

Podle třetí podmínky čl. 81 odst. 3 nesmí omezující dohoda ukládat omezení, která nejsou nezbytná k dosažení efektivnosti získané dotyčnou dohodou. Z této podmínky vyplývá dvojí ověřování. Za prvé, omezující dohoda jako taková musí být přiměřeně nutná, aby bylo efektivnosti dosaženo. Za druhé, jednotlivá omezení hospodářské soutěže, která vyplývají z dohody, musí být rovněž přiměřeně nutná k dosažení efektivnosti.

74.

V souvislosti s třetí podmínkou čl. 81 odst. 3 je rozhodujícím činitelem to, zda omezující dohoda a jednotlivá omezení umožňují vykonávat dotyčnou činnost efektivněji, než by tomu bylo v případě, že by dohoda nebo dané omezení neexistovaly. Otázka nezní, zda by v případě neexistence omezení nebyla dohoda uzavřena, ale zda se dohodou nebo omezením získá větší efektivnost, než kdyby tyto neexistovaly (74).

75.

První ověření obsažené v třetí podmínce čl. 81 odst. 3 vyžaduje, aby efektivnost souvisela s dotyčnou dohodou v tom smyslu, že neexistují jiné ekonomicky proveditelné a méně omezující prostředky k dosažení efektivnosti. Při tomto posuzování je nutno vzít v úvahu tržní podmínky a dané skutečnosti, s kterými se smluvní strany dohody při své podnikatelské činnosti setkávají. Podniky využívající výhody čl. 81 odst. 3 nemusí zvažovat hypotetické nebo teoretické alternativy. Komise nebude provádět posouzení obchodní situace pro smluvní strany. Zasáhne pouze tehdy, je-li jednoznačné, že existují reálné a dostupné alternativy. Strany musí pouze vysvětlit a prokázat, proč by takové zdánlivě reálné a významně méně omezující alternativy dohody byly méně účinné.

76.

Zvlášť důležité je přezkoumat, zda by s patřičným přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu strany mohly dosáhnout efektivnosti prostřednictvím jiného, méně omezujícího druhu dohody a pokud ano, kdy by byly pravděpodobně schopny efektivnosti dosáhnout. Může být rovněž nutné prozkoumat, zda by smluvní strany mohly docílit efektivnosti samy. Např. pokud má proklamovaná efektivnost podobu snížení nákladů plynoucích z úspor z rozsahu nebo ze sortimentu, musí dotyčné podniky vysvětlit a doložit, proč by stejné efektivnosti nebylo pravděpodobně dosaženo prostřednictvím růstu podniku a cenové soutěže. Při tomto posuzování je důležité uvážit mimo jiné, jaký je minimální efektivní rozsah na daném trhu. Minimální efektivní rozsah je množství potřebného objemu výroby, aby se průměrné náklady snížily na minimum a využily úspory z rozsahu (75). Čím větší je minimální efektivní rozsah ve srovnání se současnou velikostí kterékoli strany dohody, tím je pravděpodobnější, že efektivnost bude považována za související s dohodou. V případě dohod, které vytvářejí značné synergie spojením doplňujících se aktiv a kapacit, samotná povaha efektivnosti vede k předpokladu, že dohoda je k jejímu dosažení nutná.

77.

Tyto zásady lze ukázat na následujícím hypotetickém příkladu:

Podniky A a B spojí ve společném podniku své výrobní technologie k dosažení vyššího objemu výroby a nižší spotřeby surovin. Společnému podniku je udělena výhradní licence na příslušné výrobní technologie. Strany přesunou stávající výrobní zařízení do společného podniku. Přesunou rovněž klíčové zaměstnance, aby bylo zajištěno, že je možno využít a dále rozvíjet existující úspory z učení. Odhaduje se, že tyto úspory sníží výrobní náklady o dalších 5 %. Objem výroby společného podniku prodává podnik A a B nezávisle. V tomto případě vyžaduje podmínka nezbytnosti posouzení, zda by bylo možno výhod dosáhnout prostřednictvím licenční dohody, která by pravděpodobně byla méně omezující, protože podniky A a B by dále vyráběly nezávisle na sobě. V popsané situaci není pravděpodobné, že by tomu tak bylo, jelikož v rámci licenční dohody by strany nebyly schopny využít stejně bezproblémovým a nepřerušeným způsobem své zkušenosti při provozování dvou technologií, což vede k významným úsporám z učení.

78.

Jakmile se zjistí, že dotyčná dohoda je k docílení efektivnosti nezbytná, je nutné posoudit nezbytnost každého omezení hospodářské soutěže, které plyne z této dohody. V této souvislosti se musí posoudit, zda jsou jednotlivá omezení k docílení efektivnosti přiměřeně nutná. Smluvní strany dohody musí doložit své tvrzení jak s ohledem na povahu omezení, tak i s ohledem na jeho rozsah.

79.

Omezení je nezbytné, pokud by jeho neexistence vyloučila nebo významně snížila efektivnost, která vyplývá z dohody, nebo by bylo její docílení podstatně méně pravděpodobné. Posouzení alternativních řešení musí vzít v úvahu skutečné a potenciální zlepšení v oblasti hospodářské soutěže v důsledku vyloučení konkrétního omezení nebo použití méně omezující alternativy. Čím restriktivnější je omezení, tím přísnější musí být prověření v rámci třetí podmínky (76). Omezení, která jsou v nařízeních o blokových výjimkách uvedena na černé listině nebo omezení identifikovaná v pokynech a sděleních Komise jako tvrdá omezení, pravděpodobně nebudou považována za nezbytná.

80.

Posouzení nezbytnosti se provádí ve skutečném kontextu, v němž dohoda funguje, a musí vzít v úvahu zejména strukturu trhu, hospodářská rizika spojená s dohodou a pobídky, kterým strany čelí. Čím je nejistější úspěch výrobku, kterého se dohoda týká, tím spíše může být omezení potřebné, aby bylo zajištěno docílení efektivnosti. Omezení mohou být rovněž nezbytná ke sladění stimulů stran a zajištění, aby strany soustředily své úsilí na provedení dohody. Omezení může být např. nutné, aby se zabránilo problémům se zneužíváním, pokud jedna strana vložila značné ztracené investice. Pokud např. dodavatel vynaložil značné investice související se vztahem k určitému zákazníkovi s cílem poskytovat vstupy tomuto konkrétnímu zákazníkovi, je na něm závislý. Aby se zabránilo tomu, že zákazník poté této závislosti využívá, aby získal výhodnější podmínky, může být nutné uložit povinnost nenakupovat danou součást od třetích stran nebo nakupovat u dodavatele určité minimální množství této součásti (77).

81.

V některých případech může být omezení nezbytné pouze po určitou dobu, v tomto případě platí výjimka podle čl. 81 odst. 3 pouze během tohoto období. Při tomto posouzení je nutné patřičně přihlédnout k době potřebné k tomu, aby smluvní strany dosáhly efektivnosti, která odůvodňuje použití pravidla výjimky (78). Pokud nelze výhod dosáhnout bez značných investic, je nutno vzít v úvahu zejména dobu potřebnou k zajištění přiměřené návratnosti těchto investic, viz také bod 44.

82.

Tyto zásady lze ukázat na těchto hypotetických příkladech:

Firma P vyrábí a distribuuje mražené pizzy, přičemž její podíl na trhu v členském státě X představuje 15 %. Produkty dodává přímo maloobchodníkům. Jelikož většina maloobchodníků má omezenou skladovací kapacitu, jsou nezbytné poměrně časté dodávky, což vede k nízkému využití kapacit a používání poměrně malých vozidel. Podnik T je velkoobchod s mraženými pizzami a jinými mraženými výrobky, které dodává většinou stejným zákazníkům jako podnik P. Pizzy, které distribuuje podnik T, mají podíl na trhu ve výši 30 %. Podnik T má k dispozici větší vozidla a má volnou kapacitu. Podnik P uzavře výhradní smlouvu o odbytu s podnikem T pro členský stát X a zaváže se, že zajistí, aby distributoři v jiných členských státech neprodávali aktivně nebo pasivně na území podniku T. Podnik T se zaváže propagovat výrobky, dělat průzkum spotřebitelských preferencí a spokojenosti a zajistit dodávky všech výrobků pro maloobchodníky do 24 hodin. Dohoda má za následek snížení celkových odbytových nákladů ve výši 30 %, jelikož jsou lépe využívány kapacity a odpadají dvojí jízdy. Dohoda vede rovněž k poskytování dodatečných služeb spotřebitelům. Omezení týkající se pasivního prodeje jsou tvrdými omezeními podle nařízení o blokové výjimce k vertikálním omezením (79) a lze je považovat za nezbytné pouze výjimečně. Postavení podniku T na trhu a povaha jemu uložených závazků naznačují, že se nejedná o výjimečný případ. Zákaz aktivního prodeje je na druhé straně pravděpodobně nezbytný. Podnik T by měl patrně menší stimul prodávat a propagovat značku P, pokud by distributoři v jiných členských státech mohli aktivně prodávat v členském státě X, a tedy parazitovat z úsilí podniku T. Tak tomu je zejména tehdy, pokud podnik T distribuuje také konkurenční značky, a tedy může více propagovat značky, které jsou méně vystaveny parazitování.

Podnik S je výrobcem sycených nealkoholických nápojů, jehož podíl na trhu činí 40 %. Podíl na trhu nejbližšího soutěžitele je 20 %. Podnik S uzavře dohody o dodávkách se zákazníky, na něž připadá 25 % poptávky, v nichž se tito zavazují nakupovat výhradně od podniku S po dobu 5 let. Podnik S uzavře dohody s jinými zákazníky, na něž připadá 15 % poptávky, které jim poskytují čtvrtletní cílové rabaty, pokud jejich prodej překročí určité individuálně stanovené cíle. Podnik S tvrdí, že dohody mu umožňují přesněji předvídat poptávku, a tedy lépe plánovat výrobu, omezit skladování surovin a snížit skladovací náklady a zamezit nedostatečné nabídce. Vzhledem k postavení podniku S na trhu a spojenému působení omezení není pravděpodobné, že by omezení byla považována za nezbytná. Povinnost výhradního nakupování překračuje to, co je nezbytné pro plánování výroby a totéž platí o systému cílových rabatů. Předvídatelnosti poptávky lze dosáhnout méně omezujícími prostředky. Podnik S by mohl např. stimulovat zákazníky, aby objednávali větší množství najednou tím, že poskytne množstevní rabaty nebo nabídne rabaty zákazníkům, kteří předem zadají závaznou objednávku na dodávku k určitému dni.

83.

Podle druhé podmínky čl. 81 odst. 3 musí spotřebitelé získat přiměřený podíl na efektivnosti docílené omezujícími dohodami.

84.

Pojem „spotřebitelé“ zahrnuje všechny přímé i nepřímé uživatele výrobku, kterého se dohoda týká, včetně výrobců, kteří používají výrobky jako vstupy, velkoobchodníků, maloobchodníků a konečných spotřebitelů, tj. fyzických osob, které jednají za účelem, jež lze považovat za nespadající do jejich živnosti nebo povolání. Jinými slovy spotřebiteli ve smyslu čl. 81 odst. 3 jsou zákazníci stran dohody a následní kupující. Těmito zákazníky mohou být podniky, např. v případě osob nakupujících průmyslové stroje nebo vstupy pro další zpracování, nebo koneční spotřebitelé, např. osoby kupující zmrzlinu nebo jízdní kolo pro vlastní potřebu.

85.

Pojem „přiměřený podíl“ znamená, že přenesení výhod musí spotřebitelům přinejmenším vynahradit skutečný nebo pravděpodobný nepříznivý dopad způsobený omezením hospodářské soutěže podle čl. 81 odst. 1. V souladu s celkovým cílem článku 81 zabránit protisoutěžním dohodám musí být čistý účinek dohody přinejmenším neutrální z hlediska těch spotřebitelů, kteří jsou dohodou přímo či nepřímo dotčeni (80). Pokud si spotřebitelé v důsledku dohody pohorší, druhá podmínka čl. 81 odst. 3 není splněna. Příznivé účinky dohody musí vyvažovat její nepříznivé účinky a spotřebitelé musí být s ohledem na tento nepříznivý dopad odškodněni (81). Pokud tomu tak je, spotřebitelé nejsou dohodou poškozeni. Kromě toho společnost jako celek má prospěch z toho, pokud efektivnost vede k nižšímu využívání zdrojů potřebných k výrobě spotřebovaného objemu výroby nebo k výrobě hodnotnějších výrobků, a tedy k účinnějšímu přidělování zdrojů.

86.

Není nutné, aby se spotřebitelé podíleli na každém růstu efektivnosti zjištěném v rámci první podmínky. Postačuje, aby jim byly vyhrazeny dostatečné výhody, které je odškodňují za nepříznivé účinky omezující dohody. V tomto případě spotřebitelé dostanou přiměřený podíl celkových výhod (82). Pokud omezující dohoda pravděpodobně zapříčiní vyšší ceny, spotřebitelé musí být plně odškodněni vyšší kvalitou nebo jinými výhodami. Není-li tomu tak, druhá podmínka čl. 81 odst. 3 není splněna.

87.

Rozhodujícím činitelem je celkový dopad na spotřebitele výrobků na relevantním trhu, a ne dopad na jednotlivé členy této skupiny spotřebitelů (83). V některých případech může být zapotřebí určitého období před tím, než je efektivnosti docíleno. Do té doby může mít dohoda pouze nepříznivý dopad. Skutečnost, že přenesení výhod na spotřebitele nastává s určitým časovým zpožděním, nevylučuje samo o sobě použití čl. 81 odst. 3. Čím větší je však časová prodleva, tím větší musí být efektivnost k odškodnění spotřebitelů i za dobu, která tomu předcházela.

88.

Při tomto posuzování je nutno vzít v úvahu, že hodnota budoucího zisku pro spotřebitele není stejná jako jejich současný zisk. Hodnota úspory ve výši 100 eur dnes je větší než úspora stejné částky o rok později. Budoucí zisk pro spotřebitele proto spotřebitelům plně nenahrazuje současnou ztrátu stejné jmenovité hodnoty. Aby bylo možné provést odpovídající porovnání současné ztráty pro spotřebitele a budoucího zisku, hodnota budoucích zisků se musí diskontovat. Použitá diskontní sazba musí brát v úvahu případnou míru inflace a ztracený úrok jako vyjádření nižší hodnoty budoucích zisků.

89.

V jiných případech může dohoda stranám umožnit, aby dosáhly efektivnosti dříve, než by bylo jinak možné. V těchto případech je nezbytné přihlédnout k pravděpodobnému nepříznivému dopadu na spotřebitele na relevantním trhu po uplynutí této doby předstihu. Pokud omezující dohodou strany získají silné postavení na trhu, mohou být s to účtovat podstatně vyšší ceny, než by bylo jinak možné. Aby byla splněna druhá podmínka čl. 81 odst. 3, musí existovat stejně významná výhoda pro spotřebitele plynoucí z toho, že výrobky jsou dostupné dříve. To může nastat např. tehdy, pokud dohoda umožňuje dvěma výrobcům pneumatik, aby uvedli na trh o tři roky dříve novou, podstatně bezpečnější pneumatiku, ale zároveň zvýšili svou tržní sílu, což jim umožňuje zvýšit ceny o 5 %. V tomto případě je pravděpodobné, že dřívější dostupnost podstatně zdokonaleného výrobku převáží nárůst ceny.

90.

Druhá podmínka čl. 81 odst. 3 zahrnuje klouzavou stupnici. Čím větší je omezení hospodářské soutěže zjištěné podle čl. 81 odst. 1, tím větší musí být efektivnost a její přenesení na spotřebitele. Přístup využívající klouzavé stupnice znamená, že pokud omezující účinky dohody jsou poměrně omezené a efektivnost je značná, je pravděpodobné, že na spotřebitele bude přenesen přiměřený podíl na úsporách nákladů. V těchto případech je proto obvyklé, že není nutné zabývat se podrobným rozborem druhé podmínky čl. 81 odst. 3, pokud jsou splněny ostatní tři podmínky pro použití tohoto ustanovení.

91.

Pokud jsou na druhé straně omezující účinky dohody značné a úspora nákladů poměrně nevýznamná, je velmi nepravděpodobné, že by byla splněna druhá podmínka čl. 81 odst. 3. Dopad omezení hospodářské soutěže závisí na rozsahu omezení a na úrovni hospodářské soutěže, která zůstane po dohodě zachována.

92.

Pokud má dohoda jak významné protisoutěžní účinky, tak i značné účinky ve prospěch hospodářské soutěže, je nutná pečlivá analýza. Při uplatňování ověření vyváženosti je v těchto případech nutné přihlédnout k tomu, že hospodářská soutěž je důležitou dlouhodobou hnací silou efektivnosti a inovací. Podniky, které nepodléhají efektivním soutěžním omezením – např. firmy s dominantním postavením – mají menší stimul k tomu, aby udržovaly nebo zvyšovaly efektivnost. Čím významnější je dopad dohody na hospodářskou soutěž, tím je pravděpodobnější, že z dlouhodobého hlediska spotřebitelé utrpí újmu.

93.

Níže uvedené dva oddíly popisují podrobněji analytický rámec pro posouzení přenesení růstu efektivnosti na spotřebitele. První oddíl se zabývá nákladovou účinností, zatímco další oddíl zahrnuje jiné druhy efektivnosti, např. nové nebo zdokonalené výrobky (kvalitativní efektivnost). Rámec, jenž je v těchto dvou oddílech vypracován, je zvlášť důležitý, pokud není okamžitě zřejmé, že škody na hospodářské soutěži překračují výhody pro spotřebitele a naopak (84).

94.

Při uplatňování níže uvedených zásad bude Komise brát ohled na skutečnost, že v mnoha případech je obtížné přesně vypočítat míru přenesení výhod na spotřebitele a jiné druhy přenesení na spotřebitele. Podniky pouze musí doložit svá tvrzení poskytnutím odhadů a jiných údajů v přiměřeně možném rozsahu s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu.

95.

Pokud trhy (jak je to obvyklé) nejsou dokonale soutěžní, mohou podniky zvýšit ve větším či menším rozsahu tržní cenu změnou objemu výroby (85). Mohou rovněž provádět cenovou diskriminaci spotřebitelů.

96.

Nákladová účinnost může za určitých okolností vést k vyššímu objemu výroby a nižším cenám pro dotčené spotřebitele. Pokud dotyčný podnik může v důsledku nákladové účinnosti zvýšit zisk rozšířením objemu výroby, může dojít k přenesení výhod na spotřebitele. Při posuzování, nakolik je pravděpodobné, že nákladová účinnost bude přenesena na spotřebitele, a výsledku ověření vyváženosti obsaženého v čl. 81 odst. 3, je nutno vzít v úvahu zejména tyto faktory:

Obvykle je nutné zvážit všechny faktory. Jelikož se čl. 81 odst. 3 vztahuje pouze na případy, kdy je hospodářská soutěž na trhu znatelně omezena (viz bod 24), nelze předpokládat, že zbývající hospodářská soutěž zajistí, aby spotřebitelé získali přiměřený podíl na výhodách. Pravděpodobnost přenesení těchto výhod ovlivňuje úroveň hospodářské soutěže, která na trhu zbývá, a její povahu.

97.

Čím vyšší úroveň hospodářské soutěže zůstane zachována, tím je pravděpodobnější, že se jednotlivé podniky pokusí zvýšit prodej přenesením nákladové účinnosti na spotřebitele. Pokud podniky soutěží hlavně cenou a nepodléhají významným kapacitním omezením, k přenesení může dojít poměrně rychle. Pokud soutěží převážně kapacitou a k přizpůsobení kapacity dojde s určitou časovou prodlevou, přenesení bude pomalejší. Přenesení bude také pravděpodobně pomalejší, pokud struktura trhu napomáhá tichým dohodám (86). Pokud soutěžitelé pravděpodobně zareagují na zvýšení objemu výroby jedné nebo několika stran dohody, bude stimul ke zvýšení objemu nižší, ledaže je konkurenční výhoda plynoucí z této efektivnosti taková, že dotyčné podniky jsou stimulovány k tomu, upustit od společně přijaté politiky na trhu členy oligopolu. Jinými slovy, efektivnost docílená dohodou může dotyčné podniky proměnit na tzv. „individualistické podniky“ (87).

98.

Důležitou roli hraje rovněž povaha růstu efektivnosti. Podle ekonomické teorie podniky maximalizují své zisky prodejem jednotek výstupu, dokud se mezní výnosy nerovnají mezním nákladům. Mezním výnosem je změna celkového výnosu plynoucí z prodeje dodatečné jednotky výstupu a mezním nákladem je změna celkových nákladů plynoucí z výroby dodatečné jednotky výstupu. Z této zásady vyplývá, že obecně nejsou rozhodnutí o objemu výroby a ceně podniku maximalizujícího svůj zisk určena jeho fixními náklady (tj. náklady, jejichž výše nekolísá v souvislosti s objemem výroby), ale jeho variabilními náklady (tj. náklady měnícími se v závislosti na objemu výroby). Poté, co vznikly fixní náklady a byla vytvořena kapacita, jsou rozhodnutí o ceně a objemu výroby určována variabilními náklady a podmínkami poptávky. Vezměme např. situaci, kdy dvě společnosti vyrábějí dva výrobky na dvou výrobních linkách, jejichž kapacita je využita pouze z poloviny. Specializační dohoda může oběma podnikům umožnit, aby se soustředily na výrobu jednoho výrobku a druhou výrobní linku vyřadily. Zároveň specializace může společnostem dovolit, aby snížily variabilní vstupy a náklady na skladování. Pouze posledně uvedené úspory budou mít přímý vliv na rozhodnutí o ceně a objemu výroby podniků, poněvadž ovlivní mezní výrobní náklady. Pokud každý podnik vyřadí jednu výrobní linku, nesníží se tím variabilní náklady a nebude to mít dopad na jejich výrobní náklady. Z toho plyne, že podniky mohou mít přímý stimul přenést na spotřebitele efektivnost v podobě vyššího objemu výroby a nižších cen, která snižuje mezní náklady, zatímco takovýto přímý stimul nemají, pokud jde o efektivnost, která snižuje fixní náklady. Proto je pravděpodobnější, že spotřebitelé získají přiměřený podíl na nákladové účinnosti v případě snížení variabilních nákladů, než v případě snížení fixních nákladů.

99.

Skutečnost, že podniky jsou stimulovány k přenesení určitého druhu nákladové účinnosti, nutně neznamená, že k přenesení dojde v plné výši. Skutečná míra přenesení výhod závisí na tom, nakolik spotřebitelé reagují na změny ceny, tj. na elasticitě poptávky. Čím větší změnu poptávky vyvolá snížení cen, tím větší je míra přenesení. To vyplývá ze skutečnosti, že k čím většímu dodatečnému prodeji dojde po snížení ceny v důsledku zvýšení objemu výroby, tím je pravděpodobnější, že tyto prodeje budou vynahrazovat ztrátu výnosu zapříčiněného nižší cenou plynoucí ze zvýšení objemu výroby. Neexistuje-li cenová diskriminace, dotýká se snížení cen všech jednotek, které podnik prodává, v tomto případě je mezní výnos nižší než cena získaná za mezní produkt. Pokud dotyčné podniky mohou účtovat různým spotřebitelům rozdílné ceny, tj. provádět cenovou diskriminaci, z přenesení budou mít prospěch obvykle pouze spotřebitelé citliví na cenu (88).

100.

Je nutno přihlédnout rovněž k tomu, že růst efektivnosti se často netýká celé nákladové struktury dotyčného podniku. V tomto případě je dopad na ceny pro spotřebitele omezený. Pokud např. dohoda umožňuje stranám snížit výrobní náklady o 6 %, ale výrobní náklady tvoří pouze jednu třetinu nákladů, na jejichž základě se cena určuje, dopad na cenu výrobku představuje 2 % za předpokladu, že dojde k přenesení v plné výši.

101.

Velmi důležité je konečně posoudit vyváženost dvou protikladných sil plynoucích z omezení hospodářské soutěže a nákladové účinnosti. Na jedné straně zvýšení tržní síly zapříčiněné omezující dohodou poskytuje dotyčným podnikům možnost a stimul ke zvyšování cen. Na druhé straně, určité druhy nákladové účinnosti, které jsou brány v úvahu, mohou dát dotyčným podnikům podnět ke snížení ceny, viz bod 98. Účinky těchto dvou protikladných sil musí být navzájem vyvážené. V tomto ohledu budiž připomenuto, že podmínka týkající se přenesení výhod na spotřebitele zahrnuje klouzavou stupnici. Pokud dohoda zapříčiní značné snížení soutěžního omezení, kterým strany čelí, jsou obvykle nezbytné mimořádně velké nákladové účinnosti, aby došlo k dostatečnému přenesení výhod.

102.

Přenesení výhod na spotřebitele může mít rovněž podobu kvalitativní efektivnosti, např. nových a zdokonalených výrobků, které představují pro spotřebitele dostatečnou hodnotu, aby vynahradily protisoutěžní účinky dohody, včetně růstu cen.

103.

Takovéto posouzení nutně vyžaduje posouzení hodnoty. Je obtížné přisoudit dynamické efektivnosti tohoto druhu přesnou hodnotu. Základní cíl posouzení však zůstává týž, a to zjistit celkový dopad dohody na spotřebitele na relevantním trhu. Podniky žádající o výhodu čl. 81 odst. 3 musí doložit, že spotřebitelé získají vyrovnávající výhody (viz body 57 a 86).

104.

Dostupnost nových a zdokonalených výrobků představuje důležitý zdroj prospěchu spotřebitelů. Pokud zvýšení hodnoty plynoucí z takového zdokonalení překračuje újmu v důsledku zachování nebo zvýšení ceny zapříčiněného omezující dohodou, jsou spotřebitelé na tom lépe než bez dohody a požadavek čl. 81 odst. 3 týkající se přenesení výhod na spotřebitele je obvykle splněn. Pokud pravděpodobným dopadem dohody bude zvýšení cen pro spotřebitele na relevantním trhu, je nutné pečlivě posoudit, zda proklamovaná efektivnost vytváří pro spotřebitele na tomto trhu skutečnou hodnotu, aby vynahradila nepříznivé účinky omezení hospodářské soutěže.

105.

Podle čtvrté podmínky čl. 81 odst. 3 nesmí dohoda podnikům umožňovat vyloučení soutěže ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených. Ochrana soutěžení a proces hospodářské soutěže jsou upřednostněny před potenciálním růstem efektivnosti ve prospěch hospodářské soutěže, který by mohl plynout z omezujících dohod. Poslední podmínka čl. 81 odst. 3 potvrzuje skutečnost, že soupeření mezi podniky je základní hnací silou hospodářské efektivnosti, včetně dynamické efektivnosti v podobě inovací. Jinými slovy, vlastním cílem článku 81 je chránit proces hospodářské soutěže. Je-li hospodářská soutěž vyloučena, soutěžní proces skončí a krátkodobý růst efektivnosti je převážen dlouhodobými ztrátami, které plynou mimo jiné z výdajů vynaložených na udržení postavení (vyhledávání renty), nesprávného přidělení zdrojů, omezených inovací a vyšších cen.

106.

Pojem uvedený v čl. 81 odst. 3 týkající se vyloučení hospodářské soutěže ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených, je autonomním pojmem práva Společenství specifickým pro čl. 81 odst. 3 (89). Při uplatňování tohoto pojmu je však nutno vzít v úvahu vztah mezi článkem 81 a článkem 82. Podle ustálené judikatury nemůže použití čl. 81 odst. 3 bránit použití článku 82 Smlouvy (90). Protože články 81 i 82 sledují jako cíl zachování účinné hospodářské soutěže na trhu, vyžaduje soudržnost, aby se čl. 81 odst. 3 vykládal tak, že je vyloučeno použití tohoto ustanovení na omezující dohody, které představují zneužití dominantního postavení (91)  (92). Ne všechny omezující dohody uzavřené podnikem s dominantním postavením však představují zneužití tohoto postavení. Tak tomu je např. v případě, kdy dominantní podnik je stranou společného podniku, který není zcela funkční (93), což se sice považuje za omezení soutěže, ale zároveň zahrnuje významné spojení aktiv.

107.

Zda je hospodářská soutěž vyloučena ve smyslu poslední podmínky čl. 81 odst. 3, závisí na úrovni hospodářské soutěže, která existovala před uzavřením dohody, a na dopadu omezující dohody na hospodářskou soutěž, tj. omezení soutěže, které dohoda sebou přináší. Čím více byla hospodářská soutěž na dotčeném trhu již dříve oslabena, tím menší je další omezení potřebné pro vyloučení soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 3. Čím větší je mimoto omezení hospodářské soutěže způsobené dohodou, tím větší je pravděpodobnost, že hospodářská soutěž je vyloučena k podstatné části výrobků tímto dotčených.

108.

Uplatňování poslední podmínky čl. 81 odst. 3 vyžaduje realistickou analýzu různých zdrojů hospodářské soutěže na trhu, úroveň soutěžních omezení, která tyto zdroje způsobují smluvním stranám dohody, a dopad dohody na toto soutěžní omezení. Je nutno posoudit skutečnou i potenciální hospodářskou soutěž.

109.

Ačkoli podíly na trhu jsou důležité, nelze rozsah zbývajících zdrojů skutečné hospodářské soutěže posoudit výlučně na základě tržního podílu. Obvykle se požaduje rozsáhlejší kvalitativní a kvantitativní analýza. Musí se přezkoumat schopnost skutečných konkurentů soutěžit a jejich stimul k soutěži. Pokud se např. soutěžitelé potýkají s kapacitními omezeními nebo mají relativně vysoké výrobní náklady, bude jejich reakce na konkurenci nutně omezená.

110.

Při posuzování dopadu dohody na hospodářskou soutěž je důležité prozkoumat rovněž její vliv na různé parametry hospodářské soutěže. Poslední podmínka pro výjimku podle čl. 81 odst. 3 není splněna, pokud dohoda vylučuje soutěž v jednom z jejích nejvýznamnějších projevů. Tak tomu je zejména tehdy, pokud dohoda vylučuje cenovou soutěž (94) nebo soutěž s ohledem na inovace a vývoj nových výrobků.

111.

Dopad dohody umožní pochopit skutečné tržní chování smluvních stran. Pokud po uzavření dohody smluvní strany provedly a zachovaly značný růst cen nebo se podílely na jiném jednání, které naznačuje značný stupeň tržní síly, signalizuje to, že strany nejsou vystaveny skutečnému konkurenčnímu tlaku a že hospodářská soutěž byla vyloučena ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

112.

Také soutěžní chování v minulosti může signalizovat dopad dohody na budoucí soutěžní chování. Podnik může být s to vyloučit soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 3 uzavřením dohody se soutěžitelem, který byl v minulosti „individualistickým podnikem“ (95). Takováto dohoda může změnit soutěžní pobídky a možnosti soutěžitele, a tím odstranit významný zdroj hospodářské soutěže na trhu.

113.

V případech, které se týkají rozdílných výrobků, tj. výrobků, které jsou odlišné v očích spotřebitelů, může dopad dohody záviset na soutěžním vztahu mezi výrobky prodávanými smluvními stranami dohody. Pokud podniky nabízejí odlišné výrobky, soutěžní omezení, které jednotlivé výrobky vyvolávají navzájem, se liší podle stupně jejich nahraditelnosti. Proto je třeba zvážit, jaký je stupeň nahraditelnosti výrobků nabízených smluvními stranami, tj. jaké je soutěžní omezení, které výrobky navzájem vyvolávají. Čím více jsou výrobky smluvních stran dohody blízkými substituty, tím je pravděpodobnější omezující účinek dohody. Jinými slovy, čím více zastupitelné výrobky jsou, tím je pravděpodobnější změna, kterou dohoda přinese s ohledem na omezení hospodářské soutěže na trhu a tím je pravděpodobnější, že je vyloučena hospodářská soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků.

114.

Ačkoli zdroje skutečné hospodářské soutěže jsou obvykle nejdůležitější, jelikož je lze nejsnadněji ověřit, zvážit je třeba i zdroje potenciální hospodářské soutěže. Posouzení potenciální hospodářské soutěže vyžaduje analýzu překážek vstupu na trh, s kterými se setkávají podniky, které na relevantním trhu ještě nesoutěží. Tvrzení smluvních stran, že překážky vstupu na trh jsou malé, je nutno doložit informacemi o zdrojích potenciální hospodářské soutěže a strany musí rovněž zdůvodnit, proč tyto zdroje představují skutečný konkurenční tlak pro smluvní strany.

115.

Při posuzování překážek vstupu na trh a reálné možnosti vstupu nových soutěžitelů na trh ve značném měřítku je důležité prozkoumat mimo jiné:

116.

Výše uvedené zásady lze ukázat na hypotetických příkladech, kterými však nemají být stanoveny nějaké prahy:

Firma A je pivovar s podílem na trhu ve výši 70 % zabývající se prodejem piva v restauracích a na jiných prodejních místech. V posledních 5 letech firma A zvýšila svůj podíl na trhu z 60 %. Na trhu jsou další čtyři soutěžitelé B, C, D a E s tržními podíly ve výši 10 %, 10 %, 5 % a 5 %. V poslední době nedošlo k žádnému novému vstupu na trh a po změně cen u firmy A následovaly obecně i změny u jejich konkurentů. Firma A uzavře dohody s 20 % prodejních míst, na která připadá 40 % objemu prodeje, jimiž se smluvní strany zavazují, že po dobu 5 let budou nakupovat pivo pouze u firmy A. Dohody zvýší náklady a sníží výnosy ostatních soutěžitelů, kteří jsou vyloučeni z nejatraktivnějších prodejen. Vzhledem k postavení firmy A na trhu, které se v minulých letech upevnilo, neexistenci nových vstupů na trh a již tak slabému postavení ostatních soutěžitelů je pravděpodobné, že soutěž na trhu je vyloučena ve smyslu čl. 81 odst. 3.

Lodní dopravci A, B, C a D, kteří společně mají na relevantním trhu podíl více než 70 %, uzavřou dohodu o koordinaci jízdních řádů a sazeb. Po provedení dohody se ceny zvýší o 30 % až 100 %. Existují čtyři další dodavatelé, z nichž největší má podíl na relevantním trhu ve výši 14 %. V posledních letech nedošlo k novému vstupu na trh a smluvní strany dohody po zvýšení cen nepřišly o svůj významný podíl na trhu. Stávající soutěžitelé neuvedli na trh žádné nové významné kapacity a nedošlo k žádnému novému vstupu na trh. Na základě postavení stran na trhu a s ohledem na neexistenci odezvy ostatních soutěžitelů na jejich společné jednání lze přiměřeně dospět k závěru, že smluvní strany dohody nejsou vystaveny skutečnému konkurenčnímu tlaku a že dohoda jim umožňuje vyloučit soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 3.

Podnik A je výrobcem elektrických spotřebičů pro profesionální uživatele s podílem na relevantním vnitrostátním trhu ve výši 65 %. Podnik B je konkurenčním výrobcem s podílem na trhu ve výši 5 %, který vyvinul nový typ motoru, který je výkonnější, přičemž má nižší spotřebu elektrického proudu. Podniky A a B uzavřou dohodu, kterou zřídí společný výrobní podnik vyrábějící nový motor. Podnik B se zaváže, že společnému podniku udělí výhradní licenci. Společný podnik spojuje novou technologii podniku B s účinnou výrobou a kontrolou jakosti podniku A. Existuje jeden další velký konkurent s 15 % podílem na trhu. Dalšího soutěžitele s podílem na trhu ve výši 5 % nedávno převzal podnik C, velký mezinárodní výrobce konkurenčních elektrických spotřebičů, který sám vlastní účinné technologie. Podnik C dosud nepůsobil na trhu hlavně kvůli skutečnosti, že spotřebitelé vyžadují přítomnost a servis na místě. Převzetím získal podnik C přístup k servisní organizaci potřebné k proniknutí na trh. Vstup podniku C pravděpodobně zajistí, aby soutěž nebyla vyloučena.