NATO (Organizace Severoatlantické smlouvy)

Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO neboli Atlantická aliance) je mezivládní vojenská aliance, která vznikla na základě Severoatlantické smlouvy. Ta je známá také jako Washingtonská smlouva a byla podepsána 4. dubna 1949. Účelem NATO je zaručit svobodu a bezpečnost svých členů politickými a vojenskými prostředky.

Struktura NATO se v zásadě skládá ze dvou částí:

• z civilní, administrativní složky, která zahrnuje:
  • Severoatlantickou radu, kterou tvoří stálé delegace zemí NATO,
  • skupinu pro jaderné plánování,
  • mezinárodní personál v ústředí NATO v Bruselu, a
• z vojenské složky, kterou tvoří:
  • Vojenský výbor NATO, který radí Severoatlantické radě v otázkách vojenské strategie,
  • Velitelství spojeneckých sil pro operace, které je zodpovědné za vojenské aktivity NATO,
  • Velitelství spojeneckých sil pro transformaci, které se stará o plánování obrany a rozvoj schopností.

NATO se sídlem v Bruselu má po postupném rozšiřování 31 členů:

• duben 1949: Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Spojené království a Spojené státy (12 zakládajících členů),
• únor 1952: Řecko a Turecko,
• květen 1955: Západní Německo (po sjednocení Německa v roce 1990 se členem stala celá země),
• květen 1982: Španělsko,
• březen 1999: Česká republika, Maďarsko a Polsko,
• březen 2004: Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko,
• od 1. dubna 2009: Albánie a Chorvatsko,
• od 5. června 2017: Černá Hora,
• od 27. března 2020: Severní Makedonie,
• od 4. dubna 2023: Finsko.

EU a NATO, které mají 22 společných členských zemí, spolupracují obzvláště úzce od roku 2003 (kdy byla uzavřena dohoda Berlín plus, která EU za určitých podmínek umožňuje přístup k prostředkům a schopnostem NATO) a navazují tak na spolupráci v oblasti obrany, která se dříve rozvíjela mezi NATO a dnes již neexistující Západoevropskou unií.

Mezi nedávné příklady úzké spolupráce NATO a EU patří:

• v oblasti námořní bezpečnosti operace Námořních sil Evropské unie ve Středomoří IRINI, která spolupracovala s operací NATO Sea Guardian,
• Blízký východ, kde se EU angažuje jako nevojenský partner, přičemž všech 27 členských států je partnery, zatímco NATO podporuje globální koalici proti Islámskému státu.

Závazky členských států EU a spolupráce v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky jsou konzistentní se závazky, které tyto země mají v rámci NATO.

VIZ TAKÉ

• Kolektivní obrana
• Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP)
• Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
• Společná zahraniční a bezpečnostní politika a společná bezpečnostní a obranná politika
• Stálá strukturovaná spolupráce
• Společná bezpečnostní a obranná politika EU (shrnutí)
• Vojenská operace Evropské unie ve Středomoří (operace Námořních sil Evropské unie ve Středomoří IRINI) (shrnutí)
• Tvorba společné bezpečnostní a obranné politiky (Evropská služba pro vnější činnost)
• Eunavfor Med (Námořní síly Evropské unie – Středomořská operace Irini)
• Globální koalice proti Islámskému státu (web)
• Organizace Severoatlantické smlouvy – NATO (web)
• Operace Sea Guardian (web)
• Vztahy s Evropskou unií (web).