Žaloba na náhradu škody

Žaloba na náhradu škody je přímá žaloba podaná u Tribunálu Evropské unie (EU) jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou (včetně členského státu EU), která se domáhá náhrady škody způsobené orgány nebo institucemi EU nebo jejich zaměstnanci při výkonu své funkce, která vyplývá z jejich správní nebo legislativní činnosti.

Článek 268 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že pravomoc Soudního dvora Evropské unie je výlučná ve sporech týkajících se náhrady škody vůči EU. Jinými slovy, není možné žalovat EU u vnitrostátních nebo mezinárodních soudů členských států.

Druhý a třetí odstavec článku 340 SFEU se týkají odpovědnosti EU za veřejnoprávní delikty (nebo křivdy) ve formě žaloby na náhradu škody vůči EU. Uvádějí, že v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států musí EU nahradit škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu své funkce.

Ačkoli je žaloba na náhradu škody v zásadě určena k přiznání náhrady utrpěné škody, může být také zaměřena pouze na určení odpovědnosti EU, a to prostřednictvím mezitímního rozsudku (předběžného opatření vydaného v přechodné fázi, kdy škodu ještě nelze vyčíslit). Tato žaloba je samostatným opravným prostředkem, zejména ve vztahu k žalobě na neplatnost nebo žalobě pro nečinnost. Nepřípustnost žaloby na neplatnost proto sama o sobě neznamená nepřípustnost žaloby na náhradu škody.

Žaloba na náhradu škody musí být podána do pěti let od vzniku škodné události. Promlčecí lhůta může být přerušena v jedné ze dvou situací:

• pokud je podán návrh na zahájení řízení u Soudního dvora nebo Tribunálu,
• pokud oběť předem podá žádost u příslušné instituce.

V druhém případě musí být žádost podána do dvou měsíců, nebo pokud dotčená instituce nereaguje, za podmínek stanovených pro podání žaloby pro nečinnost. Podání opravného prostředku u vnitrostátního soudu není důvodem pro přerušení promlčecí lhůty.

Pokud jde o rozhodování Soudního dvora o přípustnosti žaloby, to je podmíněno jednak tím, že škoda je přičitatelná orgánu, a jednak tím, že ji způsobil orgán nebo jeho zaměstnanec při výkonu své funkce.

Pokud jde o hmotněprávní podmínky pro uplatnění mimosmluvní odpovědnosti EU, musí žalobce prokázat, že kumulativně převažují všechny tři následující prvky:

• protiprávní jednání orgánů nebo jejich zaměstnanců z hlediska práva EU (jednání spočívající v pozitivním jednání nebo opomenutí či zdržení se jednání),
• existence skutečné a jisté škody,
• existence příčinné souvislosti mezi jednáním a tvrzenou škodou.

VIZ TAKÉ

• Žaloba pro nečinnost
• Zrušení
• Opravný prostředek
• Soudní dvůr Evropské unie
• Instituce Evropské unie
• Právo EU
• Tribunál
• Členské státy
• Pravomoci Soudního dvora (Evropský parlament).