EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 18.12.2023
COM(2023) 796 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Celounijní posouzení návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu
Významný krok směrem k ambicióznějším cílům v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 v rámci Zelené dohody pro Evropu a plánu RePowerEU
1ÚVOD – AKTUALIZOVANÉ INTEGROVANÉ VNITROSTÁTNÍ PLÁNY V OBLASTI ENERGETIKY A KLIMATU: VÝZNAMNÝ KROK K PLNĚNÍ CÍLŮ ZELENÉ DOHODY A PLÁNU REPOWEREU
Poslední roky jasně ukázaly, že je třeba, aby EU pokračovala ve svém úsilí o dosažení klimatické neutrality a o vybudování odolného energetického systému a konkurenceschopného a udržitelného hospodářství a aby pokrok v této oblasti urychlila. Nové globální teplotní rekordy a častější extrémní projevy počasí jsou důkazem zrychlování klimatické krize. Kromě pandemie ohrožuje energetickou bezpečnost, cenovou dostupnost energií a hospodářskou stabilitu v Evropě také návrat války na evropský kontinent a nejhorší světová energetická krize za poslední desetiletí. V reakci na tyto hrozby EU podnikla rozhodné kroky urychlením provádění Zelené dohody pro Evropu a v rekordně krátké době zavedla balíček „Fit for 55“ a plán REPowerEU. Nyní nastal čas, aby Unie společně s členskými státy tyto závazky splnila a zároveň podpořila domácnosti a podniky a zajistila, aby ekonomika EU byla odolná a schopná obstát v budoucnosti.
Od roku 2018 používají členské státy EU nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu
jako základ komplexního systému správy pro splnění cílů a úkolů EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a pro vybudování odolné energetické unie, která bude schopna čelit budoucím výzvám.
Vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu jsou pro členské státy hlavním nástrojem strategického politického plánování, který popisuje, jakým způsobem budou plnit cíle a úkoly stanovené v energetické unii a jak budou pokračovat v cestě k dosažení klimatické neutrality a odolnosti do roku 2050. Poskytují krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou předvídatelnost investic a jsou klíčovým nástrojem pro mobilizaci masivních investic potřebných k dosažení společného cíle klimatické neutrality. Plány pomáhají zajistit, aby transformace EU byla sociálně spravedlivá, zajišťovala energetickou bezpečnost a cenovou dostupnost energií.
Na konci roku 2019 předložily členské státy své konečné vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. V roce 2023 své vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu poprvé přezkoumaly a aktualizovaly, aby splnily zvýšené cíle a úkoly v oblasti energetiky a klimatu v rámci Zelené dohody pro Evropu, evropského právního rámce pro klima, balíčku „Fit for 55“ a plánu REPowerEU na rok 2022. Aktualizované plány zohledňují zvýšené nároky na odolnější energetickou unii, včetně důsledků války na Ukrajině, a odrážejí mezinárodní závazky EU vyplývající z Pařížské dohody.
V návaznosti na četné globální výzvy, které se objevily v posledních letech, Komise rovněž zřídila Nástroj pro oživení a odolnost s cílem vybudovat udržitelnější a odolnější ekonomiky EU. Na základě 23 kapitol plánu REPowerEU přijatých jako součást plánů členských států pro oživení a odolnost a 27 revidovaných plánů pro oživení a odolnost bude více než 42 % (275 miliard EUR) z celkové revidované alokace Nástroje pro oživení a odolnost určeno na financování investic a reforem podporujících ekologickou transformaci a plán REPowerEU. Tyto reformy přímo přispívají k dosažení cílů vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Aktualizovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu musí plně prozkoumat synergie s plány pro oživení a odolnost.
Aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu poskytují členským státům správný rámec pro plnění jejich závazků a dosažení cílů pro rok 2030, jimiž jsou čisté domácí snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 55 %, dosažení minimálního 42,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů s cílem dosáhnout 45 % a snížení konečné spotřeby energie na úrovni EU o 11,7 %.
Díky důkladným plánům se může transformace v oblasti klimatu a energetiky stát strategií hospodářského růstu našeho kontinentu, která bude slučitelná s ekonomickou budoucností, jež bude stabilní, inovativní a prosperující a která bude vytvářet odolná pracovní místa, jež obstojí i v budoucnu. V opakovaném dialogu s členskými státy o jejich aktualizovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu se Komise znovu a více zaměří na konkurenceschopnost, inovace a investice v rámci energetické unie, včetně zjednodušeného regulačního prostředí.
Komise nyní posoudila 21 návrhů aktualizovaných plánů, které členské státy předložily do poloviny listopadu
. Přestože většina členských států své návrhy aktualizovaných plánů již předložila, Komise vyjadřuje politování nad značným zpožděním při předkládání několika návrhů plánů, které proces značně ohrozilo, a vyzývá všechny členské státy, aby dodržely lhůtu pro předložení konečných plánů v červnu 2024.
Z posouzení Komise vyplývá, že členské státy jsou na správné cestě, ale stále přetrvávají nedostatky v ambicích, které jim brání dosáhnout nedávno dohodnutých vyšších cílů a úkolů pro rok 2030 v oblasti klimatu a energetiky. Vzhledem k tomu, že mezi dokončením balíčku „Fit for 55“ a předložením návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu uplynula krátká doba, není tato skutečnost překvapivá. Poznatky získané v rámci konstruktivního a opakujícího se postupu členských států a Komise při přípravě návrhů vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu budou užitečné při určování osvědčených postupů a v případech, kdy je třeba přijmout další opatření.
Společně s tímto sdělením Komise zveřejňuje individuální posouzení a doporučení
pro 21 členských států. Tato doporučení se zabývají chybějícími prvky, které by měly být v konečných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu zohledněny, aby členským státům pomohly splnit nejnovější cíle v oblasti klimatu a energetiky vyplývající z balíčku „Fit for 55“ a plánu REPowerEU.
V souladu s evropským právním rámcem pro klima Komise rovněž posoudila společné ambice a pokrok 27 členských států při plnění cíle EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a společný pokrok v oblasti přizpůsobování se změně klimatu. Na základě posouzení souladu vnitrostátních opatření s těmito cíli vydala Komise soubor doporučení členským státům, která jsou součástí tohoto balíčku politik.
Rámeček 1. Hlavní zjištění z posouzení návrhů aktualizovaných plánů.
·I přes výrazné snížení emisí skleníkových plynů v posledních letech se odhaduje, že čisté emise skleníkových plynů v roce 2030 budou o 51 % nižší než v roce 1990, což je o čtyři procentní body méně než cíl 55 % stanovený v právním rámci pro klima. Ačkoli opatření Unie pomáhají členským státům dosáhnout těchto cílů, je třeba, aby členské státy zavedly dostatečné politiky a opatření v oblasti dopravy, budov a odpadů v zemědělství a posílily pohlcování uhlíku. Toto dodatečné úsilí je nutné k odstranění nedostatků při dosahování cílů podle nařízení o „sdílení úsilí“ a nařízení o LULUCF.
·Podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie by mohl v roce 2030 na úrovni Unie dosáhnout 38,6 % až 39,3 %. To je výrazně více než 32 % stanovených ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie (RED II), ale méně než závazný cíl 42,5 %, přičemž společnou snahou je dosáhnout cíle 45 % stanoveného v revidované směrnici RED II z roku 2023. Jen velmi málo členských států předložilo příspěvek, který je v souladu s jejich očekávaným vnitrostátním příspěvkem podle nařízení o správě a revidované směrnice RED II.
·V oblasti energetické účinnosti by konečná spotřeba energie na úrovni Unie v roce 2030 mohla dosáhnout 814,3 Mtoe, což by představovalo snížení o 5,8 % oproti projekcím pro rok 2030. Tato hodnota je nižší než úroveň konečné spotřeby energie 956 Mtoe stanovená ve směrnici o energetické účinnosti z roku 2018, je však vyšší než 763 Mtoe, což odpovídá snížení o 11,7 % oproti projekcím pro rok 2030, jak je stanoveno v přepracované směrnici o energetické účinnosti z roku 2023. Dostatečnou úroveň ambicí, pokud jde o spotřebu primární energie, konečnou spotřebu energie nebo obojí, má pouze několik členských států.
·Energetická bezpečnost je v jednotlivých návrzích plánů řešena velmi odlišně. Dovoz energie z Ruska do EU se výrazně snížil, přičemž například podíl dovozu ruského zemního plynu na dovozu do EU klesl během prvních deseti měsíců roku 2023 z přibližně 45 %, které představoval v roce 2021, na 15 %. Podrobné plány pro diverzifikovaný přístup k plynu nebo nízkouhlíkovým zdrojům energie však uvádějí pouze některé členské státy. Do budoucna není dostatečně pokryta strana poptávky v odvětví elektřiny a skladování energie, přestože význam flexibility roste. Jen málo členských států uvedlo, jak hodlají řešit postupný pokles spotřeby ropy a jeho důsledky pro energetickou bezpečnost a ropnou infrastrukturu.
·Všechny členské státy začaly postupně opouštět fosilní paliva pro výrobu energie, zejména tuhá fosilní paliva, ale pouze několik z nich již přestalo používat uhlí a ne všechny plánují přestat používat uhlí před rokem 2030. Zdá se, že některé členské státy ustupují od svých předchozích závazků v plánech spravedlivé územní transformace, které Komise schválila v roce 2022. Pokud jde o dotace na fosilní paliva, je nutné společné úsilí členských států, aby byl stanoven jasný a důvěryhodný harmonogram jejich postupného ukončení.
·Většina členských států považuje využívání flexibility a odezvy na straně poptávky za klíčový prvek vnitřního trhu s energií, který zajistí rychlé rozšíření energie z obnovitelných zdrojů, a některé členské státy navrhly jasné vnitrostátní cíle na podporu využívání těchto služeb. V řadě plánů však stále chybí jasné cíle a komplexní regulační rámce pro posílení elektrizačních soustav za účelem integrace obnovitelných zdrojů energie a technologických inovací na podporu využívání zařízení flexibility.
·Pro řešení energetické chudoby musí naprostá většina členských států ještě stanovit jasné cíle a metodu pro definici a posouzení zranitelných domácností. Stejně tak nejsou dostatečně prozkoumány synergie se strukturálními politikami v oblasti energetiky, zejména s opatřeními v oblasti energetické účinnosti a silnějším rámcem pro posílení postavení spotřebitelů s cílem zmírnit energetickou chudobu.
·Vzhledem ke všem těmto výzvám se Komise znovu a důrazněji zaměří na výzkum, inovace a konkurenceschopnost, včetně přípravy kvalifikované pracovní síly. Komise bude spolupracovat s členskými státy na přípravě jejich vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu s cílem provést reformy, které mají zajistit cenovou dostupnost čisté energie pro občany a domácnosti. V těchto plánech je zapotřebí věnovat větší pozornost konkurenceschopnosti a inovacím ve zjednodušeném regulačním prostředí, aby podniky v EU mohly navrhovat, rozvíjet a rozšiřovat výrobní kapacity pro čisté technologie a zajistit dodávky komponentů a materiálů v celém hodnotovém řetězci v souladu s aktem o průmyslu pro nulové čisté emise a evropským aktem o kritických surovinách.
·V plánech stále chybí především důkladné posouzení investičních potřeb podpořené konkrétními opatřeními k přilákání soukromých finančních prostředků, neboť většina investic potřebných k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky musí pocházet ze soukromých zdrojů.
·Pokud jde o podporu spravedlivé transformace, členské státy poskytly pouze částečné posouzení socioekonomických dopadů transformace v oblasti klimatu a energetiky na jednotlivce, domácnosti a podniky a související politiky a opatření často postrádají strategickou a výhledovou vizi.
·Zajištění pilířů energetické unie vyžaduje také odolnost vůči fyzickým dopadům klimatu. V konečných plánech je třeba věnovat více úsilí analýze příslušných zranitelných míst a rizik v oblasti klimatu, zahrnout cíle v oblasti přizpůsobení se změně klimatu napříč všemi rozměry energetické unie a sladit je s pevnými politikami a opatřeními.
2POSOUZENÍ NÁVRHŮ AKTUALIZOVANÝCH INTEGROVANÝCH VNITROSTÁTNÍCH PLÁNŮ V OBLASTI ENERGETIKY A KLIMATU
2.1Celounijní posouzení návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu ve vztahu k cílům a úkolům v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 napříč pěti rozměry energetické unie
2.1.1Dekarbonizace
Návrhy aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nás přibližují k dosažení cíle EU snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030. Je však zřejmé, že členské státy musí vynaložit další úsilí, aby doplnily opatření EU o adekvátní politiky, které by umožnily odstranit zbývající nedostatky. Na základě informací uvedených v návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu se odhaduje, že čisté emise skleníkových plynů v roce 2030 budou o 51 % nižší než v roce 1990, což je o čtyři procentní body méně než cíl 55 % stanovený v právním rámci pro klima. Při zohlednění celého příspěvku odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) přesahujícího limit 225 Mt CO2 ekv. by snížení dosáhlo 51,7 %. Předpokládá se, že podle trajektorie uvedené v návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu se nepodaří dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Ačkoli emise skleníkových plynů v EU od roku 1990 klesly o 32,5 %, z analýzy předpokládaných emisí skleníkových plynů v návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu vyplývá, že je třeba změnit tempo. Snižování emisí do roku 2030 musí nyní probíhat téměř trojnásobným tempem oproti průměrnému ročnímu snižování dosaženému v posledním desetiletí.
Návrhy aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu jsou krokem správným směrem k dosažení vyšších ambicí podle nařízení o „sdílení úsilí“, ale v konečných vnitrostátních plánech je třeba ještě vyřešit značné nedostatky. Podle nařízení o „sdílení úsilí“ se musí emise z vnitrostátní dopravy (kromě letecké), budov, zemědělství, drobného průmyslu a odpadů do roku 2030 snížit oproti roku 2005 o 40 %. Z agregace dostupných projekcí vyplývá, že emise by se měly do roku 2030 snížit o 33,8 % (oproti úrovni z roku 2005), což je o 6,2 procentního bodu méně, než je cíl EU. Mezi státy, které neočekávají, že by se od svého vnitrostátního cíle stanoveného v nařízení o „sdílení úsilí“ na rok 2030 odchýlily, jsou pouze Chorvatsko, Řecko, Maďarsko, Lucembursko, Portugalsko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko, a to bez ohledu na flexibilitu, kterou by mohly v rámci nařízení o „sdílení úsilí“ využít. Současně jen několik členských států ve svých plánech a projekcích zohledňuje nový systém obchodování s emisemi (ETS 2) (Kypr, Česko, Estonsko, Francie, Maďarsko, Litva, Rumunsko). Systém ETS 2, který se vztahuje zejména na paliva používaná ke spalování v budovách a silniční dopravě, bude dalším podnětem k dosažení cílů nařízení o „sdílení úsilí“.
Většina návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nevykazuje dostatečné ambice a opatření v oblasti půdy. Jen velmi málo členských států uvádí konkrétní cestu k dosažení svých vnitrostátních cílů čistého pohlcení nebo dostatečná opatření na pomoc zemědělcům, lesníkům a dalším zúčastněným stranám při vytváření udržitelných obchodních modelů v souladu s těmito cíli. Agregace projekcí LULUCF ukazuje, že při celkových čistých pohlceních by stále vznikl rozdíl přibližně 40 až 50 Mt CO2 ekv. oproti cíli snížit emise do roku 2030 o 310 Mt CO2 ekv.. Mimořádné obavy nadále panují v případě Česka, Estonska, Finska a Francie, kde může mít celkový klesající trend čistých pohlcení do roku 2025 dopad na dosažení cílů pro rok 2030, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU. Jiné plány naopak vykazují správné ambice, pokud jde o kvantifikaci dopadů různých politik a opatření na zmírnění změny klimatu (Litva), a cenné politiky, jako jsou cíle v oblasti zavodňování nebo obnovy rašelinišť (Dánsko, Španělsko, Nizozemsko a Německo). Téměř všechny členské státy musí zlepšit své monitorování, vykazování a ověřování s cílem zajistit spolehlivost a lepší integraci politiky revidovaných právních předpisů. V neposlední řadě by měla být do plánů lépe začleněna biologická rozmanitost, obnova přírody a řešení vycházející z přírody s cílem posílit propady uhlíku a odolnost. Ke zlepšení tohoto stavu přispěje i účinné provádění nařízení EU o produktech, které nezpůsobují odlesňování.
Nedostatečné snižování emisí v oblasti dopravy vyžaduje další specializovaná opatření. Celkový cíl týkající se emisí skleníkových plynů v odvětví dopravy obsahuje pouze několik plánů (Estonsko, Nizozemsko, Švédsko). Přesto většina členských států zahrnula širokou škálu opatření, od elektrifikace dopravy přes zavádění bezemisní infrastruktury pro silnice, železnice, přístavy a letiště až po opatření na podporu přechodu na jiný druh dopravy, včetně přechodu na veřejnou dopravu a tzv. měkkou mobilitu. Snížením emisí výfukových plynů tato opatření přinesou také přímé výhody v podobě zlepšení kvality ovzduší. Všechny členské státy zahrnuly opatření týkající se zavádění elektromobility, přičemž některé z nich (např. Španělsko a Nizozemsko) zahrnuly zvláštní cíle pro elektromobily do roku 2030. Některé členské státy (např. Itálie, Francie, Německo) však stále uplatňují režimy podpory pro vozidla na fosilní paliva. Několik plánů navíc neobsahovalo konkrétní opatření na podporu výroby a zavádění udržitelných leteckých paliv, která by přispěla k nařízení o iniciativě pro letecká paliva ReFuelEU. K udržitelné mobilitě přispívají také kapitoly REPowerEU členských států v rámci vnitrostátních plánů pro oživení a odolnost a konečné vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly být v souladu s těmito investicemi a reformami.
Pokud jde o opatření týkající se jiných emisí než emisí CO2, které v roce 2021 představovaly 30 % emisí podle nařízení o „sdílení úsilí“, je úsilí uvedené v návrzích vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu smíšené. Plány Chorvatska, Dánska, Francie, Německa, Litvy a Nizozemska se zabývají poměrně ucelenou škálou zdrojů emisí jiných než CO2. Jasné cíle pro jiné emise než emise CO2 v oblasti nakládání s odpady a emisí ze zemědělství stanovila také Litva. Jiné země, například Estonsko, Maďarsko, Slovinsko a Rumunsko, by však potřebovaly přijmout dodatečná opatření ke snížení emisí jiných než CO2.
Na úrovni EU celkové emise v zemědělství stagnují, i když z vnitrostátních plánů je patrná větší diverzifikace. Přestože plány obsahují komplexní soubor politik a opatření a v několika případech také konkrétní cíle v oblasti snižování emisí ze zemědělství, zdá se, že předpokládané emise klesají velmi pomalu, a to i s ohledem na jejich stagnaci v posledním desetiletí. To vyžaduje další opatření k řešení emisí ze zemědělství a kvantifikaci jejich očekávaného dopadu. Při dokončování svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu by členské státy měly lépe popsat synergie se svými vnitrostátními strategickými plány společné zemědělské politiky a vysvětlit integrovaný vnitrostátní přístup ke zvýšení úsilí.
Konečné vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu mohou být posíleny dalším zkoumáním přínosů politik v oblasti životního prostředí, zejména v oblasti znečištění ovzduší, vody a oběhového hospodářství. Více než polovina návrhů plánů neobsahuje požadované informace o dopadu politik na předpokládané emise hlavních látek znečišťujících ovzduší, které jsou regulovány podle směrnice o národních závazcích ke snížení emisí, ani o sladění národního programu omezování znečištění ovzduší s programy v oblasti energetiky a klimatu. Podobně by většině plánů prospělo začlenit zásady a postupy politik v oblasti vodního hospodářství a oběhového hospodářství, a to pro jejich potenciál snižovat emise skleníkových plynů a podporovat strategickou autonomii a přizpůsobování se změně klimatu. Plány by měly zohlednit i jiné postupy oběhového hospodářství, než je nakládání s odpady, včetně ekodesignu a oběhových obchodních modelů, s cílem účinněji předcházet emisím skleníkových plynů a snižovat je.
Ačkoli z plánů členských států vyplývá určitý závazek podporovat konkurenceschopnost průmyslu v rámci celého procesu dekarbonizace, členské státy nevyužívají plně rámec vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu k vypracování komplexní integrované strategie. Zhruba polovina plánů však takovou strategii alespoň nastiňuje. Většina členských států do svých plánů zahrnula opatření na zavádění vodíku a na zlepšení energetické účinnosti energeticky náročných průmyslových odvětví, v některých případech spojená s plány pro oživení a odolnost.
Zachycování a ukládání uhlíku nutně přispěje k dosažení klimatické neutrality, zejména v případě emisí z těžko dekarbonizovatelných průmyslových procesů, u nichž může podpořit konkurenceschopnost průmyslu. Osm členských států (Belgie, Česko, Dánsko, Francie, Řecko, Itálie, Litva a Nizozemsko) poskytlo projekce očekávaného množství zachycených emisí CO2, a to již od roku 2025 (agregováno na 15,2 Mt CO2 ročně). Celkem členské státy plánují do roku 2030 zachytit 34,1 Mt CO2 ročně, z toho 5,1 Mt CO2 z biogenních zdrojů. Pro srovnání: celková kapacita pro injektáž odhadovaná členskými státy do roku 2030 činí 39,3 Mt ročně. Několik aktualizovaných plánů odráží potřebu vybudovat síť potrubí pro CO2.
Konference COP 28, která navázala na Klimatický pakt z Glasgow, poskytla silný impuls k odklonu od fosilních paliv a k postupnému zrušení dotací na fosilní paliva a schválila rozhodnutí ztrojnásobit celosvětovou kapacitu energie z obnovitelných zdrojů a zdvojnásobit celosvětový průměr roční míry zvyšování energetické účinnosti do roku 2030. Návrhy aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu potvrzují, že všechny členské státy začaly postupně ukončovat využívání tuhých fosilních paliv, zejména pro výrobu energie. Některé členské státy již uhlí nepoužívají a několik z nich se zavázalo, že do roku 2030 uhlí postupně přestanou využívat. Některé členské státy (například Chorvatsko, Německo a Rumunsko) však plánují využívat tuhá fosilní paliva i po roce 2030.
Dotace na fosilní paliva zůstávají hlavní překážkou přechodu na čistou energii a omezují schopnost EU plnit své cíle v oblasti klimatu. Stejně jako jiné dotace, které škodí životnímu prostředí, jsou v rozporu s uplatňováním zásady „znečišťovatel platí“ a narušují tržní mechanismy. Na základě analýzy Komise je nezbytné společné úsilí všech členských států, aby vysvětlily, jakým způsobem plánují postupně ukončovat dotace na fosilní paliva, a aby stanovily jasný a důvěryhodný harmonogram jejich rychlého postupného ukončení a zároveň přijaly doplňková opatření potřebná k ochraně zranitelných domácností a zajištění konkurenceschopnosti.
V konečných plánech je třeba věnovat více úsilí analýze příslušných zranitelných míst a rizik v oblasti klimatu, zahrnout cíle v oblasti přizpůsobení se změně klimatu napříč všemi rozměry energetické unie a sladit je s pevnými politikami a opatřeními. Pouze Finsko, Lucembursko a Španělsko analyzovaly nejvýznamnější zranitelná místa a rizika v oblasti klimatu a navrhly související politiky a opatření. Dále pouze Řecko, Lucembursko a Španělsko řádně popsaly souvislost mezi cíli energetické unie a přizpůsobením se změně klimatu. Pouze pět členských států (Finsko, Francie, Řecko, Lucembursko a Portugalsko) uskutečnilo prostřednictvím svých adaptačních politik a opatření dostatečné kroky k dosažení svých vnitrostátních strategických cílů. Většina členských států dostatečně podrobně nepopsala své politiky a opatření týkající se hospodaření s vodou a dopadů sezónního nedostatku vody, horka, sucha nebo povětrnostních jevů na výrobu energie a narušení dodávek energie.
V konečných plánech by měly být posíleny prvky snižování rizika katastrof. Většina členských států uvedla určité informace o vazbách mezi svými vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu a rámci pro řízení rizika katastrof, které se týkají například plánů rizikové připravenosti pro odvětví elektřiny, zohlednění kybernetických bezpečnostních rizik a zahrnutí rizik pro bezpečnost dodávek. Kypr, Estonsko, Slovensko a Nizozemsko se tímto aspektem nezabývaly.
2.1.2Energie z obnovitelných zdrojů
Unie má vytvořeny všechny nezbytné podmínky pro to, aby zůstala konkurenceschopným globálním hráčem, a již nyní vede světové úsilí v oblasti zavádění obnovitelných zdrojů energie. Unie je v současné době odhodlána zvýšit svůj celkový cíl v oblasti energie z obnovitelných zdrojů na nejméně 42,5 % a usilovat o dosažení 45 % do roku 2030.
Úroveň ambicí, které členské státy předložily, odpovídá podílu energie z obnovitelných zdrojů na úrovni Unie v rozmezí 38,6 % až 39,3 % do roku 2030. To je výrazně více než 32 % stanovených ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie (RED II), avšak méně než závazný podíl 42,5 % stanovený v revidované směrnici RED II. Úsilí některých členských států, které přesahuje rámec toho, co je požadováno, nestačí k tomu, aby vyvážilo příspěvky těch států, které plány nepředložily, nebo těch, které nedosahují požadované úrovně ambicí. V důsledku toho v EU-27 existují rozdíly v ambicích a členské státy musí zvýšit své příspěvky v konečných aktualizovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, aby společně dosáhly závazného cíle EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030.
Mezi příspěvky členských států k cíli EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie, jak byly předloženy, a podílem energie z obnovitelných zdrojů, který vyplývá ze vzorce v příloze II nařízení o správě, existují velké rozdíly
. Pouze sedm členských států (Dánsko, Španělsko, Estonsko, Řecko, Itálie, Litva a Lucembursko) předložilo příspěvek, který je v souladu s jejich očekávaným vnitrostátním příspěvkem nebo jej převyšuje.
Téměř všechny členské státy uvedly trajektorie technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030 a v některých případech až do roku 2040 a 2050, přičemž mnohé z nich kladou velký důraz na větší využívání výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména větrné a solární energie. Například Litva a Estonsko plánují dosáhnout v roce 2030 100% podílu obnovitelné energie ve svém odvětví elektřiny a Dánsko očekává, že tento podíl dokonce překročí a dosáhne 117 %. Mnoho členských států si uvědomuje význam solární energie a plánuje podpořit její využívání především v sektoru bydlení prostřednictvím pobídek a zjednodušených povolovacích řízení. Jedná se o významný příspěvek k cílům Strategie EU pro solární energii
. Pouze Portugalsko stanovilo orientační cíl ve výši 0,2 GW pro rozvoj energie z oceánů, který má přispět k dosažení cíle 1 GW energie z oceánů do roku 2030.
Členské státy se vyzývají, aby do svých konečných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zahrnuly chybějící trajektorie, důkladné plánování a cílové instalované kapacity pro zavádění technologií obnovitelných zdrojů na příštích deset let s výhledem do roku 2040. Je to důležité zejména pro větrnou energii v souvislosti s cíli Akčního plánu pro větrnou energii
.
Členské státy ve svých návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v různé míře podrobně popisují politiky a opatření. Pro zajištění tržně orientovaného zavádění energie z obnovitelných zdrojů je nezbytné odstranit překážky pro smlouvy o nákupu elektřiny. Například Estonsko a Španělsko se pomocí těchto smluv snaží podpořit soukromé investice do zavádění obnovitelné energie.
Pokud jde o usnadnění vydávání povolení pro obnovitelné zdroje energie, několik členských států do svých plánů zahrnulo opatření ke zjednodušení postupů vydávání povolení zřízením jednotného digitálního kontaktního místa (např. Kypr), sloučením jednotlivých povolení do jednoho (např. Nizozemsko) a zvýšením přídělu zdrojů pro orgány vydávající povolení (např. Finsko). Dále mají některé členské státy připraveny důkladné návrhy plánů na podporu vymezení oblastí urychlujících využívání obnovitelných zdrojů energie (např. Estonsko, Chorvatsko, Itálie a Portugalsko). Některé členské státy rovněž poskytly informace o zmapování konkrétních technologií (např. větrná energie ve Švédsku).
Přibližně polovina návrhů plánů obsahuje cíle nebo projekce
zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na vytápění a chlazení, které jsou jednoznačně v souladu se závazným zvýšením
. Dále pouze šest plánů obsahuje příslušné cíle pro dálkové vytápění a chlazení, šest uvádí cíl pro budovy a pouze pět plánů předkládá cíl pro podíl obnovitelné energie v průmyslu. V několika plánech jsou jako hlavní příspěvek k podílu obnovitelných zdrojů energie na vytápění a chlazení zdůrazněna tepelná čerpadla, nicméně je zapotřebí více informací o umožnění integrace mezi elektrickou energií a sítěmi pro vytápění a chlazení. V různých částech několika návrhů plánů jsou zmíněny geotermální zdroje energie, zejména pro vytápění a chlazení (např. Francie, Německo, Maďarsko, Slovensko), ale bez výraznějších podrobností o opatřeních k jejich využití.
Většina členských států uvádí trajektorie podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, zatímco pouze některé (např. Česko, Francie) poskytují informace o trajektorii snižování intenzity emisí skleníkových plynů v dopravě. Jen velmi málo členských států (např. Itálie) přizpůsobilo své plány novým cílům stanoveným v revidované směrnici RED II a změnám ve struktuře cílů.
V poptávkových odvětvích lze navíc stále nalézt značný neprozkoumaný potenciál k další podpoře kapacity elektrolyzérů pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů a souvisejících produktů, a to i prostřednictvím mezinárodních partnerství pro dovoz vodíku v souladu s cíli plánu REPowerEU. Několik členských států však plánuje v této oblasti podniknout další kroky. Například Německo již uzavřelo dohodu s Norskem, která umožňuje dlouhodobý dovoz vodíku z obnovitelných zdrojů. Jen v Dánsku, Německu, Nizozemsku, Španělsku a Portugalsku se plánuje vybudovat kapacitu elektrolyzérů o celkovém výkonu 38 až 40 GW, a podpořit tak výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů.
Většina členských států výslovně neuvádí vnitrostátní opatření, která zajišťují udržitelnost bioenergie a pokrývají kritéria udržitelnosti stanovená v přepracované směrnici RED II. Většina návrhů plánů se ve svých projekcích zabývá poptávkou po dodávkách biomasy v jednotlivých odvětvích do roku 2030 nebo dokonce do roku 2040 a nabídkou biomasy podle výchozích surovin a původu. Jen velmi málo členských států se však odvolává na zásadu kaskádového využívání. Většina návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nezahrnuje domácí dodávky lesní biomasy pro energetické účely v letech 2021–2030, ani předpokládané využití lesní biomasy k výrobě energie podle revidovaného nařízení o LULUCF, zejména v letech 2026–2030. Téměř všechny členské státy se zmiňují o biometanu, ale pouze necelá polovina členských států vyčíslila své vnitrostátní cíle v oblasti biometanu pro rok 2030, což v součtu činí pouze přibližně 15 miliard m3
. Nejrychleji rostoucí trh s biometanem představuje Francie, která má dobře propracovaný rámec pro rozvoj biometanu. Itálie i Dánsko uvádějí množství v celkové výši více než jedné třetiny celkového objemu EU, což umožňuje další snížení dovozu fosilního plynu do roku 2030.
2.1.3Energetická účinnost
V rámci balíčku „Fit for 55“ a plánu REPowerEU si EU stanovila cíl snížit do roku 2030 spotřebu energie o 11,7 % oproti projekcím referenčního scénáře EU pro rok 2020, jak je stanoveno v nedávno přijaté směrnici o energetické účinnosti (přepracovaná směrnice o energetické účinnosti). V porovnání s touto novou úrovní ambicí byla spotřeba energie v EU v roce 2021 o 31,9 % vyšší než orientační cíl pro spotřebu primární energie do roku 2030 a o 26,9 % vyšší než závazný cíl pro konečnou spotřebu energie do roku 2030.
Většina členských států ve svých návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu předkládá vnitrostátní příspěvky k cílům EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2030, ale pouze několik členských států navrhuje dostatečnou úroveň ambicí buď v oblasti spotřeby primární energie (např. Německo a Nizozemsko), nebo v oblasti konečné spotřeby energie (např. Estonsko a Rumunsko), případně v obou oblastech (např. Česko, Francie, Itálie, Litva) v souladu s přepracovanou směrnicí o energetické účinnosti.
Na základě předložených vnitrostátních příspěvků členských států
se očekává, že EU dosáhne v roce 2030 úrovně konečné spotřeby energie ve výši 814,3 Mtoe, což je méně než úroveň konečné spotřeby energie 956 Mtoe stanovená ve směrnici o energetické účinnosti z roku 2018, ale více než 763 Mtoe podle přepracované směrnice o energetické účinnosti. To odpovídá snížení o 5,8 % oproti projekcím pro rok 2030, což je výrazně méně než snížení o 11,7 % stanovené v přepracované směrnici o energetické účinnosti. Tento pokles je především výsledkem úsilí členských států, které se zavázaly k dalšímu snižování spotřeby energie do roku 2030. Toto úsilí však nestačí k tomu, aby vyvážilo příspěvky těch členských států, které nemají dostatečné ambice nebo které ve svých návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nestanovily vnitrostátní příspěvky v oblasti energetické účinnosti.
Podle předběžného agregovaného posouzení panují na cestě k dosažení cílů EU v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 značné rozdíly, a to jak v oblasti spotřeby primární energie, tak i konečné spotřeby energie. V případě spotřeby primární energie rozdíl oproti orientačnímu cíli EU pro rok 2030 činí 75 Mtoe. V případě konečné spotřeby energie rozdíl oproti závaznému cíli Unie pro rok 2030 činí 53,1 Mtoe.
Konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu budou muset zahrnovat ambicióznější příspěvky k energetické účinnosti pro rok 2030 a uvádět jasné trajektorie snižování spotřeby energie. Je nezbytné, aby členské státy rovněž lépe definovaly celkové vnitrostátní politické rámce, z nichž budou vycházet vnitrostátní příspěvky, a stanovily tak důvěryhodný plán k dosažení navržené úrovně ambicí EU. To se týká zejména plnění povinných úspor energie, přičemž bude třeba zohlednit také revidovanou výši kumulativních úspor energie v konečné spotřebě, jichž má být dosaženo do roku 2030, a příkladnou úlohu veřejného sektoru a podrobně uvést příslušné informace týkající se plánovaného snížení spotřeby energie ze strany všech veřejných orgánů a renovace veřejných budov.
Strategie Unie v oblasti energetické účinnosti je založena na zásadě „energetická účinnost v první řadě“
, podle níž je energetická účinnost hlavní prioritou při tvorbě všech politik. Je důležité, aby konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu podrobněji popisovaly, jakým způsobem budou členské státy tuto zásadu uplatňovat. V návrhu kyperského aktualizovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu je zásada energetické účinnosti zohledněna ve více oblastech politiky, zatímco Řecko, Španělsko, Litva, Lucembursko a Rumunsko ji ve svých návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů zohlednily alespoň v některých oblastech politiky. Zároveň několik návrhů plánů tuto zásadu nezmiňuje vůbec.
Plán EU pro dosažení cíle v oblasti klimatu a balíček „Fit for 55“ stanoví v sektoru budov vizi, jak do roku 2050 dosáhnout fondu budov s nulovými emisemi
. Současný cyklus aktualizace vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu je pro členské státy příležitostí k aktualizaci jejich dlouhodobých strategií renovací z roku 2020. Aktualizované ambice by měly zahrnovat stanovení průběžných milníků pro roky 2030 a 2040 a ukazatelů, jako je celková spotřeba energie v sektoru budov, emise skleníkových plynů a míra renovace. Tyto ambice by měly být podpořeny dostatečnými politikami, opatřeními a finanční podporou s ohledem na kapacity odvětví a hlavní překážky.
Úroveň ambicí ve svých dlouhodobých strategiích renovací zatím aktualizovaly pouze Kypr, Řecko, Lucembursko a Nizozemsko. Tyto země také důsledně a systematicky zohledňují přepracovanou směrnici o energetické účinnosti, revidovanou směrnici o obnovitelných zdrojích energie a připravovanou směrnici o energetické náročnosti budov. Nizozemsko zvyšuje úroveň ambicí stanovenou v rámci milníku pro dekarbonizaci budov do roku 2030 a 2050. Lucembursko a Řecko předložily revidované ambice v oblasti úspor energie a Kypr předložil nová a aktualizovaná opatření. Většina členských států však odkazuje pouze na hlavní aspekty dlouhodobých strategií renovací z roku 2020. Proto je třeba, aby členské státy ve svých konečných aktualizovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu jasněji popsaly politiky a opatření související s budovami a uvedly jejich kvantitativní odhad z hlediska financování, nákladů a dopadů na úspory energie a emisí.
2.1.4Energetická bezpečnost
V posledních dvou letech byl zvláště zdůrazněn význam strategického plánování pro rozměr energetické bezpečnosti energetické unie. Energetická bezpečnost je v posuzovaných návrzích plánů řešena velmi odlišně, což znesnadňuje komplexní analýzu na úrovni EU. Konečným aktualizovaným vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu by prospělo používání harmonizovanějších ukazatelů, jak je uvedeno i v pokynech vydaných Komisí v prosinci 2022.
V roce 2021 zemní plyn stále představoval 24 % primárního energetického mixu EU. Hlavním dodavatelem plynu do EU bylo Rusko, které v roce 2021 zajišťovalo přibližně 45 % dovozu do EU. Po ruské válečné invazi na Ukrajinu se Rusko během prvních deseti měsíců roku 2023 podílelo na celkovém dovozu plynu do EU 15 %, tj. 32 miliard m3. Podle návrhů aktualizovaných plánů se má zvýšit vnitrostátní těžba plynu v Chorvatsku, Itálii a na Slovensku. Tyto země spolu s Rumunskem rovněž plánují zvýšit kapacity podzemních zásobníků plynu nebo propojení plynovodů, což posílí bezpečnost dodávek plynu do EU.
Pouze některé členské státy uvádějí ve svých plánech dostatečné podrobnosti k zajištění diverzifikovaného portfolia dodavatelů plynu (např. Finsko, Itálie, Portugalsko), i když v několika případech stanovily vysoké ambice v oblasti rozvoje obnovitelných a nízkouhlíkových plynů (např. Dánsko, Francie a Itálie v případě biometanu). Pokud jde o rizika a připravenost na krize v odvětví zemního plynu, Evropská komise konstatuje, že v době vypracování tohoto dokumentu se některé členské státy opozdily s předložením společných a vnitrostátních posouzení rizik, plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze, a vyzývá je, aby své plány předložily co nejdříve
.
Pokud jde o dodávky elektřiny, je třeba, aby většina členských států ve svých konečných aktualizovaných plánech podrobně popsala a řešila dopad postupného nahrazování elektráren na fosilní paliva (většinou uhelných a plynových) obnovitelnými zdroji energie (zejména větrnými a solárními), a to především na stabilitu jejich elektrizační soustavy, včetně dopadů na propojené členské státy. Většina členských států se navíc zabývá výrobou elektřiny, ale jen málo z nich dostatečně posuzuje stranu poptávky. Klíčem k integraci intermitentních obnovitelných zdrojů energie do energetického systému jsou řešení v oblasti flexibility, jako je skladování energie a odezva na straně poptávky. Je pozitivní, že některé členské státy, jako například Španělsko, stanovily jasné plány a cíle pro skladování energie.
V některých členských státech hraje klíčovou úlohu při plnění cílů dekarbonizace a zajišťování energetické bezpečnosti jaderná energie. V současné době využívá jadernou energii k výrobě nízkouhlíkové elektřiny dvanáct členských států s celkovou instalovanou kapacitou 97 GWe. Podle návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu devět členských států zvažuje nebo plánuje prodloužení životnosti svých stávajících jaderných zdrojů a jedenáct členských států zvažuje nasazení nové jaderné energie. Deset členských států rovněž vyjádřilo možný zájem o nasazení technologií malých modulárních reaktorů, aby podpořily stabilitu a cenovou dostupnost svého energetického mixu.
Pokud jde o bezpečnost dodávek, Česko, Finsko a Slovensko si v zájmu diverzifikace dodavatelského řetězce jaderné energie zajistily alternativní dodávky jaderného paliva a výrazně snížily svou závislost na Rusku v oblasti dodávek jaderného paliva a služeb jaderného palivového cyklu.
Hlavním zdrojem energie v EU zůstává ropa, která v roce 2021 tvořila 34 % primárního energetického mixu. Očekává se, že podíl ropy na skladbě zdrojů energie v EU se do roku 2030 mírně sníží a do roku 2040 se sníží výrazněji. Pouze několik plánů (např. Francie) obsahuje prognózy vnitrostátní spotřeby ropy do roku 2030 a jen málo z nich posuzuje přiměřenost ropné infrastruktury po roce 2030 (přístavy, rafinérie, ropovody a zásoby ropy) pro očekávanou změnu poptávky po ropě v důsledku dekarbonizace.
Některé členské státy uvádějí, že pro integraci obnovitelných zdrojů energie do sítě je nezbytná digitalizace, nicméně klíčovým požadavkem pro bezpečný a robustní energetický systém bude kybernetická bezpečnost. Je proto pozitivní, že několik členských států (např. Španělsko) zahrnulo do svých návrhů aktualizovaných plánů odpovídající odkazy na směrnici NIS 2, nebo dokonce rozpracovalo další opatření.
2.1.5Vnitřní trh s energií
Vzhledem k vyššímu cíli EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a potřebě umožnit spotřebitelům rychle využívat výhod, které přináší, bude dokončení integrovaného trhu s energií v EU zásadním přínosem. Vzhledem k podnětům k urychlení integrace energetického systému a povinnostem zakotveným ve směrnici (EU) 2019/944 o elektřině a nověji v revidované směrnici RED II budou muset členské státy zavést vhodné politiky a zajistit využívání zdrojů flexibility, jako je odezva na straně poptávky a skladování. Plný a neomezený přístup na trh s těmito službami musí být doprovázen realizačními projekty a jasnými regulačními rámci.
Několik návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zahrnuje strategie k odstranění přetrvávajících deformací cen a překážek na trhu, aby se podpořila nediskriminační účast nových účastníků na trhu a aby se na trzích s energií zohlednily různé zdroje flexibility. Většina návrhů aktualizovaných plánů klade důraz zejména na zásadní opatření ke zvýšení flexibility prostřednictvím využívání odezvy na straně poptávky, inteligentních sítí a agregátorů. Jedním z takových příkladů je Řecko, kde je v návrhu plánu zahrnuto zavádění skladování energie. V Dánsku a Portugalsku jsou navržena opatření zaměřená na podporu inteligentního nabíjení elektromobilů. Jasné vnitrostátní cíle pro řešení flexibility stanovilo také Švédsko. Několik členských států ve svých návrzích plánů zmiňuje digitalizaci jako faktor umožňující další integraci energie z obnovitelných zdrojů a rozšíření sítě.
Ve většině aktualizovaných plánů členských států však stále chybí jasné vnitrostátní cíle pro flexibilitu energetického systému. Tam, kde zahrnuty jsou, se vnitrostátní cíle liší z hlediska přizpůsobivosti a měřitelnosti. Celkově lze říci, že ačkoli řada členských států ve svých plánech stanovila opatření k odstranění překážek na trhu, některým z nich stále chybí jasné cíle a harmonogram pro jejich dosažení, zejména časový rámec, v němž bude jejich trh s elektřinou plně konkurenceschopný a liberalizovaný. Rovněž je třeba přijmout konkrétní opatření pro zavedení služeb agregace a flexibility pořizovaných provozovateli přenosových a distribučních soustav.
Aby se evropští občané mohli zapojit do těchto strukturálních změn, je nezbytné posílit postavení spotřebitelů a jejich úlohu při přechodu na čistou energii. Například litevští provozovatelé distribučních soustav podporují rámec pro aktivní zákazníky a Lucembursko vytváří platformu pro energetické údaje, která má být doprovodným nástrojem skutečné účasti spotřebitelů na trhu s energií. Většina návrhů aktualizovaných plánů však postrádá dostatečně podrobné údaje (dopady a kvantitativní cíle) o opatřeních na podporu vlastní spotřeby a rámci umožňujícím rozvoj společenství pro obnovitelné zdroje a sdílení energie, jakož i zavádění technologických inovací pro účinnější využívání energie.
Vzhledem k nedávné energetické krizi musí vnitřní trh s energií poskytovat dostatečnou ochranu zranitelným spotřebitelům a domácnostem. Proto je třeba, aby všechny konečné aktualizované plány v tomto ohledu posílily svá opatření. Většina členských států stále nemá jasnou definici energetické chudoby nebo by měla provést řádné posouzení počtu domácností trpících energetickou chudobou a případně stanovit cíl pro snížení počtu těchto domácností. V návrzích plánů lze vyzdvihnout několik osvědčených postupů, jako je například definice energetické chudoby zakotvená v zákoně ve Francii nebo probíhající úsilí o vypracování metody definování energetické chudoby na Slovensku.
Ve většině vnitrostátních plánů stále chybí strukturální politiky a opatření na zmírnění energetické chudoby, zejména opatření v oblasti energetické účinnosti a dekarbonizace na podporu zranitelných skupin a zdroje financování, včetně Sociálního klimatického fondu.
Nezbytným předpokladem pro zvýšení odolnosti a integrace evropského energetického systému je spolehlivé a dostatečné propojení. V tomto směru se evropský rámec ukázal jako přínosný a členské státy dosáhly značného pokroku při zvyšování přeshraniční kapacity. Všechny členské státy v návrzích plánů uznávají důležitost dosažení nebo udržení 15% cíle propojení elektroenergetických soustav.
Pokud jde o přeshraniční regionální spolupráci, z požadovaných čtyřiceti bilaterálních dohod o bezpečnosti dodávek plynu mezi sousedními členskými státy jich bylo podepsáno a do posuzovaných návrhů plánů zahrnuto pouze osm, což odráží strukturální zranitelnost architektury EU v oblasti bezpečnosti dodávek
. V návrzích aktualizovaných plánů chybí podrobnosti o stavu těchto dohod a dotčené členské státy se vyzývají, aby pokračovaly v úsilí o urychlení těchto jednání.
Ve většině návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu je zmíněn pokrok při dokončování několika projektů společného zájmu. K dosažení a udržení úrovně propojení s ohledem na cíle pro rok 2030 je však stále zapotřebí významná aktivita. Některé členské státy (např. Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Maďarsko, Lucembursko, Nizozemsko, Slovensko a Slovinsko) již cíl EU splnily nebo jej dokonce překročily. Jiné se ve svých návrzích plánů zavazují rozvíjet propojení se sousedními zeměmi investicemi do nových přenosových kapacit a propojovacích vedení, zejména v regionech, které jsou historicky závislé na jediném dodavateli a nyní usilují o větší diverzifikaci. Některé členské státy (např. Estonsko, Finsko, Itálie a Portugalsko) navíc plánují diverzifikovat svůj energetický mix realizací společných projektů týkajících se vodíkové infrastruktury.
2.1.6Výzkum, inovace, konkurenceschopnost a dovednosti
Nyní je více než kdy jindy důležité zintenzivnit opatření v oblasti výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti ve všech členských státech, aby bylo možné splnit cíle EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a zajistit odolné, oběhové a dekarbonizované evropské hospodářství. K tomu je potřeba vytvořit atraktivní ekonomické příležitosti pro průmysl a podniky ve zjednodušeném regulačním prostředí a vytvářet pracovní místa, jež obstojí i v budoucnu. Proto by bylo vhodné, aby se konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu více zaměřily na tento rozměr energetické unie.
Většina členských států ve svých návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu uvádí vnitrostátní strategie a opatření na podporu výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti. Naprosté většině z nich však chybí úkoly a cíle týkající se financování, které by stanovily konkrétní směry do roku 2030 a 2050 s cílem urychlit zavádění konkrétních čistých technologií a podpořit přechod na oběhové hospodářství pro nulové čisté emise. S výjimkou Dánska, Německa, Estonska, Francie a Litvy chybí v návrzích aktualizovaných plánů konkrétní opatření, která by pomohla rozšířit výrobu technologií, zařízení a komponent pro čistou energii a zajistit odolnost dodavatelských řetězců členských států.
Je rovněž nezbytné prozkoumat, jak mohou vnitrostátní energetika a klima pomoci vytvořit zjednodušené regulační prostředí, které by přilákalo investice do čistých technologií a usnadnilo jejich zvýšené zavádění na jednotném trhu. Je rovněž důležité, aby Unie a členské státy společně zajistily, že při transformaci v oblasti energetiky a klimatu, kdy se postupně přestane využívat fosilní energie, budou k dispozici čisté energetické alternativy za přijatelné ceny. Vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu jsou důležitým nástrojem, jak zajistit, aby například v souvislosti s potřebou významných investic do elektrické sítě před rokem 2030 probíhal dialog o reformách a dalších opatřeních, která zajistí přístup podniků a domácností k čisté energii za přijatelné ceny. Komise má v úmyslu využít iterativního procesu s členskými státy ohledně jejich vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu k tomu, aby se těmito otázkami začaly zabývat.
Většina plánů informuje o regionální spolupráci v oblasti výzkumu a inovací v rámci programu Horizont Evropa a strategického plánu pro energetické technologie, ale nestanovuje měřitelné cíle, kterých má být prostřednictvím společných projektů dosaženo. Mezi dobré příklady nicméně patří plány Dánska prozkoumat spolupráci se severskými zeměmi v oblasti CCS/CCU, spolupráce Španělska a Portugalska na společném výzkumném centru pro skladování energie a plán Lucemburska spolupracovat s ostatními zeměmi BeNeLuxu na výzkumu a inovacích v oblasti vodíku.
Celkově v návrzích aktualizovaných plánů členských států chybí opatření a finanční prostředky na provádění akčního plánu EU pro digitalizaci energetického systému
. Existují však i pozitivní příklady, jako jsou plány Itálie na výzkum kybernetické bezpečnosti v odvětví elektřiny, projekt společného zájmu Slovenska a Česka („ACON Smart Grids“) týkající se digitalizace distribuční soustavy a opatření Portugalska zaměřená na rozšíření inteligentních měřičů a rozvoj inteligentních sítí.
Pro přechod na čistou energii je čím dál důležitější řešit nedostatek dovedností, jak je uvedeno v několika iniciativách Komise, včetně Paktu pro dovednosti a návrhu aktu o průmyslu pro nulové čisté emise, jehož součástí jsou akademie dovedností. Některé členské státy, například Dánsko, Španělsko, Estonsko, Portugalsko a Slovensko, jasně určily odvětví, v nichž je třeba zaměřit opatření na změnu kvalifikace či prohlubování dovedností. Většina členských států však nepředložila cíle nebo opatření, na něž by byly vyčleněny finanční prostředky k řešení nedostatků v oblasti dovedností zjištěných ve strategických odvětvích.
2.2Investice do konkurenceschopné Zelené dohody pro Evropu
Aby bylo možné dosáhnout ambiciózních cílů pro rok 2030, bude nutné výrazně zvýšit investice, přičemž se očekává, že veřejné zdroje budou omezené. Ve své zprávě o strategickém výhledu z roku 2023 Komise odhadla, že k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a plánu REPowerEU je zapotřebí dodatečných ročních investic ve výši 620 miliard EUR.
Většina členských států ve svých návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nepředkládá přehled očekávaných celkových investic potřebných na období 2020–2030. Devět členských států (Kypr, Španělsko, Francie, Maďarsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemsko a Rumunsko) uvádí alespoň částečný odhad investičních potřeb. Žádný členský stát neuvádí odhad rozdílu mezi těmito potřebami a dostupnými zdroji financování. Přesto několik členských států uvádí investiční potřeby související s energetikou v odvětví stavebnictví, průmyslu a dopravy. Jen málo z nich uvádí očekávané investiční potřeby v odvětví zemědělství, které by zemědělcům pomohly při budování udržitelných obchodních modelů. Úroveň informací poskytnutých členskými státy v návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které jsou v současné době součástí plánů, celkově neumožňuje agregovat investiční potřeby na úrovni EU.
Spolehlivé odhady investičních potřeb a jejich makroekonomických dopadů jsou ještě důležitější v souvislosti s navrhovanou reformou pravidel unijní správy ekonomických záležitostí, kdy podle návrhu Komise budou muset být vnitrostátní střednědobé fiskálně-strukturální plány v souladu s aktualizovanými vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu.
Vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu představují příležitost prozkoumat způsoby, jak zlepšit regulační prostředí s cílem přilákat soukromé investice, a zároveň zvážit, jak využít veřejné prostředky (vnitrostátní zdroje a zdroje financování EU) k posílení soukromých investic. Mimo jiné to zahrnuje i způsob, jakým členské státy využijí Nástroj pro oživení a odolnost, politiku soudržnosti (včetně Fondu pro spravedlivou transformaci), společnou zemědělskou politiku, Inovační fond a Modernizační fond na podporu cílů vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Značné příjmy navíc přinese dražba povolenek v rámci systému EU ETS, která by měla rovněž podpořit transformaci v oblasti klimatu.
V konečných aktualizovaných plánech je třeba dále doplnit informace o zdrojích financování, protože jen málo členských států poskytuje informace o typu zdrojů (veřejné vs. soukromé, unijní vs. vnitrostátní). Pouze některé členské státy se navíc výslovně zabývají otázkou přilákání soukromých investic. Významnými výjimkami jsou Estonsko a Itálie, které uvádějí opatření na podporu rozvoje rizikového kapitálu, Lucembursko, které plánuje využít veřejné finance k mobilizaci soukromých investic, a finské testovací platformy a inovační ekosystémy.
Je nezbytné, aby členské státy ve svých konečných aktualizovaných plánech plně zohlednily reformy a investice v oblasti energetiky a klimatu, které jsou zahrnuty v dalších příslušných nástrojích financování EU, zejména v národních plánech pro oživení a odolnost, včetně kapitol REPowerEU. Na základě 27 revidovaných plánů pro oživení a odolnost a 23 kapitol REPowerEU budou podpořeny investice a reformy napříč různými rozměry energetické unie, přičemž například na energeticky účinné renovace budov bude vyčleněno více než 46 miliard EUR, a to navíc k částce 66 miliard EUR stanovené v původních plánech pro oživení a odolnost. Mezi další příklady patří modernizace více než 3 000 km vedení přenosové a distribuční elektrické sítě a investice do výroby vodíku z obnovitelných zdrojů ve výši více než 2,5 miliardy EUR.
Členské státy by měly zvážit, zda mohou při dokončování a/nebo provádění vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu využít také Nástroj pro technickou podporu, který může poskytnout odborné znalosti a kapacity na podporu provádění politik a opatření v těchto plánech, a to i pro identifikaci a mobilizaci hlavních zdrojů financování.
2.3Spravedlivá transformace
Zajištění spravedlivé transformace v oblasti klimatu a energetiky má zásadní význam pro zajištění spravedlivého sdílení přínosů tohoto procesu a zmírnění negativních dopadů. Je to nezbytné k zajištění trvalé podpory veřejnosti pro provádění ambiciózních reforem, které se dotknou všech oblastí hospodářství.
Členské státy dosud poskytly pouze částečné posouzení socioekonomických dopadů transformace v oblasti klimatu a energetiky na jednotlivce, domácnosti a podniky. Dopady politik a opatření souvisejících s transformací na rozdělení příjmů, tvorbu, přeměnu a zánik pracovních míst a energetickou chudobu jsou v návrzích plánů diskutovány jen zřídka. Celkově neobsahují odpovídající kvantitativní analýzu ani dostatečně nezohledňují distribuční dopady na různé skupiny obyvatelstva. Žádný z plánů navíc neobsahuje dostatečné informace pro přípravu budoucích sociálních klimatických plánů ani informace o tom, jak bude zajištěn soulad mezi oběma plány.
Analýza plánů ukazuje, že většina z nich postrádá komplexní soubor cílených politik, které by řešily sociální dopady transformace a její dopady na zaměstnanost. Obsažené politiky jsou ve skutečnosti většinou nejednotné a často se zabývají pouze negativními dopady transformace v uhelných a uhlíkově náročných regionech. Většina plánů pouze částečně zdůrazňuje synergie mezi různými nástroji a fondy, které podporují spravedlivou transformaci, včetně Fondu pro spravedlivou transformaci, který je podmíněn účinným prováděním transformace.
Sedm členských států (Chorvatsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie a Slovensko) odložilo své závazky k postupnému ukončení využívání fosilních paliv, zatímco čtyři členské státy (Kypr, Estonsko, Finsko a Rumunsko) se ve svých přijatých plánech spravedlivé územní transformace o těchto závazcích nezmiňují. V některých případech není jasné, jaký to bude mít dopad na plánovaná opatření.
Členské státy se proto vyzývají, aby ve svých konečných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu posílily vypracování komplexních vnitrostátních strategií spravedlivé transformace podložených důkazy. Kromě toho by členské státy měly také poskytnout další informace o politikách spravedlivé transformace, a to včetně opatření, která již byla oznámena v rámci prvního monitorování doporučení Rady ohledně zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu.
Z výzkumu vyplývá, že transformace v oblasti klimatu a energetiky ovlivňuje ženy jinak než muže: ženy jsou nedostatečně zastoupeny v odvětvích, která by měla mít z transformace prospěch (zelená pracovní místa), a častěji se potýkají s dopravní a energetickou chudobou. Mohou však být také hnací silou této transformace vzhledem k rozdílům v chování, pokud jde o spotřebu energie a emise skleníkových plynů. Z tohoto důvodu je důležité posílit ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu genderové hledisko spravedlivé transformace. Pouze čtyři plány se zabývají rovností žen a mužů v energetické politice a obsahují související závazky a opatření (Česko, Španělsko, Malta a Portugalsko). Tři z nich obsahují také závazky (Česko, Španělsko, Malta) a pouze Španělsko zahrnulo konkrétní politiky.
2.4Účast veřejnosti, místních a regionálních aktérů a úloha přeshraniční regionální spolupráce ve prospěch komplexního plánu pro všechny
Nařízení o správě a povinnost členských států podle Aarhuské úmluvy vyžadují včasnou a inkluzivní účast veřejnosti na přípravě vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, včetně návrhů těchto plánů.
Většina členských států uspořádala konzultace s veřejností o návrzích plánů, ale kvalita konzultačních procesů se liší a mnohé z nich nezahrnovaly všechny výše uvedené povinnosti. Plány především obsahují málo podrobností o komunikačních kanálech, které byly použity k oslovení veřejnosti, a o metodách použitých k zapojení širokého spektra zájmových skupin, včetně sociálních partnerů a řadových občanů. V mnoha plánech chybí přiměřené lhůty, které by veřejnosti umožnily vyjádřit své názory.
Většina návrhů plánů neobsahuje shrnutí názorů veřejnosti a způsob jejich zohlednění. Podrobnosti o informacích poskytnutých veřejnosti a o tom, jak konzultace přispěly ke konečnému obsahu návrhů plánů, navíc nebyly příliš obsáhlé. Několik členských států (Dánsko, Španělsko, Finsko, Francie, Slovensko a Švédsko) uvedlo, že provedlo rozsáhlé veřejné konzultace ke klíčovým vnitrostátním politikám, které jsou součástí návrhu aktualizovaného plánu, nikoli však k návrhu plánu jako celku. Dobrým příkladem zajištění účasti veřejnosti v průběhu celé přípravy návrhu vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu je naopak Litva.
Místní a regionální orgány jsou důležité pro provádění politiky v oblasti energetiky a klimatu. Jen velmi málo členských států však dokládá, jak konkrétně je zapojuje do procesu přípravy návrhu aktualizovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, a ještě méně jich v tomto procesu vychází ze zavedeného víceúrovňového dialogu.
Jen málo členských států se zmiňuje o řídicí úloze a dopadu regionální spolupráce a o práci prováděné v rámci skupin na vysoké úrovni. Stejně tak jen několik členských států zmiňuje možnost využít k plnění svých vnitrostátních příspěvků v oblasti obnovitelných zdrojů energie mechanismy spolupráce založené na obnovitelných zdrojích energie. Mezi dobré příklady patří Lucembursko a jeho zapojení do mechanismu pro financování energie z obnovitelných zdrojů, společné projekty Estonska pro větrnou energii na moři a na pevnině, které požádaly o podporu v rámci Nástroje pro propojení Evropy, a dohoda Dánska a Německa o rozvoji projektu Bornholm Energy Island jako společného projektu v oblasti obnovitelné energie podle článku 9 směrnice RED II.
3POSOUZENÍ POKROKU V RÁMCI EVROPSKÉHO PRÁVNÍHO RÁMCE PRO KLIMA
Zpráva o pokroku při provádění opatření v oblasti klimatu již vyhodnotila opatření Unie a členských států v porovnání s cíli do roku 2050, jakož i pokrok v oblasti přizpůsobení se změně klimatu na úrovni EU. Na základě nových informací poskytnutých v návrzích aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu je zde a také v oddíle 2 tohoto dokumentu stručně pojednáno o klimatické neutralitě. Také je zde, jakož i ve zvláštním pracovním dokumentu útvarů Komise analyzován pokrok v oblasti přizpůsobování se změně klimatu na vnitrostátní úrovni. Z těchto posouzení vycházejí doporučení týkající se cílů v oblasti klimatické neutrality a přizpůsobení se změně klimatu.
Jak vyplývá z nejnovějších údajů, emise skleníkových plynů nadále trvale klesají a objevují se povzbudivé známky opatření v praxi. Z posouzení je však patrné, že pokrok při plnění cíle EU v oblasti klimatické neutrality se zdá být nedostatečný.
Z posouzení pokroku členských států v oblasti přizpůsobování se změně klimatu vyplývá, že přizpůsobování se změně klimatu a potřeba zvyšování odolnosti se postupně dostává do popředí politického zájmu. To však neznamená dostatečnou připravenost politik.
Přetrvávají značné nedostatky, které vystavují členské státy klimatickým rizikům, jež přesahují adaptační kapacity, zvyšují zranitelnost a ohrožují odolnost.
Většina členských států provedla posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu, přičemž čtrnáct z nich svá posouzení rizik nedávno aktualizovalo a očekává se, že další členské státy tak učiní v budoucnu. Důkladná komplexní posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu ve více než pěti odvětvích jsou však spíše výjimkou než pravidlem. Všechny členské státy přijaly vnitrostátní adaptační strategie nebo národní adaptační plány a mnohé z nich byly nedávno přezkoumány nebo se v současné době revidují. Struktury a mechanismy řízení se v jednotlivých členských státech liší, je zde velká míra různorodosti jednotlivých institucionálních uspořádání a v jednoznačném sladění s mechanismy řízení v oblasti životního prostředí jsou patrné určité nedostatky. Vhodné mechanismy pro meziresortní koordinaci v oblasti přizpůsobování se změně klimatu jsou zavedeny jen zřídka. Osm členských států zakotvilo prvky politiky v oblasti přizpůsobování se změně klimatu do svých vnitrostátních právních rámců.
Určitého pokroku bylo dosaženo v provádění adaptačních opatření, ale přetrvávají nedostatky v posouzení investičních potřeb a země nemají na tyto účely vyčleněné rozpočty. Začlenění řešení vycházejících z přírody do odvětvových strategií a plánů je omezené, což brání jejich systémovému využití. Posouzení dopadu adaptačních opatření na snížení zranitelných míst a rizik je omezené, neboť tento úkol je i nadále koncepčně a prakticky náročný. V několika členských státech dosud nebyly zavedeny mechanismy monitorování, podávání zpráv a hodnocení. Celkový pokrok v oblasti adaptační kapacity zůstává nejasný. Mezi průřezovými základními podmínkami je třeba posílit finanční podporu a budovat správní kompetence, aby se mj. zamezilo nesprávnému přizpůsobení.
Mezi členskými státy existují dobré příklady týkající se jednotlivých prvků cyklu politiky přizpůsobení, jakož i konkrétních struktur, přístupů a politik. Ty by měly být využity k urychlení připravenosti na dopady související se změnou klimatu. Mezi politicky nejobtížněji řešitelné výzvy může patřit územní plánování a plánovaná přemístění a mezi technicky náročné překážky pak kvalitní ukazatele, ale i v těchto případech existují iniciativy, na kterých lze a je třeba stavět.
Tato zjištění budou spolu s připravovaným posouzením evropských klimatických rizik podkladem pro sdělení Komise o řízení klimatických rizik v EU, jehož přijetí je plánováno na březen 2024.
4ZÁVĚR A DALŠÍ KROKY – SMĚREM KE KONEČNÝM AKTUALIZOVANÝM VNITROSTÁTNÍM PLÁNŮM
Celkové souhrnné posouzení a analýza návrhů aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu jsou obecně pozitivní. Návrhy aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu jsou důkazem pevného odhodlání členských států vycházet z řádných procesů plánování a monitorování v oblasti energetiky a klimatu a jejich snahy zintenzivnit opatření na vnitrostátní a regionální úrovni, která jsou potřebná k dosažení dohodnutých politických cílů v oblasti energetiky a klimatu.
Posouzení však zároveň odhalilo několik nedostatků, a to jak z hlediska zachování celkových ambicí EU, tak z hlediska plnění konkrétních požadavků stanovených právními předpisy EU. To vyvolává vážné obavy a pro mnoho členských států představuje i otázku důvěryhodnosti.
Komise proto očekává, že členské státy při dokončování svých aktualizovaných integrovaných plánů tato doporučení náležitě zohlední, a vyzývá členské státy, jejichž návrhy aktualizovaných plánů dosud nebyly předloženy, aby je neprodleně předložily.
Komise je připravena podpořit členské státy při přechodu ke klimatické neutralitě, aby dosáhly větší energetické nezávislosti, přizpůsobily se změně klimatu a pokračovaly v urychlování zavádění možností s pozitivním dopadem, zejména energetické účinnosti a technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Je připravena podpořit propagaci a financování čistých technologií a pomoci nastartovat soukromé investice, včetně investic do kvalifikované pracovní síly. Klíčové budou včasné a dobře zorganizované veřejné konzultace k plánům, aby se zajistila jejich inkluzivnost a aby se dosáhlo souhlasu s následnými opatřeními.
S cílem podpořit dokončení plánů, ale také jejich účinné provádění, Komise zintenzivní individuální kontakty s členskými státy a využije příslušných fór k usnadnění výměny osvědčených postupů, a to i v rámci průřezových témat, jako jsou investice a plánování sítí, v návaznosti na plán EU pro sítě, který Komise nedávno přijala. Komise povede intenzivní dialog s Evropským parlamentem a Radou o pokroku, jehož dosáhla energetická unie ve všech rozměrech politik v oblasti energetiky a klimatu.
