EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 01992R2081-20040501
Council Regulation (EEC) No 2081/92 of 14 July 1992 on the protection of geographical indications and designations of origin for agricultural products and foodstuffs
Consolidated text: Council Regulation (EEC) No 2081/92 of 14 July 1992 on the protection of geographical indications and designations of origin for agricultural products and foodstuffs
Council Regulation (EEC) No 2081/92 of 14 July 1992 on the protection of geographical indications and designations of origin for agricultural products and foodstuffs
No longer in force
1992R2081 — CS — 01.05.2004 — 005.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
|
NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 208, 24.7.1992, p.1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
No |
page |
date |
||
|
L 83 |
3 |
25.3.1997 |
||
|
L 156 |
10 |
13.6.1997 |
||
|
L 324 |
26 |
21.12.2000 |
||
|
L 99 |
1 |
17.4.2003 |
||
|
L 122 |
1 |
16.5.2003 |
||
Ve znění:
|
C 241 |
21 |
29.8.1994 |
||
|
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2081/92
ze dne 14. července 1992
o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 43 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 2 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 3 ),
vzhledem k tomu, že produkce, zpracování a distribuce zemědělských produktů a potravin hraje v hospodářství Společenství významnou úlohu;
vzhledem k tomu, že v rámci nové orientace společné zemědělské politiky by měla být podporována rozmanitost zemědělské produkce, aby bylo na trhu dosaženo lepší rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou; že podpora produktů, které mají určité charakteristické vlastnosti, by byla značným přínosem pro hospodářství venkova, zejména pro znevýhodněné a odlehlé oblasti, neboť by zlepšila příjmy zemědělců a udržela venkovské obyvatelstvo v těchto oblastech;
vzhledem k tomu, že lze v posledních letech pozorovat, že spotřebitelé přikládají větší význam jakosti potravin než jejich množství; že toto vyhledávání zvláštních produktů vytváří rostoucí poptávku po zemědělských produktech nebo potravinách s rozpoznatelným zeměpisným původem;
vzhledem k tomu, že s ohledem na rozmanitost produktů na trhu a při přebytku informací o nich musí spotřebitel dostat jasné a stručné informace o původu produktu, aby si mohl vybrat co nejlépe;
vzhledem k tomu, že označování zemědělských produktů a potravin se řídí obecnými ustanoveními obsaženými ve směrnici Rady ES 79/112/EHS ze dne 18. prosince 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin určených k prodeji konečnému spotřebiteli, jejich obchodní úpravy a související reklamy ( 4 ); že s ohledem na jejich zvláštní povahu by měla být přijata dodatečná zvláštní ustanovení pro zemědělské produkty a potraviny z vymezené zeměpisné oblasti;
vzhledem k tomu, že snaha chránit zemědělské produkty nebo potraviny, které mají rozpoznatelný zeměpisný původ, vedla některé státy k zavedení zapsaných označení původu; že tato označení uspokojují producenty, kteří si zajistili vyšší příjmy díky skutečnému úsilí o zlepšení jakosti, i spotřebitele, kteří mohou nakupovat produkty vysoké jakosti se zárukami, pokud jde o způsob produkce a původu;
vzhledem k tomu, že mezi vnitrostátními postupy při zavádění zapsaných označení původu a zeměpisných označení existují rozdíly; že je třeba upravit společný postup v rámci Společenství; že rámec předpisů Společenství o ochraně umožní rozvoj zeměpisných označení a označení původu, neboť zavedení jednotnějších postupů zajistí poctivou soutěž mezi producenty produktů nesoucích tato označení a zvýší v očích spotřebitele důvěryhodnost těchto produktů;
vzhledem k tomu, že navržené předpisy by měly přihlédnout k předpisům Společenství o vínech a destilátech, které stanovují vyšší stupeň ochrany;
vzhledem k tomu, že oblast působnosti tohoto nařízení je omezena na určité zemědělské produkty a potraviny, u kterých existuje souvislost mezi vlastnostmi produktu nebo potraviny a zeměpisným původem; že ovšem tato oblast působnosti by mohla být rozšířena i na další produkty nebo potraviny;
vzhledem k tomu, že podle stávajících postupů je vhodné vymezit dva různé typy zeměpisných údajů, a to chráněné zeměpisné označení a chráněné označení původu;
vzhledem k tomu, že zemědělské produkty nebo potraviny nesoucí toto označení musí splňovat určité podmínky stanovené ve specifikaci;
vzhledem k tomu, že zeměpisná označení a označení původu musí být zapsána v rejstříku na úrovni Společenství, aby mohla požívat ochrany v každém členském státě; že zápis do rejstříku by měl také poskytovat informace obchodníkům a spotřebitelům;
vzhledem k tomu, že postupy pro zápis by měly umožnit každé osobě v členském státě, které se osobně a přímo týkají, aby uplatnila svá práva vznesením námitek u Komise;
vzhledem k tomu, že by měly existovat způsoby, které by umožnily změnit specifikaci po provedení zápisu, zejména z důvodů technologického vývoje, nebo vymazat z rejstříku zeměpisné označení nebo označení původu, pokud dotyčný zemědělský produkt nebo potravina přestaly odpovídat specifikaci, na základě které bylo zeměpisné označení nebo označení původu zapsáno;
vzhledem k tomu, že by měl být umožněn pro obchod se třetími zeměmi, které poskytují rovnocenné záruky pro poskytnutí ochrany a kontrolu zeměpisných označení a označení původu na svém území;
vzhledem k tomu, že by měl být stanoven postup, který by vytvořil úzkou spolupráci mezi členskými státy a Komisí prostřednictvím regulativního výboru zřízeného k tomuto účelu,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
1. Toto nařízení upravuje ochranu označení původu a zeměpisná označení zemědělských produktů určených pro lidskou spotřebu, které jsou uvedeny v příloze I Smlouvy, a potravin, které jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení, a zemědělských produktů, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení.
Toto nařízení se však nevztahuje na vinařské produkty, s výjimkou vinného octa, a na destiláty. Tímto odstavcem není dotčeno uplatňování nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem.
Přílohy I a II tohoto nařízení lze změnit v souladu s postupem stanoveným v článku 15.
2. Použitím tohoto nařízení nejsou dotčeny zvláštní předpisy Společenství.
3. Směrnice Rady 83/189/EHS ze dne 28. března 1983 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů ( 5 ) se nevztahuje na označení původu a zeměpisná označení v oblasti působnosti tohoto nařízení.
Článek 2
1. Podle tohoto nařízení lze získat v rámci Společenství ochranu označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské produkty a potraviny.
2. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) označením původu název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
— které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
— jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti;
b) zeměpisným označením název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, kterého se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
— které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
— které mají určitou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu a jejichž produkce a/nebo zpracování a/nebo příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.
3. Za označení původu se rovněž považují určitá tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zemědělský produkt nebo potravinu pocházející z regionu nebo z určitého místa, které splňují podmínky uvedené v odst. 2 písm. a) druhé odrážce.
4. Odchylně od čl. 2 písm. a) se za označení původu považují i určité zeměpisné údaje, pokud suroviny pro příslušné produkty pocházejí ze zeměpisné oblasti širší nebo jiné, než je oblast zpracování, pokud:
— je oblast produkce surovin omezena,
— existují zvláštní podmínky produkce surovin a
— existuje kontrolní mechanismus zajišťující zachovávání těchto podmínek.
5. Pro účely odstavce 4 mohou být za suroviny považovány pouze živá zvířata, maso a mléko. V souladu s postupem stanoveným v článku 15 může být připuštěno i použití jiných surovin.
6. Aby bylo možno použít odchylky uvedené v odstavci 4, musí být tato označení již uznána za označení původu a požívat vnitrostátní ochrany v dotyčném členském státě nebo, pokud neexistuje taková úprava, musí mít prokazatelně tradiční povahu a výjimečně dobrou pověst a proslulost.
7. Aby bylo možno využít odchylky uvedené v odstavci 4, musí být žádost o zápis podána do dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost. ►A1 V případě Rakouska, Finska a Švédska začíná tato lhůta dnem jejich přistoupení. ◄ ►A2 V případě České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska začíná uvedené období dnem jejich přistoupení. ◄
Článek 3
1. Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány.
Pro účely tohoto nařízení se názvem, který zdruhověl rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem.
Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
— ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby,
— ke stávající situaci v ostatních členských státech,
— k příslušným vnitrostátním předpisům a předpisům Společenství.
Pokud je na základě postupu podle článků 6 a 7 žádost o zápis zamítnuta, protože název zdruhověl, zveřejní Komise toto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropských společenství.
2. Název nemůže být zapsán jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud se shoduje s názvem rostlinné odrůdy nebo zvířecího plemene a v důsledku toho by mohl uvést veřejnost v omyl ohledně skutečného původu produktu.
3. Rada před vstupem tohoto nařízení v platnost kvalifikovanou většinou a na návrh Komise vypracuje a zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství nevyčerpávající seznam názvů zemědělských produktů nebo potravin, na které se vztahuje toto nařízení a které jsou ve smyslu odstavce 1 považovány za zdruhovělé a nemohou být tedy zapsány do rejstříku podle tohoto nařízení.
Článek 4
1. Aby mohly užívat chráněné označení původu (CHOP) nebo chráněné zeměpisné označení (CHZO), musí zemědělský produkt nebo potravina vyhovovat specifikaci.
2. Specifikace produktu musí obsahovat alespoň:
a) název zemědělského produktu nebo potraviny, včetně označení původu nebo zeměpisného označení;
b) popis zemědělského produktu nebo potraviny popřípadě včetně suroviny a základní fyzikální, chemické, mikrobiologické a/nebo organoleptické vlastnosti produktu nebo potraviny;
c) vymezení zeměpisné oblasti a popřípadě údaje, které svědčí o tom, že jsou splněny požadavky čl. 2 odst. 4;
d) důkaz o tom, že zemědělský produkt nebo potravina pochází ze zeměpisné oblasti ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) nebo b);
e) popis metody získávání zemědělského produktu nebo potraviny, popřípadě hodnověrných a neměnných místních metod, a informace o způsobu balení, pokud skupina podávající žádost o zápis uvede a odůvodní, že balení musí být provedeno ve vymezené zeměpisné oblasti, aby byla zachována jakost a zajištěna zpětná vysledovatelnost nebo kontrola;
f) skutečnosti potvrzující souvislost se zeměpisným prostředím nebo zeměpisným původem ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) nebo b);
g) údaje o kontrolních útvarech podle článku 10;
h) zvláštní skutečnosti o označování týkající se uvedení CHOP popřípadě CHZO nebo tradičních rovnocenných vnitrostátních údajů;
i) další náležitosti podle vnitrostátních předpisů a/nebo předpisů Společenství.
Článek 5
1. O zápis může požádat pouze skupina nebo, za určitých podmínek stanovených v článku 15, fyzická či právnická osoba.
Pro účely tohoto článku se skupinou rozumí sdružení producentů a/nebo zpracovatelů stejných zemědělských produktů nebo potravin bez ohledu na jeho právní formu nebo složení. Na skupině se mohou podílet i další zúčastněné strany.
2. Skupina nebo fyzická či právnická osoba mohou požádat o zápis, pouze pokud jde o zemědělské produkty nebo potraviny, které produkují nebo získávají ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) nebo b).
3. Žádost o zápis do rejstříku obsahuje specifikaci produktu uvedenou v článku 4.
4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast.
5. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a domnívá-li se, že splňuje požadavky tohoto nařízení, postoupí ji Komisi včetně specifikace produktu podle článku 4 a dalších dokumentů, o které se jeho rozhodnutí opírá.
Tento členský stát může přechodně poskytnout na vnitrostátní úrovni ochranu ve smyslu tohoto nařízení pro název postoupený předepsaným způsobem, a popřípadě období pro přizpůsobení, které začíná běžet dnem takového postoupení; lze je rovněž přechodně poskytnout za stejných podmínek v souvislosti s žádostí o změnu specifikace produktu.
Tato přechodná vnitrostátní ochrana končí dnem, ke kterému bude učiněno rozhodnutí o zápisu podle tohoto nařízení. Po přijetí takového rozhodnutí je možno poskytnout období pro přizpůsobení v délce nejvýše pěti let za podmínky, že dotyčné podniky v souladu s právem uváděly dané produkty na trh za nepřetržitého užívání uvedených názvů nejméně po dobu pěti let přede dnem zveřejnění podle čl. 6 odst. 2.
Za důsledky takové vnitrostátní ochrany v případech, kdy určitý název není zapsán podle tohoto nařízení, nese odpovědnost výhradně dotyčný členský stát.
Opatření přijatá členskými státy podle druhého pododstavce mají účinek pouze na vnitrostátní úrovni a nesmějí ovlivnit obchod uvnitř Společenství.
Pokud se žádost týká názvu, který též označuje pohraniční zeměpisnou oblast, nebo tradičního názvu spojeného s takovou zeměpisnou oblastí, která se nachází v jiném členském státě nebo ve třetí zemi uznané postupem stanoveným v čl. 12 odst. 3, vede členský stát, jemuž byla žádost zaslána, před odesláním žádosti konzultace s dotyčným členským státem nebo třetí zemí.
Pokud se po konzultacích skupina nebo fyzické či právnické osoby z dotyčných států dohodnou na celkovém řešení, mohou dotyčné státy předložit Komisi společnou žádost o zápis.
Postupem stanoveným v článku 15 mohou být přijata zvláštní ustanovení.
6. Členské státy přijmou příslušné právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tímto článkem.
Článek 6
1. Komise ověří ve lhůtě šesti měsíců ve formálním průzkumu, zda žádost o zápis do rejstříku obsahuje všechny údaje uvedené v článku 4.
O svých závěrech informuje Komise dotyčný členský stát.
Komise zveřejní všechny žádosti o zápis s uvedením data, ke kterému byla žádost podána.
2. Pokud dojde Komise s přihlédnutím k odstavci 1 k závěru, že název splňuje podmínky ochrany, zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství jméno a adresu žadatele, název produktu, hlavní body žádosti, odkazy na vnitrostátní právní předpisy týkající se přípravy, produkce nebo zpracování produktu a popřípadě důvody pro učiněné závěry.
3. Pokud nejsou ke Komisi vzneseny žádné námitky podle článku 7, zapíše se název do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vedeného Komisí, který obsahuje názvy skupin a příslušných kontrolních subjektů.
4. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství:
— názvy zapsané do rejstříku,
— změny v rejstříku provedené podle článků 9 a 11.
5. Pokud na základě průzkumu podle odstavce 1 dojde Komise k závěru, že název nesplňuje podmínky ochrany, rozhodne postupem podle článku 15, že ke zveřejnění podle odstavce 2 tohoto článku nedojde.
Před zveřejněním podle odstavců 2 a 4 a zápisem do rejstříku podle odstavce 3 si může Komise vyžádat stanovisko od výboru uvedeného v článku 15.
6. Pokud se žádost týká homonyma již zapsaného názvu z Evropské unie nebo třetí země uznané postupem stanoveným v čl. 12 odst. 3, může si Komise před provedením zápisu podle odstavce 3 tohoto článku vyžádat stanovisko výboru stanoveného v článku 15.
Homonymní název splňující požadavky tohoto nařízení se zapíše s přihlédnutím k místním a tradičním zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny, zejména:
— homonymní název, který uvádí veřejnost v omyl, že produkty pocházejí z jiného území, se nezapíše, i když je název příslušného území, regionu nebo místa původu dotyčných zemědělských produktů nebo potravin, pokud jde o jeho znění, přesný,
— podmínkou užívání zapsaného homonymního názvu je, aby v praxi existovalo jasné rozlišení mezi následně zapsaným homonymem a názvem v rejstříku již zapsaným, s ohledem na potřebu rovného zacházení s producenty a neuvádění spotřebitelů v omyl.
Článek 7
1. Do šesti měsíců ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství podle čl. 6 odst. 2 může každý členský stát podat proti zápisu námitky.
2. Příslušné orgány členských států zajistí, aby všechny osoby, které mohou prokázat oprávněný hospodářský zájem, mohly nahlédnout do přihlášky. Navíc mohou členské státy podle stávající situace v členských státech umožnit přístup i dalším stranám s oprávněným zájmem.
3. Každá právnická nebo fyzická osoba s oprávněným zájmem může vznést proti navrhovanému zápisu námitky, a to zasláním řádně odůvodněného prohlášení příslušnému orgánu členského státu, v němž má bydliště či sídlo nebo je usazena. Příslušný orgán přijme nezbytná opatření, aby bylo k těmto připomínkám nebo námitkám ve stanovených lhůtách přihlédnuto.
4. Vznesení námitek je přípustné pouze tehdy, pokud:
— buď prokazuje nedodržení podmínek stanovených v článku 2,
— nebo prokazuje, že zápis navrhovaného názvu by ohrožoval existenci zcela nebo zčásti totožného názvu nebo ochranné známky nebo existenci produktů, které se po dobu nejméně pěti let přede dnem zveřejnění podle čl. 6 odst. 2 nacházely na trhu v souladu s právem,
— nebo uvádí skutečnosti, které svědčí o tom, že název, o jehož zápis se žádá, je v podstatě druhový.
5. Pokud jsou námitky ve smyslu odstavce 4 přípustné, vyzve Komise dotyčné členské státy, aby se do tří měsíců pokusily o vzájemnou dohodu podle svých vnitrostátních postupů.
a) Je-li dosaženo dohody, oznámí dotyčné členské státy Komisi všechny skutečnosti, které umožnily dohodu, spolu se stanoviskem žadatele a toho, kdo vznesl námitky. Pokud údaje podle článku 5 zůstaly beze změny, postupuje Komise podle čl. 6 odst. 4. Pokud došlo ke změně, zahájí znovu postup podle článku 7;
b) Není-li dosaženo dohody, přijme Komise postupem upraveným v článku 15 rozhodnutí s přihlédnutím k tradičně a poctivě uplatňovaným zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny. Pokud se rozhodne přistoupit k zápisu, provede Komise zveřejnění podle čl. 6 odst. 4.
Článek 8
Údaje CHOP a CHZO nebo rovnocenné vnitrostátní údaje mohou být umístěny pouze na zemědělských produktech nebo potravinách, které vyhovují tomuto nařízení.
Článek 9
Dotyčný členský stát může požádat o změnu specifikace zejména proto, aby bylo přihlédnuto k vývoji v oblasti vědeckých a technických znalostí nebo za účelem nového zeměpisného vymezení.
Postup podle článku 6 se použije přiměřeně.
Komise však může rozhodnout v souladu s postupem stanoveným v článku 15, že v případě nepatrné změny se článek 6 nepoužije.
Článek 10
1. Členské státy zajistí, že nejpozději do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost vzniknou kontrolní útvary, které mají za úkol zabezpečit, aby zemědělské produkty a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly požadavky specifikace. ►A1 V případě Rakouska, Finska a Švédska začíná tato lhůta dnem jejich přistoupení. ◄ ►A2 V případě České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska začíná uvedené období dnem jejich přistoupení. ◄
2. Kontrolní útvar může zahrnovat jeden nebo více pověřených kontrolních úřadů a/nebo soukromoprávních subjektů schválených k tomuto účelu členským státem. Členské státy předají Komisi seznamy kontrolních úřadů a/nebo schválených subjektů s vymezením jejich působnosti. Komise zveřejní tyto údaje v Úředním věstníku Evropských společenství.
3. Pověřené kontrolní úřady a/nebo soukromoprávní subjekty musí skýtat náležité záruky objektivity a nestrannosti vůči všem producentům nebo zpracovatelům, kteří podléhají jejich kontrole, a musí mít neustále k dispozici odborníky a prostředky nezbytné k provádění kontrol zemědělských produktů a potravin nesoucích chráněné označení.
Pokud kontrolní útvar používá při některých kontrolách služeb jiného subjektu, musí tento subjekt skýtat tytéž záruky. V takovém případě nese pověřený kontrolní úřad a/nebo schválený soukromoprávní subjekt i nadále odpovědnost vůči členskému státu za všechny kontroly.
Od 1. ledna 1998 musí soukromoprávní subjekty splňovat požadavky uvedené v normě EN 45011 ze dne 26. června 1989, aby mohly být schváleny členským státem pro účely tohoto nařízení.
Norma nebo použitelná verze normy EN 45011, jejíž požadavky musí pro účely schválení soukromoprávní subjekty splňovat, se stanoví nebo změní v souladu s postupem stanoveným v článku 15.
Rovnocenná norma nebo použitelná verze rovnocenné normy, jejíž požadavky musí pro účely schválení soukromoprávní subjekty splňovat, se v případě třetí země uznané postupem podle č. 12 odst. 3 stanoví nebo změní v souladu s postupem stanoveným v článku 15.
4. Pokud pověřený kontrolní úřad a/nebo schválený soukromoprávní subjekt členského státu zjistí, že zemědělský produkt nebo potravina nesoucí v tomto členském státě chráněné označení nesplňuje požadavky specifikace, přijme nezbytná opatření, aby zajistil dodržování tohoto nařízení. Informují členský stát o opatřeních přijatých při provádění kontroly. Dotčené strany musí obdržet oznámení o všech přijatých rozhodnutích.
5. Členský stát musí odejmout schválení kontrolního subjektu, pokud již nesplňuje kritéria uvedená v odstavcích 2 a 3. Informuje o tom Komisi, která zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství pozměněný seznam schválených subjektů.
6. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byl producentům splňujícím podmínky tohoto nařízení zajištěn přístup ke kontrolnímu systému.
7. Náklady na kontroly prováděné podle tohoto nařízení nesou producenti užívající chráněná označení.
Článek 11
1. Každý členský stát může prohlásit, že nebyla splněna některá podmínka stanovená ve specifikaci zemědělského produktu nebo potraviny, na které se vztahuje chráněné označení.
2. Členský stát uvedený v odstavci 1 sdělí připomínky dotyčnému členskému státu. Tento členský stát stížnost prošetří a informuje druhý členský stát o svých závěrech a o přijatých opatřeních.
3. V případě, že se nesrovnalosti opakují a pokud dotyčné členské státy nemohou dosáhnout dohody, musí být Komisi zaslána řádně odůvodněná žádost.
4. Komise prošetří žádost v součinnosti s dotčenými členskými státy. Po případné konzultaci s výborem uvedeným v článku 15 přijme Komise nezbytná opatření. Součástí těchto opatření může být i výmaz zápisu. ►M4 Oznámení o výmazu zápisu se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. ◄
Článek 11a
Komise může v souladu s postupem stanoveným v článku 15 vymazat zápis názvu v těchto případech:
a) pokud stát, který předložil původní žádost o zápis, prověří, že žádost o výmaz předložená dotyčnou skupinou nebo fyzickou či právnickou osobou je oprávněná, a předá ji Komisi;
b) z opodstatněných důvodů, pokud dodržování specifikací stanovených pro zemědělský produkt nebo potravinu nesoucí chráněný název nemůže být nadále zajištěno.
Postupem stanoveným v článku 15 lze přijmout zvláštní ustanovení.
Oznámení o výmazu zápisu se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 12
1. Aniž jsou dotčeny mezinárodní dohody, vztahuje se toto nařízení na zemědělské produkty nebo potraviny dovážené ze třetí země, pokud:
— je třetí země schopna poskytnout stejné záruky nebo záruky rovnocenné těm, které jsou uvedeny v článku 4,
— dotyčná třetí země má kontrolní mechanismus a právo vznést námitku rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto nařízení,
— dotyčná třetí země je připravena poskytnout odpovídajícím zemědělským produktům nebo potravinám dováženým ze Společenství ochranu rovnocennou té, která existuje ve Společenství.
2. Pokud je chráněné označení z třetí země totožné s označením chráněným ve Společenství, je zápis proveden s přihlédnutím k místním a tradičním zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny.
Užívání takových označení je schváleno pouze tehdy, pokud je země původu produktu jasně a viditelně uvedena na etiketě.
3. Na žádost dotyčné země a v souladu s postupem stanoveným v článku 15 Komise prověří, zda třetí země splňuje podmínky rovnocennosti a nabízí záruky ve smyslu odstavce 1, vyplývající z jejích vnitrostátních právních předpisů. Je-li rozhodnutí Komise kladné, použije se postup stanovený v článku 12a.
Článek 12a
1. Přeje-li si skupina nebo fyzická či právnická osoba podle čl. 5 odst. 1 a 2 ze třetí země v případě stanoveném v čl. 12 odst. 3 zapsat název podle tohoto nařízení, zašle žádost o zápis orgánům v zemi, ve které se zeměpisná oblast nachází. K žádostem musí být pro každý název připojena specifikace uvedená v článku 4.
Jestliže se žádost týká názvu, který též označuje pohraniční zeměpisnou oblast, nebo tradičního názvu spojeného s takovou oblastí v členském státě, vede třetí země, jíž byla žádost zaslána, před odesláním žádosti konzultace s dotyčným členským státem.
Pokud se po konzultacích skupina nebo fyzické či právnické osoby z dotyčných států dohodnou na celkovém řešení, mohou dotyčné státy předložit Komisi společnou žádost o zápis.
Postupem stanoveným v článku 15 mohou být přijata zvláštní ustanovení.
2. Považuje-li třetí země uvedená v odstavci 1 požadavky tohoto nařízení za splněné, předá žádost o zápis Komisi včetně:
a) popisu právních předpisů a užití, na jejichž základě je označení původu a zeměpisné označení v této zemi chráněno nebo zavedeno;
b) prohlášení, že struktury podle článku 10 jsou na jejím území zřízeny, a
c) jiných dokumentů, na kterých založila své hodnocení.
3. Žádost a veškeré dokumenty zaslané Komisi jsou vyhotoveny v jednom z úředních jazyků Společenství nebo je přiložen jejich překlad do jednoho z úředních jazyků Společenství.
Článek 12b
1. Komise ověří ve lhůtě šesti měsíců, zda žádost o zápis obsahuje všechny nezbytné údaje, a uvědomí dotyčnou zemi o svém rozhodnutí.
Pokud Komise:
a) dospěje k závěru, že název splňuje podmínky pro ochranu, zveřejní žádost v souladu s čl. 6 odst. 2. Komise si může před zveřejněním vyžádat stanovisko výboru stanoveného v článku 15;
b) dospěje k závěru, že název nesplňuje podmínky pro ochranu, rozhodne po konzultaci se zemí, která žádost předala, v souladu s postupem podle článku 15, že neprovede zveřejnění uvedené v písmenu a).
2. Každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem může ve lhůtě šesti měsíců od zveřejnění podat námitku proti žádosti zveřejněné v souladu s odst. 1 písm. a) za těchto podmínek:
a) pokud je námitka vznesena členským státem Evropské unie nebo členským státem WTO, použije se čl. 7 odst. 1, 2 a 3 a článek 12d v uvedeném pořadí;
b) pokud je námitka vznesena třetí zemí splňující podmínky rovnocennosti podle čl. 12 odst. 3, zašle se řádně odůvodněné prohlášení o námitce zemi, ve které má výše uvedená fyzická či právnická osoba bydliště či sídlo nebo je v ní usazena, a ta ji zašle Komisi.
Prohlášení o námitce a veškeré dokumenty postoupené Komisi jsou vyhotoveny v jednom z úředních jazyků Společenství nebo je přiložen jejich překlad do jednoho z úředních jazyků Společenství.
3. Komise prozkoumá přípustnost prohlášení o námitce v souladu s kritérii stanovenými v čl. 7 odst. 4. Tato kritéria musí být prokázána vzhledem k území Společenství. Je-li jedna nebo více námitek přípustných, přijme Komise rozhodnutí v souladu s postupem stanoveným v článku 15 po konzultaci se zemí, která předala žádost, přičemž přihlédne k tradičně a poctivě uplatňovaným zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny na území Společenství. Rozhodne-li se provést zápis, zapíše se název do rejstříku stanoveného v čl. 6 odst. 3 a zveřejní se v souladu s čl. 6 odst. 4.
4. Neobdrží-li Komise žádné prohlášení o námitce, zapíše název (názvy) do rejstříku stanoveného v čl. 6 odst. 3 a zveřejní název (názvy) v souladu s čl. 6 odst. 4.
Článek 12c
Skupina nebo fyzická či právnická osoba uvedená v čl. 5 odst. 1 a 2 může požádat o změnu specifikace pro název zapsaný podle článků 12a a 12b, zejména proto, aby bylo přihlédnuto k vývoji v oblasti vědeckých a technických znalostí nebo za účelem nového zeměpisného vymezení.
Použije se postup podle článků 12a a 12b.
Komise však může rozhodnout v souladu s postupem stanoveným v článku 15, že v případě nepatrné změny se postup podle článků 12a a 12b nepoužije.
Článek 12d
1. Do šesti měsíců od data oznámení v Úředním věstníku Evropské unie stanoveného v čl. 6 odst. 2, které se týká žádosti o zápis předložené členským státem, může každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem a pocházející z členské země WTO nebo třetí země uznané postupem podle čl. 12 odst. 3 vznést proti navrhovanému zápisu námitky, a to zasláním řádně odůvodněného prohlášení zemi, v níž má bydliště či sídlo nebo je usazena, která toto prohlášení vyhotovené v úředním jazyce Společenství nebo přeložené do úředního jazyka Společenství předá Komisi. Členské státy zajistí, aby všechny osoby z členských zemí WTO nebo ze třetích zemí uznaných postupem podle čl. 12 odst. 3, které mohou prokázat oprávněný hospodářský zájem, mohly nahlédnout do žádosti.
2. Komise prozkoumá přípustnost námitek v souladu s kritérii stanovenými v čl. 7 odst. 4. Tato kritéria musí být prokázána a zhodnocena vzhledem k území Společenství.
3. Je-li námitka přípustná, přijme Komise po konzultaci se zemí, která námitku předala, rozhodnutí v souladu s postupem stanoveným v článku 15, přičemž přihlédne k tradičně a poctivě uplatňovaným zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny. Rozhodne-li se provést zápis, provede se zveřejnění v souladu s čl. 6 odst. 4.
Článek 13
1. Zapsaná označení jsou chráněna proti:
a) jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného označení pro produkty, na které se zápis nevztahuje, v míře, v jaké jsou tyto produkty srovnatelné s produkty zapsanými pod tímto označením, nebo v míře, v jaké užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení;
b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky, i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“, „napodobeno“, nebo „podobným výrazem“;
c) jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o místu, odkud byl produkt dovezen, jeho původu, povaze nebo základních vlastnostech, uvedených na obalu či na vnějším balení, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného produktu, jakož i proti použití obalových nádob, způsobilých vyvolat nepravdivý dojem o jeho původu;
d) všem ostatním praktikám způsobilým uvést veřejnost v omyl o skutečném původu produktu.
Pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském produktu nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b).
▼M4 —————
3. Chráněná označení nemohou zdruhovět.
4. V případě názvů, pro které bylo požádáno o zápis podle článků 5 nebo 12a, lze poskytnout přechodné období v délce nejvýše pěti let podle čl. 7 odst. 5 písm. b) nebo podle čl. 12b odst. 3 či čl. 12d odst. 3 pouze tehdy, pokud bylo prohlášení o námitce uznáno za přípustné z toho důvodu, že zápis navrhovaného názvu by ohrozil existenci zcela nebo částečně homonymního názvu nebo existenci produktů, které byly v souladu s právem uváděny na trh po dobu nejméně pěti let předcházejících datu zveřejnění stanovenému v čl. 6 odst. 2.
Takové přechodné období může být poskytnuto pouze tehdy, pokud podniky v souladu s právem uváděly dotyčné produkty na trh za nepřetržitého užívání dotyčných názvů po dobu nejméně pěti let předcházejících datu zveřejnění stanovenému v čl. 6 odst. 2.
5. Aniž je dotčeno použití článku 14, může Komise povolit postupem stanoveným v článku 15 souběžnou existenci zapsaného a nezapsaného názvu označujícího místo v členském státě nebo ve třetí zemi uznané postupem podle čl. 12 odst. 3, je-li tento nezapsaný název shodný se zapsaným názvem a za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:
— shodný nezapsaný název byl v souladu s právem soustavně a poctivě užíván nejméně po dobu 25 let před vstupem nařízení (EHS) č. 2081/92 v platnost a
— je prokázáno, že účelem jeho užívání nikdy nebylo těžit z dobré pověsti zapsaného názvu a že veřejnost nebyla a ani nemohla být uváděna v omyl, pokud jde o skutečný původ produktu, a
— na problém plynoucí ze shodných názvů bylo upozorněno před zápisem zapsaného názvu.
Zapsaný název a shodný nezapsaný název mohou souběžně existovat nejvýše po dobu patnácti let, po jejímž uplynutí se nezapsaný název přestane užívat.
Užívání nezapsaného zeměpisného názvu se povolí pouze tehdy, pokud je země původu jasně a viditelně uvedena na etiketě.
Článek 14
1. Pokud je zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky, která se týká téhož druhu produktu a jejíž užívání povede k některé ze situací uvedených v článku 13, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána po datu, ke kterému byla Komisi předložena žádost o zápis označení původu nebo zeměpisného označení.
Ochranné známky zapsané v rozporu s pododstavcem 1 se prohlásí za neplatné.
2. S přihlédnutím k právu Společenství může ochranná známka, jejíž užívání vede k některé ze situací uvedených v článku 13 a která byla přihlášena, zapsána nebo je vžitá – umožňují-li to příslušné právní předpisy – v dobré víře na území Společenství buď před datem počátku ochrany v zemi původu, nebo před datem podání žádosti o zápis označení původu nebo zeměpisného označení Komisi, být i nadále užívána bez ohledu na zápis označení původu nebo zeměpisného označení, pokud neexistují důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, uvedené ve směrnici Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách ( 6 ), a/nebo v nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství ( 7 ).
3. Označení původu nebo zeměpisné označení se nezapíší, pokud s ohledem na dobrou pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, by zápis mohl uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu.
Článek 15
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES. ( 8 )
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
3. Výbor přijme svůj jednací řád.
Článek 16
Prováděcí pravidla k tomuto nařízení se přijímají v souladu s postupem stanoveným v článku 15.
▼M4 —————
Článek 18
Toto nařízení vstupuje v platnost dvanáct měsíců po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA I
Potraviny uvedené v čl. 1 odst. 1
— pivo
— nápoje vyrobené z rostlinných výtažků
— pečivo, cukrářské výrobky, cukrovinky a sušenky
— přírodní klovatiny a pryskyřice
— hořčičná pasta
— těstoviny.
PŘÍLOHA II
Zemědělské produkty uvedené v čl. 1 odst. 1
— seno
— vonné silice
— korek
— košenila (surový produkt živočišného původu)
— květiny a okrasné rostliny
— vlna
— vrbové proutí.
( 1 ) Úř. věst. C 30, 6.2.1991, s. 9 a Úř. věst. C 69, 18.3.1992, s. 15.
( 2 ) Úř. věst. C 326, 16.12.1991, s. 35.
( 3 ) Úř. věst. C 269, 14.10.1991, s. 62.
( 4 ) Úř. věst. L 33, 8.2.1979, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/72/EHS (Úř. věst. L 42, 15.2.1991, s. 27).
( 5 ) Úř. věst. L 109, 26.4.1983, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím 90/230/EHS (Úř. věst. L 128, 18.5.1990, s. 15).
( 6 ) Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 1.
( 7 ) Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1.
( 8 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.