28.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 200/1

1

1.1.

1.2.

1.3.

2

3

3.1.

3.2.

3.3.

3.4.

3.5.

3.6.

3.7.

3.8.

3.9.

3.10.

3.11.

4

5

6

7

(1)

Aby státní podpora nenarušovala hospodářskou soutěž na vnitřním trhu ani neovlivňovala obchod mezi členskými státy způsobem, který je v rozporu se společným zájmem, stanoví čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) zásadu, že státní podpora je zakázána. V určitých případech však může být státní podpora podle čl. 107 odst. 2 a 3 Smlouvy slučitelná s vnitřním trhem.

(2)

Na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy může Komise považovat za slučitelné se společným trhem podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(3)

Strategie Evropa 2020 (1) se soustředí na vytvoření podmínek pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Za tím účelem byla stanovena řada hlavních cílů včetně cílů v oblasti změny klimatu a energetické udržitelnosti: i) snížení emisí skleníkových plynů v Unii o 20 % oproti úrovním roku 1990; ii) zvýšení podílu energie vyráběné z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v Unii na 20 % a iii) zlepšení energetické účinnosti v EU o 20 % oproti úrovním roku 1990. První dva závazné vnitrostátní cíle byly provedeny na základě klimaticko-energetického balíčku (2).

(4)

Dne 22. ledna 2014 předložila Komise návrh cílů v oblasti energetiky a klimatu, které mají být splněny do roku 2030, ve sdělení „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ (3) (rámec do roku 2030). Rámec do roku 2030 má tyto pilíře: i) snížení emisí skleníkových plynů o 40 % oproti úrovni roku 1990; ii) celoevropský závazný cíl pro minimální podíl energie z obnovitelných zdrojů ve výši 27 %; iii) nové cíle politik v oblasti energetické účinnosti a iv) nový systém správy a soubor nových ukazatelů, které zajistí konkurenceschopný a bezpečný energetický systém.

(5)

Pro tyto pokyny jsou obzvláště důležité hlavní cíle uvedené v bodě 3. Na podporu dosažení těchto cílů byla v rámci strategie Evropa 2020 předložena iniciativa „Evropa účinněji využívající zdroje“, která je jednou ze sedmi stěžejních iniciativ (4). Cílem této stěžejní iniciativy je vytvořit politický rámec, jenž přispěje k posunu směrem k nízkouhlíkovému hospodářství, které účinně využívá zdroje a pomáhá nám:

(6)

Je třeba připomenout, že Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (5), jakož i několik závěrů Rady vyzývají k postupnému odstranění dotací, jež škodí životnímu prostředí (6). Tyto pokyny by proto měly zvážit negativní dopady dotací poškozujících životní prostředí a zároveň zohlednit potřebu řešit kompromisy mezi různými oblastmi a politikami, jak uznává stěžejní iniciativa. Tyto pokyny se nezabývají podporou pro těžbu fosilních paliv.

(7)

Plán rovněž vyzývá členské státy, aby řešily nedostatky při provádění právních předpisů Unie (7). Členské státy musí především rovněž zajistit soulad s právními předpisy Unie v oblasti životního prostředí a provést posouzení dopadů na životní prostředí, pokud jej vyžadují příslušné právní předpisy Unie, a zajistit všechna potřebná povolení, aby zamezily tomu, že opatření státní podpory způsobí škodu na životním prostředí.

(8)

Již sdělení s názvem „Energie 2020 – Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ (8), které je součástí stěžejní iniciativy „Evropa účinněji využívající zdroje“, dospělo k závěru, že cíle týkající se trhu s bezpečnou, cenově dostupnou a udržitelnou energií budou oslabeny, pokud nebudou modernizovány elektrické sítě, zastaralé elektrárny nebudou nahrazeny konkurenceschopnými a čistšími alternativami a pokud energie v rámci celého energetického řetězce nebude využívána účinněji.

(9)

Rámec do roku 2030 vyzývá k přijetí ambiciózního závazku ke snižování emisí skleníkových plynů v souladu s plánem do roku 2050. Tohoto cíle by mělo být dosaženo na základě nákladově efektivního přístupu, který členským státům umožňuje pružně vymezit přechod na nízkouhlíkové hospodářství, jenž bude vyhovovat jejich konkrétním podmínkám a stimulovat politiku v oblasti výzkumu a inovací s cílem podpořit klimatický a energetický rámec v období po roce 2020. Tyto pokyny mají tyto zásady na zřeteli a připravují půdu pro přijetí rámce do roku 2030.

(10)

V těchto pokynech Komise stanoví podmínky, za nichž lze státní podporu pro energii a životní prostředí považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(11)

Ve sdělení o modernizaci státní podpory (9) Komise oznámila tři cíle, o jejichž dosažení usiluje modernizací kontroly státní podpory:

(12)

Sdělení zejména vyzvalo ke společnému přístupu k revizi různých pokynů a rámců, jehož základem bude posilování vnitřního trhu a účelnější vynakládání veřejných prostředků, a to tím, že se státní podpora bude více podílet na plnění cílů společného zájmu, bude se podrobněji zkoumat motivační účinek, podpora se omezí na nezbytné minimum a zabrání se potenciálním negativním účinkům podpory na hospodářskou soutěž a obchod. Z těchto společných zásad pro posuzování vycházejí i podmínky slučitelnosti, které stanoví tyto pokyny.

(13)

Tyto pokyny se vztahují na státní podporu poskytovanou na ochranu životního prostředí nebo dosažení energetických cílů ve všech odvětvích upravených Smlouvou, jestliže se na opatření vztahuje oddíl 1.2. Proto se vztahují také na odvětví, na něž se vztahují zvláštní pravidla Unie o státní podpoře (doprava (10), těžba uhlí, zemědělství, lesnictví a rybolov a akvakultura), pokud tato zvláštní pravidla nestanoví jinak.

(14)

Co se týče zemědělství a rybolovu a akvakultury, tyto pokyny upravují podporu na ochranu životního prostředí, která je poskytována podnikům působícím v odvětví zpracování produktů a jejich uvádění na trh a za určitých podmínek i podnikům působícím v oblasti prvovýroby. Těchto odvětví se týkají níže uvedené podmínky:

(15)

Tyto pokyny se nevztahují na:

(16)

Podporu v oblasti energetiky a životního prostředí nelze poskytnout podnikům v obtížích, jak je pro účely těchto pokynů definují Pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (19), v pozměněném nebo nahrazeném znění.

(17)

Při posuzování podpory poskytnuté podniku, na který se vztahuje dosud neuhrazený příkaz k navrácení podpory na základě předchozího rozhodnutí Komise, jímž byla podpora prohlášena za protiprávní a neslučitelnou s vnitřním trhem, Komise zohlední částku podpory, která má být navrácena (20).

(18)

Komise určila řadu opatření v oblasti životního prostředí a energie, u nichž může být státní podpora za určitých podmínek slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(19)

Pro účely těchto pokynů se použijí tyto definice:

(20)

Na jednotlivou podporu poskytovanou v rámci režimu podpory se i nadále vztahuje oznamovací povinnost podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, jestliže podpora přesáhne tyto prahové hodnoty oznamovací povinnosti (32) a není poskytnuta na základě soutěžního nabídkového řízení:

(21)

Osvobození od daní, úlevy na environmentálních daních a osvobození od financování energie z obnovitelných zdrojů podle oddílu 3.7 nebudou podléhat podmínkám pro samostatně oznámenou podporu. Podpora poskytnutá ve formě fiskální podpory, na kterou se nevztahuje oddíl 3.7 těchto pokynů, však bude předmětem individuálního posouzení, budou-li prahové hodnoty stanovené v uvedeném oddílu překročeny. To platí bez ohledu na to, zda jednotliví příjemci využívají současně osvobození od daně nebo úlevy na dani spadající do oddílu 3.7.

(22)

Tyto pokyny stanoví kritéria slučitelnosti pro režimy podpory a jednotlivé podpory na dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a energetiky, na které se vztahuje oznamovací povinnost podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(23)

Státní podpora na dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a energetiky bude považována za slučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy, pokud na základě společných zásad pro posuzování stanovených v této kapitole více přispívá k dosažení cílů Unie v oblasti životního prostředí a energetiky, aniž by zároveň nepříznivě ovlivnila obchodní podmínky v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem. Budou zohledněna zvláštní znevýhodnění podporovaných oblastí.

(24)

V této kapitole je názorně uvedeno, jakým způsobem bude Komise uplatňovat společné zásady pro posuzování stanovené v oddílu 3.1 při posuzování opatření podpory, jež spadají do oblasti působnosti těchto pokynů, a případně stanoví zvláštní podmínky pro jednotlivou podporu (buď poskytovanou na základě některého režimu, nebo ad hoc).

(25)

Oddíl 3.2 vymezuje obecné podmínky slučitelnosti, které se vztahují na všechna opatření podpory, jež spadají do oblasti působnosti těchto pokynů, pokud ovšem konkrétnější oddíly kapitoly 3 tyto obecné podmínky slučitelnosti neupřesňují či nemění. Oddíl 3.2 se pak vztahuje zvláště na následující opatření, která nejsou součástí konkrétnějších oddílů kapitoly 3:

(26)

Komise při posuzování toho, zda lze oznámené opatření podpory považovat za slučitelné s vnitřním trhem, obecně analyzuje, zda návrh opatření podpory zajišťuje, že pozitivní dopad podpory na cíl ve společném zájmu převažuje nad případnými negativními účinky na obchod a hospodářskou soutěž.

(27)

Sdělení o modernizaci státní podpory ze dne 8. května 2012 (33) vyzvalo k určení a vymezení společných zásad pro posuzování slučitelnosti, které v případě veškerých opatření podpory provádí Komise. Komise proto bude považovat opatření státní podpory za slučitelné s vnitřním trhem pouze tehdy, pokud toto opatření splňuje každé z těchto kritérií:

(28)

Na určité kategorie režimů lze dále vztáhnout požadavek týkající se hodnocení ex post, jak vyplývá z kapitoly 4. Komise v takových případech může omezit délku trvání těchto režimů (běžně na čtyři roky i méně) s možností následně znovu oznámit, že platnost režimů byla prodloužena.

(29)

Pokud navíc opatření státní podpory nebo podmínky, které jsou s ní spojeny (včetně metody jejího financování, je-li nedílnou součástí této podpory), vedou k neoddělitelnému porušení práva Unie, nelze uvedenou podporu prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem (34). Například v oblasti energetiky je nutné, aby každá daň, která má financovat opatření státní podpory, vyhovovala zejména článkům 30 a 110 Smlouvy (35).

(30)

Obecným cílem podpory v oblasti životního prostředí je zvýšení úrovně ochrany životního prostředí ve srovnání s úrovní, jíž by bylo dosaženo, pokud by podpora nebyla poskytnuta. Zejména strategie Evropa 2020 stanoví úkoly a cíle pro udržitelný růst, aby přispěla k posunu ke konkurenceschopnému nízkouhlíkovému hospodářství účinně využívajícímu zdroje. Nízkouhlíkové hospodářství s vysokým podílem alternativní energie z obnovitelných zdrojů vyžaduje přizpůsobení energetického systému, a zejména značné investice do energetických sítí (36). Prvořadým cílem podpory v odvětví energetiky je zaručit konkurenceschopný, udržitelný a bezpečný energetický systém na řádně fungujícím trhu Unie s energií (37).

(31)

Členské státy, které hodlají poskytnout podporu v oblasti životního prostředí nebo energetiky, budou muset přesně vymezit sledovaný cíl a vysvětlit očekávaný přínos opatření k dosažení tohoto cíle. V případě, že členské státy zavádějí opatření spolufinancované z evropských strukturálních a investičních fondů, mohou při určování sledovaných cílů v oblasti životního prostředí a energetiky vycházet z argumentace v příslušných operačních programech.

(32)

Environmentální studie mohou přispět k dosažení společného cíle, pokud přímo souvisejí s investicemi způsobilými podle těchto pokynů, a to i v případě, že na základě zjištění přípravné studie není šetřená investice nakonec provedena.

(33)

Aby se prokázal přínos podpory, jež podléhá individuální oznamovací povinnosti, ke zvýšení úrovně ochrany životního prostředí, mohou členské státy použít, a to pokud možno v kvantifikovatelném vyjádření, řadu ukazatelů, zejména těch, které jsou uvedeny níže:

(34)

Třebaže se obecně uznává, že konkurenceschopné trhy zpravidla účinně dosahují výsledků z hlediska cen, výstupu a využívání zdrojů, dojde-li k selhání trhu (38), může účinnost fungování trhů zvýšit státní zásah. Opatření státní podpory skutečně mohou za určitých podmínek selhání trhu napravit, a tím přispět k dosažení společného cíle, neboť trh sám o sobě není schopen zajistit účinný výsledek. Aby bylo možno posoudit, zda je státní podpora pro dosažení cíle společného zájmu účinným prostředkem, je nejprve nutné stanovit a definovat problém, který je třeba řešit. Státní podpora by se měla soustředit na situace, kdy může vést k podstatnému zlepšení, jehož trh sám dosáhnout nemůže.

(35)

Aby bylo možno stanovit pokyny, které zaručí, že opatření podpory společného cíle dosáhnou, měly by členské státy identifikovat selhání trhu, která brání zvyšování úrovně ochrany životního prostředí nebo řádnému fungování bezpečného, cenově dostupného a udržitelného vnitřního trhu s energií. Selhání trhu, která se týkají cílů v oblasti životního prostředí a energetiky, se mohou různit nebo mohou být podobná, mohou však zabránit optimálnímu výsledku nebo naopak vyvolat výsledek neúčinný, a to z těchto důvodů:

(36)

Pouhý fakt, že v určitém kontextu došlo k selhání trhu, nestačí k odůvodnění státního zásahu. Zejména se může stát, že již byly zavedeny jiné politiky a opatření, které mají některá ze zjištěných selhání trhu řešit. Mezi příklady takových politik či opatření patří odvětvová regulace, povinné normy pro znečištění, cenové mechanismy, např. systém Unie pro obchodování s emisemi (ETS) a uhlíkové daně. Dodatečná opatření zahrnující státní podporu se mohou zaměřit pouze na zbytková selhání trhu, tj. na taková selhání, která jiné politiky a opatření neřeší. Rovněž je důležité ukázat, jak státní podpora posiluje jiné zavedené politiky a opatření, jejichž cílem je napravit totéž selhání trhu. Nutnost poskytnout státní podporu proto není tak naléhavá, pokud je podpora v rozporu s jinými politikami, které se zaměřují na totéž selhání trhu.

(37)

Komise bude podporu považovat za potřebnou tehdy, pokud členský stát prokáže, že se podpora účinně zaměřuje na (zbytkové) selhání trhu, které jiné politiky a opatření neřeší.

(38)

I když selhání trhu mohou obecně existovat a opatření podpory mohou být v zásadě dobře navržena tak, aby se soustředila na účinný tržní výsledek, ne všechny dotčené podniky mohou být těmto selháním trhu vystaveny ve stejném rozsahu. Proto Komise u jednotlivé podpory, jež podléhá oznamovací povinnosti, posoudí konkrétní potřebu podpory v daném případě. Je na členském státě, aby prokázal, že selhání trhu u konkrétní činnosti, na kterou se podpora poskytuje, stále nebylo odstraněno a zda se podpora na odstranění daného selhání trhu účinně zaměřuje.

(39)

V závislosti na konkrétně řešeném selhání trhu Komise zohlední tyto faktory:

(40)

Navržené opatření podpory musí být vhodným nástrojem k dosažení příslušného cíle politiky. Opatření podpory nebude považováno za slučitelné s vnitřním trhem, pokud lze stejného pozitivního přínosu k dosažení společného cíle dosáhnout prostřednictvím jiných, méně rušivých nástrojů politiky nebo jiných, méně rušivých druhů nástrojů podpory.

(41)

Státní podpora není jediným nástrojem politiky, který mají členské státy k dispozici, aby dosáhly vyšších úrovní ochrany životního prostředí nebo vytvořily řádně fungující bezpečný, cenově dostupný a udržitelný evropský trh s energií. Je třeba mít na paměti, že k dosažení těchto cílů mohou existovat i jiné, vhodnější nástroje. Nejdůležitějšími nástroji pro dosažení cílů v oblasti životního prostředí a energetiky jsou regulace a tržní nástroje. Důležitou úlohu při dosažení vyšší úrovně ochrany životního prostřední mohou sehrát také tzv. měkké, tj. právně nevynutitelné nástroje, například dobrovolné ekoznačky a šíření technologií šetrných k životnímu prostředí.

(42)

Různá opatření k nápravě téhož selhání trhu se mohou navzájem neutralizovat. To může nastat v případě, kdy byl zaveden účinný tržní mechanismus, který má konkrétně řešit problém externalit. Existuje riziko, že dodatečné podpůrné opatření, které má řešit stejné selhání trhu, účinnost tržního mechanismu sníží.

(43)

Různá opatření k nápravě různých selhání trhu se rovněž mohou navzájem neutralizovat. Opatření, které se soustředí na problém týkající se přiměřenosti výroby, musí být ve vyváženém poměru k environmentálnímu cíli, jenž spočívá v postupném odstranění dotací poškozujících životní prostředí nebo hospodářství, včetně dotací na fosilní paliva. Obdobně může opatření ke snížení emisí skleníkových plynů zvýšit nabídku alternativní energie, což by mohlo nepříznivě ovlivnit otázky spojené s přiměřeností výroby.

(44)

Právní předpisy v oblasti životního prostředí zajišťují, že je dodržována zásada „znečišťovatel platí“, což v zásadě zaručuje, že bude napraveno selhání trhu související s negativními externalitami. Proto státní podpora není vhodným nástrojem a nelze ji poskytnout, pokud by příjemce podpory mohl podle stávajících právních předpisů Unie či vnitrostátních právních předpisů nést odpovědnost za znečištění (40).

(45)

Podporu v oblasti životního prostředí a energetiky lze poskytovat v různých formách. Členské státy by však měly zajistit, aby podpora byla poskytována v takové formě, která pravděpodobně nejméně naruší obchod a hospodářskou soutěž. V tomto ohledu se od členského státu vyžaduje, aby prokázal, proč nejsou vhodné jiné, pravděpodobně méně narušující formy podpory, jako jsou vratné zálohy ve srovnání s přímými granty nebo jednorázové daňové úlevy ve srovnání se snížením daní nebo formy podpory, jež vycházejí z finančních nástrojů, jako např. dluhových nebo kapitálových nástrojů (např. úvěry s nízkou úrokovou sazbou, slevy na úrocích, státní záruky nebo jiná forma poskytnutí kapitálu za výhodných podmínek).

(46)

Výběr nástroje podpory by měl být v souladu se selháním trhu, které má opatření podpory vyřešit. Zejména pokud jsou skutečné příjmy nejisté, např. u opatření pro úsporu energie, může být vhodným nástrojem vratná záloha. V případě režimů podpory, které provádějí cíle a priority operačních programů, se v zásadě předpokládá, že finanční nástroj v tomto programu zvolený je nástrojem vhodným.

(47)

V případě provozní podpory musí členské státy prokázat, že podpora je vhodná k dosažení cíle režimu, na nějž je podpora zaměřena. Aby členský stát prokázal, že je daná podpora vhodná, může vypočítat výši podpory ex ante jako pevně stanovenou částku, která pokrývá předpokládané dodatečné náklady po stanovenou dobu, s cílem motivovat podniky k tomu, aby průběžně účinněji minimalizovaly své náklady a rozvíjely svou podnikatelskou činnost (41).

(48)

Pro účely prokázání vhodnosti režimů mohou členské státy rovněž použít výsledky minulých hodnocení popsaných v kapitole 4.

(49)

Podporu v oblasti životního prostředí a energetiky lze považovat za slučitelnou s vnitřním trhem pouze tehdy, jestliže má motivační účinek. K motivačnímu účinku dochází, pokud podpora přiměje příjemce, aby změnil své chování, a zvýšil tak úroveň ochrany životního prostředí nebo zlepšil fungování bezpečného, cenově dostupného a udržitelného trhu s energií, přičemž změny chování by bez podpory neprovedl. Podpora nesmí subvencovat náklady na činnost, které by podniku vznikly v každém případě, a nesmí vynahrazovat běžná podnikatelská rizika hospodářské činnosti.

(50)

Komise má za to, že podpora nemá pro příjemce motivační účinek ve všech případech, kdy byla práce na projektu zahájena předtím, než příjemce předložil vnitrostátním orgánům žádost o podporu. V případech, kdy příjemce zahájí provádění projektu dříve, než požádá o podporu, nebude žádná podpora poskytnutá na tento projekt považována za slučitelnou s vnitřním trhem.

(51)

Členský stát musí zavést a používat formulář žádosti o podporu. Formulář žádosti o podporu obsahuje alespoň jméno/název žadatele a velikost podniku, popis projektu včetně jeho umístění a data zahájení a ukončení, částku podpory potřebnou k provedení projektu a způsobilé náklady. Příjemci musí v žádosti o podporu popsat situaci bez podpory, tj. situaci, jež se označuje jako hypotetický srovnávací scénář nebo alternativní scénář či projekt. Velké podniky musí navíc předložit podklady, z nichž hypotetický srovnávací scénář popsaný v žádosti vychází.

(52)

Po obdržení žádosti musí orgán poskytující podporu provést kontrolu věrohodnosti uvedeného hypotetického srovnávacího scénáře a potvrdit, že podpora má požadovaný motivační účinek. Hypotetický srovnávací scénář je věrohodný, jestliže je autentický a týká se faktorů rozhodovacího procesu převládajících v okamžiku, kdy příjemce přijímá rozhodnutí o investici. Podmínky uvedené v bodech 50 a 51 být splněny nemusí, pokud se podpora uděluje na základě soutěžního nabídkového řízení.

(53)

Komise se domnívá, že podpora udělená na přizpůsobení se budoucím normám Unie má v zásadě motivační účinek, a to i v případě, že norma již byla přijata, ale dosud není platná. V takovém případě však má podpora motivační účinek pouze tehdy, pokud podněcuje k uskutečnění investice dávno předtím, než norma vstoupí v platnost. Za podporu s motivačním účinkem bude považována podpora udělená na přizpůsobení se normám Unie, které již byly přijaty, ale dosud nejsou platné, pokud je investice uskutečněna a dokončena alespoň jeden rok předtím, než dané normy Unie vstoupí v platnost.

(54)

Odchylně od bodu (53) může být jako podpora s motivačním účinkem chápána i podpora poskytnutá na:

(55)

Komise se domnívá, že podpora investic, které příjemci umožňují plnit přísnější požadavky, než jaké vyžadují platné normy Unie, má pozitivní přínos k dosažení cíle v oblasti životního prostředí nebo energetiky. Aby členské státy nebyly odrazeny od stanovení závazných vnitrostátních norem, které jsou přísnější než odpovídající normy Unie, lze o tomto pozitivním přínosu hovořit bez ohledu na existenci závazných vnitrostátních norem, které jsou přísnější než normy Unie. Patří sem například opatření, která nad rámec povinných norem Unie zlepšují kvalitu vody a ovzduší. O tomto pozitivním přínosu lze pak hovořit i v případě, že závazná vnitrostátní norma byla přijata v okamžiku, kdy normy Unie neexistují.

(56)

Podle směrnice 2012/27/EU (42) („směrnice o energetické účinnosti“) musí velké podniky provést jednou za čtyři roky energetický audit. Podpora poskytovaná velkým podnikům na energetické audity tudíž může mít motivační účinek pouze do té míry, že nepředstavuje kompenzaci energetického auditu vyžadovaného podle směrnice o energetické účinnosti. Vzhledem k tomu, že tatáž povinnost se nevztahuje na malé a střední podniky, může mít státní podpora udělovaná malým a středním podnikům na provedení energetického auditu motivační účinek.

(57)

Předchozím bodem není dotčeno posouzení motivačního účinku státní podpory na opatření v oblasti energetické účinnosti vyžadovaná energetickým auditem nebo na základě tohoto auditu provedená nebo na opatření vyplývající z jiných nástrojů, např. systémů pro hospodaření s energií nebo systémů environmentálního řízení.

(58)

U opatření, která podléhají individuální oznamovací povinnosti, musí členské státy Komisi v plném rozsahu prokázat motivační účinek podpory. Musí poskytnout jasné důkazy o tom, že podpora skutečně ovlivňuje rozhodnutí o investici způsobem, který změní chování příjemce tak, že tento příjemce následně zvýší úroveň ochrany životního prostředí nebo zlepší fungování trhu Unie s energií. Aby bylo možno provést komplexní posouzení, musí členský stát poskytnout nejen informace týkající se podporovaného projektu, ale také komplexní popis hypotetického srovnávacího scénáře, podle nějž podporu příjemci neposkytne žádný členský stát.

(59)

Výhody plynoucí z nových investic nebo výrobních metod nemají obvykle pouze přímé environmentální účinky nebo účinky na trh s energií. Takovéto výhody mohou souviset zejména s výrobou (43), zatímco rizika se týkají především nejistoty, zda bude investice tak účinná, jak se očekává.

(60)

Motivační účinek se v zásadě zjišťuje pomocí analýzy hypotetického srovnávacího scénáře, a to porovnáním úrovní zamýšlené činnosti s podporou a bez podpory. To v podstatě znamená, že jde o kontrolu ziskovosti projektu bez podpory, aby bylo možné posoudit, zda skutečně nedosahuje úrovně zisku, jíž by společnost dosáhla provedením náhradního projektu.

(61)

V této souvislosti lze úroveň ziskovosti posoudit odkazem na metodiky, které se v daném konkrétním výrobním odvětví běžně používají a které mohou zahrnovat způsoby hodnocení čisté současné hodnoty projektu (NPV) (44), míry vnitřní návratnosti (IRR) (45) nebo průměrnou návratnost použitého kapitálu (ROCE). Ziskovost projektu musí být srovnávána s běžnou mírou návratnosti, kterou podnik uplatňuje na další investiční projekty podobného druhu. Nejsou-li tyto údaje k dispozici, musí být ziskovost projektu porovnána s kapitálovými náklady společnosti jako celku nebo s mírou návratnosti, kterou lze v daném odvětví běžně vysledovat.

(62)

Pokud není žádný hypotetický srovnávací scénář znám, lze motivační účinek předpokládat, jestliže existuje mezera ve financování, tzn., když investiční náklady převyšují čistou současnou hodnotu očekávaných provozních zisků investice na základě předem vypracovaného obchodního plánu.

(63)

Členské státy se zejména vybízejí, aby vycházely z aktuálních, relevantních a věrohodných důkazů, mezi něž patří např. úřední dokumenty správní rady, zprávy úvěrového výboru, posouzení rizik, finanční zprávy, interní obchodní plány, odborné posudky a jiné studie související s posuzovaným investičním projektem. Při ověřování motivačního účinku by mohly být přínosné i dokumenty obsahující informace o prognózách poptávky, prognózách nákladů, finančních prognózách, dokumenty, které jsou předkládány investičnímu výboru a které rozvíjejí různé investiční scénáře, nebo dokumenty poskytnuté finančním ústavům.

(64)

Aby se zaručilo, že je motivační účinek stanoven objektivně, může Komise v posouzení motivačního účinku porovnat údaje týkající se dané společnosti s údaji týkajícími se odvětví, v němž společnost působí; jedná se o tzv. referenční srovnání. Členský stát by měl pokud možno zejména předložit odvětvové údaje, které prokazují, že hypotetický srovnávací scénář dané společnosti, požadovaná úroveň ziskovosti a očekávané peněžní toky jsou přiměřené.

(65)

Komise může zjistit motivační účinek v případech, kdy může mít určitý podnik motivaci k provedení projektu s podporou, i když podporovaný projekt nedosahuje běžně požadované úrovně ziskovosti. To lze zdůvodnit např. ohledem na obecnější přínosy, které se v ziskovosti samotného projektu neodrážejí. Za takových okolností nabývají důkazy předložené na podporu existence motivačního účinku zvláštního významu.

(66)

Pokud se podnik přizpůsobuje vnitrostátní normě, která je přísnější než norma Unie nebo je přijata v okamžiku, kdy normy Unie neexistují, Komise ověří, zda by byl příjemce podpory významně zasažen zvýšenými náklady a zda by nebyl schopen nést náklady spojené s okamžitým provedením vnitrostátních norem.

(67)

U investic, díky nimž podnik překročí minimální úrovně požadované normami Unie, Komise přesto nemusí zjistit motivační účinek, a to zejména v případě, že tyto investice odpovídají minimálním technickým normám dostupným na trhu.

(68)

Pokud podpora nemění chování příjemce tím, že ho podněcuje k dodatečným činnostem, nemá motivační účinek, jelikož neprosazuje chování šetrné k životnímu prostředí v Unii ani neposiluje fungování evropského trhu s energií. Podpora se proto neschvaluje v případech, kde se má za to, že by tytéž činnosti byly prováděny i bez ní.

(69)

Podpora v oblasti životního prostředí a energetiky se považuje za přiměřenou, pokud je částka podpory na jednoho příjemce omezena na minimum, které je k dosažení sledovaného cíle v oblasti ochrany životního prostředí nebo energetiky nezbytné.

(70)

Obecně se podpora považuje za omezenou na nezbytné minimum, jestliže odpovídá čistým dodatečným nákladům nutným k dosažení cíle ve srovnání s hypotetickým srovnávacím scénářem bez podpory. Čisté dodatečné náklady představují rozdíl mezi hospodářskými přínosy a náklady (včetně investičních a provozních) podporovaného projektu a přínosy a náklady alternativního investičního projektu, který by společnost provedla, pokud by podpora nebyla poskytnuta (tj. hypotetický srovnávací scénář).

(71)

Může být ovšem obtížné plně zohlednit všechny hospodářské přínosy, které další investice společnosti přinese (46). Proto lze u opatření, která nejsou předmětem individuálního posouzení, použít zjednodušenou metodu, která se zaměří na výpočet dodatečných investičních nákladů, tj. že nezohlední provozní přínosy a náklady. Opatření, která nejsou předmětem individuálního posouzení, jsou považována za přiměřená, pokud částka podpory nepřesahuje maximální intenzitu podpory, tj. daný procentní podíl způsobilých nákladů definovaných v bodech 72 až 76. Tato maximální intenzita podpory rovněž slouží jako strop podpory poskytované na opatření, která podléhají oznamovací povinnosti.

(72)

Způsobilé náklady na podporu v oblasti životního prostředí jsou dodatečné investiční náklady do hmotného nebo nehmotného majetku, které přímo souvisejí s dosažením společného cíle.

(73)

Způsobilé náklady se určí takto:

(74)

V příloze 2 je uveden seznam relevantních hypotetických srovnávacích scénářů nebo výpočtů způsobilých nákladů, jež odrážejí hypotetický srovnávací scénář, kterého by v obdobných případech mělo být použito. Komise může přijmout i alternativní hypotetické srovnávací scénáře, pokud je členský stát řádně zdůvodní.

(75)

U opatření, která podporují integrované projekty, např. integrovaná opatření ke zvýšení energetické účinnosti, nebo projekty v oblasti bioplynu, může být stanovení hypotetického srovnávacího scénáře obtížné. Pokud hypotetický srovnávací scénář věrohodným způsobem stanovit nelze, je Komise ochotna uznat jako alternativu celkové náklady projektu, které mohou znamenat nižší intenzitu podpory, jíž se zohlední odlišný způsob výpočtu způsobilých nákladů.

(76)

V případě projektů energeticky účinného dálkového vytápění a chlazení se na výstavbu výrobních zařízení použijí pravidla uvedená v bodech 73 až 75. V případě podpory na výstavbu sítě se však použije přístup na základě mezery ve financování, podobně jako u posuzování energetické infrastruktury.

(77)

Aby Komise zaručila předvídatelnost a rovné podmínky, uplatňuje na podporu maximální intenzitu podpory stanovenou v příloze 1. Tato intenzita podpory odráží potřebu státního zásahu danou na jedné straně významem selhání trhu a na straně druhé předpokládanou úrovní narušení hospodářské soutěže a obchodu.

(78)

Vyšší intenzitu podpory lze povolit u určitých typů podpory nebo u investic umístěných v podporované oblasti, nikdy však nesmí přesáhnout 100 % způsobilých nákladů. Vyšší intenzitu podpory lze povolit na základě níže uvedených pravidel:

(79)

Komise bude tudíž považovat podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud jsou správně vypočteny způsobilé náklady a je dodržena maximální intenzity podpory stanovená v příloze 1.

(80)

Je-li podpora příjemci poskytnuta v rámci soutěžního nabídkového řízení na základě jasných, transparentních a nediskriminačních kritérií, může dosáhnout výše 100 % způsobilých nákladů (53). Toto nabídkové řízení musí být nediskriminační a musí zajistit účast dostatečného počtu podniků. Rozpočet spojený s nabídkovým řízením navíc musí být ve své výši závazně omezen v tom smyslu, že podporu nemohou obdržet všichni žadatelé. V neposlední řadě musí být podpora udělována na základě původní nabídky předložené uchazečem, čímž se vylučují následná vyjednávání.

(81)

Podporu lze poskytnout souběžně na základě několika režimů podpory nebo ji kumulovat s podporou ad hoc za předpokladu, že celková částka státní podpory na činnost nebo projekt nepřesáhne mezní hodnoty stanovené v rámci stropů podpory vymezených v těchto pokynech. Financování ze strany Unie, které je centrálně řízeno Komisí a není přímo či nepřímo pod kontrolou členského státu (54), nepředstavuje státní podporu. Pokud je toto financování ze strany Unie spojeno se státní podporou, zohlední se při určování toho, zda jsou dodrženy prahové hodnoty oznamovací povinnosti a maximální intenzita podpory, pouze státní podpora, ovšem za předpokladu, že celková částka veřejného financování poskytnutá na tytéž způsobilé náklady nepřesáhne maximální míru financování stanovenou v platných pravidlech práva Unie.

(82)

Podpora se ve vztahu k týmž způsobilým nákladům nekumuluje s podporou de minimis, pokud by intenzita podpory vzniklá v důsledku této kumulace převýšila intenzitu podpory stanovenou v těchto pokynech.

(83)

U jednotlivé podpory nestačí k tomu, aby byla zajištěna přiměřenost, dodržet maximální intenzitu podpory stanovenou v tomto oddíle a v příloze 1. Uvedená maximální intenzita podpory se používá jako strop pro jednotlivou podporu (55).

(84)

Obecně platí, že podpora, která podléhá individuální oznamovací povinnosti, je považována za omezenou na minimum, jestliže výše podpory odpovídá čistým dodatečným nákladům na podporovanou investici ve srovnání s hypotetickým srovnávacím scénářem bez podpory. Musí být zohledněny všechny relevantní náklady a přínosy za celou dobu trvání projektu.

(85)

Pokud nelze jako hypotetický srovnávací scénář určit žádný konkrétní alternativní projekt, Komise ověří, zda částka podpory převyšuje minimum nezbytné k tomu, aby byl podporovaný projekt dostatečně ziskový, např. zda zvyšuje míru vnitřní návratnosti nad běžnou míru návratnosti uplatňovanou dotčeným podnikem v jiných investičních projektech podobného druhu. Není-li tato referenční úroveň k dispozici, lze pro tento účel použít kapitálové náklady společnosti jako celku nebo míry návratnosti, které lze v daném odvětví běžně vysledovat.

(86)

Členský stát by měl poskytnout důkazy o tom, že je částka podpory omezena na minimum. K posouzení přiměřenosti podpory lze využít i výpočty používané pro analýzu motivačního účinku. Členský stát musí prokázat přiměřenost podpory na základě dokumentů uvedených v bodě (63).

(87)

V případě provozní podpory udělené na základě soutěžního nabídkového řízení se předpokládá, že jednotlivá podpora je přiměřená, jsou-li splněny obecné podmínky.

(88)

Aby bylo možno považovat podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, musí být omezeny negativní účinky opatření podpory spočívající v narušení hospodářské soutěže a dopadu na obchod mezi členskými státy, které musí být vyváženy pozitivními účinky přispívajícími k dosažení cíle společného zájmu.

(89)

Komise vymezuje dvě hlavní možná narušení, která podpora způsobuje, konkrétně jde o narušení výrobkového trhu a účinky na základě umístění činnosti. Oba druhy narušení mohou být příčinou neefektivního přidělování prostředků, jež zhoršuje hospodářské výsledky vnitřního trhu, a obav týkajících se rozdělování, jež ovlivňují rozdělení hospodářské činnosti mezi regiony.

(90)

Podpora v oblasti životního prostředí má vzhledem ke své povaze sklon upřednostňovat výrobky a technologie šetrné k životnímu prostředí na úkor jiných, více znečišťujících výrobků. Tento účinek podpory nebude v zásadě vnímán jako nežádoucí narušení hospodářské soutěže, jelikož je svojí podstatou spjat se samotným cílem podpory, tedy ekologizací ekonomiky. Při posuzování možných negativních účinků podpory v oblasti životního prostředí Komise při zkoumání jejího negativního vlivu na tržní postavení, a tím i na zisky podniků, které nejsou příjemcem podpory, zohlední celkový vliv daného opatření na životní prostředí. Přitom zváží zejména rušivé účinky na soutěžitele, kteří také provozují svoji činnost způsobem šetrným k životnímu prostředí, a to i bez podpory. Obdobně, čím nižší je očekávaný účinek daného opatření na životní prostředí, tím důležitější je ověřit jeho účinky na podíly soutěžitelů na trhu a na jejich tržní zisk.

(91)

Jeden z případných škodlivých účinků státní podpory v oblasti životního prostředí a energetiky spočívá v tom, že podpora brání tržním mechanismům v tom, aby zajišťovaly účinné výsledky odměňováním nejefektivnějších a nejvíce inovativních výrobců a vyvíjením tlaku na ty nejméně efektivní, aby se zdokonalili, provedli restrukturalizaci nebo opustili trh. To by mohlo vyvolat situaci, kdy v důsledku toho, že je některým podnikům poskytnuta podpora, nejsou efektivnější a více inovativní konkurenti, např. konkurenti s jinými, případně dokonce čistšími technologiemi, schopni vstoupit na trh a rozšířit na něm svůj podíl, přestože by tak za jiných okolností mohli učinit. Z dlouhodobého hlediska může zasahování do procesu konkurenčního vstupu na trh a výstupu z něj dusit inovaci a zpomalit zlepšování produktivity v celém odvětví.

(92)

Podpora může mít také rušivé účinky, pokud dochází k posilování nebo zachovávání významné tržní síly příjemce. I když podpora neposiluje významnou tržní sílu přímo, může tak činit nepřímo tím, že stávající soutěžitele odradí od rozšiřování činnosti nebo je podnítí k odchodu z trhu nebo odradí nové soutěžitele od vstupu na trh.

(93)

Kromě narušování výrobkových trhů může mít podpora také dopad na obchod a volbu umístění. K těmto narušením může docházet v různých členských státech, ať v případě, kdy mezi sebou soutěží podniky z různých zemí, nebo kdy podniky zvažují různá umístění pro své investice. Podpora, která má ochránit hospodářskou činnost v jednom regionu nebo ji odlákat z jiných regionů v rámci vnitřního trhu, nemusí přímo narušit výrobkový trh, ale může přesunout činnosti nebo investice z jednoho regionu do druhého, aniž by měla jakýkoli čistý dopad na životní prostředí.

(94)

Aby bylo možné určit rozsah, v němž lze opatření podpory považovat za opatření s narušujícími účinky, je v zásadě nutné toto opatření analyzovat spolu se souvislostmi, v nichž je uplatňováno. Existují však případy, kdy negativní účinky zjevně převažují nad jakýmkoli pozitivním účinkem, a taková podpora nemůže být považována za slučitelnou s vnitřním trhem.

(95)

Komise stanoví maximální intenzitu podpory, která je základním požadavkem slučitelnosti a jejímž cílem je zamezit používání státní podpory u projektů, které vykazují značně vysoký poměr mezi výší podpory a způsobilými náklady a u nichž je narušení hospodářské soutěže velmi pravděpodobné.

(96)

Stejně tak nebude za slučitelnou s vnitřním trhem považována podpora na dosažení cílů v oblasti životního prostředí a energetiky, která vede k pouhé změně umístění hospodářské činnosti, aniž by zvyšovala stávající úroveň ochrany životního prostředí v členských státech.

(97)

Při posuzování negativních účinků opatření podpory se Komise soustředí na narušení hospodářské soutěže, k nimž dochází v důsledku předvídatelného dopadu podpory v oblasti životního prostředí a energetiky na hospodářskou soutěž mezi podniky na zasažených výrobkových trzích a v důsledku umístění hospodářské činnosti. Jsou-li opatření státní podpory dobře cílená na selhání trhu, které mají řešit, je riziko, že podpora nežádoucím způsobem naruší hospodářskou soutěž, nižší.

(98)

Je-li podpora přiměřená a omezená pouze na dodatečné investiční náklady, bývá negativní účinek podpory v zásadě mírnější. Avšak dokonce i v případě, že je podpora nezbytná a přiměřená, může i přesto přimět příjemce ke změně chování, která naruší hospodářskou soutěž. Podnik, který usiluje o dosažení zisku, za normální situace zvýší úroveň ochrany životního prostředí nad rámec závazných požadavků pouze tehdy, pokud se domnívá, že mu to přinese alespoň okrajově nějakou výhodu.

(99)

Aby Komise udržela narušování hospodářské soutěže a obchodu na minimální úrovni, klade velký důraz na výběrový proces. Proces výběru by měl pokud možno probíhat nediskriminačně, transparentně a otevřeně, aniž by zbytečně vylučoval podniky, které mohou konkurovat projektům zaměřeným na stejné cíle v oblasti životního prostředí nebo energetiky. Proces výběru by měl vést k výběru příjemců, kteří mohou plnit cíle v oblasti životního prostředí a energetiky s využitím nejnižší částky podpory nebo nákladově nejefektivnějším způsobem.

(100)

Komise při posuzování negativních účinků podpory zohlední zejména tyto prvky:

(101)

Členský stát musí zaručit, že jsou omezeny negativní účinky podpory popsané v oddílu 3.2.6.1. Kromě prvků popsaných v oddílu 3.1.6.2 Komise rovněž zohlední a posoudí, zda jednotlivá podpora vede k:

(102)

Aby Komise posoudila kumulativní dopad podpory, může vzít v úvahu plánované zavedení jiných režimů podpory v oblasti životního prostředí a energetiky, než jaké byly oznámeny, které jsou pro příjemce přímo či nepřímo přínosné.

(103)

Komise rovněž posoudí, zda podpora způsobí, že na některých územích vzniknou příznivější podmínky pro výrobu, zejména díky srovnatelně nižším výrobním nákladům v důsledku podpory nebo díky vyšším normám výroby, jichž se díky podpoře dosáhne. Výsledkem může být, že podniky zůstanou v podporovaných územích nebo se na ně přemístí nebo že se k podporované oblasti přesměrují obchodní toky. Komise ve své analýze jednotlivé podpory, jež podléhá oznamovací povinnosti, proto zohlední všechny důkazy o tom, že příjemce podpory zvážil alternativní umístění.

(104)

Členské státy musí zajistit, aby níže uvedené informace byly zveřejňovány na webové stránce obsahující komplexní informace o státní podpoře, a to na vnitrostátní nebo regionální úrovni: úplné znění schváleného režimu podpory nebo rozhodnutí o udělení jednotlivé podpory a jeho prováděcí ustanovení, nebo příslušný odkaz, totožnost orgánu či orgánů poskytujících podporu, totožnost jednotlivých příjemců podpory, formu a výši podpory poskytnuté každému příjemci, datum poskytnutí podpory, druh podniku (MSP/velký podnik), region, v němž je příjemce usazen (na úrovni NUTS II), a hlavní hospodářské odvětví, v němž příjemce vykonává svou činnost (na úrovni skupiny NACE).

(105)

U režimů v podobě daňové výhody a podpory ve formě snížení financování podpory na energie z obnovitelných zdrojů mohou být informace o částkách jednotlivé podpory poskytovány v těchto rozmezích (v milionech EUR): [0,5–1], [1–2], [2–5], [5–10], [10–30], [30 a více].

(106)

Tyto informace musí být po přijetí rozhodnutí o udělení podpory zveřejněny, uchovávány nejméně deset let a musí být bez omezení k dispozici široké veřejnosti (57). Členské státy tyto informace nemusí poskytovat v období před 1. červencem 2016. Od tohoto požadavku zveřejňovat informace lze upustit v případě, že výše udělené jednotlivé podpory nedosahuje 500 000 EUR.

(107)

Unie si zejména v rámci strategie Evropa 2020 stanovila ambiciózní cíle v oblasti změny klimatu a energetické udržitelnosti. Dosažení těchto cílů již podporuje několik legislativních aktů Unie, např. systém Unie pro obchodování s emisemi, směrnice 2009/28/ES (58) („směrnice o energii z obnovitelných zdrojů“) a směrnice 2009/30/ES (59) („směrnice o jakosti paliv“). Jejich provádění však nemusí vždy zajistit nejúčinnější výsledek fungování trhu a státní podpora může být za určitých podmínek vhodným nástrojem, jímž lze přispět k dosažení cílů Unie a souvisejících cílů jednotlivých zemí.

(108)

Tyto pokyny platí pro období do roku 2020. Měly by však připravit půdu pro dosažení cílů stanovených v rámci do roku 2030. Zejména se očekává, že se zjištěné obnovitelné zdroje energie stanou v období 2020–2030 v rámci rozvodné sítě konkurenceschopnými, což znamená, že dotace a výjimky z odpovědnosti za odchylku subjektu zúčtování by měly být postupně omezovány a nakonec odstraněny. Tyto pokyny tomuto cíli odpovídají a zajistí přechod k nákladově efektivnímu způsobu plnění cíle na základě tržních mechanismů.

(109)

Tržní nástroje, např. dražba nebo soutěžní nabídkové řízení otevřené všem výrobcům, kteří vyrábějí elektřinu z obnovitelných zdrojů energie a soutěží na úrovni EHP za stejných podmínek, by za normálních okolností měly zajistit, aby se dotace snížily na minimum a byly postupně zcela ukončeny.

(110)

Vzhledem k odlišnému stupni vývoje technologií v oblasti obnovitelné energie však členské státy mohou na základě těchto pokynů povolit nabídková řízení na konkrétní technologii s ohledem na dlouhodobější potenciál příslušné nové a inovativní technologie, nutnost zajistit diverzifikaci, omezení soustavy a stabilitu rozvodné sítě a systémové náklady (na integraci).

(111)

Pro zařízení určité velikosti, u kterých nelze nabídkové řízení považovat za vhodné nebo která jsou v demonstrační fázi, byly začleněny zvláštní výjimky. Zahrnutí těchto zařízení do oblasti působnosti těchto pokynů je dobrovolné.

(112)

Vzhledem k nadměrné kapacitě na trhu s biopalivy vyráběnými z potravin bude Komise považovat investiční podporu na novou a stávající kapacitu pro tato biopaliva za neopodstatněnou. Investiční podpora na přeměnu elektráren na biopaliva vyráběná z potravin v elektrárny na vyspělá biopaliva je však přípustná. Ve všech ostatních případech lze investiční podporu na biopaliva poskytnout pouze v případě vyspělých biopaliv.

(113)

Zatímco investiční podpora na biopaliva vyráběná z potravin končí od data použitelnosti těchto pokynů, lze na tato biopaliva udělovat podporu provozní, avšak pouze do roku 2020. Z tohoto důvodu lze tuto podporu poskytovat pouze elektrárnám, jejichž provoz byl zahájen před 31. prosincem 2013, až do jejich úplné amortizace, v každém případě však nejpozději do roku 2020.

(114)

Jestliže je podpora poskytnuta na biopaliva, která podléhají povinnosti dodávky nebo přimíchání, bude mít Komise navíc za to, že podpora nezvyšuje úroveň ochrany životního prostředí, a že ji proto nelze považovat za slučitelnou s vnitřním trhem (60). Výjimkou jsou případy, kdy členský stát může prokázat, že podpora je omezena na udržitelná biopaliva, která jsou příliš drahá na to, aby byla na trh uváděna pouze za účelem dodávky nebo přimíchání.

(115)

Zatímco konkrétně systém EU ETS a daně z CO2 internalizují náklady na emise skleníkových plynů, zřejmě tyto náklady dosud neinternalizovaly v plném rozsahu. Státní podpora proto může přispět k dosažení souvisejících, zároveň však odlišných cílů Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Nemá-li Komise k dispozici důkazy, které svědčí o opaku, musí proto předpokládat, že přetrvává zbytkové selhání trhu, které lze řešit udělením podpory na energii z obnovitelných zdrojů.

(116)

Aby členské státy mohly dosáhnout cílů v souladu se záměry strategie Evropa 2020, Komise předpokládá, že podpora je vhodná a její rušivé účinky jsou omezeny, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky.

(117)

Pokud jde o podporu na výrobu vodní energie, může mít dvojí dopad: na jedné straně má tato podpora příznivý dopad, neboť snižuje emise skleníkových plynů, na straně druhé může negativně ovlivnit vodní systémy a biologickou rozmanitost. Členské státy proto musí při poskytování podpory na výrobu vodní energie dodržovat směrnici 2000/60/ES (61), a zejména čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice, který stanoví kritéria pro povolení nových změn vodních útvarů.

(118)

Hlavní zásadou právních předpisů Unie týkajících se odpadů je hierarchie způsobů nakládání s odpady, která rozčleňuje podle priorit způsoby, jimiž by měl být odpad zpracován (62). Státní podpora na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která jako vstupní palivo využívá odpad včetně odpadního tepla, může pozitivně přispět k ochraně životního prostředí, pokud tuto zásadu neobchází.

(119)

Podporu na energii z obnovitelných zdrojů lze poskytnout jako podporu investiční nebo provozní. Na režimy investiční podpory a individuálně oznámenou investiční podporu se vztahují podmínky stanovené v oddílu 3.2.

(120)

Na režimy provozní podpory se budou vztahovat obecná ustanovení oddílu 3.2 ve znění zvláštních ustanovení vymezených v tomto oddílu. Na individuálně oznámenou provozní podporu se vztahují podmínky stanovené v oddílu 3.2, případně s ohledem na změny, které tento oddíl vymezuje pro režimy provozní podpory.

(121)

Komise režimy podpory schválí na maximální dobu deseti let. Pokud bude takové opatření trvat déle, mělo by být po uplynutí této doby znovu oznámeno. V případě biopaliv vyráběných z potravin by stávající a nově oznámené režimy měly být omezeny rokem 2020.

(122)

Unie stanovila obecný cíl pro podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie a tento cíl převedla na závazné vnitrostátní cíle. Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů obsahuje mechanismy spolupráce (63), které mají usnadnit přeshraniční podporu na dosahování vnitrostátních cílů. Režimy provozní podpory by v zásadě měly být otevřené jiným zemím EHP a smluvním stranám Energetického společenství, aby se omezily celkové rušivé účinky. Minimalizují se tak náklady členských států, jejichž jediným cílem je dosáhnout vnitrostátního cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů stanovený v právních předpisech Unie. Pro členské státy však může být užitečné, aby mechanismus spolupráce zavedly dříve, než povolí přeshraniční podporu, neboť v opačném případě se výroba ze zařízení v jiných zemích podle směrnice o energii z obnovitelných zdrojů do jejich vnitrostátního cíle nezapočítá (64). Komise bude příznivě pohlížet na režimy, které jsou otevřené jiným zemím EHP nebo Energetického společenství.

(123)

Podpora na elektřinu z obnovitelných zdrojů energie by měla v zásadě přispívat k začlenění elektřiny z obnovitelných zdrojů na trh. U některých malých typů zařízení to však nemusí být proveditelné či vhodné.

(124)

V zájmu motivace začlenění elektřiny z obnovitelných zdrojů na trh je důležité, aby příjemci podpory svou energii na trhu prodávali přímo a plnili povinnosti dané trhem. Na všechny nové režimy a opatření podpory se od 1. ledna 2016 vztahují všechny tyto podmínky:

(125)

Podmínky stanovené v bodě 124 se nevztahují na zařízení, jejichž instalovaná kapacita výroby elektrické energie je nižší než 500 kW, ani na demonstrační projekty s výjimkou elektřiny vyráběné z energie větrné, na niž se vztahuje instalovaná kapacita výroby elektrické energie 3 MW nebo 3 výrobní jednotky.

(126)

V přechodném období 2015–2016 by měla být na základě jednoznačných, transparentních a nediskriminačních kritérií v rámci soutěžního nabídkového řízení poskytnuta podpora na alespoň 5 % plánované nové kapacity výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Od 1. ledna 2017 se uplatňují následující požadavky:

Podpora se poskytuje na základě jednoznačných, transparentních a nediskriminačních kritérií v rámci soutěžního nabídkového nařízení (66) s výjimkou případů, kdy:

Pokud je takové soutěžní nabídkové řízení otevřené všem výrobcům, kteří vyrábějí elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, na nediskriminačním základě, Komise bude mít za to, že podpora je přiměřená a nenarušuje hospodářskou soutěž v míře, jež by byla v rozporu s vnitřním trhem.

Nabídkové řízení může být omezeno na konkrétní technologie, pokud by řízení otevřené všem výrobcům vedlo k neoptimálnímu výsledku, který nelze vyřešit v rámci návrhu postupů zejména s ohledem na:

(127)

Jak je uvedeno v bodě (126), lze podporu poskytnout i bez soutěžního nabídkového řízení, a to zařízením, jejichž instalovaná kapacita výroby elektrické energie je nižší než 1 MW, nebo na demonstrační projekty s výjimkou elektřiny vyráběné z energie větrné v případě zařízení s instalovanou kapacitou výroby elektrické energie do 6 MW nebo 6 výrobních jednotek.

(128)

V případě, že nebylo vyhlášeno soutěžní nabídkové řízení, použijí se podmínky uvedené v bodech 124 a 125 a podmínky pro poskytování provozní podpory na jinou energii z obnovitelných zdrojů, než je elektrická energie, stanovené v bodě 131.

(129)

Podpora se poskytuje pouze do doby, než je elektrárna zcela amortizována podle běžných účetních pravidel, přičemž se od provozní podpory musí odečíst jakákoli dříve získaná investiční podpora.

(130)

Těmito podmínkami není dotčena možnost členských států zohlednit aspekty územního plánování, například mohou pro účast v nabídkovém řízení vyžadovat stavební povolení nebo investiční rozhodnutí přijatá v konkrétní lhůtě.

(131)

V případě jiné energie z obnovitelných zdrojů, než je elektrická energie, bude provozní podpora považována za slučitelnou s vnitřním trhem tehdy, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

(132)

Biomasa na rozdíl od většiny jiných obnovitelných zdrojů energie vyžaduje poměrně nízké investiční náklady, ale vyšší provozní náklady. Vyšší provozní náklady mohou zabránit tomu, aby elektrárna na biomasu (68) provozovala svou činnost i po amortizaci zařízení, jelikož provozní náklady mohou být vyšší než zisky (tržní cena). Na druhé straně může stávající elektrárna na biomasu provozovat svoji činnost tak, že místo biomasy použije jako vstupní zdroj fosilní palivo, je-li použití fosilního paliva jako vstupního zdroje ekonomicky výhodnější než použití biomasy. Aby se v obou případech zachovalo použití biomasy, může Komise provozní podporu shledat slučitelnou s vnitřním trhem i po amortizaci zařízení.

(133)

Komise bude považovat provozní podporu elektrárnám na biomasu po amortizaci za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud členský stát prokáže, že provozní náklady, které nese příjemce po amortizaci elektrárny, jsou stále vyšší než tržní cena dotčené energie, a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

(134)

Komise bude považovat provozní podporu na biomasu po amortizaci elektrárny za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud členský stát prokáže, že použití fosilních paliv jako vstupního zdroje je nezávisle na tržní ceně dotčené energie ekonomicky výhodnější než použití biomasy, a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

(135)

Členské státy mohou poskytovat podporu na obnovitelné zdroje energie pomocí tržních mechanismů, jako jsou zelená osvědčení. Tyto tržní mechanismy (69) umožňují všem výrobcům energie z obnovitelných zdrojů nepřímo těžit ze zaručené poptávky po jejich energii za cenu vyšší, než je tržní cena konvenční energie. Cena těchto zelených osvědčení není dopředu pevně stanovena, ale závisí na tržní nabídce a poptávce.

(136)

Komise bude podporu uvedenou v bodě 135 považovat za slučitelnou s vnitřním trhem, mohou-li členské státy poskytnout dostatečné důkazy o tom, že tato podpora i) má zásadní význam pro zajištění životaschopnosti dotčených obnovitelných zdrojů energie, ii) u daného režimu v souhrnném vyjádření není postupem času a u různých technologií nebo méně rozšířených technologií příčinou nadměrných náhrad, jsou-li zavedeny odlišné úrovně osvědčení na jednotku výstupu, a iii) neodrazuje výrobce energie z obnovitelných zdrojů od zvyšování vlastní konkurenceschopnosti.

(137)

Komise se zejména domnívá, že prostřednictvím zelených osvědčení nesmí docházet k odstupňování míry podpory, pokud členský stát neprokáže, že takového odstupňování je na základě důvodů uvedených v bodě (126) zapotřebí. Je-li to technicky možné, použijí se podmínky stanovené v bodech 124 a 125. Od provozní podpory se musí odečíst jakákoli dříve získaná investiční podpora.

(138)

Unie si stanovila cíl, podle něhož do roku 2020 sníží o 20 % svou spotřebu primární energie. Zejména přijala směrnici o energetické účinnosti, která vytváří společný rámec na podporu energetické účinnosti v Unii s cílem zajistit do roku 2020 splnění hlavního cíle Unie v oblasti energetické účinnosti a vytvořit podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po roce 2020.

(139)

Aby se zaručilo, že podpora přispívá k vyšší úrovni ochrany životního prostředí, bude podpora na dálkové vytápění a chlazení a na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (KVET) slučitelná s vnitřním trhem pouze tehdy, bude-li udělena na investice do vysoce účinné kogenerace a energeticky účinného dálkového vytápění a chlazení, včetně jejich modernizace. U opatření spolufinancovaných z evropských strukturálních a investičních fondů mohou členské státy vycházet z argumentace v příslušných operačních programech.

(140)

Státní podpora pro zařízení na kogeneraci a dálkové vytápění, která jako vstupní palivo využívají odpad včetně odpadního tepla, může pozitivně přispět k ochraně životního prostředí, pokud neobchází hierarchii způsobů nakládání s odpady (uvedenou v bodě 118).

(141)

Aby se prokázal přínos podpory ke zvýšení úrovně ochrany životního prostředí, mohou členské státy použít, a to pokud možno kvantifikovatelným způsobem, řadu ukazatelů, zejména množství energie uspořené díky lepší, nižší energetické náročnosti a vyšší energetické produktivitě nebo vyšší energetickou účinnost v důsledku snížené spotřeby energie a paliva jako vstupního zdroje.

(142)

Opatření v oblasti energetické účinnosti se soustředí na negativní externality uvedené v bodě 35 tím, že vytvářejí individuální pobídky k dosažení environmentálních cílů v oblasti energetické účinnosti a snižování emisí skleníkových plynů. Kromě obecných selhání trhu uvedených v oddílu 3.2 je jedním z příkladů selhání trhu, k němuž může v souvislosti s opatřeními v oblasti energetické účinnosti dojít, zavádění zmíněných opatření v budovách. Zvažuje-li se renovace budov, přínosy opatření v oblasti energetické účinnosti zpravidla neplynou majiteli budovy, jenž obvykle náklady na renovaci nese, nýbrž nájemci. Komise se proto domnívá, že může být třeba poskytnout státní podporu, aby se podpořily investice do energetické účinnosti, a tím se splnily cíle směrnice o energetické účinnosti.

(143)

Směrnice o energetické účinnosti členským státům ukládá povinnost dosáhnout cílů včetně těch, které se týkají energeticky účinné renovace budov a konečné spotřeby energie. Tato směrnice však podnikům neukládá žádné cíle v oblasti energetické účinnosti, a proto nebude v tomto ohledu bránit tomu, aby podpora v oblasti energetické účinnosti měla motivační účinek.

(144)

Motivační účinek podpory se posoudí na základě podmínek stanovených v oddílu 3.2.4 těchto pokynů.

(145)

Státní podporu lze považovat za vhodný nástroj k financování opatření v oblasti energetické účinnosti bez ohledu na formu, v jaké je poskytnuta.

(146)

U opatření v oblasti energetické účinnosti může být za vhodný nástroj pro poskytnutí státní podpory považována vratná záloha, zejména v případě, že zisky z opatření v oblasti energetické účinnosti jsou nejisté.

(147)

Při posuzování státní podpory udělené na konkrétní energeticky účinnou renovaci budov lze za vhodný nástroj pro poskytnutí státní podpory považovat finanční nástroj zřízený daným členským státem za účelem financování renovací.

(148)

Způsobilé náklady jsou určeny jako dodatečné investiční náklady stanovené v bodě 73. U opatření v oblasti energetické účinnosti může být obtížné určit hypotetický srovnávací scénář, zejména jde-li o integrované projekty. U takových projektů je Komise ochotna zohlednit pro určení způsobilých nákladů náhradní hodnotu, jak stanoví bod 75.

(149)

Použije se intenzita podpory stanovená v příloze 1.

(150)

Komise bude provozní podporu na energetickou účinnost považovat za přiměřenou pouze tehdy, budou-li splněny všechny tyto podmínky:

(151)

Provozní podporu na zařízení pro vysoce účinnou kogeneraci lze poskytovat na základě podmínek, které se vztahují na provozní podporu poskytovanou na elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, již stanoví oddíl 3.3.2.1, a pouze:

(152)

Stěžejní iniciativa Evropy 2020 „Evropa účinněji využívající zdroje“ se snaží dosáhnout udržitelného růstu tím, že vymezuje a vytváří nové podnikatelské příležitosti, mimo jiné prostřednictvím nových a inovativních výrobních prostředků, obchodních modelů a návrhu výrobku. Stanoví, jakým způsobem lze přerušit vazbu mezi tímto růstem a využíváním zdrojů a jeho celkovým dopadem na životní prostředí.

(153)

Pro účinné využívání zdrojů mají význam především selhání trhu popsaná v bodě 35. Kromě toho bývá selhání trhu v této oblasti často opomíjeno jinými politikami a opatřeními, např. zdaněním či regulací. V takových případech může být nezbytná státní podpora.

(154)

U individuálních opatření je třeba, aby členské státy v této oblasti politiky prokázaly kvantifikovatelné přínosy, zejména množství uspořených zdrojů nebo větší účinnost využívání zdrojů.

(155)

Vzhledem k těsným vazbám na nové inovativní výrobní prostředky Komise připomíná, že opatření podporující účinné využívání zdrojů mohou po splnění relevantních kritérií využívat dodatečných prémií za ekologické inovace uvedených v bodě 78.

(156)

V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady (uvedenou v bodě 118) lze konkrétněji zmínit, že Sedmý akční program Unie pro životní prostředí označuje za jednu z hlavních priorit předcházení vzniku odpadu, jeho opětovné použití a recyklaci. Členské státy musí vypracovat plány pro nakládání s odpady (71), přičemž by měly respektovat uvedenou hierarchii a navrhovat taková opatření státní podpory, která jsou s prováděním těchto plánů soudržná. Další klíčovou koncepcí, z níž vycházejí právní předpisy Unie v oblasti ochrany životního prostředí, je zásada „znečišťovatel platí“ popsaná v bodě 44.

(157)

Státní podpora na nakládání s odpady, zejména na činnosti zaměřené na předcházení vzniku odpadu, jeho opětovné použití a recyklaci, může pozitivně přispět k ochraně životního prostředí za předpokladu, že zásady uvedené v předchozím bodě neobchází. Sem patří i opětovné použití či recyklace vody nebo minerálů, které by jinak zůstaly nevyužité jako odpad. Vzhledem k zásadě „znečišťovatel platí“ by nákladů na nakládání s odpady neměly být zproštěny zejména podniky, které odpad produkují. Kromě toho by nemělo být nepříznivě ovlivněno běžné fungování trhu s druhotnými surovinami.

(158)

Komise bude podporu na nakládání s odpady považovat za podporu, která přispívá k dosažení cíle společného zájmu v souladu s výše popsanými zásadami nakládání s odpady, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

(159)

Podpora, která je na rozdíl od bodu 158 písm. a) určena pro nakládání s vlastním odpadem příjemce, bude posouzena na základě obecných kritérií uvedených v oddílu 3.1, jež se vztahují na podporu podnikům, které se řídí přísnějšími normami, než jsou normy Unie, nebo zvyšují úroveň ochrany životního prostředí v případě neexistence norem Unie podle bodu 25 písm. c).

(160)

Jak uznává směrnice 2009/31/ES (73) („směrnice o zachycování a ukládání uhlíku“) a sdělení Komise o budoucnosti zachycování a ukládání CO2 v Evropě (74), CCS představuje technologii, která může přispět ke zmírnění změny klimatu. Při přechodu na plně nízkouhlíkové hospodářství představuje technologie CCS jeden ze způsobů, jak sladit poptávku po fosilních palivech s potřebou snížit emise skleníkových plynů. V některých průmyslových odvětvích může technologie CCS v současné době představovat jedinou technologickou možnost, která je schopna snížit emise z výrobního procesu v měřítku, které je v dlouhodobém výhledu nutné. Vzhledem k tomu, že náklady na zachycování, dopravu a ukládání jsou závažnou překážkou, která zavedení technologie CCS brání, může k podpoře rozvoje této technologie přispět státní podpora.

(161)

Aby se podpořilo dosažení dlouhodobých cílů v oblasti dekarbonizace, Komise má za to, že podpora na technologii CCS přispívá ke společnému cíli v oblasti ochrany životního prostředí.

(162)

Unie přijala řadu iniciativ, které se zaměřují na negativní externality. Internalizaci nákladů na emise skleníkových plynů zajišťuje zejména unijní systém ETS, který však stále není schopen zaručit, že dlouhodobé cíle Unie v oblasti dekarbonizace budou splněny. Komise proto předpokládá, že podpora na technologii CCS řeší zbytkové selhání trhu, pokud nemá k dispozici důkazy, že k tomuto selhání již nedochází.

(163)

Aniž jsou dotčeny zejména právní předpisy Unie v této oblasti, Komise předpokládá, že podpora je vhodná, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky. Je povolena jak provozní, tak investiční podpora.

(164)

Podporu lze poskytovat elektrárnám na fosilní paliva nebo biomasu (včetně elektráren na fosilní paliva i biomasu) nebo jiným průmyslovým zařízením vybaveným technologií pro zachycování, dopravu a ukládání CO2 nebo na jednotlivé prvky řetězce CCS. Podpora na projekty CCS však nezahrnuje podporu na zařízení, která produkují emise CO2 (průmyslová zařízení nebo elektrárny), jako taková, ale podporu na náklady vyplývající z projektu CCS.

(165)

Podpora je omezena na dodatečné náklady na zachycování, dopravu a ukládání uvolněného CO2. Obecně se má za to, že hypotetický srovnávací scénář představuje situaci, kdy projekt není proveden, neboť technologie CCS se podobá dodatečné infrastruktuře, které není k provozu zařízení zapotřebí. Vzhledem k tomuto scénáři jsou způsobilé náklady definovány jako mezera ve financování. Jsou zohledněny všechny příjmy, včetně např. úspor nákladů plynoucích z menší potřeby pořizovat povolenky v systému ETS, z financování NER300 a z financování EEPR (75).

(166)

Komise posuzuje rušivé účinky podpory na základě kritérií stanovených v oddílu 3.2.6 s ohledem na to, zda jsou zavedena opatření pro sdílení poznatků, zda je infrastruktura otevřená třetím stranám a zda má podpora pro jednotlivé prvky řetězce CCS pozitivní dopad na jiná zařízení na fosilní paliva ve vlastnictví příjemce.

(167)

Ekologické daně se ukládají, aby zvýšily náklady spojené s chováním, které poškozuje životní prostředí, a tím od takového chování odrazovaly a zvyšovaly úroveň ochrany životního prostředí. Ekologické daně by v zásadě měly odrážet celkové náklady pro společnost, a proto by také částka daně placená na jednotku emisí měla být pro všechny firmy, které produkují emise, stejná. I když snížení ekologických daní nebo osvobození od těchto daní může mít na dosažení tohoto cíle negativní dopad (76), může být přesto tento přístup nutný, pokud by se příjemci jinak dostali do takové konkurenční nevýhody, že by vůbec nebylo reálné ekologickou daň zavést.

(168)

Poskytnutí příznivějšího daňového zacházení některým podnikům jistě může usnadnit zavedení vyšší obecné úrovně ekologických daní. Snížení ekologických daní nebo osvobození od těchto daní (77), včetně vrácení daně, proto může alespoň nepřímo přispět ke zvýšení ochrany životního prostředí. Neměl by však být oslaben celkový cíl ekologické daně, jímž je odrazovat od chování poškozujícího životní prostředí. Snížení daní by mělo být považováno za nezbytné a mělo by být založeno na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích, a dotčené podniky by měly přispět ke zvýšení ochrany životního prostředí. Toho by bylo možné dosáhnout tak, že se poskytne náhrada ve formě vrácení daně, což znamená, že podniky nejsou osvobozeny od daně jako takové, ale obdrží stanovenou roční náhradu za předpokládaný nárůst splatné výše daně.

(169)

Komise režimy podpory schválí na dobu nejvýše deseti let a po tomto období může členský stát opatření oznámit znovu, pokud dotčené opatření podpory znovu vyhodnotí jako vhodné.

(170)

Komise bude mít za to, že snížení daní neoslabuje obecný sledovaný cíl a že alespoň nepřímo přispívá ke zvýšení úrovně ochrany životního prostředí, pokud členský stát prokáže, že i) snížení je náležitě zacíleno na podniky, které jsou vyšší daní postiženy nejvíce, a že ii) vyšší daňová sazba je obecně použitelná na rozdíl od případu, kdy by výjimka poskytnuta nebyla.

(171)

Za tímto účelem Komise posoudí informace poskytnuté členskými státy. Tyto informace by měly na jedné straně zahrnovat příslušné odvětví či příslušná odvětví nebo kategorie příjemců podpory, na které se vztahuje osvobození od daně nebo snížení daní, a na straně druhé situaci hlavních příjemců podpory v každém příslušném odvětví a vysvětlení, jak může zdanění přispět k ochraně životního prostředí. Odvětví osvobozená od daně by měla být řádně popsána a měl by být poskytnut seznam největších příjemců v každém odvětví (zejména s ohledem na obrat, podíl na trhu a výši daňového základu).

(172)

Při harmonizaci environmentálních daní může Komise uplatnit zjednodušený přístup k posouzení nezbytnosti a přiměřenosti podpory. V souvislosti se směrnicí 2003/96/ES (78) („směrnice o zdanění energie“) může Komise uplatnit zjednodušený přístup ke snížení daně, který zachovává minimální úroveň zdanění v Unii. U všech ostatních environmentálních daní je nutné provést důkladné posouzení nezbytnosti a přiměřenosti podpory.

(173)

Komise bude podporu ve formě snížení daní považovat za nezbytnou a přiměřenou, za předpokladu, že i) příjemci uhradí daň alespoň na minimální úrovni zdanění v Unii, kterou stanoví příslušná použitelná směrnice; ii) výběr příjemců podpory je založen na objektivních a transparentních kritériích a že iii) podpora je v zásadě udělována stejným způsobem všem soutěžitelům v tomtéž odvětví, pokud jsou v podobné konkrétní situaci.

(174)

Členské státy mohou podporu poskytnout ve formě snížení sazby daně nebo jako stanovenou výši roční náhrady (vrácení daně) nebo jako kombinaci obou možností. Výhodou přístupu využívajícího vrácení daně je skutečnost, že podniky reagují na cenový signál, který ekologická daň poskytuje. V takovém případě se výše vrácené daně vypočítá na základě údajů za minulá období, tj. podle úrovně produkce a spotřeby či znečištění zjištěné u podniku v daném referenčním roce. Výše vrácené daně nesmí překročit minimální výši daně v Unii, která by byla pro daný referenční rok stanovena.

(175)

Pokud příjemci platí méně, než je minimální úroveň zdanění v Unii stanovená v příslušné použitelné směrnici, podpora se posoudí na základě podmínek pro neharmonizované ekologické daně stanovené v bodech 176 až 178.

(176)

V případě všech ostatních neharmonizovaných ekologických daní a harmonizovaných daní nižších, než jsou minimální úrovně v Unii stanovené ve směrnici o zdanění energie (viz bod 172), a s cílem prokázat nezbytnost a přiměřenost podpory by členský stát měl jasně vymezit rozsah snížení daní. Za tímto účelem by měl členský stát poskytnout informace uvedené v bodě 171. Členské státy mohou rozhodnout, že příjemcům poskytnou podporu ve formě vrácení daně (uvedenou v bodě 174). Na základě tohoto přístupu jsou příjemci podpory i nadále vystaveni cenovému signálu, který má ekologická daň poskytovat, a současně omezuje předpokládaný nárůst splatné výše daně.

(177)

Komise bude podporu považovat za nezbytnou, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

(178)

Komise bude podporu považovat za přiměřenou, je-li splněna jedna z těchto podmínek:

(179)

V případě uhlíkové daně z energetických výrobků používaných k výrobě elektrické energie je dodavatel elektřiny povinen odvést daň. Tuto uhlíkovou daň lze koncipovat tak, aby zdaněním uhlíku podporovala ceny povolenek v unijním systému ETS a přímo s nimi souvisela. Cena elektrické energie však vzroste, pokud jsou tyto náklady přeneseny na spotřebitele elektřiny. V takovém případě je dopad uhlíkové daně srovnatelný se situací, kdy jsou náklady na povolenky v systému ETS promítnuty a zahrnuty do ceny elektrické energie; jedná se o nepřímé náklady na emise.

(180)

Je-li tedy daň uvedená v bodě 179 koncipována tak, aby přímo souvisela s cenou povolenek v systému EU ETS a jejím cílem bylo navýšení ceny povolenek, je možné uvažovat o poskytnutí náhrady za takto vzniklé vyšší nepřímé náklady. Komise bude opatření považovat za slučitelné s vnitřním trhem, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

(181)

Financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů prostřednictvím poplatků se samo o sobě nezaměřuje na určitou negativní externalitu, a proto nemá přímý dopad na životní prostředí. Tyto poplatky se tedy zásadně liší od nepřímých daní z elektřiny stanovených v bodě 167, i když i ony mohou vést k vyšším cenám elektřiny. Toto zvýšení nákladů na elektřinu může být přímo vyjádřeno prostřednictvím zvláštního poplatku, který je vybírán od spotřebitelů elektřiny navíc k ceně elektřiny, nebo nepřímo formou dodatečných nákladů, které vzniknou dodavatelům elektrické energie v důsledku závazků vykupovat energii z obnovitelných zdrojů, které jsou následně přeneseny na jejich zákazníky, tedy na spotřebitele elektrické energie. Typickým příkladem by bylo, kdyby dodavatelé elektrické energie museli povinně nakoupit určitý podíl energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím zelených osvědčení, za něž dodavateli není poskytnuta náhrada.

(182)

Náklady na financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů, které nesou spotřebitelé energie, by v zásadě měly být hrazeny způsobem, který není vůči žádnému spotřebiteli energie diskriminační. Aby se však pro financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů zabezpečila dostatečná základna, může být nutné určité cílené snížení těchto nákladů, což přispěje k dosažení cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů stanovených na úrovni EU (82). Aby se na druhé straně předešlo situaci, kdy by se podniky, které jsou obzvláště dotčeny náklady na financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů, dostávaly do značné konkurenční nevýhody, mohou členské státy za tyto dodatečné náklady přiznat částečnou náhradu. Bez této náhrady by financování podpory mohlo být neudržitelné a veřejnost by mohla ambiciózní opatření podpory na energii z obnovitelných zdrojů přijímat jen omezeně. Na druhé straně však platí, že pokud by tato náhrada byla příliš vysoká nebo byla udělena příliš vysokému počtu spotřebitelů elektřiny, mohlo by to ohrozit celkové financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů a rovněž omezit přijetí ze strany veřejnosti a mohlo by dojít k obzvláště znatelnému narušení hospodářské soutěže a obchodu.

(183)

Při posuzování státní podpory poskytnuté jako náhrada za financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů Komise uplatní pouze podmínky stanovené v tomto oddíle a v oddílu 3.2.7.

(184)

Aby se zaručilo, že podpora slouží k usnadnění financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů, členské státy budou muset prokázat, že dodatečné náklady promítnuté do vyšších cen elektrické energie, které nesou příjemci, vyplývají pouze z podpory na energii z obnovitelných zdrojů. Dodatečné náklady nesmějí financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů převýšit (83).

(185)

Podpora by měla být omezena na odvětví, jejichž konkurenční pozice je ohrožena v důsledku nákladů vyplývajících z financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů, a sice podle jejich náročnosti na elektrickou energii a tlaku mezinárodního obchodu. Podpora tak může být poskytnuta pouze tehdy, pokud podnik působí v některém odvětví uvedeném na seznamu v příloze 3 (84). Tento seznam byl vypracován pouze za účelem určení způsobilosti pro tuto konkrétní formu náhrady.

(186)

Aby se navíc zohlednila skutečnost, že některá odvětví mohou být z hlediska náročnosti na elektrickou energii velmi různorodá, mohou členské státy do svého vnitrostátního programu pro snížení nákladů vyplývajících z financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů zahrnout podniky, jejichž náročnost na elektrickou energii činí nejméně 20 % (85) a působí v odvětví, jehož intenzita obchodu dosahuje na úrovni EU alespoň 4 %, i když tyto podniky nepůsobí v odvětví uvedeném v příloze 3 (86). Pro výpočet náročnosti podniku na elektrickou energii se použijí standardní referenční hodnoty účinnosti spotřeby elektrické energie pro dané odvětví, jsou-li k dispozici.

(187)

Je třeba, aby členské státy ve způsobilém odvětví zajistily, že je výběr příjemců prováděn na základě objektivních, nediskriminačních a transparentních kritérií a že je podpora v zásadě udělována stejným způsobem všem soutěžitelům v tomtéž odvětví, pokud jsou v podobné konkrétní situaci.

(188)

Komise bude podporu považovat za přiměřenou, pokud příjemci podpory uhradí alespoň 15 % dodatečných nákladů bez snížení.

(189)

Vzhledem k významnému nárůstu příplatků na obnovitelné zdroje v posledních letech však může být 15 % podíl na celkovém příplatku na tyto zdroje pro podniky, které jsou touto zátěží obzvláště zasaženy, neúnosný. V případě potřeby tak členské státy mají možnost ještě více omezit výši nákladů vyplývajících z financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů, které mají podniky nést, na 4 % hrubé přidané hodnoty (87) dotčeného podniku. V případě podniků, jejichž náročnost na elektrickou energii dosahuje alespoň 20 %, mohou členské státy omezit celkovou částku, jež má být uhrazena, na 0,5 % hrubé přidané hodnoty dotčeného podniku.

(190)

Pokud se členské státy rozhodnou, že omezení ve výši 4 % a 0,5 % hrubé přidané hodnoty uplatní, musí se tato omezení vztahovat na všechny způsobilé podniky.

(191)

Členské státy mohou přijmout opatření, která zajistí, že údaje o hrubé přidané hodnotě použité pro účely tohoto oddílu zahrnují všechny související náklady na pracovní sílu.

(192)

Členské státy mohou podporu poskytnout buď ve formě snížení poplatků, nebo jako stanovenou výši roční náhrady (vrácení daně), nebo jako kombinaci obou možností (88). Pokud je podpora poskytnuta ve formě snížení poplatků, musí být zaveden mechanismus sledování ex post, který zajistí, aby byly všechny přeplatky podpory vráceny do 1. července následujícího roku. Pokud je podpora poskytnuta ve formě stanovené výše roční náhrady, musí být vypočtena na základě údajů za minulá období, tj. zjištěné úrovně spotřeby elektřiny a hrubé přidané hodnoty v daném referenčním roce. Na základě parametrů stanovených v tomto oddílu nesmí výše náhrady překročit výši podpory, kterou by podnik v referenčním roce obdržel.

(193)

Členské státy musí uplatnit kritéria způsobilosti a přiměřenosti stanovená v oddílu 3.7.2 nejpozději do 1. ledna 2019. Podpora poskytnutá v období před tímto datem bude za slučitelnou považována tehdy, jestliže bude splňovat tatáž kritéria.

(194)

Komise má navíc za to, že každou podporu poskytnutou na snížení zátěže spojené s financováním podpory na elektřinu z obnovitelných zdrojů v letech před rokem 2019 lze označit za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud je v souladu s plánem úpravy.

(195)

Aby u jednotlivých podniků nenastalo náhlé zhoršení situace, zahrnuje plán úpravy postupné přizpůsobení se úrovním podpory vyplývajícím z uplatňování kritérií způsobilosti a přiměřenosti stanovených v oddílu 3.7.2.

(196)

Pokud byla podpora poskytnuta na období před datem použitelnosti těchto pokynů, stanoví tento plán i postupné uplatňování kritérií pro dané období.

(197)

Pokud byla podpora ve formě snížení zátěže spojené s financováním podpory na elektřinu z obnovitelných zdrojů nebo osvobození od této zátěže udělena podnikům, které nejsou podle oddílu 3.7.2 způsobilé, před datem použitelnosti těchto pokynů, lze tuto podporu prohlásit za slučitelnou za předpokladu, že plán úpravy počítá s minimálním vlastním příspěvkem ve výši 20 % dodatečných nákladů na příplatek bez snížení, jenž bude zaveden postupně, nejpozději však do 1. ledna 2019.

(198)

Plán úpravy zohlední všechny důležité ekonomické faktory související s politikou v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

(199)

Plán úpravy schválí Komise.

(200)

Plán úpravy je oznámen Komisi nejpozději dvanáct měsíců od data použitelnosti těchto pokynů.

(201)

Moderní energetická infrastruktura má zásadní význam pro integrovaný trh s energií, jenž má zásadní význam pro zajištění energetické bezpečnosti v Unii, a umožňuje Unii splnit obecnější cíle v oblasti klimatu a energetiky. Komise odhadla celkové potřeby investic do energetických infrastruktur evropského významu do roku 2020 přibližně na 200 miliard EUR (89). Toto posouzení vycházelo z hodnocení infrastruktury potřebné k tomu, aby Unie splnila zastřešující cíle politiky, tedy aby dokončila vnitřní trh s energií, zajistila bezpečnost dodávek energie a umožnila integraci energie z obnovitelných zdrojů. Pokud nemohou účastníci trhu potřebnou strukturu zajistit, může být nutné poskytnout státní podporu, aby se překonalo selhání trhu a zároveň zaručilo, že jsou uspokojeny vysoké potřeby Unie v oblasti infrastruktury. To platí zejména pro projekty infrastruktury, které mají přeshraniční dopad nebo přispívají k regionální soudržnosti. Podpora na energetickou infrastrukturu, včetně její modernizace a vylepšení, by v zásadě měla být podporou investiční.

(202)

Energetická infrastruktura je základním předpokladem fungování trhu s energií. Podpora na energetickou infrastrukturu proto vnitřní trh s energií posiluje. Zvyšuje stabilitu systému, přiměřenost výroby a integraci různých zdrojů energie a zlepšuje dodávku energie v méně rozvinutých sítích. Komise má proto za to, že podpora na energetickou infrastrukturu je přínosná pro vnitřní trh, a tudíž přispívá k cíli společného zájmu.

(203)

Investice do energetické infrastruktury se často vyznačují selháním trhu. Selhání trhu, k němuž může dojít v oblasti energetické infrastruktury, se týká problémů s koordinací. Různé zájmy investorů, nejistý výsledek spolupráce a síťové účinky mohou zabránit rozvoji projektu nebo jeho efektivnímu návrhu. Zároveň může energetická infrastruktura vytvořit značné pozitivní externality, jejichž prostřednictvím mohou náklady a přínosy spojené s infrastrukturou vzniknout asymetricky různým účastníkům trhu a členským státům.

(204)

Aby se selhání trhu uvedená v bodě 203 vyřešila, obvykle se na energetickou infrastrukturu vztahuje regulace sazeb a přístupu a infrastruktura podléhá požadavkům na oddělení podle právních předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií (90).

(205)

Pokud jde o financování, je poskytnutí státní podpory jedním ze způsobů, jak překonat selhání trhu jinak než prostřednictvím povinných uživatelských sazeb. Aby se proto prokázala potřeba státní podpory v oblasti energetické infrastruktury, uplatní se zásady popsané v bodech 206 a 207.

(206)

Komise má za to, že u projektů společného zájmu definovaných v nařízení (EU) č. 347/2013 (91) a týkajících se inteligentních sítí a investic do infrastruktury v podporovaných oblastech může v důsledku pozitivních externalit a problémů s koordinací dojít k takovým selháním trhu, že k jejich odstranění nemusí stačit financování podle sazeb, a státní podporu lze tedy udělit.

(207)

V případě projektů energetické infrastruktury podle bodu 206, které jsou částečně či zcela osvobozeny od regulace vnitřního trhu s energií, a v případě projektů, na něž se bod 206 nevztahuje, provede Komise individuální posouzení potřeby státní podpory. V rámci svého posouzení Komise posoudí tyto faktory: i) do jaké míry je selhání trhu příčinou toho, že nezbytná infrastruktura není zajištěna optimálním způsobem; ii) do jaké míry je infrastruktura otevřena přístupu třetích stran a podléhá regulaci sazeb a iii) do jaké míry projekt přispívá k bezpečnosti dodávek energie do Unie.

(208)

V případě projektů ropné infrastruktury se Komise domnívá, že státní podpory není zapotřebí. Členské státy však za výjimečných okolností mohou státní podporu v řádně odůvodněných případech poskytnout.

(209)

Komise má za to, že vhodným primárním prostředkem k financování energetické infrastruktury jsou sazby (92). V případě projektů společného zájmu, inteligentních sítí a investic do infrastruktury v podporovaných oblastech však lze za vhodný nástroj pro částečné či úplné financování této infrastruktury považovat státní podporu. V takových případech selhání trhu často brání plnému provedení zásady „znečišťovatel platí“, na které je založena regulace sazeb, např. kvůli tomu, že zvýšení sazby za účelem financování investic do nové infrastruktury by bylo tak výrazné, že by od těchto investic odrazovalo nebo by odrazovalo potenciální zákazníky od využívání infrastruktury.

(210)

Motivační účinek podpory se posoudí na základě podmínek stanovených v oddílu 3.2.4.

(211)

Částka podpory se musí omezit na minimum nezbytné k dosažení sledovaných cílů v oblasti infrastruktury. U podpory na infrastrukturu se předpokládá, že hypotetickým srovnávacím scénářem je situace, v níž by se projekt neuskutečnil. Způsobilými náklady je tudíž mezera ve financování.

(212)

Opatření podpory na infrastrukturu by nemělo přesáhnout intenzitu podpory ve výši 100 % způsobilých nákladů.

(213)

Komise bude od členských států vyžadovat, aby jasně a samostatně určily každé další opatření podpory, jež by mohlo mít na posouzení opatření podpory na infrastrukturu vliv.

(214)

Komise bude vzhledem ke stávajícím požadavkům vyplývajícím z právních předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií, jež mají posílit hospodářskou soutěž, mít za to, že podpora na energetickou infrastrukturu, která podléhá regulaci vnitřního trhu, nemá nežádoucí rušivé účinky.

(215)

V případě infrastruktury, která je z oblasti působnosti právních předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií částečně či úplně vyňata nebo na niž se tyto předpisy nevztahují, a v případě podzemních zásobníků plynu Komise provede v jednotlivých případech posouzení potenciálního narušení hospodářské soutěže, a to zejména s ohledem na míru přístupu třetích stran k podporované infrastruktuře, přístup k alternativní infrastruktuře a podíl příjemce na trhu.

(216)

S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů energie se výroba elektrické energie v mnoha členských státech přesouvá od systému poměrně stabilní a nepřetržité dodávky k systému s větším počtem menších dodávek z různých zdrojů. Tento přesun vyvolává nové výzvy z hlediska zajištění přiměřenosti výroby.

(217)

Selhání trhu a regulace může být navíc příčinou nedostatečných investic do výrobní kapacity, například tehdy, jsou-li velkoobchodní ceny zastropované a trhy s elektřinou nezajišťují dostatečné pobídky k investicím.

(218)

Některé členské státy proto zvažují, že zavedou opatření, jimiž přiměřenost výroby zajistí, zpravidla tím, že výrobcům poskytnou podporu na pouhou dostupnost výrobní kapacity (93).

(219)

Opatření k zajištění přiměřenosti výroby lze navrhnout mnoha různými způsoby, např. ve formě investiční a provozní podpory (v zásadě pouze odměna za závazek k zajištění dostupnosti dodávek elektřiny), a mohou při tom sledovat různé cíle. Mohou se například snažit rozptýlit krátkodobé obavy vyvolané nedostatkem pružné výrobní kapacity, která umožňuje vyrovnat se s náhlými výkyvy v proměnlivé výrobě větrné a sluneční energie, nebo mohou pro přiměřenost výroby vytyčit cíl, jehož se členské státy mohou snažit dosáhnout i bez ohledu na krátkodobé úvahy.

(220)

Podpora na přiměřenost výroby může být v rozporu s cílem postupného odstranění dotací poškozujících životní prostředí, včetně dotací na fosilní paliva. Členské státy by proto měly v první řadě zvážit alternativní způsoby zajištění přiměřenosti výroby, které nemají nepříznivý dopad na cíl spočívající v postupném odstranění dotací poškozujících životní prostředí nebo hospodářství, např. by měly usnadnit opatření k řízení poptávky a zvýšit propojovací kapacitu.

(221)

Měl by být jasně definován přesný cíl, na nějž se opatření zaměřuje, včetně toho, kdy a kde problém s přiměřeností výroby podle očekávání nastane. Problém s přiměřeností výroby by měl být určen v souladu s analýzou přiměřenosti výroby, kterou pravidelně provádí Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav v souladu s právními předpisy upravujícími vnitřní trh s energií (94).

(222)

Je třeba řádně analyzovat a kvantitativně vyjádřit povahu a příčiny problému s přiměřeností výroby, a tím i potřebu státní podpory k zajištění této přiměřenosti, například pokud jde o nedostatek kapacity ve špičkovém zatížení nebo sezónní kapacity nebo poptávku ve špičce v případě, že krátkodobý velkoobchodní trh není schopen nabídku a poptávku sladit. Měla by být popsána měrná jednotka použitá ke kvantitativnímu vyjádření a také metoda výpočtu.

(223)

Členské státy by měly předložit jasné důvody, proč nelze očekávat, že trh bez zásahu zajistí přiměřenost výroby sám, přičemž se zohlední probíhající tržní a technologický vývoj (95).

(224)

Komise v posouzení mimo jiné případně zohlední tyto prvky, které jí poskytnou členské státy:

(225)

Podpora by měla být poskytována pouze na službu dostupnosti poskytovanou výrobcem, tj. na závazek k tomu, být k dispozici pro zajištění dodávek elektřiny a na odpovídající náhradu za tuto dostupnost, například v podobě odměny za každý takto poskytnutý MW kapacity. Podpora by neměla zahrnovat žádnou odměnu za prodej elektřiny, tj. odměnu za každou prodanou MWh.

(226)

Opatření by mělo být otevřené a zajišťovat odpovídající pobídky pro stávající i budoucí výrobce a hospodářské subjekty, kteří využívají vzájemně nahraditelné technologie, např. reakci na straně poptávky a řešení zaměřená na skladování. Podpora by proto měla být poskytnuta prostřednictvím mechanismu, který umožňuje potenciálně různou dobu předstihu, již noví výrobci potřebují k uskutečnění nové investice pomocí různých technologií. Opatření by také mělo zohlednit, v jakém rozsahu by možný problém s přiměřeností výroby mohla odstranit propojovací kapacita.

(227)

Motivační účinek podpory se posoudí na základě podmínek stanovených v oddílu 3.2.4 těchto pokynů.

(228)

Celková částka podpory by měla být vypočtena způsobem, který povede k tomu, že příjemci získají míru návratnosti, již lze považovat za přiměřenou.

(229)

Za přiměřenou bude považována taková míra návratnosti, které lze za běžných okolností dosáhnout prostřednictvím soutěžního nabídkového řízení na základě jasných, transparentních a nediskriminačních kritérií, které účinně sleduje vymezený cíl.

(230)

Součástí opatření by měly být vestavěné mechanismy, které zajistí, že nedojde ke vzniku neočekávaných zisků.

(231)

Opatření by mělo být koncipováno takovým způsobem, aby zajistilo, že cena placená za dostupnost automaticky klesne na nulu, lze-li předpokládat, že úroveň dodané kapacity bude odpovídat úrovni požadované kapacity.

(232)

Opatření by mělo být navrženo tak, aby v něm bylo možno využít jakoukoli kapacitu, která může účinně přispět k vyřešení problému s přiměřeností výroby, a to zejména s ohledem na tyto faktory:

(233)

Opatření by:

(234)

Systémy obchodování s povolenkami lze nastavit tak, aby snižovaly emise znečišťujících látek, například emise NOx  (98). Mohou zahrnovat státní podporu, zejména pokud jsou povolení a povolenky poskytovány členskými státy za cenu nižší než jejich tržní hodnota. Pokud je celkový počet povolení, který členský stát udělí, nižší než celková výše předpokládaných potřeb podniků, bude celkový účinek na úroveň ochrany životního prostředí pozitivní. Na úrovni jednotlivých podniků platí, že pokud povolenky udělené podniku nepokrývají celkovou výši jeho předpokládaných potřeb, tento podnik musí buď snížit míru znečištění, čímž přispěje ke zlepšení úrovně ochrany životního prostředí, nebo na trhu dokoupit další povolenky, čímž poskytne náhradu za znečištění, které způsobil.

(235)

Systémy obchodování s povolenkami se považují za slučitelné s vnitřním trhem, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

(236)

Komise posoudí nezbytnost a přiměřenost státní podpory v souvislosti se systémem obchodování s povolenkami podle těchto kritérií:

(237)

Investiční podpora na přemístění podniků je určena k vytvoření individuálních pobídek, které mají snížit negativní externality tím, že se přemístí nejvíce znečišťující podniky do oblastí, kde toto znečištění nebude mít tak škodlivý dopad, čímž se sníží vnější náklady. Podpora proto může být odůvodněná, pokud k přemístění dojde z důvodů týkajících se životního prostředí, mělo by se však zabránit tomu, aby byla poskytována na přemístění podniků za jakýmkoli jiným účelem.

(238)

Investiční podpora na přemístění podniků do nových lokalit z důvodů souvisejících s ochranou životního prostředí se považuje za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud jsou splněny podmínky stanovené v oddílech 3.2.4 a 3.2.7 a všechny následující podmínky:

(239)

Příjemcem může být:

(240)

Komise při stanovování částky způsobilých nákladů v případě podpory na přemístění zohlední především:

(241)

Intenzita podpory je stanovena v příloze 1.

(242)

Aby Komise lépe zajistila, že hospodářská soutěž bude narušena jen v omezeném rozsahu, může požadovat, aby se na určité režimy podpory vztahovalo časové omezení (běžně v délce čtyř nebo méně let) a aby tyto režimy podléhaly hodnocení podle bodu (28). Hodnocení se budou provádět u těch režimů, u nichž je potenciál narušení hospodářské soutěže zvláště vysoký, tj. že u nich hrozí, že nebude-li jejich provádění včas přezkoumáno, hospodářskou soutěž značně omezí nebo naruší.

(243)

Vzhledem k cílům hodnocení a v zájmu toho, aby členské státy nebyly neúměrně zatěžovány a aby neúměrnou zátěž nenesly ani menší projekty podpory, se hodnocení provede pouze u režimů podpory s velkým rozpočtem, jež se vyznačují novými vlastnostmi nebo v jejichž důsledku se předpokládají významné změny v oblasti trhu, technologií či předpisů. Hodnocení musí na základě společné metodiky poskytnuté Komisí provést odborník nezávislý na orgánu poskytujícím podporu a musí být zveřejněno. Členský stát musí společně s režimem podpory oznámit i návrh plánu hodnocení, jenž se stane nedílnou součástí posouzení režimu, které provede Komise.

(244)

V případě režimů podpory vyňatých z oblasti působnosti obecného nařízení o blokových výjimkách výlučně z důvodu příliš velkého rozpočtu Komise posoudí slučitelnost daného režimu podpory (s výjimkou plánu hodnocení) na základě kritérií vymezených v uvedeném nařízení, a nikoli v těchto pokynech.

(245)

Hodnocení musí být Komisi předloženo včas, aby bylo možno posoudit případné prodloužení režimu podpory, a v každém případě po skončení jeho platnosti. Přesný rozsah a způsob každého hodnocení bude definován v rozhodnutí, jímž se schvaluje režim podpory. Jakékoli následné opatření podpory s podobným cílem (včetně veškerých změn režimů uvedených v bodě 244 musí výsledky tohoto hodnocení zohlednit.

(246)

Tyto pokyny se použijí od 1. července 2014 a nahradí pokyny ke státní podpoře na ochranu životního prostředí, které byly zveřejněny dne 1. dubna 2008 (101). Tyto pokyny se použijí do 31. prosince 2020.

(247)

Komise bude tyto pokyny uplatňovat na všechna oznámená opatření podpory, u nichž musí přijmout rozhodnutí po dni jejich použitelnosti, a to i tehdy, pokud byly projekty oznámeny před tímto datem. Jednotlivá podpora udělená podle schválených režimů podpory a oznámená Komisi v souladu s povinností tuto podporu oznamovat individuálně však bude posouzena na základě pokynů, které se vztahují na schválený režim podpory, podle nějž byla jednotlivá podpora poskytnuta.

(248)

Protiprávní podpora v oblasti životního prostředí nebo energetiky se posoudí podle pravidel platných v den, kdy byla podpora udělena, a to v souladu s oznámením Komise o určení použitelných pravidel pro posouzení protiprávní státní podpory (102), avšak s touto výjimkou:

Protiprávní podpora ve formě snížení financování podpory na energii z obnovitelných zdrojů se posuzuje podle ustanovení oddílů 3.7.2 a 3.7.3.

Od 1. ledna 2011 musí plán úpravy stanovený v bodě (194) rovněž počítat s postupným uplatňováním kritérií uvedených v oddílu 3.7.2 a vlastního příspěvku stanoveného v bodě (197). Komise má za to, že veškeré podpory udělené ve formě snížení financování podpory na elektřinu z obnovitelných zdrojů před tímto datem lze prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem (103).

(249)

Jednotlivá podpora udělená v rámci protiprávního režimu podpory bude posouzena na základě pokynů, které se vztahují na protiprávní režim podpory v okamžiku, kdy byla jednotlivá podpora poskytnuta. Pokud příjemce této jednotlivé podpory obdrží od členského státu potvrzení, že mu bude na základě protiprávního režimu poskytována provozní podpora na energii z obnovitelných zdrojů a kombinovanou výrobu tepla a elektřiny po předem stanovenou dobu, lze tuto podporu udělit na celé období za podmínek stanovených v režimu v době potvrzení, pokud je podpora slučitelná s pravidly použitelnými v době potvrzení.

(250)

Na základě čl. 108 odst. 1 Smlouvy Komise navrhuje členským státům s ohledem na jejich příslušné stávající režimy podpor v oblasti životního prostředí a energetiky níže uvedená vhodná opatření:

Členské státy by měly v případě potřeby pozměnit tyto režimy tak, aby je uvedly do souladu s těmito pokyny nejpozději do 1. ledna 2016, a to s následujícími výjimkami:

V případě nutnosti se stávající režimy podpory ve smyslu čl. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (104) týkající se provozní podpory na energii z obnovitelných zdrojů a na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny musí těmto pokynům přizpůsobit pouze tehdy, pokud členské státy své stávající režimy prodlouží, přičemž je po uplynutí desetiletého období nebo po skončení platnosti rozhodnutí Komise musí oznámit znovu nebo změnit (105).

Pokud příjemce obdrží od členského státu potvrzení, že mu bude na základě tohoto režimu poskytována podpora po předem stanovenou dobu, lze tuto podporu udělit na celé období za podmínek stanovených v režimu v okamžiku potvrzení.

(251)

Členské státy se vyzývají, aby udělily svůj výslovný bezpodmínečný souhlas s navrhovanými odpovídajícími opatřeními do dvou měsíců ode dne zveřejnění těchto pokynů v Úředním věstníku Evropské unie. Pokud Komise neobdrží žádnou odpověď, bude předpokládat, že příslušný členský stát s navrženými opatřeními nesouhlasí.

(252)

V souladu s nařízením Rady (ES) č. 659/1999 a nařízením Komise (ES) č. 794/2004 (106) a jejich následnými změnami musí členské státy předkládat Komisi výroční zprávy.

(253)

Členské státy musí zajistit, že jsou uchovávány podrobné záznamy o všech opatřeních, která zahrnují poskytnutí podpory. Tyto záznamy musí obsahovat všechny informace nezbytné k prokázání toho, že byly splněny případné podmínky týkající se způsobilých nákladů a maximální povolené intenzity podpory. Tyto záznamy musí být uchovávány po dobu deseti let ode dne, kdy byla podpora poskytnuta, a na žádost předloženy Komisi.

(254)

Komise se může kdykoli rozhodnout, že tyto pokyny přezkoumá nebo změní, jestliže to bude nutné z důvodů souvisejících s politikou hospodářské soutěže či v zájmu zohlednění jiných politik a mezinárodních závazků Unie.