1

The Tea Board se kasačními opravnými prostředky domáhá zrušení rozsudků Tribunálu Evropské unie ze dne 2. října 2015, The Tea Board v. OHIM – Delta Lingerie (Darjeeling) (T‑624/13, EU:T:2015:743), ze dne 2. října 2015, The Tea Board v. OHIM – Delta Lingerie (Darjeeling collection de lingerie) (T‑625/13, nezveřejněný, EU:T:2015:742), ze dne 2. října 2015, The Tea Board v. OHIM – Delta Lingerie (DARJEELING collection de lingerie) (T‑626/13, nezveřejněný, EU:T:2015:741), a ze dne 2. října 2015, The Tea Board v. OHIM – Delta Lingerie (Darjeeling) (T‑627/13, nezveřejněný, EU:T:2015:740) (dále jen společně „napadené rozsudky“), v rozsahu, v němž Tribunál v těchto rozsudcích částečně zamítl její žaloby znějící na zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 11. a 17. září 2013 (věci R 1387/2012-2, R 1501/2012-2, R 1502/2012-2 a R 1504/2012-2, dále jen „sporná rozhodnutí“), jež se týkají námitkových řízení mezi společnostmi The Tea Board a Delta Lingerie.

2

Delta Lingerie se vedlejším kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení napadených rozsudků v rozsahu, v němž v nich Tribunál zrušil sporná rozhodnutí.

3

Článek 22 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „Dohoda TRIPS“), která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), nadepsaný „Ochrana zeměpisných označení“, v odst. 2 písm. a) uvádí:

„2.   Pokud jde o zeměpisná označení, Členové zajistí zainteresovaným stranám právní prostředky, které by zabránily:

[…]“

4

Článek 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) uvádí:

„[Ochrannou známkou EU] může být jakékoliv označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků.“

5

Článek 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení stanoví:

„Do rejstříku se nezapíšou:

[…]

6

Článek 8 odst. 1 a 5 téhož nařízení zní:

„1.   Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

[…]

[…]

5.   Na základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se rovněž nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku [EU], která má v rámci [Evropské unie] dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.“

7

Článek 66 téhož nařízení, nadepsaný „Kolektivní ochranné známky [EU]“, stanoví:

„1.   Kolektivní ochrannou známkou [EU] je ochranná známka [EU], která je takto označena již při podání přihlášky a která je schopna rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků. O zápis kolektivní ochranné známky [EU] mohou požádat sdružení výrobců, poskytovatelů služeb nebo obchodníků, která podle příslušných předpisů mají způsobilost mít práva a povinnosti všeho druhu, uzavírat smlouvy a činit jiné právní úkony a způsobilost procesní, jakož i právnické osoby veřejného práva.

2.   Odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) mohou tvořit kolektivní ochrannou známku [EU] ve smyslu odstavce 1 i označení, která mohou v obchodním styku sloužit k označení zeměpisného původu výrobku nebo služby. Majitel […] kolektivní ochranné známky není oprávněn zakázat třetím osobám užívání těchto označení v obchodním styku, pokud je toto užívání v souladu s dobrými mravy v oblasti průmyslu a obchodu; zejména nelze tuto známku uplatňovat vůči třetí straně, která je oprávněna užívat zeměpisné označení.

3.   Na kolektivní ochranné známky [EU] se vztahují ustanovení tohoto nařízení, nestanoví-li články 67 až 74 jinak.“

8

Článek 67 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Pravidla pro užívání ochranné známky“, v odstavci 2 uvádí:

„V pravidlech pro užívání [ochranné] známky se uvedou osoby, které jsou oprávněny tuto [ochrannou] známku užívat, podmínky pro členství ve sdružení, jakož i případné podmínky pro užívání [ochranné] známky, včetně sankcí. Pravidla pro užívání ochranné známky uvedená v čl. 66 odst. 2 musí umožnit každé osobě, jejíž výrobky nebo služby pocházejí z dotyčné zeměpisné oblasti, aby se stala členem sdružení, které je majitelem ochranné známky.“

9

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1) v čl. 5 odst. 2 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se ‚zeměpisným označením‘ rozumí název, který identifikuje produkt:

10

Článek 13 odst. 1 písm. c) a d) tohoto nařízení uvádí:

„1.   Zapsané názvy jsou chráněny proti:

[…]

[…]“

11

Článek 14 uvedeného nařízení, nadepsaný „Vztahy mezi ochrannými známkami, označeními původu a zeměpisnými označeními“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví:

„Je-li označení původu nebo zeměpisné označení zapsáno do rejstříku podle tohoto nařízení, zamítne se zápis ochranné známky, jejíž používání by bylo v rozporu s čl. 13 odst. 1 a která se týká produktu téhož typu, pokud byla žádost o zápis ochranné známky podána po dni, kdy byla žádost o zápis označení původu nebo zeměpisného označení do rejstříku podána [Evropské k]omisi.“

12

Skutečnosti předcházející sporu, jak vyplývají z napadených rozsudků, lze shrnout následovně.

13

Ve dnech 21. a 22. října 2010 podala společnost Delta Lingerie u EUIPO přihlášky ochranných známek EU na základě nařízení č. 207/2009.

14

Ochrannými známkami, jejichž zápis byl požadován, jsou:

15

Výrobky a služby, pro které byl každý z těchto zápisů požadován, náležejí do tříd 25, 35 a 38 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

16

Tyto přihlášky byly zveřejněny ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 4/2011 ze dne 7. ledna 2011.

17

Dne 7. dubna 2011 podala The Tea Board, subjekt založený podle indického zákona č. 29 z roku 1953 o čaji a pověřený dohledem nad výrobou čajů, námitky proti zápisu přihlášených ochranných známek pro výrobky a služby uvedené v bodě 15 tohoto rozsudku.

18

Námitky byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

19

Obě kolektivní ochranné známky EU označují výrobky, které náležejí do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody a odpovídají následujícímu popisu: „Čaj“.

20

Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 207/2009.

21

Čtyřmi rozhodnutími přijatými dne 31. května, 11. června a 10. července 2012 námitkové oddělení zamítlo námitky podané proti zápisu uvedených ochranných známek. Dne 27. července a 10. srpna 2012 podala The Tea Board u EUIPO odvolání znějící na zrušení těchto rozhodnutí.

22

Z napadených rozsudků vyplývá, že v rámci těchto odvolání předložila The Tea Board u druhého odvolacího senátu EUIPO (dále jen „odvolací senát“) důkazy o tom, že slovní prvek „darjeeling“, tj. slovní prvek společný kolidujícím označením, je chráněným zeměpisným označením pro čaj zapsaným podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1050/2011 ze dne 20. října 2011 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení [Darjeeling (CHZO)] (Úř. věst. 2011, L 276, s. 5) na základě přihlášky došlé dne 12. listopadu 2007. Toto prováděcí nařízení bylo přijato na základě nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12), které bylo v mezidobí nahrazeno nařízením č. 1151/2012.

23

Spornými rozhodnutími odvolací senát odvolání zamítl a rozhodnutí námitkového oddělení potvrdil. Dospěl zejména k závěru, že vzhledem k neexistenci podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, neexistuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Stejně tak vyloučil údajné porušení čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení, a to z důvodu, že důkazy, které předložila The Tea Board, nebyly dostačující k prokázání toho, že podmínky pro použití uvedeného článku byly splněny.

24

Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne 25. listopadu 2013 podala The Tea Board čtyři žaloby znějící na zrušení čtyř sporných rozhodnutí.

25

Na podporu každé z nich uplatnila dva žalobní důvody, z nichž první vycházel z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, neboť odvolací senát nezohlednil zvláštní funkci kolektivních ochranných známek EU uvedených v čl. 66 odst. 2 tohoto nařízení, a druhý z porušení čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení.

26

Tribunál v napadených rozsudcích zamítl první žalobní důvod jako neopodstatněný a měl v podstatě za to, že základní funkce kolektivních ochranných známek EU, včetně ochranných známek tvořených označením, které může sloužit k označení zeměpisného původu dotčených výrobků, se neliší od základní funkce individuálních ochranných známek EU a že v projednávané věci byla existence nebezpečí záměny vyloučena, neboť kolidující výrobky a služby nejsou totožné ani podobné.

27

Tribunál dále částečně vyhověl druhému žalobnímu důvodu. S ohledem na hypotetický předpoklad dobrého jména mimořádné intenzity starších ochranných známek, na kterém odvolací senát založil analýzu použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, měl za to, že odvolací senát v případě všech výrobků náležejících do třídy 25 ve smyslu Niceské dohody a v případě „maloobchodní[ho] prodej[e] dámského podvlékacího prádla a dámského spodního prádla, parfémů, toaletních vod a kosmetiky, prádla pro domácnost a koupelnových textilií“ náležejícího do třídy 35 ve smyslu téže dohody, pro které byl požadován zápis, nesprávně vyloučil existenci nebezpečí, že bude těženo z užívání přihlášených ochranných známek bez řádného důvodu. V tomto rozsahu zrušil sporná rozhodnutí.

28

The Tea Board v každém kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

29

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 12. února 2016 byly věci spojeny pro účely písemné a ústní části řízení a rozsudku.

30

EUIPO a Delta Lingerie navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravné prostředky zamítl a uložil The Tea Board náhradu nákladů řízení.

31

Delta Lingerie ve vedlejším kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

32

EUIPO a The Tea Board navrhují, aby Soudní dvůr vedlejší kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Delta Lingerie náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto vedlejším kasačním opravným prostředkem.

33

The Tea Board uplatňuje dva důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a druhý z porušení čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení.

34

The Tea Board zaprvé uvádí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení nebo zkreslil skutkový stav, když v bodech 39 až 41 napadených rozsudků dospěl k závěru, že základní funkce kolektivní ochranné známky tvořené označeními, která mohou v obchodním styku sloužit k označení „zeměpisného původu výrobku nebo služby“ ve smyslu čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009, se neliší od základní funkce kolektivní ochranné známky EU ve smyslu odstavce 1 téhož článku, a že se Tribunál tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že v obou případech je základní funkcí ochranných známek sloužit jako označení obchodního původu.

35

The Tea Board v tomto ohledu nejprve uvádí, že čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 představuje výjimku z absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu podle čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, která členům sdružení výslovně umožňuje monopolizovat označení chráněné kolektivní ochrannou známkou EU.

36

Dále uvádí, že podle čl. 67 odst. 2 uvedeného nařízení musí pravidla pro užívání kolektivní ochranné známky EU umožnit každé osobě, jejíž výrobky nebo služby pocházejí z dotyčné zeměpisné oblasti, aby se stala členem sdružení, které je majitelem dotčené ochranné známky, takže kolektivní ochranná známka EU spočívající v zeměpisném označení nikdy neumožní rozlišit výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem této ochranné známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků. V tomto ohledu Soudní dvůr v rozsudku ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar (C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 147), rozhodl, že funkcí zeměpisného označení je zaručit spotřebitelům zeměpisný původ výrobků a jejich specifické vlastnosti.

37

Konečně nařízení č. 207/2009 má být podle jejího názoru vykládáno ve světle čl. 13 odst. 1 písm. c) a d) nařízení č. 1151/2012 a článku 22 Dohody TRIPS, který uvádí, že Členové musí zainteresovaným stranám zajistit právní prostředky, které by zabránily užívání jakýchkoli způsobů označení nebo prezentace zboží, které uvádí nebo naznačuje, že dotyčné zboží pochází z jiné zeměpisné oblasti, než je skutečné místo původu, způsobem, který, pokud jde o zeměpisný původ zboží, uvádí veřejnost v omyl.

38

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení anebo zkreslil skutkový stav, když v bodech 49 a 51 až 53, jakož i v bodě 60 napadených rozsudků dospěl k závěru, že v případě kolektivní ochranné známky uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009, kterou tvoří údaj sloužící k označení zeměpisného původu dotčených výrobků, nelze skutečný či potenciální zeměpisný původ dotčených výrobků nebo služeb zohlednit v rámci čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 při posouzení podobnosti těchto výrobků nebo těchto služeb.

39

Zatřetí se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení nebo zkreslil skutkový stav, když v bodě 60 napadených rozsudků dospěl k závěru, že v případě kolektivní ochranné známky uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 nelze skutečný či potenciální původ těchto výrobků nebo služeb zohlednit v rámci celkového posouzení nebezpečí záměny pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení a že skutečnost, zda si veřejnost může či nemůže myslet, že dotčené služby, výrobky nebo suroviny použité pro výrobu výrobků, na které se vztahují dotčené ochranné známky, mohou mít tentýž zeměpisných původ, je bezvýznamná.

40

EUIPO a Delta Lingerie zpochybňují argumentaci uplatněnou The Tea Board.

41

Pokud jde o zkreslení skutkového stavu, jichž se dovolává The Tea Board, je třeba nejprve připomenout, že s ohledem na výjimečnou povahu vytýkané skutečnosti spočívající ve zkreslení skutkového stavu článek 256 SFEU, čl. 58 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora ukládají navrhovateli zvláště, aby přesně označil skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázal pochybení v analýze, která Tribunál při jeho posouzení vedla k tomuto zkreslení. Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 11. května 2017, Yoshida Metal Industry v. EUIPO, C‑421/15 P, EU:C:2017:360, bod 23 a citovaná judikatura).

42

Je však nutno konstatovat, že údajná zkreslení skutkového stavu, jichž se dovolává The Tea Board, nejsou nijak podložena, a tato vytýkaná skutečnost musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

43

Pokud jde o nesprávná právní posouzení, kterých se The Tea Board dovolává, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 41 až 43 napadených rozsudků v podstatě rozhodl, že základní funkcí kolektivní ochranné známky EU je rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem této ochranné známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků, a nikoliv rozlišovat tyto výrobky podle jejich zeměpisného původu.

44

S ohledem na tuto okolnost měl Tribunál v bodech 49 a 51 až 53 uvedených rozsudků za to, že jsou-li v námitkovém řízení kolidujícími označeními na straně jedné kolektivní ochranné známky a na straně druhé individuální ochranné známky, srovnání výrobků a služeb, na které se tyto ochranné známky vztahují, musí být provedeno na základě stejných kritérií, jako jsou ta, na jejichž základě se posuzuje podobnost nebo totožnost výrobků a služeb označených dvěma individuálními ochrannými známkami. Tribunál tak zamítl argument The Tea Board, že skutečnost, že by se veřejnost mohla domnívat, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, mají stejný zeměpisný původ, může představovat kritérium, jež by stačilo k prokázání jejich totožnosti nebo podobnosti pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

45

Konečně v bodě 60 napadených rozsudků Tribunál odmítl argument The Tea Board, že při posuzování nebezpečí záměny kolektivních ochranných známek EU a individuálních ochranných známek toto nebezpečí spočívá v tom, že by se veřejnost mohla domnívat, že výrobky nebo služby, na které se vztahují kolidující označení, nebo suroviny používané k výrobě těchto výrobků mohou mít stejný zeměpisný původ.

46

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, který se – nestanoví-li články 67 až 74 tohoto nařízení jinak – vztahuje na kolektivní ochranné známky EU na základě čl. 66 odst. 3 téhož nařízení, uvádí, že na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna.

47

Z ustálené judikatury vyplývá, že za účelem použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nebezpečí záměny předpokládá zároveň totožnost nebo podobnost ochranné známky, jejíž zápis je požadován, se starší ochrannou známkou a totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se vztahuje přihláška k zápisu, s těmi, pro které byla starší ochranná známka zapsána, a že se jedná o podmínky kumulativní (rozsudek ze dne 23. ledna 2014, OHIM v. riha WeserGold Getränke, C‑558/12 P, EU:C:2014:22, bod 41 a citovaná judikatura).

48

Taktéž podle ustálené judikatury musí být podobnost dotčených výrobků nebo služeb posouzena s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům, které charakterizují vztah mezi těmito výrobky nebo těmito službami. Tyto faktory zahrnují zejména jejich povahu, účel, jejich užívání, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter (viz zejména rozsudky ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM, C‑416/04 P, EU:C:2006:310, bod 85, a ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, bod 65).

49

V projednávaném případě The Tea Board v podstatě tvrdí, že Tribunál se s ohledem na skutečnost, že základní funkcí kolektivních ochranných známek EU tvořených označeními, která mohou v obchodním styku sloužit k označení zeměpisného původu výrobku nebo služby, je podle jejího názoru označit společný zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb, dopustil nesprávného právního posouzení, když při posuzování podobnosti dotčených výrobků nebo služeb ve smyslu bodu 48 tohoto rozsudku nepovažoval za relevantní faktor jejich skutečný či potenciální společný zeměpisný původ.

50

Je nutno konstatovat, že tato argumentace je založena na předpokladu, že základní funkce kolektivních ochranných známek EU uvedených v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 se liší od základní funkce těchto ochranných známek, na které se vztahuje odstavec 1 tohoto ustanovení. Tento předpoklad je však nesprávný. Zaprvé, jak vyplývá ze samotného znění čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009, kolektivní ochranné známky EU tvořené označeními, která mohou v obchodním styku sloužit k označení zeměpisného původu výrobku nebo služby, jsou kolektivními ochrannými známkami EU ve smyslu odstavce 1 téhož článku. Podle uvedeného odstavce 1 však kolektivními ochrannými známkami EU mohou být pouze označení, která jsou schopna rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem ochranné známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků.

51

Mimoto článek 4 nařízení č. 207/2009, který se vztahuje na kolektivní ochranné známky na základě čl. 66 odst. 3 téhož nařízení, v podstatě stanoví, že ochrannými známkami EU mohou být pouze označení, která jsou způsobilá rozlišit obchodní původ výrobků nebo služeb, na nichž jsou tato označení umístěna.

52

Soudní dvůr v tomto ohledu opakovaně rozhodl, že základní funkcí ochranné známky je zaručit spotřebitelům původ výrobku v tom smyslu, že umožňuje určit, že výrobek nebo služba označené ochrannou známkou pocházejí od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb jiných podniků (rozsudek ze dne 6. března 2014, Backaldrin Österreich The Kornspitz Company, C‑409/12, EU:C:2014:130, bod 20 a citovaná judikatura).

53

I když Soudní dvůr již také uznal, že ochranná známka může plnit jiné funkce, než je funkce označení původu, které jsou hodny ochrany proti zásahům ze strany třetích osob, jako je funkce spočívající v zaručení kvality výrobku nebo služby, na kterých je umístěna, nebo funkce sdělovací, investiční či reklamní, přece jen vždy zdůrazňoval, že základní funkcí ochranné známky zůstává její funkce označení původu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 77 a 82, a ze dne 22. září 2011, Interflora a Interflora British Unit, C‑323/09, EU:C:2011:604, body 37 až 40 a citovaná judikatura).

54

Domnívat se, že základní funkcí kolektivní ochranné známky EU uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je sloužit jako označení zeměpisného původu výrobků nebo služeb nabízených pod takovou ochrannou známkou, a nikoliv jako označení jejich obchodního původu, by tedy bylo v rozporu s touto základní funkcí.

55

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty, které The Tea Board vyvozuje z čl. 67 odst. 2 nařízení č. 207/2009 a z judikatury vzešlé z rozsudku ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar (C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 147), podle nichž je kolektivní ochranná známka EU uvedená v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 svou podstatou nezpůsobilá k tomu, aby takovou rozlišovací funkci splňovala.

56

Zatímco argument The Tea Board vycházející z čl. 67 odst. 2 nařízení č. 207/2009 zůstává nejasný a nepodložený, je nutno konstatovat, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar (C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 147), pouze judikoval, že základní funkcí zeměpisného označení je zaručit spotřebitelům zeměpisný původ výrobků a jejich specifické vlastnosti. Soudní dvůr naproti tomu v uvedeném rozsudku neposoudil základní funkci kolektivních ochranných známek EU ve smyslu čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

57

Zadruhé, i když – jak tvrdí The Tea Board – čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 představuje výjimku z absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu, který je uveden v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, tato okolnost nemůže zpochybnit skutečnost, že základní funkcí kolektivní ochranné známky EU uvedené v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je zaručit společný obchodní původ výrobků podávaných pod touto ochrannou známkou, a nikoli zaručit jejich společný zeměpisný původ.

58

Jak ostatně uvedl generální advokát v bodech 34 až 36 svého stanoviska, odchylku od čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, stanovenou v čl. 66 odst. 2 tohoto nařízení, lze vysvětlit samotnou povahou označení, které zahrnují kolektivní ochranné známky uvedené v daném odstavci 2.

59

Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že uvedený čl. 7 odst. 1 písm. c) sleduje cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby označení nebo údaje popisující vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být všemi volně užívány, a to i jako kolektivní ochranné známky nebo v kombinovaných či grafických ochranných známkách. Toto ustanovení tedy zabraňuje tomu, aby taková označení nebo takové údaje byly vyhrazeny pouze jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jako individuální ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 25, a ze dne 19. dubna 2007, OHIM v. Celltech, C‑273/05 P, EU:C:2007:224, bod 75 a citovaná judikatura).

60

Kolektivní ochranná známka EU uvedená v čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 přitom neporušuje takový cíl obecného zájmu, jelikož na jedné straně taková ochranná známka v souladu s poslední větou tohoto odstavce 2 neopravňuje majitele zakázat třetím osobám užívání těchto označení v obchodním styku, pokud je toto užívání v souladu s dobrými mravy v oblasti průmyslu a obchodu, a na straně druhé čl. 67 odst. 2 téhož nařízení stanoví, že pravidla pro užívání ochranné známky uvedené v tomto čl. 66 odst. 2 umožňují každé osobě, jejíž výrobky nebo služby pocházejí z dotyčné zeměpisné oblasti, aby se stala členem sdružení, které je majitelem ochranné známky.

61

Zatřetí The Tea Board nemůže na podporu svého tvrzení vyvozovat argument z čl. 13 odst. 1 písm. c) a d) nařízení č. 1151/2012 ani z článku 22 Dohody TRIPS, které se týkají ochrany chráněných zeměpisných označení.

62

V tomto ohledu postačuje konstatovat, že uvedená zeměpisná označení na jedné straně a kolektivní ochranné známky EU tvořené označeními, která mohou sloužit v obchodním styku k označení zeměpisného původu výrobku nebo služby, na straně druhé jsou označeními, která spadají pod různé právní režimy a sledují různé cíle. Zatímco ochranná známka EU je v souladu s článkem 4 nařízení č. 207/2009 označením způsobilým odlišit obchodní původ výrobků nebo služeb, zeměpisné označení je v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1151/2012 názvem, který identifikuje produkt pocházející z určité zeměpisné oblasti, jehož danou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti lze přičíst především jeho zeměpisnému původu a u něhož alespoň jedna z fází produkce probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.

63

S ohledem na výše uvedené úvahy se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 41 až 43 napadených rozsudků rozhodl, že základní funkcí kolektivní ochranné známky EU je rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem ochranné známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků, a nikoliv rozlišovat tyto výrobky podle jejich zeměpisného původu.

64

Z toho plyne, že Tribunál se rovněž nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 49 a 51 až 53 uvedených rozsudků v podstatě za to, že jsou-li při použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 kolidující označení na jedné straně kolektivními ochrannými známkami a na straně druhé individuálními ochrannými známkami, možnost, že by se veřejnost mohla domnívat, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, mají stejný zeměpisný původ, nemůže být relevantním faktorem pro určení jejich totožnosti nebo podobnosti.

65

Jak totiž Tribunál uvedl v bodě 52 napadených rozsudků, v téže zeměpisné oblasti může být vyráběna nebo poskytována velmi široká škála výrobků a služeb. Stejně tak nic nevylučuje, aby oblast, jejíž zeměpisný název byl na základě čl. 66 odst. 2 nařízení č. 207/2009 zapsán jako kolektivní ochranná známka EU, byla zdrojem různých surovin, jež mohou být užívány při výrobě odlišných a rozmanitých výrobků.

66

Pokud jde konečně o údajné nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 60 napadených rozsudků, postačuje uvést, že daný bod je nadbytečný, jelikož jak vyplývá z bodů 43 až 63 tohoto rozsudku, Tribunál již v bodech 56 až 59 napadených rozsudků v podstatě – a správně – rozhodl, že se v projednávané věci nepoužije čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, neboť jedna z podmínek jeho použití není splněna. Výtka, kterou The Tea Board směřuje proti tomuto bodu, je proto irelevantní a musí být zamítnuta (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. dubna 2007, OHIM v. Celltech, C‑273/05 P, EU:C:2007:224, body 56 a 57).

67

Z výše uvedených úvah vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

68

The Tea Board uvádí, že Tribunál porušil čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nebo v projednávané věci zkreslil skutkový stav, když v bodě 145 napadených rozsudků dospěl k závěru, že kladné vlastnosti, jež evokuje slovní prvek „darjeeling“, nemohou být přeneseny na služby náležející do třídy 35 ve smyslu Niceské dohody, s výjimkou maloobchodního prodeje dámského podvlékacího prádla a dámského spodního prádla, parfémů, toaletních vod a kosmetiky, prádla pro domácnost a koupelnových textilií, ani na žádnou ze služeb náležejících do třídy 38 ve smyslu Niceské dohody, na které se vztahují napadené ochranné známky. Tribunál především nesprávně uvedl, že není důvod pro to, aby užívání napadených ochranných známek poskytlo společnosti Delta Lingerie obchodní výhodu, pokud jde o dotčené služby. Vlastnosti vytříbeného exkluzivního výrobku jedinečné jakosti, které jsou podle Tribunálu šířené slovním prvkem „darjeeling“, mohou být přeneseny na takové služby, jako je obchodní poradenství nebo telekomunikace, a posílit přitažlivost sporných ochranných známek v tomto ohledu. Tribunál rovněž opomenul odůvodnit závěr uvedený v bodě 145 napadených rozsudků, že vlastnosti spojované se slovním prvkem „darjeeling“ nemohou být přeneseny na služby náležející do tříd 35 a 38 ve smyslu Niceské dohody.

69

EUIPO a Delta Lingerie tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož The Tea Board žádá, aby Soudní dvůr posouzení provedené Tribunálem nahradil svým posouzením, a že je každopádně neopodstatněný, jelikož The Tea Board neprokázala nesprávné právní posouzení ani zkreslení skutkového stavu.

70

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 41 tohoto rozsudku je třeba nejprve odmítnout výtku týkající se zkreslení skutkového stavu, kterou vznesla The Tea Board, jelikož uvedená organizace tuto výtku nijak nedoložila.

71

Pokud jde o výtku vycházející z neexistence odůvodnění závěru uvedeného v bodě 145 napadených rozsudků, postačuje uvést, že Tribunál v těchto bodech odmítl argument, který mu byl předložen, protože důvod, proč by užívání napadených ochranných známek poskytovalo společnosti Delta Lingerie obchodní výhodu týkající se jiných služeb než maloobchodního prodeje dámského podvlékacího prádla a dámského spodního prádla, parfémů, toaletních vod a kosmetiky, jakož i prádla pro domácnost a koupelnových textilií, nevyplývá ze spisu a The Tea Board nepředložila žádnou specifickou skutečnost, která by mohla takovou výhodu prokázat. Tvrzený nedostatek odůvodnění tedy není prokázán.

72

Argument, že vlastnosti šířené slovním prvkem „darjeeling“ mohou být přeneseny na všechny služby, o jejichž zápis bylo požádáno, směřuje ve skutečnosti k tomu, aby Soudní dvůr posoudil skutkový stav, a musí být proto odmítnut jako nepřípustný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2011, Ferrero v. OHIM, C‑552/09 P, EU:C:2011:177 body 73 a 89).

73

Z toho plyne, že je třeba zamítnout druhý důvod kasačního opravného prostředku a hlavní kasační opravné prostředky v plném rozsahu.

74

Na podporu vedlejšího kasačního opravného prostředku společnost Delta Lingerie uplatňuje jediný důvod, jenž vychází z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Tento důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku má dvě části, z nichž první vychází ze zkreslení jednotlivých funkcí ochranných známek na jedné straně a chráněných zeměpisných označení na straně druhé a druhá vychází z rozporného odůvodnění a nesprávného právního posouzení při použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

75

Delta Lingerie tvrdí, že funkcí ochranné známky je zaručit obchodní původ, kdežto funkcí zeměpisného označení je zaručit zeměpisný původ. S ohledem na tyto odlišné funkce nemůže být podle jejího názoru nikdy rozhodnuto, že dobré jméno chráněného zeměpisného označení by mohlo být skutečně přeneseno na totéž označení chráněné jako kolektivní ochranná známka pro totožné výrobky. Z toho plyne, že Tribunál, který uplatnil hypotetický předpoklad, že dobré jméno starších ochranných známek bylo prokázáno na základě závěru, že dobré jméno, které má název „Darjeeling“ jakožto chráněné zeměpisné označení pro čaj, bylo přeneseno na totéž označení chráněné jako kolektivní ochranná známka pro totožné výrobky, se dopustil nesprávného právního posouzení, když zkreslil příslušné funkce dotyčných ochranných známek na jedné straně a chráněných zeměpisných označení na straně druhé.

76

EUIPO a The Tea Board zpochybňují argumentaci společnosti Delta Lingerie.

77

Je třeba uvést, že stran otázky, zda starší ochranné známky mají dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, Tribunál v bodě 79 napadených rozsudků konstatoval, že formulace v napadených rozhodnutích je přinejmenším nejednoznačná. Tribunál však zdůraznil, že jedinou větou, která je v této části sporných rozhodnutí jednoznačná, je věta, z níž vyplývá, „že odvolací senát nerozhodl o existenci dobrého jména starších ochranných známek s konečnou platností“. Tribunál rovněž uvedl, že EUIPO, který byl na jednání v tomto směru dotázán, potvrdil, že o této otázce nebylo s konečnou platností rozhodnuto.

78

Tribunál měl v bodě 80 napadených rozsudků nicméně za to, že vzhledem k tomu, že odvolací senát pokračoval ve své analýze pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je třeba shledat, že tato analýza byla založena na hypotetickém předpokladu, že dobré jméno starších ochranných známek bylo prokázáno.

79

V bodě 146 napadených rozsudků Tribunál s ohledem na okolnost, že sporná rozhodnutí vycházejí z hypotetického předpokladu mimořádného dobrého jména starších ochranných známek, rozhodl o jejich částečném zrušení v rozsahu, v němž odvolací senát vyloučil použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, když u všech výrobků náležejících do třídy 25 ve smyslu Niceské dohody a služeb maloobchodního prodeje náležejících do třídy 35 ve smyslu Niceské dohody, na které se vztahují přihlášené ochranné známky, vyloučil existenci nebezpečí prospěchu získaného z užívání přihlášených ochranných známek bez řádného důvodu. Tribunál v bodě 147 daných rozsudků uvedl, že v návaznosti na tato částečná zrušení přísluší odvolacímu senátu s konečnou platností rozhodnout o existenci dobrého jména starších ochranných známek, a případně o jeho intenzitě.

80

Na rozdíl od toho, co tvrdí Delta Lingerie, a jak uvedl generální advokát v bodě 85 svého stanoviska, Tribunál nezaujal stanovisko k otázce, zda byl předložen důkaz o dobrém jménu starších ochranných známek, ani k otázce, zda pro účely takového důkazu může být dobré jméno, které má název „Darjeeling“ jakožto zeměpisné označení pro čaj, přeneseno na totéž označení chráněné jako kolektivní ochranná známka pro totožné výrobky.

81

První část jediného důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti Delta Lingerie tedy vychází z nesprávného výkladu napadených rozsudků, a musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

82

Delta Lingerie tvrdí, že Tribunál v napadených rozsudcích poskytl rozporné odůvodnění a porušil čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

83

Konkrétně v bodech 89, 107, 111 a 120 napadených rozsudků Tribunál dospěl k závěru, že je třeba potvrdit zjištění odvolacího senátu, že neexistuje nebezpečí zásahu do rozlišovací způsobilosti ani dobrého jména starších ochranných známek, a to s ohledem na skutečnost, že nebyla provedena žádná konkrétní analýza existence spojitosti mezi kolidujícími označeními, a na skutečnost, že výrobky a služby, na které se vztahují kolidující označení, nejsou vůbec podobné. Tato zjištění jsou přitom v rozporu se závěrem týkajícím se prospěchu neprávem získaného z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek, na základě kterého Tribunál v bodě 141 uvedených rozsudků rozhodl, že nic nebrání tomu, aby veřejnost, které jsou určeny přihlášené ochranné známky, mohla být přitahována přenosem hodnot a kladných vlastností spojených s oblastí Darjeeling (Indie) na tyto ochranné známky.

84

EUIPO zpochybňuje argumenty společnosti Delta Lingerie.

85

The Tea Board má za to, že tato část jediného důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku je nepřípustná a že je každopádně neopodstatněná.

86

Zaprvé je třeba uvést, že pokud jde o nebezpečí zásahů uvedená v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, Tribunál v bodě 94 napadených rozsudků připomněl, že toto ustanovení rozlišuje tři druhy odlišných nebezpečí, a sice že užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu by zaprvé bylo na újmu rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, zadruhé by bylo na újmu dobrému jménu starší ochranné známky anebo zatřetí by mohlo neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky.

87

V napadených rozsudcích Tribunál zkoumal samostatně každé nebezpečí újmy uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku. Pokud jde nejprve o újmu na rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek, Tribunál měl v bodech 107 a 111 napadených rozsudků mimo jiné za to, že vzhledem k naprosté neexistenci podobnosti výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující označení, se nebezpečí uváděné The Tea Board jeví jako zcela hypotetické, a že je málo pravděpodobné, že by se relevantní veřejnost mohla domnívat, že výrobky a služby, na které se vztahují přihlášené ochranné známky, pocházejí z oblasti Dárdžilingu (Indie).

88

Pokud jde dále o újmu na dobrém jménu starších ochranných známek, Tribunál v bodě 120 napadených rozsudků uvedl, že jedinečná spojitost mezi oblastí Dárdžilingu a kategorií výrobků, na které se vztahují starší ochranné známky, a neexistence takové spojitosti mezi výrobky a službami, na které se vztahují přihlášené ochranné známky, a uvedenou oblastí posilují hypotetickou povahu nebezpečí snížení přitažlivosti starších ochranných známek.

89

Konečně pokud jde o prospěch neprávem získaný z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek, Tribunál v bodě 141 napadených rozsudků rozhodl, že nic nebrání tomu, aby veřejnost, které jsou určeny přihlášené ochranné známky, byla přitahována přenosem hodnot a kladných vlastností spojených s uvedenou oblastí na přihlášené ochranné známky.

90

V napadených rozsudcích neexistuje v tomto ohledu žádný rozpor v odůvodnění.

91

Zatímco body 107, 111 a 120 napadených rozsudků se týkají analýzy existence vážného nebezpečí újmy na rozlišovací způsobilosti a dobrém jménu starších ochranných známek, bod 141 uvedených rozsudků se týká přezkumu existence nebezpečí, že užívání přihlašovaných ochranných známek bez řádného důvodu by umožnilo neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek, který provedl Tribunál.

92

Jak v podstatě i generální advokát uvedl v bodě 90 svého stanoviska, posouzení těchto dvou odlišných druhů nebezpečí podléhá přezkumu, jehož kritéria se nutně neprolínají. Jak Tribunál v tomto ohledu připomněl v bodech 71 a 95 napadených rozsudků, musí být nebezpečí, že dojde k zásahům spočívajícím v újmě na rozlišovací způsobilosti nebo dobrém jménu starší ochranné známky, posuzováno z pohledu běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je tato ochranná známka zapsána. Naproti tomu existence zásahu spočívajícího v neprávem získaném prospěchu z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky musí být vzhledem k tomu, že zakázáno je to, aby majitel pozdější ochranné známky těžil ze starší ochranné známky, posuzována z pohledu běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je žádán zápis pozdější ochranné známky.

93

Tribunál tedy mohl konstatovat, aniž by si protiřečil, že spotřebitel výrobku, na který se vztahují starší ochranné známky, v projednávaném případě čaje, si nebude myslet, že výrobky a služby, na které se vztahují ochranné známky přihlašované společností Delta Lingerie, pocházejí z oblasti Dárdžilingu, a mít dále za to, že spotřebitel výrobků a služeb, na které se vztahují ochranné známky přihlašované společností Delta Lingerie, může být přitahován hodnotami a kladnými vlastnostmi spojenými s touto oblastí.

94

Zadruhé, pokud jde konkrétně o porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, postačuje konstatovat, že na podporu tohoto tvrzení nebyl předložen žádný argument, vyjma argumentu vycházejícího z údajného rozporného odůvodnění napadených rozsudků, který není opodstatněný, jak vyplývá z bodů 90 až 93 tohoto rozsudku.

95

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout druhou část jediného důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku a vedlejší kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

96

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

97

Vzhledem k tomu, že The Tea Board neměla s hlavními kasačními opravnými prostředky úspěch a EUIPO a Delta Lingerie požadovaly, aby The Tea Board nahradila náklady řízení, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s hlavními kasačními opravnými prostředky.

98

Vzhledem k tomu, že Delta Lingerie neměla s vedlejším kasačním opravným prostředkem úspěch a EUIPO a The Tea Board požadovaly, aby Delta Lingerie nahradila náklady řízení, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s vedlejším kasačním opravným prostředkem.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: