27.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 279/13

(1)

Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti je základní zárukou volného pohybu osob, jak stanoví čl. 21 odst. 1 a čl. 45 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Z toho vyplývá, že musí být odstraněna jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států.

(2)

V rozsudku ve věci Gottardo (3) Soudní dvůr jednal podle této zásady stanovené v článku 45 SFEU v souvislosti s osobou s bydlištěm v Evropské unii, která pracovala ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Tato osoba neměla dostatečný nárok na důchod v Itálii a žádala, aby jí byly sečteny doby pojištění získané ve Švýcarsku a v Itálii, jak stanoví dvoustranná úmluva mezi Itálií a Švýcarskem ve prospěch jejich státních příslušníků.

(3)

Soudní dvůr v této věci rozhodl, že pokud členský stát uzavře se třetí zemí dvoustrannou mezinárodní úmluvu o sociálním zabezpečení, která stanoví, že pro nabytí nároku na dávky ve stáří se zohlední doby pojištění získané ve zmíněné třetí zemi, základní zásada rovného zacházení ukládá tomuto členskému státu, aby přiznal státním příslušníkům ostatních členských států stejné výhody, jako mají jeho státní příslušníci na základě uvedené úmluvy, s výjimkou případu, kdy může objektivně odůvodnit své odepření (4).

(4)

V této souvislosti z rozsudku Soudního dvora vyplývá, že jeho výkladu pojmu „právní předpisy“ v čl. 1 písm. l) nařízení (ES) č. 883/2004 nemůže ovlivnit povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení stanovenou čl. 45 odst. 2 SFEU, která platí pro každý členský stát.

(5)

Soudní dvůr se domníval, že zpochybnění vyváženosti a vzájemnosti dvoustranné mezinárodní úmluvy uzavřené mezi členským státem a třetí zemí nemůže představovat objektivní odůvodnění toho, aby členský stát, jenž je stranou této úmluvy, odmítl rozšířit na státní příslušníky jiných členských států výhody, které pro jeho státní příslušníky z uvedené úmluvy vyplývají.

(6)

Soudní dvůr nepřijal ani námitky, podle kterých může být případné zvýšení finančních nákladů a administrativních obtíží souvisejících se spoluprací s příslušnými orgány dotyčné třetí země odůvodněním toho, aby členský stát, jenž je stranou dvoustranné úmluvy, neplnil své povinnosti podle Smlouvy.

(7)

Je důležité, aby se z tohoto rozsudku, jenž je zásadní pro státní příslušníky EU, kteří uplatnili své právo na volný pohyb do jiného členského státu, vyvodily všechny příslušné závěry.

(8)

Z tohoto důvodu by mělo být objasněno, že dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení mezi členským státem a třetí zemí musí být vykládány v tom smyslu, že státním příslušníkům jiných členských států, kteří jsou objektivně v téže situaci, by měly být v zásadě přiznány stejné výhody, jako mají státní příslušníci členského státu, jenž je smluvní stranou úmluvy.

(9)

Bez ohledu na jednotné uplatňování rozhodnutí ve věci Gottardo v jednotlivých případech by stávající dvoustranné úmluvy měly být v zásadě přezkoumány. Pokud jde o dříve uzavřené dohody, článek 351 SFEU stanoví: „… použije příslušný členský stát či členské státy všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností“, a čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii stanoví: „Členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie.“

(10)

Co se týče nových dvoustranných úmluv o sociálním zabezpečení uzavřených mezi členským státem a třetí zemí, je důležité mít na paměti, že by měly obsahovat zvláštní odkaz na zásadu zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti státních příslušníků jiných členských států, kteří uplatnili své právo na volný pohyb v členském státě, jenž je smluvní stranou dotčené úmluvy.

(11)

Uplatňování rozsudku ve věci Gottardo v jednotlivých případech do velké míry závisí na spolupráci třetích zemí, neboť ty musí potvrdit období pojištění, která dotčené osoby v příslušných zemích získaly.

(12)

Správní komise by se touto otázkou měla zabývat vzhledem k tomu, že se rozhodnutí ve věci Gottardo týká uplatňování zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení,

1.

V souladu se zásadou zákazu diskriminace mezi vlastními státními příslušníky členského státu a státní příslušníky ostatních členských států, kteří uplatnili své právo volného pohybu podle čl. 21 odst. 1 a čl. 45 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, se ustanovení úmluvy o sociálním zabezpečení sjednané s třetí zemí v zásadě rovněž vztahují na státní příslušníky ostatních členských států, kteří se nacházejí ve stejné situaci jako vlastní státní příslušníci daného členského státu.

2.

Nové dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení uzavřené mezi členským státem a třetí zemí by měly obsahovat zvláštní odkaz na zásadu zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti státních příslušníků jiného členského státu, kteří uplatnili své právo na volný pohyb v členském státě, jenž je smluvní stranou dotčené úmluvy.

3.

Členské státy by měly informovat instituce v zemích, s nimiž uzavřely úmluvu o sociálním zabezpečení, jejíž ustanovení vztahují pouze na své státní příslušníky, o důsledcích tohoto doporučení. Členské státy, které uzavřely dvoustranné úmluvy s týmiž třetími zeměmi, mohou při žádosti o tuto spolupráci postupovat společně. Tato spolupráce je jednoznačně nezbytná, má-li být dodrženo právo EU.

4.

Doporučení P1 se zrušuje s účinkem ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

5.

Toto doporučení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se od prvního dne druhého měsíce následujícím po jeho zveřejnění.