52009DC0536

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 15.10.2009

KOM(2009)536 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Rozvoj mezinárodní dimenze integrované námořní politiky Evropské unie

OBSAH

Potřeby a účel 3

1. Klíčová témata platformy EU pro mezinárodní námořní záležitosti 3

2. Posilování úlohy EU na multilaterálních fórech 7

3. Vytváření regionální spolupráce ve společných přímořských oblastech 9

4. Rozvoj bilaterálních vztahů s klíčovými partnery 10

Politický program EU 11

Potřeby a účel

Udržitelný rozvoj je základem politického programu EU. Integrovaná námořní politika (INP) hraje při dosahování tohoto cíle ústřední roli. Evropa je námořním světadílem. Naše oceány a moře, jakož i rozsáhlé pobřeží, jsou již dlouho místem významných námořních činností, které z hlediska hospodářství, životního prostředí a společnosti nadále představují podstatný přínos. Cílem INP je podpora udržitelného růstu, konkrétně námořního hospodářství a všeobecně pobřežních regionů, pomocí lepší koordinace různých odvětvových politik a rozvoje průřezových nástrojů. Tímto způsobem budeme moci zlepšovat integrované reakce na výzvy v námořní oblasti.

Má-li však být INP úspěšná, nemůže být jen evropskou politikou. Mořské ekosystémy a námořní hospodářství přesahují státní hranice. V rámci INP není možné ignorovat dění za hranicemi Evropy. Naopak, mnohé z nejnaléhavějších problémů, které vyžadují integrovaný přístup, není možné účinně řešit bez rozsáhlé mezinárodní spolupráce. Platí to v případě problémů, které jsou výslovně celosvětového charakteru, jako například změna klimatu, snižování biologické rozmanitosti, udržitelné využívání mořských zdrojů, spravedlivá hospodářská soutěž v oblasti lodní dopravy a stavby lodí a podpora důstojných pracovních podmínek v těchto odvětvích, jakož i problémů, které mají spíše regionální charakter, např. potřeba ochrany životního prostředí před vlivy některých námořních činností ve Středozemním nebo Baltském moři. V obou případech je zřejmé, že EU musí tyto problémy řešit v rámci mezinárodních partnerství. Je zřejmé, že jako celosvětový účastník i jako regionální partner jsme povinni plnit své závazky a navíc stát při řešení problémů v námořní oblasti v čele.

Pokud jde o problémy v regionálních mořích sousedících s EU, Komise již v příslušných sděleních předložila svou vizi potřebných opatření nebo tomu tak brzy učiní. Tento regionální přístup vyplývá přímo z požadavku Evropské rady, aby Komise při rozvoji programu INP v co největší míře zohledňovala specifika jednotlivých regionů.

Tímto sdělením Komise uvedený regionální přístup doplňuje o průzkum možností, jak by měl být rozsah INP z mezinárodního hlediska rozšířen. Předpokládá, že bude vytvořen rámec EU pro celosvětový integrovaný přístup k námořním záležitostem. Uvádí způsoby, jak by měly být na multilaterální úrovni posíleny kompetence EU jako mezinárodní námořní velmoci. Tím by se rovněž usnadnila spolupráce se sousedními přímořskými zeměmi, s nimiž EU sdílí přímořské oblasti, a umožnil by se rozvoj užších bilaterálních vztahů s klíčovými partnery. Úsilí podporované v rámci mezinárodního aspektu INP EU musí být v souladu s překlenovací politikou EU v oblasti vnějších vztahů a s rozvojovou politikou.

KLÍčOVÁ TÉMATA PLATFORMY EU PRO MEZINÁRODNÍ NÁMOřNÍ ZÁLEžITOSTI

Na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 byly stanoveny ambiciózní globální cíle, pokud jde o obnovu ekologického zdraví a optimální produktivity oceánů. Mezi tyto cíle patří program pro integrovanou správu oceánů a pobřeží založenou na ekosystémech, omezení snižování biologické rozmanitosti moří, zřízení sítí chráněných mořských oblastí a obnovení světových populací ryb na dobrou biologickou úroveň. Součástí posledního cíle je zaměření se na boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, případné snížení rybolovné kapacity a dosažení maximálního udržitelného výnosu do roku 2015.

EU dosáhla u mnoha těchto cílů značného pokroku a i nadále je odhodlána je všechny splnit. Nejen že však některé z těchto oblastí stále vyžadují znační úsilí, ale určité problémy se mezitím staly ještě závažnějšími – z těch dlouhodobých je to například změna klimatu, mezi problémy spíše sporadické pak patří pirátství. EU je odhodlána pomoci s vytvářením kapacity mezinárodního společenství k řešení současných i budoucích problémů v námořní oblasti.

Mezinárodní správa založená na právním státu

Čím více se náš svět globalizuje, tím vyšší má nároky na mořské ekosystémy na naší planetě. Máme-li čelit tlaku, který tak může vzniknout, je více než kdykoliv jindy nezbytné jasně definovat, explicitně rozdělit a snadno dodržovat pravidla hry. Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982 zůstává i nadále v této oblasti klíčovou referencí, která je v oblasti rybolovu doplněna dohodou OSN o populacích ryb. Navzdory opakovaným výzvám ze strany mezinárodního společenství, a zejména Valného shromáždění OSN v rámci obou jeho příslušných výročních rezolucích, se mnoho zemí stále ještě k těmto nástrojům nepřipojilo a neuplatňuje je. EU by měla v této oblasti podporovat skutečný rozvoj, neboť úspěchu lze nejlépe dosáhnout na celosvětové úrovni. Měla by rovněž poskytnout pomoc rozvojovým zemím, aby bylo zajištěno, že v důsledku nedostatku přiměřených prostředků nezaostávají.

Prioritou EU by mělo být přistoupení všech zemí k úmluvě UNCLOS. Tento postoj by se měl prosazovat prostřednictvím dialogu se zeměmi, které uvedenou úmluvu zatím nepodepsaly. EU bude i nadále podporovat úsilí OSN o zajištění toho, aby úmluva UNCLOS a další klíčové mezinárodní dohody v námořní oblasti byly ratifikovány partnerskými zeměmi a aby se výrazně posílily náležité nástroje na mezinárodní úrovni týkající se sledování a prosazování práva. EU za tímto účelem v kontextu relevantních bilaterálních jednání a dohod doporučí ratifikaci a provádění těchto klíčových nástrojů a bude je prosazovat. V politických projektech, jako je například obnovení všeobecného systému preferencí plánované na rok 2015, by se mělo počítat s upřednostňováním mezinárodní námořní správy.

EU by rovněž měla podporovat lepší využití institucí zřízených v rámci úmluvy UNCLOS a zajistit, aby v nich měla přiměřené zastoupení.

Ochrana biologické rozmanitosti moří, včetně biologické rozmanitosti na volném moři

EU důrazně podporuje mnoho závazků a iniciativ týkajících se ochrany mořského prostředí v řadě námořních oblastí, na něž se vztahují celosvětové a/nebo regionální úmluvy. EU by měla znovu potvrdit svou podporu, pokud jde o práci související s biologickou rozmanitostí moří, která se provádí v rámci úmluvy o biologické rozmanitosti, včetně rozhodnutí o zřízení souboru kritérií pro identifikaci území, která potřebují ochranu v oblastech mimo soudní pravomoc jednotlivých států, a vytvoření seznamu mořských oblastí, která tato kritéria splňují, jakož i vypracování pokynů pro posuzování environmentálních dopadů činností vykonávaných na volném moři.

Přestože úmluva UNCLOS obsahuje všeobecné závazky v oblasti ochrany mořského prostředí a v oblasti spolupráce, neexistují žádné mechanismy na přijetí účinných průřezových opatření v případě volného moře. EU rovněž obhajuje integrovaný přístup k ochraně a udržitelnému využívání biologické rozmanitosti moří v oblastech mimo soudní pravomoc jednotlivých států. Za tímto účelem navrhla v rámci úmluvy UNCLOS prováděcí dohodu, která by mohla mít zásadní význam při odstraňování nedostatků v současném právním rámci, zejména pokud jde o zřizování chráněných mořských oblastí na volném moři.

Rybolovné činnosti mají na biologickou rozmanitost zásadní vliv. EU neustále pracuje na omezení nadměrné kapacity loďstev, odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a na zákazu rybolovných postupů, které vážně poškozují mořské ekosystémy. EU rovněž podporuje rozvojové země, které jsou ve vysoké míře závislé na mořských zdrojích, aby je využívaly udržitelným způsobem, přičemž současně prosazuje hospodářský a sociální rozvoj.

V roce 2008 přijala Rada nařízení (ES) č. 734/2008 o ochraně citlivých mořských ekosystémů na volném moři před nepříznivým dopadem používání lovných zařízení pro rybolov při dně, kterým provedla rezoluci Valného shromáždění OSN 61/105 do právních předpisů EU. V současnosti EU usiluje o účinné uplatňování této rezoluce v celosvětovém měřítku.

Změna klimatu

Ze současných prognóz vyplývá, že změny klimatu budou mít pravděpodobně celou řadu významných ekologických, sociálních a hospodářských důsledků, a to především v případě ostrovů a pobřežních společenství.

Oceány, moře a pobřeží nejsou jedinými oblastmi, kterých se tento problém týká. Mají rovněž potenciál významnou měrou přispět k účinným strategiím zmírňování vlivů, včetně vývoje nových zdrojů energie (např. alternativních obnovitelných zdrojů energie) a technologií uskladnění emisí CO2. Je nutné, aby se v několika námořních odvětvích přijala další opatření na omezení vlivů změny klimatu způsobené člověkem, včetně globálního odvětvového opatření na snížení emisí z lodí. Za usnadnění rozvoje a přijímání takových globálních opatření na snížení emisí je zodpovědná Mezinárodní námořní organizace a EU očekává v blízké budoucnosti dokončení příslušných činností. EU přijala strategický přístup s cílem snížit emise skleníkových plynů a minimalizovat svou zranitelnost, pokud jde o pravděpodobné dopady změny klimatu prostřednictvím strategií přizpůsobení. Nyní musí EU zintenzívnit své snahy o vypracování dohody o změně klimatu po roce 2012, a to ve spolupráci se svými partnery v Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu. Měla by také pokračovat v zabezpečování technické a finanční podpory rozvojovým přímořským a ostrovním státům při přizpůsobování se vlivům změny klimatu[1] prostřednictvím iniciativ jako je globální aliance pro změnu klimatu[2], a za tím účelem, aby partnerským zemím pomohla zavést dlouhodobější národní plány pro přizpůsobení.

Zajištění námořní bezpečnosti, námořní ochrany a svobody plavby

Zintenzivněním činností v oblasti lodní dopravy se námořní bezpečnost stala pro EU záležitostí nejvyššího významu. Po přijetí třetího balíčku v oblasti námořní bezpečnosti dne 11. března 2009 má EU nyní jeden z nejkomplexnějších a nejmodernějších regulačních rámců pro zajištění bezpečnosti lodní dopravy, a to především prostřednictvím jednotného uplatňování mezinárodně přijatých pravidel.

Zajištění svobody a bezpečnosti plavby, jakož i plynulé dodávky a přepravy cestujících, má pro EU prvořadý význam. Proto se EU zavázala i nadále včas provádět a prosazovat všechny relevantní mezinárodní nástroje v této oblasti. Očekává, že její partneři budou postupovat stejným způsobem a poskytnou reciproční a odpovídající úroveň ochrany pro námořní činnosti EU mimo vody její působnosti.

Pirátství a ozbrojené loupeže na moři představují vážnou hrozbu nejen pro zvláštní námořní činnosti jako takové, ale také pro celou škálu mezinárodních hospodářských a bezpečnostních zájmů. EU se aktivně podílela na rozvoji mezinárodního úsilí zaměřeného proti tomuto jevu, především v rámci OSN. Domnívá se, že k boji proti pirátství a jeho příčinám pomocí námořních a civilních opatření je nezbytné posílit spolupráci mezi partnery. Uznává však také, že účinně bojovat proti pirátství v nejvíce postižených regionech bude možné jen tehdy, pokud se znovu nastolí pořádek na pevnině.

Prosazování důstojných pracovních podmínek v námořních odvětvích

Námořní doprava, lodní přeprava, stavba lodí a rybářství jsou vysoce globalizovaná hospodářská odvětví. Prosazování dobrých pracovních podmínek v těchto odvětvích v souladu s mezinárodně uznávanými normami má pro hospodářskou soutěž a sociální spravedlnost zásadní význam. EU by měla na základě nástrojů MOP, jakož i závěrů Evropské rady o důstojné práci pro všechny, zvýšit úsilí a ve spolupráci se svými partnery dále prosazovat důstojné pracovní podmínky v námořních odvětvích.

Lepší porozumění moři

Věda a technologie budou hrát klíčovou úlohu při dosahování skutečně udržitelného hospodářského růstu v oblasti námořních činností. Bude zapotřebí dalších výzkumných činností zaměřených na prozkoumání a pochopení potenciálu moře a s tím souvisejících problémů. Dále bude třeba zvýšit ekologickou účinnost stávajících námořních procesů a nalézt řešení v otázce neudržitelného nadměrného využívání zdrojů, přičemž je třeba uplatňovat přístup založený na ekosystémech. EU a partnerské třetí země by měly zvýšit svoji účast na rozsáhlých mezinárodních výzkumných programech, které přesahují soudní pravomoc jednotlivých států, a na hlubokomořském výzkumu, jak je doporučeno ve strategii EU mořského a námořního výzkumu[3]. Tímto způsobem budou moci lépe identifikovat společné zájmy a vzájemné výhody, jakož i vypracovat společný postup ve vztahu k zásadním mezinárodním závazkům, přičemž budou moci zároveň co nejlépe využít výsledky, kterých se již podařilo dosáhnout v rámci probíhajících projektů se třetími zeměmi financovaných ze 6. a 7. rámcového programu pro výzkum.

POSILOVÁNÍ ÚLOHY EU NA MULTILATERÁLNÍCH FÓRECH

Jedním z pilířů vnějších vztahů EU je „účinnost multilateralismu[4]“ jako způsobu vybudování mezinárodní správy, která se vyznačuje co největší účastí, nediskriminací a přístupností pro všechny. Působení EU v rámci stávajícího multilaterálního systému by však mělo být v otázce řešení námořních záležitostí posíleno. EU by se měla důsledně domáhat členství v mezinárodních organizacích zabývajících se námořními záležitostmi, a to nehledě na komplexní rozdělení pravomocí mezi EU a její členské státy. Problémy, s nimiž se tradiční mezivládní organizace při snaze vyhovět specifičnosti EU potýkají, musejí být vyřešeny.

Komise pevně věří, že všechny činnosti orgánů EU a členských států by měly být v souladu se zásadou jednotnosti vnějšího zastoupení EU. Ve všech relevantních dohodách a organizacích by mělo být cílem plné členství EU a její maximální účast. Společné nebo koordinované postoje by se měly přijímat v souladu s povinností loajální spolupráce. Má-li být vliv EU na klíčových multilaterálních fórech posílen, je nezbytné, aby EU vystupovala jednotně nebo alespoň vysílala jednotné poselství.

Fóra Organizace spojených národů

Valné shromáždění OSN sehrává prostřednictvím svých výročních rezolucí o oceánech a mořském právu a o udržitelném rybolovu ústřední úlohu v rámci prosazování námořního programu na celosvětové úrovni. Účast EU v OSN by v budoucnu měla být posílena, čímž by EU získala větší vliv. EU by rovněž měla usilovat o zabezpečení toho, aby texty přijaté v rámci obou výročních rezolucí byly zjednodušeny a aby se zaměřovaly na společně odsouhlasené priority politiky.

Výroční jednání neformálního konzultačního procesu OSN o mořském právu získala vliv na utváření programu pro námořní záležitosti. Význam těchto procesů by se měl opětovně potvrdit a jejich fungování by se mělo aktivně zabezpečovat.

Ačkoliv nejaktuálnější závazný nástroj přijatý pod její záštitou pochází z roku 1993 (dohoda FAO o dodržování opatření), zůstává Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) i nadále významným fórem pro zkoumání záležitostí mezinárodního rybolovu, především pokud se jedná o zajištění široké účasti rozvojových zemí. EU by v tomto fóru měla nadále hrát aktivní úlohu.

Od roku 2005 Komise a členské státy uplatňují před jednáními Mezinárodní námořní organizace (IMO) koordinační proces, který jim umožňuje přípravu společných nebo koordinovaných stanovisek a předkládání společných prohlášení týkajících se záležitostí, které jsou v kompetenci nebo v zájmu EU. Komise pracuje na zlepšení postavení EU v IMO tak, že dává koordinačního mechanismu EU formální charakter a snaží se pro EU získat formální statut pozorovatele nebo přímo plnoprávné členství[5]. Tím nebudou dotčena práva a povinnosti členských států EU jakožto smluvních stran IMO.

Mezinárodní organizace práce (MOP) je klíčovým partnerem EU v oblasti námořních pracovních norem a spolupráce a hraje klíčovou úlohu při dosahování důstojných pracovních podmínek. V souladu se závěry Světového summitu z roku 2005 a ministerským prohlášením sekce na vysoké úrovni Hospodářské a sociální rady OSN z roku 2006 bude Komise pokračovat v prosazování důstojných pracovních podmínek pro všechny ve všech svých vnitřních i vnějších politikách. To bude jednou z hlavních způsobů posilování konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje a spravedlivé globalizace.

Další mezivládní fóra

Počet a význam regionálních správních organizacích pro rybolov (RFMO) jako hlavních fór pro zachování a správu mezinárodních populací ryb se během posledních let výrazně zvýšil[6]. Navzdory tomu se těmto organizacím zatím nepodařilo zabránit nadměrnému odlovu v případě mnoha populací ryb a s tím související degradaci mořských ekosystémů spadajících do jejich pravomoci. EU by měla zintenzívnit své činnosti zaměřené na posílení práce regionálních správních organizacích pro rybolov, aby se zlepšila jejich výkonnost a globální soudržnost jejich opatření.

EU v posledních letech poprvé začala vypracovávat společná stanoviska v rámci Mezinárodní komisi pro lov velryb. Omezený statut pozorovatele ji však stále brání v činnosti.

Regionální úmluvy o mořích se zaměřují na ochranu mořského prostředí z integrované perspektivy a s ohledem na narůstající tlaky. V nadcházejících letech by měly hrát klíčovou úlohu v prosazování provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí na regionální úrovni. V rámci integrovaného přístupu k námořním záležitostem by EU měla rovněž zajistit soudržnost a hledat synergie mezi jednotlivými fóry, například mezi environmentálními úmluvami (jako například regionálními úmluvami o mořích a Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících zvířat a rostlin) a regionálními správními organizacemi pro rybolov nebo nástroji Mezinárodní námořní organizace[7].

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) získala odborné poznatky a uspořádala politické diskuze týkající se mnoha námořních odvětví. Mohla by se proto stát významným fórem pro výměnu a další rozvoj osvědčených postupů v oblasti integrovaných politik týkajících se moří.

Neformální postupy

Tak jako byla EU aktivní ve skupině odborníků pro nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov na volném moři (2003–2006), měla by být aktivnější v rámci mezinárodních neformálních postupů. Větší účast EU je zapotřebí zejména v Mezinárodní unii pro ochranu přírody a v Celosvětovém fóru o oceánech, pobřežních oblastech a ostrovech, což je mezinárodní fórum pro mnohostranný dialog zainteresovaných subjektů na téma námořních záležitostí, které si klade za cíl informovat a podporovat formální postupy v rámci OSN.

VYTVÁřENÍ REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCE VE SPOLEčNÝCH PřÍMOřSKÝCH OBLASTECH

Obecný rámec

Integrovaná námořní politika není politikou univerzální. Naopak, jejím cílem je podporovat opatření, která jsou přizpůsobená individuálním potřebám různých evropských pobřežních regionů, jakož i oceánům a mořím obklopujícím evropský kontinent. Aby bylo zajištěno, že provádění INP plně zohledňuje obavy pobřežních společenství, a aby se usnadnilo lepší provádění námořní správy, vyvíjí Komise individuální přístupy, které vyhovují každé z přímořských oblastí. Vzhledem k tomu, že problémy v námořní oblasti jsou pro všechny pobřežní státy společné, je třeba, aby se strategie pro přímořské oblasti vypracovávaly v úzké spolupráci se sousedními partnerskými zeměmi.

Regionální přístupy již byly navrženy pro Severní ledový oceán[8], Baltské moře[9] a Středozemní moře[10]. Jejich schválení a provádění mají v současné době prvořadý význam. Komise rovněž zamýšlí vypracovat podobné přístupy i v případě dalších přímořských oblastí.

Existuje řada problémů, které jsou příčinou společných obav na území EU v oblasti Atlantského oceánu, jako je například nadměrný rybolov, znečištění způsobené loděmi, eutrofizace a odpadky v moři. V rámci úmluvy OSPAR pokračují snahy o sladění strategických cílů s cíli stanovenými v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí. Obrovský růst odvětví cestovního ruchu v hospodářství států v oblasti Atlantského oceánu a zvýšená ochrana těchto přírodních oblastí představují hlavní témata, kterými je třeba se zabývat. Oblast Atlantského oceánu má také velký potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných mořských zdrojů: větrné turbíny, přílivová energie, mořské proudy a energie z mořských vln – to vše má významný rozvojový potenciál.

Rovněž Černé moře čelí velkým problémům, jako je eutrofizace, chemické znečištění, ohrožení biologické rozmanitosti a vážný úbytek živých mořských zdrojů, způsobeným z velké míry nepřiměřenými opatřeními na zachování rybolovu na úrovni přímořských oblastí. Bukurešťská úmluva o ochraně Černého moře před znečištěním zůstává i nadále jedinou významnou regionální úmluvou o ochraně moří v Evropě[11], mezi jejíž smluvní strany EU nepatří, což jasným způsobem brání větší účasti EU na činnostech zaměřených konkrétně na ochranu životního prostředí. V rámci iniciativy EU pro černomořskou synergii se vytvářejí sektorová partnerství zabývající se životním prostředím, dopravou a energií, jejichž cílem je provádět projekty regionálního významu shromažďováním finančních prostředků z rozpočtu EU a z dalších zdrojů, včetně mezinárodních finančních institucí.

Spolupráce v oblasti nástrojů INP EU na regionální úrovni

Komise chce rovněž podporovat regionální spolupráci v oblasti rozvoje průřezových nástrojů pro tvorbu integrované politiky. To se týká především integrovaného dohledu nad námořními činnostmi, zlepšování znalostí v námořní oblasti, územního plánování námořních prostor a integrované správy pobřežních oblastí s třetími zeměmi, s nimiž má EU společné přímořské oblasti.

Kromě toho by EU v kontextu rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí měla zaměřit své úsilí na posílení dialogu se sousedními zeměmi na téma zvýšené ochrany mořského prostředí, a to jak na bilaterální, tak na regionální úrovni, včetně regionálních úmluv o mořích.

ROZVOJ BILATERÁLNÍCH VZTAHů S KLÍčOVÝMI PARTNERY

Základním kamenem strategie EU pro spolupráci s mezinárodními partnery je dialog. Poskytuje platformu pro vytváření aliancí, podporuje vzájemné porozumění a umožňuje výměnu osvědčených postupů.

V současnosti probíhá v rámci různých odvětví řada dialogů s klíčovými partnery o záležitostech týkajících se integrované námořní politiky, jako je námořní doprava, stavba lodí, otázky spojené s životním prostředím, zaměstnanost a sociální záležitosti, jakož i řízení rybolovných zdrojů. Tyto dialogy jsou obvykle založeny buď na dohodách nebo na memorandech o porozumění.

V zásadách, cílech a modalitách námořních politik, které v současné době vyvíjejí některé z klíčových partnerských zemí EU (např. Kanada, Norsko, Japonsko, USA, Brazílie, Indie, Rusko a Čína), lze najít mnoho společných prvků. Ve všech se uznává zejména potřeba integrovaného přístupu s cílem podpořit ochranu a udržitelné využívání oceánů a moří, jakož i udržitelný růst v pobřežních regionech.

Komise plánuje postupně rozšířit oblast působnosti takových odvětvových dialogů na širší spolupráci v oblasti celosvětových námořních záležitostí. Při tom by měla usilovat o zvýšení transparentnosti a důslednosti v různých dotčených odvětvích s cílem lépe identifikovat synergie. Hlavní témata jednání se zaměří na průřezové nástroje, jako je námořní dohled, znalosti v námořní oblasti, územní plánování námořních prostor a vývoj námořních technologií. Měla by se rovněž soustředit na témata, která jsou na programu nadcházejících multilaterálních jednání, aby se podpořila vzájemná podpora a podle možností vyvinuly společné iniciativy.

EU by se měla zaměřit na rozvoj vztahů s těmi mezinárodními partnery, kteří již integrovanou námořní politiku uplatňují nebo kteří v tomto směru podnikají konkrétní kroky a s nimiž jsme v rámci multilaterálních fór již v minulosti spolupracovali.

Politický program EU

Integrovaný přístup k námořním záležitostem se již začíná prosazovat jako široce uplatňovaný postup v oblasti námořní správy na celém světě. Díky své integrované námořní politice je EU v této oblasti průkopníkem. K využití tohoto podnětu a k zajištění toho, aby se zúročily všechny výhody tvorby integrované politiky na domácí úrovni, je však třeba zajistit zachování a posílení vlivu EU v rámci mezinárodních diskuzí. EU by proto měla podporovat a prosazovat rozsáhlé přijímání zásad, nástrojů a postupů typu INP založených na ekosystémovém přístupu, a to jednak jako nezbytného předpokladu účinného integrovaného řízení ve vlastních vodách EU, tak i jako přínosu jako takového, a to v souladu s její důvěrou ve společné multilaterální rozhodování.

EU by především měla:

1. posílit svou roli globálního partnera prostřednictvím širší a jednotnější účasti na multilaterálních fórech v souladu se zásadou jednoty svého vnějšího zastoupení;

2. podpořit globální členství v UNCLOS;

3. na základě společného souhlasu zavést dialogy na vysoké úrovni týkající se námořních záležitostí s klíčovými partnery a zároveň zajistit synergie se stávajícími odvětvovými dialogy v dalších oblastech politiky;

4. usilovat o dialog v rámci INP bilaterálně prostřednictvím nástrojů evropské politiky sousedství i multilaterálních dialogů na úrovni stávajících iniciativ (např. Unie pro Středomoří, Severní dimenze a Černomořské synergie), a zároveň sdílet osvědčené postupy provádění nástrojů INP se svými sousedy a podporovat je v jejich uplatňování;

5. dále pracovat na tom, aby se oceány a pobřežní oblasti posunuly mezi nejdůležitější body programu týkajícího se změny klimatu a zajistit podporu rozvojovým přímořským a ostrovním státům v této oblasti, a to v souladu se strategiemi a iniciativami EU v oblasti rozvojové spolupráce;

6. pokračovat v podpoře integrovaného přístupu k zachování a udržitelnému využívání mořské biologické rozmanitosti, zejména v oblastech mimo soudní pravomoc jednotlivých států, a to včetně zřízení chráněných mořských oblastí;

7. usilovat o spolupráci s Mezinárodní organizací práce za účelem prosazování důstojných pracovních podmínek v námořním odvětví;

8. věnovat se svým činnostem zaměřeným na zajištění svobody, bezpečnosti a ochrany námořní plavby, včetně opatření proti pirátství;

9. dále provádět a posilovat spolupráci na výzkumných činnostech se třetími zeměmi za účelem zvýšení účasti na rozsáhlých mezinárodních výzkumných programech a se zeměmi sousedícími s EU za účelem definování společných regionálních strategií námořního výzkumu;

10. zajistit soulad mezi činnostmi různých organizací, zvláště v oblasti rybolovu, životního prostředí a dopravy;

11. podporovat OECD při vývoji struktury pro výměnu osvědčených postupů v oblasti integrovaného přístupu k námořním záležitostem;

12. rozvíjet strategie pro všechny příslušné společné přímořské oblasti.

Komise vyzývá Radu, Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, aby schválily cíle a opatření, která Komise v tomto sdělení navrhuje, a aby podpořily zde uvedený přístup.

[1] KOM(2009) 475/3, Sdělení o posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu.

[2] KOM(2007) 540, Sdělení o založení globální aliance pro změnu klimatu mezi Evropskou unií a chudými rozvojovými zeměmi, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy.

[3] KOM(2008) 534 v konečném znění, Evropská strategie mořského a námořního výzkumu – Ucelený rámec evropského výzkumného prostoru na podporu udržitelného využívání oceánů a moří.

[4] Zpráva o provádění Evropské bezpečnostní strategie – Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě schválené Evropskou radou na jejím zasedání v Bruselu ve dnech 11. a 12. prosince 2008 a navržené v rámci závazků vysokého představitele EU Javiera Solany.

[5] Sdělení Komise „Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018“, KOM(2009) 8.

[6] Obzvláště významné organizace jsou tyto: Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku, Organizace pro rybolov v severovýchodním Atlantiku, Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku, Organizace pro tuňáky v Indickém oceánu, Komise pro rybolov v západním a středním Tichomoří a Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři.

[7] Obzvláště významné jsou Úmluvu OSPAR o rybolovu v severovýchodním Atlantiku, Barcelonská úmluva pro Středozemní moře, Helsinská úmluva pro Baltské moře a Bukurešťská úmluva pro Černé moře.

[8] Sdělení Komise „Evropská unie a Arktická oblast“, KOM(2008) 763.

[9] Sdělení Komise „Strategie Evropské unie pro region Baltského moře“, KOM(2009) 248.

[10] Sdělení Komise „Cesta k integrované námořní politice za účelem lepší správy Středozemního moře“, KOM(2009) 466 v konečném znění.

[11] Sdělení Komise „Černomořská synergie – Nová iniciativa pro regionální spolupráci“, KOM(2007) 160 v konečném znění.