29.6.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 191/97

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva

COM(2011) 573 final

2012/C 191/17

Zpravodaj: pan DE LAMAZE

Dne 20. září 2011 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě k politice EU v oblasti trestního práva: zajištění účinného provádění politik EU prostřednictvím trestního práva

COM(2011) 573 final.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 22. března 2012.

Na 480. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 25. a 26. dubna 2012 (jednání dne 25. dubna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 131 hlasy pro, žádný hlas nebyl proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV podporuje cíl sdělení, a sice stanovit výkon pravomoci EU v trestněprávních věcech, která jí přísluší podle čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v nových harmonizovaných oblastech. EU by tak měla k dispozici účinný nástroj, pomocí něhož může zlepšit a posílit provádění svých politik, a to v návaznosti na vývoj judikatury Soudního dvora EU z roku 2005 a dvě směrnice z let 2008 a 2009, jejichž účelem bylo ustanovit environmentální trestní právo.

1.2   Sdělení Komise představuje nepochybně krok vpřed, neboť EU poprvé navrhuje stanovit politiku své činnosti v trestněprávní oblasti. EHSV se domnívá, že bude třeba ji podpořit silným politickým impulsem.

1.3   V souvislosti s výše uvedeným vývojem právních předpisů chce EHSV na úvod připomenout, že vůle bdít nad prováděním politik EU není jako taková postačujícím důvodem k použití trestního práva, neboť rozšiřování působnosti evropského trestního práva podléhá dodržování zásad subsidiarity a proporcionality.

1.4   Vzhledem k represivní a potupné povaze trestněprávní sankce by EU měla používat obvinění členského státu za určité chování jako poslední prostředek („ultima ratio“). Potíže, které mají členské státy s prováděním určité politiky EU a které ohrožují její účinnost, nesmí být samy o sobě dostatečným ospravedlněním pro použití trestního práva. K tomu je ještě třeba, aby vážně ohrožovaly zájem, který je považován za základní.

1.5   Podle EHSV návrh Komise zkraje vyžaduje, aby se lépe vymezilo to, co může zahrnovat koncepce obecného zájmu na evropské úrovni. Tato koncepce dosud v právní oblasti neexistuje, je však nezbytná k odůvodnění postihu evropských občanů trestněprávními sankcemi stanovenými na úrovni EU. Tato opatření nelze odůvodnit pouze zájmy spotřebitelů.

1.6   EHSV obecně vyzývá k prošetření způsobu, jakým by v budoucnu mohla být základní práva, včetně sociálních práv, chráněna trestněprávními sankcemi stanovenými na úrovni EU, což by v případě těchto sankcí znamenalo hledat způsob, jak je sblížit v různých členských státech. Vzhledem k tomu, že se definice obvinění a sankcí může v členských státech lišit, co se týče narušování základních práv porušováním zásady proporcionality a právní jistoty, se EHSV mj. domnívá, že harmonizace trestního práva je v takových případech nezbytná.

1.7   Rozhodnutí přijmout nová trestněprávní opatření na evropské úrovni musí být předem ospravedlněno posouzením dopadu, které bude vypracováno ve spolupráci s experty z různých členských států a bude zahrnovat zejména komparativní právní studii systémů, které jsou odpovědné za provádění daných předpisů v členských státech, a analýzu potřeby zlepšit právní stát, z níž vyplývá potřeba přijmout toto nové opatření na evropské úrovni.

1.8   Jinými slovy, v posouzení, jež je třeba provést, musí být možné zdůraznit potřebu vydat evropské trestněprávní předpisy, jež zohlední zásadu subsidiarity, nutnosti a přiměřenosti (požadavek na „ultima ratio“) trestněprávní sankce. EHSV je potěšen, že Komise navrhuje rozšířit jednání EU v trestněprávní oblasti právě v tomto duchu.

1.9   EHSV se domnívá, že účinnost trestního práva stanoveného na evropské úrovni a jeho dopad na základní práva by mělo posoudit nezávislé vědecké hodnocení, které je nepostradatelné pro předběžné posouzení dopadu.

1.10   EHSV považuje za nezbytné vyjasnit obsah politiky harmonizace v trestním právu, zejména protože jejím cílem je sblížení definice sankcí a trestných činů.

1.11   EHSV se domnívá, že minimální pravidla zavedená na úrovni EU nesmí být v rozporu s definicí kategorií trestných činů, již stanoví vnitrostátní orgány a která je mimoto spjata se soudním systémem členských států, a že podle zásady subsidiarity je třeba umožnit členským státům, aby definovaly vlastní strategie v trestněprávní oblasti.

1.12   EHSV zdůrazňuje, že postupné sbližování základních trestněprávních předpisů bude v každém případě možné provádět pouze organickým způsobem a vycházet přitom z úzké spolupráce mezi donucovacími orgány (ministerstvy spravedlnosti a prokurátory) a mezi vnitrostátními soudy. Na tuto spolupráci je třeba vyčlenit zvláštní prostředky. Prostřednictvím tohoto sblížení však nebude možné odstranit nejednotnost vnitrostátních pravidel trestního řízení, zejména co se týče konkrétní záruky v oblasti výkonu práv na obhajobu (např. práva na opravný prostředek). Procesní věci mj. nespadají do oblasti, již sdělení pokrývá. Z toho vyplývá, že v trestních řízeních a postupech různých trestněprávních systémů jsou odchylky, s nimiž evropský zákonodárce ve svých předpokladech nepočítá. Za těchto podmínek přičítá EHSV zvláštní význam tomu, aby byl budoucí evropský prokurátor pověřen – v mezích svých pravomocí – sledováním postupného sbližování vnitrostátních trestněprávních předpisů, na jejichž základě se bude muset seznámit se soudním stíháním.

1.13   EHSV se dále domnívá, že by bylo vhodné se zabývat trestní odpovědností právnických osob, kterou zatím nepřipouští všechny členské státy. Tato nerovnost před zákonem vyžaduje prioritní prozkoumání, neboť řadu rozsáhlých trestných činů v ekonomické, sociální a environmentální oblasti páchají průmyslové podniky a obchodní společnosti.

1.14   Před rozšířením působnosti evropského trestního práva je třeba prošetřit otázky jako např.:

—	přednost trestního práva před všemi ostatními systémy prevence a nápravy, jako jsou např. režimy správních sankcí či daňových penále a možnost kolektivní žaloby, a rovněž před mediací;

—	určení úrovně, jež je příslušná k udělení sankce, která bude stanovena na evropské úrovni, bez čehož by trestní právo bylo v mnoha právních předpisech, které nahradí, méně odrazující;

—	úloha Eurojustu a budoucího evropského prokurátora.

1.15   EHSV se domnívá, že úvaha o principu rozšíření evropského trestního práva vyžaduje současně i úvahu o respektování práv na obhajobu, jež jsou mimo právní rámec, který tvoří trestní řízení, hůře zaručena. Rozšíření prostoru evropského trestního práva si tedy z důvodu efektivity, která je s ním spojena, žádá posílení práv na obhajobu, zejména v rámci Eurojustu a Europolu. Tato práva je třeba v praxi skutečně zaručit každému občanovi EU. Pouze tak splní evropské trestní právo požadavek na respektování základních práv, která jsou zakotvena ve smlouvách (čl. 67 odst. 1 a čl. 83 odst. 3 SFEU).

2.   Obsah sdělení

2.1   Komise prohlašuje, že ve finančnictví, v oblasti ochrany finančních zájmů EU, ochrany eura a boje proti padělání peněz jsou trestněprávní předpisy EU nezbytné k posílení prosazování politik EU.

2.2   Vyzývá, aby se posoudilo, zda existují dobré důvody pro rozšíření těchto předpisů i na tyto oblasti: silniční doprava, ochrana údajů, celní předpisy, ochrana životního prostředí, rybářská politika a politiky vnitřního trhu (padělání, korupce, veřejné zakázky). Tento seznam není vyčerpávající.

2.3   Základem pro tento zásah ze strany EU je podle Komise čl. 83 odst. 2 SFEU, v němž je stanovena možnost stanovit minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí v oblasti, která byla předmětem harmonizačního opatření, ukáže-li se, že sbližování trestněprávních předpisů členského státu je nezbytné pro zajištění účinného provádění politiky Unie v této oblasti.

2.4   Lisabonská smlouva poskytuje právní základ, který usnadňuje přijímání směrnic v trestním právu. Tyto směrnice musí však přísně dodržovat jednak základní práva zaručená Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jednak základní zásady subsidiarity a proporcionality, a trestní právo musí být podle sdělení využíváno jako poslední prostředek po vyčerpání jiných možností (ultima ratio).

2.5   Ve sdělení je vysvětleno, že podle zásady subsidiarity může EU jednat pouze v případě, že se členským státům nepodaří zajistit dodržování jejích právních předpisů, nebo pokud se mezi členskými státy v této oblasti objeví výrazné odlišnosti způsobující rozdíly v jejich provádění.

2.6   V souladu s požadavky ultima ratio Komise uvádí, že volba mezi trestněprávními sankcemi a správními postihy bude založena na důkladném posouzení dopadů. Při něm jí bude nápomocna skupina expertů, jež se bude rovněž věnovat výkladu některých základních konceptů trestního práva (účinné, přiměřené a odrazující sankce, méně závažné případy či pomoc a účastenství).

2.7   Komise hodnotí přidanou hodnotu jednání EU v oblasti trestního práva z hlediska čtyř cílů:

—	podporovat volný pohyb osob a přeshraniční nákup (prostřednictvím minimálních standardů u procesních práv);

—	zabránit existenci „bezpečných útočišť“;

—	posilovat vzájemnou důvěru mezi soudy a spolupráci mezi donucovacími orgány;

—	předcházet a trestat páchání závažných trestných činů porušujících právo EU (životní prostředí, nezákonné zaměstnávání atp.).

2.8   Sdělení se nezabývá opatřeními, která podle čl. 83 odst. 1 SFEU mohou být přijímána pro potírání omezeného počtu mimořádně závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem (tzv. „eurozločiny“) (1).

3.   Obecné připomínky

3.1   Téma tohoto sdělení je obzvláště citlivé, neboť politika v trestněprávní oblasti spadá od počátku existence států do jejich svrchované moci a trestní předpisy ze své podstaty přímo ovlivňují osobní svobody a občanská práva.

3.2   V některých oblastech, jež jsou uvedeny v čl. 83 odst. 1 SFEU, a to zejména v boji proti obchodování s lidmi a sexuálnímu vykořisťování dětí a žen, se jednoznačně vyžaduje zásah EU v trestněprávní oblasti, EHSV si však není jist, že by se podobný požadavek vztahoval na oblasti uvedené v čl. 83 odst. 2 SFEU.

3.3   Základy evropských trestněprávních předpisů

3.3.1   Potřeba dostatečného legitimního zájmu

3.3.1.1   Inovace, jež zavádí Lisabonská smlouva, představují acquis, jež EHSV vítá. Usnadňuje se jím přijímání směrnic v trestněprávní oblasti a posiluje se ochrana základních práv.

3.3.1.2   Nicméně, EHSV chce již zkraje vyloučit případné nejasnosti: Na základě čl. 83 odst. 2 se nelze domnívat, že vůle zaručit provádění politik EU by sama o sobě mohla stačit k legitimnímu využívání trestního práva.

3.3.1.3   Hospodářské oživení, o němž hovoří Komise v souvislosti s rozšířením působnosti EU v trestněprávní oblasti (strana 10) a které je velmi důležitým cílem, jehož prioritu všichni jistě uznají, nemůže být samo o sobě dostatečným legitimním zájmem ospravedlňujícím využívání trestního práva. Tento cíl závisí mj. na mnoha dalších věcech, nejen na „potírání nelegální ekonomiky a finanční kriminality“, na něž se mimochodem zásah EU v trestněprávní oblasti podle Komise nemůže omezit.

3.3.1.4   Podle EHSV návrh Komise zkraje vyžaduje, aby se lépe vymezilo to, co může zahrnovat koncepce obecného zájmu na evropské úrovni. Tato koncepce dosud v právní oblasti neexistuje, je však nezbytná k odůvodnění postihu evropských občanů trestněprávními sankcemi stanovenými na úrovni EU. Tato opatření nelze odůvodnit pouze zájmy spotřebitelů.

3.3.1.5   EHSV obecně vyzývá k prošetření způsobu, jakým by v budoucnu mohla být základní a sociální práva chráněna trestněprávními sankcemi stanovenými na úrovni EU, což by v případě těchto sankcí znamenalo hledat způsob, jak je sblížit v různých členských státech. Vzhledem k tomu, že se definice obvinění a sankcí může v členských státech lišit, co se týče narušování základních práv porušováním zásady proporcionality a právní jistoty, se EHSV mj. domnívá, že harmonizace trestního práva je v takových případech nezbytná.

3.3.2   Metazásada subsidiarity a požadavek na „ultima ratio“

3.3.2.1   V rámci evropských trestněprávních předpisů přikládá EHSV zvláštní význam dodržování zásady subsidiarity. Tato zásada je obzvláště důležitá, neboť společenské hodnoty chráněné trestním právem jsou neodmyslitelně spjaty se sociální strukturou a vlastní identitou společností členských států. Tato identita je zakotvena v SFEU, v níž se poukazuje na to, že členské státy nemají váhat s uplatněním svých výsad a použít „záchrannou brzdu“, pokud se domnívají, že se navrhovaný právní předpis dotýká základních aspektů jejich systému soudnictví (čl. 83 odst. 3).

3.3.2.2   EHSV se domnívá, že minimální pravidla stanovená v trestněprávní oblasti na evropské úrovni nesmí být v rozporu s definicí kategorií trestných činů, již stanoví vnitrostátní orgány a která je mimoto spjata se soudním systémem členských států, a že podle zásady subsidiarity je třeba umožnit členským státům, aby definovaly vlastní strategie v trestněprávní oblasti.

3.3.2.3   EHSV zdůrazňuje, že ve sdělení se upřesňuje, že podle zásady subsidiarity je jednání EU v trestněprávní oblasti ospravedlněno, pouze pokud všechny členské státy nebo jejich velká část nemá dostatečné vlastní normativní prostředky k zajištění dodržování práva EU. Je třeba vznést otázku ohledně jednání EU v případě, že se v takové situaci ocitne jeden členský stát nebo malý počet členských států.

3.3.2.4   Evropské trestněprávní předpisy mohou narušovat lidská práva, a proto by se všechny měly zakládat mj. na základě proporcionality a zejména na požadavku na „ultima ratio“, podle něhož se musí předem prokázat, že pro dosažení kýženého cíle neexistuje jiný, méně donucovací prostředek.

3.3.2.5   Ve sdělení je zdůrazněn význam dodržování těchto zásad, což předpokládá, že se budou provádět posouzení, v nichž se vezmou v úvahu všechna možná alternativní opatření.

3.3.2.6   EHSV bere na vědomí vůli Komise provádět tyty studie. Komise prohlašuje, že „připraví plány na sběr dalších statistických údajů a důkazů, aby se mohla zabývat oblastmi, na něž se vztahují čl. 325 odst. 4 a čl. 83 odst. 2“ (odstavec 2.2.2).

3.3.2.7   V souvislosti s uplatněním požadavku na „ultima ratio“ Komise prohlašuje, že zákonodárce musí vycházet z dopadových studií obsahujících „posouzení toho, zda režimy sankcí členských států dosahují zamýšleného výsledku, či posouzení obtíží, kterým vnitrostátní orgány čelí při provádění práva EU v praxi“ (bod 2.2.1).

3.3.2.8   Je třeba uznat, že k dnešnímu dni existuje velmi málo hodnocení provádění a používání evropských právních předpisů členskými státy a rovněž velmi málo komparativních studií různých právních systémů. První úkolem tedy bude je provést. EHSV se domnívá, že pouze na základě výsledků těchto hodnocení a studií bude možné stanovit, zda je harmonizace „nezbytná“.

3.3.2.9   EHSV tvrdí, že je třeba popsat zároveň nedostatky právních systémů členských států a povahu potíží, které na úrovni EU vznikají v důsledku odlišného pojetí obvinění, sankcí a účinnosti stíhání.

3.3.2.10   EHSV se domnívá, že rovněž evropské trestní právo by mělo být předmětem nezávislého vědeckého hodnocení, jež stanoví jeho účinnost a dopad na základní práva. Pouze toto hodnocení umožní posílit skutečně účinná opatření a upustit od ostatních. To předpokládá, že členské státy zavedou specifický finanční nástroj, pomocí něhož bude možné vyčlenit z rozpočtu nezbytné finanční prostředky. Rovněž to předpokládá, že na evropské úrovni bude stanovena společná metodika s hlavními ukazateli a nástroji pro měření.

3.3.2.11   EHSV si je vědom, že úvahy o používání zásady subsidiarity v trestněprávních předpisech jsou ještě v počátcích. Judikatura teprve vzniká. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba tyto úvahy prohloubit, aby bylo možné toto pojetí lépe upřesnit. Obecněji vyzývá k prohloubení úvah o zásadách, na nichž spočívají všechny evropské trestněprávní předpisy.

3.3.2.12   EHSV se domnívá, že je třeba důkladně prozkoumat důvody, které jsou ve sdělení uvedeny s cílem zdůraznit přidanou hodnotu jednání EU v trestněprávní oblasti (str. 4).

3.3.2.12.1   Zejména v souvislosti s argumentem opírajícím se o rozdíly mezi sankcemi v EU vyvstává podle EHSV otázka diskriminace mezi občany EU v oblasti základních práv. Tento argument je však třeba relativizovat: zejména vzhledem k rozhodovací pravomoci soudce v řadě členských států, a dále protože odrazující účinek závisí především na účinnosti donucovacích orgánů.

3.3.2.12.2   EHSV zdůrazňuje, že postupné sbližování trestněprávních předpisů bude v každém případě možné provádět pouze organickým způsobem a opírat se přitom o spolupráci mezi vnitrostátními soudy, na niž je třeba vyčlenit zvláštní prostředky. Upozorňuje na to, že harmonizace, o niž se usiluje, nebude schopná zcela smazat rozdíly v trestním řízení a zejména v koncepci sporného řízení a právech na obhajobu.

3.3.2.12.3   Vzhledem k tomu, že se zásah v trestním právu jeví jako nezbytný, upozorňuje EHSV, že je třeba usilovat o harmonizaci poskytování důkazního materiálu.

3.3.2.13   EHSV by rovněž rád připomněl, že v souvislosti s požadavkem na „ultima ratio“ je nutné prozkoumat možnost preventivních prostředků, zejména prostřednictvím opatření v sociální oblasti. Tuto možnost lze účinně kombinovat s trestněprávními sankcemi.

3.3.3   Další zásady

3.3.3.1   EHSV připomíná, že podle Listiny základních práv a Úmluvy o ochraně lidských práv má zákonodárce povinnost uvádět jasná a přesná obvinění. Tato povinnost pouze odráží obecnou povinnost zaručit právní jistotu. EHSV se domnívá, že je třeba tuto povinnost rozšířit na nápomocné jednání, jako je pokus o spáchání trestného činu a pomoc při něm, které je v členských státech definováno odlišně.

3.3.3.2   Jak upozorňuje Komise, projekt harmonizace právních předpisů nesmí vést ke zvýšení úrovně sankcí použitelných v členských státech. EHSV připomíná, že podle zásady (vertikální) koherence nemají minimální tresty stanovené EU vést ke zvýšení maximálních trestů ukládaných v členském státu, neboť by toto zvýšení bylo v rozporu s právním systémem tohoto státu (čl. 67 odst. 1 SFEU). Žádá, aby se při posuzování sankce rozlišovalo mezi přísností a účinností.

3.3.3.3   Vzhledem k tomu, že se jedná o sankce stanovené EU, EHSV připomíná, že v zájmu respektování zásady horizontální koherence bude vhodné vzít rovněž v úvahu úrovně trestů, které jsou již stanovené evropskými právními předpisy.

3.4   Právní koncepty, které je třeba vyjasnit

3.4.1   Komise prokazatelně chtěla zahájit diskusi, aniž by přinejmenším definovala určité základní koncepty. Proto je sdělení v určitém směru nejasné. EHSV chápe politický dosah tohoto dokumentu, lituje však, že nelze diskutovat na stabilním základě, který by si přál. Zdůrazňuje zejména problematičnost rozlišení mezi konceptem trestněprávních sankcí a správních postihů, které je však nezbytné, a klade si otázku, co se myslí „závažným porušením“ práva EU.

3.4.2   Činnost skupiny expertů by měla pomoci odstranit určité nejasnosti. EHSV zajistí, aby tito experti byli v souladu s tím, co bylo oznámeno, skutečně zvoleni mezi právníky, advokáty, soudci, kriminology atp.

3.5   Na která odvětví by se mělo rozšířit jednání EU v trestněprávní oblasti?

3.5.1   Ve sdělení se správně uvádí alternativy trestního práva, EHSV se však domnívá, že se z nich nevyvozují všechny důsledky. Reakce EU na kriminální chování ve finanční, sociální a ekonomické oblasti by podle něj měla zahrnovat ekonomickou možnost samu o sobě, tj. správní postihy a občanskoprávní sankce (např. zákaz výkonu povolání).

3.5.2   V důsledku neexistence obecné strategie politiky v oblasti trestního práva na evropské úrovni je nemožné důrazně ospravedlnit seznam odvětví, v nichž by Komise mohla uvažovat o přijetí opatření.

3.5.3   Zásah EU by se měl podle EHSV zakládat na třech kritériích: míře závažnosti (je třeba definovat) a přeshraniční povaze trestného činu a dále na společném kritériu „míry poškození“, v závislosti na důležitosti přikládané poškozenému zájmu.

3.6   Jaká úroveň harmonizace?

3.6.1   EHSV bere na vědomí, že účelem sdělení je stanovit minimální standardy. Smlouva neumožňuje zajít dále a vylučuje úplnou harmonizaci. Minimální pravidla však mohou být ztělesněním vůle provést víceméně ambiciózní harmonizaci. EHSV považuje za důležité přesně stanovit úroveň žádoucí harmonizace v každém z daných odvětví. Evropský parlament může dodat potřebný politický impuls a zaručit demokratickou legitimitu, je proto důležité, aby se národní parlamenty na základě svých nových pravomocí začaly tímto tématem zabývat a vyjádřily se k němu, aby došlo k posílení důvěry v evropské trestní právo.

3.6.2   Harmonizace definicí trestných činů a sankcí představuje i přes minimalistické pojetí obrovský objem práce, který se vždy opakuje, a EHSV se proto domnívá, že nevyhnutelně ovlivní identitu právního systému každého státu.

3.7   Právo na obhajobu

3.7.1   EHSV upozorňuje na to, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva sice sankce, ať už správní nebo trestněprávní, podmiňuje odpovídající záruky pro osobu, proti níž je vedeno trestní řízení (použití článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), ve skutečnosti se však mohou na základě typu zvolené sankce objevit rozdíly v ochraně práv na obhajobu. EHSV se domnívá, že tato situace vyžaduje jasnou a priori definici toho, co spadá do správní a co do trestněprávní sankce.

3.7.2   EHSV podporuje vytvoření zásad pro svěření práv na obhajobu v případě správních sankcí do soudní pravomoci, aby bylo možné tato práva lépe chránit.

3.7.3   EHSV chce zdůraznit, že otázka práv na obhajobu vyvstává i v rámci spolupráce mezi soudy a donucovacími orgány (zejména Eurojustem a Europolem).

3.8   Další otázky

3.8.1   Otázka, zda přiznat právnickým osobám trestní odpovědnost, nebo jiný druh odpovědnosti

3.8.1.1   To, že některé členské státy v současnosti neuznávají trestní odpovědnost právnických osob, vytváří propast mezi účinností možných způsobů stíhání a stanoviskem příslušných soudů (trestních nebo civilních, podle mezinárodního práva soukromého, v důsledku čehož vzniká riziko výběru nejvhodnějšího soudu, tzv. „forum shopping“). Není vůbec třeba zdůrazňovat, že např. v případě rozsáhlého přeshraničního znečištění je trestní stíhání odpovědných subjektů, kterými jsou zpravidla podniky, lepším řešením než obvinění jednotlivých řídících pracovníků těchto podniků či dokonce samotných zaměstnanců. Toto téma by se mělo dále prozkoumat, zejména co se týče otázky možnosti delegování odpovědnosti v rámci podniku, protože pokud k tomu nedojde, nebude možné zaručit rovné stíhání a tedy ani stejný odrazující účinek preventivních opatření.

3.8.1.2   Protože se harmonizace trestního práva společností setkává s potížemi, pokud jde o rozdílný výklad pojmů v členských státech, stíhání za porušení základních pravidel zajišťujících tvorbu evropských norem má výhradně správní povahu, ať už je iniciováno Komisí, členskými státy nebo nezávislými orgány. Je důležité, aby právnické osoby, které jsou předvolány před orgány, jež mají pravomoc udělovat sankce, měly záruku, že před těmito orgány mají práva na obhajobu, podobnou záruce, jež by jim byla přiznána před trestním soudem.

3.8.2   Ve sdělení jsou nadneseny další otázky:

3.8.2.1   Je třeba definovat v právních předpisech EU hrubou nedbalost?

3.8.2.2   V souladu s požadavkem zásady „nulla poena sine culpa“ se EHSV domnívá, že pokud bude v předpisech trestního práva EU definováno úmyslné jednání, budou mít v oblasti stanovení sankcí postihujících jednání z hrubé nedbalosti naproti tomu výhradní pravomoc členské státy (k diskusi).

3.8.3   Je třeba začlenit do právních předpisů EU zabavení majetku?

3.8.3.1   Nezdá se, že by v zásadě něco stálo proti zavedení trestu zabavení majetku (které je třeba odlišovat od exekuce) do evropských právních předpisů, zejména co se týče nedovoleného obchodování s omamnými látkami. Pokud by se však uvažovalo o zavedení opatření na obecné zabavení majetku, stálo by za to tuto záležitost hlouběji projednat. V mnoha právních systémech totiž takové opatření neexistuje a mohlo by vyvolat otázku přiměřenosti a nejistoty trestu.

---

(1)  Terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, organizovaná trestná činnost.

---