Mezinárodní dohody

Mezinárodní dohody jsou hlavní formou vnějšího zákonodárství Evropské unie (EU). Podle článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) může EU uzavírat dohody s jednou nebo více zeměmi, které nejsou členy EU, nebo s mezinárodními organizacemi, pokud uzavření dohody:

• je v rámci politik EU nezbytné k dosažení jednoho z cílů uvedených ve Smlouvách;
• stanovuje právně závazný akt EU;
• pravděpodobně ovlivní společná pravidla nebo změní jejich oblast působnosti.

Při sjednávání a podepisování mezinárodních dohod musí EU dodržovat meze svých pravomocí a obecné zásady vnější činnosti EU stanovené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 218 SFEU stanoví obecný postup pro výkon smluvních pravomocí.

Při sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod má EU, která má právní subjektivitu, buď:

• výlučnou pravomoc sjednávat a uzavírat dohody sama – v takovém případě článek 3 SFEU stanoví oblasti, v nichž má EU výlučnou pravomoc (patří mezi ně obchodní dohody); nebo
• sdílenou pravomoc s členskými státy, pokud se na uzavírání dohod rovněž podílejí – v takovém případě jsou oblasti sdílené pravomoci uvedeny v článku 4 SFEU (patří mezi ně oblasti jako ochrana spotřebitele nebo životní prostředí); dohody týkající se těchto oblastí se nazývají smíšené dohody.

Mezinárodní dohody uzavřené EU jsou pro její orgány a členské státy závazné, a ty jsou proto povinny dodržovat jejich ustanovení. Jsou nedílnou součástí práva EU a spadají do samostatné kategorie, která je oddělena od primárního a sekundárního práva. Mohou mít přímý účinek a mají větší právní sílu než sekundární právní předpisy, které s nimi proto musejí být v souladu.

Pokud má EU výlučnou pravomoc, Rada Evropské unie vypracuje mandát pro Evropskou komisi, která pak dohodu vyjedná, s výjimkou oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, kde EU zastupuje vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Jakmile jsou jednání ukončena a Evropský parlament v závislosti na druhu dohody vyslovil souhlas nebo byl konzultován, podepisuje a uzavírá dohody jménem EU Rada.

V případě dohody v oblasti, v níž EU sdílí pravomoci se svými členskými státy, musí zástupci členských států rovněž udělit svůj mandát k zahájení jednání.

Mezi nejběžnější typy mezinárodních dohod patří dohody o přidružení, dohody o volném obchodu, dohody o hospodářském partnerství a dohody o partnerství a spolupráci.

VIZ TAKÉ

• Rada Evropské unie
• Společná zahraniční a bezpečnostní politika
• Rozdělení pravomocí
• Právo EU
• Evropská komise
• Evropská unie
• Vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku
• Právní subjektivita EU
• Smlouvy
• Vnější činnost EU (shrnutí)
• Mezinárodní dohody a vnější pravomoci EU (shrnutí)
• Mezinárodní smluvní akty EU (shrnutí)
• Přímý účinek práva Evropské unie (shrnutí)
• Smlouva o fungování Evropské unie (shrnutí).