Hospodářská politika

Hospodářská politika pokrývá celou řadu opatření, která používají vlády k řízení svých hospodářství. Patří sem měnová politika (nabídka peněz a poptávka), zdanění, rozpočet, tvorba pracovních míst atd.

I když je v Evropské unii (EU) hospodářská politika na odpovědnosti každé země EU, existuje zde značná vícestranná koordinace hospodářských politik mezi jednotlivými zeměmi, obzvlášť těmi patřícími do eurozóny, aby se zajistilo co nejlepšího možného fungování Evropské měnové unie a sblížení zemí EU se společnými cíli a povinnostmi.

• Článek 3 Smlouvy o Evropské unii stanovuje cíle EU, mezi které patří vyrovnaný hospodářský růst, cenová stabilita a hospodářská a měnová unie.
• Článek 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) dává EU výlučnou odpovědnost za měnovou politiku zemí EU, které patří do eurozóny.
• Článek 5 SFEU stanovuje, že hospodářské politiky by měly být koordinovány v rámci Unie.
• Hlava VIII SFEU se zabývá hospodářskou a měnovou politikou. Definuje, jak probíhá koordinace hospodářské politiky a požaduje po zemích EU, aby prováděly své vnitrostátní hospodářské politiky tak, aby „přispívaly k dosahování cílů Unie“.

Koordinace hospodářských politik zahrnuje: přijetí hlavních směrů hospodářských politik a politik zaměstnanosti, monitorování hospodářského rozvoje za účelem identifikovat a napravovat rizikové nebo neudržitelné politiky a makroekonomické diskuze mezi Radou, Evropskou centrální bankou, Evropskou komisí a sociálními partnery. Pakt o stabilitě a růstu stanovuje pravidla pro zajištění toho, aby země EU směřovaly ke zdravým veřejným financím a koordinovaly své fiskální politiky.

Od roku 2008, vzhledem k potížím, které EU (zejména eurozóna) měla při zvládání hospodářské, finanční a dluhové krize, bylo provedeno několik reforem:

• 1.

  Pakt o stabilitě a růstu byl posílen Smlouvou o stabilitě, koordinaci a správě, která vstoupila v platnost v roce 2013. Bylo přijata 6 zákonů („šestice návrhů“), které posilují Pakt o stabilitě a růstu a makroekonomický dohled na země EU, a také 2 další zákony („dvojice návrhů“), které umožňují další koordinaci a monitoring v eurozóně.

• 2.

  Byl vytvořený Evropský semestr, koordinovaný víceletý rámec politiky. Cílem tohoto rámce je identifikace a napravení makroekonomické nerovnováhy mezi zeměmi EU a o dohled nad rozpočtovou politikou. Komise také analyzuje politiky strukturálních reforem každé země EU a potom pro každou zemi vydává doporučená opatření.

• 3.

  Vytvoření integrované bankovní unie, jejímž cílem je sesouladit odpovědnost za dohled, řešení a financování na úrovni EU a zajistit, aby banky v eurozóně odpovídaly stejným pravidlům. Za možné ztráty odpovídají banky a jejich podílníci, ne daňoví poplatníci.

VIZ TAKÉ

• Hlavní směry hospodářských politik
• Kritéria konvergence
• Hospodářská a měnová unie (HMU)
• Evropská centrální banka
• Evropský semestr
• Evropský systém centrálních bank
• Eurozóna
• Postup při nadměrném schodku
• Postup při makroekonomické nerovnováze
• Pakt o stabilitě a růstu
• Výkonnost hospodářství jednotlivých zemí (Evropská komise)
• Hospodářská politika (Evropská centrální banka).