1

Svým kasačním opravným prostředkem se Rada Evropské unie domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. června 2016, Growth Energy a Renewable Fuels Association v. Rada (T‑276/13, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:340), kterým Tribunál prohlásil za přípustnou žalobu na neplatnost podanou sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association proti prováděcímu nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioetanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2013, L 49, s. 10) (dále jen „sporné nařízení“) a dále zrušil uvedené nařízení v rozsahu, v němž se týkalo společností Patriot Renewable Fuels LLC, Plymouth Energy Company LLC, POET LLC a Platinum Ethanol LLC, tedy výrobců bioetanolu a členů Growth Energy a Renewable Fuels Association.

2

Svým vedlejším kasačním opravným prostředkem se Growth Energy a Renewable Fuels Association domáhají, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál uznal přípustnost žaloby pouze v omezeném rozsahu a dále aby zrušil sporné nařízení v rozsahu, v němž se jich dotýká, nebo podpůrně, aby vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o jejich žalobních důvodech.

3

Skutečnosti předcházející sporu byly Tribunálem vylíčeny v bodech 1 až 18 napadeného rozsudku a pro potřeby tohoto řízení je lze shrnout následujícím způsobem.

4

V návaznosti na stížnost podanou dne 12. října 2011 sdružením ePure, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol (sdružení evropských výrobců obnovitelného etanolu) Evropská komise dne 25. listopadu 2011 zveřejnila oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu bioetanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2011, C 345, s. 7), v němž oznámila svůj záměr využít metodu výběru vzorku za účelem výběru vyvážejících výrobců ze Spojených států amerických, na které se mělo vztahovat šetření v rámci uvedeného řízení (dále jen „šetření“).

5

Dne 16. ledna 2012 Komise oznámila pěti společnostem, které jsou členy sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association, a sice Marquis Energy, Patriot Renewable Fuels, Plymouth Energy Company, POET a Platinum Ethanol, že byly zařazeny do vzorku vyvážejících výrobců.

6

Dne 24. srpna 2012 předala Komise sdružením Growth Energy a Renewable Fuels Association dokument obsahující prozatímní informace a oznamující pokračování šetření bez přijetí předběžných opatření a jeho rozšíření na obchodníky/výrobce směsí. V dokumentu bylo uvedeno, že v dané fázi nebylo možné posoudit, zda se vývoz bioetanolu ze Spojených států uskutečnil za dumpingové ceny, neboť výrobci zařazení do vzorku nerozlišovali mezi prodejem na domácím trhu a prodejem na vývoz a uskutečňovali veškeré prodeje přes nezávislé obchodníky/výrobce směsí se sídlem ve Spojených státech, kteří poté přimíchávali bioetanol do benzínu, který pak prodávali dále.

7

Dne 6. prosince 2012 zaslala Komise sdružením Growth Energy a Renewable Fuels Association dokument obsahující konečné informace, v němž na základě údajů od nezávislých obchodníků/výrobců směsí zkoumala existenci dumpingu, který by působil újmu výrobnímu odvětví Evropské unie, a zvažovala uložení konečných opatření ve výši 9,6 % na celostátní úrovni po dobu tří let.

8

Dne 18. února 2013 přijala Rada na základě nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51, dále jen „základní antidumpingové nařízení“) sporné nařízení, kterým se ukládá antidumpingové clo na bioetanol, označovaný jako „etanol-palivo“, ve výši 9,5 % na celostátní úrovni na dobu pěti let.

9

Z bodu 16 napadeného rozsudku plyne, že Rada v bodech 12 až 16 odůvodnění sporného nařízení shledala, že šetření prokázalo, že žádný z výrobců zařazených do vzorku nevyvážel bioetanol na unijní trh a že to nebyli američtí výrobci bioetanolu, nýbrž obchodníci/výrobci směsí, kdo dotčený produkt vyvážel do Unie, takže v zájmu řádného dokončení šetření Rada vycházela z údajů obou obchodníků/výrobců směsí, kteří souhlasili se spoluprací.

10

V bodě 17 napadeného rozsudku je rovněž uvedeno, že Rada v bodech 62 až 64 odůvodnění sporného nařízení vysvětlila, že považovala za vhodné stanovit dumpingové rozpětí na celostátní úrovni, jelikož vzhledem ke struktuře výrobního odvětví bioetanolu a způsobu výroby a prodeje dotčeného produktu na trhu Spojených států a způsobu jeho vývozu do Unie nebylo proveditelné stanovit individuální dumpingová rozpětí pro výrobce ve Spojených státech.

11

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. května 2013 podala sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association žalobu na neplatnost sporného nařízení.

12

Tribunál poté, co konstatoval částečnou přípustnost žaloby sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association, vyhověl druhé části jeho prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení Radou, a v důsledku toho zrušil sporné nařízení v rozsahu, v němž se týkalo čtyř z pěti amerických výrobců, kteří jsou členy obou sdružení, zařazených do vzorku.

13

Přípustnost žaloby sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association zkoumal v bodech 42 až 162 napadeného rozsudku, v nichž postupně posuzoval podmínky pro uznání jejich způsobilosti k podání žaloby jakožto sdružení, jejich aktivní legitimaci a jejich právní zájem na podání žaloby.

14

Tribunál tak jako první v bodech 45 až 64 napadeného rozsudku posuzoval podmínky pro přiznání způsobilosti k podání žaloby sdružením, když nejprve připomenul, že takové právo může být Growth Energy a Renewable Fuels Association, jakožto sdružením zastupujícím zájmy amerických výrobců bioetanolu, přiznáno pouze ve třech případech, a sice pokud existuje zákonné ustanovení, které ho výslovně stanoví, pokud společnosti, které zastupují, nebo alespoň některé z nich mají individuální aktivní legitimaci nebo pokud mohou sama uplatnit svůj vlastní zájem.

15

V bodech 47 a 48 napadeného rozsudku nejprve konstatoval, že Growth Energy a Renewable Fuels Association se nemohou dovolávat první hypotézy, neboť neuvedla žádné ustanovení, které by jim dávalo zvláštní způsobilost k podání žaloby, a žádná písemnost ze spisu neumožňuje dojít k závěru o existenci takového ustanovení.

16

Dále, v rámci druhé hypotézy, uvedl v bodě 50 napadeného rozsudku čtyři kategorie hospodářských subjektů, které jsou členy Growth Energy a Renewable Fuels Association.

17

V tomto ohledu zaprvé v bodě 51 napadeného rozsudku odmítl jako nepřípustnou jejich žalobu v rozsahu, v němž byla podána jménem společnosti Marquis Energy, třebaže tato podala vlastní žalobu, registrovanou pod číslem T‑277/13.

18

Zadruhé v bodech 52 až 55 napadeného rozsudku, odmítl jako nepřípustnou žalobu sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association z důvodu, že byla podána jménem dvou obchodníků/výrobců směsí z bioetanolu, a sice společností Murex a CHS, jelikož tyto byly pouze „přidruženými“ členy sdružení bez hlasovacích práv. Měl za to, že tyto dvě společnosti při případném zastupovaní uvedenými sdruženími nemají možnost uplatňovat své zájmy, takže tato sdružení nejsou aktivně legitimována.

19

Zatřetí v bodě 56 napadeného rozsudku uvedl, že musí zkoumat, zda je žaloba sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association přípustná v rozsahu, v němž tato sdružení zastupují zbývající čtyři výrobce ze vzorku (mimo Marquis Energy) a dále jiné členy než tyto čtyři výrobce, skupinu Marquis Energy nebo obchodníky/výrobce směsí Murex a CHS.

20

A konečně Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku uvedl, že v rámci třetí hypotézy je třeba zkoumat, zda Growth Energy a Renewable Fuels Association mají vlastní zájem jakožto sdružení, které se účastnilo antidumpingového řízení.

21

Jako druhou Tribunál analyzoval, v bodech 64 až 154 napadeného rozsudku, aktivní legitimaci sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association, když postupně zkoumal jejich individuální aktivní legitimaci, a poté jejich aktivní legitimaci jakožto zástupců amerických výrobců zařazených do vzorku a nakonec jejich aktivní legitimaci jakožto zástupců svých jiných členů, nezařazených do vzorku.

22

Tribunál na prvním místě v bodech 77 až 87 napadeného rozsudku rozhodl, že Growth Energy a Renewable Fuels Association aktivní legitimaci k podání žaloby vlastním jménem měla na základě třetí hypotézy, a to na základě procesních záruk, které čl. 6 odst. 7, čl. 19 odst. 1 a 2, jakož i čl. 20 odst. 2, 4 a 5 základního antidumpingového nařízení přiznávají sdružením, ale pouze pro účely ochrany procesních práv, kterých se dovolávala v rámci svého desátého žalobního důvodu.

23

Tribunál na druhém místě v bodech 90 až 150 napadeného rozsudku rozhodl, že američtí výrobci zařazení do vzorku měli aktivní legitimaci k podání žaloby proti spornému nařízení, a dospěl proto k závěru o přípustnosti žaloby sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association jakožto zástupců jejich zájmů.

24

Zaprvé v bodech 92 až 104 napadeného rozsudku konstatoval, že američtí výrobci zařazení do vzorku jsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni, přičemž v bodech 105 až 118 napadeného rozsudku odmítl jednotlivé protiargumenty vznesené Radou a Komisí.

25

V rámci zkoumání bezprostředního dotčení amerických výrobců zařazených do vzorku nejprve v bodě 92 napadeného rozsudku připomněl svou judikaturu, podle níž společnost, na jejíž výrobky je uloženo antidumpingové clo, je bezprostředně dotčena nařízením, které toto antidumpingové clo ukládá, neboť toto nařízení zavazuje celní orgány členských států, aby vybraly uložené clo, aniž by jim byl ponechán jakýkoli prostor pro uvážení.

26

V bodech 93 až 104 napadeného rozsudku následně konstatoval, že američtí výrobci zařazení do vzorku jsou bezprostředně dotčeni antidumpingovým clem uloženým napadeným nařízením z důvodu, že se jedná o výrobce produktu, na který se při dovozu do Unie ode dne vstupu napadeného nařízení v platnost uplatňovalo antidumpingové clo.

27

V tomto ohledu v bodech 93 až 97 napadeného rozsudku vycházel ze čtyř konstatování týkajících se fungování trhu s bioetanolem, tak jak bylo zjištěno Radou, kdy sám tento orgán měl ve sporném nařízení za to, že významné množství bioetanolu pocházejícího od čtyř amerických výrobců zařazených do vzorku bylo během období šetření pravidelně vyváženo do Unie.

28

A konečně v bodech 105 až 118 napadeného rozsudku odmítl jednotlivé argumenty uplatněné Radou a Komisí. V bodě 114 napadeného rozsudku v tomto ohledu zejména uvedl, že i kdyby antidumpingové clo nesli obchodníci/výrobci směsí a bylo prokázáno, že obchodní řetězec bioetanolu je přerušen tak, že nemohou přenést antidumpingové clo na výrobce, nemění to nic na tom, že uložení antidumpingového cla změnilo právní podmínky, za kterých docházelo k uvádění bioetanolu vyrobeného výrobci zařazenými do vzorku na unijní trh, takže právní postavení uvedených výrobců na tomto trhu bylo každopádně bezprostředně a podstatně dotčeno.

29

Tribunál zadruhé v bodech 119 až 130 napadeného rozsudku konstatoval, že všichni čtyři američtí výrobci zařazení do vzorku byli sporným nařízením bezprostředně dotčeni, přičemž v bodech 131 až 145 napadeného rozsudku odmítl jednotlivé protiargumenty vznesené Radou a Komisí.

30

Tribunál zatřetí v bodech 151 až 153 napadeného rozsudku rozhodl, že žaloba Growth Energy a Renewable Fuels Association byla nepřípustná v rozsahu, v němž byla podána jménem všech jiných členů sdružení než těch zařazených do vzorku, jelikož tato sdružení nepředložila důkazy prokazující, že jejich členové jsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni.

31

Jako třetí Tribunál zkoumal právní zájem sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association na podání žaloby. V bodech 155 až 160 napadeného rozsudku odmítl argument Komise, podle něhož Growth Energy a Renewable Fuels Association nemají vzniklý a trvající právní zájem na podání žaloby proti spornému nařízení, jelikož jejich členové během období šetření nevyvezli do Unie žádný bioetanol a k okamžiku podání dotčené žaloby tak ani nezačali činit.

32

V tomto ohledu v bodě 157 napadeného rozsudku uvedl, že Komise sice, jako pouhá vedlejší účastnice, nemohla podat námitku nepřípustnosti vycházející z nedostatku právního zájmu na podání žaloby, musel ji však zkoumat i bez návrhu. V tomto případě rozhodl, že Growth Energy a Renewable Fuels Association měla právní zájem na podání žaloby, jelikož zrušení antidumpingového cla uloženého sporným nařízením, které zatěžovalo dovozy bioetanolu vyrobeného čtyřmi americkými výrobci zařazenými do vzorku do Unie, mohlo uvedeným členům přinést prospěch. Dále rozhodl, že obě tato sdružení měla právní zájem na podání žaloby, jelikož uplatňovala porušení svých procesních práv.

33

Tribunál shrnul svou analýzu přípustnosti žaloby v bodech 161 a 162 napadeného rozsudku, a to následujícím způsobem:

34

V rámci hlavního kasačního opravného prostředku Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

35

Podpůrně Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

36

Ve své kasační odpovědi Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

37

Podpůrně Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

38

Ve své kasační odpovědi, Growth Energy a Renewable Fuels Association navrhují, aby Soudní dvůr:

39

V rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku Growth Energy a Renewable Fuels Association navrhují, aby Soudní dvůr:

40

Podpůrně a v případě, že by Soudní dvůr rozhodl, že spor není ve stavu, kdy by bylo možné vydat rozhodnutí, Growth Energy a Renewable Fuels Association navrhují, aby Soudní dvůr:

41

Ve své kasační odpovědi Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

42

Ve své kasační odpovědi Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

43

V rámci svého kasačního opravného prostředku Rada uplatňuje tři důvody. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného výkladu článku 263 SFEU, jakož i relevantní judikatury ze strany Tribunálu a z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně vyložil čl. 9 odst. 5 základního antidumpingového nařízení. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál neprávem dospěl k závěru, že uplatnění individuálního cla na americké výrobce zařazené do vzorku není nemožné.

44

V rámci svých podání na podporu Rady Komise prohlašuje, že bezvýhradně podporuje kasační opravný prostředek podaný Radou a sdílí její argumenty předložené v replice. Uplatňuje však rovněž důvod kasačního opravného prostředku, který nebyl uplatněn Radou, ale o němž se domnívá, že ho Soudní dvůr může zkoumat i bez návrhu. Tvrdí, že žaloba sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association měla být prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž ochrana obchodních zájmů členů těchto sdružení nespadá do jejich předmětu činnosti, tak jak je definovaný v jejich stanovách.

45

Growth Energy a Renewable Fuels Association namítají nepřípustnost kasačního opravného prostředku v plném rozsahu. Zaprvé tvrdí, že v rámci svého prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku Rada zpochybňuje především skutkové okolnosti, aniž by uplatňovala zkreslení důkazů Tribunálem. Zadruhé mají za to, že v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Rada neuvádí své argumenty dostatečně jasně.

46

Soudní dvůr nejprve přezkoumá námitku nepřípustnosti hlavního kasačního opravného prostředku vznesenou sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association, poté důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Komisí v její kasační odpovědi na podporu Rady, vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že prohlásil žalobu sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association za přípustnou, a nakonec první důvod kasačního opravného prostředku Rady, zpochybňující aktivní legitimaci těchto dvou sdružení, konkrétněji první část tohoto důvodu, vycházející z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že došel k závěru, že američtí výrobci bioetanolu zařazení do vzorku, a v důsledku toho i Growth Energy a Renewable Fuels Association, jsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni.

47

Je třeba připomenout, že posouzení skutkového stavu a důkazů sice nepředstavuje, s výhradou zkreslení těchto skutečností a důkazů, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku. Pokud však Tribunál konstatoval nebo posoudil skutkové okolnosti, má Soudní dvůr pravomoc přezkoumat na základě článku 256 SFEU právní kvalifikaci těchto skutečností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil [rozsudky ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise, C‑7/95 P, EU:C:1998:256, bod 21; ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Camar a Tico, C‑312/00 P, EU:C:2002:736, bod 69, jakož i ze dne 28. června 2018, Andres (insolvenční správce Heitkamp BauHolding) v. Komise, C‑203/16 P, EU:C:2018:505, bod 77].

48

V projednávaném případě Rada prostřednictvím svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál se při výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU dopustil dvojího nesprávného právního posouzení, jelikož dospěl k závěru, že Growth Energy a Renewable Fuels Association jsou jakožto zástupci čtyř amerických výrobců bioetanolu zařazených do vzorku bezprostředně a osobně dotčená sporným nařízením. V rámci tohoto prvního důvodu Rada konkrétněji zpochybňuje, že by tito výrobci mohli být považováni za bezprostředně dotčené sporným nařízením, jelikož v podstatě neuskutečňovali přímý vývoz bioetanolu do Unie.

49

Rada tak zpochybňuje právní důsledky, které Tribunál dovodil ze skutkových zjištění, která provedl, v tomto případě přiznání způsobilosti k podání žaloby proti spornému nařízení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU sdružením Growth Energy a Renewable Fuels Association, takže hlavní kasační opravný prostředek musí být přinejmenším v tomto rozsahu prohlášen za přípustný (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Camar a Tico, C‑312/00 P, EU:C:2002:736, bod 71; ze dne 28. června 2018, Německo v. Komise, C‑208/16 P, nezveřejněný, EU:C:2018:506, bod 76, jakož i ze dne 28. června 2018, Německo v. Komise, C‑209/16 P, nezveřejněný, EU:C:2018:507, bod 74).

50

Z toho plyne, že aniž by bylo třeba v této fázi rozhodovat o přípustnosti zbývajících dvou důvodů kasačního opravného prostředku, které Rada uplatnila, námitka nepřípustnosti prvního důvodu hlavního kasačního opravného prostředku vznesená sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association musí být zamítnuta.

51

Komise tvrdí, že Tribunál měl žalobu sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association v prvním stupni odmítnout jako nepřípustnou, jelikož stanovy těchto sdružení jim neumožňovaly hájit obchodní zájmy určitého odvětví nebo jejich členů. Soudní dvůr je kromě toho povinen zkoumat tento argument i bez návrhu.

52

Má za to, že Tribunál tím, že popsal Growth Energy a Renewable Fuels Association jako „sdružení, která zastupují americké výrobce bioetanolu“ (bod 1 napadeného rozsudku) a poté jako „sdružení zastupující zájmy amerického výrobního odvětví bioetanolu“ (bod 42 napadeného rozsudku), zkreslil skutkový stav. Tato dvě sdružení totiž nemohou, jakožto nezisková sdružení založená podle District of Columbia Non-profit Corporation Act (zákon o neziskových sdruženích Kolumbijského distriktu), vyvíjet činnosti na ochranu obchodních zájmů určitého výrobního odvětví nebo svých členů.

53

Taková činnost by mimoto byla neslučitelná se specifickým cílem sdružení Growth Energy, kterým je „podporovat etanol jako obnovitelný, čistý a udržitelný zdroj energie“, jakož i s předmětem činnosti sdružení Renewable Fuels Association, kterým je „podporovat a prosazovat životaschopný a konkurenceschopný rozvoj národního odvětví obnovitelných paliv“. Mimoto, Growth Energy a Renewable Fuels Association se nijak nesnažila tvrdit, že jejich žaloba spadá do rámce jejich statutárních cílů, přičemž Tribunál naopak v bodě 75 napadeného rozsudku konstatoval, že účelem jejich žaloby bylo „chránit americké výrobní odvětví etanolu“.

54

Growth Energy a Renewable Fuels Association tvrdí, že skutečnost, že jejich cílem není dosahování zisku, vůbec neznamená, že nemohou hájit obchodní zájmy určitého odvětví nebo svých členů, ale pouze to, že nemohou dosahovat při svých činnostech zisku a vyplácet dividendy akcionářům. A doplňují, že Komise svévolně dospěla k závěru, že předmět činnosti sdružení Renewable Fuels Association je omezen na vnitrostátní aspekty a vylučuje ochranu obchodních zájmů jeho členů ve třetích zemích. Podpora domácího výrobního odvětví je totiž rovněž spojena s jeho růstem, jehož jsou vývozy součástí, takže sporné nařízení v rozsahu, v němž ovlivňuje konkurenceschopnost uvedeného odvětví, spadá do oblasti jeho poslání.

55

V každém případě Komise jakožto „další účastnice řízení“ o kasačním opravném prostředku nemůže v této fázi řízení uplatňovat zkreslení důkazů v tomto ohledu, jež nebylo uplatněno Radou, a tvrdit, že konstatování Tribunálu týkající se cílů sdružení jsou ve skutečnosti omezenější. Měla podat vedlejší kasační opravný prostředek podle článku 178 jednacího řádu Soudního dvora.

56

Podle článku 174 jednacího řádu musí návrhové žádání v kasační odpovědi směřovat k vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho úplnému nebo částečnému odmítnutí či zamítnutí. Kromě toho v souladu s články 172 a 176 uvedeného jednacího řádu mohou účastníci řízení oprávnění předložit kasační odpověď předložit samostatným podáním odděleně od kasační odpovědi vedlejší kasační opravný prostředek, který musí podle čl. 178 odst. 1 a 3 uvedeného jednacího řádu směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž dovolávané právní důvody a argumenty se musí lišit od důvodů a argumentů uplatněných v kasační odpovědi.

57

Z těchto ustanovení vykládaných společně vyplývá, že kasační odpověď nemůže směřovat ke zrušení napadeného rozsudku z důvodů, které se liší od důvodů uplatněných v kasačním opravném prostředku, nebo z důvodů na nich nezávislých, neboť takové důvody lze předkládat pouze v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku (rozsudky ze dne 10. listopadu 2016, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, C‑449/14 P, EU:C:2016:848, body 99 až 101, a ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 20).

58

Jak uvedl generální advokát v bodech 45 a 46 svého stanoviska, v projednávaném případě Komise uplatňuje důvod vycházející v podstatě z toho, že Tribunál zkreslil skutkový stav tím, že měl za to, že Growth Energy a Renewable Fuels Association jsou ze stanov oprávněna chránit obchodní zájmy odvětví bioetanolu nebo svých členů, který Rada neuplatnila, a ten tak představuje odlišný a samostatný důvod pro zrušení napadeného rozsudku, který může být uplatněn pouze v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku.

59

Nicméně podle ustálené judikatury Soudní dvůr, kterému byl předložen kasační opravný prostředek na základě článku 56 jeho statutu, může rozhodnout, v případě potřeby i bez návrhu, o důvodu veřejného pořádku vycházejícím z nedodržení podmínek přípustnosti stanovených v článku 263 SFEU (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑298/00 P, EU:C:2004:240, bod 35, jakož i usnesení ze dne 15. dubna 2010, Makhteshim-Agan Holding a další v. Komise, C‑517/08 P, nezveřejněné, EU:C:2010:190, bod 54, a ze dne 7. prosince 2017, Eurallumina v. Komise, C‑323/16 P, nezveřejněné, EU:C:2017:952, bod 31).

60

Důvod uplatněný Komisí však nemůže obstát.

61

Skutečnost, že cílem sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association není dosahování zisku, totiž vůbec neznamená, že by nemohla před soudy zajišťovat ochranu kolektivních zájmů právnických osob, které zastupují. Komise v žádném případě neprokázala, a dokonce ani netvrdila, že nemají procesní způsobilost.

62

A dále na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, není nijak zjevné, že by předmět činnosti sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association jim neumožňoval zajišťovat ochranu obchodních zájmů jejich členů ve třetích zemích. Jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, předmět činnosti obou těchto sdružení je stanoven dostatečně široce na to, aby zahrnoval žalobu, která má chránit zájmy jejich členů proti opatřením na ochranu obchodu.

63

Z toho vyplývá, že samostatný důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Komisí musí být zamítnut jako postrádající jakýkoli právní základ.

64

Rada tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 104 napadeného rozsudku došel k závěru, že všichni čtyři američtí výrobci bioetanolu zařazení do vzorku jsou bezprostředně dotčeni sporným nařízením, přičemž tento závěr je kromě toho odůvodněn poznatky uvedenými v bodech 114, 116 a 117 uvedeného rozsudku.

65

Tribunál totiž rozhodl, že tito čtyři výrobci jsou bezprostředně dotčeni, neboť jsou výrobci produktu, který při svém dovozu do Unie podléhal antidumpingovému clu. Zavedení takového cla změnilo zákonné podmínky, za nichž byl bioetanol prodáván na unijním trhu. Konstatování takového bezprostředního přímého účinku je přitom neslučitelné s konstatováním Soudního dvora v rozsudku ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise (C‑456/13 P, EU:C:2015:284, body 44 až 51). Jakožto výrobci neprodávající své produkty přímo do Unie mohou být z hospodářského hlediska dotčeni nanejvýš nepřímo, neboť potenciálně mají konkurenční nevýhodu v porovnání s jinými výrobci bioetanolu, z jejichž produktů clo vybíráno není.

66

Podle Rady Tribunál nesprávně rozhodl, že antidumpingová cla změnila zákonné podmínky uvádění dotčeného produktu na trh a bezprostředně a podstatně tak ovlivňují postavení všech výrobců zařazených do vzorku, bez ohledu na to, zda se jedná o vývozce. Tribunál tím, že dospěl k závěru, že všichni výrobci jsou automaticky bezprostředně dotčeni, šel nad rámec ustálené judikatury, kterou citoval, čímž se uchýlil k „nepřiměřenému“ soudnímu výkladu.

67

Tribunál tedy porušil podmínku bezprostředního dotčení stanovenou v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, která vyžaduje, aby opatření, které je předmětem žaloby, vyvolávalo bezprostřední účinky na právní postavení dotčené osoby a svým adresátům pověřeným svým provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, jelikož je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy, jelikož považoval za dostatečnou předpokládanou a nepřímou změnu hospodářské situace čtyř výrobců zařazených do vzorku.

68

Growth Energy a Renewable Fuels Association jsou toho názoru, že se Tribunál nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že jsou sporným nařízením bezprostředně dotčena, nedopustil.

69

Podle ustálené judikatury Soudního dvora připomenuté Tribunálem v bodě 67 napadeného rozsudku podmínka, že fyzická nebo právnická osoba musí být bezprostředně dotčena opatřením, které je předmětem žaloby, vyžaduje splnění dvou kumulativních podmínek, tedy že zaprvé musí napadené opatření zakládat bezprostřední účinky na právní postavení této osoby a zadruhé svým adresátům pověřeným svým provedením nesmí ponechávat žádnou volnost uvážení, neboť toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy [viz zejména rozsudek ze dne 5. května 1998, Compagnie Continentale (France) v. Komise, C‑391/96 P, EU:C:1998:194, bod 41, jakož i usnesení ze dne 10. března 2016, SolarWorld v. Komise, C‑142/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:163, bod 22, a ze dne 21. dubna 2016, Makro autoservicio mayorista a Vestel Iberia v. Komise, C‑264/15 P a C‑265/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:301, bod 45].

70

Jak uvedl generální advokát v bodě 58 svého stanoviska, Radou a Komisí je zpochybňováno posouzení Tribunálu, pokud jde o první z těchto podmínek.

71

Uvedené orgány totiž v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že došel k závěru, že američtí výrobci zařazení do vzorku jsou bezprostředně dotčeni sporným nařízením z důvodu, že značný objem jejich produkce bioetanolu byl během období šetření obchodníky/výrobci směsí pravidelně vyvážen do Unie, takže jejich právní postavení na unijním trhu bylo uložením antidumpingového cla podstatně dotčeno.

72

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora sice nařízení ukládající antidumpingové clo na určitý výrobek mají ze své povahy a působnosti normativní charakter, jelikož se použijí na všechny dotčené hospodářské subjekty, není však vyloučeno, že se mohou některých z nich bezprostředně a osobně dotýkat, zejména, za určitých podmínek, výrobců a vývozců dotčeného výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. dubna 2015, TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, bod 19 a citovaná judikatura).

73

V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že akty týkající se uložení antidumpingových cel se mohou bezprostředně a osobně dotýkat společností vyrábějících a vyvážejících dotčený výrobek, kterým jsou přičítány dumpingové praktiky na základě údajů týkajících se jejich obchodní činnosti. Tak je tomu v případě výrobních a vyvážejících podniků, které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech Komise či Rady nebo byly dotčeny přípravnými šetřeními (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 21. února 1984, Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, EU:C:1984:68, body 11 a 12, jakož i ze dne 7. května 1987, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 240/84, EU:C:1987:202, bod 5).

74

Z této judikatury vyplývá, že společnost nemůže být považována za bezprostředně dotčenou nařízením ukládajícím antidumpingové clo pouze z důvodu svého postavení výrobce výrobku, který je předmětem uvedeného cla, jelikož postavení vývozce je v tomto ohledu zásadní. Z vlastního znění judikatury uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku totiž vyplývá, že bezprostřední dotčení některých výrobců a vývozců dotyčného výrobku nařízením ukládajícím antidumpingové clo je dáno zejména skutečností, že jsou jim přičítány dumpingové praktiky. Výrobci, který nevyváží svou produkci na unijní trh, ale omezuje se na její prodej na svém domácím trhu, přitom nemůže být přičítána dumpingová praxe.

75

Jak uvedl generální advokát v bodě 77 svého stanoviska, pouhá okolnost, že se výrobek nachází na unijním trhu, byť ve velmi vysokém objemu, tak nestačí k závěru, že jakmile je na tento výrobek uvaleno antidumpingové clo, je právní postavení jeho výrobce tímto clem bezprostředně dotčeno.

76

Jak vyplývá z bodů 12 a 63 odůvodnění sporného nařízení a jak Tribunál konstatoval v bodě 94 napadeného rozsudku, v projednávaném případě přitom američtí výrobci zařazení do vzorku své výrobky během období šetření na unijní trh přímo nevyváželi. Proto jim nebyla přičítána žádná dumpingová praxe a nemohlo u nich být stanoveno žádné individuální dumpingové rozpětí, jak vyplývá z bodů 64 a 76 odůvodnění sporného nařízení a jak uvedl Tribunál v bodech 107 až 112 napadeného rozsudku.

77

Vzhledem k tomu, že uvedení výrobci svou produkci na unijní trh přímo nevyváželi, a nejsou tedy identifikováni ve sporném nařízení jako vývozci, nebyli bezprostředně dotčeni závěry ohledně existence dumpingové praxe ani stran svého majetku, jelikož jejich výrobky zavedeným antidumpingovým clům přímo nepodléhaly.

78

Je pravda, že američtí výrobci bioetanolu byli identifikováni v aktech orgánů, jelikož je původně Komise vybrala do vzorku amerických vyvážejících výrobců. Tato okolnost, uvedená ostatně Tribunálem v bodě 119 napadeného rozsudku, věnovaném analýze osobního dotčení amerických výrobců zařazených do vzorku, však není dostačující k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že jsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni.

79

Z judikatury připomenuté v bodě 73 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že za bezprostředně dotčené nařízením ukládajícím antidumpingové clo jsou považovány pouze „výrobní a vývozní společnosti“ vyrábějící výrobek podléhající uvedenému clu, jimž je přičítána dumpingová praxe a které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech orgánů.

80

Jak již bylo uvedeno v bodě 76 tohoto rozsudku, není přitom sporu o tom, že američtí výrobci zařazení do vzorku nevyváželi svou produkci bioetanolu přímo na unijní trh.

81

Je sice pravda, že sporné nařízení může americké výrobce bioetanolu konkurenčně znevýhodňovat, tato okolnost, pokud by byla prokázána, však neumožňuje sama o sobě mít za to, že právní postavení těchto výrobců bylo ustanoveními tohoto nařízení dotčeno a že jimi tudíž byli bezprostředně dotčeni (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 37, jakož i ze dne 17. září 2015, Confederazione Cooperative Italiane a další v. Anicav a další, C‑455/13 P, C‑457/13 P a C‑460/13 P, nezveřejněný, EU:C:2015:616, bod 49).

82

Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že američtí výrobci bioetanolu zařazení do vzorku jsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni. V důsledku toho, aniž by bylo nezbytné zkoumat ostatní důvody kasačního opravného prostředku, musí být napadený rozsudek zrušen v rozsahu, v němž zrušil sporné nařízení v míře, v němž se týkalo společností Patriot Renewable Fuels, Plymouth Energy Company, POET a Platinum Ethanol.

83

V rámci svého vedlejšího kasačního opravného prostředku Growth Energy a Renewable Fuels Association uplatňují dva důvody, vycházející z nesprávné analýzy provedené Tribunálem ohledně přípustnosti jejich žaloby v prvním stupni. Zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když omezil rozsah jejich osobní aktivní legitimace na jejich desátý žalobní důvod, směřující k ochraně jejich procesních práv. Zpochybňují tak závěr, kterým Tribunál v bodě 161 druhé odrážce napadeného rozsudku odmítl jejich prvních devět žalobních důvodů jako nepřípustné.

84

Zadruhé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení rovněž tím, že jim odepřel aktivní legitimaci k jednání jménem jiných jejich členů než amerických výrobců bioetanolu zařazených do vzorku, tedy obchodníků/výrobců směsí Murex a CHS a dále ostatních členů nezařazených do vzorku. Zpochybňují tak závěr, kterým Tribunál v bodě 161 třetí odrážce napadeného rozsudku žalobu odmítl jako nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení sporného nařízení v míře, v níž jde o jiné členy žalobců než pět amerických výrobců zařazených do vzorku.

85

Rada navrhuje zamítnutí obou důvodů vedlejšího kasačního opravného prostředku.

86

Komise podpůrně rovněž tvrdí, že oba důvody tohoto kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty jako zjevně neopodstatněné, ale vznáší rovněž dvě námitky nepřípustnosti.

87

Komise zaprvé tvrdí, že vedlejší kasační opravný prostředek byl podepsán elektronicky osobou, která tvrdila, že je členem advokátní komory v Aténách (Řecko) a v Bruselu (Belgie), ale osvědčení o výkonu advokátní činnosti ani plná moc této osoby nebyly předloženy, což, nejsou-li tyto vady odstraněny, stačí k prohlášení vedlejšího kasačního opravného prostředku za nepřípustný.

88

Zadruhé tvrdí, že vzájemný kasační opravný prostředek podaný sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association musí být odmítnut jako nepřípustný, stejně jako měla být i žaloba na neplatnost, kterou podala v řízení v prvním stupni před Tribunálem, neboť k jejímu podání nebyla svými stanovami oprávněna. Konkrétněji Komise uvádí tytéž argumenty, které uplatnila za účelem zpochybnění přípustnosti kasační odpovědi předložené těmito dvěma sdruženími a které jsou shrnuté v bodech 51 až 53 tohoto rozsudku.

89

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že originál vedlejšího kasačního opravného prostředku sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association byl, jak uvedl generální advokát v bodě 113 svého stanoviska, řádně podepsán advokátkou, jejíž postavení není zpochybňováno a která každopádně a v souladu s čl. 44 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora řádně předložila dokument osvědčující, že je oprávněna působit jako právní zástupce před soudem členského státu, a dále plnou moc udělenou sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association.

90

První námitka nepřípustnosti vznesená Komisí musí být tudíž zamítnuta jako zjevně postrádající jakýkoli základ.

91

Druhá námitka nepřípustnosti vznesená Komisí musí být rovněž zamítnuta, a to z důvodů uvedených v bodech 60 až 63 tohoto rozsudku.

92

První důvod kasačního opravného prostředku vznesený sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association se dělí na dvě části.

93

První část vychází z nesprávného konstatování Tribunálu v bodě 79 napadeného rozsudku, podle kterého sporné nařízení nezměnilo právní postavení, práva a povinnosti těchto dvou sdružení.

94

Tato se domnívají, že nařízení o uložení antidumpingového cla se může dotknout právního postavení jednotlivce jinak než pouhou platbou antidumpingového cla. V projednávaném případě sporné nařízení pozměnilo jejich práva a povinnosti, jelikož jediným důvodem jejich existence je pověření a poslání zajišťovat ochranu a zastupování amerického odvětví bioetanolu jménem jejich členů, tedy výrobců (zařazených do vzorku či nikoliv).

95

Dále zdůrazňují, že za účelem odpovídajícího zastupování svých členů před unijními orgány EU se aktivně podílela na antidumpingovém správním řízení, které vedlo k přijetí sporného nařízení. Nařízení ukládající antidumpingové cla tak osobně, s ohledem na předmět jeho činnosti, působí újmu sdružení, které nemohlo dosáhnout výsledku, který si od svého zásahu slibovalo.

96

A konečně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 86 napadeného rozsudku odmítl relevanci rozsudku ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111), z důvodu, že postavení žalobců jakožto zájmových sdružení není srovnatelné s postavením vyjednavače jednajícího formálně jménem svých členů, tak jako ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek.

97

V rámci druhé části zpochybňují závěr Tribunálu uvedený v bodě 85 napadeného rozsudku, podle něhož je lze považovat za bezprostředně a osobně dotčená sporným nařízením pouze v rámci jejich desátého žalobního důvodu, který se týkal ochrany procesních záruk, které jim poskytují čl. 6 odst. 7, čl. 19 odst. 1 a 2 a čl. 20 odst. 2, 4 a 5 základního antidumpingového řízení.

98

Zdůrazňují, že oba rozsudky, o které se Tribunál v tomto ohledu opřel, a sice rozsudky ze dne 4. října 1983, Fediol v. Komise (191/82, EU:C:1983:259, bod 31), a ze dne 17. ledna 2002, Rica Foods v. Komise (T‑47/00, EU:T:2002:7, bod 55), neumožňují prokázat opodstatněnost uvedeného závěru. I když z těchto rozsudků lze vyvodit, že jednotlivec může být aktem osobně dotčen pouze tehdy, „pokud mu použitelná unijní právní úprava poskytuje určité procesní záruky“, nepotvrzují naopak tezi, podle níž musí být toto postavení omezeno pouze na žalobní důvody, ve kterých je uplatněno porušení procesních práv.

99

Obě sdružení se domnívají, že jakmile je shledáno bezprostřední a osobní dotčení jednotlivce, jeho žaloba musí být považována za přípustnou v plném rozsahu. Všechny zúčastněné strany ve smyslu základního antidumpingového nařízení, bez ohledu na to, zda se jedná o výrobce, vývozce, dovozce nebo jejich sdružení, mají na základě uvedeného nařízení táž práva. Tím, že jim upíral „plnou aktivní legitimaci“, Tribunál mimoto připustil, že režim zastupujících sdružení se musí lišit podle toho, zda podávají stížnost, nebo zpochybňují opatření způsobující újmu jim samým i jejich členům.

100

Rada a Komise navrhují, aby byl první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut, přičemž zejména tvrdí, že Tribunál správně rozhodl, že rozsah aktivní legitimace sdružení se omezuje na ochranu jejich procesních práv.

101

Jak vyplývá z bodů 77 až 87 napadeného rozsudku, Tribunál v podstatě rozhodl, že je třeba přiznat Growth Energy a Renewable Fuels Association aktivní legitimaci k podání žaloby proti spornému nařízení, ale pouze v omezeném rozsahu, pro zajištění ochrany jejich procesních práv.

102

Konkrétněji rozhodl zaprvé v bodě 79 napadeného rozsudku, že Growth Energy a Renewable Fuels Association nejsou sporným nařízením bezprostředně dotčena v rozsahu, v němž toto ukládá antidumpingové clo pouze na produkty jejich členů, neboť nemění jejich právní postavení. Zadruhé však v bodech 80 až 85 a 87 napadeného rozsudku rozhodl, že tato dvě sdružení nicméně mají aktivní legitimaci k podání žaloby proti spornému nařízení v postavení zastupujících sdružení, která se podílela na jeho přijetí, avšak pouze v omezeném rozsahu, toliko pro účely zajištění ochrany procesních práv, jež jim přiznává základní antidumpingové nařízení. Zatřetí v bodě 86 napadeného rozsudku rozhodl, že se nemohou dovolávat rozsudku ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, body 28 až 30), jelikož jejich postavení jakožto zájmových sdružení podle základního antidumpingového nařízení není srovnatelné s postavením vyjednavače jednajícího formálně jménem svých členů.

103

V rámci první části svého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 79 a 86 napadeného rozsudku, Growth Energy a Renewable Fuels Association v podstatě tvrdí, že jim Tribunál měl přiznat plnohodnotnou aktivní legitimaci, jelikož se aktivně účastnila antidumpingového správního řízení. Tribunál se tak dopustil nesprávných právních posouzení tím, že v bodě 79 napadeného rozsudku rozhodl, že nejsou sporným nařízením bezprostředně dotčena, a dále pak v bodě 86 napadeného rozsudku, že nejsou v situaci srovnatelné se situací, ve které byl vydán rozsudek ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, body 28 až 30).

104

Takto uplatněné argumenty sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association však nemohou obstát.

105

Nelze totiž mít za to, jak uvedl generální advokát v bodě 153 svého stanoviska, že by sporné nařízení pozměnilo práva a povinnosti sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association z pouhého důvodu, že mají pověření a poslání zajišťovat ochranu a zastupování amerického odvětví bioetanolu jménem jejich členů. A dále, jak uvedl generální advokát v bodech 160 až 165 svého stanoviska, Tribunál měl správně za to, že situace sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association není v ničem srovnatelná s výjimečnou situací vyjednavače dotčeného ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, body 28 až 30).

106

V rámci druhé části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Growth Energy a Renewable Fuels Association zejména tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že omezil rozsah jejich způsobilosti k podání žaloby proti spornému nařízení pouze na ochranu jejich procesních práv a uznal za přípustný pouze jejich desátý žalobní důvod.

107

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že fyzické nebo právnické osobě, která má procesní práva v rámci procesu přijímání unijního aktu, nemůže být již z principu přiznána v případě existence jakékoliv procesní záruky aktivní legitimace proti unijnímu aktu za účelem zpochybnění meritorní legality tohoto aktu. Přesný rozsah způsobilosti jednotlivce k podání žaloby proti unijnímu aktu totiž závisí na právním postavení vymezeném v jeho prospěch unijním právem, jehož cílem je ochrana takto přiznaných oprávněných zájmů (rozsudky ze dne 25. října 1977, Metro SB-Großmärkte v. Komise, 26/76, EU:C:1977:167, bod 13, a ze dne 4. října 1983, Fediol v. Komise, 191/82, EU:C:1983:259, bod 31, jakož i usnesení ze dne 5. května 2009, WWF-UK v. Rada, C‑355/08 P, nezveřejněné, EU:C:2009:286, bod 44).

108

Jak zdůraznil generální advokát v bodě 157 svého stanoviska, pouhé dovolávání se existence procesních záruk proto nemůže vést k přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž se opírá o žalobní důvody vycházející z porušení hmotněprávních norem (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. května 2009, WWF-UK v. Rada, C‑355/08 P, nezveřejněné, EU:C:2009:286, bod 47).

109

Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association musí být zamítnut jako neopodstatněný.

110

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, který se dále dělí do dvou částí, Growth Energy a Renewable Fuels Association tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení rovněž tím, že jim upřel aktivní legitimaci k podání žaloby jménem jejich jiných členů než amerických výrobců bioetanolu zařazených do vzorku, tedy obchodníků/výrobců směsí Murex a CHS a dále ostatních členů, nezařazených do vzorku.

111

Tribunál nejprve v bodech 52 až 55 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že ochrana zájmů společností Murex a CHS nemůže odůvodňovat přípustnost žaloby, jelikož tito obchodníci/výrobci směsí mají pouze postavení „přidruženého“ člena sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association, a nemají tedy hlasovací právo. Judikatura Soudního dvora, která přiznává aktivní legitimaci sdružením, totiž nečiní žádný rozdíl mezi přidruženými a jinými členy, když naopak jasně stanoví, že je přípustná žaloba podaná sdružením, které jedná namísto jednoho nebo několika svých členů, kteří by mohli podat přípustnou žalobu sami.

112

Tribunál v bodech 152 až 154 napadeného rozsudku rovněž nesprávně rozhodl, že ostatní členové sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association, nezahrnutí do vzorku vyvážejících výrobců, nejsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni, jelikož je tato sdružení neoznačila a nepředložila žádný důkaz prokazující, že vyváželi bioetanol do Unie a že jejich produkty byly předmětem antidumpingového cla uloženého uvedeným nařízením. V tomto ohledu tvrdí, že jelikož antidumpingové clo na dovoz bioetanolu pocházejícího ze Spojených států amerických stanoví na celostátní úrovni, má se za to, že sporné nařízení se bezprostředně dotýká všech amerických výrobců, jelikož jejich právní situace je bezprostředně dotčena antidumpingovým clem v okamžiku, kdy jejich výrobek vstupuje na unijní trh. Potenciální vývozci jsou rovněž bezprostředně dotčeni, jelikož antidumpingové clo má vliv na místa vývozu daného produktu.

113

Growth Energy a Renewable Fuels Association dodávají, že Tribunál rovněž opomenul zkoumat aspekt jejich osobního dotčení. Sdružení přitom vstoupila do řízení jakožto zástupci všech svých členů a předložila důkazy, že americké dovozy nezpůsobují výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Zvláštnost projednávaného případu spočívá tedy ve skutečnosti, že sporné nařízení bylo přijato na základě jejich připomínek, odrážejících názory a postoje jejich členů. Pokud by jim nebyla přiznána aktivní legitimace, umožnilo by to Radě vyhnout se jakékoliv skutečné kontrole legality. V tomto ohledu je tvrzení Tribunálu uvedené v bodě 161 napadeného rozsudku nesprávné a nepřiměřené.

114

Rada navrhuje, aby byl druhý důvod kasačního opravného prostředku odmítnut jako nepřípustný a v každém případě zamítnut jako z právního hlediska zcela neopodstatněný.

115

Tribunál v bodech 52 až 55 napadeného rozsudku rozhodl, že Growth Energy a Renewable Fuels Association jakožto zástupci svých „přidružených“ členů Murex a CHS nejsou aktivně legitimována. V tomto ohledu v bodě 53 napadeného rozsudku uvedl, že jako přidružený člen Renewable Fuels Association má CHS podle stanov tohoto sdružení právo účastnit se schůzek členů, ale nemá hlasovací právo. V bodě 54 napadeného rozsudku rovněž uvedl, že jako přidružený člen Growth Energy CHS podle stanov tohoto sdružení rovněž nemá hlasovací právo. Tribunál z toho vyvodil, že CHS a Murex nemají možnost dovolávat se svých zájmů v rámci svého případného zastupování příslušným sdružením.

116

Kromě toho Tribunál v bodech 151 až 153 napadeného rozsudku konstatoval, že Growth Energy a Renewable Fuels Association jmenovitě neoznačila, s výjimkou amerických výrobců zařazených do vzorku a obchodníků/výrobců směsí Murex a CHS, žádného ze svých členů, který by mohl mít aktivní legitimaci, ani nepředložila žádný důkaz prokazující, že takoví členové vyváželi bioetanol do Unie, a že tudíž podléhali antidumpingovému clu uloženému sporným nařízením. Z toho vyvodil závěr, že nelze mít za to, že by tito členové mohli být bezprostředně dotčeni sporným nařízením.

117

Nejprve je třeba zamítnout Radou uplatněnou námitku nepřípustnosti druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Na rozdíl od toho, co tento orgán tvrdí, Growth Energy a Renewable Fuels Association zpochybňují nikoli posouzení skutkového stavu Tribunálem, ale právní kvalifikaci tohoto skutkového stavu, konkrétně jeho závěry, podle kterých tato dvě sdružení nemají aktivní legitimaci k podání žaloby jménem obchodníků/výrobců směsí CHS a Murex a američtí výrobci bioetanolu nezařazení do vzorku nejsou sporným nařízením bezprostředně dotčeni.

118

Dále musí být zamítnuta druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association, vycházející z nesprávného posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál tím, že rozhodl, že tato sdružení nemají aktivní legitimaci k podání žaloby jménem svých členů, kteří nejsou zahrnutí do vzorku vyvážejících výrobců.

119

Jak totiž vyplývá z bodů 69 až 82 tohoto rozsudku, okolnost, že část, byť podstatná, výroby amerických výrobců bioetanolu je vyvážena do Unie, ani skutečnost, že by se na ně mohla vztahovat povinnost hradit antidumpingové clo uložené sporným nařízením, nejsou důkazy dostatečnými pro učinění závěru, že jsou tito výrobci uvedeným nařízením bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

120

Naopak je třeba vyhovět první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Tribunál se totiž dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že zájmy obchodníků/výrobců směsí Murex a CHS nemohou odůvodnit přípustnosti žaloby sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association, jelikož prvně uvedení mají postavení pouhých přidružených členů těchto sdružení, a tudíž nemají v jejich rámci hlasovací právo.

121

Taková okolnost totiž nemůže stačit k prokázání neexistence aktivní legitimace takových sdružení.

122

Jak zdůraznil generální advokát v bodě 129 svého stanoviska, přípustnost žaloby na neplatnost sdružení zajišťujícího ochranu kolektivních zájmů svých členů závisí ve druhém případě uváděném Tribunálem v bodě 45 napadeného rozsudku na osobní aktivní legitimaci společností, které sdružení zastupuje (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 18. prosince 1997, Sveriges Betodlares a Henrikson v. Komise, C‑409/96 P, EU:C:1997:635, body 46 a 47; rozsudky ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, EU:C:2006:416, bod 56; ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 33, jakož i ze dne 13. března 2018, European Union Copper Task Force v. Komise, C‑384/16 P, EU:C:2018:176, bod 87).

123

Nelze přitom připustit, že absence hlasovacího práva některých členů sdružení nebo jiného nástroje, který by jim umožnil prosazovat své zájmy v rámci něj, postačuje k prokázání, že předmětem činnosti uvedeného sdružení není zastupování takových členů.

124

Mimoto, jak uvedl generální advokát v bodě 141 svého stanoviska, taková dodatečná podmínka je obtížně posuzovatelná, zejména s ohledem na možné rozdíly v právních předpisech, jimiž se řídí stanovy dotčených sdružení.

125

Z toho vyplývá, že se Tribunál tím, že rozhodl, že Growth Energy a Renewable Fuels Association přísluší prokázat nejen to, že jejich členové jsou bezprostředně a osobně dotčeni ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, ale také to, že členové, jejichž zájmy mají v úmyslu hájit, musí mít mimoto možnost prosazovat své osobní zájmy v rámci těchto sdružení, dopustil nesprávného právního posouzení.

126

Napadený rozsudek tak musí být zrušen v rozsahu, v němž odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost Growth Energy a Renewable Fuels Association jakožto sdružení na ochranu kolektivních zájmů svých členů, konkrétněji obchodníků/výrobců směsí Murex a CHS, aniž zkoumal, zda tyto společnosti byly sporným nařízením bezprostředně a osobně dotčeny.

127

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu vrátit věc zpět Tribunálu k rozhodnutí, nebo vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

128

V projednávaném případě má Soudní dvůr za to, že má k dispozici všechny poznatky nezbytné k tomu, aby mohl sám rozhodnout o přípustnosti žaloby podané k Tribunálu sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association jakožto zástupců zájmů amerických výrobců bioetanolu zařazených do vzorku.

129

Jak vyplývá z bodů 69 až 82 tohoto rozsudku, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že američtí výrobci zařazení do vzorku jsou bezprostředně dotčeni sporným nařízením, jelikož velmi vysoké objemy bioetanolu, které byly vyvezeny do Unie, nakoupili obchodníci/výrobci směsí během období šetření od nich.

130

Vzhledem k tomu, že Growth Energy a Renewable Fuels Association se při prokazování toho, že jsou ve svém postavení zástupců amerických výrobců zařazených do vzorku sporným nařízením bezprostředně dotčena, omezila na dovolávání se postavení těchto výrobců, jejichž situace na trhu by mohla být antidumpingovým clem zavedeným uvedeným nařízením podstatně dotčena, je přitom třeba konstatovat, že neprokázala, že by tito výrobci byli sporným nařízením bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

131

Jelikož je třeba připomenout, že sdružením Growth Energy a Renewable Fuels Association příslušelo prokázat, že jejich členové jsou nejen osobně, ale i bezprostředně dotčeni sporným nařízením, neboť obě podmínky jsou kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 76, jakož i ze dne 13. března 2018, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑244/16 P, EU:C:2018:177, bod 93), je třeba vyhovět námitce nepřípustnosti vznesené Radou a odmítnout žalobu na neplatnost sporného nařízení v tomto bodě jako nepřípustnou.

132

Soudní dvůr má naproti tomu za to, že není schopen sám rozhodnout o přípustnosti žaloby podané sdruženími Growth Energy a Renewable Fuels Association jakožto sdružení zastupujících zájmy obchodníků/výrobců směsí Murex a CHS, jejichž žaloba byla v tomto ohledu Tribunálem odmítnuta jako nepřípustná, aniž by uvedený soud zkoumal, zda jsou tito obchodníci/výrobci směsí sporným nařízením bezprostředně a osobně dotčeni.

133

Projednávanou věc je tak třeba vrátit Tribunálu, aby tento rozhodl o přípustnosti žaloby sdružení Growth Energy a Renewable Fuels Association v rozsahu, v němž podala tuto žalobu jakožto zástupci zájmů obchodníků/výrobců směsí Murex a CSH.

134

O nákladech řízení musí být za těchto podmínek rozhodnuto později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: