1

Dne 22. října 2013 Spojené království Velké Británie a Severního Irska oznámilo opatření na podporu jaderné elektrárny Hinkley Point C (dále jen „Hinkley Point C“). Příjemcem oznámených opatření je společnost NNB Generation Company Limited (dále jen „NNBG“), dceřiná společnost společnosti EDF Energy plc (dále jen „EDF“).

2

Dne 18. prosince 2013 se Evropská komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení týkající se oznámených opatření. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. března 2014 (Úř. věst. 2014, C 69, s. 60).

3

Dne 8. října 2014 přijala Komise rozhodnutí (EU) 2015/658 o státní podpoře SA.34947 (2013/C) (ex 2013/N), kterou Spojené království zamýšlí poskytnout za účelem podpory jednotce C jaderné elektrárny Hinkley Point (Úř. věst. 2015, L 109, s. 44, dále jen „napadené rozhodnutí“).

4

Opatření oznámená Spojeným královstvím jsou popsána v bodě 2 napadeného rozhodnutí.

5

Prvním oznámeným opatřením, které je popsáno v bodě 2.1 napadeného rozhodnutí, je rozdílová smlouva. Jedná se o nástroj, který má zaručit cenovou stabilitu pro prodej elektřiny společností NNBG během provozu Hinkley Point C. V této smlouvě je stanoveno, že NNBG bude prodávat elektřinu vyrobenou v uvedené elektrárně na trhu. Nicméně částka příjmů společnosti NNBG bude stabilizovaná rozdílovou smlouvou. Za těmito účely bude srovnána realizační cena, která byla vypočtena na základě odhadů nákladů výstavby a provozních nákladů společnosti NNBG a zahrnuje přiměřený zisk, s referenční cenou, která bude odpovídat váženému průměru velkoobchodních cen, jež Spojené království stanoví pro všechny hospodářské subjekty podporované prostřednictvím rozdílových smluv, a která bude odrážet tržní ceny. V případě společnosti NNBG je relevantní referenční cenou referenční tržní cena elektrické energie pro základní spotřebu, která platí pro všechny hospodářské subjekty generující elektřinu pro základní spotřebu. Pokud bude referenční cena nižší než cena realizační, obdrží společnost NNBG rozdíl mezi těmito dvěma cenami. Tento nárok na rozdílovou platbu bude omezen maximální úrovní výroby. Naopak v případě, že referenční cena bude vyšší než realizační cena, bude společnost NNBG povinna doplatit rozdíl mezi oběma cenami protistraně rozdílové smlouvy (dále jen „protistrana NNBG“). Protistranou NNBG bude společnost Low Carbon Contracts Company Ltd., tedy subjekt financovaný na základě zákonné povinnosti všemi dodavateli elektřiny, kteří jsou držiteli licence. Budou zavedeny dva mechanismy dělení zisku, z nichž první se týká výrobních nákladů a druhý míry návratnosti vlastního kapitálu. Budou stanovena dvě data nové kalkulace provozních nákladů, přičemž první datum nastane 15 let a druhé 25 let po datu spuštění prvního reaktoru.

6

Rozdílová smlouva stanoví za určitých podmínek vyrovnání ve prospěch společnosti NNBG pro případy určitých změn právních předpisů. Kromě toho obdrží společnost NNBG za určitých podmínek vyrovnání v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů, a v důsledku okolností vyplývajících z pojištění jaderné odpovědnosti. V takových případech budou moci jak investoři společnosti NNBG, tak Spojené království požadovat převod společnosti NNBG na vládu Spojeného království a investorům bude vyplaceno vyrovnání.

7

Druhým oznámeným opatřením, které je popsáno v bodě 2.3 napadeného rozhodnutí, je dohoda mezi ministrem pro energetiku a klimatickou změnu Spojeného království a investory společnosti NNBG (dále jen „dohoda s ministrem“). Tato dohoda doplňuje rozdílovou smlouvu. Stanoví, že pokud v návaznosti na předčasné ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů protistrana společnosti NNBG v rozdílové smlouvě nesplní svou povinnost zaplatit vyrovnání investorům společnosti NNBG, uhradí dohodnuté vyrovnání investorům dotčený ministr. Rovněž stanoví mechanismy dělení zisku.

8

Třetím oznámeným opatřením, které je popsáno v bodě 2.2 napadeného rozhodnutí, je úvěrová záruka Spojeného království za dluhopisy, které vydá společnost NNBG, která zaručuje včasné splacení jistiny a úroků z podkladových dluhopisů, až do částky 17 miliard liber šterlinků (GBP). Sazba poplatku za úvěrovou záruku, kterou Komise schválila v uvedeném rozhodnutí, je stanovena na 295 základních bodů.

9

V bodě 7 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že tři výše uvedená oznámená opatření (dále jen „dotčená opatření“) představovala státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

10

V bodech 9 a 10 napadeného rozhodnutí Komise přezkoumala, zda dotčená opatření mohla být prohlášena za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V této souvislosti v bodě 9.1 tohoto rozhodnutí uvedla, že tato opatření byla slučitelná se stávající regulací trhu. V bodě 9.2 uvedeného rozhodnutí konstatovala, že cílem veřejného zájmu, který Spojené království sledovalo těmito opatřeními, byla podpora jaderné energie, a konkrétně budování nových kapacit pro výrobu jaderné energie. Podle úvah Komise rozvinutých v bodě 9.3 téhož rozhodnutí byl zásah Spojeného království nezbytný ke včasnému dosažení tohoto cíle. V bodě 9.4 dotčeného rozhodnutí Komise zanalyzovala, zda dotčená opatření představovala vhodné nástroje pro dosažení tohoto cíle a zda měla motivační účinek. V bodech 9.5 a 9.6 tohoto rozhodnutí přezkoumala přiměřenost dotčených opatření a konstatovala, že s výhradou úpravy sazby poplatku za úvěrovou záruku na 295 základních bodů a změny mechanismů v oblasti dělení zisku musela být dotčená opatření považována za nezbytná a že jako celek bylo nebezpečí narušení hospodářské soutěže omezené a že negativní účinky dotčených opatření byly vyváženy jejich pozitivními účinky. Na základě těchto úvah v bodě 10 dotčeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že dotčená opatření byla slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

11

Článek 1 první pododstavec napadeného rozhodnutí zní následovně:

„Podpora pro [Hinkley Point C] v podobě rozdílové smlouvy, dohody s ministrem a úvěrové záruky, jakož i veškerých souvisejících prvků, které Spojené království hodlá zavést, je slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) [SFEU].“

12

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 6. července 2015 podala Rakouská republika projednávanou žalobu.

13

Komise dne 18. září 2015 předložila svou žalobní odpověď.

14

Dne 5. listopadu 2015 předložila Rakouská republika repliku.

15

Dne 15. ledna 2016 předložila Komise dupliku.

16

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. listopadu 2015 podala Slovenská republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 9. prosince 2015 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 14. března 2016 předložil spis tento vedlejší účastník vedlejšího účastníka řízení.

17

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 20. listopadu 2015 podalo Lucemburské velkovévodství návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Rakouské republiky. Usnesením předsedy senátu ze dne 18. prosince 2015 bylo Lucemburskému velkovévodství povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rakouské republiky. Dne 24. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

18

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 25. listopadu 2015 podalo Maďarsko návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 6. ledna 2016 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 24. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

19

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. listopadu 2015 podalo Spojené království návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 6. ledna 2016 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 23. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

20

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 30. listopadu 2015 podala Francouzská republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 11. ledna 2016 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 18. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

21

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 2. prosince 2015 podala Česká republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 11. ledna 2016 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 24. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

22

Podáním došlým kanceláři Tribunálu podala dne 3. prosince 2015 Polská republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 11. ledna 2016 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 24. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

23

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 3. prosince 2015 podalo Rumunsko návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením předsedy senátu ze dne 11. ledna 2016 bylo tomuto členskému státu povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Dne 24. března 2016 předložil tento vedlejší účastník spis vedlejšího účastníka řízení.

24

Dne 21. července 2016 předložila Rakouská republika své vyjádření ke spisům vedlejšího účastníka České republiky, Francouzské republiky, Maďarska, Polské republiky, Rumunska, Slovenské republiky a Spojeného království.

25

Dne 19. července 2016 předložila Komise své vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka Lucemburského velkovévodství.

26

Tribunál (pátý senát) na základě návrhu soudce zpravodaje rozhodl, že zahájí ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření podle článku 89 svého jednacího řádu položil Rakouské republice, Spojenému království a Komisi písemné otázky. Tito účastníci řízení na tyto otázky odpověděli ve stanovených lhůtách.

27

Dne 14. září 2017 Komise předložila označení důkazů, ke kterému byl připojen jeden dokument. Toto označení důkazů a tento dokument byly založeny do spisu a ostatní účastníci řízení měli příležitost k nim předložit vyjádření.

28

Dopisy ze dne 18. a 28. září 2017 předložily Slovenská republika a Spojené království svá vyjádření ke zprávě z jednání.

29

Řeči Komise, České republiky, Francouzské republiky, Lucemburského velkovévodství, Maďarska, Rakouské republiky a Spojeného království a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 5. října 2017.

30

Lucemburské velkovévodství a Rakouská republika navrhují, aby Tribunál:

31

Komise navrhuje, aby Tribunál:

32

Česká republika a Slovenská republika navrhují, aby Tribunál:

33

Maďarsko navrhuje, aby Tribunál:

34

Francouzská republika, Polská republika, Rumunsko a Spojené království navrhují, aby Tribunál:

35

Žaloba je založena na deseti žalobních důvodech.

36

V rámci prvního žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Komise jednak nesprávně připustila existenci samostatného trhu s jadernou energií a jednak se opřela o selhání tohoto trhu.

37

Druhý žalobní důvod vychází z údajně nesprávného konstatování Komise, podle kterého je technologie použitá v Hinkley Point C novou technologií.

38

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně shledala, že dotčená opatření představují investiční podporu. Podle Rakouské republiky tato opatření představují provozní podpory, které jsou neslučitelné s vnitřním trhem.

39

V rámci čtvrtého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nesměřuje výstavba Hinkley Point C k dosažení cíle „společného“ zájmu.

40

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Komise dostatečně nestanovila prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních.

41

Šestý žalobní důvod směřuje k prokázání údajné nesprávnosti závěru Komise, podle kterého dotčená opatření byla v souladu se zásadou proporcionality.

42

V rámci sedmého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Spojené království mělo zahájit zadávací řízení na veřejnou zakázku týkající se Hinkley Point C.

43

Osmým žalobním důvodem Rakouská republika tvrdí, že Komise nerespektovala své sdělení o použití článků [107] a [108] Smlouvy o [FEU] na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. 2008, C 155, s. 10, dále jen „sdělení o zárukách“).

44

Devátý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

45

Desátý žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut.

46

V rámci projednávané žaloby Rakouská republika zpochybňuje závěr Komise, podle kterého dotčená opatření mohla být prohlášena za slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

47

Podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem.

48

Jak vyplývá z judikatury, k tomu, aby mohla být podpora prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí být zaměřena na rozvoj činnosti, která představuje cíl veřejného zájmu a musí být vhodná, nezbytná a přiměřená (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2010, Mediaset v. Komise, T‑177/07, EU:T:2010:233, bod 125).

49

Ve vztahu k čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU je třeba přezkoumat nejprve čtvrtý žalobní důvod, který se týká cíle veřejného zájmu určeného Spojeným královstvím, a sice podpory jaderné energie, a konkrétně vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, před přezkoumáním druhého žalobního důvodu, který vychází z údajně nesprávného konstatování Komise, podle kterého je technologie použitá v Hinkley Point C novou technologií, a následně prvního žalobního důvodu, který vychází z toho, že se Komise dopustila pochybení týkajících se vymezení relevantního trhu a nesprávně konstatovala existenci selhání trhu, jakož i pátého a osmého žalobního důvodu, které vycházejí z nedostatečného určení dotčených opatření a z nedodržení sdělení o zárukách, a konečně šestého žalobního důvodu týkajícího se zásady proporcionality.

50

S přihlédnutím k výsledku přezkumu těchto žalobních důvodů bude zanalyzován třetí žalobní důvod, který vychází ze skutečnosti, že dotčená opatření představují provozní podpory neslučitelné s vnitřním trhem.

51

Následně bude přezkoumán sedmý žalobní důvod, který vychází z toho, že Spojené království mělo zahájit postup zadání veřejné zakázky týkající se Hinkley Point C, a desátý žalobní důvod, který vychází z porušení práva být vyslechnut.

52

Devátý žalobní důvod, který vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je rozdělen do šesti částí, které se zaměřují na úvahy Komise, jejichž opodstatněnost je zpochybněna v rámci prvního až šestého žalobního důvodu. Tyto části budou přezkoumány společně se souvisejícími žalobními důvody.

53

Před přezkumem žalobních důvodů předložených Rakouskou republikou je však třeba rozhodnout o jejích argumentech, které vycházejí z nepřípustnosti spisu vedlejšího účastníka předloženého Maďarskem.

54

Rakouská republika tvrdí, že spis vedlejšího účastníka předložený Maďarskem musí být odmítnut jako nepřípustný. Podle ní může být předmětem spisu vedlejšího účastníka pouze podpora návrhových žádání jednoho z hlavních účastníků řízení. Zdůrazňuje, že vstup Maďarska do řízení jako vedlejší účastník byl povolen na podporu návrhových žádání Komise, která navrhuje zamítnutí návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí, a že toto rozhodnutí je založeno na článku 107 SFEU. V uvedeném spisu vedlejšího účastníka přitom Maďarsko tvrdí, že se článek 107 SFEU nevztahuje na oblast atomové energie. Podle Rakouské republiky, pokud by bylo těmto argumentům vyhověno, vedly by ke zrušení napadeného rozhodnutí. Maďarsko tudíž nepodporuje návrhová žádání Komise.

55

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 142 jednacího řádu se vstup do řízení omezí na úplnou či částečnou podporu návrhového žádání jednoho z hlavních účastníků řízení. Tato ustanovení však nebrání tomu, aby vedlejší účastník uplatnil argumenty odlišné od argumentů účastníka řízení, kterého podporuje, za podmínky, že tyto argumenty nemění rámec sporu a cílem vedlejšího účastenství je stále podpora návrhových žádání předložených tímto účastníkem řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 1995, Siemens v. Komise, T‑459/93, EU:T:1995:100, bod 21).

56

Pokud jde o spis vedlejšího účastníka předložený Maďarskem, zaprvé je třeba uvést, že návrhová žádání tohoto členského státu se shodují s žádáními Komise, neboť tento členský stát navrhuje zamítnout návrh Rakouské republiky na zrušení napadeného rozhodnutí.

57

Zadruhé je třeba konstatovat, že ze spisu vedlejšího účastníka Maďarska vyplývá, že tento členský stát nezpochybňuje, že za okolností projednávané věci byla Komise oprávněna přijmout napadené rozhodnutí na základě článku 107 SFEU.

58

Za těchto okolností, i kdyby musely být některé argumenty předložené Maďarskem týkající se pravomoci Komise k přijetí rozhodnutí založených na článcích 107 a 108 SFEU v oblasti jaderné energie považovány za argumenty, které mění rámec sporu, neodůvodňuje to na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, odmítnutí spisu vedlejšího účastníka Maďarska jako nepřípustného v plném rozsahu.

59

Čtvrtý žalobní důvod a pátá část devátého žalobního důvodu směřují proti závěru Komise v bodech 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého cíl, který Spojené království sledovalo při přijetí dotčených opatření, a sice cíl, který spočívá v podpoře jaderné energie, představuje cíl „společného“ zájmu.

60

V první fázi budou přezkoumány argumenty, které Rakouská republika předkládá v rámci páté části devátého žalobního důvodu, které směřují k prokázání toho, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněné, pokud jde o závěr, že cíl, který Spojené království sledovalo při přijetí dotčených opatření, představuje cíl „společného“ zájmu. V druhé fázi budou přezkoumány argumenty, které Lucemburské velkovévodství a Rakouská republika rozvíjejí na podporu čtvrtého žalobního důvodu a které směřují ke zpochybnění opodstatněnosti úvah Komise obsažených v bodech 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

61

V rámci páté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněné, pokud jde o závěr, že cíl, který Spojené království sledovalo při přijetí dotčených opatření, představuje cíl „společného“ zájmu, jelikož Komise v uvedeném rozhodnutí dostatečně neobjasnila vztah mezi ustanoveními Smlouvy o Euratomu a pravidly pro státní podpory uvedenými ve Smlouvě o FEU. Úvahy uvedeného orgánu v tomto ohledu jsou nesrozumitelné a nedostatečné.

62

Komise tento argument zpochybňuje.

63

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum (rozsudek ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, EU:C:2006:416, bod 137). Požadavek na odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 11. července 2014, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, T‑533/10, EU:T:2014:629, bod 199).

64

S přihlédnutím k této judikatuře je třeba přezkoumat, zda odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o závěr, že cíl, který Spojené království sledovalo při přijetí dotčených opatření, představuje cíl „společného“ zájmu, je dostatečné.

65

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že Komise se sice v bodech 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně nevyjádřila ke vztahu mezi ustanoveními Smlouvy o Euratomu a článkem 107 SFEU. Nicméně je třeba uvést, že zejména z bodu 7 uvedeného rozhodnutí, nadepsaného „Existence státní podpory“, vyplývá, že se Komise domnívala, že se článek 107 SFEU použil na dotčená opatření. Je třeba rovněž uvést, že v bodě 9.2 tohoto rozhodnutí, nadepsaném „Cíle společného zájmu“, Komise založila svůj závěr, podle kterého podpora jaderné energie představuje cíl „společného“ zájmu, zejména na čl. 2 písm. c) a na článku 40 Smlouvy o Euratomu. Z tohoto posledně uvedeného bodu tedy vyplývá, že se Komise domnívala, že v rámci použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU bylo třeba přihlédnout k ustanovením Smlouvy o Euratomu.

66

Zadruhé je nutno připomenout, že je třeba zohlednit kontext, do něhož spadá napadené rozhodnutí, jehož součástí je předchozí praxe Komise, kterou mají členské státy znát. Přístup, který Komise sledovala v uvedeném rozhodnutí, je přitom v souladu s její předchozí praxí, podle které jednak opatření členského státu, která se týkají oblasti upravené Smlouvou o Euratomu, musí být rovněž přezkoumána s přihlédnutím k článku 107 SFEU, pokud nejsou nezbytná k dosažení cílů Smlouvy o Euratomu, překračují meze těchto cílů nebo vedou k narušení hospodářské soutěže v rámci vnitřního trhu či hrozí jeho narušením (v tomto ohledu viz rozhodnutí Komise 2005/407/ES ze dne 22. září 2004 o státní podpoře, kterou Spojené království zamýšlí poskytnout společnosti British Energy plc, Úř. věst. 2005, L 142, s. 26, bod 239 odůvodnění), a podle které cíl pokrytý Smlouvou o Euratomu může představovat cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU [v tomto smyslu viz rozhodnutí Komise 2006/643/ES ze dne 4. dubna 2006 o státní podpoře, kterou Spojené království zamýšlí poskytnout na založení Nuclear Decommissioning Authority (Agentury pro vyřazení jaderných zařízení z provozu), Úř. věst. 2006, L 268 s. 37, bod 162 odůvodnění].

67

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně jasně vyplývá, že Komise měla za to, že i když se dotčená opatření týkala jaderné energie v rozsahu, v jakém představovala státní podporu, bylo třeba posoudit jejich slučitelnost s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Z uvedeného odůvodnění rovněž dostatečně jasně vyplývá, že se Komise domnívala, že v rámci použití tohoto ustanovení, zejména pokud jde o kvalifikaci podpory jaderné energie jako cíle veřejného zájmu ve smyslu tohoto ustanovení, bylo třeba přihlédnout k ustanovením Smlouvy o Euratomu. Toto odůvodnění tedy Rakouské republice umožnilo seznámit se s důvody uvedeného rozhodnutí a umožňuje Tribunálu vykonat svůj přezkum.

68

Pátá část devátého žalobního důvodu, která vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, musí být tedy zamítnuta.

69

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předkládají argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti úvah Komise v bodech 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V podstatě tyto členské státy tvrdí, že na rozdíl od zjištění Komise, podpora jaderné energie neodpovídá žádnému společnému zájmu.

70

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

71

Před přezkumem argumentů Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, jejichž cílem je zpochybnit závěr Komise, podle kterého podpora jaderné energie představuje cíl „společného“ zájmu, je třeba úvodem rozhodnout o tom, v jakém rozsahu je článek 107 SFEU použitelný na opatření týkající se jaderné energie a v jakém rozsahu je třeba přihlížet k cílům Smlouvy o Euratomu v rámci jeho použití.

72

Pokud jde o použití článku 107 SFEU na opatření týkající se oblasti jaderné energie, je třeba připomenout, že podle čl. 106a odst. 3 Smlouvy o Euratomu ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU nemění ustanovení Smlouvy o Euratomu. Ustanovení Smlouvy o Euratomu tedy představují zvláštní pravidla ve vztahu k ustanovením Smlouvy o FEU, a v případě rozporu s těmito ustanoveními mají tedy přednost.

73

Skutečnost, že ustanovení Smlouvy o Euratomu představují zvláštní pravidla ve vztahu k ustanovením Smlouvy o FEU, nicméně nebrání tomu, aby byl článek 107 SFEU uplatňován na opatření sledující cíl spadající do působnosti Smlouvy o Euratomu. Pokud totiž Smlouva o Euratomu nestanoví v tomto ohledu zvláštní pravidla, lze na taková opatření použít ustanovení Smlouvy o FEU týkající se unijní politiky [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. března 1990, Řecko v. Rada, C‑62/88, EU:C:1990:153, bod 17; ze dne 12. dubna 2005, Komise v. Spojené království, C‑61/03, EU:C:2005:210, bod 44, a ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems, C‑5/14, EU:C:2015:354, body 69 až 82; obdobně viz rovněž posudek 1/94 (Dohody připojené k Dohodě o WTO), ze dne 15. listopadu 1994, EU:C:1994:384, bod 24].

74

Přitom je třeba konstatovat, že Smlouva o Euratomu neobsahuje taxativní výčet pravidel v oblasti hospodářské soutěže, která by mohla bránit použití pravidel stanovených v hlavě VII kapitole 1 Smlouvy o FEU. Smlouva o Euratomu zejména nestanoví taxativní výčet pravidel týkajících se státních podpor.

75

Některá ustanovení Smlouvy o Euratomu, jako například čl. 2 písm. c) a ustanovení uvedená v hlavě II kapitole 4, se sice týkají investic v oblasti jaderné energie. Nicméně tato ustanovení nestanoví podmínky, za kterých i přes narušení hospodářské soutěže, která způsobují, lze státní podpory týkající se investic v oblasti jaderné energie, považovat za slučitelné s vnitřním trhem.

76

Článek 107 SFEU se tedy použije na dotčená opatření, i když sledují cíl spadající do působnosti Smlouvy o Euratomu.

77

Tento závěr není zpochybněn čl. 106a odst. 1 Smlouvy o Euratomu, který vyjmenovává některá ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, která se použijí na Smlouvu o Euratomu. Jak vyplývá z druhého bodu odůvodnění protokolu č. 2, kterým se mění Smlouva o Euratomu, připojeného k Lisabonské smlouvě (Úř. věst. 2007, C 306, s. 199), toto ustanovení se omezuje na přizpůsobení uvedené Smlouvy novým pravidlům stanoveným Smlouvou o EU a Smlouvou o FEU, zejména v institucionální a finanční oblasti. Naproti tomu, z tohoto ustanovení nelze vyvodit, že veškerá ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, která v něm nejsou uvedena, se nepoužijí na opatření, která sledují cíle, které spadají do působnosti Smlouvy o Euratomu. Takový výklad čl. 106a odst. 1 Smlouvy o Euratomu by totiž nebyl v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, ze kterého lze vyvodit, že se ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU v zásadě mají použít v oblasti jaderné energie a že se ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU nepoužijí pouze tehdy, pokud Smlouva o Euratomu stanoví zvláštní pravidla.

78

Článek 107 SFEU se tedy použije na dotčená opatření. Nicméně v rámci použití tohoto ustanovení na opatření týkající se oblasti jaderné energie je třeba přihlédnout k ustanovením a cílům Smlouvy o Euratomu.

79

S přihlédnutím k úvahám uvedeným v bodech 72 až 78 výše je třeba přezkoumat argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, jejichž cílem je zpochybnit závěr Komise uvedený v bodě 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého cíl spočívající v podpoře jaderné energie, který Spojené království sledovalo při přijetí dotčených opatření, a sice výstavba nových kapacit na výrobu jaderné energie, představuje cíl „společného“ zájmu.

80

Zaprvé Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že pokud cíl nebere v úvahu oprávněné zájmy jediného členského státu, nelze jej považovat za cíl společného zájmu, a rovněž zdůrazňují, že některé členské státy stále odmítají myšlenku, že výstavba nových jaderných reaktorů představuje cíl společného evropského zájmu.

81

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

82

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU mohou být podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, považovány za slučitelné s vnitřním trhem.

83

Zadruhé je třeba uvést, že je sice skutečností, že v bodě 125 rozsudku ze dne 15. června 2010, Mediaset v. Komise (T‑177/07, EU:T:2010:233) Tribunál konstatoval, že aby byla státní podpora slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí sledovat cíl „společného“ zájmu a být za tímto účelem vhodná, nezbytná a přiměřená.

84

Nicméně odkaz v rozsudku ze dne 15. června 2010, Mediaset v. Komise (T‑177/07, EU:T:2010:233), na sledování cíle „společného“ zájmu nelze chápat jako požadavek, podle kterého mohou být v rámci použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU zohledněny pouze ty cíle, které jsou v zájmu všech členských států nebo většiny z nich.

85

V rámci použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU je totiž třeba rozlišit mezi jednak cílem sledovaným členským státem, který může spočívat zejména v rozvoji činnosti, a jednak podmínkou, podle které státní podpora nesmí narušovat podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

86

Nelze mít za to, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU omezuje cíle, které mohou být sledovány členskými státy, na ty cíle, které jsou v zájmu všech nebo většiny členských států Unie. V tomto ohledu se Tribunál odkazem na „společný“ zájem v bodě 125 rozsudku ze dne 15. června 2010, Mediaset v. Komise (T‑177/07, EU:T:2010:233), omezil na uvedení, že se musí jednat o veřejný zájem, a nikoliv pouze o soukromý zájem příjemce podpory.

87

Pokud jde o pojem „společný zájem“ uvedený na konci čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, je třeba připomenout, že jeho cílem je vyvážit výhody a nevýhody vyplývající z podpory a že brání tomu, aby byla schválena opatření, která narušují podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Je tedy součástí fáze, která následuje po přezkumu provedeném v rámci použití uvedeného ustanovení. Tudíž z něj nelze vyvodit, že cíle veřejného zájmu, které mohou být sledovány členským státem, se omezují na ty cíle, které jsou společné pro všechny nebo pro většinu členských států.

88

S přihlédnutím k těmto úvahám je třeba chápat konstatování Komise v bodě 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého dotčená opatření sledují cíl „společného“ zájmu. Tento bod odůvodnění je uveden v bodě 9.2 uvedeného rozhodnutí, ve kterém se Komise zabývala otázkou, zda podpora jaderné energie představuje cíl, který lze legitimně sledovat na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V uvedeném bodě odůvodnění se tedy Komise omezila na konstatování, že s ohledem na ustanovení Smlouvy o Euratomu bylo Spojené království oprávněno stanovit podporu jaderné energetiky jako cíl veřejného zájmu ve smyslu uvedeného ustanovení. Naproti tomu v tomto bodě odůvodnění Komise nekonstatovala, že tento cíl byl sdílen všemi členskými státy nebo většinou z nich. Nevyjádřila se v něm ani k tomu, zda dotčená opatření narušují podmínky obchodu v takové míře, jaká je v rozporu se společným zájmem. Ze struktury tohoto rozhodnutí totiž jasně vyplývá, že Komise přezkoumala tuto otázku v pozdější fázi, a sice v bodech 9.3 až 9.6 téhož rozhodnutí.

89

S ohledem na předcházející úvahy je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že v bodě 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dostatečně nezohlednila skutečnost, že některé členské státy, mezi které patří Rakousko, vždy odmítaly myšlenku vybudování nových jaderných reaktorů.

90

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že v bodech 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise ponechala bez povšimnutí, že nezbytnost podpory a její dopad na obchod mezi členskými státy musí být posuzovány z pohledu Unie. V této souvislosti tvrdí, že pojmy „společný zájem“ uvedené v rámci článku 34 SEU a článku 142 SFEU se vztahují rovněž k zájmu všech členských států.

91

Tyto argumenty je třeba odmítnout.

92

V tomto ohledu stačí uvést, že v bodech 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise nezpochybnila skutečnost, že jelikož čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU stanoví, že státní podpory nesmí narušovat podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, je třeba přihlížet k zájmům Unie a všech členských států. Jak bylo totiž uvedeno v bodě 88 výše, v uvedených bodech odůvodnění se Komise nevyjádřila k porovnání významu zájmů, ale pouze k tomu, zda bylo Spojené království oprávněno stanovit podporu jaderné energie jako cíl veřejného zájmu.

93

Zatřetí Rakouská republika uplatňuje argumenty s cílem zpochybnit závěr Komise, podle kterého je členský stát oprávněn sledovat podporu jaderné energie, a konkrétně vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, jako cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Zaprvé čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu není určen členským státům. Zadruhé toto ustanovení se týká pouze základních zařízení nezbytných pro rozvoj jaderné energetiky. Přitom se nezdá, že by Hinkley Point C bylo v tomto ohledu základním zařízením. Zatřetí cíle podpory jaderné energie již bylo dosaženo, neboť v celé Evropě bylo vybudováno mnoho jaderných elektráren. Začtvrté Komise nevzala v potaz historické souvislosti Smlouvy o Euratomu a omezení, která z nich vyplývají.

94

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

95

V tomto ohledu, jak bylo konstatováno v bodech 80 až 89 výše, na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU nemusí cíl veřejného zájmu sledovaný dotčeným opatřením nutně představovat cíl sdílený všemi členskými státy nebo většinou z nich.

96

Je třeba rovněž připomenout, že v rámci použití článku 107 SFEU na opatření sledující cíl spadající do působnosti Smlouvy o Euratomu je třeba přihlédnout k ustanovením a cílům Smlouvy o Euratomu, jak bylo uvedeno v bodech 72 až 78 výše. Z článku 1 druhého pododstavce Smlouvy o Euratomu přitom vyplývá, že posláním Společenství Euratom je přispět vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi. Na základě čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu má Společenství Euratom za účelem naplnění svého poslání za podmínek stanovených touto smlouvou usnadňovat investice a zajišťovat, zejména podporou podnikání, vybudování základních zařízení nezbytných pro rozvoj jaderné energetiky ve Společenství.

97

S ohledem na čl. 1 druhý pododstavec a čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila pochybení, když měla za to, že Spojené království bylo oprávněno stanovit podporu jaderné energie, a konkrétně pobídku k budování nových kapacit na výrobu jaderné energie, jako cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Jednak totiž se tento cíl pojí s cílem Společenství Euratom, který spočívá v usnadnění investic v jaderné oblasti, a z čl. 192 prvního pododstavce Smlouvy o Euratomu vyplývá, že členské státy usnadňují Společenství Euratom plnění jeho poslání. Kromě toho z čl. 194 odst. 2 druhého pododstavce SFEU vyplývá, že každý členský stát má právo si zvolit mezi různými zdroji energie ty zdroje, kterým dává přednost.

98

Žádný z argumentů předložených Rakouskou republikou nemůže tento závěr zpochybnit.

99

Zaprvé Rakouská republika v podstatě tvrdí, že Komise nevzala v potaz historické souvislosti Smlouvy o Euratomu a omezení, která z nich vyplývají. Euforie pro jádro existující v okamžiku uzavření Smlouvy o Euratomu ustoupila v současné době v mnoha členských státech zřejmému skepticismu sdílenému značnou částí obyvatelstva, vedoucímu až k úplnému odmítnutí a kompletnímu opuštění této formy výroby energie. Na rozdíl od ostatních ustanovení primárního práva nebyla ustanovení Smlouvy o Euratomu vůbec změněna, a představují tedy pravidla, která jsou starší než Smlouva o FEU.

100

Tyto argumenty je třeba odmítnout.

101

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, jsou totiž ustanovení Smlouvy o Euratomu plně v platnosti a tato Smlouva nemůže být považována za právo, které předchází Smlouvě o FEU. Jednak je totiž třeba připomenout, že na základě článku 208 Smlouvy o Euratomu je tato Smlouva uzavřena na dobu neurčitou a z prvního bodu odůvodnění preambule protokolu č. 2, kterým se mění Smlouva o Euratomu, připojeného k Lisabonské smlouvě vyplývá, že ustanovení Smlouvy o Euratomu mají nadále v plném rozsahu právní účinky. Kromě toho z tohoto protokolu vyplývá, že Lisabonská smlouva změnila a potvrdila nejen Smlouvu o FEU a Smlouvu o EU, ale rovněž Smlouvu o Euratomu.

102

V této souvislosti je třeba rovněž odmítnout argument Rakouské republiky, podle kterého z prohlášení č. 54 prohlášení připojených k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, vyplývá, že Smlouva o Euratomu je překonána. Pouhá skutečnost, že pět členských států prohlásilo, že ustanovení Smlouvy o Euratomu nebyla předmětem meritorních změn od jejího vstupu v platnost a byla nutná aktualizace, totiž nemůže zpochybnit závěr, podle kterého jsou ustanovení Smlouvy o Euratomu plně platná.

103

Kromě toho v rozsahu, v němž se Rakouská republika dovolává společného prohlášení zplnomocněných zástupců členských států o uplatňování Smlouvy o Euratomu v rámci aktů o podmínkách přistoupení Norského království, Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a o úpravách smluv zakládajících Evropskou unii (Úř. věst. 1994, C 241, s. 382), stačí uvést, že z tohoto prohlášení vyplývá, že členské státy rozhodnou v souladu se svými politickými směry, že budou vyrábět nebo nebudou vyrábět jadernou energii. Z toho nelze vyvodit, že podpora jaderné energie jedním členským státem nemůže představovat cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, který se tento členský stát může rozhodnout sledovat.

104

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že se čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu týká pouze základních zařízení nezbytných pro rozvoj jaderné energetiky a cíle podpory jaderné energie již bylo dosaženo.

105

V tomto ohledu je třeba připomenout, že napadené rozhodnutí je založeno na čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a toto ustanovení odkazuje na rozvoj činnosti. Přitom je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila pochybení, když měla za to, že vybudování Hinkley Point C mělo za cíl rozvoj činnosti ve smyslu uvedeného ustanovení. Na základě čl. 194 odst. 2 druhého pododstavce SFEU je totiž Spojené království oprávněno vybrat si mezi různými zdroji energie. Je třeba rovněž uvést, že, jak vyplývá zejména z bodu 510 odůvodnění napadeného rozhodnutí a z bodů 6 a 7 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, vybudování Hinkley Point C má za cíl nahradit stárnoucí kapacity na výrobu jaderné energie, u nichž je plánováno ukončení provozu. Kromě toho je nesporné, že technologie, která má být použita v uvedeném bloku, je rozvinutější než technologie použitá v existujících elektrárnách.

106

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Hinkley Point C není základní zařízení nezbytné pro rozvoj jaderné energetiky a cíle podpory jaderné energie již bylo dosaženo.

107

Zatřetí argument Rakouské republiky, podle kterého čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu není určen členským státům, musí být rovněž odmítnut. V tomto ohledu je třeba připomenout, že i když se toto ustanovení netýká přímo členských států, ale Společenství Euratom, Spojené království bylo oprávněno k němu přihlédnout s ohledem na čl. 192 první pododstavec uvedené Smlouvy, podle kterého členské státy usnadňují Společenství Euratom plnění jeho poslání.

108

Začtvrté Rakouská republika tvrdí, že pokud by podpora jaderné energie byla považována za cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, bylo by možné odůvodnit jakékoliv opatření sledující tento cíl. V tomto ohledu stačí připomenout, že v bodě 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise omezila na konstatování, že podpora jaderné energie představuje cíl veřejného zájmu. Naopak v uvedeném bodě odůvodnění nepřezkoumala, zda s přihlédnutím k tomuto cíli byla dotčená opatření vhodná, nezbytná a přiměřená. Tuto otázku totiž přezkoumala v bodech 9.3 až 9.6 uvedeného rozhodnutí.

109

Je tedy třeba odmítnout všechny argumenty směřující k prokázání toho, že ustanovení Smlouvy o Euratomu neumožňují mít za to, že podpora jaderné energie, a konkrétně vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, představují cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

110

Začtvrté Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství se dovolávají skutečnosti, že existuje rozpor mezi podporou jaderné energie na jedné straně a zásadami ochrany životního prostředí, obezřetnosti, „znečišťovatel platí“ a udržitelnosti, jakož i některými cíli stanovenými v čl. 194 odst. 1 SFEU, jako je podpora energetické účinnosti, rozvoj nových zdrojů energie a podpora energetických sítí na straně druhé. Podle těchto členských států neměla Komise přiznat cíli podpory jaderné energie bezpodmínečnou přednost, ale měla přihlédnout k rozporu mezi výše uvedenými zásadami. V této souvislosti Lucemburské velkovévodství uvádí rovněž nebezpečí vyplývající z teroristických útoků.

111

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

112

V tomto ohledu je třeba uvést, že s přihlédnutím k cílům sledovaným Smlouvou o Euratomu nelze mít za to, že zásady uplatněné Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím brání tomu, aby členský stát stanovil podporu jaderné energie jako cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Pokud jde o zásady, které tyto členské státy vyvozují ze Smlouvy o FEU, je třeba připomenout, že na základě čl. 106a odst. 3 Smlouvy o Euratomu ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU nemění ustanovení Smlouvy o Euratomu.

113

Kromě toho je třeba odmítnout argument Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, který vychází z toho, že Komise přiznala cíli podpory jaderné energie bezpodmínečnou přednost. V tomto ohledu stačí připomenout, že v bodě 9.2 napadeného rozhodnutí se Komise omezila na konstatování, že podpora jaderné energie představuje cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Naopak v této fázi analýzy nepřezkoumala přiměřenost dotčených opatření.

114

V rozsahu, v němž svými argumenty Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství hodlají prokázat, že podpora jaderné energie nemůže být cílem veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, tudíž musejí být tyto argumenty odmítnuty. Nicméně v rozsahu, v němž tyto argumenty mají za cíl zpochybnit závěry Komise ohledně přiměřenosti dotčených opatření, bude k těmto argumentům přihlédnuto v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu, který vychází z porušení zásady proporcionality.

115

Zapáté Rakouská republika tvrdí, že z jaderných ukázkových programů, které Komise pravidelně zveřejňuje, vyplývá, že v souladu s článkem 40 Smlouvy o Euratomu nelze investice do jaderné energie kvalifikovat jako cíle společného zájmu.

116

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

117

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že s přihlédnutím k povaze jaderných ukázkových programů (viz článek 40 Smlouvy o Euratomu) nelze úvahy rozvinuté v bodech 79 až 115 výše, které jsou založeny na ustanoveních Smlouvy o Euratomu a Smlouvy o FEU, zpochybnit zjištěními Komise obsaženými v těchto programech.

118

Zadruhé je v každém případě třeba konstatovat, že z jaderných ukázkových programů, které Rakouská republika uvádí, nijak nevyplývá, že podpora jaderné energie nepředstavuje činnost, jejíž rozvoj nemůže být usnadněn podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

119

V rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že z bodu 7 jaderného ukázkového programu ze dne 4. října 2007, COM(2007) 565 final, totiž vyplývá, že je na členských státech, zda si zvolí, či nezvolí jadernou energii, tato skutečnost potvrzuje právo Spojeného království podporovat tento zdroj energie (viz bod 97 výše).

120

Kromě toho v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že ze strany 18 jaderného ukázkového programu ze dne 25. září 1996, COM(1996) 339 final, z bodu 3.3 jaderného ukázkového programu ze dne 13. listopadu 2008, COM(2008) 776 final, a z odstavce 4.2 jaderného ukázkového programu ze dne 4. října 2007, COM(2007) 565 final, vyplývá, že s ohledem na konkurenceschopnost jaderné energie nesmí být v této oblasti poskytnuta žádná státní podpora, postačí uvést, že tento argument nemůže zpochybnit závěr Komise, podle kterého podpora jaderné energie může představovat cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Mohl by zpochybnit pouze závěr Komise ohledně nezbytnosti dotčených opatření. Tento argument je tudíž neúčinný v této souvislosti, ale bude k němu přihlédnuto v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu, který se týká závěrů Komise ohledně nezbytnosti státního zásahu.

121

V důsledku toho musí být odmítnuty argumenty založené na jaderných ukázkových programech zveřejněných Komisí.

122

Zašesté Rakouská republika tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí neprohloubila své úvahy ve vztahu k cílům spočívajícím v diverzifikaci a zabezpečení dodávek. Lucemburské velkovévodství tvrdí, že bezpečnost dodávek není zaručena, neboť uran musí být dovážen ze zemí mimo Unii.

123

V tomto ohledu stačí uvést, že z bodů 366 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise považovala podporu jaderné energie za cíl veřejného zájmu, který může sám o sobě odůvodňovat dotčená opatření. Naopak, když Komise uvedla v bodě 374 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že podpora jaderné energie umožňuje rovněž přispět k cílům diverzifikace a zabezpečení dodávek, nekonstatovala, že tyto dva další cíle jsou cíli, které umožňují samy o sobě a samostatně odůvodnit dotčená opatření. Za těchto okolností nelze Komisi vytýkat, že neprohloubila své úvahy ve vztahu k cílům diverzifikace a bezpečnosti dodávek v rámci bodu 9.2 tohoto rozhodnutí.

124

Tento argument musí být tudíž odmítnut.

125

Zasedmé Rakouská republika předkládá rovněž argumenty, které vychází zaprvé z nesprávného vymezení trhu, zadruhé z neexistence selhání trhu v odvětví budování a provozování jaderných elektráren, zatřetí z kvalifikace dotčených opatření jako investiční podpory, a začtvrté z ovlivnění podmínek obchodu mezi členskými státy.

126

V tomto ohledu stačí konstatovat, že dotčené argumenty se týkají fází přezkumu, který má být proveden na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, které následují po stanovení sledovaného cíle veřejného zájmu. Tyto argumenty tedy nemohou prokázat pochybení ze strany Komise týkající se kvalifikace podpory jaderné energie jako cíle veřejného zájmu ve smyslu tohoto ustanovení.

127

Tyto argumenty jsou tedy neúčinné potud, pokud jsou předloženy na podporu tohoto žalobního důvodu. Nicméně první argument, který vychází z chybného vymezení trhu, a druhý argument, který vychází z neexistence selhání trhu, budou zohledněny v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu, který vychází z toho, že Komise připustila existenci odlišného trhu s jadernou energií, a z toho, že na trhu s elektřinou k selhání nedochází. Třetí argument týkající se kvalifikace dotčených opatření jako investičních podpor bude přezkoumán v rámci třetího žalobního důvodu, který vychází z toho, že dotčená opatření měla být kvalifikována jako provozní podpory. Čtvrtý argument, který vychází z ovlivnění podmínek obchodu mezi členskými státy, bude přezkoumán v rámci šestého žalobního důvodu, který směřuje k prokázání údajně chybného závěru Komise, podle kterého dotčená opatření dodržují zásadu proporcionality.

128

S ohledem na předcházející úvahy je třeba zamítnout čtvrtý žalobní důvod, s výhradou argumentů uvedených v bodech 114, 120 a 125 výše.

129

Tento žalobní důvod se týká zjištění Komise, uvedených v bodě 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterých investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie mají za cíl dosažení cíle veřejného zájmu spočívajícího v podpoře jaderné energetiky a podle kterých tyto investice nebudou uskutečněny v případě neexistence zásahu Spojeného království.

130

Rakouská republika se domnívá, že předmětná zjištění jsou chybná.

131

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že Komise měla nesprávně za to, že technologie, která má být použita v Hinkley Point C, představuje novou technologii. Nejedná se o novou technologii, ale o ověřenou technologii, a sice variantu tlakovodního reaktoru používaného již desetiletí, který vykazuje velkou podobnost s mnoha reaktory, které jsou v současné době v provozu.

132

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika a Spojené království tento argument zpochybňují.

133

Úvodem je třeba uvést, že tento argument Rakouské republiky se zakládá na předpokladu, podle kterého Komise v bodě 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že technologie, která má být použita v Hinkley Point C, představuje novou technologii.

134

Tento předpoklad je však chybný.

135

V bodě 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí v německé verzi sice figuruje výraz „Investitionen in neue Nukleartechnologien“, který odkazuje na investice do nových jaderných technologií.

136

Nicméně, jak vyplývá z první strany napadeného rozhodnutí, závazné je pouze znění v anglickém jazyce. V bodě 392 odůvodnění tohoto rozhodnutí v anglické verzi je přitom uveden výraz „new nuclear investment“, který odkazuje na investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie, a je uvedeno, že uvedené investice mají za cíl dosáhnout cíle veřejného zájmu stanoveného v bodě 9.2 uvedeného rozhodnutí a dotčená opatření byla nezbytná zejména s ohledem na tento specifický druh investic. Uvedený bod odůvodnění tedy neodkazuje na nové jaderné technologie, ale na investice do takových nových kapacit.

137

Tento výklad bodu 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí je ostatně potvrzen body 375 až 391 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, které předcházejí závěru v bodě 392 odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve kterých Komise neuvedla žádný odkaz na používání nové jaderné technologie.

138

Argument Rakouské republiky je tedy založen na nesprávném výkladu bodu 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí a musí být odmítnut.

139

Zadruhé je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise neupřesnila, jaká hospodářská činnost ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU měla být dotčenými opatřeními podporována. V tomto ohledu stačí uvést, že z bodu 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně jasně vyplývá, že se jedná o podporu jaderné energie.

140

Zatřetí je třeba přezkoumat argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu vyžadují existenci rozvoje činnosti a pouhé alternativní opatření tuto podmínku nesplňuje. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k argumentu Rakouské republiky, který vychází z toho, že článek 6 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1), pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 (Úř. věst. 2014, C 200, s. 1) a sdělení Komise o rámci pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovace (Úř. věst. 2014, C 198, s. 1) brání tomu, aby opatření, která mají za cíl pouze umožnit, aby podnik používal poslední technické novinky nebo dosáhl souladu s platnými bezpečnostními a environmentálními normami, byla považována za slučitelná s vnitřním trhem.

141

V tomto ohledu, pokud jde zaprvé o nařízení č. 651/2014, stačí uvést, že se omezuje na stanovení standardizovaného přístupu k blokové výjimce, ale nezavazuje Komisi v rámci individuálního posouzení prováděného přímo na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

142

Zadruhé, pokud jde o pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 a o sdělení Komise o rámci pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovace, je třeba uvést, že argumenty Rakouské republiky se týkají jednak cíle překročit unijní normy v oblasti ochrany životního prostředí a cíle zvýšit úroveň ochrany životního prostředí v případě neexistence unijních norem, které jsou uvedeny v odst. 18 písm. a) uvedených pokynů, a jednak cílů týkajících se výzkumu, vývoje a inovací. V napadeném rozhodnutí přitom Komise neposoudila slučitelnost dotčených opatření s těmito cíli. Tyto argumenty je tudíž třeba odmítnout.

143

Zatřetí je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU se omezuje na požadavek, aby podpory usnadňovaly rozvoj určitých hospodářských činností. Ustanovení čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu má za cíl usnadnit investice a zajistit vybudování základních zařízení nezbytných pro rozvoj jaderné energetiky ve Společenství. Žádné z těchto dvou ustanovení tedy nevyžaduje existenci technologické inovace.

144

Začtvrté je třeba konstatovat, že za okolností projednávané věci splňuje cíl, který spočívá v podpoře jaderné energie a, konkrétněji, cíl motivovat podniky, aby investovaly do nových kapacit na výrobu jaderné energie, požadavky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a v čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, skutečnost, že tyto nové kapacity mají nahradit stárnoucí kapacity na výrobu jaderné energie, neumožňuje konstatovat, že nedochází k rozvoji ve smyslu těchto ustanovení. Jelikož provoz stárnoucích jaderných elektráren musí být ukončen (viz bod 510 odůvodnění napadeného rozhodnutí a body 6 a 7 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení), v případě neexistence investic do nových kapacit na výrobu jaderné energie bude jaderná energetika ve Spojeném království méně rozvinutá. V každém případě je třeba uvést, že je nesporné, že technologie, která bude použita v Hinkley Point C, je rozvinutější než technologie, která je použita v jaderných elektrárnách, které má nahradit. I když Rakouská republika zpochybňuje, že se jedná o zcela novou technologii, uznává totiž, že se jedná o rozvinutější technologii.

145

Tyto argumenty je tedy rovněž třeba odmítnout, a v důsledku toho zamítnout druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

146

První žalobní důvod a první a druhá část devátého žalobního důvodu, jakož i argumenty rozvinuté v rámci čtvrtého žalobního důvodu, který vychází z jaderných ukázkových programů, chyb týkajících se vymezení trhu a neexistence selhání trhu (body 120 a 125 výše), se týkají úvah, které Komise uvedla v rámci bodu 9.3 napadeného rozhodnutí, kde konstatovala, že bez zásahu státu nebudou nové kapacity na výrobu jaderné energie vybudovány včas.

147

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství se domnívají, že tyto úvahy nejsou dostatečně odůvodněné a jsou chybné. Tyto členské státy předkládají v podstatě tři skupiny argumentů. Zaprvé tvrdí, že Komise nebyla oprávněna dospět k závěru o nezbytnosti zásahu Spojeného království. Pouze v případě, že by konstatovala, že na liberalizovaném trhu výroby a dodávek elektřiny existovalo selhání, mohla prohlásit dotčená opatření za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Úvahy Komise v tomto ohledu však nejsou dostatečné odůvodněné a jsou v každém případě zjevně chybné. Zadruhé uvedené státy tvrdí, že Komise nesprávně vycházela z existence trhu pro budování a provoz jaderných elektráren a v tomto ohledu napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnila. Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že přístup sledovaný Komisí vytvořil předsudek ve prospěch jaderné energetiky.

148

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise nebyla oprávněna dospět k závěru o nezbytnosti zásahu Spojeného království. Podle těchto členských států mohla být dotčená opatření prohlášena za slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU pouze v případě, že by Komise konstatovala, že na liberalizovaném trhu výroby a dodávek elektřiny existuje selhání. Výroba a dodávka elektřiny přitom mohou být zajištěny prostřednictvím jiných technologií než jadernou technologií. Komise tedy nebyla oprávněna konstatovat selhání trhu.

149

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Slovenská republika a Spojené království mají za to, že tyto argumenty musejí být odmítnuty.

150

Úvodem je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU výslovně nestanoví podmínku týkající se existence selhání trhu. Uvedené ustanovení se totiž omezuje na požadavek, aby se podpora týkala cíle veřejného zájmu a byla vhodná, nezbytná a přiměřená (viz bod 48 výše). V rámci použití tohoto ustanovení je tedy relevantní otázkou, zda by cíle veřejného zájmu sledovaného členským státem bylo dosaženo bez jeho zásahu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. června 2016, Magic Mountain Kletterhallen a další v. Komise, T‑162/13, nezveřejněný, EU:T:2016:341, bod 77).

151

Ačkoli existence selhání trhu může představovat relevantní prvek pro prohlášení slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem, neexistence selhání trhu nemá nutně za následek, že podmínky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU nejsou splněny (rozsudky ze dne 9. června 2016, Magic Mountain Kletterhallen a další v. Komise, T‑162/13, nezveřejněný, EU:T:2016:341, body 78 a 79, a ze dne 18. ledna 2017, Andersen v. Komise, T‑92/11 RENV, nezveřejněný, EU:T:2017:14, bod 69). Například zásah státu lze považovat za nezbytný ve smyslu tohoto ustanovení, pokud tržní síly nemohou samy o sobě dosáhnout cíle veřejného zájmu sledovaného členským státem včas, i když nelze takový trh považovat za trh, na kterém dochází k selhání.

152

Právě s přihlédnutím k těmto úvahám je třeba přezkoumat výtky Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, jejichž cílem je zpochybnit závěr Komise, podle kterého byl zásah Spojeného království nezbytný k dosažení cíle veřejného zájmu, který sledovalo, a sice vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie. Tyto výtky vycházejí z toho, že zaprvé Komise neuvedla důvody, proč je třeba investice v Hinkley Point C považovat za zvláštní a za investice, které vyžadují zásad státu, zadruhé úvahy Komise obsažené v bodě 9.3 napadeného rozhodnutí jsou stiženy věcnými a formálními chybami, zatřetí Komise neuvedla důvody, proč nemohlo být cílů spočívajících v zabezpečení dodávek a ve snižování emisí uhlíku dosaženo bez státních podpor, a začtvrté Komise měla podrobněji vysvětlit, v jakém rozsahu budou v Hinkley Point C použity nové technologie.

153

Rakouská republika tvrdí, že v bodě 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zmínila zvláštní charakter investic v Hinkley Point C, avšak neuvedla důvody, proč by tyto investice měly být považovány za zvláštní.

154

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

155

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vyvodila závěr ze svých úvah rozvinutých v bodech 381 až 391 odůvodnění uvedeného rozhodnutí. V bodech 382 a 383 odůvodnění tohoto rozhodnutí přitom Komise zejména uvedla, že investice do jaderné energie jsou zatíženy významným rizikem v důsledku kombinace vysokých počátečních kapitálových nákladů, dlouhých dob výstavby a dlouhé doby provozu nutné pro návratnost investičních nákladů. Podle Komise neexistovaly tržní finanční nástroje nebo jiné druhy smluv, které by umožnily zajistit tato významná rizika, což je specifické pro některé technologie, včetně jaderné energetiky. Nástroje, které jsou na trhu aktuálně dostupné, se totiž nevztahují na časové horizonty delší než 10 či 15 let, ať již jsou v podobě dlouhodobých smluv, nebo nástrojů zajištění rizik. V této souvislosti Komise rovněž odkázala zejména na obecně mimořádně dlouhé a složité životní cykly jaderných elektráren na rozdíl od většiny jiné energetické infrastruktury, či dokonce na rozdíl od většiny investic do infrastruktury obecně. Zejména uvedla, že výstavba jaderné elektrárny obvykle trvá 8 až 10 let, přičemž náklady vznikají před vytvářením jakýchkoli příjmů a rizika nese výhradně investor. Dále šedesátiletá doba provozu je spojena s vytvářením příjmů, ty však vycházejí z nejistého vývoje velkoobchodních cen. Kromě toho doba vyřazování z provozu může trvat 40 let a na ukončování provozu zařízení je třeba vyhradit finanční prostředky. Mimoto skladování a zpracování vysoce radioaktivního jaderného odpadu se obvykle provádí na místě ještě před přemístěním do úložiště, kde má být odpad skladován po tisíce let. Konečně existuje riziko „zadržení“, které přináší nejistoty pro soukromé investory proto, že pozdější vlády mohou mít odlišné názory na vhodnost jaderné technologie vzhledem k její kontroverzní povaze.

156

Je třeba konstatovat, že úvahy Komise uvedené v bodech 382 a 383 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně jasně ukazují důvody, proč v případě neexistence zásahu Spojeného království, zejména s ohledem na nedostatek tržních finančních nástrojů a jiných typů smluv pro zajištění proti takovémuto významnému riziku, by investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie nebyly provedeny včas.

157

Z toho vyplývá, že výtku, která vychází z nedostatečného odůvodnění uvedeného v bodě 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba zamítnout.

158

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předkládají argumenty, které směřují k prokázání chybné povahy úvah Komise, uvedených v bodě 9.3 napadeného rozhodnutí, podle kterých s ohledem na neexistenci tržních finančních nástrojů nebo jiných druhů smluv pro zajištění proti riziku, kterému jsou vystaveny investice do jádra, byl nezbytný zásah státu k dosažení cíle podpory jaderné energie, a konkrétně vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie. Podle těchto členských států se Komise dopustila v tomto ohledu věcných a formálních pochybení.

159

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují. Komise tvrdí, že některé z argumentů předložených Rakouskou republikou jsou nepřípustné z důvodu jejich opožděnosti.

160

V této souvislosti je třeba připomenout, že pro účely uplatnění čl. 107 odst. 3 SFEU Komise požívá široké posuzovací pravomoci, jejíž výkon zahrnuje komplexní posouzení hospodářského a sociálního charakteru. Soudní přezkum výkonu této posuzovací pravomoci se omezuje na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, a na kontrolu věcné správnosti skutkových zjištění a zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností či zneužití pravomoci (rozsudky ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise, C‑351/98, EU:C:2002:530, bod 74, a ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑372/97, EU:C:2004:234, bod 83).

161

Komise má sice v hospodářské oblasti určitý prostor pro uvážení, avšak neznamená to, že soud Unie nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Unijní soud totiž musí nejen ověřit věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž posoudit, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry. Nicméně v rámci tohoto přezkumu mu nepřísluší nahradit hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením. Dále je třeba uvést, že v případě, kdy unijní orgán disponuje širokou posuzovací pravomocí, má kontrola dodržení určitých procesních záruk zásadní význam. Podle judikatury k těmto zárukám náleží povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti jednotlivého případu a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, EU:C:2007:698, body 56 až 58 a citovaná judikatura).

162

S přihlédnutím k těmto zásadám je třeba přezkoumat argumenty předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím.

163

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že pouhá skutečnost, že určitý podnik nemůže získat financování na trhu, není dostačující ke konstatování, že cíle veřejného zájmu sledovaného členským státem není možné dosáhnout bez jeho zásahu.

164

Tento argument musí být odmítnut.

165

V tomto ohledu stačí uvést, že se v bodech 381 až 391 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise neomezuje na přezkum individuální situace společnosti NNBG nebo investorů této společnosti, ale obecně se vyjadřuje k otázce, zda v případě neexistence zásahu Spojeného království by byly v tomto členském státě vybudovány nové kapacity na výroby jaderné energie s ohledem na neexistenci tržních finančních nástrojů, jakož i jiných druhů smluv pro zajištění proti riziku, kterému jsou vystaveny investice v oblasti jaderné energie.

166

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že závěr Komise v bodech 382 a 383 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož neexistují finanční nástroje vhodné pro investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie, není založen na dostatečně solidním a důkladném přezkumu a dostatečně odůvodněn.

167

Rakouská republika zaprvé tvrdí, že Komise nevzala v úvahu jiné formy investic, jako je mezinárodní syndikované financování nebo individuální podpory, které jsou poskytovány finančníky, kteří mají v tomto ohledu možnost poskytnout finanční prostředky.

168

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodech 381 až 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise podrobně uvedla důvody, proč jsou investice do jaderné energie zatíženy značnými riziky, a konstatovala, že neexistují tržní finanční nástroje nebo jiné druhy smluv pro zajištění těchto rizik. Po provedení modelace kromě toho konstatovala, že za těchto okolností bylo značně nejisté, zda by soukromé investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie byly provedeny v realistickém časovém rámci.

169

S ohledem na tyto skutečnosti nemůže pouhé uvedení možnosti mezinárodního syndikovaného financování nebo individuálních podpor, které by mohly být poskytnuty prostřednictvím finančníků, kteří mají v tomto ohledu možnost poskytnout dostatečné prostředky, Rakouskou republikou prokázat, že tyto úvahy Komise jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením.

170

K tomu, aby bylo prokázáno, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být totiž důkazy předložené žalobcem dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v rozhodnutí (rozsudky ze dne 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, EU:T:1996:195, bod 59, a ze dne 6. října 2009, FAB v. Komise, T‑8/06, nezveřejněný, EU:T:2009:386, bod 78).

171

Rakouská republika však neuvedla důvody, proč značná rizika, kterým podléhají investice v oblasti jaderné energie z důvodu zejména kombinace vysokých počátečních kapitálových nákladů, dlouhých dob výstavby a dlouhé doby provozu nutné pro návratnost investičních nákladů, jakož i obecně mimořádně dlouhých a složitých životních cyklů, z nejistého vývoje velkoobchodních cen a nákladů souvisejících s vyřazením z provozu, a rizika „zadržení“, nebrání rovněž mezinárodnímu syndikovanému financování nebo individuálnímu financování.

172

Toto tvrzení je tudíž třeba odmítnout.

173

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že nedostatek dlouhodobých cenových signálů se týká rovněž jiných technologií, a proto musí být považován za běžný tržní údaj, který musí být zohledněn při posouzení rizika projektu. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, na trhu s elektřinou neexistují stabilní cenové signály na dobu 10 až 15 let. Na evropských energetických burzách mají navrhované produkty v současnosti dobu životnosti nejvýše sedm let. I u elektráren, které využívají technologie s kratší dobou provozu než jaderné elektrárny, není významná část jejich životnosti pokryta dostupnými cenovými signály.

174

V tomto ohledu stačí uvést, že by tento argument Rakouské republiky i za předpokladu, že by byl opodstatněný, nemohl zpochybnit závěr Komise, pokud jde o nedostatek finančních nástrojů vhodných pro investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie. Naopak argument, který vychází z toho, že i pro kratší doby, než je doba 10 až 15 let, kterou Komise zohlednila, neexistují stabilní cenové signály, může posílit úvahy Komise ohledně existence faktorů, které brání investicím do takových nových kapacit.

175

Zatřetí je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že v rámci své analýzy se Komise neměla omezit na finanční trhy ve Spojeném království. V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 382 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala neexistenci tržních finančních nástrojů, a jiných typů smluv pro zajištění proti významnému riziku týkajícímu se investic do nových kapacit na výrobu jaderné energie. Z tohoto bodu odůvodnění však nijak nevyplývá, že se Komise v rámci svého přezkumu omezila na finanční nástroje dostupné ve Spojeném království.

176

Začtvrté Rakouská republika tvrdí, že v tomto ohledu není odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečné.

177

Rakouská republika především tvrdí, že Komise neuvedla důvod, proč bylo třeba vycházet pouze z finančních trhů dostupných ve Spojeném království. Tento argument je třeba odmítnout. Jak totiž již bylo uvedeno v bodě 175 výše, je založen na chybném předpokladu, že se Komise omezila na tyto finanční trhy.

178

Rakouská republika kromě toho tvrdí, že v každém případě v bodech 381 až 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise výslovně nezmínila finanční trhy, které vzala v úvahu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že odůvodnění uvedené v daných bodech odůvodnění je dostatečné k tomu, aby se uvedený členský stát mohl seznámit s důvody přijatého opatření a Tribunál vykonat svůj přezkum. Pokud se tento členský stát totiž domnívá, že existují finanční nástroje, které nebyly dotčeny faktory uvedenými Komisí, mohl předložit argumenty v tomto ohledu během řízení před Tribunálem, což by Tribunálu umožnilo přezkoumat opodstatněnost této úvahy Komise.

179

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odmítnout argumenty, jejichž cílem je zpochybnit závěr Komise týkající se neexistence vhodných finančních nástrojů.

180

Zatřetí Rakouská republika předkládá argumenty směřující ke zpochybnění úvah Komise založených na riziku politického „zadržení“.

181

Úvodem je třeba uvést, že v bodě 384 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vyjádřila výhradu ohledně otázky, zda situace „zadržení“, kterou určila, může být kvalifikována jako selhání trhu, a konstatovala, že se může jednat o riziko „které investice do [nových kapacit na výrobu jaderné energie] ztěžuje, zejména s ohledem na dlouhé lhůty nutné k výstavbě a provozu jaderných elektráren a jejich vyřazování z provozu“. Uvedený orgán tedy konstatoval, že z hlediska potenciálních investorů bylo riziko politického „zadržení“ faktorem, který brání investicím do takových nových kapacit.

182

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že situace „zadržení“ existuje pouze v případě, že jedna ze smluvních stran dlouhodobé smlouvy, která není zcela vymezena v okamžiku jejího uzavření, má značný prostor pro volné uvážení, který jí umožňuje jednat oportunisticky, zatímco druhá strana se zavázala předčasně tím, že například uskutečnila nepřevoditelné velmi významné investice. Na rozdíl od úvah Komise tomu tak v projednávané věci není.

183

V tomto ohledu je třeba uvést, že z bodů 384 a 385 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že i když všechny technologie mohou být v zásadě postiženy politickým „zadržením“, jaderné projekty jsou obvykle tomuto riziku vystaveny více. V této souvislosti Komise zejména uvedla jednak to, že následné vlády mohou mít odlišné názory na vhodnost jaderné technologie, což může přispět k nejistotě soukromých investorů, a jednak to, že tato nejistota je významnější u jaderné technologie z důvodu kontroverzní povahy této technologie, delších lhůt a větších investic.

184

Pokud jde o argumenty předložené Rakouskou republikou, je třeba konstatovat, že se Rakouská republika omezuje jednak na vysvětlení, co rozumí pod pojmem situace „zadržení“, a jednak na tvrzení, že podnik investující do kapacit na výrobu jaderné energie se nenachází v takové situaci.

185

Je však třeba konstatovat, že argumentace předložená Rakouskou republikou nemůže prokázat, že úvahy Komise uvedené v bodech 384 a 385 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou stiženy vadou spočívající ve zjevně nesprávných posouzeních (viz body 160, 161 a 170 výše). Především Rakouská republika nepředkládá dostatek argumentů, které by mohly zbavit věrohodnosti úvahu Komise, že riziko popsané výše v bodě 183 je faktorem, který brání investicím do výstavby a provozu nových jaderných elektráren.

186

Tento argument je tedy třeba odmítnout.

187

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že riziko změny politického rámce není riziko specifické pro jaderné elektrárny, ale obecné riziko, které se týká všech záměrů zpochybňovaných veřejným míněním, zvláště těch, které vyžadují významné zdroje. Takové riziko tedy nemůže představovat faktor, který musí být napraven prostřednictvím státní podpory.

188

V tomto ohledu je třeba jednak uvést, že v bodech 384 a 385 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise nijak nevyloučila, že riziko změny politického rámce může existovat i u jiných projektů a může bránit investicím do takových projektů.

189

Kromě toho je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředložila žádný argument, který by mohl zpochybnit věrohodnost úvahy Komise, podle které riziko změny politického rámce má značný dopad na jadernou technologii, zejména z důvodu kontroverzní povahy této technologie, pravděpodobnosti tohoto rizika, rozsahu této změny, která může vést až k úplnému upuštění od jaderného průmyslu, velmi dlouhých dob splácení a velmi vysokých částek investic.

190

Ani tento argument Rakouské republiky tedy nemůže prokázat existenci zjevného pochybení v úvahách Komise.

191

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že v případě vyvlastnění je s ohledem na ochranu investic a vlastnického práva zajištěno finanční odškodnění.

192

Tento argument musí být odmítnut v rozsahu, v němž je cílem tohoto argumentu prokázat, že Komise dostatečně nezohlednila skutečnost, že je zajištěno finanční odškodnění. V této souvislosti je totiž třeba uvést, že Komisí bylo přezkoumáno, v jakém rozsahu je zajištěno finanční odškodnění v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point. V bodě 192 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení tak Komise uvedla, že platba odškodnění uhrazená vnitrostátními orgány jako náhrada škody způsobené veřejnými orgány nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Kromě toho v bodě 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že z obecných zásad, o které se opírá právo Spojeného království a unijní právo, vyplývá právo na vyrovnání v případě, že došlo ke zbavení vlastnického práva.

193

Kromě toho v případě, že by argument Rakouské republiky směřoval k prokázání toho, že vzhledem ke skutečnosti, že je zajištěno finanční odškodnění, bylo zjevně nesprávné mít za to, že riziko politického „zadržení“ představovalo faktor, který lze považovat za faktor, který brání investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie, musí být takový argument rovněž odmítnut. Pouhá skutečnost, že se lze odškodnění domáhat na základě obecných zásad, o které se opírá právo Spojeného království a právo Unie, totiž nebrání tomu, aby mělo riziko politického „zadržení“ odrazující účinek na potenciální investory. S ohledem na částky investic dotčených v projednávané věci nemůže pouhý výhled na případné získání finančního vyrovnání v nejisté výši po případném sporu v případě vyvlastnění zcela zabránit překážce pro poskytování investic vyplývající z rizika politického „zadržení“. Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že i přes skutečnost, že se lze domáhat odškodnění, představuje riziko politického „zadržení“ faktor, který brání investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

194

Začtvrté Rakouská republika tvrdí, že bylo chybné „imunizovat“ provozovatele jaderné elektrárny Hinkley Point C před budoucími, demokraticky přijatými, politickými rozhodnutími. Lucemburské velkovévodství tvrdí, že taková politická rozhodnutí nelze považovat za selhání trhu.

195

V rozsahu, v němž na základě svých argumentů Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že budoucí demokraticky přijatá politická rozhodnutí nemohou být zohledněna v rámci přezkumu otázky, zda existují faktory, které brání investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie, musí být tyto argumenty odmítnuty. V rámci tohoto přezkumu totiž Komise mohla zohlednit všechny skutečnosti, které mohly bránit tomu, aby v případě neexistence zásahu státu byly takové nové kapacity vybudovány včas za pomocí tržních sil. Nebylo tedy zjevně chybné přihlédnout v této souvislosti k nejistotě, která mohla vyplývat z rizika politického „zadržení“ a která je z důvodů uvedených v bodě 189 výše obzvláště významná v jaderné oblasti.

196

V rozsahu, v němž se tímto argumentem Rakouská republika neomezuje na zpochybnění nezbytnosti zásahu Spojené království jako takového, ale rovněž hodlá uplatnit existenci nadměrné náhrady z toho důvodu, že konkrétní opatření, a sice rozdílová smlouva, dohoda s ministrem a úvěrová záruka, jdou nad rámec toho, co bylo nezbytné pro překonání zjištěných překážek, jedná se o argument, který se týká úvah Komise ohledně nezbytnosti dotčených opatření a překrývá se s argumenty uvedenými v rámci šestého žalobního důvodu. Tento argument je tedy neúčinný v této souvislosti, ale bude zohledněn v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu.

197

Z toho vyplývá, že všechny argumenty, jejichž cílem je zpochybnit úvahy Komise založené na situaci politického „zadržení“, musí být odmítnuty, s výhradou argumentu týkajícího se dodržení zásady proporcionality, který bude přezkoumán v rámci šestého žalobního důvodu.

198

Začtvrté Rakouská republika tvrdí, že výstavba jiných jaderných elektráren byla financována bez poskytnutí státních podpor. V této souvislosti odkazuje zejména na výstavbu jaderných elektráren Flamanville (Francie) a Olkiluoto (Finsko).

199

Úvodem je třeba připomenout, že v bodech 381 až 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že z důvodu skutečnosti, že investice do jaderné energie jsou zatíženy významným rizikem a že neexistují tržní finanční nástroje nebo jiné druhy smluv pro zajištění proti takovémuto významnému riziku, bylo značně nejisté, zda by trh zajistil investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie v realistickém časovém rámci. Je rovněž třeba připomenout, že Komise opřela tento závěr nejen o určení těchto faktorů, ale rovněž na modelaci.

200

Je tedy třeba přezkoumat, zda argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že ve Flamanville a v Olkiluoto jsou budovány jaderné elektrárny se stejným druhem reaktoru, jako je reaktor, který má být použit v Hinkley Point C, aniž jsou poskytnuty státní podpory, může zbavit tato posouzení Komise věrohodnosti.

201

V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že z bodu 25 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyplývá, že před přijetím napadeného rozhodnutí již bylo známo, že na projekty výstavby elektráren Flamanville a Olkiluoto byly vynaloženy značné dodatečné náklady.

202

Zadruhé je třeba uvést, že podle údajů Komise a Francouzské republiky, které nejsou Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím zpochybněny, byla rozhodnutí investovat do projektů výstavby uvedených Rakouskou republikou přijata před havárií jaderného reaktoru ve Fukušimě (Japonsko).

203

Zatřetí je třeba připomenout, že tyto projekty byly navrženy za zcela jiných rámcových podmínek. Jak uvedla Komise, aniž by to bylo podrobně zpochybněno Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, rozhodnutí investovat do výstavby jaderné elektrárny Flamanville bylo přijato v roce 2005, tedy před světovou krizí v letech 2007 a 2008, zatímco napadené rozhodnutí bylo přijato po jejím vypuknutí. Pokud jde o jadernou elektrárnu Olkiluoto, je třeba uvést, že z jaderného ukázkového programu ze dne 4. října 2007 COM(2007), 565 final, vyplývá, že investice do této elektrárny byly získány díky uzavření dohody mezi akcionáři, která zajišťovala pevnou cenu za elektřinu pro vlastníky-investory. Kromě toho podle údajů Komise, které nejsou podrobně zpochybněny Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, akcionáři této elektrárny jsou především výrobci papíru a vyrobená elektřina je rozdělena mezi akcionáře za skutečné výrobní náklady.

204

Začtvrté Komise uvádí, že velkoobchodní cena elektřiny v Unii značně poklesla po investičních rozhodnutích ohledně výstavby jaderných elektráren Olkiluoto a Flamanville (o 35 % až 45 % v letech 2008 až 2012), což není zpochybněno Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím.

205

S ohledem na tyto okolnosti je třeba konstatovat, že samotný argument, který vychází z toho, že ve Flamanville a v Olkiluoto jsou budovány jaderné elektrárny se stejným druhem reaktoru, který má být použit v Hinkley Point C, aniž jsou poskytnuty státní podpory, nemůže zbavit posouzení Komise v bodech 381 až 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí věrohodnosti.

206

Tento argument je tudíž třeba odmítnout.

207

Zapáté Rakouská republika tvrdí, že existují zcela srovnatelné infrastrukturní projekty (vodní elektrárny, tunely, velké farmaceutické výzkumné organizace, genetické inženýrství a vesmírné projekty), v nichž je provozovatel nucen čelit vysokým investičním nákladům, dlouhých dobám výstavby a dlouhé době provozu.

208

V tomto ohledu je třeba jednak uvést, že v bodech 381 až 385 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise nikterak nevyloučila, že stran jiných infrastrukturních projektů mohou rovněž existovat faktory, které brání investicím.

209

Kromě toho pouhá zmínka o tom, že jiné nespecifikované infrastrukturní projekty musí rovněž čelit vysokým investičním nákladům, dlouhým dobám výstavby a dlouhé době provozu, nemůže zbavit věrohodnosti úvahy Komise uvedené v bodech 381 až 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž Komise zohlednila zejména rizika vlastní výrobě jaderné energie a neexistenci tržních finančních nástrojů nebo jiných typů smluv k zajištění uvedených rizik. Dále je třeba připomenout, že riziko politického „zadržení“ a úplného opouštění jaderné technologie z důvodu její kontroverzní povahy je vlastní investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

210

Tento argument musí být tudíž odmítnut.

211

Zašesté je třeba přezkoumat argumenty, které Rakouská republika vyvozuje z jaderných ukázkových programů a které předložila v rámci čtvrtého žalobního důvodu (viz bod 120 výše). Rakouská republika tvrdí, že z některých těchto programů vyplývá, že jaderná energie je konkurenceschopná a projekty uskutečňované v této oblasti by neměly požívat státní podpory. V podstatě tyto argumenty směřují k prokázání toho, že na rozdíl od toho, co konstatovala Komise, nové kapacity na výrobu jaderné energie by mohly být vybudovány včas bez zásahu Spojeného království.

212

V této souvislosti je třeba přezkoumat obsah jaderných ukázkových programů, na které Rakouská republika odkazuje.

213

Pokud jde o jaderný ukázkový program ze dne 4. října 2007 COM(2007), 565 final, je třeba konstatovat, že sice v bodě 4.2 dotčeného dokumentu Komise zjistila trend, že v některých členských státech se nové jaderné elektrárny obecně staví bez podpor, což svědčí o tom, že jaderná technologie je stále více vnímána jako konkurenceschopná. Nicméně je třeba rovněž uvést, že v bodě 4.3 tohoto dokumentu Komise konstatovala, že existovala nejistota ohledně budoucích cen elektřiny, struktury a podmínek trhu a také ohledně budoucí energetické politiky a politiky týkající se změny klimatu, což představuje významné riziko pro dlouhodobé investice v energetice a zvláště se dotýká jaderné technologie kvůli vysokým investičním nákladům spojeným s výstavbou nových jaderných elektráren a relativně dlouhému období, než taková investice začne vytvářet zisk. Je v něm rovněž uvedeno, že investoři upřednostňují investice s nižšími náklady na výstavbu a kratší realizační dobou. Kromě toho v bodech 4.2 a 4.3 uvedeného dokumentu Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že již přes deset let nepostavila žádná nová elektrárna, nemá k dispozici ověřené údaje o nákladech potřebných na výstavbu nových jaderných elektráren, takže je obtížné odhadnout přesně náklady na poslední generaci reaktorů.

214

Pokud jde o jaderný ukázkový program ze dne 13. listopadu 2008, COM(2008) 776 final, je třeba uvést, že se v bodě 3.3 uvedeného programu sice Komise domnívala, že bylo nutné zajistit, aby v Unii nepožívaly projekty v oblasti jaderné energie státní podporu. Je však třeba konstatovat, že v bodech 3.3, 3.3.1 a 3.3.2 tohoto programu Komise uvedla, že náklady na jaderné zařízení jsou znatelně vyšší než náklady na odpovídající tepelnou nebo uhelnou elektrárnu, výše úvodních nákladů a čas nutný pro jejich návratnost představují vysoké riziko pro soukromé podniky a nedávná nestabilita úvěrových trhů na světové úrovni může mít dopad na velké investiční projekty. Dospěla k závěru, že i když financování výstavby nových jaderných elektráren je odpovědností soukromých provozovatelů a kapitálových trhů, je možné odůvodnit určitá opatření k usnadnění financování s ohledem zejména na obecné investiční klima, které se stalo pro velké poskytovatele úvěrů napjatější.

215

Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, neexistuje žádný vnitřní rozpor mezi úvahami Komise, které jsou uvedeny v jaderných ukázkových programech uvedených v bodech 213 a 214 výše, ani těmi rozvinutými v bodě 9.3 napadeného rozhodnutí.

216

V každém případě je třeba připomenout, že dotčené jaderné ukázkové programy odrážejí situaci v okamžiku jejich sepsání. Nezohledňují tedy okolnosti, ke kterým došlo po jejich sepsání, jako například důsledky havárie jaderného reaktoru ve Fukušimě.

217

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, tedy obsah dotčených jaderných ukázkových programů nemůže prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení Komise.

218

Zasedmé Rakouská republika v podstatě tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když zohlednila rozměr projektu jakožto faktor bránící investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie. Takové kritérium mělo být zohledněno v rámci použití čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU na základě sdělení Komise o kritériích pro analýzu slučitelnosti státní podpory, která má podpořit realizaci významných projektů společného evropského zájmu, s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, C 188, s. 4).

219

Tento argument musí být rovněž odmítnut.

220

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, nic totiž nebrání tomu, aby v rámci použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, a konkrétněji v rámci přezkumu otázky, zda existuje nutnost státního zásahu, Komise zohlednila rozměr oznámeného projektu.

221

S výhradou argumentu týkajícího se případného nadměrného vyrovnání (viz bod 196 výše), který bude zohledněn v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu, je tedy třeba odmítnout všechny argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, které směřují ke zpochybnění závěru Komise, podle kterého by v případě neexistence zásahu Spojeného království nebylo včas dosaženo cíle sledovaného tímto členským státem, a sice vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, aniž by bylo nutné rozhodnout o argumentu Komise, podle kterého jsou některé z argumentů Rakouské republiky nepřípustné z důvodu jejich opožděnosti.

222

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že na rozdíl od zjištění Komise bylo možné cílů spočívajících v zabezpečení dodávek energie a ve snižování emisí uhlíku dosáhnout bez dotčených opatření.

223

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují. Komise se rovněž domnívá, že některé z argumentů předložených Rakouskou republikou jsou nepřípustné z důvodu jejich opožděnosti.

224

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že tato výtka je založena na chybném předpokladu. Závěr Komise ohledně nezbytnosti zásahu Spojeného království totiž není založený na úvaze, podle které by cílů spočívajících v zabezpečení dodávek a ve snižování emisí uhlíku nemohlo být dosaženo bez státních podpor. Naopak, jak vyplývá z bodů 378 až 380 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise se domnívala, že tyto cíle neodůvodňují investice konkrétně do výroby jaderné energie, ale obecněji investice do nízkouhlíkové výroby a opravné prostředky pro internalizaci pozitivního vnějšího faktoru dostupnosti elektřiny.

225

Zadruhé je třeba připomenout, že úvahy Komise ohledně nezbytnosti zásahu Spojeného království rozvinuté v bodě 9.3 napadeného rozhodnutí jsou založeny na cíli podpory jaderné energie, konkrétně na cíli vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie. Jak bylo přitom uvedeno v bodech 153 až 221 výše, argumenty předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím nemohou prokázat, že tyto úvahy nejsou dostatečně odůvodněné ani že jsou stiženy věcnými chybami.

226

Proto je třeba zamítnout výtku, která vychází z toho, že cílů spočívajících v zabezpečení dodávek a ve snižování emisí uhlíku bylo možno dosáhnout bez státních podpor, aniž by bylo třeba se vyjádřit k argumentu Komise, který vychází z opožděnosti některých z argumentů předložených Rakouskou republikou.

227

Pokud jde o argument, který vychází z toho, že Komise měla lépe vysvětlit, v jakém rozsahu budou v Hinkley Point C použity nové technologie, stačí připomenout, že tento argument je založen na nesprávném výkladu bodu 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz body 131 až 138 výše). Tento argument je tedy třeba rovněž odmítnout.

228

Všechny výtky směřující ke zpochybnění závěru Komise, že zásah Spojeného království byl nezbytný k dosažení cíle veřejného zájmu, který sledovalo, musí být tudíž odmítnuty.

229

Rakouská republika tvrdí, že se Komise dopustila pochybení týkajících se vymezení trhu. Podle ní na rozdíl od přístupu přijatého v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení uvedený orgán nevycházel v napadeném rozhodnutí z liberalizovaného trhu výroby a dodávek elektřiny, ale z trhu týkajícího se výstavby a provozu jaderných elektráren. Tento orgán tak neuplatnil pravidla upravující vymezení trhu a odchýlil se od své praxe týkající se vymezení trhu.

230

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Slovenská republika a Spojené království mají za to, že tyto argumenty musejí být odmítnuty.

231

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí určila liberalizovaný trh výroby a dodávek elektřiny jako trh dotčený dotčenými opatřeními. V bodě 340 odůvodnění uvedeného rozhodnutí totiž Komise konstatovala, že uvedená opatření mají potenciál narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, když odkázala na účinky těchto opatření na liberalizovaný trh výroby a dodávek elektřiny. Z bodu 9.6 tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá, že v rámci zvážení výhod a nevýhod vyplývajících z těchto opatření Komise zohlednila narušení hospodářské soutěže a obchodu na uvedeném trhu.

232

Je tudíž třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise v napadeném rozhodnutí vycházela z trhu výstavby a provozu jaderných elektráren.

233

Zadruhé v rozsahu, v němž argumenty Rakouské republiky směřují ke tvrzení, že Komise nepřezkoumala, v jakém rozsahu lze výstavbu a provoz jaderných elektráren považovat za relevantní trh, stačí uvést, že v rámci přezkumu otázky, zda byl zásah Spojeného království nezbytný k dosažení cíle, který tento členský stát sledoval, a sice vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, Komise nebyla povinna vyjádřit se k této otázce. Tyto argumenty musí být rovněž odmítnuty.

234

Zatřetí, pokud jde o ostatní argumenty Rakouské republiky týkající se vymezení trhu provedeného Komisí, stačí uvést, že vycházejí z nesprávných předpokladů, podle nichž v napadeném rozhodnutí uvedený orgán vycházel z trhu výstavby a provozu jaderných elektráren nebo že mohl prohlásit dotčená opatření za slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU pouze v případě, že Komise konstatuje selhání tohoto trhu. Z toho vyplývá, že musí být rovněž odmítnuty tyto argumenty, a tedy i všechny argumenty týkající se vymezení trhu.

235

Rakouská republika rovněž tvrdí, že přístup přijatý Komisí vytvořil předsudek ve prospěch jaderné energie.

236

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Slovenská republika a Spojené království mají za to, že tyto argumenty musejí být odmítnuty.

237

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU umožňuje prohlásit podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud je zaměřena na rozvoj činnosti, která představuje cíl veřejného zájmu, je vhodná, nezbytná a přiměřená a že na základě čl. 2 písm. c) druhého pododstavce Smlouvy o Euratomu a čl. 194 odst. 2 druhého pododstavce SFEU je členský stát oprávněn se domnívat, že podpora jaderné energie takový cíl představuje (viz bod 97 výše).

238

Zadruhé v rozsahu, v němž se svým argumentem Rakouská republika snaží prokázat, že s ohledem na jejich účinky na investice do jiných zdrojů energie než zdrojů jaderných nelze dotčená opatření považovat za přiměřená, stačí uvést, že tento argument směřuje ke zpochybnění přiměřenosti dotčených opatření. V rámci bodu 9.3 napadeného rozhodnutí se však Komise omezila na přezkum, zda byl nutný zásah Spojeného království. Z toho vyplývá, že v této souvislosti musí být tento argument odmítnut jako neúčinný. Nicméně bude k němu přihlédnuto v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu, kterým se Rakouská republika snaží zpochybnit zejména úvahy Komise týkající se přiměřenosti uvedených opatření.

239

V rozsahu, v němž argumenty Rakouské republiky směřují ke zpochybnění závěru Komise, podle kterého byl zásah Spojeného království nezbytný, tudíž musí být tyto argumenty odmítnuty.

240

Konečně je třeba odmítnout argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, podle nichž Komise neměla právo konstatovat existenci selhání trhu. V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU neobsahuje výslovnou podmínku týkající se selhání trhu a že úvahy Komise rozvinuté v rámci bodu 9.3 napadeného rozhodnutí, jejichž věrohodnost není zpochybněna argumenty předloženými těmito členskými státy, umožňují konstatovat, že bez zásahu Spojeného království by nebyly včas provedeny investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie. Za těchto okolností, i kdyby nebyla Komise oprávněna konstatovat existenci selhání trhu, nemůže to zpochybnit její závěr, podle kterého byl zásah Spojeného království nezbytný k dosažení cíle veřejného zájmu sledovaného tímto členským státem.

241

S výhradou přezkoumání argumentů, které vycházejí z údajné imunizace proti riziku politického „zadržení“ a z údajného nepřiměřeného charakteru dotčených opatření z důvodu jejich účinků na investice do jiných zdrojů energie, než jsou jaderné zdroje (viz body 196 a 238 výše), k nimž bude přihlédnuto v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu, je tudíž třeba zamítnout první žalobní důvod, první a druhou část devátého žalobního důvodu, založené na existenci selhání trhu, jakož i argumenty předložené v rámci čtvrtého žalobního důvodu, které vychází z jaderných ukázkových programů a které se týkají úvah Komise o vymezení trhu, jakož i jejích úvah týkajících se existence selhání trhu.

242

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že v napadeném rozhodnutí neurčila Komise dostatečně prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních. Jelikož tyto prvky uvedený orgán neurčil dostatečně, nebyl schopen rozhodnout otázku, zda mohly být schváleny na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

243

Na podporu osmého žalobního důvodu Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise nedodržela sdělení o zárukách. V podstatě tvrdí, že na rozdíl od toho, co ukládá uvedené sdělení, Komise dostatečně neurčila v napadeném rozhodnutí prvek podpory obsažený v úvěrové záruce a nepřihlédla ke všem relevantním skutečnostem v této souvislosti.

244

V rámci čtvrté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že napadené rozhodnutí není v těchto ohledech dostatečně odůvodněno.

245

Komise, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika a Rumunsko tvrdí, že tyto argumenty musejí být odmítnuty.

246

Zaprvé je třeba odpovědět na otázku, zda a v jakém rozsahu je Komise povinna před posouzením její slučitelnosti s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU určit přesnou částku odpovídající ekvivalentu dotace podpory. Zadruhé budou zanalyzovány argumenty směřující k prokázání toho, že Komise dostatečně neurčila prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních. Zatřetí budou přezkoumány argumenty, které vycházejí z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

247

Rakouská republika v podstatě tvrdí, že Komise mohla teprve poté, co vyčíslila přesnou částku ekvivalentu dotace dotčených opatření, rozhodnout o jejich slučitelnosti s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

248

V tomto ohledu je třeba připomenout, že k tomu, aby mohla být podpora prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí Komise prokázat, že sleduje cíl veřejného zájmu určený členským státem, za účelem tohoto cíle je přiměřená a nezbytná a nenarušuje podmínky obchodu nebo hospodářské soutěže nepřiměřeným způsobem ve srovnání s výhodami, které z ní vyplývají (viz bod 48 výše).

249

Naproti tomu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU výslovně nevyžaduje, aby Komise stanovila přesnou částku, která vyčísluje ekvivalent dotace vyplývající z podpory. Tedy může-li dospět k závěru o vhodnosti, nezbytnosti a přiměřenosti podpory, aniž je tato částka výslovně uvedena, nelze jí vytýkat, že neprovedla její vyčíslení.

250

Argumenty předložené Rakouskou republikou nemohou zpochybnit tento výklad čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Ani právní úprava, ani judikatura dovolávaná tímto členským státem totiž neumožňují prokázat existenci zásady, podle které by byla Komise povinna vyčíslit přesnou částku ekvivalentu dotace vyplývající z podpory před provedením přezkumu přiměřenosti podpory s přihlédnutím k tomuto ustanovení.

251

Zaprvé Rakouská republika zmiňuje článek 7 a článek 8 nařízení č. 651/2014, kterými se prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem na základě článků 107 a 108 SFEU, jakož i body 23 a 25 odůvodnění uvedeného nařízení. V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 7 tohoto nařízení stanoví pravidla pro výpočet intenzity podpory a způsobilých nákladů. Článek 8 téhož nařízení stanoví pravidlo o kumulaci, které je třeba dodržet při přezkumu otázky, zda jsou dodrženy prahové hodnoty oznámení stanovené v článku 4 dotčeného nařízení a nejvyšší intenzity podpor stanovené v kapitole III tohoto nařízení. Body 23 a 25 odůvodnění dotčeného nařízení se týkají obou těchto ustanovení. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, však nelze z těchto článků, ani z těchto bodů odůvodnění vyvodit, že pouze podpora, jejíž ekvivalent dotace byl vyčíslen na základě těchto pravidel, může být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Dané nařízení se totiž omezuje na stanovení standardizovaného přístupu pro blokové výjimky, ale nezavazuje Komisi v rámci individuálního posouzení prováděného přímo na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Tento argument je tudíž třeba odmítnout.

252

Zadruhé se Rakouská republika dovolává bodu 69 pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020. V tomto ohledu stačí uvést, že tento bod se omezuje na uvedení, že podpora v oblasti životního prostředí a energetiky se považuje za přiměřenou, pokud je částka podpory na jednoho příjemce omezena na minimum, které je k dosažení sledovaného cíle v oblasti ochrany životního prostředí nebo energetiky nezbytné. Z uvedeného bodu tedy nelze vyvodit, že v rámci přezkumu podpory s přihlédnutím k čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU je Komise povinna vyčíslit přesnou částku ekvivalentu dotace dotčeného opatření před provedením přezkumu jeho přiměřenosti. V každém případě je třeba uvést, že v napadeném rozhodnutí Komise přihlédla k cíli podpory jaderné energie, který nespadá mezi cíle uvedené v těchto pokynech.

253

Zatřetí, co se týče přílohy I části I nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. 2004, L 140, s. 1; Zvl. vyd. 08/04, s. 3), je třeba uvést, že tato obsahuje standardizovaný formulář pro oznamování státních podpor a že podle bodu 5 tohoto formuláře je v něm nutno uvést celkovou částku podpory. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, však z toho nelze vyvodit, že Komise není oprávněna prohlásit podporu za slučitelnou s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, pokud přesně nevyčíslila ekvivalent dotace vyplývající z tohoto opatření. Tento argument je tudíž třeba odmítnout.

254

Začtvrté se Rakouská republika dovolává článku 26 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9). V tomto ohledu stačí uvést, že se toto ustanovení omezuje na stanovení povinnosti členských států předložit Komisi výroční zprávy o všech existujících režimech podpory. Nelze z něj však vyvodit, že Komise není oprávněna rozhodnout o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, pokud nevyčíslila přesnou částku ekvivalentu dotace obsaženého v této podpoře. Tento argument je tudíž třeba odmítnout.

255

Zapáté na podporu svého argumentu, podle kterého je Komise povinna vyčíslit přesnou částku ekvivalentu dotace dotčených opatření, Rakouská republika tvrdí, že ze sdělení Komise o změně sdělení Komise o Pokynech EU k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí, o Pokynech k regionální státní podpoře na období 2014–2020, o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl, o Pokynech ke státní podpoře investic v rámci rizikového financování a o Pokynech ke státní podpoře letišť a leteckých společností (Úř. věst. 2014, C 198, s. 30) vyplývá, že za účelem zajištění průhlednosti jsou členské státy povinny u podpor překračujících 500000 eur zveřejnit jméno příjemce, částku a cíl podpory. V tomto ohledu stačí uvést, že z takové povinnosti členských států nelze vyvodit, že by byla Komise povinna vyčíslit přesnou částku ekvivalentu dotace dotčených opatření. Tento argument je tudíž třeba odmítnout.

256

Zašesté v rozsahu, v němž Rakouská republika uplatňuje, že z bodu 25 rozsudku ze dne 12. října 2000, Španělsko v. Komise (C‑480/98, EU:C:2000:559), vyplývá povinnost Komise určit skutečnou výši podpory, stačí konstatovat, že takový závěr z tohoto bodu nelze nijak vyvodit. V uvedeném bodě Soudní dvůr pouze připomněl, že žádné ustanovení práva Unie nevyžaduje, aby Komise, když nařídí navrácení podpory, jež byla prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem, určila přesnou částku podpory, která má být navrácena, ale že stačí, když rozhodnutí Komise obsahuje takové údaje, aby příjemce mohl bez větších problémů částku sám stanovit. Tento argument je tudíž třeba odmítnout.

257

S přihlédnutím k úvahám uvedeným v bodech 247 až 249 výše je třeba přezkoumat argumenty Rakouské republiky směřující k prokázání toho, že Komise dostatečně neurčila prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních.

258

V první fázi Rakouská republika tvrdí, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí nebyly dosud všechny podmínky dotčených opatření určeny. V druhé fázi stejně jako Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise dostatečně neurčila prvky podpory obsažené v jednotlivých dotčených opatřeních. V třetí fázi se dovolává toho, že Komise dostatečně nezohlednila náklady na nakládání s jaderným odpadem a na jeho skladování. Ve čtvrté fázi tvrdí, že Komise nepřihlédla k budoucím státním podporám.

259

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí nebyly všechny podmínky dotčených opatření dosud určeny a byly následně předmětem vyjednávání a dodatečných úprav.

260

Komise tyto argumenty zpochybňuje. Poukazuje zejména na to, že tento argument je nepřípustný, jelikož Rakouská republika neupřesnila informace, které chybějí.

261

Argumentace Komise, která vychází z nepřípustnosti argumentu Rakouské republiky, musí být odmítnuta.

262

Je totiž třeba konstatovat, že argument předložený Rakouskou republikou se týká především skutečnosti, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí Komise obdržela pouze hlavní ustanovení týkající se financování projektu Hinkley Point C, tak jak již byly dohodnuty stranami, a že neměla příležitost zkoumat ostatní parametry projektu (viz body 73 a 551 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

263

Pokud jde o opodstatněnost argumentu Rakouské republiky, je třeba připomenout, že podle čl. 108 odst. 3 SFEU musí být Komise včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory. Podpory tedy musí být oznámeny, když jsou ještě ve stadiu záměru, tedy před jejich provedením, a aby mohly být ještě upraveny v závislosti na případných připomínkách Komise.

264

V této souvislosti je rovněž třeba uvést, že jelikož čl. 108 odst. 3 SFEU neobsahuje žádné formální kritérium, je na každém členském státě, aby určil, v jakém stadiu legislativního nebo správního postupu se rozhodne předložit Komisi záměr podpory k posouzení, ovšem za podmínky, že tento záměr nebude uskutečněn před tím, než Komise prohlásí podporu za slučitelnou s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 1998, Waterleiding Maatschappij v. Komise, T‑188/95, EU:T:1998:217, bod 118).

265

V projednávané věci Komise přezkoumala záměr Hinkley Point C, tak jak byl oznámen Spojeným královstvím. V této souvislosti z bodů 73 a 551 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že uvedený orgán přezkoumal dotčená opatření s přihlédnutím k informaci od orgánů Spojeného království, podle které zbývající podmínky i konečné dokumenty financování budou obsahovat standardní ustanovení, jaká by pro podobný projekt požadoval každý investor. Z toho vyplývá, že schválení tímto orgánem se vztahuje pouze na prvky podpory, tak jak vyplývají z uvedeného záměru, který mu byl oznámen.

266

Pokud jde o riziko, na nějž poukazuje Rakouská republika, že obsah dotčených opatření může být ještě následně změněn, stačí připomenout, že schválení Komise se vztahuje výlučně na záměr, tak jak jí byl oznámen. Tudíž jakákoliv následná změna, která by mohla ovlivnit posouzení slučitelnosti podpory se společným trhem, bude muset být předmětem nového oznámení Komisi. V bodech 73 a 551 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vyzvala orgány Spojeného království, aby jí oznámily konečné dokumenty v případě, že by obsahovaly změnu opatření ve srovnání s těmi opatřeními, která jí byla předložena.

267

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argumentaci Rakouské republiky, která vychází v podstatě z toho, že byla ještě možná změna podmínek dotčených opatření.

268

V rámci pátého a osmého žalobního důvodu Rakouská republika uvádí argumenty směřující k prokázání toho, že Komise dostatečně neurčila prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních. Kromě toho Komise nepřihlédla ke kumulaci těchto opatření.

269

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika předkládá argumenty směřující k prokázání toho, že v napadeném rozhodnutí nebyly dostatečně určeny podmínky rozdílové smlouvy.

270

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že samotná skutečnost, že Komise v napadeném rozhodnutí nevyčíslila přesnou výši ekvivalentu dotace vyplývajícího z rozdílové smlouvy, nemůže prokázat, že se Komise dopustila pochybení (viz body 247 až 256 výše). V této souvislosti je třeba konstatovat, že s ohledem na fungování rozdílové smlouvy (viz body 5 a 6 výše) nebylo přesné vyčíslení částky ekvivalentu dotace vyplývajícího z této smlouvy v každém případě možné. Tato částka totiž závisí na vývoji referenční ceny, která odpovídá tržní ceně. Jedná se tedy o nejistou cenu, kterou lze obtížně určit předem.

271

Zadruhé je třeba přezkoumat, k jakým skutečnostem Komise přihlédla, když přezkoumala přiměřenost prvku podpory obsaženého v rozdílové smlouvě. V této souvislosti je třeba připomenout, že v bodě 9.3 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala existenci faktorů na trhu výroby a dodávek elektřiny, které bránily tomu, aby byly včas postaveny nové kapacity na výrobu jaderné energie. V bodě 2.1 uvedeného rozhodnutí Komise popisuje fungování rozdílové smlouvy, která má za následek stabilizaci cen. Poté v bodech 9.5.2 a 9.5.3.2 tohoto rozhodnutí přezkoumala, zda byla realizační cena přiměřená s přihlédnutím zejména k míře návratnosti, která byla použita pro stanovení této ceny. Na základě jí provedené analýzy si Komise vyžádala úpravy mechanismů dělení zisku.

272

Zatřetí, pokud jde o argumenty Rakouské republiky, je třeba konstatovat, že s výjimkou argumentu, který vychází z toho, že Komise nevyčíslila přesnou výši ekvivalentu dotace vyplývajícího z rozdílové smlouvy, který již byl přezkoumán v bodech 247 až 256 výše, tento členský stát nepředkládá žádný konkrétní argument, který by mohl prokázat, že na základě skutečností uvedených v bodě 271 výše nemohla Komise přezkoumat přiměřenost prvku podpory obsaženého v rozdílové smlouvě.

273

Začtvrté v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že Komise měla přezkoumat účinek zablokování vnitřního trhu s elektřinou a účinky dotčených opatření na ceny na tomto trhu, je třeba konstatovat, že tento členský stát nepředkládá žádný argument, který by mohl prokázat, že na základě skutečností, které měla Komise k dispozici, nemohla tyto účinky posoudit. Kromě toho v rozsahu, v němž tento argument směřuje ke zpochybnění závěru Komise ohledně přiměřenosti dotčených opatření, bude k tomuto argumentu přihlédnuto v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu, který se týká přezkumu zásady proporcionality.

274

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout rovněž argumenty směřující k prokázání toho, že podmínky rozdílové smlouvy nebyly dostatečně určeny.

275

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí opomněla určit výhody, jež mají být poskytnuty v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point.

276

V této souvislosti je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 6 výše, rozdílová smlouva stanoví, že společnost NNBG bude chráněna před určitými změnami právních předpisů a obdrží vyrovnání v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů a v důsledku okolností vyplývajících z pojištění jaderné odpovědnosti. V případě takového předčasného ukončení provozu budou moci jak investoři společnosti NNBG, tak Spojené království žádat převod společnosti NNBG na vládu Spojeného království a uvedeným investorům bude vyplaceno vyrovnání. Jak vyplývá z bodu 7 výše, dohoda s ministrem stanoví, že pokud v návaznosti na předčasné ukončení provozu z politických důvodů protistrana nesplní svou povinnost zaplatit vyrovnání investorům společnosti NNBG, uhradí investorům dohodnuté vyrovnání dotčený ministr.

277

Rovněž je třeba uvést, jak vyplývá z bodů 317 až 322 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že toto vyrovnání spočívá v odškodnění v případě, že došlo ke zbavení vlastnického práva na základě obecných zásad, o které se opírá právo Spojeného království a právo Unie. V uvedeném rozhodnutí má Komise za to, že zaplacení odškodnění, které je založeno na těchto základech a směřuje k zajištění toho, že situace investorů společnosti NNBG nebude změněna v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů, nepředstavuje státní podporu. Tedy jako prvek podpory určila pouze existenci konkrétní dohody, která osvobozuje společnost NNBG a její investory od jakýchkoli poplatků a časové ztráty, které by vynaložili na soudní nebo mimosoudní vymáhání svých práv vyplývajících z obecných zásad. Jinými slovy, výhoda určená Komisí se omezuje na zvláštní smluvní právo, které jim umožňuje obdržet rychlou a jistou platbu.

278

Zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, nemůže být Komisi vytýkáno, že nevyčíslila prvek dotace vyplývající z této konkrétní dohody. V této souvislosti je třeba uvést, že prvek dotace vyplývající z takové dohody je obtížně vyčíslitelný. Rovněž je třeba připomenout, že i když Komise nevyčíslila výhodu vyplývající z dohody s ministrem, zohlednila ji. Jak totiž vyplývá z bodů 337 a 479 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvedený orgán přihlédl k mechanismu vyrovnání pro případ změn právních předpisů zakládajících nárok na vyrovnání, když stanovil míru návratnosti a přiměřenou realizační cenu stanovenou pro rozdílovou smlouvu.

279

Zadruhé je skutečností, že Komisi nebyly známy v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí přesné podmínky mechanismu vyrovnání. Nicméně v této souvislosti je třeba připomenout, že v napadeném rozhodnutí se Komise omezuje na schválení záměru oznámeného Spojeným královstvím a podle informací od tohoto členského státu bylo cílem tohoto mechanismu zajistit investorům společnosti NNBG, že jejich situace nebude změněna v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů. V případě, že by se po přijetí napadeného rozhodnutí Spojené království rozhodlo vyplatit vyrovnání překračující částku, která by byla nezbytná k vyrovnání zbavení vlastnictví, by se tudíž jednalo o zvýhodnění, na které se nevztahuje napadené rozhodnutí, a proto by ho bylo třeba oznámit Komisi.

280

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že Komise dostatečně neurčila prvek podpory vyplývající z odškodnění, protože nepřezkoumala, zda odškodnění stanovené v rámci podpory v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point bylo určeno k náhradě nákladů na vyřazení z provozu, monitorování a ostatních podobných nákladů a neprovedla posouzení výhod vyplývajících z práva převodu.

281

V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že podle záměru, který Spojené království oznámilo Komisi, bylo cílem vyrovnání zajistit investorům společnosti NNBG, že v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů budou odškodněni v případě zbavení jejich vlastnictví. Z toho vyplývá, že v případě, že by byl předčasně ukončen provoz jaderné elektrárny Hinkley Point a společnost NNBG převedena na britský stát nebo by tento členský stát převzal náklady na vyřazení, monitorování a ostatní podobné náklady, bylo by třeba k tomu přihlédnout v rámci vyrovnání. V případě, že by tyto náklady nebyly dostatečně zohledněny při výpočtu vyrovnání, jednalo by se o podporu, kterou by Spojené království bylo povinno oznámit Komisi.

282

Tento argument musí být tedy odmítnut.

283

Začtvrté je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že v rámci přezkumu slučitelnosti dohody s ministrem s vnitřním trhem Komise nevzala v potaz, že z této dohody nebude mít prospěch společnost NNBG, ale její investoři, a právo převodu nebude přínosem pro společnost NNBG, ale pro její vlastníky. V této souvislosti je třeba připomenout, že se má za to, že dotčená opatření mají motivační účinek pro investice, že se tedy v první řadě týkala investorů společnosti NNBG, i když z právního hlediska některá práva byla postoupena společnosti NNBG. Tedy na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, Komise se v tomto ohledu nedopustila pochybení.

284

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argumenty Rakouské republiky, které vychází z toho, že v napadeném rozhodnutí Komise nedostatečně určila výhody, které mají být poskytnuty v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point.

285

V rámci pátého a osmého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že prvek podpory obsažený v úvěrové záruce nebyl Komisí dostatečně určen. Z důvodu nedostatečného určení tohoto opatření nemohl uvedený orgán provést náležitý přezkum přiměřenosti této záruky.

286

Úvodem je třeba připomenout přístup, který Komise přijala v napadeném rozhodnutí, pokud jde o úvěrovou záruku.

287

Jak vyplývá z bodu 7.8 napadeného rozhodnutí, Komise se domnívala, že rozdílová smlouva, dohoda s ministrem a úvěrová záruka byly propojeny, neboť všechna tato opatření byla nezbytná pro výstavbu Hinkley Point C. Konstatovala v něm rovněž, že tak, jak byla úvěrová záruka oznámena Spojeným královstvím, představuje uvedené opatření státní podporu.

288

V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k úvahám, které Komise rozvinula v bodě 9.5.1 napadeného rozhodnutí. V tomto bodě uvedla, že sazba poplatku za úvěrovou záruku, která byla původně oznámena Spojeným královstvím, byla nižší než tržní sazba, kterou by společnost NNBG musela zaplatit v případě, že by taková záruka byla poskytnuta na trhu.

289

V napadeném rozhodnutí však Komise neschválila úvěrovou záruku, tak jak jí byla původně oznámena Spojeným královstvím. Jak totiž vyplývá z bodu 9.5.3.1 uvedeného rozhodnutí a z popisu úvěrové záruky, kterou Komise prohlásila za slučitelnou s vnitřním trhem v bodě 2.2 tohoto rozhodnutí, schválení se týká úvěrové záruky s upravenou sazbou poplatku. Podle bodů 475 a 476 odůvodnění téhož rozhodnutí cílem této úpravy bylo omezit prvek podpory obsažený v úvěrové záruce na minimum.

290

V rámci bodu 9.5.3.1 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že kategorie rizika na úrovni ekvivalentu BB+ nebo Ba1, kterou Spojené království považovalo za vhodnou, neodrážela náležitým způsobem riziko, kterému podléhala úvěrová záruka. Podle ní bylo třeba riziku přiznat hodnocení BB nebo Ba a pro toto hodnocení měla být sazba poplatku za uvedenou záruku ve výši 250 základních bodů, navržená Spojeným královstvím, úpravou zvýšena na sazbu odpovídající tomuto hodnocení, a sice na úroveň 295 základních bodů. Tuto upravenou sazbu poplatku srovnala se sazbou poplatku ve výši 291 základních bodů, která odpovídá v průměru 102 swapům úvěrového selhání evropských podniků v kategorii rizika BB. Kromě toho srovnala sazbu poplatku ve výši 295 základních bodů s hodnotou mediánu ve výši 286 základních bodů u kategorie rizika BB a domnívala se, že ve srovnání s touto posledně uvedenou sazbou musí být sazba poplatku za takovou záruku zvýšena z důvodu účinku splatnosti, který určila.

291

V reakci na obavy Komise Spojené království zvýšilo sazbu poplatku za úvěrovou záruku z 250 na 295 základních bodů, aby poplatek odpovídal sazbě poplatku, který by společnost NNBG musela zaplatit na soukromém trhu za předpokladu, že by taková záruka byla na uvedeném trhu poskytnuta. Jak vyplývá z bodu 476 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvedený orgán se domníval, že tato úprava umožňuje omezit prvek podpory obsažený v uvedené záruce na minimum.

292

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že tyto úvahy jsou chybné. V první fázi Rakouská republika tvrdí, že Komise neměla konstatovat, že záměr výstavby a provozu Hinkley Point C byl zdravý projekt s relativně nízkou pravděpodobností selhání. V druhé fázi tvrdí, že Komise měla určit kategorii rizika úvěrové záruky bez zohlednění ostatních dotčených opatření. V třetí fázi stejně jako Lucemburské velkovévodství předkládá argumenty, které vychází z toho, že při posouzení úvěrové záruky Komise dostatečně nezohlednila kritéria stanovená ve sdělení o zárukách.

293

Rakouská republika tvrdí, že Komise neměla vycházet z úvahy, že záměr výstavby a provozu projektu Hinkley Point C je zdravý projekt s relativně nízkou pravděpodobností neúspěchu. Takový přístup je v rozporu s úvahami Komise založenými na existenci selhání trhu.

294

Komise se domnívá, že tyto argumenty musí být odmítnuty.

295

V tomto ohledu stačí uvést, že hodnocení BB nebo Ba, které bylo považováno Komisí za vhodné (viz bod 465 odůvodnění napadeného rozhodnutí), odpovídá vysoce rizikovým projektům, u nichž se nicméně jeví pravděpodobným obecně pozitivní výsledek.

296

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, Komise tedy nevycházela z úvahy, že projekt zahrnoval relativně nízkou pravděpodobnost selhání.

297

Tento argument Rakouské republiky je tudíž třeba odmítnout.

298

Rakouská republika tvrdí, že při posuzování úvěrové záruky Komise neměla zohlednit účinky ostatních dotčených opatření, ale měla vycházet ze svého zjištění obsaženého v bodě 390 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého by v případě neexistence státní podpory nedošlo k čistě komerčním investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

299

Komise se domnívá, že tyto argumenty musí být odmítnuty.

300

V tomto ohledu je třeba uvést, že nic nebránilo tomu, aby v rámci posouzení pravděpodobnosti rizika selhání projektu, které provedla za účelem stanovení sazby poplatku za úvěrovou záruku, který odpovídal sazbě, která by byla nabízena na trhu, Komise zohlednila účinky rozdílové smlouvy a dohody s ministrem. Tři dotčená opatření totiž tvoří jednotný celek a rozdílová smlouva a uvedená dohoda mají za cíl právě překonat překážky investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie zjištěné Komisí. Účinky těchto opatření, zejména tok příjmů zaručený rozdílovou smlouvou, byly přitom relevantními skutečnostmi pro analýzu pravděpodobnosti rizika selhání projektu. Naopak přístup navržený Rakouskou republikou, podle kterého by takové skutečnosti nebyly v rámci této analýzy zohledněny, by vedl k nepřiměřenému zohlednění rizika, které musí být vzato v úvahu při posouzení úvěrové záruky.

301

Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když zohlednila účinky rozdílové smlouvy při posouzení pravděpodobnosti selhání projektu, které provedla v rámci posuzování úvěrové záruky. Je tudíž třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise neměla přihlédnout k účinkům ostatních dotčených opatření při posouzení rizika selhání projektu za účelem stanovení vhodné sazby poplatku za záruku.

302

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předkládají argumenty, které vycházejí v podstatě z toho, že při posuzování úvěrové záruky Komise dostatečně nezohlednila určitá kritéria stanovená ve sdělení o zárukách. V této souvislosti uplatňují argumenty, které vychází z nedostatečného určení doby trvání záruky, nedostatečného určení výše maximálního krytí úvěru, z toho, že sazba poplatku za úvěrovou záruku nebyla dostatečně vysoká a z existence finančních obtíží, se kterými se potýkala společnost EDF.

303

Komise, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika a Rumunsko tvrdí, že tyto argumenty musejí být odmítnuty. V této souvislosti Komise zejména tvrdí, že v projednávané věci není sdělení o zárukách relevantní.

304

Úvodem je třeba připomenout, že v bodech 336 až 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že úvěrová záruka představuje státní podporu. V tomto ohledu zejména uvedla, že vzhledem k bezprecedentní povaze projektu, financování i záruky, pro kterou neexistují přesně srovnatelná referenční měřítka, a i za předpokladu, že by navýšená sazba poplatku za úvěrovou záruku snížila podporu na minimum, nelze cenu, kterou společnost NNBG platí za úvěrovou záruku, považovat za tržní cenu, neboť na trhu obdobný nástroj není ani by neměl být. Žádný z účastníků řízení tento závěr nezpochybňuje.

305

Je třeba rovněž připomenout, že jak vyplývá z bodů 463 až 477 odůvodnění napadeného rozhodnutí, za účelem zohlednění obav Komise týkajících se podcenění rizika souvisejícího s úvěrovou zárukou, Spojené království upravilo sazbu poplatku za uvedenou záruku na 295 základních bodů a Komise měla za to, že tato upravená sazba poplatku představuje řádný odhad hypotetické tržní sazby pro nástroj, který není na trhu nabízen.

306

Je třeba konstatovat, že svými argumenty, které vycházejí z nedodržení kritérií stanovených ve sdělení o zárukách, Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství směřují k prokázání toho, že úvaha Komise, podle které upravená sazba poplatku za úvěrovou záruku ve výši 295 základních bodů představuje řádný odhad hypotetické tržní sazby pro nástroj, který není na trhu nabízen, je stižena vadami. Tyto členské státy v podstatě poukazují na to, že při posouzení toho, zda uvedená sazba poplatku představovala řádný odhad, Komise nezohlednila kritéria, ke kterým by přihlížel investor v tržním hospodářství, a sice k neomezené době trvání uvedené záruky, k nadměrné výši maximálního krytí úvěru a k existenci finančních obtíží, se kterými se potýkala společnost EDF. Kromě toho tvrdí, že tato sazba poplatku nebyla dostatečně vysoká.

307

Je třeba rovněž uvést, že závěr Komise, že upravená sazba poplatku za úvěrovou záruku ve výši 295 základních bodů představuje řádný odhad hypotetické tržní sazby, je založen na úvaze, že hypotetický investor v tržním hospodářství by vyžadoval takovou sazbu poplatku, a že argumenty uváděné Lucemburským velkovévodstvím a Rakouskou republikou se snaží prokázat, že takový investor by zohlednil skutečnosti, které Komise nevzala v úvahu, a vyžadoval by vyšší sazbu poplatku.

308

Za těchto okolností, i kdyby se sdělení o zárukách nepoužilo v projednávané věci, jak tvrdí Komise, argumenty těchto členských států, které vycházejí z nedostatečného určení doby trvání záruky, z nedostatečného stanovení výše maximálního krytí úvěru, z toho, že sazba poplatku za úvěrovou záruku nebyla dostatečně vysoká, a z existence finančních obtíží, se kterými se potýkala společnost EDF, nelze považovat za irelevantní pouze proto, že na podporu svých tvrzení tyto státy uplatňují kritéria stanovená ve sdělení o zárukách.

309

Přitom bez ohledu na otázku, zda byla Komise v projednávané věci povinna zohlednit kritéria stanovená ve sdělení o zárukách, musí být argumenty předložené Lucemburským velkovévodstvím a Rakouskou republikou odmítnuty z následujících důvodů.

310

Rakouská republika tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že doba trvání úvěrové záruky nebyla stanovena. V této souvislosti tento členský stát odkazuje na kritérium uvedené v bodě 4.1 třetím pododstavci písm. b) sdělení o zárukách.

311

Komise má za to, že tento argument musí být odmítnut.

312

Úvodem je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 3.2 písm. b) sdělení o zárukách, jednou z podmínek požadovaných bodem 3 uvedeného sdělení k tomu, aby členský stát mohl konstatovat neexistenci zvýhodnění na základě tohoto sdělení, je, že dosah záruky musí být časově omezený. Kromě toho z bodu 4.1 písm. b) uvedeného sdělení vyplývá, že za účelem výpočtu ekvivalentu dotace obsaženého v záruce na základě tohoto sdělení musí být přihlédnuto k době trvání záruky. Z tohoto bodu rovněž vyplývá, že se Komise v zásadě domnívá, že záruky, které jsou neomezené, jsou neslučitelné s článkem 107 SFEU.

313

Pokud jde o argumenty předložené Rakouskou republikou, je třeba zaprvé odmítnout její tvrzení, podle kterého byla úvěrová záruka časově neomezená. V tomto ohledu stačí uvést, že z bodu 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tato záruka není neomezená, ale zajišťuje včasné splacení jistiny a úroků z podkladových dluhopisů. Je třeba rovněž uvést, že z bodu 432 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že u doby splatnosti zaručeného dluhu se očekává vážená průměrná životnost v délce 27,4 roku, přičemž doby splatnosti dluhopisů se pohybují od 8 do 41 let.

314

Zadruhé v rozsahu, v němž svými argumenty Rakouská republika tvrdí, že při určení upravené sazby poplatku za úvěrovou záruku ve výši 295 základních bodů Komise dostatečně nezohlednila dobu trvání uvedené záruky, je zaprvé třeba uvést, že v bodě 472 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že tato sazba poplatku zohledňuje zejména její obavy týkající se výjimečné dlouhé splatnosti dluhopisů, které mají být vydány. Zadruhé je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředkládá žádný jiný podobný argument, který by mohl zbavit věrohodnosti závěr Komise, podle kterého s ohledem na splatnost dluhopisů byla uvedená sazba poplatku stanovena tak, aby odrážela cenu, která by byla zaplacena ručitelem v tržním hospodářství.

315

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argument Rakouské republiky týkající se doby trvání záruky.

316

Rakouská republika tvrdí, že Komise nestanovila výši maximálního krytí úvěru. V této souvislosti odkazuje na bod 4.1 písm. c) sdělení o zárukách.

317

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

318

Úvodem je třeba uvést, že podle bodu 3.2 písm. c) sdělení o zárukách proto, aby členský stát mohl vyloučit existenci zvýhodnění podle bodu 3 tohoto sdělení, nesmí záruka v zásadě pokrývat více než 80 % nesplaceného úvěru nebo jiného finančního závazku. Z bodu 3.2 písm. c) uvedeného sdělení tak vyplývá, že se Komise domnívá, že je-li finanční závazek plně pokryt státní zárukou, je věřitel méně stimulován, aby řádně zhodnotil, zajistil a snížil riziko plynoucí z úvěrové operace, zejména aby řádně zhodnotil schopnost dlužníka splácet úvěr, a že je možné, že i stát-ručitel z důvodu nedostatku prostředků ne vždy zhodnotí riziko. Kromě toho bod 4.1 písm. c) téhož sdělení stanoví, že toto kritérium musí být zohledněno při výpočtu prvku podpory obsaženého v záruce.

319

Nicméně je třeba uvést, že podle bodu 3.2 písm. c) sdělení o zárukách se tato prahová hodnota nevztahuje na záruky pokrývající dluhové cenné papíry ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. 2004, L 390, s. 38), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/22/ES ze dne 11. března 2008, kterou se mění směrnice 2004/109 (Úř. věst. 2008, L 76, s. 50). Podle tohoto posledně uvedeného ustanovení jsou dluhovými cennými papíry dluhopisy nebo jiné formy převoditelných sekuritizovaných dluhů, s výjimkou cenných papírů rovnocenných akciím ve společnostech nebo cenných papírů, které by po převedení nebo po výkonu práv z nich vyplývajících vedly ke vzniku práva nabývat akcie či cenné papíry rovnocenné akciím.

320

Zaprvé je třeba konstatovat, že úvěrová záruka se vztahuje na cenné papíry, které byly vydány v souladu s podmínkami evropského programu cenných papírů ve střednědobém horizontu, a tedy na dluhové cenné papíry ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/109. Je tudíž třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že úvěrová záruka není v souladu s kritériem týkajícím se výše maximálního krytí úvěru, které je stanoveno v bodě 3.2 písm. c) a v bodě 4.1 písm. c) sdělení o zárukách.

321

Zadruhé v každém případě bod 3.2 písm. c) sdělení o zárukách nevylučuje, že v případě překročení prahové hodnoty 80 % lze vyloučit existenci zvýhodnění. Z tohoto bodu totiž vyplývá, že pokud není tato prahová hodnota dodržena, musí členský stát oznámit opatření a podložit své tvrzení, podle kterého dotčené opatření nepředstavuje státní podporu. Proto i kdyby byla skutečně tato prahová hodnota překročena, nestačí to ke konstatování, že závěr Komise, podle kterého upravená sazba poplatku za úvěrovou záruku ve výši 295 základních bodů odpovídala sazbě poplatku, kterou by požadoval ručitel v tržním hospodářství, je zjevně chybný.

322

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argument, který vychází z překročení prahové hodnoty uvedené v bodě 3.2 písm. c) a v bodě 4.1 třetím pododstavci písm. c) sdělení o zárukách.

323

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise měla zohlednit skutečnost, že společnost EDF, mateřská společnost společnosti NNBG, se potýká s finančními problémy. Domnívají se, že důkazy, které předložily během řízení před Tribunálem, umožňují tuto skutečnost prokázat. Podle těchto členských států může v mimořádných situacích prvek podpory v záruce dosáhnout stejné výše jako částka skutečně krytá zárukou. I kdyby tyto důkazy nebyly předloženy během správního řízení, měla Komise přihlédnout ke skutečnostem, na které tyto dokumenty odkazují. V této souvislosti tyto členské státy odkazují na bod 3.2 písm. a) a bod 4.1 písm. a) sdělení o zárukách.

324

Komise a Francouzská republika mají za to, že tyto argumenty musí být odmítnuty. V této souvislosti Komise tvrdí, že dokumenty, o které se opírají Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství, jí nebyly předloženy během správního řízení, a tudíž nebyla povinna zohlednit okolnost dovolávanou Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím.

325

Úvodem je třeba uvést, že podle bodu 3.2 písm. a) sdělení o zárukách je jednou z podmínek umožňujících členskému státu vyloučit existenci zvýhodnění na základě tohoto sdělení neexistence finančních obtíží dlužníka a podle bodu 4.1 písm. a) uvedeného sdělení musí být tato skutečnost zohledněna při výpočtu prvku podpory. Jak vyplývá z bodu 4.1 písm. a) druhého pododstavce, Komise se domnívá, že společnostem majícím potíže by případný tržní ručitel v okamžiku poskytnutí záruky účtoval vysokou prémii odpovídající očekávané míře pravděpodobnosti neplnění a je-li pravděpodobnost, že dlužník nebude schopen splatit půjčku zvláště vysoká, nemusí tato tržní sazba existovat a v mimořádných situacích může prvek podpory v záruce dosáhnout stejné výše jako částka skutečně krytá zárukou.

326

Zaprvé je třeba přezkoumat argument Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, který vychází z toho, že jelikož byla EDF podnikem v obtížích, měla mít Komise za to, že prvek podpory v úvěrové záruce dosahoval stejné výše jako částka skutečně krytá uvedenou zárukou.

327

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle bodu 9 pokynů Společenství ke státním podporám na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 2004, C 244, s. 2, dále jen „pokyny pro podniky v obtížích“), na které odkazuje sdělení o zárukách, je podnikem v obtížích podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníka/akcionářů či společníků nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by ji bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti.

328

Na podporu svého tvrzení, podle kterého byla společnost EDF ve finančních obtížích, předkládají Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství následující důkazy:

329

Zaprvé, pokud jde o článek, který byl zveřejněn dne 27. února 2011 na internetové stránce, je třeba konstatovat, že se týká finanční situace společnosti EDF a odkazuje na zadlužení této společnosti. Nicméně s ohledem na skutečnost, že uvádí, že uvedená společnost obdržela hodnocení „AA“ od ratingové agentury, nelze z něj vyvodit, že zadlužení dotčené společnosti dosáhlo takového stupně, že by v krátkodobém nebo střednědobém výhledu bylo předvídatelné ukončení podnikatelské činnosti. Toto hodnocení totiž odpovídá vysoké kvalitě a investici, která je v zásadě jistá.

330

Zadruhé, pokud jde o článek, který vyšel dne 8. dubna 2013 v novinách ve Spojeném království, lze z něj pouze vyvodit, že se původní partner společnosti EDF pro projekt Hinkley Point C přestal zabývat jadernou energií, a z důvodu dluhu společnosti EDF ve výši 39 miliard eur nebylo jisté, že tento podnik bude sám schopen tento projekt uskutečnit. Naopak z něj nelze vyvodit, že společnost EDF byla podnikem ve finančních obtížích ve smyslu bodu 9 pokynů pro podniky v obtížích.

331

Zatřetí, pokud jde o článek, který vyšel dne 1. března 2012 ve francouzských novinách, a články, které vyšly v německých hospodářských novinách ve dnech 26. února a 6. října 2014, je třeba uvést, že se netýkají společnosti EDF ale dotčené společnosti. V okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí byly přitom tato posledně uvedená společnost a společnost EDF odlišnými společnostmi a ani Rakouská republika, ani Lucemburské velkovévodství nepředložily skutečnosti, které by umožňovaly konstatovat, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí Komise věděla nebo měla vědět, že v budoucnosti bude společnost uvedená v daných článcích převzata částečně společností EDF. Naopak v této souvislosti je třeba uvést, že podle informací Komise, které nejsou Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím zpochybněny, memorandum o spolupráci o částečném převzetí dotčené společnosti společností EDF bylo podepsáno až dne 29. července 2015, tedy skutečně po 8. říjnu 2014, tedy datu přijetí napadeného rozhodnutí. Tyto články tudíž nemohou prokazovat existenci finančních obtíží společnosti EDF v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí. Tyto úvahy platí rovněž pro referenční dokumenty zveřejněné dotčenou společností v prvních čtvrtletích roku 2012, 2013 a 2014, jakož i pro článek zveřejněný na internetové stránce, jelikož obsahuje informace týkající se dotčené společnosti.

332

Začtvrté, pokud jde o články vydané ve francouzských novinách dne 5. června 2015 a ve dnech 17. a 18. února 2016, jakož i článek zveřejněný v hospodářských a finančních novinách ve Spojeném království dne 12. březnu 2016, je třeba konstatovat, že byly vydány až po přijetí napadeného rozhodnutí.

333

V této souvislosti je třeba připomenout, že legalita rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor se musí posuzovat v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala (rozsudek ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, ECLI:EU:C:1986:302, bod 16). V projednávané věci přitom Komise nemohla mít k dispozici tyto informace, neboť články uvedené v bodě 332 výše byly vydány až po přijetí napadeného rozhodnutí a nic ve spise nenaznačuje, že uvedený orgán mohl mít informace, které obsahovaly, před přijetím tohoto rozhodnutí.

334

V každém případě, i za předpokladu, že by Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předložily články uvedené v bodě 328 výše za účelem prokázání existence okolností, ke kterým došlo před přijetím napadeného rozhodnutí, nemohou prokazovat, že před tímto přijetím byla společnost EDF podnikem ve finančních obtížích ve smyslu bodu 9 pokynů pro podniky v obtížích. V rozsahu, v němž je totiž v těchto článcích učiněn odkaz na zrušení dotčené společnosti a na převzetí této společnosti společností EDF, je třeba připomenout, že k těmto událostem došlo po tomto přijetí (viz bod 331 výše). Kromě toho je třeba konstatovat, že z těchto článků nelze vyvodit, že před dotčeným přijetím dosáhlo zadlužení společnosti EDF takového rozsahu, že by vedlo v případě neexistence vnějšího zásahu v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř s určitostí k ukončení podnikatelské činnosti tohoto podniku.

335

Zapáté Rakouská republika tvrdí, že ze strany 5 zvláštní zprávy francouzského Účetního dvora o mezinárodní strategii společnosti EDF z listopadu 2015 vyplývá, že tato společnost se na konci roku 2009 nacházela v „situaci finanční nestability“ a ze strany 7 této zprávy vyplývá, že „finanční situace [uvedené společnosti byla] křehká, a dokonce za cenu nadměrného zadlužení“.

336

V tomto ohledu stačí uvést, že ze zvláštní zprávy francouzského Účetního dvora o mezinárodní strategii společnosti EDF z listopadu 2015 nelze vyvodit, že ke dni přijetí napadeného rozhodnutí byla společnost EDF podnikem ve finančních obtížích ve smyslu bodu 9 pokynů pro podniky v obtížích. Jednak totiž je na straně 5 uvedené zprávy uvedeno, že „na konci roku 2009 se společnost [EDF] nacházela v křehké finanční situaci“, ale dále je uvedeno, že „byl zahájen nový cyklus, který odpovídal období kontroly [ze strany Účetního dvora] a ve kterém dominovaly převody v celkové výši přibližně 13 [miliard eur]“. Kromě toho je třeba konstatovat, že výraz obsažený na straně 7 této zprávy, podle kterého „hlavní obavou státu jako akcionáře bylo, že skupina bude pokračovat ve výplatě značných dividend i přes křehkou finanční situaci a dokonce za cenu nadměrného zadlužení“, neprokazuje, že by zadlužení společnosti EDF vedlo v krátkodobém nebo střednědobém výhledu k ukončení její podnikatelské činnosti.

337

Zašesté, pokud jde o článek nezávislé organizace ze dne 13. prosince 2012, vyplývá z něj, že náklady na výstavbu jaderných elektráren Flamanville a Olkiluoto vzrostly. Především z napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že Komise tyto okolnosti zohlednila. Dále je třeba konstatovat, že z uvedeného článku nelze vyvodit, že společnost EDF nebo dotčená společnost byly ve finančních obtížích. Konečně, pokud jde o informace z tohoto článku týkající se dotčené společnosti, stačí odkázat na úvahy rozvinuté v bodě 331 výše. Tento článek tedy nemůže prokázat existenci zjevného pochybení Komise.

338

Důkazy předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím tedy nemohou prokázat, že společnost EDF byla ve finančních obtížích ve smyslu bodu 9 pokynů pro podniky v obtížích. Je tudíž třeba odmítnout argument těchto členských států, podle kterého z důvodu skutečnosti, že společnost EDF byla podnikem v obtížích, Komise měla konstatovat, že prvek podpory obsažený v úvěrové záruce dosahoval stejné výše jako částka skutečně krytá uvedenou zárukou.

339

Zadruhé v rozsahu, v němž argumenty předložené Rakouskou republiku a Lucemburským velkovévodstvím mají za cíl prokázat, že s ohledem na finanční situaci, ve které se nacházela společnost EDF, by investor v tržním hospodářství nesouhlasil se sazbou poplatku za úvěrovou záruku ve výši 295 základních bodů, stačí uvést, že tyto členské státy nepředložily podrobné argumenty, které by mohly prokazovat, že úvahy Komise rozvinuté v bodě 9.5.3.1 napadeného rozhodnutí nejsou věrohodné. Tyto členské státy zejména nepředkládají žádný argument, který by mohl prokazovat, že bylo zjevně chybné vycházet z hodnocení BB nebo Ba, ani žádný argument, který by mohl prokazovat, že zaprvé srovnání mezi průměrem 102 swapů úvěrového selhání evropských podniků v kategorii rizika BB a hodnotou mediánu ve výši 286 základních bodů pro uvedenou kategorii rizika, které Komise provedla, nebo zadruhé úprava sazby poplatku za uvedenou záruku ve výši 295 základních bodů, která byla provedena, aby bylo vyhověno obavám Komise (viz bod 290 výše), nebyly věrohodné.

340

V důsledku toho je třeba rovněž odmítnout argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, které vycházejí z toho, že Komise opomněla zohlednit kritéria stanovená v bodě 3.2 písm. a) a v bodě 4.1 písm. a) sdělení o zárukách, aniž je třeba se vyjádřit k argumentu Komise, podle něhož dokumenty předložené těmito členskými státy nebyly předloženy v průběhu správního řízení.

341

V replice Rakouská republika tvrdí, že na základě bodu 3.4 písm. f) šestého pododstavce sdělení o zárukách je riziková přirážka nejméně 400 základních bodů. Komise nevysvětlila, proč byla úvěrová záruka, u které byla stanovena upravená sazba poplatku ve výši 295 základních bodů, méně riziková.

342

Komise a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

343

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že kritérium uvedené v bodě 3.4 písm. f) šestého pododstavce sdělení o zárukách, na které je odkazováno v bodě 4.2 tohoto sdělení, se vztahuje pouze na systémy záruk, a nikoli na individuální záruky. Úvěrová záruka však nepředstavuje systém záruk ve smyslu bodu 1.3 písm. a) tohoto sdělení.

344

Zadruhé v každém případě je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, výše 400 základních bodů stanovená v bodě 3.4 písm. f) šestého pododstavce sdělení o zárukách se přímo netýká sazby poplatku za záruku. Jak totiž vyplývá z bodu 3.4 písm. f) uvedeného sdělení, prémie musí pokrývat obvyklá rizika spojená s poskytnutím záruky, administrativní náklady systému a roční odměnu za odpovídající kapitál. Normálně je tento kapitálový výnos tvořen rizikovou přirážkou, která může být zvýšena o bezrizikovou úrokovou míru. Výše 400 základních bodů uvedená v bodě 3.4 písm. f) šestého pododstavce tohoto sdělení se přitom týká pouze normální rizikové přirážky za kapitál, která musí být zahrnuta do záruční prémie účtované příjemcům. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, nelze sazbu poplatku srovnávat přímo se sazbou ve výši 400 základních bodů stanovenou v uvedeném bodě.

345

Zatřetí jen pro úplnost je třeba uvést, že bod 3.4 písm. f) šestý pododstavec sdělení o zárukách se omezuje na upřesnění jednoho prvku metodiky umožňující členským státům stanovit sazbu poplatku odpovídající sazbě, kterou by požadoval ručitel v tržním hospodářství. Tento bod však nijak nebrání, aby namísto použití této metodiky Komise použila odlišný přístup pro stanovení této sazby a použila jako referenční bod sazby poplatku požadované ručiteli v tržním hospodářství u srovnatelných projektů a upravila tyto sazby s přihlédnutím ke zvláštnostem dotčeného projektu. Tento bod tedy nebrání přístupu, který Komise použila v projednávané věci (viz bod 290 výše).

346

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout rovněž argument, který vychází z toho, že Komise nezohlednila metodu výpočtu uvedenou v bodě 3.4 písm. f) šestém pododstavci a v bodě 4.2 sdělení o zárukách.

347

Argumenty předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, které vycházejí z nedodržení kritérií stanovených ve sdělení o zárukách, nemohou tedy prokázat existenci zjevného pochybení postihujícího úvahy Komise obsažené v bodech 475 a 476 napadeného rozhodnutí, podle nichž upravená sazba poplatku za úvěrovou záruku ve výši 295 základních bodů odpovídá sazbě, kterou by společnost NNBG musela zaplatit v případě, že by taková záruka byla nabízena na trhu.

348

Proto je třeba tyto argumenty odmítnout, aniž je třeba rozhodnout o otázce, zda byla Komise v projednávaném případě povinna zohlednit kritéria stanovená ve sdělení o zárukách.

349

Všechny argumenty týkající se úvěrové záruky je tedy třeba odmítnout.

350

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Komise nezohlednila zásadu kumulace, která vyžaduje, aby všechna dotčená opatření byla určitelná v plném rozsahu.

351

V tomto ohledu zaprvé v rozsahu, v němž tímto argumentem Rakouská republika tvrdí, že Komise byla povinna vypočítat přesnou výši ekvivalentu dotace dotčených opatření nebo že dostatečně neurčila prvek podpory obsažený v jednotlivých dotčených opatření, je třeba tento argument odmítnout s odkazem na body 247 až 349 výše.

352

Zadruhé v rozsahu, v němž tímto argumentem Rakouská republika tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila kumulativní účinek třech dotčených opatření, je třeba uvést, že tento argument se týká existence nadměrného vyrovnání. Bude k němu tedy přihlédnuto v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu, který se týká přiměřenosti dotčených opatření.

353

Tento argument tedy musí být tedy odmítnut a spolu s ním i všechny argumenty směřující k prokázání toho, že prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních nebyly dostatečně určeny.

354

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že v napadeném rozhodnutí Komise nedostatečně stanovila náklady na nakládání s jaderným odpadem a na jeho skladování.

355

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že podpora prohlášená Komisí za slučitelnou se týká pouze rozdílové smlouvy, dohody s ministrem a úvěrové záruky. Naopak napadené rozhodnutí se netýká případné státní podpory poskytnuté Spojeným královstvím ke krytí nákladů na nakládání s jaderným odpadem a na jeho skladování.

356

Zadruhé je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 461 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v rámci svého posouzení dotčených opatření vzala Komise v úvahu informace o nákladech týkajících se nakládání s jaderným odpadem a s jeho skladováním, které byly obsaženy ve finančním modelu pro Hinkley Point C. Jak totiž Komise správně tvrdí, jelikož se jednalo o náklady, jež mají být uhrazeny provozovatelem elektrárny, bylo třeba je zohlednit v rámci výpočtu nezbytné míry návratnosti za účelem vytvoření dostatečného motivačního účinku.

357

Zatřetí je třeba konstatovat, že v bodech 460 a 461 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise připomněla výslovně, že každá další podpora týkající se nákladů na nakládání s jaderným odpadem nebo na jeho skladování, která nebyla zahrnuta do dotčených opatření, musí být oznámena samostatně.

358

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že Komise jednala v souladu se zásadami připomenutými v bodech 263 až 266 výše. Je třeba tudíž odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise dostatečně neurčila náklady na nakládání s jaderným odpadem a na jeho skladování.

359

Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že dne 20. července 2015, tedy po vydání napadeného rozhodnutí, oznámilo Spojené království metodu tvorby cen u smluv o převodu jaderného odpadu, a že rozhodnutím ze dne 9. října 2015 ve věci SA.34962, Waste Contract for New Nuclear Power Stations (Úř. věst. 2016, C 161, s. 1), Komise kvalifikovala tuto metodu jako státní podporu a prohlásila ji za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Tyto skutečnosti nastaly totiž po přijetí napadeného rozhodnutí a nemohou tedy zpochybnit jeho legalitu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2014, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, T‑533/10, EU:T:2014:629, bod 75). Kromě toho v případě, že by se Rakouská republika domnívala, že podpora schválená rozhodnutím ze dne 9. října 2015 neměla být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, měla uplatnit tyto argumenty v rámci žaloby týkající se tohoto rozhodnutí. Naopak takové argumenty nejsou relevantní v rámci projednávané žaloby, jejímž předmětem je návrh na zrušení napadeného rozhodnutí, které se netýká této metody tvorby cen.

360

V rámci pátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že v budoucnu mohou být ve prospěch Hinkley Point C případně poskytnuty další podpory ve formě veřejné záruky.

361

Pokud jde o tento argument, stačí uvést, že odkazuje na skutečnosti, ke kterým by mohlo dojít po datu přijetí napadeného rozhodnutí, a tedy nemohou zpochybnit jeho legalitu (viz bod 359 výše). V každém případě v rozsahu, v němž se Rakouská republika domnívá, že jakákoliv další podpora není slučitelná s vnitřním trhem, nelze k těmto argumentům přihlédnout v rámci projednávané žaloby, která se týká pouze návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí, které se vztahuje k dotčeným opatřením.

362

Je tedy třeba odmítnout všechny argumenty směřující k prokázání toho, že prvky podpory obsažené v dotčených opatřeních nebyly dostatečně určeny.

363

Pokud jde o argumenty Rakouské republiky, které vycházejí z porušení povinnosti uvést odůvodnění, které předkládá v rámci čtvrté části devátého žalobního důvodu, stačí uvést, že jsou založeny na chybném předpokladu, podle kterého byla Komise povinna dotčená opatření více určit. Tyto argumenty je tedy třeba odmítnout.

364

Argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že metoda použitá Komisí k určení prvku podpory obsaženého v úvěrové záruce je nesrozumitelná, musí být rovněž odmítnut. Jak již totiž bylo uvedeno v bodech 285 až 349 výše, z napadeného rozhodnutí dostatečně jasně vyplývá, že Komise upravila podmínky úvěrové záruky oznámené Spojeným královstvím tak, aby byl prvek podpory obsažený v této záruce omezen na minimum.

365

Argumenty, které se týkají porušení povinnosti uvést odůvodnění, tak musí být rovněž odmítnuty.

366

Proto je třeba zamítnout pátý a osmý žalobní důvod, jakož i čtvrtou část devátého žalobního důvodu, s výhradou přezkumu argumentu, který vychází z účinku uzamčení vnitřního trhu s elektřinou a z účinků dotčených opatření na ceny na tomto trhu (viz bod 273 výše) a argumentu, který vychází z toho, že Komise dostatečně nezohlednila kumulativní účinek tří dotčených opatření (viz bod 352 výše), k nimž bude přihlédnuto v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu.

367

Šestý žalobní důvod, druhá výtka třetí části a šestá část devátého žalobního důvodu se týkají úvah Komise v bodech 9.5 a 9.6 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterých dotčená opatření byla v souladu se zásadou proporcionality. V bodě 548 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise konstatovala, že s výhradou úpravy sazby poplatku za úvěrovou záruku na 295 základních bodů a změny mechanismů dělení zisku, narušení hospodářské soutěže vyplývající z uvedení elektrárny Hinkley Point C do provozu jsou omezena na nezbytné minimum a vyvážena kladnými účinky opatření.

368

Nejprve je třeba přezkoumat šestý žalobní důvod, jehož cílem je prokázat existenci pochybení týkajících se přezkumu přiměřenosti dotčených opatření. Poté bude přezkoumána druhá výtka třetí části a šestá část devátého žalobního důvodu, které vycházejí zejména z nedostatečného odůvodnění.

369

Na podporu šestého žalobního důvodu Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že úvahy Komise v bodech 9.5 a 9.6 napadeného rozhodnutí jsou stiženy zjevnými pochybeními.

370

V této souvislosti je úvodem třeba připomenout, že k tomu, aby byla podpora slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí být opatření podpory přiměřená a nezbytná pro dosažení sledovaného cíle veřejného zájmu. Narušení podmínek obchodu a narušení hospodářské soutěže, která podpory způsobují, nesmí být kromě toho nepřiměřené ve vztahu ke kladným účinkům, které z nich vyplývají (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, EU:T:1998:140, body 282 a 283, a ze dne 26. února 2015, Francie v. Komise, T‑135/12, nezveřejněný, EU:T:2015:116, bod 60).

371

Je třeba rovněž připomenout, že jak již bylo uvedeno v bodech 79 až 128 výše, nejen že Spojené království bylo oprávněno si zvolit jadernou technologii jako zdroj energie, který tvoří součást jeho skladby zdrojů energie, ale s ohledem na čl. 2 písm. c) a čl. 192 první pododstavec Smlouvy o Euratomu bylo rovněž oprávněno stanovit výstavbu nových kapacit na výrobu jaderné energie jako cíl veřejného zájmu ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

372

Pokud jde o rozsah přezkumu, který je Tribunál povinen provést v této souvislosti, je třeba uvést, že Komise má v rámci použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU širokou posuzovací pravomoc (viz body 160 a 161 výše).

373

S přihlédnutím k těmto úvahám je třeba zkoumat argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství vznesené na podporu šestého žalobního důvodu, které se skládají ze tří částí, z nichž první se týká vhodnosti dotčených opatření, druhá jejich nezbytnosti a třetí porovnání významu kladných a záporných účinků těchto opatření.

374

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že na rozdíl od toho, co konstatovala Komise, nebyla dotčená opatření vhodná k dosažení cíle spočívajícího v zabezpečení dodávek, ani cíle diverzifikace dodavatelů elektřiny ani cíle v oblasti snižování emisí uhlíku.

375

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že dotčená opatření nejsou vhodná ke zlepšení bezpečnosti dodávek a k dosažení diverzifikace dodavatelů elektřiny.

376

Rakouská republika rovněž tvrdí, pokud jde o bezpečnost dodávek, že jaderná energie neposkytuje žádnou výhodu ve srovnání s jinými ekologičtějšími a levnějšími zdroji energie. Členské státy jsou především závislé na dovozech, pokud jde o uranovou rudu. Dále jsou jaderné elektrárny velmi citlivé na zvyšování teploty z důvodu jejich zvýšených potřeb studené vody. Kromě toho malé decentralizované elektrárny jsou méně nákladné a lze je rychleji uvést do provozu a jejich provoz ukončit, což umožňuje mnohem větší odezvu na poptávku po elektřině, která se rychle vyvíjí. Mimoto poruchu v malé elektrárně lze mnohem lépe zvládnout než poruchu v jaderné elektrárně. Navíc v jednotlivých scénářích, které Komise zamýšlela, nepřihlédla k plánu propojení, jehož cílem je zejména začlenit obnovitelné zdroje energie a budoucí technický vývoj. Navíc podle Rakouské republiky dojde v budoucnu ve Spojeném království ke značnému navýšení kapacit na výrobu elektřiny. Konečně se Komise dostatečně nezabývala možností vyřešit případné výpadky v zásobování využitím různých opatření v oblasti energetické účinnosti.

377

Rakouská republika dále tvrdí, že dotčená opatření nepřispívají k diverzifikaci dodavatelů elektřiny, ale mají opačný účinek. Rozšíření jaderné elektrárny Hinkley Point by omezilo veřejné prostředky, silně snížilo rozpočet na obnovitelné zdroje energie a zabránilo by uskutečnění projektů provozování a rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Uvedená opatření by tak přispěla k přetrvávání jaderné energie na úkor obnovitelných zdrojů, a tudíž k zachování stávající skladby energetického mixu, který se vyznačuje významným podílem jaderné energie. Tato opatření jsou proto v rozporu s údajně sledovaným cílem diverzifikace dodavatelů elektřiny.

378

Zadruhé Rakouská republika uvádí, že dotčená opatření nejsou vhodná k dosažení cíle spočívajícího ve snižování emisí uhlíku. Jaderná energie se jeví zásadně dražší než například větrná energie nebo vodní energie. Podle Rakouské republiky, pokud by uvedená opatření byla věnována těmto způsobům výroby elektřiny, byly by emise uhlíku sníženy více.

379

Komise, Česká republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

380

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 9.2 napadeného rozhodnutí Komise určila podporu jaderné energie, a konkrétně vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, jako cíl veřejného zájmu sledovaný dotčenými opatřeními. Jak bylo uvedeno v rámci přezkumu čtvrtého žalobního důvodu, nepředložily Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství argumenty, které by mohly tento závěr zpochybnit.

381

Je třeba přitom konstatovat, že argumenty předložené Rakouskou republikou se omezují na zpochybnění vhodnosti dotčených opatření, pokud jde o sledování dalších cílů, jako je zlepšení bezpečnosti dodávek, diverzifikace dodavatelů a snižování emisí uhlíku. Naopak jejich cílem není zpochybnit vhodnost těchto opatření, pokud jde o cíl společného zájmu stanovený Spojeným královstvím, a sice vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie, který Komise zohlednila. Z toho vyplývá, že tyto argumenty předložené Rakouskou republikou nemohou zpochybnit opodstatněnost úvah Komise týkajících se vhodnosti uvedených opatření. Musí být tedy v této souvislosti odmítnuty jako neúčinné.

382

Je nicméně třeba konstatovat, že některé z argumentů předložených Rakouskou republikou se v podstatě týkají porovnání významu kladných a záporných účinků dotčených opatření provedeného Komisí v napadeném rozhodnutí. Tyto argumenty budou zohledněny v rámci přezkumu třetí části šestého žalobního důvodu, který se týká tohoto porovnání významu.

383

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že dotčená opatření překračují meze toho, co je nezbytné pro uskutečnění cílů spočívajících ve zlepšení bezpečnosti dodávek, diverzifikace dodavatelů a ve snižování emisí uhlíku, a způsobují tak nadměrné narušení hospodářské soutěže. Mechanismus podpory rozdílové smlouvy, který umožňuje investovat díky zaručené základní ceně do kapacit na výrobu jaderné energie, může ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na energetickém trhu Spojeného království. Zejména Hinkley Point C bude motivována vyrábět, i když budou ceny elektřiny záporné. To bude mít záporné účinky na uvedený trh ve formě poruch a znevýhodní alternativní dodavatele elektřiny. Výrobci energie z obnovitelných zdrojů by byli vytlačeni z trhu, jelikož nedisponují ustanoveními podobnými těm, která jsou obsažena v rozdílové smlouvě.

384

V této souvislosti zaprvé Rakouská republika tvrdí, že zvýšení nabídky elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách v návaznosti na jejich dotaci ovlivní křivku nabídky v jejich prospěch, způsobí poruchy na energetickém trhu a může vést k vytlačení technologií, které by mohly stabilizovat sítě, zejména plynové elektrárny, z trhu. Podle Rakouské republiky to naruší tvorbu účinné kombinace kapacit na výrobu založené na flexibilních plynových elektrárnách, ve spojení s nepravidelnou větrnou energií tím, že provoz a údržba rostoucího počtu plynových elektráren přestane být návratná. Domnívá se totiž, že plynové elektrárny budou vystaveny nejzávažnějším obtížím, aby zůstaly na trhu, v roce 2030, zatímco dotované jaderné elektrárny, jako je Hinkley Point C, budou generovat vyšší míru pokrytí díky podporám, které jsou jim poskytovány, a budou motivovány dodávat elektřinu do sítě neuváženě během fází, kdy je do sítě již dodávána elektřina pocházející z obnovitelných zdrojů energie. To naruší bezpečnost dodávek z důvodu předvídatelného poklesu flexibilních výrobních kapacit.

385

Zadruhé Rakouská republika uvádí, že na rozdíl od toho, co se domnívá Komise, dotčená opatření nemají motivační účinek vhodný pro uskutečnění investic. S přihlédnutím k dopadům uvedených opatření není motivační účinek, který uvedený orgán předkládá ve prospěch příjemce, vhodný k dosažení sledovaného cíle. Tato opatření vytvářejí chybné motivační struktury pro výrobu elektrické energie, které mohou dokonce za určitých podmínek narušit bezpečnost dodávek namísto jejího zajištění. Mimoto může dojít k narušením trhu a k poruchám a tyto mohou mít dopad jak na vnitrostátní, tak na evropský energetický trh. Podpora jaderné energie především vede k potenciální nadměrné kapacitě neflexibilní výroby. Na základě mechanismu dotace v případě záporných cen společnost bude NNBG jakožto provozovatelka Hinkley Point C hospodářsky motivována nikoliv snížit množství vyrobené elektřiny v případě nadměrné nabídky, ale naopak pokračovat ve výrobě elektřiny za účelem dodávky do sítě bez ohledu na situaci v síti. To bude mít za následek to, že výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné parky, které má Spojené království ambici rozvíjet, budou nuceni uměle snížit své dodávky proto, aby nebyla narušena stabilita sítě. Podle Rakouské republiky se tito výrobci stáhnou z trhu, budou muset zaplatit záporné ceny za svou výrobu a ztratí dotace nebo možnost případné dotace získat. Hinkley Point C bude dále přispívat přímo k tomu, aby se scénář záporných cen stal ještě pravděpodobnějším. Vzhledem k tomu, že jaderná elektrárna má v každém případě, se státní podporou nebo bez ní, pouze omezené možnosti reakce na tržní ceny, poptávkové špičky a na všechno, co může narušit stabilitu sítě, elektrárna dotovaná prostřednictvím rozdílové smlouvy tak specifičtěji přispěje k zápornému ovlivnění tržních podmínek pro konkurenční technologie a při využití vysokých dotací bude moci vytlačit z trhu technologie, které mají nižší marginální náklady. Konečně Rakouská republika dodává, že cena elektřiny za megawatt/hodinu vyrobené Hinkley Point C bude dvakrát vyšší než cena v současné době nabízená na trhu.

386

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že dotčená opatření nadměrně znevýhodňují ostatní technologie. Na rozdíl od úvah Komise nemohou být jiné technologie podpořeny podobně rozdílovými smlouvami. Podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podléhají stanoveným, velmi striktním kritériím, jasně vymezeným nařízením č. 651/2014 a pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020. Uvedená opatření, a zejména rozdílová smlouva přitom nesplňují žádnou z těchto podmínek. Tato opatření naopak způsobují dokonce vytlačení výrobců obnovitelné energie, jelikož nemohou získat podpory srovnatelné s podporami ve prospěch provozovatelů jaderných elektráren. Mimoto taková opatření umožňují společnosti NNBG využít dotace bez ohledu na situaci sítě, zatímco například větrné parky musí dát přednost při svých dodávkách elektřiny, a tedy při své možnosti využít případné dotace stabilitě sítě.

387

Komise, Česká republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

388

Úvodem je třeba uvést, že argumenty, kterých se Rakouská republika dovolává, se v zásadě skládají ze třech výtek, z nichž první vychází z toho, že dotčená opatření nejsou nezbytná k dosažení cílů spočívajících ve zlepšení bezpečnosti dodávek, diverzifikaci dodavatelů a ve snižování emisí uhlíku, druhá z toho, že by byly dostačující menší elektrárny, a třetí, která vychází z toho, že Komise dostatečně neposoudila riziko nadměrného vyrovnání.

389

Zaprvé je třeba přezkoumat argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že dotčená opatření nejsou nezbytná k dosažení cílů spočívajících ve zlepšení bezpečnosti dodávek, diverzifikaci dodavatelů a ve snižování emisí uhlíku.

390

V tomto ohledu stačí připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí zohlednila cíl veřejného zájmu týkající se vybudování nových kapacit na výrobu jaderné energie (viz bod 380 výše). Proto argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, které vycházejí z toho, že dotčená opatření nejsou nezbytná k dosažení cílů spočívajících ve zlepšení bezpečnosti dodávek, diverzifikaci dodavatelů a ve snižování emisí uhlíku, nemohou zpochybnit opodstatněnost úvah Komise. Musí být tedy odmítnuty.

391

Zadruhé je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že menší, potenciálně modulární, elektrárny by byly dostačující, neboť by tyto elektrárny mohly být rychleji uvedeny do provozu a porucha takového zařízení je snadněji řešitelná, než kdyby k ní došlo v Hinkley Point. V rozsahu, v němž se tento argument týká jiných než jaderných elektráren, stačí totiž připomenout, že takové elektrárny nejsou vhodné k dosažení cíle podpory jaderné energie, sledovaného dotčenými opatřeními. Ve zbývající části stačí konstatovat, že Rakouská republika neuvádí důvody, proč by výstavba několika menších jaderných elektráren, které by měly vyrobit stejné množství jaderné energie pro základní spotřebu jako Hinkley Point C, mohla mít omezenější vliv na podmínky obchodu a na hospodářskou soutěž než výstavba uvedené elektrárny.

392

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila skutečnost, že Spojené království stanovilo tři opatření, u nichž je již individuální částka mimořádně vysoká. V napadeném rozhodnutí se uvedený orgán omezil na odůvodnění každého z prvků samostatně, avšak nepřihlédl k jejich kumulativnímu účinku. Tento argument a argument předložený v rámci pátého žalobního důvodu, podle kterých Komise nezohlednila kumulativní účinek dotčených opatření (viz bod 352 výše), se překrývají. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k argumentu předloženému v rámci prvního žalobního důvodu, podle kterého není nutné „imunizovat“ provozovatele Hinkley Point C (viz bod 196 výše).

393

Zaprvé je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že se Komise omezila na přezkum dotčených opatření jednotlivě, ale nevzala v úvahu jejich kumulativní účinek. Z bodu 337 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že se Komise domnívala, že tato opatření byla propojená. Z bodů 407 a 479 odůvodnění uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že v rámci přezkumu přiměřenosti uvedených opatření Komise toto propojení zohlednila. V uvedených bodech odůvodnění totiž Komise konstatovala, že míry návratnosti, na základě kterého byla vypočtena realizační cena u rozdílové smlouvy, byly v souladu s celkovým souborem souvisejících opatření. Dohoda s ministrem a úvěrová záruka jsou přitom součástí těchto opatření. Z toho vyplývá, že při posouzení nezbytnosti prvku podpory obsaženého v rozdílové smlouvě Komise zohlednila prvky podpory obsažené v ostatních dvou opatřeních.

394

Zadruhé je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředkládá žádný podrobný argument, který by mohl prokázat, že prvky podpory obsažené v jednotlivých dotčených opatřeních jsou nadměrné v porovnání s cílem motivovat k rozhodnutí o investici do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

395

Nejprve, pokud jde o úvěrovou záruku, je třeba připomenout, že Komise požadovala, aby výše poplatku za ni byla pozměněna s cílem snížit prvek podpory obsažený v záruce na minimum. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že přezkum osmého žalobního důvodu neprokázal zjevná pochybení Komise v tomto ohledu (viz body 285 až 349 výše).

396

Dále, pokud jde o dohodu s ministrem, je třeba připomenout, že v ní obsažený prvek podpory se omezuje na smluvní právo, které v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point z politických důvodů, osvobozuje investory společnosti NNBG od jakýchkoli poplatků a časové ztráty, které by vyplývaly z žalob na základě jejich práv vyplývajících z obecných zásad upravujících vyrovnání v případě zbavení vlastnického práva (viz bod 277 výše).

397

Pokud jde o argument Rakouské republiky, podle kterého nebylo nutné „imunizovat“ společnost NNBG a její investory před jakýmkoliv právním rizikem, je třeba uvést, že dotčená opatření nechrání společnost NNBG před jakýmkoliv rizikem, ale že je zejména vystavena riziku spojenému s prodlením při výstavbě nebo neúplnou výstavbou Hinkley Point C, s rizikem nízkého výkonu, jakož i s rizikem slabého výsledku. Kromě toho s ohledem na cíl sledovaný uvedenými opatřeními, který spočívá ve vytvoření motivačního účinku pro investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie, nelze považovat za zjevně chybné, že byl použit nástroj, jako je dohoda s ministrem, aby pokrýval rizika, kterým jsou takové investice vystaveny, za účelem snížení výše realizační ceny zaručené rozdílovou smlouvou.

398

Pokud jde konečně o rozdílovou smlouvu, je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředložila žádný podrobný argument, který by mohl prokázat, že úvaha Komise, podle které realizační cena nepřekračovala částku, která byla nezbytná k rozhodnutí o investici do Hinkley Point C, byla zjevně chybná. V této souvislosti je třeba připomenout, že realizační cena byla stanovena s přihlédnutím k mírám návratnosti a že v bodech 9.5.3.2 a 9.5.3.3 napadeného rozhodnutí se Komise domnívala, že s výhradou změny mechanismů rozdělení zisku byly tyto míry návratnosti v souladu s mírami návratnosti, které by měl moci dosáhnout projekt velikosti srovnatelné s výstavbou Hinkley Point C, a vyznačující se srovnatelnou mírou nejistoty. Rakouská republika přitom nepředkládá žádný argument, který by mohl prokázat, že tyto úvahy jsou stiženy vadou spočívající ve zjevně nesprávných posouzeních.

399

Z toho vyplývá, že všechny argumenty, které mají zpochybnit nezbytnost dotčených opatření, je třeba odmítnout.

400

Nicméně v této souvislosti Rakouská republika uvádí rovněž argumenty, které se týkají porovnání významu kladných a záporných účinků dotčených opatření. Tyto argumenty budou zohledněny v rámci třetí části projednávaného žalobního důvodu, která se týká tohoto porovnání.

401

Třetí část se týká závěru Komise v bodech 547 a 548 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého je s ohledem na úpravu sazby poplatku za úvěrovou záruku a závazky přijaté společností EDF riziko narušení hospodářské soutěže způsobené dotčenými opatřeními omezený, a je vyváženo kladnými účinky těchto opatření.

402

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tento závěr zpochybňují. Podle těchto členských států jsou nevýhody, které vyplývají z dotčených opatření, nepřiměřené v porovnání s výhodami, které přinášejí. Rakouská republika tvrdí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nejsou případné výhody vyplývající z uvedených opatření porovnatelné s nevýhodami, které z nich vyplývají, jako zejména narušení hospodářské soutěže na úkor ostatních výrobců elektřiny a vytvoření značných poruch na trhu s elektřinou. Zaprvé Komise opomněla přihlédnout k záporným účinkům těchto opatření pro ostatní výrobce elektřiny, zejména ke značným záporným účinkům pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Navíc taková opatření vytváří motivační účinky, které způsobí poruchy. Zadruhé v rámci porovnání významu Komise opomněla některé zásadní aspekty, které jdou rovněž proti schválení těchto opatření. Zaprvé účinky na trh s elektřinou nebyly dostatečně zanalyzovány. Zadruhé napadené rozhodnutí má váhu precedentu pro řadu jaderných zařízení, která jsou plánována, ale která nejsou v současné době budována, protože bez státní podpory nejsou návratná. Zatřetí nebyly dostatečně vzaty v úvahu značné důsledky pro spotřebitele. Pouhá skutečnost, že v napadeném rozhodnutí nebyla vůbec prostudována alternativní řešení pro pokrytí budoucích energetických potřeb Spojeného království, umožňuje dospět k závěru, že došlo k nedostatečnému zohlednění blahobytu spotřebitelů. Liberalizované odvětví, jako je odvětví elektřiny, musí v zásadě moci fungovat bez podstatné veřejné podpory. Výše opatření, která budou muset nést daňoví poplatníci ve Spojeném království, je tedy o to překvapivější. Začtvrté nebyly dostatečně vzaty v úvahu účinky na životní prostředí, pokud jde zejména o skladování odpadů, které se týkají rovněž spotřebitele a daňového poplatníka.

403

Komise, Česká republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

404

Argumenty předložené Rakouskou republikou lze rozdělit do čtyř skupin. První skupina argumentů má za cíl zpochybnit kladné účinky dotčených opatření, které Komise zohlednila. Druhá skupina argumentů se týká závěru Komise, podle kterého jsou narušení hospodářské soutěže způsobená uvedenými opatřeními omezená. Třetí skupina argumentů se týká porovnání významu kladných a záporných účinků těchto opatření, které bylo provedeno Komisí. Čtvrtá skupina argumentů vychází z toho, že Komise nezohlednila skutečnosti, které byly relevantní.

405

Zaprvé, pokud jde o kladné účinky dotčených opatření přijaté Komisí, je třeba uvést, že z bodů 2 až 11 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyplývá, že uvedená opatření jsou součástí souboru opatření v oblasti energetické politiky přijatých Spojeným královstvím v rámci reformy trhu s elektřinou. Cílem této strategie je zabezpečit bezpečnost dodávek, diverzifikace zdrojů a snižování emisí uhlíku. Jak vyplývá z bodů 199, 404 a 508 až 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí, mezi roky 2021 a 2030 bude Spojené království potřebovat nové kapacity na výrobu elektřiny schopné dodat přibližně 60 gigawattů. S ohledem na plány ukončení provozu stávajících jaderných a uhelných elektráren má výstavba Hinkley Point C za cíl omezit propad podílu jaderné energie na celkových potřebách elektřiny. Podle zjištění Komise není možné zaplnit budoucí nedostatek výrobních kapacit způsobený zvýšením poptávky a ukončením provozu stávajících jaderných a uhelných elektráren pouze využitím obnovitelných zdrojů energie. V této souvislosti Komise přihlédla ke skutečnosti, že jaderná energie představuje způsob dodávek elektřiny pro základní spotřebu, tedy trvalou formu výroby energie, která není nestálá oproti četným technologiím výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Uvedla rovněž, že nahrazení výkonu, který by měl být pokrýt projekt Hinkley Point C, odpovídá 14 gigawattům výkonu větrných elektráren z kapacit na pevnině nebo 11 gigawattům výkonu větrných elektráren na moři, a domnívala se, že je nerealistické očekávat, že by taková kapacita byla ve stejné době vybudována.

406

Zadruhé je třeba uvést, že jestliže vhodnost a nezbytnost dotčených opatření musí být posuzována s přihlédnutím k cíli veřejného zájmu spočívajícímu ve vytvoření nových kapacit na výrobu jaderné energie, v rámci porovnání významu výhod a nevýhod uvedených opatření je třeba přihlédnout ke všem kladným účinkům vyvolaným takovými novými kapacitami.

407

Zatřetí, pokud jde o argumenty předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, včetně argumentů předložených na podporu první a druhé části šestého žalobního důvodu (viz body 382 a 398 výše), je třeba konstatovat, že tyto členské státy v podstatě předkládají sedm výtek směřujících ke zpochybnění úvah Komise týkajících se kladných účinků dotčených opatření. Zaprvé Rakouská republika předkládá argumenty směřující ke zpochybnění existence budoucího nedostatku kapacit na výrobu elektřiny ve Spojeném království. Zadruhé tvrdí, že koncept základního zatížení představuje anachronismus. Zatřetí stejně jako Lucemburské velkovévodství tvrdí, že pokud jde o jadernou energii, bezpečnost dodávek uranové rudy není zaručena. Začtvrté uvádí, že jaderné elektrárny jsou citlivé na zvyšování teploty. Zapáté se dovolává důsledků poruchy v jaderné elektrárně Hinkley Point. Zašesté Lucemburské velkovévodství zpochybňuje úvahu Komise, podle které je jaderná energie zdroj s nízkými emisemi uhlíku. Zasedmé Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že výstavba Hinkley Point C nebude dokončena včas.

408

Rakouská republika tvrdí, že zjištění Komise týkající se existence budoucího nedostatku kapacit na výrobu elektřiny je zjevně chybné. V této souvislosti tvrdí, že v rámci jednotlivých scénářů, které Komise přezkoumala, nezohlednila změny trhu s elektřinou vyplývající z takových opatření, jako jsou chytré měřiče, chytré sítě, chytré domy a kapacity pro uchovávání energie. Podle Rakouské republiky Komise ani dostatečně nezohlednila možnost dovozu elektřiny z jiných členských států a vyhlídku na značné navýšení kapacit na výrobu elektřiny ve Spojeném království.

409

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že, pokud jde o existenci budoucího nedostatku kapacit na výrobu elektřiny, Komise přihlédla k odhadům provedeným Spojeným královstvím. Jak vyplývá z bodů 250 až 258 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, v rámci těchto odhadů tento členský stát přihlédl ke zvýšení jiných kapacit na výrobu elektřiny, než jsou kapacity na výrobu jaderné energie, k opatřením energetické účinnosti a k možnosti dovážet elektřinu z jiných členských států prostřednictvím propojení. Z bodů 259 až 263 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení sice vyplývá, že v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí měla Komise pochybnosti ohledně analýzy provedené Spojeným královstvím. Nicméně zejména z bodu 510 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že po důkladném přezkumu Komise uznala potřebu identifikovanou Spojeným královstvím z hlediska nových kapacit na výrobu elektřiny schopných dodat 60 gigawattů mezi roky 2021 až 2030. Z toho vyplývá, že je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, podle kterého Komise nezohlednila budoucí rozvoj trhu s elektřinou.

410

Zadruhé, pokud jde o argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že ze zprávy Komise nadepsané „Investment perspectives in the electricity market“ (Perspektivy investování do trhu s elektřinou) z července 2015 vyplývá, že se kapacity na výrobu elektřiny ve Spojeném království zvýší, je třeba připomenout, že legalita rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor se musí posuzovat v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala (rozsudek ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, EU:C:1986:302, bod 16). V projednávané věci přitom byla zpráva, o kterou se Rakouská republika opírá, zveřejněna až po přijetí napadeného rozhodnutí a nic ve spisu nenaznačuje, že uvedený orgán mohl disponovat informacemi, které uvedená zpráva obsahovala, před přijetím tohoto rozhodnutí. V každém případě pouhý argument, podle kterého se kapacity na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a tedy nepravidelné kapacity, ve Spojeném království zvýšily, nemůže zbavit věrohodnosti úvahy Komise, podle kterých z důvodu zvýšení poptávky a ukončení provozu stávajících jaderných a uhelných elektráren bude Spojené království čelit nedostatku výrobních kapacit na elektřinu.

411

Všechny argumenty Rakouské republiky, jejichž cílem je zpochybnit zjištění Komise o existenci budoucího nedostatku kapacit na výrobu elektřiny, musí být tudíž odmítnuty.

412

Rakouská republika tvrdí, že koncept vysokého zatížení pro základní spotřebu je překonaný. Je třeba dát přednost malým flexibilním elektrárnám.

413

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že v bodě 404 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že nepravidelná povaha mnoha technologií v oblasti obnovitelných zdrojů těmto technologiím neumožňuje být vhodnou alternativou technologie pro základní spotřebu, jako je jaderná energie, že nahrazení kapacity, které by měl projekt Hinkley Point C pokrýt, odpovídá kapacitám 14 GW výkonu větrných elektráren z kapacit na pevnině nebo 11 GW výkonu větrných elektráren na moři, a že jejich zajištění je v daném časovém rámci, jako je rámec stanovený pro výstavbu Hinkley Point C, nerealistické.

414

Zadruhé je třeba přezkoumat, zda argumenty předložené Rakouskou republikou mohou zbavit tyto úvahy věrohodnosti.

415

Zaprvé Rakouská republika předkládá rozhovor ze dne 11. září 2015 s generálním ředitelem podniku, který spravuje zejména přenosové sítě elektrické energie ve Spojeném království. Tvrdí, že z tohoto rozhovoru vyplývá, že názor na využívání velkých jaderných elektráren je překonán.

416

V tomto ohledu je jednak třeba uvést, že dotčený rozhovor byl uskutečněn až po přijetí napadeného rozhodnutí a že tedy nemůže zpochybnit jeho legalitu (viz bod 410 výše). To platí tím spíše, že některé z vizí generálního ředitele podniku, který spravuje zejména přenosové sítě elektrické energie ve Spojeném království, které jsou v rozhovoru uvedeny, zohledňují události, ke kterým došlo v průběhu roku 2015, tedy po přijetí napadeného rozhodnutí.

417

V každém případě je třeba konstatovat, že v dotčeném rozhovoru není zpochybněna potřeba jaderné energie jako spolehlivého zdroje výroby elektřiny. Jestliže je v tomto rozhovoru zpochybněna potřeba zatížení pro základní spotřebu pro spotřebitele na základě odhadu, podle kterého si spotřebitel bude sám vyrábět elektřinu, je v něm rovněž uvedeno, že není známo, s jakou rychlostí k tomuto rozvoji dojde. Mimoto není zpochybněno, že zatížení pro základní spotřebu zůstane významné u podnikových zákazníků. Navíc je třeba uvést, že podle jiného odhadu vyplývajícího z uvedeného rozhovoru se poptávka po elektřině během 20 let zvýší. S ohledem na tyto úvahy a s přihlédnutím k právu Spojeného království zvolit si mezi jednotlivými druhy energie, jakož i obecnou skladbu svých energetických dodávek, a k širokému prostoru pro volné uvážení, který má v tomto ohledu (viz bod 372 výše), je třeba dospět k závěru, že dotčený rozhovor nemůže prokázat, že úvahy Komise uvedené v bodě 413 výše jsou stiženy zjevným pochybením.

418

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že v budoucnu poroste potřeba flexibilních zdrojů oproti potřebě základního zatížení, přičemž se odvolává na zprávu Komise nadepsanou „Investment perspectives in the electricity market“ (Perspektivy investování do trhu s elektřinou). V tomto ohledu stačí připomenout, že z důvodů uvedených v bodě 410 výše nemůže tato zpráva zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí. V každém případě tento argument nemůže zpochybnit věrohodnosti zjištění Komise, podle kterých nebylo realistické očekávat, že ve stejném časovém rámci jako je rámec stanovený pro výstavbu Hinkley Point C bude moci být vybudován dostatek flexibilních nízkouhlíkových kapacit na výrobu elektřiny.

419

Zatřetí Rakouská republika uvádí, že z článku nadepsaného „Will the U. S. EVER Need to Build Another Coal přitom Nuclear Power Plant?“, zveřejněného dne 22. dubna 2009 v americkém časopise vyplývá, že předseda Federální komise USA pro regulaci energetiky má za to, že koncept zatížení pro základní spotřebu je anachronismus.

420

V tomto ohledu stačí uvést, že i když z tohoto článku vyplývá, že předseda Federální komise USA pro regulaci energetiky se domníval, že v budoucnu se koncept zatížení pro základní spotřebu může stát anachronickým, je třeba konstatovat, že z uvedeného článku rovněž vyplývá, že tento názor není ani zdaleka sdílen jednomyslně a že se jiní odborníci domnívali, že jaderná energie bude nadále v budoucnu hrát důležitou úlohu. S ohledem na široký prostor pro volné uvážení, který má Spojené království, pokud jde o stanovení svého energetického mixu, ani tento článek tedy nemůže prokázat, že úvahy Komise shrnuté v bodě 413 výše jsou zjevně chybné.

421

Je tudíž třeba rovněž odmítnout argumenty Rakouské republiky, které vycházejí z toho, že koncept zatížení pro základní spotřebu je překonaný.

422

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že známé zásoby uranové rudy nejsou neomezené. Kromě toho jaderné palivo musí být z velké části dováženo ze zemí, jejichž politická situace není stabilní.

423

Zaprvé je třeba přezkoumat, zda argument, který vychází z omezené povahy známých zásob uranové rudy, může zpochybnit věrohodnost úvah Komise o výhodách plynoucích z dotčených opatření.

424

V tomto ohledu je třeba jednak uvést, že z bodu 383 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že očekávaná doba provozu Hinkley Point C je 60 let. Kromě toho podle shrnutí „červené knihy“ zveřejněné Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které Komise předložila, jsou zásoby uranové rudy dostatečné pro následujících 150 let. Z toho vyplývá, že argument, který vyplývá z omezené povahy zásob, nemůže zbavit úvahy Komise věrohodnosti.

425

Tento závěr není zpochybněn argumentem Rakouské republiky, podle kterého ze strany 10 jaderného ukázkového programu Komise ze dne 4. října 2007, COM(2007) 565 final vyplývá, že známé zásoby uranové rudy, které jsou rozumně zajištěny a využitelné za konkurenceschopné ceny, mohou pokrýt potřeby jaderného průmyslu po dobu přinejmenším 85 let při stávající úrovni spotřeby.

426

Zaprvé je třeba konstatovat, že tento indikativní program odkazuje na odhad uvedený v předchozí verzi „červené knihy“ uvedené v bodě 423 výše, kdežto odhad 150 let vyplývá z novější verze této knihy.

427

Zadruhé a v každém případě i za předpokladu, že by známé zásoby uranové rudy, které jsou rozumně zajištěny a využitelné za konkurenceschopné ceny, mohly pokrýt potřeby jaderného průmyslu po dobu pouze 85 let při stávající úrovni spotřeby, překračuje tato doba očekávanou dobu provozu Hinkley Point C a Rakouská republika nepředložila podrobné důkazy, které by mohly prokázat, že rozvoj jaderné energie bude takový, že známé zásoby uranové rudy budou před koncem této doby vyčerpány.

428

Zatřetí v této souvislosti je třeba vzít v úvahu také možnost využití již použitého paliva nebo paliva pocházejícího z vyřazených jaderných zbraní. Pokud jde o tuto možnost, Rakouská republika se omezuje na tvrzení, že ze strany 18 výroční zprávy Zásobovací agentury Euratomu z roku 2014 vyplývá, že členské státy zajišťují pouze 21 % kapacit pro přepracování, což není dostačující pro naplnění potřeb Unie. V tomto ohledu však stačí uvést, že ze strany 18 a 33 tohoto dokumentu vyplývá, že na světové úrovni existuje nadměrná kapacita pro zpracování a potřeby výrobců elektřiny z Unie jsou v krátkodobém a střednědobém horizontu řádně pokryty.

429

Argument, který vychází z omezené povahy zásob uranové rudy, tedy nemůže prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení, kterým by byly stiženy úvahy Komise.

430

Zadruhé, pokud jde o argument, který vychází z toho, že je Unie vysoce závislá na dovozu jaderného paliva ze třetích států, je třeba připomenout zmíněnou možnost přepracování již použitých paliv nebo paliv pocházejících z vyřazených jaderných zbraní a existenci uranových dolů na území Unie, i když je jejich velikost velmi omezená.

431

Kromě toho skutečnost, že velká část uranové rudy je dovážena ze třetích států, nemůže sama o sobě prokazovat, že Hinkley Point C nebude moci dosáhnout plánované výroby elektřiny.

432

Rakouská republika nicméně tvrdí, že uvedené dovozy pocházejí z velké části ze zemí, v nichž je nestabilní politická situace.

433

V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že část dodávek pochází z Kanady a z Austrálie a že Rakouská republika nepředkládá argumenty směřující ke zpochybnění stabilní politické situace v těchto zemích.

434

Zadruhé podle informací Komise, která odkazuje na stranu 2 jaderného ukázkového programu ze dne 13. listopadu 2008, COM(2008) 776 final, se zásoby uranu nacházejí v geopoliticky stabilních oblastech a jsou velmi rozptýlené, což může umenšit riziko, že případné problémy v jedné nebo více z těchto oblastí způsobí nedostatek uranu pro členské státy. Rakouská republika nepředkládá podrobné argumenty, které mohou tyto informace zpochybnit.

435

Zatřetí v této souvislosti je rovněž třeba vzít v úvahu informace Komise, které jsou potvrzeny na stranách 4 a 11 sdělení Komise o jaderném ukázkovém programu ze dne 4. října 2007, podle kterých jsou evropské podniky spoluvlastníky dolů ve třetích státech a byly uzavřeny mezinárodní dohody usnadňující obchod s jadernými materiály a technologiemi s Australským společenstvím, Kanadou, Spojenými státy americkými, Japonskem a Kazachstánem.

436

Začtvrté je třeba připomenout, že závislost na pohonných hmotách dovezených ze třetích států není specifickým rysem pro jadernou energii, ale existuje i v jiných technologií, jako jsou plynové elektrárny.

437

Argument Rakouské republiky, který vychází ze skutečnosti, že velmi značná část uranové rudy musí být dovážena ze třetích států, rovněž nemůže zbavit věrohodnosti úvahy Komise týkající se kladných účinků dotčených opatření.

438

Všechny argumenty týkající se zásob uranové rudy je tudíž třeba odmítnout.

439

Konečně, pokud jde o argument, který vychází z toho, že Komise neměla upřednostňovat dovoz uranových rud ze třetích států oproti dovozu elektřiny z jiných členských států, je třeba konstatovat, že se tento argument týká porovnání významu výhod a nevýhod dotčených opatření. Bude k němu tedy přihlédnuto v rámci přezkumu tohoto porovnání.

440

Rakouská republika tvrdí, že jaderné elektrárny jsou velmi citlivé na zvyšování teploty z důvodu jejich zvýšené potřeby studené vody. Při vlnách horka musí být proto jaderné elektrárny odstaveny.

441

Zaprvé je třeba uvést, že Rakouská republika nepředkládá žádný důkaz, který by mohl prokázat, že za normálních klimatických podmínek jsou jaderné elektrárny obzvláště citlivé na počasí na rozdíl od obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná nebo sluneční energie.

442

Zadruhé je třeba přezkoumat, zda může argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že vlny horka mohou ovlivnit provoz jaderných elektráren, zbavit věrohodnosti úvahy Komise shrnuté v bodě 405 výše.

443

Rakouská republika tvrdí, že citlivost jaderných elektráren na vlny horka vyplývá z dokumentu nadepsaného „Nuclear Free Local Authorities briefing“ ze dne 9. prosince 2014.

444

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že podle tohoto dokumentu je hlavním důvodem nedostatečné spolehlivosti některých jaderných reaktorů skutečnost, že se jedná o stárnoucí reaktory, jejichž datum ukončení provozu bylo překročeno. Výstavba Hinkley Point C má však jednak právě nahradit stárnoucí jaderné reaktory. Kromě toho je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředkládá žádný argument, který by mohl prokazovat, že Hinkley Point C, která bude umístěna v Somersetu na pobřeží Spojeného království, bude obzvláště vystavena vlnám horka a mít problémy s ochlazováním.

445

V každém případě je třeba konstatovat, že i v případě, že za výjimečných okolností bude provoz Hinkley Point C ovlivněn vlnou horka, nemůže to zpochybnit jako takové kapacity na výrobu elektřiny vyplývající z výstavby uvedeného bloku, které Komise zohlednila v rámci svých úvah shrnutých v bodě 405 výše. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k argumentu Komise, podle kterého vlny horka mají za následek zvýšení výkonu solární energie a že existuje určitý vyrovnávací účinek, který může vyrovnat případné důsledky příliš vysokých teplot na výrobu jaderné energie.

446

S ohledem na tyto úvahy je třeba dospět k závěru, že argument, který vychází z účinků vln horka, nemůže prokázat, že úvahy Komise týkající se kladných účinků dotčených opatření jsou stiženy zjevnými pochybeními.

447

Rakouská republika se dovolává komplikací, které mohou být způsobeny poruchou v jaderné elektrárně, a konkrétněji poruchou v elektrárně tak velké, jako je budoucí jaderná elektrárna Hinkley Point.

448

V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že podle informací Komise bude výroba v jaderné elektrárně Hinkley Point zajišťována několika bloky jaderných elektráren využívajících různé technologie, což umožní plánovat práce údržby tak, aby bylo zachováno zatížení pro základní spotřebu, a že Rakouská republika nepředložila argumenty, které by mohly tyto informace zpochybnit.

449

Zadruhé je třeba konstatovat, že pouhá skutečnost, že provoz jaderné elektrárny Hinkley Point C může být ovlivněn příležitostnými poruchami, nemůže zpochybnit jako takové kapacity na výrobu elektřiny vyplývající z uvedeného bloku, které Komise zohlednila v rámci svých úvah shrnutých v bodě 405 výše.

450

Z toho vyplývá, že argument, který vychází z možných důsledků výpadků, nemůže zbavit věrohodnosti úvahy Komise o výhodách plynoucích z dotčených opatření.

451

Lucemburské velkovévodství tvrdí, že úvaha Komise, podle které je jaderná energie technologií nízkouhlíkovou, je zjevně chybná. Jaderná technologie způsobuje značné emise uhlíku z důvodu uhlíku emitovaného při těžbě a zpracování uranové rudy a při výstavbě a vyřazování z provozu jaderných elektráren.

452

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí neoznačila snižování emisí uhlíku jako cíl veřejného zájmu, který by mohl odůvodnit samostatně dotčená opatření. Nicméně, jak již bylo uvedeno v bodě 405 výše, v rámci porovnání významu výhod a nevýhod dotčených opatření přihlédla ke skutečnosti, že tato opatření byla součástí celkové strategie Spojeného království za účelem reformy jeho trhu s elektřinou, jejímž cílem bylo zejména snižování emisí uhlíku. Za těchto okolností je třeba přezkoumat, zda argumenty předložené Lucemburským velkovévodstvím mohou prokázat, že úvaha, podle které jsou dotčená opatření součástí této celkové strategie, je stižena vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení.

453

Lucemburské velkovévodství v podstatě zakládá své argumenty, podle kterých jaderná technologie není nízkouhlíkovou technologií, na studii zveřejněné v roce 2008 v časopise, která je nadepsána „Valuing the greenhouse gas emissions from nuclear power“.

454

Zaprvé, pokud jde o obsah dotčené studie, je třeba konstatovat, že z ní nijak nevyplývá, že by jaderná energie byla energií s vysokými emisemi uhlíku. Naopak, jak správně uvádí Komise, vyplývá z ní, že průměr emisí uhlíku emitovaných kapacitami na výrobu jaderné energie je 66 g ekvivalentu uhlíku ve srovnání s emisemi solární energie a energie z biomasy, které dosahují mezi 13 g a 41 g ekvivalentu uhlíku, zatímco fosilní paliva, jako je zemní plyn, ropa, motorová nafta a uhlí, dosahují mezi 443 g a 1050 g ekvivalentu uhlíku.

455

Zadruhé je třeba uvést, že Komise poukazuje na to, že se v budoucnu průměr emisí uhlíku z kapacit na výrobu jaderné energie sníží. Uhlíková intenzita pocházející ze spotřeby elektrické energie nutné pro těžbu surovin, výstavbu jaderné elektrárny a její vyřazení z provozu se může snížit z důvodu skutečnosti, že tato elektřina je přinejmenším částečně nahrazována elektřinou, které emise uhlíku neemituje či je emituje méně. Tyto argumenty nebyly Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím zpochybněny.

456

Zatřetí je třeba uvést, že Komise předkládá jinou studii, která pochází z roku 2012 a ve které jsou analyzovány jednotlivé studie, které mají srovnatelný předmět jako studie, kterou předložilo Lucemburské velkovévodství. Je přitom třeba konstatovat, že ze strany 90 této jiné studie, která je o čtyři roky novější než studie předložená tímto členským státem, vyplývá, že podle vědecké nauky představují emise uhlíku emitované jadernou energií pouze zlomek emisí, které jsou emitovány při používání fosilních zdrojů pro výrobu elektřiny, a jsou srovnatelné s emisemi emitovanými obnovitelnými technologiemi.

457

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že argumenty předložené Lucemburským velkovévodstvím nemohou prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že výstavba Hinkley Point C je součástí celkové strategie Spojeného království za účelem reformy jeho trhu s elektřinou, jejímž cílem je zejména dosáhnout cíle spočívajícího ve snižování emisí uhlíku.

458

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství rovněž tvrdí, že Hinkley Point C bude dokončena a v provozu značně později, než vyvstane nedostatek dodávek předvídaný Spojeným královstvím.

459

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že pokud společnost NNBG nedodrží stanovený harmonogram, riskuje, že ztratí výhody z rozdílové smlouvy, a je tudíž motivována tento časový harmonogram dodržet.

460

Zadruhé v každém případě je třeba uvést, že uvedení Hinkley Point C do provozu je stanoveno na rok 2023. I v případě, že by ke skutečnému uvedení do provozu došlo po tomto datu, není vyloučeno, že by mohlo přispět k uspokojení potřeb nových kapacit na výrobu elektřiny schopných dodat 60 gigawattů určených Spojeným královstvím pro období mezi roky 2021 a 2030.

461

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout rovněž argument, který vychází z prodlení v dokončení výstavby Hinkley Point C.

462

Je tudíž třeba dospět k závěru, že žádný z argumentů předložených Rakouskou republikou nemůže zpochybnit úvahy Komise týkající se kladných účinků dotčených opatření.

463

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předkládají argumenty s cílem prokázat, že závěr Komise, že narušení hospodářské soutěže způsobená dotčenými opatření jsou omezená, je stižen vadou spočívající ve zjevně nesprávných právních posouzeních. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit argumenty předložené v rámci první a druhé části šestého žalobního důvodu (viz body 382 a 398 výše), argument, který vychází z ovlivnění podmínek obchodu mezi členskými státy (viz bod 125 výše), jakož i argument, který vychází z účinku uzamčení vnitřního trhu a z účinků dotčených opatření na ceny na tomto trhu, které byly předloženy v rámci pátého žalobního důvodu (viz bod 273 výše).

464

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že dotčená opatření vyvolávají záporné účinky na vnitřním trhu a zvláště na energetickém trhu.

465

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 7.9 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že dotčená opatření mohou narušit hospodářskou soutěž, pokud jde o výrobu a dodávky elektrické energie a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Rovněž se domnívala, že uvedená opatření by mohla potenciálně narušit investiční rozhodnutí a vytlačit alternativní investice. Kromě toho v rámci svého přezkumu v bodě 9.6 uvedeného rozhodnutí určila některé záporné účinky těchto opatření z hlediska narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Nicméně v bodě 548 odůvodnění tohoto rozhodnutí dospěla k závěru, že narušení hospodářské soutěže vyplývající z uvedení elektrárny Hinkley Point C do provozu jsou omezena na nezbytné minimum a jsou vyvážena kladnými účinky opatření. Tento závěr se zakládá zejména na přezkumu, který provedla v rámci bodů 9.6.1 až 9.6.5 téhož rozhodnutí.

466

V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že v bodě 9.6.1 napadeného rozhodnutí Komise přezkoumala narušení investic, která budou způsobena dotčenými opatřeními a jejich dopad na obchodní toky. V bodě 511 odůvodnění uvedeného rozhodnutí dospěla k závěru, že uvedená opatření mají na obchodní toky, ceny a investice pouze nevýznamný dopad. Tento závěr je založen na třech úvahách v uvedeném bodě, jakož i na úvaze obsažené v bodě 403 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

467

Zaprvé v bodech 503 a 505 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že rozsáhlé používání rozdílových smluv může významně narušit nebo zcela odstranit úlohu cen jakožto investičních signálů, a v konečném důsledku vést k cenové regulaci výroby elektřiny na úrovních zvolených vládou. Rozdílové smlouvy požadují, aby výrobci prodávali na trh, a tím chrání některé z pobídek, které platí pro nepodporované subjekty trhu. Komise nicméně uvedla, že tyto pobídky jsou však zachovány zejména na provozní úrovni, a nikoli na úrovni investičních rozhodnutí, která budou pravděpodobně určována stabilitou příjmů a jistotou vyplývající z rozdílové smlouvy. V každém případě jsou narušení trhu v důsledku rozdílové smlouvy na provozní úrovni velmi omezená u výrobců jaderné energie, pro které jsou typické nízké marginální provozní náklady, a kteří budou tudíž pravděpodobně prodávat na trhu bez ohledu na cenovou hladinu a budou se pohybovat na počátečních pozicích křivky nabídky.

468

Zadruhé v bodech 506 až 508 odůvodnění napadeného rozhodnutí, z hlediska propojovacího vedení a směru a intenzity obchodních toků analýza Komise konstatovala, že výstavba Hinkley Point C bude mít minimální dopad na velkoobchodní ceny ve Spojeném království. V této souvislosti uvedla, že provedené modelování naznačuje, že ceny ve Spojeném království se v důsledku provozu elektrárny Hinkley Point C sníží o méně než 0,5 %, což bude znamenat kumulativní a celkové snížení příjmů z propojovacích vedení o méně než 1,7 % do roku 2030. Tento výsledek vyplývá ze skutečnosti, že i když budou mezní náklady na elektřinu vyrobenou v Hinkley Point C nižší, než je cena stávajících elektráren, její celková kapacita však bude jen malým zlomkem celkové kapacity ve Spojeném království, a ze skutečnosti, že ke snížení velkoobchodních cen a příjmů z propojovacích vedení by došlo i v případě nerealizování výstavby uvedené elektrárny. Podle Komise se tento výsledek opírá o scénář nejhoršího vývoje, neboť pokud by elektrárna Hinkley Point C neexistovala, nebylo by možné očekávat, že Spojené království bude provozovat jiné druhy nízkouhlíkové výroby, a to v proveditelné míře (a nikoli do výše celkové kapacity zajišťované elektrárnou Hinkley Point C, která by byla příliš velká na to, aby byla nahrazena jen prostřednictvím nízkouhlíkových zdrojů). Podle ní bylo tedy pravděpodobné, že i v případě neexistence Hinkley Point C dojde ke snížení velkoobchodních cen a příjmů z propojovacích vedení.

469

Zatřetí, pokud jde o narušení obchodu, v bodech 509 a 510 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že Hinkley Point C má zanedbatelný vliv na ceny mimo Spojené království, který byl vyčíslen na nejvýše 0,1 %. To by znamenalo pokles přeshraničních toků o méně než 1 %. V této souvislosti Komise rovněž uvedla, že podle alternativních scénářů, ve kterých nefiguruje projekt jaderné elektrárny Hinkley Point C, je vytěsnění alternativních investic omezené. Zejména prognózy zmenšující se nabídky ponechávají velký prostor jiným výrobcům a výrobním technologiím ke vstupu nebo rozšíření kapacity bez ohledu na investice do Hinkley Point C, zvláště s přihlédnutím k harmonogramu uzavírání stávajících jaderných a uhelných elektráren. Spojené království bude potřebovat, aby se k síti v letech 2021 až 2030 připojilo přibližně 60 gigawattů nové výrobní kapacity, z níž Hinkley Point C poskytne 3,2 GW. Pouze nízkouhlíkové zdroje by nebyly schopny tuto mezeru v kapacitách na výrobu elektřiny zaplnit.

470

Začtvrté v bodě 403 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že rozdílová smlouva nadměrně nediskriminuje ostatní technologie, neboť i jiné technologie mohou být podobně podporovány formou stejného nástroje v rámci kapacitního trhu vytvořeného Spojeným královstvím, s výjimkou úprav, které lze považovat za nutné z hlediska rozdílů v technologiích.

471

Z toho vyplývá, že argumenty Rakouské republiky, které vycházejí z toho, že Komise nevzala v úvahu záporné účinky dotčených opatření na vnitřním trhu, musí být odmítnuty.

472

Zadruhé je třeba uvést, že některé argumenty předložené Rakouskou republikou mají za cíl prokázat, že závěr Komise týkající se omezené povahy narušení hospodářské soutěže způsobených dotčenými opatřeními je stižen vadou spočívající ve zjevných pochybeních. Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že rozdílová smlouva mění křivku nabídky v neprospěch plynových elektráren. Zadruhé tvrdí, že uvedená smlouva má nepřiměřené motivační účinky. Zatřetí tato smlouva značně zvyšuje četnost záporných cen. Začtvrté na rozdíl od úvah Komise přiznávají uvedená opatření jaderné technologii nepřiměřenou výhodu. Zapáté Komise dostatečně nezohlednila význam propojení energetických sítí.

473

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

474

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že rozdílová smlouva mění křivku nabídky v neprospěch plynových elektráren, které by měly vysoké marginální náklady a měly by obtíže, aby zůstaly na trhu v roce 2030. Podle ní by odchod plynových elektráren z trhu narušil tvorbu účinné kombinace kapacit na výrobu založenou na flexibilních plynových elektrárnách, ve spojení s nepravidelnou větrnou energií.

475

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že v rámci svého přezkumu Komise nevyloučila, že rozdílová smlouva může mít účinky na energetický trh. Nicméně, jak vyplývá zejména z bodu 510 odůvodnění napadeného rozhodnutí, domnívala se, že vytěsnění alternativních investic je omezené z důvodu potřeby Spojeného království z hlediska nových kapacit na výrobu elektřiny, které je třeba uvést do provozu v letech 2021 až 2030 a které mají být schopny dodat přibližně 60 gigawattů, z nichž Hinkley Point C poskytne pouze 3,2 gigawattů, a že se výstavba Hinkley Point C neprojeví rozšířením zatížení pro základní spotřebu, ale bude představovat náhradní investici, která vyrovná část výroby z nejstarších jaderných elektráren a z uhelných elektráren, které vyrábějí elektřinu pro základní spotřebu. V bodě 403 odůvodnění uvedeného rozhodnutí rovněž přihlédla ke skutečnosti, že riziko vytlačení plynových elektráren bylo omezené díky vytvoření kapacitního trhu Spojeným královstvím, jehož cílem je přilákat investice do nových plynových elektráren.

476

Je třeba zkoumat, zda argumenty předložené Rakouskou republikou mohou zbavit věrohodnosti tyto úvahy Komise.

477

Podle Rakouské republiky jsou nepříznivé dopady rozdílové smlouvy na výrobce elektřiny z plynových elektráren a nepřímo i na výrobce z větrné energie prokázány studií z května 2012, nadepsanou „Assessment of the dispatch distortions under the Feed-in Tariff with Contract for Differences policy“ (dále jen „studie z května 2012“).

478

Je přitom třeba konstatovat, že obsah studie z května 2012 nemůže prokázat, že zjištění Komise ohledně omezených účinků vytěsnění alternativních investic jsou zjevně chybná. Naopak na stranách 12 a 13 uvedené studie se uvádí, že provedené modely a analýza neprokázaly významná narušení z důvodu rozdílových smluv pro zatížení pro základní spotřebu. Pokud jde o strany 6, 7 a 36 a následující této studie, o které opírá Rakouská republika svůj argument, vyplývá z nich, že kombinace neflexibilní technologie, jako je jaderná technologie, a nestálé technologie, jako je větrná energie, může vytvořit scénáře, při kterých výroba elektřiny převyšuje poptávku, což by mělo za následek omezení výroby plynových elektráren. Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, z této studie nelze vyvodit, že výstavba Hinkley Point C bude mít významný účinek vytlačení pro plynové elektrárny. Naopak je třeba uvést, že ze strany 30 této studie vyplývá, že do roku 2030 dojde u jaderné energetiky pouze k mírnému nárůstu stávajících výrobních kapacit, zatímco výroba z větrné energie se silně zvýší, a že navýšení větrné kapacity rovněž změní křivku nabídky v neprospěch plynových elektráren.

479

Kromě toho je třeba uvést, že Rakouská republika nepředkládá žádný argument, který by mohl zpochybnit úvahy Komise založené na budoucím nedostatku kapacit, na skutečnosti, že výstavba jaderné elektrárny Hinkley Point C představuje pouze náhradní investici, a na existenci trhu vytvořeného Spojeným královstvím, jehož cílem je přilákat investice do nových plynových elektráren.

480

S ohledem na tyto úvahy je třeba dospět k závěru, že argumenty Rakouské republiky, které vycházejí ze změny křivky poptávky, nemohou prokázat, že zjištění Komise týkající se záporných účinků dotčených opatření jsou stižena vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení.

481

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že mechanismus rozdílové smlouvy vytváří nepřiměřený motivační účinek pro společnost NNBG. Tato společnost je z důvodu rozdílové smlouvy motivována zachovat své dodávky na vysoké úrovni bez ohledu na stabilitu sítě. Podpora jaderné energie tak může vést k potenciální nadměrné neflexibilní kapacitě na výrobu elektřiny, což bude nutit výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, aby snížili své dodávky do sítě, aby neohrozili bezpečnost sítě. Ztratili by tak dotace, které jsou jim poskytovány. Za těchto okolností by bylo obtížné pro ostatní výrobce elektřiny setrvat na trhu nebo na něj vstoupit.

482

Zaprvé v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, pokud jde o motivační účinek dotčených opatření na vytvoření nových kapacit na výrobu jaderné energie, musí být její argumentace odmítnuta. Uvedená argumentace totiž nemůže zpochybnit úvahy Komise obsažené v bodech 393 až 406 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterých tato opatření umožní napravit hlavní překážky investicím do takových nových kapacit.

483

Zadruhé v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že úvaha Komise, že rozdílová smlouva má pouze nevýznamný dopad na investice, je zjevně chybná, je třeba rovněž odmítnout její argumentaci.

484

Nejprve je třeba připomenout, že jev, kdy se při některých velmi větrných dnech výroba větrné energie zvyšuje a může překročit poptávku, lze přímo spojit s nestálou povahou této technologie, a že riziko takového jevu se zvyšuje s podílem tohoto zdroje energie v energetickém mixu. V této souvislosti je třeba uvést, že jak vyplývá ze stran 30 a 36 studie z roku 2012, v návaznosti na zvýšení využití větrné energie do roku 2030 bude muset provozovatel sítě přijmout opatření k omezování výroby z větrné energie při silném větru.

485

Dále je třeba uvést, že důvod, proč Hinkley Point C bude vyrábět elektřinu bez ohledu na výrobu větrných elektráren, spočívá v samotné povaze jaderné technologie, která představuje neflexibilní zdroj energie. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, tedy společnost NNBG nebude motivovat k zachování její úrovně výroby v období silného větru rozdílová smlouva, ale technické důvody vlastní této technologii.

486

Jak vyplývá z bodu 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí, společnost NNBG bude moci obdržet rozdílové platby na základě své vyměřené produkce do maximální úrovně produkce, která bude stanovena v rozdílové smlouvě. Uvedená smlouva tedy nebude motivovat k výrobě nad tuto maximální úroveň.

487

Mimoto je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředložila žádný argument, který by mohl zpochybnit úvahy Komise, podle kterých dotčená opatření mají pouze nevýznamný dopad na investice. Jak vyplývá z bodů 510 a 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tyto úvahy jsou založeny na odhadech, podle kterých z důvodu zmenšující se nabídky získají místo na trhu jiní výrobci nebo jiné výrobní technologie, jakož i na zjištění, že výstavba Hinkley Point C se neprojeví rozšířením zatížení pro základní spotřebu, ale bude představovat náhradní investici, která částečně vyrovná ukončení provozu nejstarších jaderných elektráren a uhelných elektráren. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že v případě omezení kapacit na výrobu elektřiny z větrných parků provozovatelem sítě existuje nárok na náhradu na základě vyrovnávacího mechanismu v případech, že ceny nejsou záporné.

488

S ohledem na tyto úvahy je třeba dospět k závěru, že tyto argumenty Rakouské republiky nemohou zbavit věrohodnosti závěr Komise ohledně omezených účinků dotčených opatření na investice do větrných elektráren.

489

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že rozdílová smlouva zvýší četnost záporných cen. Podle ní bude Hinkley Point C obzvláště motivována, aby vyráběla, pokud jsou ceny záporné, a záporně ovlivní podmínky na trhu pro konkurenční technologie.

490

V této souvislosti je třeba jednak uvést, že, jak vyplývá z bodu 497 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise přihlédla k riziku, že by společnost EDF mohla měnit referenční cenu prostřednictvím nabídky kapacity za velmi nízkou, či dokonce zápornou cenu. Na základě přezkumu této otázky v rámci bodu 9.6.2 uvedeného rozhodnutí se Komise nicméně domnívala, že toto riziko je zanedbatelné. Kromě toho podle informací Komise obsažených v bodech 506 až 508 odůvodnění tohoto rozhodnutí bude mít výstavba Hinkley Point C minimální dopad na velkoobchodní ceny ve Spojeném království. V této souvislosti Komise uvedla, že provedené modelování zejména naznačuje, že ceny ve Spojeném království se v důsledku provozu Hinkley Point C sníží o méně než 0,5 %. Uvedla rovněž, že tento výsledek vyplývá ze skutečnosti, že marginální náklady na elektřinu vyrobenou v Hinkley Point C budou nižší, než je cena stávajících elektráren, její celková kapacita však bude jen malým zlomkem celkové kapacity ve Velké Británii, a že ke snížení velkoobchodním cen by došlo i v případě neexistence Hinkley Point C.

491

Je třeba přezkoumat, zda argumenty předložené Rakouskou republikou mohou zbavit tyto úvahy Komise věrohodnosti.

492

V tomto ohledu je třeba uvést, že jediný argument, který Rakouská republika uvádí v této souvislosti, vychází z toho, že podle strany 53 studie z května 2012 navýšení jaderné kapacity o 3 gigawatty k nepružné nabídce elektřiny zdvojnásobí dopad záporných cen, kdežto kdyby byla kapacita výroby jaderné energie o 3 gigawatty nižší, dopad záporných cen by se snížil o dvě třetiny.

493

Pokud jde o tento argument, je třeba uvést, že Rakouská republika neprokázala, že projekt výstavby Hinkley Point C lze postavit naroveň případu, který je uvedený na straně 53 studie z května 2012, v němž jsou přidány 3 gigawatty jaderné kapacity. Podle informací Komise sice má Hinkley Point C vyrábět 3,2 gigawatty. Nicméně podle informací Komise představuje výstavba Hinkley Point C pouze náhradní investici, jež má vyrovnat část výroby z nejstarších jaderných elektráren a z uhelných elektráren, které vyrábějí elektřinu pro základní zatížení.

494

V každém případě v takové situaci, jako je situace v projednávaném případě, v níž Komise uvedla, že provedla modelování a dospěla na základě těchto prací k závěru, že by se ceny ve Spojeném království v důsledku provozu Hinkley Point C snížily o 0,5 %, i když argument, který vychází z toho, že pravděpodobnost záporných cen se zvýší, je opodstatněný, nestačí to k prokázání existence zjevně nesprávného posouzení Komise. Ze skutečnosti, že se pravděpodobnost záporných cen zvýší, totiž nelze vyvodit, že závěr Komise, podle kterého se ceny ve Spojeném království v důsledku provozu Hinkley Point C sníží o méně než 0,5 %, je stižen vadou spočívající ve zjevném pochybení.

495

Je třeba tudíž rovněž odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází ze zvýšení pravděpodobnosti záporných cen.

496

Začtvrté Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že úvaha Komise obsažená v bodě 403 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které použití rozdílové smlouvy nevede k nepřiměřené výhodě ve srovnání s ostatními technologiemi, neboť i jiné technologie mohou být podobně podporovány rozdílovými smlouvami, není dostatečně podložena a je chybná. V této souvislosti tyto členské státy odkazují na nařízení č. 651/2014, kterým se prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem na základě článků 107 a 108 SFEU, a na pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020.

497

Pokud jde jednak o argument Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, který vychází z nařízení č. 651/2014, kterým se prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem na základě článků 107 a 108 SFEU, stačí připomenout, že toto nařízení se omezuje na stanovení standardizovaného přístupu k blokové výjimce, ale nezavazuje Komisi v rámci individuálního posouzení prováděného přímo na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU (viz bod 251 výše). Pouhá skutečnost, že dotčená opatření nesplňují požadavky stanovené tímto nařízením, tedy nemůže prokázat, že úvaha Komise v bodě 403 odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevně chybná.

498

Kromě toho, pokud jde o argument Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, který vychází z pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020, úvodem je třeba uvést, že tyto členské státy netvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když nepoužila tyto pokyny na dotčená opatření. Omezují se na to, že jí vytýkají, že v bodě 403 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že jiné než jaderné technologie mohou být podpořeny podobně, třebaže podmínky, za kterých lze poskytnout podpory jiným než jaderným technologiím, budou striktnější, než jsou podmínky, které Komise uplatnila v uvedeném rozhodnutí na jadernou technologii.

499

V tomto ohledu stačí uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství, v bodě 403 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise nekonstatovala, že jiné technologie mohou být podpořeny rozdílovými smlouvami, které stanoví stejné podmínky, jako jsou podmínky stanovené pro Hinkley Point C. V této souvislosti se totiž Komise omezila na konstatování, že použití nástroje, který představuje rozdílová smlouva, nevede k nadměrným nevýhodám pro jiné technologie z toho důvodu, že tento druh nástroje lze použít i pro podporu jiných technologií. Naopak v uvedeném bodě výslovně uznala, že za účelem zohlednění rozdílů mezi technologiemi mohou být nezbytné úpravy.

500

Je tudíž třeba odmítnout argumentaci, na jejímž základě Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že úvaha Komise uvedená v bodě 403 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které nevede použití rozdílové smlouvy k nepřiměřenému zvýhodnění ve srovnání s ostatními technologiemi, protože jiné technologie mohou být podobně podporovány formou rozdílových smluv, není dostatečně podložená a je chybná.

501

Zapáté Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila účinky výstavby Hinkley Point C na propojení energetických sítí.

502

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že v bodech 506 až 509 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že výstavba a provoz elektrárny Hinkley Point C budou mít minimální dopad na velkoobchodní ceny ve Spojeném království. V této souvislosti uvedla, že provedené modelování naznačuje, že ceny ve Spojeném království se v důsledku provozu uvedené elektrárny sníží o méně než 0,5 %, což bude znamenat kumulativní a celkové snížení příjmů z propojovacích vedení o méně než 1,7 % do roku 2030. Komise tudíž přihlédla k účinkům výstavby a provozování Hinkley Point C na propojení.

503

Zadruhé, pokud Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila tyto účinky, je třeba konstatovat, že tyto členské státy nepředkládají žádný důkaz, který by mohl zbavit věrohodnosti úvahy Komise týkající se propojení energetických sítí.

504

Argumentace, na jejímž základě Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila účinky výstavby Hinkley Point C na propojení energetických sítí, musí být proto odmítnuta, a tudíž i všechny argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství s cílem prokázat, že Komise nevzala v potaz negativní účinky, které by dotčená opatření měla na energetický trh, nebo jejich rozsah.

505

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předkládají různé argumenty směřující ke zpochybnění porovnání významu kladných a záporných účinků dotčených opatření, které provedla Komise. Mají v podstatě za to, že kladné účinky uvedených opatření jsou menší než jejich záporné účinky. Kromě záporných účinků již uvedených v bodech 382, 384 a 400 výše, a sice účinek vytlačení ostatních výrobců, omezení dodávek z větrných elektráren během období silného větru, účinky na ceny a méně výhodné podmínky rozdílových smluv pro ostatní výrobce, Rakouská republika tvrdí, že záporným následkem těchto opatření je zachování stávající struktury dodávek elektřiny vyznačující se významným podílem jaderné energie. Kromě toho tvrdí, že Komise nepřiznala dostatečnou váhu cílům podpory energetické účinnosti a úsporám energie, rozvoji nových energií a podpory propojení energetických sítí stanoveným v čl. 194 odst. 1 SFEU. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k argumentům týkajícím se porovnání významu uvedeným v bodech 238 a 439 výše, vycházejícím z toho, že Komise vytvořila předsudek ve prospěch jaderné energie a z toho, že neměla dát přednost dovozu uranové rudy z třetích států v porovnání s dovozem elektřiny z jiných členských států.

506

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že v bodech 502 až 511 a 547 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že riziko narušení hospodářské soutěže je omezené, zejména pokud jde o účinky dotčených opatření na alternativní investice a na ceny. Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství nepředložily argumenty, které by mohly zpochybnit tento závěr.

507

Zadruhé, pokud jde o argumenty Rakouské republiky, které vycházejí ze zachování stávající struktury dodávek, je třeba připomenout, že podle informací Komise má projekt výstavby Hinkley Point C za cíl pouze zabránit dramatickému poklesu podílu jaderné energie na celkových energetických potřebách. Přitom, s ohledem na právo Spojeného království stanovit si svůj energetický mix a zachovat jadernou energii jako zdroj v tomto mixu, které vyplývá z čl. 194 odst. 2 druhého pododstavce SEFU, jakož i z čl. 1 druhého pododstavce, čl. 2 písm. c) a z čl. 192 prvního pododstavce Smlouvy o Euratomu, nelze považovat rozhodnutí zachovat jadernou energii ve struktuře dodávek za zjevně nepřiměřené ve srovnání s kladnými účinky, které vyplývají z dotčených opatření.

508

Zatřetí, pokud jde o skutečnost dovolávanou Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, že v období silného větru jsou větrné elektrárny nuceny omezit svou výrobu, aby nebyla ohrožena stabilita sítě, je třeba zaprvé uvést, že tento jev je důsledkem nestálosti větrné technologie. Zadruhé pouhá skutečnost, že neflexibilní zatížení pro základní spotřebu, vyráběné jadernými elektrárnami může tento účinek posílit, nemůže sama o sobě prokázat nepřiměřenou povahu záporných účinků dotčených opatření ve srovnání s kladnými účinky, které z nich vyplývají. S ohledem na právo Spojeného království stanovit si svůj energetický mix a zachovat jadernou energii jako zdroj energie v tomto mixu nelze totiž Spojenému království vytýkat, že přijalo opatření nezbytná k zachování jaderné energie ve svém energetickém mixu, i když to může mít záporné účinky na výrobce nestálé energie. Kromě toho a v každém případě, podle zjištění Komise, která nebyla argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství zpochybněna, nebude možné zaplnit budoucí nedostatek kapacit na výrobu elektřiny schopných dodat 60 gigawattů zjištěný Spojeným království za použití jiných nízkouhlíkových zdrojů.

509

Začtvrté Rakouská republika tvrdí, že v rámci porovnání významu účinků dotčených opatření Komise nepřiznala dostatečnou váhu cíli upřednostnit dovozy elektřiny z jiných členských států a cíli účinnosti. V tomto ohledu stačí připomenout, že podle zjištění Komise, která byla shrnuta v bodech 405 a 466 až 470 výše zůstává dopad dotčených opatření na propojení omezený a existuje budoucí nedostatek kapacit na výrobu elektřiny schopných dodat 60 gigawattů ve Spojeném království, z nichž Hinkley Point C dodá pouze 3,2 gigawattů, a že věrohodnost těchto zjištění nebyla platně zpochybněna argumenty předloženými Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím. Za těchto okolností nemůže argument, který vychází z toho, že Komise nepřiznala dostatečnou váhu cíli dát přednost dovozům elektřiny pocházející z jiných členských států a cíli účinnosti, prokázat nepřiměřenost záporných účinků dotčených opatření ve srovnání s kladnými účinky, které z nich vyplývají.

510

Zapáté je třeba konstatovat, že Spojené království má právo stanovit si skladbu svého energetického mixu a zachovat jadernou energii jako zdroj v tomto mixu. S ohledem na toto právo pouhá skutečnost, že k vytvoření motivačního účinku pro výstavbu nových kapacit na výrobu jaderné energie proto, aby byly překonány překážky, které jí brání, Spojené království stanovilo rozdílovou smlouvu na výstavbu a provoz Hinkley Point C, která obsahuje podmínky, které jsou výhodnější než rozdílové smlouvy přístupné pro jiné technologie, nepostačuje sama o sobě k prokázání nepřiměřenost záporných účinků dotčených opatření ve srovnání s kladnými účinky, které z nich vyplývají.

511

Z toho vyplývá, že všechny argumenty předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím směřující k prokázání toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o porovnání významu účinků dotčených opatření, musí být odmítnuty.

512

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že v rámci porovnání významu účinků dotčených opatření opomněla Komise zohlednit skutečnosti, které by byly relevantní, jako jsou účinky uvedených opatření na životní prostředí, riziko terorismu a náklady na skladování jaderného odpadu, jakož i důsledky jeho financování. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k argumentům, které Rakouská republika předložila v rámci čtvrtého žalobního důvodu, podle kterých Komise tím, že bezpodmínečně upřednostnila čl. 2 písm. c) Smlouvy o Euratomu, porušila zásady ochrany životního prostředí, obezřetnosti, „znečišťovatel platí“ a udržitelnosti (viz bod 114 výše).

513

Komise, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

514

Zaprvé, je třeba přezkoumat argumenty Rakouské republiky, které vycházejí z toho, že Komise dostatečně nezohlednila zásady ochrany životního prostředí, obezřetnosti, „znečišťovatel platí“ a udržitelnosti.

515

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že dotčenými opatřeními Spojené království nesledovalo specificky provedení zásad dovolávaných Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím. Komise tudíž nebyla povinna přihlédnout k uvedeným zásadám v rámci určení výhod, které vyplývají z dotčených opatření.

516

Zadruhé, pokud jde o nevýhody dotčených opatření, je třeba připomenout, že v rámci uplatnění čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU musí Komise porovnat význam výhod dotčených opatření a jejich záporný dopad na vnitřní trh. I když musí být ochrana životního prostředí zahrnuta do vymezení a provádění politik Unie, zejména těch, jejichž cílem je vytvořit vnitřní trh, nepředstavuje však ve vlastním slova smyslu jednu ze složek tohoto vnitřního trhu, který je definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Při určování záporných účinků dotčených opatření tedy Komise nebyla povinna přihlédnout k rozsahu, v němž jsou dotčená opatření nepříznivá pro uskutečnění této zásady (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2014, Castelnou Energía v. Komise, T‑57/11, EU:T:2014:1021, body 189 až 191). To platí rovněž pro zásady obezřetnosti, „znečišťovatel platí“ a udržitelnosti, kterých se Rakouská republika dovolává.

517

Zatřetí v rozsahu, v němž se svými argumenty Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství snaží prokázat, že opatření, která jsou v rozporu s unijním právem, nemohou být schválena Komisí, je třeba jednak uvést, že kromě zásad ochrany životního prostředí, obezřetnosti, „znečišťovatel platí“ a udržitelnosti se tyto členské státy nedovolávají žádné právní úpravy na ochranu životního prostředí Unie, která by nebyla dodržena. Kromě toho v případě, že tyto členské státy tvrdí, že uvedené zásady brání tomu, aby byly poskytnuty státní podpory ve prospěch výstavby a provozu jaderné elektrárny, musí být tento argument rovněž odmítnut, neboť takový výklad není v souladu s čl. 106a odst. 3 Smlouvy o Euratomu.

518

Z toho vyplývá, že všechny argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, které vycházejí z toho, že Komise dostatečně nezohlednila zásady ochrany životního prostředí, obezřetnosti, „znečišťovatel platí“ a udržitelnosti, musí být odmítnuty.

519

Zadruhé argument Lucemburského velkovévodství, který vychází z toho, že Komise dostatečně nezohlednila riziko vyplývající z terorismu, musí být odmítnut z obdobných důvodů. Dotčená opatření totiž nejsou opatřeními, jejichž cíle by bylo specificky se zabezpečit před terorismem, a ochrana proti terorismu nepředstavuje ve vlastním slova smyslu jednu ze složek vnitřního trhu, který je definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Kromě toho je třeba konstatovat, že Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství se nedovolávají žádné právní úpravy týkající se bezpečnosti jaderných elektráren, která by nebyla dodržena.

520

Zatřetí, pokud jde o argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise nevzala v potaz náklady na skladování jaderného odpadu, stačí odkázat na přezkum provedený v bodech 354 až 358 výše.

521

Začtvrté Rakouská republika uvádí, že Komise dostatečně nezohlednila záporné dopady dotčených opatření na spotřebitele, kteří by měli nést cenu uvedených opatření, mimo jiné v jejich postavení daňových poplatníků.

522

V této souvislosti je zaprvé třeba upřesnit, že jelikož se jedná o platby, které mají být provedeny na základě rozdílové smlouvy, spotřebitelé nebudou jakožto daňoví poplatníci dotčeni, neboť tyto platby jsou financovány prostřednictvím odvodu dodavatelů (viz bod 329 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dále na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, z napadeného rozhodnutí nelze vyvodit, že Komise v rámci přezkumu přiměřenosti nevzala v úvahu zájmy spotřebitelů elektřiny. Komise totiž, nejenže přezkoumala účinky dotčených opatření na ceny elektřiny a konstatovala, že nebylo třeba očekávat značný dopad, ale rovněž dbala na to, aby uvedená opatření nevedla k nadměrnému vyrovnání. Upravila tak sazbu poplatku za úvěrovou záruku a v bodě 491 odůvodnění uvedeného rozhodnutí výslovně uvedla, že změny mechanismu dělení zisku se pravděpodobně projeví nižší úrovní podpory poskytované ze strany dodavatelů, a v konečném důsledku těchto spotřebitelů.

523

Zadruhé, pokud jde o úvěrovou záruku, z bodu 339 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že záruka zahrnuje prostředky Spojeného království. V této souvislosti tudíž nemohou být spotřebitelé dotčeni ve svém postavení daňových poplatníků. V tomto ohledu je nicméně nutno připomenout, že je třeba odlišit jednak dotčená opatření a jednak jejich financování. Poplatky, které slouží k financování podpor, nespadají do působnosti ustanovení Smlouvy týkajících se státních podpor, ledaže představují způsob financování podpory, takže jsou její nedílnou součástí. Aby bylo možné považovat poplatek nebo část poplatku za nedílnou součást opatření podpory, musí nezbytně na základě relevantní vnitrostátní právní úpravy existovat vztah závazného určení mezi poplatkem a podporou v tom smyslu, že výtěžek z poplatku je nezbytně určen na financování podpory. Jestliže takový vztah existuje, ovlivňuje výnos z daně přímo rozsah podpory, a v důsledku toho i posouzení slučitelnosti této podpory s vnitřním trhem (rozsudek ze dne 13. ledna 2005, Streekgewest, C‑174/02, EU:C:2005:10, body 25 a 26). Přitom je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádnou skutečnost, která by umožnila konstatovat existenci takového vztahu mezi úvěrovou zárukou a jejím financováním, a že Rakouská republika nepředkládá žádný argument, který by mohl prokázat existenci takového vztahu.

524

Je tudíž třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise dostatečně nezohlednila účinky opatření na spotřebitele zejména v jejich postavení daňových poplatníků.

525

Zapáté Rakouská republika tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila skutečnost, že projekt Hinkley Point C omezuje veřejné prostředky a brání provedení projektů na provoz a rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

526

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že na základě čl. 194 odst. 2 druhého pododstavce SFEU mají členské státy právo zvolit si mezi různými energetickými zdroji. Samotná volba Spojeného království poskytnout podporu ve prospěch podpory jaderné energie tedy nemůže být zpochybněna i přes skutečnost, že vede k tomu, že veřejné prostředky věnované na tento projekt nejsou k dispozici pro jiné projekty.

527

Zadruhé je třeba uvést, že Rakouská republika neuplatňuje žádnou skutečnost směřující k prokázání toho, že z důvodu poskytnutí dotčených opatření ve prospěch Hinkley Point C nebude Spojené království schopno splnit své povinnosti vyplývající z práva Unie, pokud jde o ochranu životního prostředí.

528

Zatřetí je třeba připomenout, že v bodě 510 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že bez ohledu na investice do Hinkley Point C je stále velký prostor pro vstup na trh jiných výrobců a jiných technologií výroby a rozšíření kapacity, a že v bodě 403 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise zohlednila skutečnost, že rozdílová smlouva nepřiměřeně nediskriminuje ostatní technologie, neboť i tyto jiné technologie mohou být dostatečně podporovány za použití stejného druhu nástroje, s výjimkou úprav, které lze považovat za nutné z hlediska rozdílů v technologiích. Je třeba rovněž připomenout, že argumenty Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství přezkoumané v bodech 463 až 511 výše nemohou prokázat, že se Komise dopustila v tomto ohledu zjevně nesprávného posouzení.

529

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise dostatečně nezohlednila skutečnost, že projekt Hinkley Point C omezuje veřejné prostředky a brání provedení projektů na provoz a rozvoj obnovitelných zdrojů energie, a tudíž všechny argumenty, které vycházejí z toho, že Komise opomněla vzít v úvahu relevantní faktory.

530

Je tedy třeba odmítnout všechny argumenty, které se týkají porovnání významu kladných a záporných účinků dotčených opatření, a tedy zamítnout šestý žalobní důvod v plném rozsahu, jakož i argumenty týkající se nezbytnosti uvedených opatření předložené v rámci prvního žalobního důvodu (bod 196 výše) a pátého žalobního důvodu (viz body 273 a 352 výše), stejně jako argumenty, které se týkají tohoto porovnání významu, předložené v rámci čtvrtého žalobního důvodu (body 114 a 125 výše) a prvního žalobního důvodu (viz bod 238 výše).

531

V rámci druhé výtky třetí části a šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika předkládá argumenty, které vycházejí v podstatě z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o přezkum přiměřenosti dotčených opatření.

532

V rámci první výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, co se týče možných alternativ k dotaci Hinkley Point C. Napadené rozhodnutí však neuvádí nabídky výrobců energie z alternativních zdrojů. Kromě toho toto rozhodnutí „mlčí“, pokud jde o opatření v oblasti úspor energie a energetické účinnosti.

533

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

534

V tomto ohledu je třeba uvést, že z bodu 9.2 napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise domnívala, že cílem veřejného zájmu sledovaným dotčenými opatřeními je cíl, který spočívá v podpoře jaderné energie, konkrétně cíl, který spočívá ve výstavbě nových kapacit na výrobu jaderné energie. Důvod, proč nabídka dodavatelů energie z alternativních zdrojů nepředstavovala alternativu k dotaci Hinkley Point C, tedy jasně vyplývá z tohoto bodu.

535

Co se týče opatření v oblasti úspor energie a energetické účinnosti, stačí uvést, že z bodů 250 až 254 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyplývá, že Spojené království stanovilo budoucí nedostatek kapacit na výrobu elektřiny a že v rámci určení rozsahu uvedeného budoucího nedostatku zohlednilo opatření v oblasti úspor energie a energetické účinnosti. Vzhledem k tomu, že Komise v napadeném rozhodnutí vycházela z tohoto budoucího nedostatku a odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení je součástí kontextu napadeného rozhodnutí, nelze odůvodnění napadeného rozhodnutí považovat v tomto ohledu za nedostatečné (viz bod 63 výše).

536

Kromě toho v případě, že by touto výtkou Rakouská republika hodlala zpochybnit opodstatněnost výše uvedeného odůvodnění, stačí připomenout, že tato výtka již byla přezkoumána a odmítnuta v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu.

537

První výtku šesté části devátého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

538

V rámci druhé výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Komise opomenula upřesnit scénáře, na které odkázala v bodě 416 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

539

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

540

Úvodem je třeba uvést, že bod 416 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uveden v bodě 9.5.1 uvedeného rozhodnutí, v němž Komise popisuje úvěrovou záruku oznámenou Spojeným královstvím a zejména sazbu poplatku za uvedenou záruku, která byla původně stanovena tímto členským státem. V této souvislosti Komise uvedla, že za okolností dané věci lze použít dvě metody ke stanovení sazby poplatku za tuto záruku za tržních podmínek. Jednou z metod je model očekávání ztráty, který propojuje obchodní plán společnosti s její kapitálovou strukturou za různých scénářů, které vedou k pravděpodobnosti neplnění.

541

Rakouská republika se domnívá, že Komise tyto scénáře neupřesnila.

542

V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodech 424 až 427 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vysvětlila podrobněji model očekávané ztráty a jeden ze scénářů, který byl zamýšlen Spojeným království v této souvislosti. Je třeba rovněž uvést, že se Komise domnívala, že sazba poplatku za úvěrovou záruku oznámená Spojeným královstvím neodrážela sazbu za tržních podmínek. Z tohoto důvodu Komise v bodech 463 až 477 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla, v jakém rozsahu bylo třeba změnit sazbu poplatku za uvedenou záruku, aby byl omezen prvek podpory obsažený v úvěrové záruce na minimum. V této souvislosti uvedla kritéria, která použila, a scénáře, které vzala v úvahu.

543

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba zamítnout výtku, která vychází z nedostatečného odůvodnění bodu 416 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

544

V rámci třetí výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že v bodě 9.5.2 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise vycházela ze zprávy TESLA 4, ale neuvedla údaje, které se k ní vztahovaly. Její úvahy o finančním riziku tudíž nejsou srozumitelné.

545

Komise tento argument zpochybňuje.

546

Zaprvé, je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodech 434 až 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise podrobně přezkoumala úroveň realizační ceny a měr návratnosti, když se opřela o různé zdroje údajů. V bodech 446 a 447 odůvodnění uvedeného rozhodnutí přihlédla ke zprávě TESLA 4, která byla vypracována interně společností NNBG. Přitom je třeba konstatovat, že z veřejné verze tohoto rozhodnutí dostatečně jasně vyplývá, že Komise nezveřejnila údaje z uvedené zprávy za účelem ochrany obchodního tajemství.

547

Zadruhé v případě, že svým argumentem Rakouská republika hodlá zpochybnit důvěrnost těchto údajů nebo rozhodnutí Komise tyto údaje zatajit, stačí uvést, že Rakouská republika v tomto ohledu nepředkládá žádný podrobný argument.

548

Výtku týkající se zprávy TESLA 4 je tudíž třeba zamítnout.

549

V rámci čtvrté výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že není pochopitelné, že v bodě 9.5.3.3 napadeného rozhodnutí byl zveřejněn mechanismus dělení zisku, a nikoliv prahové hodnoty zisku z úspor při výstavbě.

550

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

551

V této souvislosti je třeba uvést, že z bodu 487 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že se Komise domnívala, že prahové hodnoty zisku z úspor při výstavbě představují obchodní tajemství. Kromě toho je třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředkládá žádný argument, který by mohl zpochybnit důvěrnost těchto informací nebo opodstatněnost rozhodnutí Komise tyto informace nezveřejnit.

552

Argument Rakouské republiky týkající se prahových hodnot zisku z úspor při výstavbě je tedy třeba rovněž odmítnout.

553

V rámci páté výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí není dostatečné, pokud jde o dotace spojené s dalšími náklady ve vztahu k vyřazení zařízení z provozu, jakož i k nakládání s radioaktivním odpadem a k jeho skladování.

554

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

555

V tomto ohledu stačí připomenout, že, jak vyplývá z bodů 460 a 461 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise vzala pouze na vědomí, že finanční model pro Hinkley Point C již zahrnuje nákladové položky pro výdaje související s nakládáním s odpadem a s likvidací odpadu, poplatky za odpovědnost a s vyřazováním z provozu. Naopak uvedené rozhodnutí se netýká dalších prvků podpory týkajících se tohoto druhu výdajů. Komise tedy nebyla povinna odůvodnit toto rozhodnutí v tomto ohledu.

556

V rámci šesté výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že Komise měla podrobněji odůvodnit, proč se na rozdíl od své rozhodovací praxe nedomnívala, že neexistence nabídkového řízení zdůraznila účinky dotčených opatření na hospodářskou soutěž.

557

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

558

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že v bodě 9.1 napadeného rozhodnutí Komise uvedla důvody, proč měla za to, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (Úř. věst. 2004, L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19), v pozměněném znění, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132), v pozměněném znění, nebyly použitelné na dotčená opatření.

559

Zadruhé v bodech 359 až 364 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že výběrové řízení použité Spojeným královstvím bylo založeno na jasném, transparentním a nediskriminačním rámci, který bylo možné z hlediska transparentnosti a nediskriminace považovat za rovnocenný nabídkovému řízení. V této souvislosti v bodě 363 odůvodnění uvedeného rozhodnutí výslovně uvedla, že Spojené království vedlo jednání i s jinými investory projektů výstavby nových kapacit na výrobu jaderné energie, než je společnost NNBG.

560

Zatřetí je třeba konstatovat, že důvody, proč měla Komise za to, že dotčená opatření nevedou k nadměrnému vyrovnání, vyplývají dostatečně z bodu 9.5 napadeného rozhodnutí.

561

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba tuto výtku zamítnout.

562

V rámci sedmé výtky šesté části devátého žalobního důvodu Rakouská republika uvádí, že v bodě 389 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala značné zlepšení celkového blahobytu společnosti a všech spotřebitelů. V této souvislosti však uvedený orgán neuvedl, v jakém rozsahu byly zohledněny externí náklady způsobené například nakládáním s jaderným odpadem a s jeho skladováním nebo s riziky havárií. Kromě toho odůvodnění obsažené v bodě 9.4 uvedeného rozhodnutí, které se týká přiměřenosti nástrojů, není pochopitelné. V této souvislosti se Komise dostatečně nezabývala účinky dotčených opatření na trh s elektřinou.

563

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

564

V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 9.3 napadeného rozhodnutí se Komise vyslovila k otázce, zda byl zásah Spojeného království nezbytný k dosažení cíle veřejného zájmu, který sledovalo, a sice výstavba nových kapacit na výrobu jaderné energie, a v bodě 9.4 uvedeného rozhodnutí k otázce, zda dotčená opatření, zvláště pak rozdílová smlouva, mohou být považována za vhodné nástroje k dosažení tohoto cíle. V této souvislosti Komise přihlédla zejména ke skutečnosti, že jiné technologie mohou být podporovány podobně rozdílovými smlouvami, a k nepravidelnosti mnohých technologií obnovitelných zdrojů energie. Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, Komise v uvedených bodech neprovedla úplné porovnání významu všech relevantních kladných a záporných účinků uvedených opatření. K tomuto porovnání přistoupila totiž v pozdější fázi svého přezkumu v rámci bodu 9.6 tohoto rozhodnutí.

565

Z toho vyplývá, že v bodech 9.3 a 9.4 napadeného rozhodnutí nebyla Komise povinna se vyjádřit ke všem kladným a záporným účinkům dotčených opatření ani provést porovnání jejich významu. Pokud v bodě 389 odůvodnění uvedeného rozhodnutí zmínila zlepšení celkového blahobytu společnosti a všech spotřebitelů, nejedná se o závěr, které by vyplýval z takového porovnání významu. V uvedeném bodě odůvodnění se omezila na konstatování, že výstavba nových kapacit na výrobu jaderné energie představuje kladný účinek uvedených opatření.

566

S ohledem na tyto úvahy musí být výtka, která vychází z nedostatečného odůvodnění bodů 9.3 a 9.4 napadeného rozhodnutí, rovněž zamítnuta.

567

V rámci druhé výtky třetí části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že v bodě 8.1.7 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise založila své závažné pochybnosti ohledně slučitelnosti dotčených opatření s vnitřním trhem na zprávě, ve které se uvádí, že tato opatření mohou vést k vážným narušením hospodářské soutěže. V napadeném rozhodnutí přitom Komise nevysvětlila důvody, proč byly tyto pochybnosti rozptýleny.

568

Komise tyto argumenty zpochybňuje.

569

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že jak vyplývá z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, úvahy Komise v bodě 8.1.7 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení byly předběžnými hodnoceními (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2009, ISD Polska a další v. Komise, T‑273/06 a T‑297/06, EU:T:2009:233, bod 126 a citovaná judikatura). Odůvodnění napadeného rozhodnutí tudíž nelze považovat za nedostatečné pouze na základě skutečnosti, že není zcela totožné s odůvodněním rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. V rozhodnutí přijatém na konci formálního vyšetřovacího řízení totiž Komise není povinna předložit analýzu, která by pokrývala všechny úvahy obsažené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

570

Zadruhé je třeba zohlednit skutečnost, že v napadeném rozhodnutí Komise uvedla důvody, proč se poté, co provedla důkladný přezkum účinků dotčených opatření na hospodářskou soutěž a na obchod mezi členskými státy, domnívala, že uvedená opatření jsou slučitelná s vnitřním trhem. V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že se pochybnosti Komise týkaly opatření ve znění oznámeném Spojeným královstvím. Naopak, schválení v uvedeném napadeném rozhodnutí se týkalo opatření ve znění pozměněném při zohlednění těchto pochybností.

571

Zatřetí v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že změny oznámených opatření nemohly odstranit původně vznesené pochybnosti, je třeba konstatovat, že v tomto ohledu nepředkládá žádný podrobný argument.

572

Začtvrté v každém případě je třeba uvést, že Komise výslovně uvedla v bodě 402 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního řízení, že zpráva, na kterou je odkazováno v bodě 8.1.7 napadeného rozhodnutí, nutně neodráží její názor.

573

S ohledem na tyto úvahy je třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, pouhá skutečnost, že Komise podrobně nevysvětlila důvody, pro které nesdílela pochybnosti, které byly vyjádřeny ve zprávě uvedené v bodě odůvodnění 8.1.7 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, neznamená, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné.

574

Druhou výtku třetí části devátého žalobního důvodu a šestou část devátého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

575

Třetí žalobní důvod a první výtka třetí části devátého žalobního důvodu se týkají bodů 344 až 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V uvedených bodech odůvodnění Komise uvedla, že opatření, která zahrnují provozní podporu, jsou v zásadě neslučitelná podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, ale že dotčená opatření bylo třeba považovat za investiční podporu, neboť měly umožnit společnosti NNBG zavázat se k investicím do výstavby Hinkley Point C. V této souvislosti se Komise zejména domnívala, že z hlediska finančního modelování lze čistou současnou hodnotu plateb realizační ceny považovat za ekvivalent paušální platby, která společnosti NNBG umožňuje krýt náklady výstavby.

576

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství mají za to, že tyto úvahy jsou chybné. Zaprvé tvrdí, že Komise měla kvalifikovat dotčená opatření jako provozní podpory neslučitelné s vnitřním trhem. Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno.

577

Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství tvrdí, že dotčená opatření představují provozní podpory, které jsou neslučitelné s vnitřním trhem. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k argumentu předloženému v rámci čtvrtého žalobního důvodu, který se týká kvalifikace dotčených opatření jako investiční podpory, uvedenému v bodě 125 výše.

578

Komise, Česká republika, Maďarsko, Polská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

579

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že na základě ustálené judikatury provozní podpory, které směřují k zachování status quo nebo k osvobození podniku od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci běžného řízení nebo běžných činností, nelze považovat za slučitelné s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 2000, Německo v. Komise, C‑288/96, EU:C:2000:537, body 88 až 91; ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, EU:C:2000:467, bod 30, a ze dne 21. července 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, C‑459/10 P, nezveřejněný, EU:C:2011:515, body 33 až 36).

580

Takové podpory totiž nemohou splňovat požadavky čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Provozní podpory, které se omezují na zachování status quo, tak nemohou usnadnit rozvoj ve smyslu uvedeného ustanovení. Podpory, které se omezují na snížení běžných a obvyklých provozních nákladů, které by obvykle musel podnik vynaložit v rámci běžné činnosti, nelze považovat za podpory, které sledují cíl veřejného zájmu ve smyslu tohoto ustanovení. Kromě toho podpory, kterými je podnikům poskytnuto zvýhodnění, aniž jsou určeny k provedení cíle veřejného zájmu sledovaného členským státem, který je poskytuje, a které lze tedy těmito podniky použít za účelem úhrady nákladů na jejich stávající a běžný provoz, nelze prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem na základě tohoto ustanovení. Takové podpory totiž tyto podniky zvýhodňují ve srovnání s jejich soutěžiteli, aniž je to odůvodněno provedením cíle veřejného zájmu.

581

Je třeba konstatovat, že v napadeném rozhodnutí Komise nezpochybnila judikaturu citovanou v bodě 579 výše. Naopak v bodě 344 odůvodnění uvedeného rozhodnutí odkázala na první odstavec bodu 8.1 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, ve kterém uvedenou judikaturu citovala.

582

Naproti tomu, jak vyplývá z bodů 344 až 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí, měla Komise za to, že judikatura citovaná v bodě 579 výše se nepoužije na dotčená opatření vzhledem ke zvláštní povaze projektu a skutečnosti, že cílem těchto opatření bylo umožnit společnosti NNBG zavázat se k investicím do výstavby Hinkley Point C.

583

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství, tento přístup není chybný. Nic totiž nebrání tomu, aby podpora, která sleduje cíle veřejného zájmu, která je přiměřená a nezbytná k dosažení tohoto cíle, která nenarušuje podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem a která tedy splňuje požadavky čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, byla prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem na základě tohoto ustanovení bez ohledu na to, zda musí být kvalifikována jako investiční podpora nebo jako provozní podpora. Ostatně je třeba připomenout, že i provozní podporu lze prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud jsou tyto podmínky splněny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Magic Mountain Kletterhallen a další v. Komise, T‑162/13, nezveřejněný, EU:T:2016:341, body 116 a 117).

584

Pokud jde o dotčená opatření, zaprvé je třeba připomenout, že v napadeném rozhodnutí Komise konstatovala, že tato opatření sledují cíl veřejného zájmu, a sice výstavbu nových kapacit na výrobu jaderné energie, kterého však není možné dosáhnout bez zásahu státu, a že Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství nepředložily argumenty, které by mohly toto zjištění zpochybnit. Uvedená opatření tedy nelze považovat za podpory, které se omezují na to zachovat status quo. Naopak podle zjištění Komise by v případě jejich neexistence nebyly včas provedeny žádné investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

585

Zadruhé je třeba připomenout, že podle závěrů Komise, které nebyly vyvráceny argumenty předloženými Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, jsou dotčená opatření přiměřená a nezbytná k dosažení tohoto cíle a nenarušují podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Za těchto okolností nelze dotčená opatření považovat za podpory, které se omezují na snížení běžných a obvyklých provozních nákladů na provoz, které by obvykle musel podnik vynaložit v rámci běžné činnosti. Naopak uvedená opatření měla za cíl vytvořit motivační účinek k výstavbě nových kapacit na výrobu jaderné energie snížením rizik spojených s investicemi za účelem zajištění návratnosti investic.

586

S přihlédnutím k těmto úvahám je třeba přezkoumat argumenty předložené Rakouskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím. Zaprvé tyto členské státy předkládají argumenty, které se týkají rozdílové smlouvy. Zadruhé předkládají argumenty týkající se dohody s ministrem. Zatřetí předkládají argumenty týkající se stanoveného vyrovnání. Začtvrté tvrdí, že v napadeném rozhodnutí měla Komise jasně odlišit provozní podporu od investiční podpory.

587

Zaprvé Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství předkládají argumenty směřující k prokázání toho, že tato smlouva je neoddělitelně spojena s provozem Hinkley Point C. V této souvislosti tvrdí, že pokrývá běžné výdaje společnosti NNBG, a neomezuje se tedy pouze na dotování výstavby bloku C uvedené elektrárny, ale rovněž se týká běžného provozu, a že objem podpory by se měl přímo odvíjet od vyrobené energie.

588

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že podpora může být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud splňuje požadavky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, bez ohledu na její kvalifikaci jako provozní podpory nebo jako investiční podpory (viz bod 583 výše).

589

Pokud jde o argument Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, který vychází z toho, že není možné stanovit vazbu mezi platbami provedenými podle rozdílové smlouvy a investicemi do nových kapacit na výrobu jaderné energie, stačí uvést, že uvedená smlouva má za cíl zajistit stabilní příjmy po dostatečně dlouhou dobu proto, aby byl dotčený podnik motivován, aby investoval prostředky potřebné pro výstavbu takových nových kapacit. Jedná se tedy v podstatě o nástroj k zajištění rizik v podobě mechanismu stabilizace cen, který nabízí jistotu a stabilitu příjmů. Nicméně na rozdíl od nevratné podpory, která je poskytována v plném rozsahu předem nebo v závislosti na pokroku ve výstavbě, má rozdílová smlouva motivační účinek pro investice zaručením stanovené a stabilní cenové úrovně.

590

V této souvislosti je třeba zaprvé připomenout, že na základě rozdílové smlouvy obdrží společnost NNBG platbu pouze tehdy, pokud bude referenční cena nižší než cena realizační. Naopak, pokud bude referenční cena vyšší než cena realizační, bude společnost NNBG povinna vrátit rozdíl mezi oběma těmito cenami (viz bod 5 výše). Tudíž, i když poskytnutí a výše podpory závisí na okolnostech provozu Hinkley Point C a na výrobě elektřiny uvedeným blokem, existuje jasná vazba mezi touto výší a sledovaným cílem veřejného zájmu. Tyto podmínky totiž mají za cíl zajistit, že výše platby na základě rozdílové smlouvy bude odpovídat úrovni, která musí být dosažena proto, aby byly spuštěny investice do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

591

Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, skutečnost, že v případě, že Hinkley Point C nebude dokončena, neobdrží společnost NNBG podpory na základě rozdílové smlouvy, nemůže zpochybnit vazbu mezi dotčenými opatřeními a sledovaným cílem veřejného zájmu, a sice výstavbou nových kapacit na výrobu jaderné energie. Je totiž třeba konstatovat, že v tomto případě nebude sledovaného cíle veřejného zájmu dosaženo. Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU přitom nebrání podmínkám rozdělení rizik, které přičítají technické riziko uskutečnění podniku-příjemci.

592

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že rozdílová smlouva umožňuje provést novou kalkulaci realizační ceny a v této souvislosti musí být zohledněny nejen investičních náklady, ale i provozní náklady.

593

V tomto ohledu je třeba uvést, že realizační cena schválená Komisí v napadeném rozhodnutí přihlíží nejen k ceně výstavby Hinkley Point C, ale i k nákladům na provoz tohoto bloku. Tyto náklady totiž ovlivňují návratnost projektu, a mají tedy dopad na výši, kterou musí dosáhnout realizační cena, aby bylo přistoupeno k rozhodnutí o investici do nových kapacit na výrobu jaderné energie.

594

Z toho vyplývá, že skutečnost, že po uplynutí 15 a 25 let může být realizační cena přezkoumána a v rámci tohoto přezkumu (viz bod 5 výše) bude přihlédnuto ke skutečnostem, které se týkají provozních nákladů, nemůže zpochybnit vazbu mezi dotčenými opatřeními a sledovaným cílem veřejného zájmu, a sice výstavbou nových kapacit na výrobu jaderné energie. S ohledem na skutečnost, že provozní náklady, na základě kterých byla vypočtena realizační cena, totiž musí být odhadnuty ex ante a jelikož doba provozu Hinkley Point C bude velmi dlouhá, možnost takových přezkumů má za cíl snížit rizika týkající se dlouhodobých nákladů pro obě strany za účelem zvýšení nebo snížení výše realizační ceny zaručené rozdílovou smlouvou.

595

Z toho vyplývá, že ačkoliv platby, které budou provedeny na základě rozdílové smlouvy, se budou týkat provozu Hinkley Point C, jakož i výroby a prodeje jaderné energie touto elektrárnou, nemůže to nicméně zpochybnit vazbu mezi těmito platbami a původním investičním rozhodnutím.

596

Proto i v případě, že by společnost NNBG použila část plateb, které obdrží na základě rozdílové smlouvy, k pokrytí běžných provozních nákladů Hinkley Point C, nemohlo by to přerušit vazbu mezi dotčenými opatřeními a sledovaným cílem veřejného zájmu, a sice výstavbou nových kapacit na výrobu jaderné energie.

597

Argumentaci Rakouské republiky a Lucemburského velkovévodství, která směřuje k prokázání toho, že tato smlouva je neoddělitelně spojena s provozem Hinkley Point C, nelze přijmout.

598

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že náklady spojené s ukončením provozu jaderného zařízení se skladováním odpadů nebo dále s odpovědností a monitoringem takové elektrárny představují výdaje, které obvykle vyplývají z běžného provozu jaderné elektrárny. Úhrada nákladů na skladování jaderného odpadu musí být zejména považována nikoliv za investiční podporu, ale za podporu provozní.

599

Tuto argumentaci je třeba rovněž odmítnout. Jak bylo uvedeno v bodech 593 a 594 výše, náklady spojené s ukončením provozu jaderného zařízení, skladováním odpadu nebo dále s odpovědností a monitorováním takové elektrárny, které Komise zohlednila v napadeném rozhodnutí (viz body 354 až 359 výše), mají vliv na míry návratnosti, na nichž závisí rozhodnutí o investici do výstavby Hinkley Point C. Zohlednění těchto nákladů v rámci stanovení realizační ceny tak nemůže zpochybnit vazbu mezi platbami provedenými na základě rozdílové smlouvy a cílem veřejného zájmu sledovaným Spojeným královstvím, a sice výstavbou nových kapacit na výrobu jaderné energie.

600

Zatřetí je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že v bodě 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise sama uznala, že rozdílová smlouva představuje provozní podporu. V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je uveden v bodě 9.1 uvedeného rozhodnutí, ve kterém Komise přezkoumala, zda jsou dotčená opatření slučitelná se stávající regulací trhu, uvedla, že rozdílovou smlouvu týkající se Hinkley Point C nelze kvalifikovat jako veřejnou zakázku nebo činnost týkající se veřejné zakázky, neboť se omezuje na stanovení podmínek výkonu činnosti spočívající ve výrobě elektřiny prostřednictvím jaderné technologie. Jak bylo přitom uvedeno v bodech 577 až 599 výše, pouhá skutečnost, že rozdílová smlouva bude mít vliv na podmínky, za kterých bude Hinkley Point C vyrábět jadernou elektřinu, nemůže zpochybnit její slučitelnost s vnitřním trhem.

601

Začtvrté v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že rozdílová smlouva bude společnost NNBG motivovat k výrobě elektřiny, i když ceny budou nižší než marginální náklady nebo budou záporné, stačí připomenout, že tento argument byl již přezkoumán a odmítnut v rámci přezkumu šestého žalobního důvodu (viz body 481 až 488 výše) a nemůže zpochybnit slučitelnost rozdílové smlouvy s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

602

Proto je třeba odmítnout veškeré argumenty Lucemburského velkovévodství a Rakouské republiky, které se týkají rozdílové smlouvy.

603

Pokud jde o dohodu s ministrem, Rakouská republika se omezuje na tvrzení, že v případě předčasného ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point, bude převod společnosti NNBG rovněž znamenat celkové převzetí nakládání s ozářenými materiály ze strany orgánů veřejné správy. V tomto ohledu stačí odkázat na body 280 až 282 a 354 až 359 výše, z nichž vyplývá, že v napadeném rozhodnutí Komise neschvaluje státní podporu týkající se celkového převzetí nakládání s ozářenými materiály ze strany orgánů veřejné správy v takovém případě. Tento argument je proto třeba rovněž odmítnout.

604

Na podporu třetího žalobního důvodu Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství uvádí argumenty, které se týkají stanoveného vyrovnání.

605

Zaprvé Lucemburské velkovévodství tvrdí, že výše provozní podpory je se vší pravděpodobnosti přemrštěná. Je velmi pravděpodobné, že tržní ceny elektřiny budou nadále klesat a podpora poskytnutá na základě rozdílové smlouvy bude představovat velmi vysokou dotaci po dobu 35 let výroby elektřiny, mnohem vyšší, než bylo stanoveno a odhadnuto při zavedení mechanismu podpory.

606

V tomto ohledu je třeba uvést, že na podporu svého argumentu, podle kterého bude částka vyplacené podpory podle rozdílové smlouvy přemrštěná, se Lucemburské velkovévodství omezuje na uvedení, že je velmi pravděpodobné, že tržní ceny elektřiny budou nadále klesat. Tato okolnost však nemůže sama o sobě prokázat přemrštěnou povahu plateb. S ohledem na cíl veřejného zájmu sledovaný Spojeným královstvím, a sice výstavbu nových kapacit na výrobu jaderné energie, by totiž bylo možné výši podpory považovat za mimořádně vysokou pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že ke spuštění rozhodnutí o investici do nových kapacit by stačila nižší částka. Naopak pouhá skutečnost, že cena zaplacená na základě rozdílové smlouvy, může být případně méně vysoká než budoucí cena tržní, neumožňuje sama o sobě prokázat existenci nadměrného vyrovnání. V každém případě je v této souvislosti třeba připomenout existenci dvou dat stanovených pro přezkum provozních nákladů, z nichž první datum je stanoveno po 15 letech a druhé po 25 letech od data uvedení prvního reaktoru do provozu. Tyto přezkumy umožní zvýšit nebo snížit realizační cenu na základě skutečně známých provozních nákladů a nově vypočtených odhadů těchto nákladů pro určité nákladové položky stanovené v rozdílové smlouvě (viz bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tento argument je tedy třeba odmítnout.

607

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že investiční náklady jsou přípustné pouze do výše části nutné k uskutečnění společného zájmu a koexistence několika odlišných podpor umožňuje dospět k závěru, že dotčená opatření se týkají spíše skutečného provozu Hinkley Point C než jeho výstavby.

608

V tomto ohledu postačí připomenout, že argumenty týkající se existence nadměrného vyrovnání byly přezkoumány a odmítnuty v bodech 392 až 398 výše a v této souvislosti Rakouská republika nepředložila další argumenty, které by mohly prokázat uvedenou existenci. Tento členský stát zejména nepředkládá žádný podrobný argument, který by mohl prokázat, že platby, které budou prováděny na základě rozdílové smlouvy, překračují úroveň toho, co je nezbytné k motivaci k investicím do nových kapacit na výrobu jaderné energie. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že bude-li referenční cena vyšší než cena realizační, bude společnost NNBG povinna zaplatit rozdíl mezi těmito dvěma cenami své protistraně.

609

Argumenty týkající se stanoveného vyrovnání tak musí být rovněž odmítnuty.

610

Rakouská republika tvrdí, že z bodu 77 rozsudku ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise (C‑351/98, EU:C:2002:530), vyplývá, že Komise měla jasně odlišit provozní podporu od investiční podpory.

611

Tento argument je třeba rovněž odmítnout.

612

Jak totiž jasně vyplývá z bodů 76 a 77 rozsudku ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise (C‑351/98, EU:C:2002:530), ve věci, v níž byl vydán zmíněný rozsudek, se použily pokyny Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (Úř. věst. 1994, C 72, s. 3) a tyto pokyny výslovně odlišovaly investiční podpory a provozní podpory. V tomto případě Komise, která byla vázána uvedenými pokyny, byla povinna kvalifikovat dotčenou podporu v závislosti na kategoriích stanovených těmito pokyny.

613

Z rozsudku ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise (C‑351/98, EU:C:2002:530), však nelze vyvodit, že je Komise povinna odkazovat na tyto kategorie mimo oblast působnosti pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí.

614

Tento argument je tedy třeba rovněž odmítnout, a tedy i všechny argumenty, které směřují k prokázání toho, že dotčená opatření jsou neslučitelná s vnitřním trhem z toho důvodu, že se jedná o provozní podpory.

615

V rámci třetího žalobního důvodu a první výtky třetí části devátého žalobního důvodu Rakouská republika tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněné, pokud jde o kvalifikaci dotčených opatření. Skutečnost, že se Komise výrazně odchýlila od své vlastní rozhodovací praxe bez důkladného odůvodnění, představuje porušení povinnosti uvést odůvodnění. Podle Rakouské republiky, pokud Komise hodlala uplatnit svou posuzovací pravomoc radikálně novým způsobem, měla v tomto ohledu poskytnout podrobné odůvodnění. V této souvislosti rovněž tvrdí, že Komise dostatečně neuvedla důvody, proč poté, co kvalifikovala uvedená opatření jako provozní podpory v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, následně je v rámci napadeného rozhodnutí kvalifikovala jako investiční podporu.

616

Komise, Česká republika, Maďarsko, Polská republika a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

617

Zaprvé je třeba připomenout, že v bodech 344 až 347 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise sice konstatovala, že provozní podpory v zásadě nesplňují požadavky čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V této souvislosti přitom odkázala na první odstavec bodu 8.1 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, ve kterém uvedla judikaturu citovanou v bodě 579 výše. Z této úvahy však nelze vyvodit, že měla za to, že podpora, která sleduje cíl veřejného zájmu, která je přiměřená a nezbytná k dosažení tohoto cíle a nenarušuje podmínky obchodu v takové míře, jaká by byla v rozporu se společným zájmem a která tedy splňuje požadavky stanovené uvedeným ustanovením, nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem na základě tohoto ustanovení. Kromě toho v uvedených bodech odůvodnění Komise uvedla, že dotčená opatření mají NNBG umožnit, aby se zavázala investovat do výstavby Hinkley Point C při zohlednění charakteristik a rizikového profilu projektu, a při minimalizaci nezbytné částky podpory a dodatečných opatření nutných k přilákání investic. Uvedla rovněž, že z hlediska finančního modelování lze čistou současnou hodnotu plateb realizační ceny považovat za ekvivalent paušální platby, která společnosti NNBG umožňuje krýt náklady výstavby.

618

Zadruhé je třeba uvést, že odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o kvalifikaci dotčených opatření, se neomezuje na body 344 až 347 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, a že v bodě 9 uvedeného rozhodnutí Komise uvedla důvody, proč byly splněny podmínky čl. 107 odst. 3 písm. c), když podrobně uvedla cíl sledovaný dotčenými opatřeními, a sice výstavbu nových kapacit na výrobu jaderné energie (bod 9.2 tohoto rozhodnutí), okolnosti, na základě kterých byl zásah státu nezbytný (bod 9.3 téhož rozhodnutí) a přiměřenou povahu uvedených opatření (body 9.5 a 9.6 dotčeného rozhodnutí).

619

Komise tedy neporušila svou povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o kvalifikaci dotčených opatření.

620

Žádný z argumentů předložených Rakouskou republikou nemůže tento závěr zpochybnit.

621

Zaprvé, Rakouská republika tvrdí, že vzhledem k tomu, že v pokynech pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 a v předchozí rozhodovací praxi Komise zakotvila zásadu, podle níž provozní podpory nejsou slučitelné s vnitřním trhem, měl uvedený orgán více vysvětlit důvody, proč se od této zásady odchýlil.

622

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že z judikatury nelze vyvodit, že podpory, které splňují požadavky čl. 107 odst. 3. písm. c) SFEU, nemohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem bez ohledu na jejich kvalifikaci jako provozní podpory nebo investiční podpory (viz body 577 až 586 výše).

623

Zadruhé je třeba odmítnout argumenty předložené Rakouskou republikou, které vycházejí z předchozí praxe Komise.

624

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, její argument nemá žádnou oporu v bodech 396 a 397 odůvodnění rozhodnutí Komise ze dne 4. června 2008 o státní podpoře C 41/05 poskytované Maďarskou republikou v rámci dohod o prodeji elektřiny (Úř. věst. 2009, L 225, s. 53), které se ostatně týkaly použití čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU, a nikoli použití čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V bodě 396 odůvodnění tohoto rozhodnutí se sice Komise domnívala, že některé z dotací dotčených v této věci, které by byly vyplaceny až po uvedení jaderné elektrárny do provozu a pokrývají běžné výdaje, byly provozními podporami neslučitelnými s vnitřním trhem. Nicméně jak vyplývá z bodu 397 odůvodnění tohoto rozhodnutí, jednalo se o podpory, u nichž maďarské orgány ani zúčastněné strany neprokázaly žádná regionální znevýhodnění týkající se zvláštních cílových regionů a rovněž neprokázaly dodržení zásady proporcionality.

625

Kromě toho v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že Komise zakotvila v pokynech pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 zásadu, že provozní podpory nejsou slučitelné s vnitřním trhem, stačí uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí tento členský stát, z uvedených pokynů nevyplývá, že by podpory související s provozem nemohly být považovány za slučitelné s vnitřním trhem. Naopak z bodu 3.3.2.1 těchto pokynů vyplývá, že se Komise domnívá, že za určitých podmínek mohou být podpory související s provozem v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V každém případě je třeba připomenout, že v napadeném rozhodnutí Komise přihlédla k cíli spočívajícímu v podpoře jaderné energetiky, který nespadá mezi cíle uvedené v těchto pokynech.

626

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že v bodě 8.1 svého rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení měla Komise za to, že dotčená opatření představují provozní podpory, které by mohly být neslučitelné s vnitřním trhem. Měla více vysvětlit důvody, proč v rámci napadeného rozhodnutí již tyto pochybnosti neměla.

627

V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že jak vyplývá z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, úvahy učiněné Komisí v bodě 8.1 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení jsou předběžnými hodnoceními. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tudíž nelze považovat za nedostatečné pouze na základě skutečnosti, že není zcela totožné s odůvodněním v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. V rozhodnutí přijatém na konci formálního vyšetřovacího řízení nebyla tudíž Komise povinna předložit analýzu, která by pokrývala všechny úvahy obsažené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, na kterou odkazuje Rakouská republika (viz bod 569 výše).

628

Kromě toho je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 617 výše, v bodě 8.1 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení se Komise omezila na odkaz na judikaturu uvedenou v bodě 579 výše, která se týká provozních podpor, které z důvodů uvedených v bodě 580 výše nesplňují požadavky čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V okamžiku, kdy Komise přijala rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, totiž měla pochybnosti ohledně slučitelnosti dotčených opatření s vnitřním trhem na základě uvedeného ustanovení. V návaznosti na důkladný přezkum a změnu dotčených opatření (úprava sazby poplatku za úvěrovou záruku a mechanismů dělení zisku) však mohly být obavy Komise rozptýleny.

629

Argument, který vychází z bodu 8.1 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, musí být tedy rovněž odmítnut, a tedy i všechny argumenty, které vycházejí z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o kvalifikaci dotčených opatření.

630

Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu a musí být odmítnut rovněž argument předložený v rámci čtvrtého žalobního důvodu, který vychází z toho, že dotčená opatření představují provozní podpory neslučitelné s vnitřním trhem (viz bod 125 výše), a první výtka třetí části devátého žalobního důvodu.

631

Projednávaný žalobní důvod se týká úvah Komise v bodech 348 až 365 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž Komise přezkoumala, zda jsou dotčená opatření v souladu s existující regulací trhu.

632

V bodech 350 až 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zejména uvedla, že pravidla pro zadávání veřejných zakázek zakotvená ve směrnici 2004/17 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a směrnici 2004/18 koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby nejsou na dotčená opatření použitelná, neboť nezahrnují žádné veřejné zakázky na dodávky, práce nebo služby. Na základě dostupných informací nebylo možné dospět k závěru, že se rozdílová smlouva týkala nabytí praxí, služeb nebo dodávek, a tedy se jednalo o koncesi nebo o veřejnou zakázku. Podle Komise tato smlouva nestanovila žádné konkrétní požadavky na dodávky jakéhokoli druhu služeb, zboží nebo prací zadavateli nebo třetím stranám. Dotčená opatření neupravují vzájemně závazné povinnosti, které by mohly být soudně vymahatelné. Mimoto neexistuje žádná selektivita, pokud jde o počet hospodářských subjektů, které mohou uzavřít rozdílovou smlouvu, kromě podmínek vyplývajících z omezeného počtu míst, která jsou k dispozici pro výstavbu jaderných elektráren.

633

V bodech 359 až 364 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že nebyl porušen článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 55). Tento článek nepředepisuje využití nabídkového řízení a stanoví, že lze použít postupy rovnocenné z hlediska transparentnosti a nediskriminace a opírající se o zveřejněná kritéria. Výběrové řízení, které Spojené království použilo při určování investora, který by byl připraven investovat do nové kapacity na výrobu jaderné energie a uzavřít rozdílovou smlouvu, bylo založeno na jasném, transparentním a nediskriminačním rámci, který lze z hlediska transparentnosti a nediskriminace považovat za rovnocenný nabídkovému řízení.

634

Rakouská republika se domnívá, že tyto úvahy jsou chybné.

635

Nejprve je třeba zkoumat argumenty Rakouské republiky, které vycházejí z toho, že Spojené království nevypsalo nabídkové řízení týkající se projektu Hinkley Point C. V druhé fázi bude přezkoumán argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že postup uplatněný Spojeným královstvím musí být považován za diskriminační.

636

Rakouská republika tvrdí, že na základě směrnic 2004/17 a 2004/18, článku 8 směrnice 2009/72 a zásad transparentnosti a zákazu diskriminace vlastních Smlouvě o FEU mělo Spojené království vypsat řízení o zadání veřejné zakázky pro projekt Hinkley Point C. Tato pravidla jsou neoddělitelně spojena s předmětem dotčených opatření a jejich porušení ukládá Tribunálu, aby zrušil napadené rozhodnutí.

637

Komise, Maďarsko a Spojené království tyto argumenty zpochybňují. V této souvislosti Komise zejména tvrdí, že legalita dotčených opatření nezávisí na dodržení ustanovení o zadávání veřejných zakázek.

638

Nejprve budou přezkoumány argumenty, které vycházejí z porušení směrnic 2004/17 a 2004/18. V druhé fázi budou přezkoumány argumenty, které vycházejí z porušení článku 8 směrnice 2009/72 a zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace vlastních Smlouvě o FEU.

639

Rakouská republika tvrdí, že za okolností projednávaného případu bylo Spojené království na základě směrnic 2004/17 a 2004/18 povinno vypsat veřejnou zakázku týkající se projektu Hinkley Point C. Dotčený projekt představuje zakázku, veřejnou zakázku nebo přinejmenším koncesi ve smyslu těchto směrnic. Tento projekt měl být posouzen v plném rozsahu s přihlédnutím ke všem stanoveným etapám, jakož i k jeho účelu. Takový přezkum by ukázal, že dotčená opatření představují vzájemný závazek, který se týká poskytování plnění. Výstavba Hinkley Point C a dodávka elektřiny do veřejné sítě, která bude následovat, budou sloužit k pokrytí konkrétní potřeby Spojeného království jako veřejného zadavatele. Protiplněním Spojeného království je dohodnutá podpora. Rakouská republika tvrdí, že nemá dostatek informací k posouzení, zda měla být dotčená opatření kvalifikována jako zakázka nebo jako koncese.

640

Komise, Maďarsko a Spojené království tyto argumenty zpochybňují. V této souvislosti Komise zejména tvrdí, že na základě svého rozhodnutí 2006/211/ES ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví, že čl. 30 odst. 1 směrnice 2004/17/ES se vztahuje na výrobu elektřiny v Anglii, Skotsku a Walesu (Úř. věst. 2006, L 76, s. 6), se uvedená směrnice na dotčená opatření nepoužije.

641

Nejprve je třeba zkoumat argumenty, které směřují k prokázání existence zakázky ve smyslu směrnice 2004/17 nebo veřejné zakázky ve smyslu směrnice 2004/18.

642

Úvodem je třeba připomenout, že na základě čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/17 jsou zakázkami na dodávky, stavební práce a služby úplatné smlouvy uzavřené písemnou formou mezi jedním nebo více zadavateli a jedním nebo více zhotoviteli, dodavateli nebo poskytovateli služeb. Na základě čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/18 jsou veřejnými zakázkami úplatné smlouvy uzavřené písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejichž předmětem je provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb.

643

Článek 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2004/17 a čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2004/18 upřesňují, že zakázkami na stavební práce (směrnice 2004/17) a veřejnými zakázkami na stavební práce (směrnice 2004/18) jsou zakázky, jejichž předmětem je buď provedení, nebo projekt i provedení stavebních prací vztahujících se k jedné z činností nebo stavby, nebo provedení stavby, která odpovídá požadavkům stanoveným zadavatelem (směrnice 2004/17) a veřejným zadavatelem (směrnice 2004/18), jakýmikoli prostředky.

644

Na základě čl. 1 odst. 2 písm. c) prvního pododstavce směrnice 2004/17 a čl. 1 odst. 2 písm. c) prvního pododstavce směrnice 2004/18 je předmětem zakázek na dodávky (směrnice 2004/17) a veřejných zakázek na dodávky (směrnice 2004/18) koupě, koupě najaté věci, nájem nebo koupě na splátky výrobků, s předkupním právem či bez něho.

645

Článek 1 odst. 2 písm. d) první pododstavec směrnice 2004/17 a čl. 1 odst. 2 písm. d) první pododstavec směrnice 2004/18 upřesňují, že zakázkami na služby (směrnice 2004/17) a veřejnými zakázkami na služby (směrnice 2004/18) jsou jiné zakázky než zakázky na stavební práce nebo na dodávky (směrnice 2004/17) a veřejné zakázky na stavební práce nebo na dodávky (směrnice 2004/18).

646

S přihlédnutím k těmto ustanovením je třeba přezkoumat argumenty Rakouské republiky, které směřují k prokázání toho, že dotčená opatření měla být kvalifikována jako zakázka ve smyslu směrnice 2004/17 nebo jako veřejná zakázka ve smyslu směrnice 2004/18.

647

V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že úvěrová záruka a dohoda s ministrem nepředstavují ani zakázku ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/17, ani veřejnou zakázku ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/18.

648

Zadruhé je třeba přezkoumat, zda Komise měla kvalifikovat rozdílovou smlouvu jako zakázku ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/17 nebo jako veřejnou zakázku ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/18.

649

V tomto ohledu je třeba uvést, že jak vyplývá zejména z bodů 219, 312, 313 a 356 odůvodnění napadeného rozhodnutí, rozdílová smlouva neumožňuje Spojenému království požadovat po společnosti NNBG, aby postavila Hinkley Point C ani aby dodala elektřinu. Rozdílová smlouva nestanoví žádný zvláštní požadavek ani ohledně prací, které má provést společnost NNBG, ani ohledně elektřiny, která má být dodána. V případě, že společnost NNBG nedokončí výstavbu uvedeného bloku nebo nebude vyrábět elektřinu, Spojené království nebude mít ani právo na náhradu škody ze strany společnosti NNBG. Tento členský stát bude nicméně oprávněn vypovědět jednostranně rozdílovou smlouvu, pokud nebude výstavba dokončena včas.

650

S ohledem na tyto vlastnosti rozdílové smlouvy se nelze domnívat na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, že jejím cílem je pokrýt konkrétní potřebu Spojeného království jako veřejného zadavatele. Naopak předmětem rozdílové smlouvy je poskytnutí dotace a touto dotací se Spojené království omezuje na motivování společnosti NNBG a jejich investorů, aby uskutečnili cíl veřejného zájmu, který tento stát sleduje, a sice výstavbu nových kapacit na výrobu jaderné energie.

651

Z toho vyplývá, že rozdílová smlouva nestanoví závaznou povinnost pro společnost NNBG týkající se provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb ve smyslu směrnice 2004/17 nebo směrnice 2004/18. Je tudíž třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že dotčená opatření představují zakázku ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/17 nebo veřejnou zakázku ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/18.

652

Zadruhé je třeba přezkoumat argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že Komise nezohlednila, že dotčená opatření představují koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17 nebo koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

653

V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/17 a čl. 1 odst. 3 směrnice 2004/18 je koncesí na stavební práce (směrnice 2004/17) a koncesí na stavební práce (směrnice 2004/18) smlouva stejného druhu jako zakázka na stavební práce (směrnice 2004/17) nebo veřejná zakázka na stavební práce (směrnice 2004/18) s tou výjimkou, že protiplnění za provedení stavebních prací spočívá buď výhradně v právu využívat stavbu, nebo v tomto právu společně s platbou.

654

Na základě čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice 2004/17 a čl. 1 odst. 4 směrnice 2004/18 je koncesí na služby smlouva stejného druhu jako zakázka na služby (směrnice 2004/17) nebo veřejná zakázka na služby (směrnice 2004/18) s tou výjimkou, že protiplnění za poskytnutí služeb spočívá buď výhradně v právu využívat služby, nebo v tomto právu společně s platbou.

655

S přihlédnutím k těmto ustanovením je třeba přezkoumat argumenty Rakouské republiky, které směřují k prokázání toho, že dotčená opatření měla být kvalifikována jako koncese na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17 nebo jako koncese na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

656

V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že úvěrová záruka a dohoda s ministrem nepředstavují ani koncesi na stavební práce ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/17, ani koncesi na stavební práce ve smyslu čl. 1 odst. 3 směrnice 2004/18.

657

Zadruhé je třeba přezkoumat, zda Komise měla kvalifikovat rozdílovou smlouvu jako koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17 nebo koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

658

Na základě čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice 2004/17 a čl. 1 odst. 4 směrnice 2004/18 se jednak zakázky a veřejné zakázky a jednak koncese odlišují pouze, pokud jde o protiplnění, na které má nárok uchazeč. Jak přitom vyplývá z úvah rozvinutých v bodech 649 až 651 výše, rozdílovou smlouvu nelze kvalifikovat jako zakázku nebo veřejnou zakázku zejména proto, že uvedená smlouva nestanoví povinnost pro společnost NNBG, aby provedla stavební práce, dodala výrobky nebo poskytla služby. Z toho vyplývá, že uvedenou smlouvu nelze kvalifikovat ani jako koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17 nebo jako koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

659

Tento výklad je ostatně potvrzen bodem 12 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. 2014, L 94. s. 1), ze kterého vyplývá, že pouhé financování určité činnosti, zejména prostřednictvím grantů, nepředstavuje koncesi ve smyslu této směrnice.

660

Je tudíž třeba dospět k závěru, že se Komise nedopustila pochybení, když se domnívala, že dotčená opatření nepředstavují zakázku, ani koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17, ani veřejnou zakázku, ani koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

661

Žádný z argumentů předložených Rakouskou republikou nemůže tento závěr zpochybnit.

662

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že v bodě 312 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala existenci smluvních povinností společnosti NNBG a že takové povinnosti představují typický znak veřejné zakázky.

663

V tomto ohledu je třeba uvést, že sice v bodě 312 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že „[rozdílová smlouva] zřejmě skutečně obsahuje řadu takto striktních ustanovení, která společnost NNBG motivují, aby plnila své povinnosti podle smlouvy“. Nicméně v uvedeném bodě odůvodnění a v bodě 313 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise rovněž konstatovala, že NNBG není povinna postavit Hinkley Point C ani dodávat elektřinu. Smluvní povinnosti, na které Komise odkazuje v bodě 312 odůvodnění tohoto rozhodnutí, tedy nemohou odůvodňovat kvalifikaci rozdílové smlouvy jako zakázky nebo koncese na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17 nebo jako veřejné zakázky nebo koncese na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

664

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, z úvahy Komise v bodě 312 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které smluvní ustanovení stanovená v rozdílové smlouvě představují „typické smluvní povinnosti, které by se do podobného ujednání snažila začlenit každá strana“, nelze ani vyvodit, že se jedná o povinnosti, které mohou odůvodnit kvalifikaci rozdílové smlouvy jako zakázku nebo koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17, nebo jako veřejnou zakázku nebo koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18. Z tohoto bodu odůvodnění a z jeho kontextu totiž jasně vyplývá, že když Komise odkázala na „podobné ujednání“, neměla na mysli uzavření dohody, která se vztahuje k zakázce, veřejné zakázce nebo koncesi, ale dohody, která stanoví pobídku ve formě dotace za účelem uskutečnění cíle veřejného zájmu. Jedná se tedy o povinnosti obvykle obsažené v dohodách o dotaci.

665

Argument Rakouské republiky, který vychází z bodu 312 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je tedy třeba odmítnout.

666

Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila okolnost, že bylo fakticky nemožné, aby společnost NNBG odstoupila od smluv z důvodu potenciální výše investičních nákladů, které by byly ztraceny. Teoretická možnost jednostranného zrušení smlouvy nemůže zcela vyloučit použití směrnic 2004/17 a 2004/18.

667

V tomto ohledu je třeba uvést, že tento argument nemůže zpochybnit úvahu uvedenou v bodě 649 výše, podle které rozdílová smlouva nestanoví žádný zvláštní požadavek ani ohledně prací, které má provést společnost NNBG, ani ohledně elektřiny, která má být touto společností vyrobena nebo dodána. V této souvislosti je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že z bodu 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí lze vyvodit, že společnost NNBG bude povinna udržovat předem stanovenou minimální úroveň výkonu, a z toho, že i když nedosažení této minimální úrovně má vést pouze ke ztrátě podpor, znamená to vzhledem ke značným částkám, které byly investovány, povinnost postavit Hinkley Point C a provozovat ji. Z tohoto bodu odůvodnění a z bodu 313 odůvodnění uvedeného rozhodnutí totiž vyplývá, že společnost NNBG není povinna zajistit předem stanovenou úroveň výroby, jelikož tyto body odůvodnění pouze stanoví, že pokud nedosáhne faktor zatížení 91 %, neobdrží příjmy, které doufá, že díky projektu získá. Pro společnost NNBG tedy neexistuje žádná smluvní povinnost dodržet tento faktor zatížení.

668

Při neexistenci zvláštních smluvních požadavků týkajících se prací, které má společnost NNBG provést, nebo elektřiny, kterou má tato společnost vyrobit nebo dodat, nebylo použití ustanovení směrnice 2004/17 a směrnice 2004/18 odůvodněné.

669

V každém případě v případě neexistence smluvní povinnosti provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb ve smyslu směrnice 2004/17 nebo směrnice 2004/18 nelze vyloučit, že se navzdory ekonomickým pobídkám s cílem zajistit, aby společnost NNBG postavila a provozovala Hinkley Point C, tento podnik rozhodne, že tuto elektrárnu z ekonomických důvodů nedokončí nebo ji nebude provozovat.

670

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že de facto bude společnost NNBG povinna zajistit úroveň výroby.

671

Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že pravidla pro zadávání veřejných zakázek nemohou zůstat nepoužita z důvodu pouhé skutečnosti, že projekt výstavby a provozování Hinkley Point C byl společností EDF naplánován a připraven určujícím způsobem.

672

Tento argument je třeba odmítnout.

673

V tomto ohledu stačí připomenout, že Komise nevyloučila použití směrnic 2004/17 a 2004/18 z toho důvodu, že projekt výstavby a provozování Hinkley Point C byl určujícím způsobem připraven společností EDF, ale vyloučila je proto, že rozdílová smlouva nestanoví smluvní závazek k provedení prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb ve smyslu těchto směrnic.

674

Začtvrté, pokud jde o tvrzení Rakouské republiky, které vychází z toho, že nemá k dispozici dostatečné informace k určení toho, zda dotčená opatření musejí být kvalifikována jako zakázka, veřejná zakázka nebo koncese, stačí konstatovat, že Rakouská republika má dostatek informací k tomu, aby se vyjádřila k otázce, zda rozdílová smlouva stanoví povinnost společnosti NNBG k provedení prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb, a vzhledem k tomu, že taková povinnost neexistuje v každém případě z důvodů uvedených v bodech 639 až 660 výše, nemohou být dotčená opatření kvalifikována ani jako zakázka ani jako koncese na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/17 ani jako veřejná zakázka či koncese na stavební práce ve smyslu směrnice 2004/18.

675

Zapáté Rakouská republika tvrdí, že Komise měla přezkoumat projekt jako celek s přihlédnutím ke složitosti smluvního nástroje vztahujícího se k výstavbě a provozování Hinkley Point C. Tento argument je třeba odmítnout. V případě neexistence povinnosti společnosti NNBG k provedení prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb ani celkový pohled na dotčená opatření neumožňuje se domnívat, že by měla být kvalifikována jako zakázka, veřejná zakázka nebo koncese ve smyslu směrnice 2004/17 nebo směrnice 2004/18.

676

S ohledem na předcházející úvahy je třeba odmítnout všechny argumenty Rakouské republiky, které směřují k prokázání toho, že Komise měla kvalifikovat dotčená opatření jako zakázku nebo koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2014/17 nebo veřejnou zakázku nebo koncesi na stavební práce ve smyslu směrnice 2014/18, aniž je nutné se vyjádřit k argumentu Komise, podle kterého směrnice 2004/17 není použitelná na uvedená opatření na základě rozhodnutí 2006/211.

677

Rakouská republika tvrdí, že jelikož předmětem plnění je výstavba a provozování Hinkley Point C s finanční podporou Spojeného království jako protiplněním na základě článku 8 směrnice 2009/72 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti vlastních Smlouvě o FEU, mělo Spojené království vypsat nabídkové řízení na projekt výstavby a provozování Hinkley Point C, které by bylo jasně, přesně a jednoznačně formulováno a obsahovalo všechny přesné informace týkající se celého průběhu řízení a zaručovalo, že všichni uchazeči mají stejné šance. Takové řízení mělo být vypsáno, jelikož existoval přeshraniční zájem, a to dokonce i v případě, že by povolení k výkonu činnosti nezavazovalo nabyvatele k výkonu převáděné činnosti. Úvaha Komise v bodě 357 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které je systém rozdílové smlouvy otevřen všem potenciálním zainteresovaným stranám, a není tedy selektivní, není přesvědčivá. Výběr společnosti NNBG má za následek vyloučení ostatních hospodářských subjektů z výstavby a z provozu Hinkley Point C.

678

Komise, Maďarsko a Spojené království tyto argumenty zpochybňují.

679

Úvodem je třeba uvést, že těmito argumenty Rakouská republika nezpochybňuje skutečnost, že k výběrovému řízení došlo. Omezuje se na tvrzení, že řízení provedené Spojeným královstvím (viz bod 633 výše) nebylo dostatečné, neboť se nejednalo o nabídkové řízení vztahující se k výstavbě a k provozu Hinkley Point C.

680

Zaprvé je třeba přezkoumat argument Rakouské republiky, který vychází z porušení článku 8 směrnice 2009/72.

681

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 8 odst. 1 první věty směrnice 2009/72 členské státy musí zajistit v zájmu bezpečnosti dodávek možnost zabezpečit nové kapacity nebo opatření pro řízení energetické účinnosti/řízení poptávky prostřednictvím výběrového řízení nebo postupu rovnocenného z hlediska transparentnosti a nediskriminace na základě zveřejněných kritérií.

682

Je třeba konstatovat, že čl. 8 odst. 1 první věta směrnice 2009/72 nutně nevyžaduje, aby členský stát provedl nabídkové řízení, ale umožňuje mu, aby provedl jiné řízení, pokud je provedeno na základě zveřejněných kritérií a je rovnocenné nabídkovému řízení z hlediska transparentnosti a zákazu diskriminace. Uvedený článek tedy nebrání, aby namísto vypsání nabídkového řízení členský stát použil nástroj, kterým je dotace, jejímž cílem je motivovat podniky k uskutečnění stanoveného cíle veřejného zájmu.

683

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, tudíž čl. 8 odst. 1 první věta směrnice 2009/72 neukládal, aby byla výstavba a provozování Hinkley Point C nutně předmětem nabídkového řízení.

684

Argument Rakouské republiky, který vychází z porušení článku 8 směrnice 2009/72, je proto třeba odmítnout.

685

Zadruhé je třeba přezkoumat argument Rakouské republiky, který vychází z porušení zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti vlastních Smlouvě o FEU.

686

V této souvislosti je třeba připomenout, že zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti se mají použít na veřejné zakázky, koncese, výhradní povolení a výhradní licence udělené veřejným orgánem a u kterých unijní normotvůrce neupřesnil zvláštní pravidla. Jsou-li totiž takové smlouvy nebo práva zadány, zásady transparentnosti a zákazu diskriminace členským státům ukládají, aby zaručily vhodný stupeň zveřejnění, který umožní otevřenost výběrového řízení, jakož i přezkum nestrannosti zadávacích řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. prosince 2000, Telaustria a Telefonadress, C‑324/98, EU:C:2000:669, bod 62; ze dne 3. června 2010, Sporting Exchange, C‑203/08, EU:C:2010:307, bod 41, a ze dne 14. listopadu 2013, Belgacom, C‑221/12, EU:C:2013:736, bod 28).

687

V této souvislosti je však třeba připomenout, že zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti nutně nevyžadují, aby na určitý projekt bylo vypsáno nabídkové řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2010, Sporting Exchange, C‑203/08, EU:C:2010:307, bod 41). Neomezují tedy právo členského státu zvolit si mezi veřejnou zakázkou a poskytnutím dotace, jejímž cílem je motivovat podniky k uskutečnění stanoveného cíle veřejného zájmu.

688

Je tedy třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z porušení zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti, aniž je nutné rozhodnout o otázce, zda dotčená opatření lze postavit naroveň výhradnímu povolení nebo licenci ve smyslu judikatury uvedené v bodě 686 výše.

689

Je proto třeba odmítnout všechny argumenty Rakouské republiky, které směřují k prokázání toho, že Spojené království mělo vypsat nabídkové řízení na projekt Hinkley Point C, aniž je nutné rozhodnout o otázce, zda by porušení směrnice 2004/17 a 2004/18, článku 8 směrnice 2009/72 nebo zásad rovného zacházení, transparentnosti a zákazu diskriminace vlastních Smlouvě o FEU mohlo zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí.

690

V rámci sedmého žalobního důvodu Rakouská republika předkládá argument, který se týká bodu 549 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V uvedeném bodě odůvodnění Komise uvedla, pokud jde o soulad dotčených opatření s články 30 a 110 SFEU, že Spojené království se zavázalo, že po dobu, kdy rozdílová smlouva nebude otevřena výrobcům elektřiny se sídlem mimo Velkou Británii, bude upravovat způsob výpočtu závazků dodavatelů elektřiny k platbám v rámci rozdílové smlouvy, aby nebyla způsobilá jaderná energie vyrobená v členských státech EU mimo Velkou Británii a dodávaná zákazníkům ve Velké Británii započítávána do podílů dodavatelů na trhu. V této souvislosti Komise uvedla, že Spojené království toto osvobození zruší, jakmile bude výrobcům ze zemí mimo Velkou Británii umožněno žádat o rozdílové smlouvy.

691

Rakouská republika tvrdí, že z bodu 549 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že systém rozdílových smluv je diskriminační, neboť není otevřen výrobcům elektřiny se sídlem mimo Spojené království.

692

Komise tento argument zpochybňuje.

693

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že z bodů 359 až 364 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že výběrové řízení, které Spojené království použilo za účelem výběru smluvní strany ochotné investovat do nové kapacity na výrobu jaderné energie ve Spojeném království, bylo otevřené pro developery, výrobce a investory z jiných členských států. V tomto ohledu tedy neexistovala diskriminace na základě státní příslušnosti.

694

Zadruhé v rozsahu, v němž Rakouská republika tvrdí, že nástroj, který představuje rozdílová smlouva, dosud nebyl přístupný výrobcům elektřiny se sídlem mimo Velkou Británii, je třeba tento argument rovněž odmítnout. V tomto ohledu je třeba připomenout, že výstavba a provoz jaderné elektrárny má za cíl výrobu elektřiny pro základní spotřebu za účelem zajištění bezpečnosti dodávek. Za těchto okolností nelze Spojenému království vytýkat, že požaduje, aby taková elektrárna byla postavena ve Velké Británii, aby zabránilo tomu, že bude omezena fyzickými kapacitami propojení.

695

Všechny argumenty rozvinuté v rámci sedmého žalobního důvodu je tedy třeba odmítnout.

696

Rakouská republika tvrdí, že Komise porušila čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, které ukládají Komisi, aby poskytla zúčastněným stranám možnost předložit své připomínky. Členské státy tedy mají subjektivní právo být vyslechnuty v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Mají právo účastnit se správního řízení ve vhodné míře s přihlédnutím k okolnostem dané věci. Rozhodnutí o zahájení řízení musí umožnit zúčastněným stranám účinně se účastnit formálního vyšetřovacího řízení, ve kterém budou mít možnost uplatnit své argumenty.

697

Rakouská republika tvrdí, že s ohledem na skutečnost, že v době, kdy mohla předložit své připomínky, výše podpory a její konkrétní podmínky nebyly dosud stanoveny, nebyla schopna se uspokojivě a náležitě vyjádřit k jednotlivým konkrétně plánovaným opatřením. Podle Rakouské republiky, pokud by měla k dispozici doplňující a přesné informace ohledně objemu a podmínek plánovaných opatření, mohla předložit doplňující a pádné argumenty týkající se pochybností, které u ní uvedená opatření vyvolávala.

698

Komise a Maďarsko tvrdí, že tyto argumenty je třeba odmítnout. Komise zejména tvrdí, že se Rakouská republika omezuje na odkaz na napadené rozhodnutí, a nikoliv na rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

699

V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě čl. 108 odst. 2 prvního pododstavce SFEU pokud se Komise rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení, je povinna umožnit zúčastněným stranám podat jejich připomínky.

700

Jak vyplývá z judikatury, čl. 108 odst. 2 první pododstavec SFEU má za cíl, aby Komise jednala tak, aby všechny potenciálně zúčastněné strany byly informovány a měly příležitost uplatnit své argumenty, i umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech údajích věci před tím, než přijme své rozhodnutí (rozsudek ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, EU:T:1998:140, bod 58).

701

V této souvislosti je třeba připomenout, že judikatura přiznává zúčastněným stranám především úlohu zdrojů informací pro Komisi v rámci správního řízení zahájeného podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Z toho vyplývá, že zúčastněné strany mají pouze právo účastnit se správního řízení v přiměřeném rozsahu s ohledem na okolnosti projednávaného případu a nemohou se dovolávat práva na obhajobu přiznaného osobám, proti nimž bylo zahájeno řízení (rozsudky ze dne 25. června 1998, British Airways a další v. Komise, T‑371/94 a T‑394/94, EU:T:1998:140, bod 59 a 60, a ze dne 30. listopadu 2009, Francie a France Télécom v. Komise, T‑427/04 a T‑17/05, EU:T:2009:474, bod 147).

702

V řízení o přezkumu státních podpor mají zúčastněné strany pouze možnost Komisi sdělit jakékoli informace s cílem informovat ji pro účely jejího dalšího postupu a nemohou se samy dovolávat práva na takovou kontradiktorní diskuzi s Komisí, jako je diskuze zahájená ve prospěch uvedeného členského státu (rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise a Španělsko v. Gouvernement of Gibraltar a Spojené království, C‑106/09 P a C‑107/09 P, EU:C:2011:732, bod 181).

703

Mimoto bylo rozhodnuto, že Komise nemůže mít povinnost předložit úplnou analýzu dotčeného opatření v oznámení o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Komise naopak musí definovat dostatečným způsobem rámec svého přezkumu, aby nezbavila významu právo zúčastněných stran podat jejich připomínky (rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, Francie a France Télécom v. Komise, T‑427/04 a T‑17/05, EU:T:2009:474, bod 148).

704

Článek 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, který je nadepsán „Formální vyšetřovací řízení“, stanoví, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení shrne relevantní faktické a právní otázky, zahrne předběžné hodnocení Komise o charakteru navrhovaného opatření jako podpory a vyloží pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem a vyzve dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany, aby předložily připomínky v předepsané lhůtě.

705

Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení tedy musí umožnit zúčastněným stranám účinně se účastnit uvedeného řízení, ve kterém budou mít možnost uplatnit své argumenty. Za tímto účelem postačuje, aby byly zúčastněné strany seznámeny s úvahami, které vedly Komisi k předběžnému závěru, že dotčené opatření může představovat novou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem (rozsudek ze dne 12. května 2011, Région Nord-Pas-de-Calais a Communauté d’agglomération du Douaisis v. Komise, T‑267/08 a T‑279/08, EU:T:2011:209, bod 81).

706

Právo zúčastněných stran na informace však nejde nad rámec práva být Komisí vyslechnuty. Zejména nemůže zahrnovat obecné právo vyjádřit se ke všem potenciálně důležitým otázkám vzneseným v průběhu formálního vyšetřovacího řízení (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, Francie a France Télécom v. Komise, T‑427/04 a T‑17/05, EU:T:2009:474, bod 149).

707

S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba zkoumat argumenty předložené Rakouskou republikou, které vycházejí z toho, že Komise nedodržela její právo předložit připomínky, z toho důvodu, že v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení dostatečně neurčila dotčená opatření.

708

Úvodem je třeba uvést, že na podporu tohoto žalobního důvodu Rakouská republika odkazuje na body 16, 73 a 551 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pouhé odvolání na úvahy v napadeném rozhodnutí však nemůže prokázat, že Komise nedodržela právo Rakouské republiky na podání připomínek. Vzhledem k tomu, že čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 se týkají práva zúčastněných stran podat připomínky během správního řízení, rozhodující otázkou v této souvislosti je to, zda rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení obsahovala dostatečné informace. Naopak to, zda napadené rozhodnutí, které bylo přijato v návaznosti na správní řízení, obsahuje dostatečné informace, není v této souvislosti bezprostředně relevantní.

709

Nicméně z argumentů Rakouské republiky dostatečně jasně vyplývá, že tento členský stát v podstatě tvrdí, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení neobsahovalo dostatek informací pro to, aby mohl vykonat právo užitečně předložit připomínky, a že tento nedostatek informací se odráží i v napadeném rozhodnutí.

710

Zaprvé Rakouská republika předkládá argumenty, které směřují k prokázání toho, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení neobsahovalo dostatek informací pro to, aby mohla vykonat své právo účinným způsobem podat své připomínky.

711

Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že některé otázky, které se týkají rozdílové smlouvy, zůstaly otevřené. Povaha mechanismu rozdílové smlouvy a obzvláště kritéria pro výpočet rozdílu, zejména realizační ceny, dosud nebyly stanoveny.

712

V tomto ohledu je nejprve třeba uvést, že Komise popsala rozdílovou smlouvu v bodech 43 až 49 a 53 až 89 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Jak vyplývá z bodu 67 odůvodnění uvedeného rozhodnutí před oznámením dotčených opatření se Spojené království a společnost EDF dohodly, pokud jde o podstatné prvky této smlouvy, a zejména pokud jde o realizační cenu, dobu trvání smlouvy a vnitřní míru návratnosti. Tyto informace byly sděleny zúčastněným stranám. Z bodu 70 odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že realizační cena zamýšlená Spojeným královstvím byla stanovena na 92,50 GBP za MWh a z bodu 78 odůvodnění téhož rozhodnutí, že platby byly stanoveny pro dobu 35 let. V bodě 71 odůvodnění daného rozhodnutí bylo uvedeno, že vnitřní míra návratnosti po zdanění, na základě které byla vypočtena finanční ztráta, odpovídala marži v rozmezí od 9,75 % do 10,15 % a ve sdělení daného rozhodnutí v Úředním věstníku je uvedeno, že odpovídala 9,87 %. V bodě 72 odůvodnění daného rozhodnutí je uvedeno, že rozdíl mezi realizační cenou a referenční cenou byl vypočten tak, aby se pohyboval mezi 3,5 až 9 miliardami eur v závislosti na ceně uhlí ve Spojeném království. V této souvislosti je třeba rovněž přihlédnout k bodu 361 odůvodnění daného rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že celková výše podpory závisí na předpokladech přijatých na základě budoucích velkoobchodních cen a diskontní sazby, a dosahovala podle jednotlivých scénářů 4,78 miliardy GBP, 11,17 miliardy GBP nebo 17,62 miliardy GBP. V tomto ohledu je třeba připomenout, že celková výše podpory závisela na referenční ceně, která je tržní cenou, jejíž výši lze do budoucna obtížně předvídat.

713

Dále je třeba zohlednit zejména body odůvodnění 126 až 145 a 163 až 178 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které se týkají kvalifikace rozdílové smlouvy jako státní podpory. V této souvislosti Komise popsala podrobně fungování uvedené smlouvy.

714

Konečně je třeba uvést, že v bodech 349 až 362 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise uvedla, že na základě informací, které měla k dispozici, nemohla dospět k závěru, že rozdílová smlouva byla přiměřenou podporou. V této souvislosti podrobně uvedla faktory, které ztěžovaly stanovení přiměřené realizační ceny a ziskovosti projektu Hinkley Point C.

715

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, informace uvedené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, pokud jde o výši prvku podpory obsaženého v rozdílové smlouvě, její podmínky a pochybnosti Komise, byly dostatečné k tomu, aby Rakouská republika mohla vykonat právo na předložení svých připomínek.

716

Zadruhé, pokud jde o úvěrovou záruku, Rakouská republika tvrdí, že uvedená záruka byla popsána mimořádně obecně a neurčitě, jelikož Komise pouze uvedla, že tato záruka byla spojena s úvěrem, který společnost NNBG skutečně získá, a že její celková výše může dosáhnout 17,6 miliardy GBP.

717

V tomto ohledu je třeba uvést, že je sice skutečností, že v popisu úvěrové záruky uvedeného v bodech 50 až 52 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení se Komise omezila na uvedení, že podrobnosti uvedené záruky nebyly dosud stanoveny, ale že tato záruka byla nepochybně spojena s výší úvěru, který společnost NNBG skutečně získá.

718

V této souvislosti je však třeba rovněž zohlednit body 146, 147 a 179 až 187 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, v nichž se Komise vyjádřila ke kvalifikaci tohoto opatření jako státní podpory. V této souvislosti Komise uvedla, že podle informací od Spojeného království nepředstavovala úvěrová záruka státní podporu z toho důvodu, že uvedená záruka je poskytnuta za tržních podmínek a je v souladu se sdělením o zárukách, zejména pokud jde o její cenu. Rovněž uvedla, že nebyla přesvědčena, že způsob, který Spojené království navrhovalo použít k určení ceny této záruky, mohl zaručit, že tato cena bude odpovídat ceně nabídnuté soukromým investorem. V tomto ohledu uvedla, že některé prvky navrženého způsobu neodpovídaly přístupu, který by použil soukromý investor. Kromě toho v bodech 342 až 348 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla, že s ohledem na tyto skutečnosti nemohla vyloučit, že poskytnutí dotčené záruky může vést k nadměrnému vyrovnání.

719

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, informace týkající se úvěrové záruky, které byly uvedeny v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, byly dostatečně přesné, aby Rakouská republika mohla vykonat své právo na předložení svých připomínek.

720

Zatřetí, pokud jde o vyrovnání za předčasné ukončení provozu jaderné elektrárny Hinkley Point, Rakouská republika tvrdí, že informace v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení se omezovaly na to, že vlastníci měli nárok na vyrovnání, ale že úroveň a přesné okolnosti této náhrady byly dosud předmětem jednání a nebyly dosud zcela známy.

721

V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu body 47 a 48 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, z nichž vyplývá, že dohoda s ministrem se týkala případné možnosti ukončení provozu jaderné elektrárny na základě politického rozhodnutí. Je v nich uvedeno, že za těchto okolností budou mít investoři společnosti NNBG právo na vyrovnání, jehož výše a rozsah nebyly dosud upřesněny, a že investoři společnosti NNBG budou mít právo na převod společnosti NNBG na Spojené království, které bude mít právo požádat, aby na něj byla společnost NNBG převedena.

722

Kromě toho je třeba přihlédnout k bodům 192 až 195 odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které se týkají kvalifikace takové náhrady jako státní podpory. V této souvislosti Komise uvedla, že náhrada, která má vyrovnat škodu způsobenou veřejnými orgány, nepředstavuje státní podporu. Uvedla nicméně, že před přijetím konečného závěru v tomto ohledu potřebuje více informací o tom, zda stanovená náhrada vyplývá z obecné zásady a zda byla rovněž k dispozici pro ostatní hospodářské subjekty na trhu v podobné situaci.

723

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba uvést, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení obsahovalo dostatečné informace k tomu, aby Rakouská republika mohla vykonat právo na předložení svých připomínek. V této souvislosti je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů 275 až 282 výše, jediným prvkem podpory určeným Komisí v napadeném rozhodnutí v dohodě s ministrem byl nárok na rychlou a jistou úhradu. V uvedeném rozhodnutí naopak Komise neschvaluje prvky podpory, které mohou vyplývat z podmínek výpočtu náhrady.

724

Začtvrté je třeba připomenout, že, jak bylo uvedeno v bodech 247 až 362 výše, Komise byla oprávněna přijmout napadené rozhodnutí, i když doposud neznala všechna ustanovení týkající se financování Hinkley Point C, jelikož tato ustanovení nebyla dosud stranami dohodnuta. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rakouská republika, skutečnost, že konkrétní ustanovení nebyla ve stadiu rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení známa, nemohla zbavit obsahu její právo na předložení svých připomínek.

725

S ohledem na předcházející úvahy je třeba odmítnout argumenty Rakouské republiky, které vycházejí z toho, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení neobsahovalo dostatečné informace k tomu, aby mohla účinně vykonat své právo účastnit se uvedeného řízení.

726

Zadruhé je třeba odmítnout argument Rakouské republiky, který vychází z toho, že v určitých situacích je Komise povinna znovu informovat zúčastněné strany.

727

V této souvislosti je třeba připomenout, že formální vyšetřovací řízení musí umožnit prohloubit a objasnit otázky vznesené v rozhodnutí o zahájení tohoto řízení a umožnit členskému státu, který oznámil záměr, tento záměr upravit v závislosti na případných připomínkách Komise. Jakýkoliv rozpor mezi tímto rozhodnutím a konečným rozhodnutím nemůže být sám o sobě považován za vadu, jíž je stižena legalita tohoto konečného rozhodnutí (rozsudek ze dne 4. září 2009, Itálie v. Komise, T‑211/05, EU:T:2009:304, bod 55). Jedině změna, která se dotýká povahy dotčených opatření, tedy může založit povinnost Komise informovat znovu zúčastněné strany.

728

Přitom je třeba konstatovat, že se Rakouská republika nedovolává žádné změny, ani dokonce žádného upřesnění, které by se ukázaly během formálního vyšetřovacího řízení a které by mohly založit takovou povinnost.

729

Zatřetí v každém případě i v případě, že by Komise nedodržela právo Rakouské republiky na předložení připomínek, projednávanému žalobnímu důvodu nelze vyhovět. Porušení tohoto práva totiž může vést ke zrušení pouze tehdy, pokud by v případě neexistence této nesrovnalosti řízení vedlo k odlišnému výsledku (rozsudek ze dne 12. května 2011, Région Nord-Pas-de-Calais a Communauté d’agglomération du Douaisis v. Komise, T‑267/08 a T‑279/08, EU:T:2011:209, bod 85). Je však třeba konstatovat, že Rakouská republika nepředkládá žádnou skutečnost, jejíž zohlednění Komisí by mohlo změnit závěr, ke kterému Komise dospěla v napadeném rozhodnutí.

730

S ohledem na předcházející úvahy je třeba zamítnout desátý žalobní důvod v plném rozsahu.