STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

GIOVANNIHO PITRUZZELLY

přednesené dne 29. dubna 2021 ( 1 )

Věc C‑647/19 P

Ja zum Nürburgring eV

proti

Evropské komisi

„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Podpory pro komplex Nürburgring – Prodej aktiv příjemců státní podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou – Otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné nabídkové řízení – Neexistence obtíží, které vyžadují zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Přípustnost – Zúčastněná strana – Povinnost Tribunálu uvést odůvodnění – Zkreslení důkazů“

1.

Kasačním opravným prostředkem, který je předmětem tohoto stanoviska, se spolek Ja zum Nürburgring eV (dále jen „navrhovatel“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 19. června 2019, Ja zum Nürburgring v. Komise (T‑373/15EU:T:2019:432, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/151 ze dne 1. října 2014 o státní podpoře Německa SA.31550 (2012/C) (ex 2012/NN) ve prospěch závodní dráhy Nürburgring (dále jen „konečné rozhodnutí“) ( 2 ).

2.

V projednávané věci vyvstávají otázky týkající se rozsahu pojmu „zúčastněná strana“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999 ( 3 ), jakož i rozsahu povinnosti Tribunálu odůvodnit rozsudky.

I. Skutkový stav

3.

Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 1 až 16 napadeného rozsudku, na které odkazuji pro další podrobnosti. Pro potřeby tohoto řízení se omezím na připomenutí následujícího.

4.

Komplex Nürburgring (dále jen „Nürburgring“), který se nachází v německé spolkové zemi Porýní-Falc, zahrnuje automobilový závodní okruh (dále jen „závodní okruh Nürburgring“), rekreační park, hotely a restaurace.

5.

V letech 2002 až 2012 byli vlastníci Nürburgringu (dále jen „prodávající“) příjemci opatření podpory, zejména od spolkové země Porýní-Falc, na výstavbu rekreačního parku, hotelů a restaurací a na pořádání závodů Formule 1.

6.

V návaznosti na první stížnost podanou navrhovatelem byla tato opatření podpory předmětem formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, které Komise zahájila v roce 2012.

7.

Ve stejném roce Amtsgericht Bad Neuenahr-Ahrweiler (okresní soud v Bad Neuenahr-Ahrweiler, Německo) rozhodl, že prodávající jsou v platební neschopnosti a že jejich aktiva budou prodána (dále jen „aktiva Nürburgringu“). Bylo zahájeno nabídkové řízení (dále jen „nabídkové řízení“), jehož výsledkem byl prodej těchto aktiv společnosti Capricorn Nürburgring Besitzgesellschaft GmbH (dále jen „Capricorn“).

8.

Dne 23. prosince 2013 podal navrhovatel druhou stížnost ke Komisi, ve které tvrdil, že nabídkové řízení nebylo transparentní a nediskriminující. Podle navrhovatele tak měl úspěšný nabyvatel, a sice společnost Capricorn, obdržet nové podpory a zajistit kontinuitu hospodářské činnosti prodávajících, takže příkaz k navrácení podpor přijatých prodávajícími měl přejít i na společnost Capricorn.

9.

Dne 1. října 2014 přijala Komise konečné rozhodnutí. V tomto rozhodnutí Komise zaprvé konstatovala, že některá opatření podpory poskytnutá Německem ve prospěch prodávajících jsou protiprávní a neslučitelná s vnitřním trhem, a uvedla, že společnost Capricorn a její dceřiné společnosti nejsou navrácením neslučitelné státní podpory dotčeny ( 4 ) (dále jen „první sporné rozhodnutí“).

10.

Zadruhé Komise v konečném rozhodnutí stanovila, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu ( 5 ). Komise měla za to, že k tomuto prodeji došlo prostřednictvím otevřeného, transparentního a nediskriminačního nabídkového řízení a že toto řízení vedlo k prodeji těchto aktiv za tržní cenu (dále jen „druhé sporné rozhodnutí“).

II. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

11.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. července 2015 podal navrhovatel žalobu znějící na zrušení prvního a druhého sporného rozhodnutí.

12.

V napadeném rozsudku Tribunál nejprve odmítl žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž zněla na zrušení prvního sporného rozhodnutí. Tribunál konstatoval, že navrhovatel neprokázal, že je tímto rozhodnutím osobně dotčen nebo že je jím osobně dotčen některý z jeho členů ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU ( 6 ).

13.

Pokud jde o návrh na zrušení druhého sporného rozhodnutí, Tribunál nejprve konstatoval, že se účastníci řízení shodli na tom, že druhé sporné rozhodnutí je rozhodnutím vydaným ve fázi předběžného posouzení podpor podle čl. 108 odst. 3 SFEU, a nikoli ve formálním vyšetřovacím řízení ( 7 ). Dále Tribunál shledal, že navrhovatel má jakožto „zúčastněná strana“ aktivní legitimaci k ochraně procesních práv, která mu zaručuje čl. 108 odst. 2 SFEU, a má právní zájem na podání žaloby ( 8 ). Následně meritorně zkoumal důvody předložené navrhovatelem na podporu tohoto návrhu, přičemž je všechny zamítl, a zamítl tudíž žalobu v plném rozsahu ( 9 ).

III. Návrhová žádání účastníků řízení

14.

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, jakož i první a druhé sporné rozhodnutí nebo podpůrně vrátil věc Tribunálu a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

15.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil závěr Tribunálu uvedený v bodech 73 až 94 napadeného rozsudku, podle něhož je žaloba směřující proti druhému spornému rozhodnutí přípustná, aby sám rozhodl o této žalobě a prohlásil ji za nepřípustnou, zamítl kasační opravný prostředek podaný navrhovatelem a uložil mu náhradu nákladů řízení.

IV. Analýza kasačního opravného prostředku

16.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel pět důvodů.

17.

První a druhý důvod kasačního opravného prostředku se týkají té části napadeného rozsudku, která se týká prvního sporného rozhodnutí. Navrhovatel tvrdí v prvním důvodu kasačního opravného prostředku, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že popřel jeho aktivní legitimaci jakožto soutěžitele a ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že popřel jeho aktivní legitimaci jakožto profesního sdružení.

18.

Ostatní tři důvody se naproti tomu týkají části napadeného rozsudku týkající se druhého sporného rozhodnutí. Konkrétně v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když ze stejných důvodů, pro které odmítl aktivní legitimaci ve vztahu k prvnímu spornému rozhodnutí, dospěl k závěru, že navrhovatel nemá aktivní legitimaci jako soutěžitel nebo profesní sdružení. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil několika nesprávných právních posouzení, jakož i zkreslení skutkových okolností a důkazů v analýze, která jej vedla k závěru, že Komise neměla zahájit formální vyšetřovací řízení. V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel uplatňuje nesprávná právní posouzení dostatečnosti odůvodnění druhého sporného rozhodnutí.

19.

Komise ve své kasační odpovědi zpochybňuje přípustnost návrhu na zrušení druhého sporného rozhodnutí a navrhuje, aby Soudní dvůr i bez návrhu přezkoumal přípustnost tohoto návrhu a prohlásil jej za nepřípustný.

20.

Na žádost Soudního dvora se ve své analýze zaměřím na otázku přípustnosti návrhu na zrušení druhého sporného rozhodnutí, jakož i na čtvrtý a pátý důvod kasačního opravného prostředku.

A. K návrhu Komise rozhodnout i bez návrhu o nepřípustnosti návrhu na zrušení druhého sporného rozhodnutí

1.   Argumenty účastníků řízení

21.

Komise má za to, že Tribunál nesprávně rozhodl, že žaloba proti druhému spornému rozhodnutí je přípustná, a tvrdí, že Soudní dvůr je povinen rozhodnout o této otázce i bez návrhu, pokud je tato otázka nastolena. Konkrétně má Komise za to, že Tribunál nesprávně vyložil a použil pojem „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU, jakož i čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, když konstatoval, že navrhovatel se tohoto postavení mohl dovolávat.

22.

Zaprvé Komise tvrdí, že z judikatury vyplývá, že postavení „zúčastněné strany“ předpokládá existenci soutěžního vztahu, který je podporou narušen. Tribunál se proto dopustil nesprávného právního posouzení, když kvalifikoval navrhovatele jako zúčastněnou stranu, ačkoli sám předtím konstatoval, že navrhovatel nebyl přítomen na trzích dotčených předmětnými opatřeními. Podle Komise Tribunál provedl analýzu založenou na neúplném výkladu relevantní judikatury.

23.

Zadruhé se Tribunál rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že zájmy navrhovatele a jeho členů byly poskytnutím podpory dotčeny.

24.

Tribunál podle ní nepředložil žádný důkaz pro učinění závěru v bodě 86 napadeného rozsudku, že tyto zájmy byly dotčeny případným prodejem aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn, a to nikoli za tržní cenu. Komise má dále za to, že Tribunál přiznal navrhovateli postavení „zúčastněné strany“, přičemž se v konečném výsledku opíral výlučně o skutečnost, že navrhovatel mohl mít potenciálně relevantní informace pro Komisi v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Takový výklad pojmu „zúčastněná strana“ je však příliš široký a nezohledňuje skutečnost, že předání informace vedoucí k určení protiprávního poskytnutí státní podpory nevede automaticky k tomu, že osoba, která tuto informaci předala, je „zúčastněnou stranou“.

25.

Navrhovatel argumenty Komise zpochybňuje.

2.   Posouzení

26.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr i bez návrhu rozhodl o nepřípustnosti žaloby v prvním stupni, pokud jde o druhé sporné rozhodnutí.

27.

V tomto ohledu připomínám, že podle ustálené judikatury se Soudní dvůr, kterému byl podán kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, musí vyjádřit, dle potřeby i bez návrhu, k přípustnosti žaloby na neplatnost, a tudíž i k důvodu veřejného pořádku vycházejícímu z nedodržení podmínky zakotvené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, podle níž může žalobce požadovat zrušení rozhodnutí, které mu není určeno, pouze pokud se ho bezprostředně a osobně dotýká ( 10 ).

28.

V napadeném rozsudku Tribunál v bodech 78 až 89 analyzoval otázku přípustnosti žaloby navrhovatele s ohledem na druhé sporné rozhodnutí, a zejména otázku jeho osobního dotčení ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, když přiznal navrhovateli postavení „zúčastněné strany“, pokud jde o toto rozhodnutí, a tudíž jeho aktivní legitimaci k ochraně procesních práv, kterých v tomto postavení požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.

29.

V tomto ohledu připomínám, že čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, který v podstatě převzal definici již rozvinutou v judikatuře Soudního dvora ( 11 ), definuje pojem „zúčastněné strany“ jako „[kterákoli] osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení“.

30.

Jak jsem již nedávno připomněl ( 12 ), z judikatury vyplývá, že tato definice nevylučuje, aby byl podnik, který není přímým konkurentem příjemce podpory, považován za zúčastněnou stranu, pokud tvrdí, že poskytnutím podpory by mohly být dotčeny jeho zájmy ( 13 ). Zatímco podnik konkurující příjemci podpory nesporně patří mezi „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU ( 14 ), subjektu, který není konkurentem příjemce podpory, může být přiznáno postavení „zúčastněné strany“, pokud prokáže, že poskytnutím podpory by mohly být ovlivněny jeho zájmy, což podle judikatury předpokládá prokázání toho, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci ( 15 ).

31.

Z této judikatury vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, postavení „zúčastněné strany“ nutně nepředpokládá existenci soutěžního vztahu, který by byl narušen podporami, a že tedy Tribunálu nelze vytýkat, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když kvalifikoval navrhovatele jako zúčastněnou stranu, ačkoli předtím konstatoval, že na trzích dotčených předmětnými opatřeními nebyl navrhovatel nijak činný ( 16 ).

32.

Komise má dále za to, že Tribunál nesprávně přiznal navrhovateli postavení „zúčastněné strany“, když v bodech 87 a 88 napadeného rozsudku vycházel výlučně z okolnosti, že navrhovatel mohl mít k dispozici informace, které by mohly být pro Komisi případně relevantní v rámci formálního vyšetřovacího řízení.

33.

V tomto ohledu souhlasím s Komisí, že pouhá skutečnost, že určitá osoba má k dispozici informace, které by mohly být relevantní v rámci formálního vyšetřovacího řízení, nestačí k tomu, aby byla tato osoba kvalifikována jako „zúčastněná strana“ ( 17 ).

34.

Takto široký výklad pojmu „zúčastněná strana“ není totiž slučitelný s definicí a kritérii uvedenými v odstavcích 29 a 30 výše, z nichž vyplývá, že přiznání tohoto postavení závisí na možném poškození zájmů dotčené osoby vyplývající z poskytnutí podpor a předpokládá konkrétní dopad na její situaci. Z toho vyplývá, jak správně uvádí Komise, že pouhá možnost předat informace, které mohou vést k určení protiprávního poskytnutí státní podpory, jako taková neumožňuje automaticky přiznat osobě, která uvedené informace předala, postavení „zúčastněné strany“.

35.

K tomuto musím uvést, že ze znění bodů 86 až 88 napadeného rozsudku podle všeho vyplývá, že Tribunál skutečně rozhodl, že zájmy navrhovatele mohly být ovlivněny poskytnutím podpory společnosti Capricorn z důvodu okolnosti, že navrhovatel měl k dispozici informace, které mohly být Komisí zohledněny v průběhu formálního vyšetřovacího řízení. V bodě 86 napadeného rozsudku Tribunál odkazuje – připouštím, že poněkud neurčitě – na neziskový charakter navrhovatele, když uvedl, že se jedná o spolek, jehož předmětem činnosti je „obnova a podpora závodního automobilového okruhu Nürburgring a podpora společných zájmů jeho členů, z nichž někteří organizují sportovní události na uvedeném okruhu“. Zdá se však, že tento odkaz není uveden k odůvodnění postavení navrhovatele jako „zúčastněné strany“, ale spíše k tomu, že navrhovatel měl k dispozici informace, které mohly být relevantní pro posouzení Komise, což, jak bylo uvedeno v předchozím bodě, samo o sobě nepostačuje k tomu, aby mu bylo přiznáno uvedené postavení.

36.

Ze spisu však vyplývá, že v žalobě předložené Tribunálu navrhovatel tvrdil, že je spolkem, který již více než 40 let hájí zájmy celého německého automobilového sportu specificky ve vztahu k závodnímu okruhu Nürburgring, a že jeho základním cílem je zajistit provozování tohoto okruhu za hospodářských podmínek zaměřených na obecný zájem tak, aby byl zajištěn přístup k tomuto okruhu rovněž sportovcům. Za tímto účelem rozvinul mimo jiné koncept využití okruhu na základě obecného zájmu a udržoval kontakty a vyjednával se státními orgány a příslušnými orgány spolkové země Porýní-Falc, jakož i s dalšími dotčenými osobami. Navrhovatel rovněž tvrdil, že Capricorn, nabyvatel aktiv Nürburgringu, naopak sleduje opačný koncept, jehož cílem je maximalizovat zisk, což je zcela neslučitelné s vlastními cíli navrhovatele.

37.

S ohledem na tyto argumenty, které podle všeho nebyly Komisí zpochybněny, se mi zdá možné konstatovat, že údajné poskytnutí podpory společnosti Capricorn, pokud jde o nabytí aktiv Nürburgringu, může poškodit zájmy navrhovatele, jehož účel a existence specificky souvisí se závodním okruhem Nürburgring, jakož i zájmy jeho členů, u nichž hrozí, že poskytnutí údajně protiprávní podpory bude mít konkrétní dopady.

38.

Z výše uvedeného podle mého názoru vyplývá, že navrhovateli musí být přiznáno postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, a že se tedy Tribunál nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že návrh na zrušení druhého sporného rozhodnutí podaný navrhovatelem je přípustný v rozsahu, v němž se tento návrh týkal ochrany procesních práv, kterých navrhovatel z důvodu tohoto postavení požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.

B. Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z pochybení při analýze existence závažných obtíží, které odůvodňovaly zahájení fáze formálního vyšetřovacího řízení

39.

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, který se skládá z pěti částí, navrhovatel vytýká Tribunálu, že se dopustil několika nesprávných právních posouzení, zkreslil důkazy a neposkytl dostatečné odůvodnění v analýze, která jej vedla k závěru, že nebylo prokázáno, že se Komise ve fázi předběžného posouzení potýkala s obtížemi, které vyžadují zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

40.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel opakovaně tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nedostatkem odůvodnění nebo nedostatečným odůvodněním, než přistoupím k analýze argumentů, které předložil v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, považuji za vhodné připomenout zásady vytyčené judikaturou Soudního dvora, pokud jde o rozsah povinnosti Tribunálu odůvodnit rozsudky.

1.   K rozsahu povinnosti Tribunálu odůvodnit své rozsudky

41.

Z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost Tribunálu uvést odůvodnění, vyplývající z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a článku 117 jednacího řádu Tribunálu, vyžaduje, aby z odůvodnění napadeného rozsudku jasně a jednoznačně vyplývaly úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijatého rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonat soudní přezkum ( 18 ).

42.

Z judikatury rovněž vyplývá, že důvod vycházející z nedostatečné odpovědi Tribunálu na argumenty uvedené v prvním stupni v podstatě znamená, že je tvrzeno porušení povinnosti uvést odůvodnění ( 19 ) a že otázka, zda je odůvodnění rozsudku Tribunálu rozporné nebo nedostatečné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku ( 20 ). V rámci kasačního opravného prostředku je účelem přezkumu Soudního dvora zejména ověření, zda Tribunál právně dostačujícím způsobem odpověděl na soubor argumentů uplatněných navrhovatelem ( 21 ).

43.

Z ustálené judikatury nicméně dále vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění neukládá Tribunálu povinnost poskytnout vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum ( 22 ). Tribunál však není povinen vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou zjevně irelevantní, ani předpokládat možné námitky ( 23 ).

44.

Z výše uvedených zásad vyplývá, že i když podle judikatury může Tribunál za výše uvedených podmínek splnit svou povinnost odůvodnit rozsudky implicitním odůvodněním, nemůže „prostě a jednoduše“ opomenout výslovně nebo implicitně odpovědět na argumenty, které jsou mu předloženy a které nejsou zjevně irelevantní, nebo je obsahově zkreslit. Takovéto opomenutí totiž představuje nedostatek odůvodnění, což je v rozporu s povinností Tribunálu uvést odůvodnění, jakož i porušení práva na účinnou soudní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie ( 24 ).

2.   K první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, týkající se transparentní a nediskriminační povahy nabídkového řízení

a)   Argumenty účastníků řízení

45.

V rámci první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když v bodě 146 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že argumenty, které předložil, neumožňují prokázat, že Komise měla mít pochybnosti o transparentní a nediskriminující povaze nabídkového řízení. Za tímto účelem předkládá tři soubory výtek.

46.

Zaprvé navrhovatel s odkazem zejména na bod 145 napadeného rozsudku Tribunálu vytýká, že konstatoval, že na základě „kritéria maximalizace hodnoty veškerých aktiv“ bylo možné získat přiměřenou prodejní cenu aktiv Nürburgringu ve smyslu právní úpravy v oblasti státních podpor. Podle navrhovatele Tribunál vycházel z nesprávného výkladu článku 107 SFEU a čl. 108 odst. 2 SFEU. Dále se Tribunál nezabýval několika argumenty, které předložil k tomuto bodu, takže napadený rozsudek je stižen nedostatečným odůvodněním.

47.

Navrhovatel tvrdí, že v prvním stupni uvedl právní kritéria, která by měla být zohledněna při strukturování nabídkového řízení, tak aby mohly být splněny podmínky pro získání tržní ceny. Před Tribunálem zdůraznil, že z judikatury vyplývá, že soutěžní postavení musí být obnoveno na každém z relevantních trhů. S odkazem na judikaturu, podle které hlavním cílem navrácení protiprávní státní podpory je odstranit narušení hospodářské soutěže způsobené vyplacením této podpory, navrhovatel před Tribunálem tvrdil, že struktura nabídkového řízení nemohla odstranit narušení hospodářské soutěže způsobená vyplacením protiprávních podpor, jelikož tyto podpory byly použity pro vytvoření konglomerátu podniků působících na různých trzích. Podle navrhovatele bylo v takovém kontextu třeba vyžadovat samostatné nabídky pro každou z obchodních jednotek, které mají být prodány. To by nezabránilo prodeji v celku, ale nutilo by každého uchazeče, aby předložil nejvyšší cenu za každou konglomerátní jednotku. Pouze tímto způsobem bylo možné nabídky srovnat.

48.

Zadruhé navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil skutečnost, že kritérium uvedené v bodech 144 a 145 napadeného rozsudku týkající se prahové hodnoty 25 % nejlepší nabídky (dále jen „kritérium 25 %“) ( 25 ) nebylo nikdy zúčastněným stranám sděleno. Nemohly jej tedy zohlednit ve svých strategiích, takže nabídkové řízení nebylo transparentní a nediskriminační. Tvrzení obsažené v bodě 145 napadeného rozsudku, podle kterého vzhledem k tomu, že kritérium 25 % bylo určeno na základě hodnoty skutečně předložených nabídek, mohlo být zkonkretizováno pouze ex post, je irelevantní z důvodu transparentní a nediskriminační povahy nabídkového řízení.

49.

Zatřetí navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že nezohlednil jeho argument, podle kterého je Capricorn jinou společností než Capricorn Automotive GmbH a Capricorn Holding GmbH, které byly společnostmi, které podaly nabídku v nabídkovém řízení. Z judikatury vyplývá, že přijetí nabídky, která nepochází od zájemce, který se účastnil samostatně nabídkového řízení, nesplňuje podmínku týkající se otevřené a transparentní povahy takového řízení.

50.

Komise tvrdí, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako nepřípustná.

b)   Posouzení

51.

V rámci první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje analýzu Tribunálu provedenou v bodech 138 až 146, ve kterých Tribunál zamítl jeho výtku vycházející z netransparentní a diskriminační povahy nabídkového řízení.

1) Stručné shrnutí napadeného rozsudku

52.

V této části napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že v průběhu nabídkového řízení byli investoři vyzváni, aby předložili orientační nabídku, a to jak pro možnost získat veškerá aktiva, tak pro definované skupiny aktiv a pro jednotlivá aktiva, že nabídky měly být posuzovány zejména na základě ceny nabízené za aktiva v závislosti na rozsahu nabídky a že investoři měli být vybráni podle kritéria maximalizace hodnoty veškerých aktiv. Tribunál rovněž uvedl, že aplikace tohoto kritéria vedla v praxi k tomu, že prodávající v závěrečné fázi nabídkového řízení vzali v úvahu pouze nabídky týkající se veškerých aktiv, což bylo způsobeno tím, že vzhledem k předloženým nabídkám umožnil prodej Nürburgringu v celku získání vyšší ceny než oddělený prodej jednotlivých aktiv.

53.

Tribunál dále konstatoval, že bylo předloženo šest orientačních nabídek na veškerá aktiva, jež nabízely více než 25 % nejlepší nabídky, že nabídky, jež nedosáhly 25 % nejlepší nabídky, byly odmítnuty a že nebyla věnována žádná další pozornost nabídkám pro závodní okruh Nürburgring, jež společně s jednotlivými nabídkami pro ostatní aktiva nedosáhly prahové hodnoty 25 % nejlepší nabídky.

54.

Tribunál z toho vyvodil, že zainteresovaní investoři měli možnost vymezit předmět své nabídky na základě informací, které jim byly sděleny o kritériu maximalizace hodnoty veškerých aktiv, a že cílem kritéria 25 % nebylo nic jiného než konkretizovat kritérium maximalizace hodnoty veškerých aktiv a vzhledem k tomu, že bylo určeno na základě hodnoty skutečně předložených nabídek, mohlo být zkonkretizováno pouze ex post.

2) K výtkám týkajícím se „kritéria maximalizace hodnoty veškerých aktiv“

55.

V rámci výtek týkajících se „kritéria maximalizace hodnoty veškerých aktiv“ navrhovatel nejprve tvrdí, že analýza Tribunálu je stižena nesprávným právním posouzením, jelikož z důvodu použití dotčených podpor k vytvoření konglomerátu obchodních jednotek bylo nezbytné vyžadovat samostatné nabídky pro každou z těchto obchodních jednotek, které patří k aktivům Nürburgringu. To byl jediný způsob, jak bylo možné odstranit narušení hospodářské soutěže způsobené vyplacením podpor. Dále navrhovatel tvrdí, že napadený rozsudek je v tomto bodě nedostatečně odůvodněn.

56.

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že z ustálené judikatury vyplývá, že navrácení protiprávní podpory směřuje k obnovení předchozí situace a tohoto cíle je dosaženo, jakmile jsou dotčené podpory zvýšené případně o úroky z prodlení vráceny příjemcem nebo, jinými slovy, podniky, které z nich měly skutečný prospěch. Příjemce v důsledku tohoto navrácení ztratí výhodu, kterou využíval na trhu ve vztahu ke svým konkurentům, a stav před poskytnutím podpory je považován za obnovený ( 26 ).

57.

Z toho vyplývá, že hlavním cílem navrácení státní podpory vyplacené protiprávně je odstranit narušení hospodářské soutěže zapříčiněné soutěžní výhodou plynoucí z protiprávní podpory ( 27 ).

58.

Jak však Tribunál správně uvedl v bodě 133 napadeného rozsudku, podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v případě, že podnik, který obdržel protiprávní státní podporu, je získán za tržní cenu, tj. za nejvyšší cenu, kterou by byl ochoten zaplatit soukromý investor za normálních podmínek hospodářské soutěže za tuto společnost ve stavu, v němž se – zejména po obdržení státní podpory – nachází, byl prvek podpory ohodnocen tržní cenou a zahrnut do kupní ceny. Za takových podmínek se nelze domnívat, že kupující byl zvýhodněn oproti ostatním hospodářským subjektům na trhu ( 28 ).

59.

V projednávané věci z bodů 142 až 145 napadeného rozsudku, převzatých v bodech 52 až 54 výše, vyplývá, že Tribunál konstatoval, že v rámci nabídkového řízení mohli zainteresovaní investoři vymezit předmět své nabídky a mohli předložit orientační nabídku, a to jak pro možnost získat veškerá aktiva, tak pro definované skupiny aktiv a pro jednotlivá aktiva. Jednotlivé nabídky byly následně hodnoceny s ohledem na kritérium maximalizace hodnoty veškerých aktiv. Možnost předkládat samostatné nabídky pro každou z obchodních jednotek tvořících konglomerát podniků aktiv Nürburgringu tedy nebyla vyloučena, ale byla ponechána na volném uvážení každého uchazeče. V každém případě bez ohledu na způsob, jakým byla nabídka předložena (a sice jako celková nabídka pro veškerá aktiva nebo jako samostatná nabídka pro každou z obchodních jednotek), byla tato nabídka hodnocena s ohledem na toto kritérium maximalizace hodnoty veškerých aktiv.

60.

V tomto kontextu nic nenasvědčuje tomu, že by použití kritéria pro hodnocení nabídek, které má maximalizovat hodnotu veškerých aktiv a jeho použití za výše popsaných podmínek, bylo jakkoli v rozporu s požadavky judikatury uvedené v bodech 57 až 59 výše, jelikož použití tohoto kritéria zajisté směřuje, a jeví se i jako vhodné k dosažení prodeje dotčených aktiv za nejvyšší možnou cenu, a zaručuje tak na základě této judikatury, že kupující nebyl zvýhodněn oproti ostatním subjektům na trhu. Analýza Tribunálu v tomto ohledu tedy podle mého názoru není stižena žádným nesprávným právním posouzením.

61.

Pokud jde naproti tomu o výtku vycházející z nedostatku odůvodnění v tomto ohledu, z bodů 142 až 145 napadeného rozsudku, jak ostatně vyplývá z bodů 52 až 54 výše, podle mého názoru dostatečně jasně vyplývají důvody, které vedly Tribunál k závěru, že v tomto případě použití kritéria týkajícího se maximalizace hodnoty aktiv bylo vhodné k tomu, aby umožnilo prodat dotčená aktiva za nejvyšší možnou cenu, a tedy k získání přiměřené prodejní ceny ve smyslu právní úpravy v oblasti státních podpor. Podle mého názoru tedy není důvodné konstatovat, že Tribunál v tomto bodě porušil povinnost uvést odůvodnění.

3) K výtce vycházející z tajné povahy kritéria 25 %

62.

Navrhovatel dále tvrdí, že přezkum kritéria 25 % provedený Tribunálem v bodě 145 napadeného rozsudku (převzatý v bodě 54 výše) je stižen nesprávným právním posouzením, jelikož toto kritérium nebylo nikdy sděleno zúčastněným stranám, které jej nemohly zohlednit ve svých strategiích.

63.

K tomuto poznamenávám, že není zpochybňováno, že kritérium 25 % bylo použito na základě hodnoty skutečně předložených nabídek. Z toho vyplývá, jak konstatoval Tribunál v bodě 145 napadeného rozsudku, že toto kritérium mohlo být zkonkretizováno pouze ex post. Je však třeba rovněž podotknout, že konkrétní určení uvedeného kritéria ex post v žádném případě neznamená, že nebylo možné uvést v dokumentaci nabídkového řízení, a tudíž sdělit uchazečům, že toto kritérium bude použito v rámci hodnocení předložených nabídek.

64.

Mám přesto za to, že opomenutí takového údaje nebo sdělení nestačí ke zpochybnění otevřené a transparentní povahy nabídkového řízení. V napadeném rozsudku Tribunál v bodě 145 konstatoval, že kritérium maximalizace prodejní hodnoty bylo zúčastněným stranám sděleno, a že tedy tyto strany věděly, že aby mohly zakázku získat, musí svou nabídku strukturovat způsobem, který je v souladu s tímto kritériem.

65.

V takovém kontextu není zřejmé, v čem by strategie uchazečů mohla být odlišná, kdyby byli informováni o tom, že v další fázi řízení budou posuzovány pouze nabídky, které dosáhly alespoň 25 % nejlepší předložené celkové nabídky. Není tedy prokázáno, že by nesdělení tohoto kritéria, které lze určit pouze ex post, mělo jakýkoli dopad na průběh nabídkového řízení. Z toho vyplývá, že analýza provedená Tribunálem není podle mého názoru stižena žádným nesprávným právním posouzením.

4) K výtce týkající se změny uchazeče v průběhu nabídkového řízení

66.

Zatřetí navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že nezohlednil jeho argument, podle kterého je Capricorn jinou společností než Capricorn Automotive GmbH a Capricorn Holding GmbH, které předložily nabídku v nabídkovém řízení.

67.

V tomto ohledu připomínám, že podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora kasační opravný prostředek nesmí měnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku je totiž omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno na důvody projednávané v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže vznést důvod, který neuplatnil u Tribunálu, poprvé až před Soudním dvorem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál ( 29 ). Nové výtky, které nebyly předloženy Tribunálu, musí být tudíž v rámci řízení o kasačním opravném prostředku prohlášeny za nepřípustné ( 30 ).

68.

Ze spisu v prvním stupni vyplývá, že navrhovatel před Tribunálem neuplatnil výtku vycházející ze změny uchazeče v průběhu nabídkového řízení. Jak správně uvedla Komise, za účelem prokázání, že uvedenou výtku před Tribunálem uplatnil, navrhovatel pouze odkázal na svou odpověď na otázku Tribunálu, která se ostatně týkala existence právního zájmu na podání žaloby. Ve své replice před Soudním dvorem navrhovatel na podporu svého tvrzení, podle kterého uplatnil tuto výtku před Tribunálem, odkázal na body 17 a 77 a následující své žaloby podané k Tribunálu. Ze znění těchto bodů žaloby v prvním stupni nicméně pouze vyplývá, že navrhovatel v bodě 17 incidenčně uvedl skutečnost, že Capricorn je jinou entitou než Capricorn Automotive GmbH a Capricorn Holding GmbH, aniž z toho vyvodil jakýkoli argument na podporu svého návrhu na zrušení druhého sporného rozhodnutí. Z toho podle mého názoru vyplývá, že výtka týkající se změny uchazeče v průběhu nabídkového řízení je nepřípustná.

69.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

3.   Ke druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející ze zkreslení dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014

a)   Argumenty účastníků řízení

70.

Ve druhé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje body 151 až 156 napadeného rozsudku a tvrdí, že Tribunál tím, že vyložil dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 předložený v průběhu nabídkového řízení na podporu nabídky společnosti Capricorn v tom smyslu, že příslib obsažený v tomto dopise měl závaznou povahu, zkreslil obsah tohoto dopisu, a rozsudek je tedy stižen zkreslením skutkového stavu a důkazu.

71.

Navrhovatel tvrdí, že před Tribunálem uvedl, že tento dopis obsahoval na poslední straně výslovnou zmínku nadepsanou „DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ“, z níž výslovně vyplývá následující: „Tento seznam podmínek (term sheet) slouží pouze k diskusi a nemá za následek vznik jakékoli závazné právní povinnosti mezi námi“ ( 31 ). Nezávaznost tohoto dopisu je rovněž potvrzena jinými větami v témže dokumentu ( 32 ).

72.

Z toho vyplývá, že Deutsche Bank jednoznačně a jasně uvedla, že se tímto dopisem necítila být vázána. Tribunál tím, že konstatoval, že se Deutsche Bank považovala za právně vázanou tímto dopisem, zkreslil jeho obsah. Závěr uvedený v bodě 156 napadeného rozsudku, že Komise neměla mít podle všeho pochybnosti o závazné povaze dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, je tudíž nesprávný. Vzhledem k tomu, že z obsahu tohoto dopisu je zjevné, že se Deutsche Bank necítila být právně vázána, srovnání s předchozími dopisy, které si společnost Capricorn a uvedená banka vyměnila, není relevantní pro posouzení jeho závaznosti.

73.

Komise argumenty navrhovatele zpochybňuje.

b)   Posouzení

74.

V bodech 151 až 155 napadeného rozsudku Tribunál v odpovědi na argument předložený navrhovatelem, podle kterého dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 nepředstavoval závazné zajištěné financování nabídky společnosti Capricorn, ověřil, zda posouzení Komise odrážející analýzu německých orgánů mohlo vyloučit existenci pochybností o závazné povaze uvedeného dopisu.

75.

V tomto ohledu Tribunál zaprvé konstatoval, že dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 uváděl, že uvedená banka je připravena poskytnout společnosti Capricorn úvěr ve výši 45 milionů eur a že skutečnost, že podmínky tohoto financování jsou podrobně popsány, ukazuje na to, že uvedená banka provedla důkladnou analýzu podkladů a že mezi ní a nabyvatelem došlo k výměně informací. Zadruhé Tribunál poukázal na to, že dotčený dopis opakovaně odkazuje na příslib Deutsche Bank ve prospěch společnosti Capricorn, který poskytla v uvedeném dopisu. Zatřetí Tribunál shledal, že srovnání tohoto dopisu s dalšími dvěma přípravnými a nezávaznými dopisy Deutsche Bank ze dne 17. a 25. února 2014 potvrzovalo závaznou povahu dotčeného dopisu. Tribunál konečně konstatoval, že dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 uváděl, že příslib, který Deutsche Bank poskytla, podléhá třem podmínkám, které umožňovaly Deutsche Bank zprostit se svého závazku pouze v případě, že by nabytí aktiv neproběhlo za stanovených podmínek.

76.

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že pokud Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný pouze k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a z něj vyvozených právních důsledků. Posouzení skutkového stavu tedy s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora ( 33 ).

77.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být takové zkreslení zjevné z písemností ve spisu, aniž je nezbytné provést nové posouzení skutkového stavu nebo důkazů ( 34 ). Nadto je třeba podotknout, že i když zkreslení může spočívat ve výkladu dokumentu v rozporu s jeho obsahem, musí zjevně vyplývat ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného hodnocení důkazů. V tomto ohledu nestačí uvést, že dokument může být vykládán jinak, než jak jej vykládá Tribunál ( 35 ).

78.

V projednávané věci má tedy Soudní dvůr určit, zda z analýzy dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 a z písemností ve spise zjevně vyplývá, že Tribunál pozměnil dosah tohoto dopisu. Nedomnívám se, že tomu tak je.

79.

Ze znění tohoto dopisu totiž vyplývá, jak ostatně uvedl Tribunál v bodech 152 a 153 napadeného rozsudku, že Deutsche Bank opakovaně potvrzuje svou vůli a svůj příslib zajistit financování společnosti Capricorn ( 36 ). Dopis je podepsán dvěma řídícími pracovníky první úrovně (ředitelem a výkonným ředitelem) Deutsche Bank, což podle mého názoru svědčí o vůli banky být vázána obsahem dopisu.

80.

Výklad tohoto dopisu ve smyslu závaznosti příslibu, který obsahuje, je potvrzen, jak ostatně uvedl Tribunál v bodě 154 napadeného rozsudku, analýzou dvou dalších dopisů Deutsche Bank předcházejících dopisu ze dne 10. března 2014, které jsou rovněž obsaženy ve spise, přičemž první je ze dne 17. února 2014 a druhý ze dne 25. února 2014. Analýza těchto dopisů ukazuje, že obsahují znění, které je zcela odlišné od znění obsaženého v dopise ze dne 10. března 2014, a výslovně uvádí, že Deutsche Bank neměla v úmyslu se zavazovat ( 37 ). Srovnání mezi jejich zněním a zněním dopisu ze dne 10. března 2014 tedy svědčí o závazné povaze posledně uvedeného dopisu. Dále pak ukazují, že dopis Deutsche Bank ze dne 10. března 2014 představuje poslední fázi vyjednávacího procesu mezi bankou a společností Capricorn. Jak poznamenal Tribunál, dopis ze dne 10. března 2014 uvádí, že příslib, který Deutsche Bank poskytla, podléhá třem podmínkám, na které však Deutsche Bank nemá žádný vliv ( 38 ).

81.

Je pravda, jak uvádí navrhovatel, že dopis ze dne 10. března 2014 obsahuje přílohu „Appendix A“, nadepsanou „Term Sheet“, rovněž ze dne 10. března 2014. Tato příloha obsahuje na první stránce poznámku „návrh“ (draft) a výslovně uvádí jeho „orientační“ povahu (indicative terms and conditions). Odkazuje rovněž na důležité upozornění uvedené na poslední straně, jehož obsah zmínil navrhovatel a jež je převzato v bodě 71 výše.

82.

Mám však za to, že i když konstatování povahy návrhu přesného znění přílohy dopisu, jakož i informace, která je ovšem podle všeho standardizovaná, obsažená na konci této přílohy, mohou skutečně vést k nejasnostem ohledně závazné povahy této přílohy, a tedy ohledně znění a přesných podmínek financování, které jsou v ní uvedeny, nemohou zpochybnit závaznou povahu dopisu jako takového a příslibu Deutsche Bank poskytnout výslovně v tomto dopise financování ve výši 45 milionů eur. Ačkoli tedy důkazy předložené navrhovatelem mohou zpochybnit závaznou povahu přílohy, nezpochybňují závaznou povahu příslibu obsaženého v dopise, a to tím spíše s ohledem na úvahy učiněné v bodech 79 a 80.

83.

Z výše uvedené analýzy podle mého názoru vyplývá, že ze spisu předloženého Soudnímu dvoru zjevně nevyplývá, že by Tribunál – jak vyžaduje judikatura uvedená v bodě 77 výše k tomu, aby bylo možné konstatovat zkreslení dokumentu – zjevně překročil meze přiměřeného posouzení dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014. Z toho vyplývá, že druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být podle mého názoru rovněž zamítnuta jako neopodstatněná.

4.   Ke třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nesolventnosti společnosti Capricorn

a)   Argumenty účastníků řízení

84.

Ve třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu vytýká, že se v bodech 147 až 161 napadeného rozsudku nezabýval argumenty, které uvedl ve své žalobě v prvním stupni, týkajícími se nejisté hospodářské situace různých společností skupiny, do které společnost Capricorn patřila, jakož i jejího vlastníka. Tyto argumenty prokazují, že společnost Capricorn na rozdíl od toho, co uvedla Komise v bodech 242, 247, 261 a 277 konečného rozhodnutí, nikdy nedisponovala zajištěným financováním.

85.

Komise argumenty navrhovatele zpochybňuje.

b)   Posouzení

86.

Z žaloby v prvním stupni vyplývá, že navrhovatel předložil Tribunálu řadu skutečností, které měly prokázat, že skupina, jejíž součástí byla společnost Capricorn, a osoba, která tuto skupinu vedla, byly ve vážných finančních potížích již od roku 2012, tedy dlouho před zadáním zakázky v návaznosti na nabídkové řízení.

87.

Navrhovatel předložil tyto skutečnosti k prokázání, že se Komise dopustila v konečném rozhodnutí pochybení ohledně schopnosti společnosti Capricorn zaplatit cenu, a tedy splnit kritérium zabezpečení financování transakce stanovené pro výběr investorů, kteří měli zájem na nabytí aktiv Nürburgringu ( 39 ).

88.

V této souvislosti, jak ostatně připouští sama Komise, ze znění napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál na tyto argumenty nijak výslovně neodpověděl. Implicitní odůvodnění podle judikatury zmíněné v odstavci 43 by mohlo být, byť s jistým výkladovým úsilím, možné vyvodit z bodu 158 napadeného rozsudku, v němž Tribunál poté, co konstatoval závaznou povahu dopisu Deutsche Bank ze dne 10. března 2014, dospěl k závěru, že argumenty navrhovatele neumožňují prokázat, že Komise měla mít pochybnosti o dodržení požadavku na závazné zajištěné financování, který spadá pod kritérium zabezpečení transakce.

89.

V každém případě, i kdyby Tribunál v tomto ohledu rozsudek neodůvodnil, je třeba připomenout, že jak vyplývá z ustálené judikatury, i když je rozsudek Tribunálu stižen vadou spočívající v porušení unijního práva, ale jeho výrok se z jiných právních důvodů jeví jako opodstatněný, musí být kasační opravný prostředek zamítnut ( 40 ).

90.

V tomto ohledu připomínám, že legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována unijním soudem v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala ( 41 ).

91.

Komise jak před Tribunálem, tak před Soudním dvorem uvedla, že v okamžiku přijetí konečného rozhodnutí neměla k dispozici informace, na kterých se v tomto ohledu zakládá výtka vznesená navrhovatelem v prvním stupni, a navrhovatel před Soudním dvorem neprokázal, že by je k dispozici měla.

92.

Za těchto podmínek se domnívám, že třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku nelze vyhovět.

5.   Ke čtvrté části kasačního opravného prostředku, vycházející ze skutečnosti, že prodej pokračoval nad rámec přidělení aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn dne 11. března 2014

a)   Argumenty účastníků řízení

93.

Ve čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje odůvodnění Tribunálu, kterým Tribunál v bodech 162 až 168 napadeného rozsudku odmítl jeho argumenty, kterými se dovolával pokračování v prodeji nad rámec přidělení aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn dne 11. března 2014.

94.

Podle navrhovatele Tribunál tím, že dospěl k závěru, že Komise neměla tuto skutečnost zohlednit, patrně konstatoval, že se otázka zahájení formálního vyšetřovacího řízení může týkat pouze událostí, které nastaly před datem zadání zakázky. Tato analýza je podle navrhovatele stižena nesprávným právním posouzením. Podle navrhovatele totiž fáze předběžného posouzení nebyla ukončena přidělením aktiv, k čemuž došlo dne 11. března 2014, ale pouze přijetím rozhodnutí Komise, k němuž došlo dne 1. října 2014.

95.

Tribunál konstatoval, že formální přidělení aktiv představovalo jakési „přerušení“, po kterém Komise neměla zohlednit dodatečné informace, které měla k dispozici, až do přijetí rozhodnutí, kterým bylo ukončeno řízení o předběžném posouzení. Na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál, při předběžném posouzení Komise není rozhodující skutečností, zda po své stížnosti z prosince 2013 mohl podat jinou stížnost, nýbrž zda, jak stanoví judikatura, měla Komise k dispozici všechny informace, které mohla objektivně mít k dispozici. Dále navrhovatel tvrdí, že Tribunál rovněž zkreslil důkazy, které předložil.

96.

Komise argumenty navrhovatele zpochybňuje.

b)   Posouzení

97.

Ve čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje odůvodnění obsažené v bodech 165 až 168 napadeného rozsudku, kterým Tribunál zamítl jeho výtku týkající se pokračování v prodeji nad rámec přidělení aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn dne 11. března 2014.

98.

V této části napadeného rozsudku Tribunál nejprve vycházel z předpokladu, že cílem šetření Komise bylo pro účely ověření, zda aktiva Nürburgringu byla postoupena za tržní cenu, zjistit, zda nabídkové řízení bylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné. Tribunál z toho vyvodil, že podpora, o které podle navrhovatele měla Komise rozhodnout v druhém sporném rozhodnutí (a která podle navrhovatele odpovídá rozdílu mezi cenou, kterou zaplatila společnost Capricorn za nabytí aktiv Nürburgringu, a tržní cenou těchto aktiv), byla poskytnuta společnosti Capricorn dne 11. března 2014, tedy v den, kdy byla tato aktiva přidělena posledně uvedené společnosti a kdy byla podepsána smlouva o prodeji, která určila cenu nabytí uvedených aktiv, již měla společnost Capricorn uhradit.

99.

Tribunál proto učinil závěr, že skutečnosti, které následovaly po tomto datu, jako postoupení podílu Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, na dalšího nabyvatele, nebyly relevantní pro zkoumání otázky, zda byla společnosti Capricorn v rámci nabídkového řízení případně poskytnuta podpora. Tribunál následně konstatoval, že jestliže navrhovatel usiloval o to, aby Komise zkoumala rovněž existenci nové podpory vyplývající z údajného pokračování v prodeji po vydání druhého sporného rozhodnutí, měl v této věci podat novou stížnost.

100.

V tomto ohledu mám nejprve za to, že je třeba zamítnout výtku vycházející ze zkreslení důkazů Tribunálem. Navrhovatel totiž nijak neupřesňuje, na jakých skutečnostech je takové zkreslení založeno.

101.

Pokud jde o výtku vycházející z nesprávné analýzy provedené Tribunálem, připomínám, že jak bylo uvedeno v bodě 90 výše, z ustálené judikatury vyplývá, že legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována unijním soudem v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala.

102.

V této souvislosti je třeba poznamenat, jak správně tvrdí navrhovatel, že fáze předběžného posouzení v oblasti státních podpor končí v okamžiku přijetí jednoho z rozhodnutí uvedených v článku 4 nařízení č. 659/1999 Komisí, a nikoli v předchozím okamžiku, jako například po ukončení nabídkového řízení přidělením aktiv, kterých se toto řízení týká.

103.

Není tedy vyloučeno, že nové a relevantní skutečnosti, o kterých Komise doposud nevěděla, se mohou objevit až po ukončení nabídkového řízení, ale před přijetím příslušného rozhodnutí Komise. V takovém případě se domnívám, že Komise není zproštěna povinnosti zohlednit tyto nové relevantní skutečnosti ve své analýze pouze z důvodu, že se s nimi seznámila po ukončení nabídkového řízení. Nelze rovněž vyloučit, že posouzení těchto skutečností může Komisi vést ke změně její analýzy, pokud jde o existenci či neexistenci podpory.

104.

Podle mého názoru tedy není z právního hlediska správné se domnívat, jak vyplývá z poslední věty bodu 166 napadeného rozsudku, že skutečnosti, které nastaly po ukončení nabídkového řízení a po přidělení aktiv, která jsou předmětem tohoto řízení, nemohou být v žádném případě relevantní pro účely zkoumání otázky, zda je podpora poskytnuta v rámci nabídkového řízení.

105.

V projednávané věci rovněž podotýkám, že na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 167 napadeného rozsudku, a toho, co tvrdí Komise, cílem argumentů předložených navrhovatelem v prvním stupni týkajících se skutečností, které nastaly po ukončení nabídkového řízení, nebylo, aby Komise zkoumala existenci nové podpory vyplývající z údajného pokračování v prodeji, ale spíše zpochybnit transparentní a nediskriminační povahu nabídkového řízení, které vedlo k prodeji aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn.

106.

Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek je podle mého názoru stižen nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž Tribunál odmítl argumenty předložené navrhovatelem týkající se pokračování prodeje nad rámec přidělení aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn dne 11. března 2014 s odkazem na okolnost, že se vztahovaly ke skutečnostem, které nastaly po dni ukončení nabídkového řízení.

107.

Jak však vyplývá z judikatury citované v bodě 89 výše, i když odůvodnění rozsudku Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale jeho výrok se z jiných právních důvodů jeví jako opodstatněný, musí být kasační opravný prostředek zamítnut.

108.

V tomto ohledu poznamenávám, že žalobní důvod předložený navrhovatelem v prvním stupni byl v podstatě založen na okolnosti, že po uzavření prvního prodeje nabyvatel a prodávající uzavřeli dohodu o zajištění platby splátek prodejní ceny, která stanovila možnost, že v případě trvajícího nezaplacení druhé splátky prodejní ceny musela být aktiva znovu prodána, k čemuž skutečně došlo.

109.

V tomto ohledu mám za to, že tato okolnost, k níž došlo po přidělení aktiv Nürburgringu na konci nabídkového řízení, a která tedy při přidělení těchto aktiv nemohla být při neexistenci dalších skutečností známa, nemůže být sama o sobě považována za důkaz toho, že první řízení probíhalo netransparentně a diskriminačně, a vedlo tak k prodeji těchto aktiv na konci nabídkového řízení za cenu neodpovídající tržní ceně.

110.

Z výše uvedených úvah podle mého názoru vyplývá, že čtvrtá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být rovněž zamítnuta.

6.   K páté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku

a)   Argumenty účastníků řízení

111.

V páté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje body 173 až 176 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál odmítl argumenty, které předložil v prvním stupni a které byly shrnuty v bodech 170 a 171 tohoto rozsudku. Navrhovatel tvrdí, že se Tribunál omezil na shrnutí jeho argumentů v bodech 170 a 171 napadeného rozsudku, aniž by se jimi jakkoli zabýval či odůvodnil jejich odmítnutí. To znamená, že napadený rozsudek je stižen nedostatkem odůvodnění, jakož i zkreslením důkazů předložených navrhovatelem a nesprávným právním posouzením při použití článku 107 a čl. 108 odst. 3 SFEU.

112.

Komise má za to, že pátá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta. Tento orgán připouští, že Tribunál poskytl stručné odůvodnění, ale toto odůvodnění je dostatečně jasné. Všechny výtky shrnuté v bodě 170 napadeného rozsudku, jakož i uzavření smlouvy o provozním nájmu zmíněné v bodě 171 se týkají okolností, ke kterým došlo až po uzavření smlouvy o prodeji v návaznosti na zadání zakázky, a jsou tedy pro analýzu irelevantní.

b)   Posouzení

113.

V bodech 170 až 175 napadeného rozsudku Tribunál analyzoval třetí část třetího žalobního důvodu, kterou před ním navrhovatel uplatnil a která vycházela z toho, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn představoval novou státní podporu. V bodě 170 Tribunál shrnul čtyři argumenty uplatněné navrhovatelem a v bodě 171 shrnul jeden argument ohledně smlouvy o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu.

114.

Jak připouští sama Komise, Tribunál na tyto argumenty neodpověděl, ale v bodě 173 napadeného rozsudku pouze odkázal na „důvod[y] uveden[é] v bodech 138 až 158[, takže] není na místě mít za to, že Komise měla mít pochybnosti o transparentní a nediskriminující povaze nabídkového řízení“, přičemž v následujícím bodě dodal, že „[z] týchž důvodů vyplývá, že šetření provedené Komisí, které vedlo k vydání druhého napadeného rozhodnutí, mohlo vyloučit pochybnosti o existenci výhody poskytnuté nabyvateli ve smlouvě o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu nebo prostřednictvím dalších platebních podmínek prodejní ceny uvedených aktiv“.

115.

Pochybuji o tom, že by takové odůvodnění, založené na pouhém takto obecném odkazu na další části rozsudku bez jakéhokoli dalšího vysvětlení, bylo přinejmenším v projednávané věci slučitelné s povinností Tribunálu uvést odůvodnění, jak je vymezena judikaturou uvedenou v bodech 41 až 44 tohoto stanoviska. Toto odůvodnění totiž neumožňuje ani implicitně pochopit úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijatého rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonat soudní přezkum.

116.

Pokud jde o argument Komise, podle kterého Tribunál logicky implicitně odmítl tyto argumenty z důvodu, že se týkaly událostí, k nimž došlo po uzavření smlouvy o prodeji, a nemohly mít tedy dopad na určení relevantní prodejní ceny ve smyslu judikatury uvedené v bodě 58 výše, zaprvé uvádím, že z bodů 173 a 174 napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že by to bylo důvodem odmítnutí těchto argumentů Tribunálem. Zadruhé rovněž uvádím, že i když důvod uvedený Komisí může být případně použit na druhý, třetí a čtvrtý argument zmíněný v bodě 170 ( 42 ), nezdá se být použitelný na první z těchto argumentů, jelikož započtení 6 milionů eur bylo patrně obsaženo v samotné smlouvě o prodeji. Tento důvod se nepoužije ani na argumenty uvedené v bodě 171 napadeného rozsudku a týkající se smlouvy o provozním nájmu, která patrně byla sjednána před uzavřením smlouvy o prodeji. Zatřetí a v každém případě, jak bylo uvedeno v bodě 104 výše, není vyloučeno, že skutečnosti, které nastaly po ukončení nabídkového řízení a přidělení aktiv, která byla předmětem tohoto nabídkového řízení, mohou být relevantní pro analýzu v oblasti státních podpor. Okolnost, že některé události nastaly až po ukončení nabídkového řízení, tedy sama o sobě nestačí k tomu, aby byly zcela bezvýznamné.

117.

S ohledem na výše uvedené úvahy mám za to, že napadený rozsudek je stižen nedostatkem odůvodnění, a že tudíž páté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být vyhověno.

C. K pátému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění druhého sporného rozhodnutí

1.   Argumenty účastníků řízení

118.

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel napadá to, že Tribunál v bodech 182 až 189 napadeného rozsudku zamítl jeho žalobní důvod, který vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění Komisí.

119.

Podle navrhovatele není možné určit důvody, proč Komise v bodech 240 a 247 odůvodnění konečného rozhodnutí konstatovala, že Spolková republika Německo prodala aktiva Nürburgringu uchazeči, který předložil nejvyšší nabídku se zajištěným financováním, v rámci otevřeného, transparentního, nediskriminačního a ničím nepodmíněného nabídkového řízení. Není ani jasné, proč a na jakém právním základě dospěla Komise v bodě 285 odůvodnění konečného rozhodnutí k závěru, že prodej aktiv Nürburgringu nepředstavuje státní podporu. Co je jediné jasné, je to, že se tento závěr netýká prodeje zahrnutého v „opatření č. 15“ vymezeného v bodě 38 odůvodnění konečného rozhodnutí. Tento bod se však vztahuje na jiné prodeje jiným podnikům, k nimž došlo dávno před zahájením nabídkového řízení. Je nejasné, proč základní rozhodnutí Komise, podle kterého prodej ve prospěch společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu, není uvedeno samostatně a výslovně ve výroku konečného rozhodnutí.

120.

Komise tvrdí, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako nepřípustný a v každém případě zamítnut jako neopodstatněný.

2.   Posouzení

121.

Pokud jde o pátý důvod kasačního opravného prostředku, připomínám, že podle ustálené judikatury je důvod kasačního opravného prostředku spočívající v pouhém převzetí žalobních důvodů a argumentů již předložených před Tribunálem nepřípustný ( 43 ).

122.

V tomto ohledu je třeba uvést, že se navrhovatel ve svém kasačním opravném prostředku omezil na zopakování argumentů vznesených v prvním stupni vycházejících z nedostatku odůvodnění druhého sporného rozhodnutí, aniž zpochybnil úvahy, kterými Tribunál tyto argumenty v napadeném rozsudku odmítl. Mám tedy za to, že pátý důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný.

123.

Pro úplnost rovněž uvádím, že sdílím analýzu Tribunálu obsaženou v bodech 182 až 189 napadeného rozsudku, na kterou odkazuji a kterou odmítl výše uvedené argumenty předložené navrhovatelem vycházející z údajného nedostatečného odůvodnění druhého sporného rozhodnutí.

V. Závěry

124.

Na základě všech předchozích úvah navrhuji, aby Soudní dvůr:

vyhověl páté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku podaného Ja zum Nürburgring eV a

zamítl ostatní části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i pátý důvod téhož kasačního opravného prostředku.


( 1 ) – Původní jazyk: italština

( 2 ) – Úř. věst. 2016, L 34, s. 1.

( 3 ) – Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339). Toto nařízení bylo již zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

( 4 ) – Viz článek 2 a čl. 3 odst. 2 konečného rozhodnutí.

( 5 ) – Viz článek 1 poslední odrážka konečného rozhodnutí.

( 6 ) – Viz body 70 a 71 napadeného rozsudku.

( 7 ) – Viz bod 83 napadeného rozsudku.

( 8 ) – Viz bod 93 napadeného rozsudku.

( 9 ) – Viz body 196 a 198 napadeného rozsudku.

( 10 ) – Viz rozsudky ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise (C‑176/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:730, bod 18), jakož i ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise (C‑654/17 PEU:C:2019:634, bod 44).

( 11 ) – Viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France (C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 41 a citovaná judikatura).

( 12 ) – V tomto ohledu viz body 64 až 67 mého stanoviska ve spojených věcech Scandlines Danmark a další v. Komise (C‑174/19 P a C‑175/19 PEU:C:2021:199).

( 13 ) – Viz rozsudek ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další (C‑47/10 PEU:C:2011:698, bod 132 a citovaná judikatura).

( 14 ) – Rozsudek ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise (C‑817/18 PEU:C:2020:637, bod 50 a citovaná judikatura).

( 15 ) – Viz zejména rozsudky ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex (C‑83/09 PEU:C:2011:341, bod 65), jakož i ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další (C‑47/10 PEU:C:2011:698, bod 132). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise (C‑817/18 PEU:C:2020:255, body 36 a násl., kde jsou uvedeny další odkazy na judikaturu).

( 16 ) – Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, není analýza Tribunálu v tomto ohledu v rozporu s rozsudkem ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex (C‑83/09 P, EU:C:2011:341), ani s rozsudkem ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise a Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Ferracci (C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873). V prvním rozsudku Soudní dvůr uznal, že postavení zúčastněné strany má podnik, který nebyl přímým konkurentem příjemce podpory, ale pro svou výrobu potřeboval stejnou surovinu, když tvrdil, že poskytnutím podpory by mohly být ovlivněny jeho zájmy a dostačujícím způsobem prokázal, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci (viz body 64 a 65). Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, však Soudní dvůr svou analýzu nezaložil na okolnosti, že se oba dotyčné podniky nacházely v konkurenčním vztahu na trhu na vstupu, a sice trhu dotčené suroviny. Pokud jde naproti tomu o bod 43 druhého rozsudku dovolávaný Komisí, ten není v tomto kontextu relevantní, jelikož v tomto bodě uvedeného rozsudku se Soudní dvůr nijak nezabýval otázkou přiznání postavení „zúčastněné strany“. Tento bod se naopak týká otázky případného bezprostředního dotčení právního postavení stěžovatele vůči rozhodnutí Komise, kterým nebyly dotčeny účinky vnitrostátních opatření zavádějících režim podpor, která stavěla tohoto stěžovatele do nevýhodného soutěžního postavení.

( 17 ) – V tomto ohledu mám za to, že bod 12 usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 6. října 2015, Comité d’entreprise de la SNCM v. SNCM a Komise [C‑410/15 P (I), EU:C:2015:669), na který Tribunál odkazuje v bodě 87 napadeného rozsudku, nelze chápat v tom smyslu, že pouhá skutečnost, že určitá osoba má k dispozici relevantní informace, postačuje k tomu, aby bylo osobě, která má tyto informace k dispozici, přiznáno postavení „zúčastněné strany“. V tomto bodě místopředseda Soudního dvora podle mého názoru odkázal spíše na cíl sledovaný přiznáním postavení „zúčastněné strany“ účastníkovi řízení dotčenému v uvedené věci.

( 18 ) – Viz ex multis rozsudky ze dne 11. června 2015, EMA v. Komise (C‑100/14 PEU:C:2015:382, bod 67 a citovaná judikatura), a ze dne 26. května 2016, Rose Vision v. Komise (C‑224/15 P, EU:C:2016:358, bod 24).

( 19 ) – Viz rozsudky ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise (C‑44/16 PEU:C:2017:357, bod 37 a citovaná judikatura), jakož i ze dne 16. listopadu 2017, Ludwig-Bölkow-Systemtechnik v. Komise (C‑250/16 P, EU:C:2017:871, bod 55).

( 20 ) – Viz ex multis rozsudek ze dne 26. května 2016, Rose Vision v. Komise (C‑224/15 PEU:C:2016:358, bod 26 a citovaná judikatura), a naposledy rozsudek ze dne 11. června 2020, China Construction Bank v. EUIPO (C‑115/19 PEU:C:2020:469, bod 67 a citovaná judikatura).

( 21 ) – Viz rozsudek ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise (C‑44/16 PEU:C:2017:357, bod 37 a citovaná judikatura), jakož i usnesení ze dne 13. prosince 2012, Alliance One International v. Komise (C‑593/11 P, nezveřejněné, EU:C:2012:804, bod 27).

( 22 ) – Viz ex multis rozsudky ze dne 26. května 2016, Rose Vision v. Komise (C‑224/15 PEU:C:2016:358, bod 25 a citovaná judikatura), jakož i ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise (C‑44/16 PEU:C:2017:357, bod 38 a citovaná judikatura).

( 23 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2012, Éditions Odile Jacob v. Komise (C‑551/10 PEU:C:2012:681, bod 48 a citovaná judikatura).

( 24 ) – V tomto smyslu viz rovněž stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci Bayer CropScience a Bayer v. Komise (C‑499/18 PEU:C:2020:735, bod 89).

( 25 ) – Viz podrobněji bod 53 níže.

( 26 ) – Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Electrabel a Dunamenti Erőmű v. Komise (C‑357/14 P, EU:C:2015:642, bod 110).

( 27 ) – Rozsudek ze dne 30. dubna 2020, Nelson Antunes da Cunha (C‑627/18EU:C:2020:321, bod 42 a citovaná judikatura).

( 28 ) – Viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Německo v. Komise (C‑277/00EU:C:2004:238, bod 80), a ze dne 1. října 2015, Electrabel a Dunamenti Erőmű v. Komise (C‑357/14 PEU:C:2015:642, bod 112).

( 29 ) – V tomto ohledu viz ex multis naposledy rozsudek ze dne 4. března 2021, Komise v. Fútbol Club Barcelona (C‑362/19 PEU:C:2021:169, bod 47 a citovaná judikatura).

( 30 ) – Viz mimo jiné rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, Brugg Kabel a Kabelwerke Brugg v. Komise (C‑591/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1026, bod 70 a citovaná judikatura).

( 31 ) – Původní znění v anglickém jazyce je následující „IMPORTANT NOTICE: […] This term sheet is for discussion purposes only and is not intended to create any legally binding obligation between us“.

( 32 ) – Jedná se o následující věty: „This document does not constitute advice, or an offer (of any type), invitation to offer or recommendation, to you. If after making your own assessment you independently decide you would like to pursue a specific transaction with us there will be separate offering or other legal documentation, the terms of which will (if agreed) supersede any indicative and summary terms contained in this document. We therefore do not accept any liability for any direct, consequential or other loss arising from reliance on this document“.

( 33 ) – Viz ex multis rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise (C‑466/19 PEU:C:2021:76, bod 42 a citovaná judikatura).

( 34 ) – Viz ex multis rozsudek ze dne 10. března 2021, Ertico – ITS Europe v. Komise (C‑572/19 PEU:C:2021:188, bod 69 a citovaná judikatura).

( 35 ) – Viz rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise (C‑466/19 PEU:C:2021:76, bod 44 a citovaná judikatura).

( 36 ) – Dopis tak například začíná následující větou: „We are pleased to confirm the terms and conditions on which Deutsche Bank […] is willing to arrange and underwrite the financing […]“. Oddíl 1 dopisu, nadepsaný „Financing“, obsahuje následující větu: „We are pleased to confirm the terms on which […, Deutsche Bank…] is willing to underwite [,,,] 100 % of a loan facility“. Oddíl 10 dopisu nadepsaný „Commitment expiry“ upravuje počátek a konec závazné povahy dopisu.

( 37 ) – Dopis ze dne 17. února 2014 výslovně uvádí nezávazný charakter (jak vyplývá z jednoznačné věty, podle níž „this letter does not constitute a commitment on the part of, or engagement of, DB or any of its affiliates“). Tento dopis podle všeho představuje první fázi vyjednávacího procesu, jak vyplývá z následující věty, která je v něm uvedena: „DB is pleased to inform you that […] we […] are confident in our ability to underwrite the Financing Transaction to finance, in part, the Transaction“. Naproti tomu je patrné, že dopis ze dne 25. února 2014 představuje pokročilejší fázi vyjednávání, v němž je nabyvatel informován jednak o principiálním souhlasu s poskytnutím finančních prostředků úvěrovým výborem, ale o nutnosti dalších interních schválení, a jednak o skutečnosti, že proces „due diligence“ ještě nebyl dokončen.

( 38 ) – Jak vyplývá z oddílu 2 tohoto dopisu, těmito podmínkami jsou i) provedení transakce, ii) neexistence podstatné změny, pokud jde o nabytá aktiva, a iii) neexistence protiprávního financování.

( 39 ) – Viz zejména bod 48 odůvodnění konečného rozhodnutí.

( 40 ) – V tomto smyslu viz naposledy rozsudek ze dne 25. února 2021, Dalli v. Komise (C‑615/19 P, EU:C:2021:133, bod 165 a citovaná judikatura). Tato judikatura je rovněž použitelná na vady odůvodnění. V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 19. března 2020, ClientEarth v. Komise (C‑612/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:223, body 3940).

( 41 ) – Viz rozsudek ze dne 20. září 2017, Komise v. Frucona Košice (C‑300/16 PEU:C:2017:706, bod 70 a citovaná judikatura).

( 42 ) – A sice odklad platby druhé splátky prodejní ceny, nevymáhání penále a prodej aktiv dalšímu nabyvateli.

( 43 ) – V tomto ohledu viz ex multis usnesení ze dne 3. září 2019, ND a OE v. Komise (C‑317/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:688, body 2728 a citovaná judikatura).