1

Svým kasačním opravným prostředkem se Salvatore Aniello Pappalardo a společnosti Pescatori La Tonnara Soc. coop., Fedemar Srl, Testa Giuseppe & C. Snc, Pescatori San Pietro Apostolo Srl, Camplone Arnaldo & C. Snc di Camplone Arnaldo & C. a Valentino Pesca Sas di Ciaccio Luciano e Camplone Arnaldo & C. domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 27. dubna 2016, Pappalardo a další v. Komise (T‑316/13, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:247), kterým Tribunál zamítl jejich žalobu na náhradu škody údajně vzniklé v důsledku přijetí nařízení Komise (ES) č. 530/2008 ze dne 12. června 2008, o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři (Úř. věst. 2008, L 155, s. 9).

2

Cílem nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. 2002, L 358, s. 59; Zvl. vyd. 04/05, s. 460) je zavedení víceletého přístupu k řízení rybolovu, aby byla zaručena dlouhodobá životaschopnost tohoto odvětví.

3

Článek 7 nařízení č. 2371/2002, nadepsaný „Nouzová opatření Komise“, stanoví:

„1.   Pokud existují důkazy o vážném ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo mořského ekosystému v důsledku rybolovných činností, které vyžaduje okamžitý zásah, může Komise na opodstatněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu rozhodnout o nouzových opatřeních, která nesmějí trvat déle než šest měsíců. Komise může přijmout nové rozhodnutí prodlužující nouzová opatření nejvýše na dalších šest měsíců.

2.   Členský stát sdělí žádost současně Komisi, ostatním členským státům a dotyčným regionálním poradním sborům. Ostatní členské státy mohou předložit písemné připomínky Komisi do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti.

Komise rozhodne do patnácti pracovních dnů od obdržení žádosti uvedené v odstavci 1.

3.   Nouzová opatření mají okamžitý účinek. Oznámí se dotyčným členským státům a zveřejní v [Úředním věstníku Evropské unie].

4.   Dotyčné členské státy mohou předložit Radě rozhodnutí Komise do deseti pracovních dnů od obdržení oznámení.

5.   Rada může do jednoho měsíce ode dne, kdy jí bylo rozhodnutí předloženo, přijmout kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí.“

4

Článek 1 nařízení č. 530/2008 stanoví:

„Odlov tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty nebo zaregistrovanými v těchto zemích se zakazuje ode dne 16. června 2008.

[…]“

5

Článek 2 uvedeného nařízení zní takto:

„Odlov tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska nebo zaregistrovanými v této zemi se zakazuje ode dne 23. června 2008.

[…]“

6

V průběhu roku 2008 byly navrhovatelům, jakožto vlastníkům plavidel plujícím pod italskou vlajkou, přiděleny kvóty pro lov tuňáka obecného košelkovými nevody.

7

Podle článku 1 nařízení č. 530/2008 byl tento lov od 16. června 2008 zakázán plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty. Podle článku 2 tohoto nařízení nabyl naproti tomu tento zákaz vůči plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska účinku až od 23. června 2008.

8

V rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153) rozhodl Soudní dvůr o neplatnosti nařízení č. 530/2008 v rozsahu, v němž zákazy, které ukládá plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícím pod španělskou vlajkou a hospodářským subjektům Společenství, které s nimi uzavřely smlouvy, nabyly účinku k 23. červnu 2008, kdežto u plavidel lovících košelkovými nevody plujících pod maltskou, řeckou, francouzskou, italskou a kyperskou vlajkou a hospodářských subjektů Společenství, které s nimi uzavřely smlouvy, nabyly účinku k 16. červnu 2008, aniž bylo toto rozdílné zacházení objektivně zdůvodněno z hlediska cíle sledovaného čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002.

9

Kromě toho Tribunál usnesením ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70), rozhodl, že s ohledem na skutečnost, že Soudní dvůr prohlásil nařízení č. 530/2008 za neplatné v celém rozsahu, není důvodné rozhodnout o žalobě Italské republiky na zrušení článku 1 nařízení č. 530/2008, jelikož se stala bezpředmětnou.

10

Ve stejný den odmítl Tribunál usnesením ze dne 14. února 2012, Federcoopesca a další v. Komise (T‑366/08, nezveřejněné, EU:T:2012:74), jako nepřípustnou žalobu podanou mimo jiné navrhovateli na zrušení nařízení č. 530/2008.

11

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. června 2013 podali navrhovatelé, kteří měli za to, že utrpěli škodu plynoucí z protiprávního jednání Komise z důvodu přijetí nařízení č. 530/2008, žalobu na náhradu jim údajně vzniklé škody, a to ve výši částky odpovídající rozdílu mezi teoretickými příjmy, které by získali z lovu tuňáka obecného, kdyby vyčerpali kvóty, jež jim byly přiděleny na rok 2008, a příjmy, které skutečně získali v důsledku předčasného zákazu odlovu tuňáka obecného.

12

Usnesením ze dne 30. září 2013 nařídil předseda třetího senátu Tribunálu, aby bylo řízení o této žalobě přerušeno až do vyhlášení rozhodnutí Soudního dvora o kasačních opravných prostředcích, které byly v mezičase podány ve věcech Giordano v. Komise (C‑611/12 P) a Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P).

13

V rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284, body 59 a 60), Soudní dvůr, u něhož byl podán kasační opravný prostředek proti rozsudku ze dne 7. listopadu 2012, Syndicat des thoniers méditerranéens a další v. Komise (T‑574/08, nezveřejněný, EU:T:2012:583), rozhodl, že Tribunál nesprávně vyložil rozsudek ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), když měl za to, že Soudní dvůr prohlásil nařízení č. 530/2008 za neplatné v celém rozsahu. V této souvislosti Soudní dvůr zdůraznil, že posledně uvedeným rozsudkem byla neplatnost tohoto nařízení prohlášena pouze v rozsahu, v němž bylo s plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod španělskou vlajkou zacházeno příznivěji, avšak ponechal v platnosti datum zákazu odlovu tuňáka obecného stanovené v článku 1 nařízení č. 530/2008 pro plavidla plující pod řeckou, francouzskou, italskou, kyperskou a maltskou vlajkou.

14

Tribunál před rozhodnutím o žalobě na náhradu škody navrhovatele vyzval, aby se k těmto rozsudkům Soudního dvora vyjádřili. Komise a navrhovatelé předložili vyjádření dopisy došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 6. a 10. listopadu 2014.

15

V napadeném rozsudku Tribunál nejprve připomněl podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie a poté zejména zkoumal podmínku týkající se protiprávnosti jednání vytýkaného v projednávaném případě Komisi.

16

V bodech 24 až 26 napadeného rozsudku uvedl, že posouzení této podmínky souvisí především s otázkou platnosti nařízení č. 530/2008, jak ji Soudní dvůr posoudil v rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), a upřesnil v rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284), jež podle Tribunálu zpochybnila jeho úvahy v usnesení ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70).

17

V této souvislosti Tribunál v bodě 27 napadeného rozsudku rozhodl, že se navrhovatelé nemohou na základě uvedeného usnesení dovolávat neplatnosti nařízení č. 530/2008 v celém rozsahu a že jeho článek 1 zůstal vůči nim v platnosti.

18

Vzhledem k tomu, že Tribunál měl však za to, že odmítnutí tohoto tvrzení nemůže samo o sobě předjímat důvodnost žaloby navrhovatelů, ověřil v bodech 34 až 40 napadeného rozsudku, zda Komise při přijetí nařízení č. 530/2008 zjevně a závažně neporušila meze své posuzovací pravomoci.

19

V tomto ohledu připomněl, že Komise má v oblasti rybářské politiky širokou posuzovací pravomoc, že je třeba přihlédnout k cílům, které při přijetí nařízení č. 530/2008 sledovala, a že stanovení dvou různých dat platnosti zákazu lze odůvodnit, pokud umožnilo lépe dosáhnout těchto cílů.

20

Tribunál rovněž v bodech 38 a 39 napadeného rozsudku zdůraznil, že se diskriminace potvrzená na základě rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), týkala pouze plavidel lovících košelkovými nevody plujících pod vlajkou Španělska.

21

Z toho vyvodil závěr, že navrhovatelé nebyli s to prokázat, že se Komise dopustila zjevného a závažného porušení své posuzovací pravomoci, a zamítl jejich žalobu v plném rozsahu, aniž posoudil ostatní podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie.

22

Navrhovatelé navrhují, aby Soudní dvůr:

23

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Na podporu kasačního opravného prostředku uvádějí navrhovatelé dva důvody vycházející z nesprávného právního posouzení zásady překážky věci rozsouzené, jakož i použití podmínky týkající se protiprávního jednání Komise.

25

Pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatelé tvrdí, že Tribunál tím, že omezil neplatnost nařízení č. 530/2008 na jeho článek 2, nerespektoval povahu usnesení ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70), jako věci pravomocně rozsouzené.

26

V tomto usnesení totiž Tribunál rozhodl, že není důvodné rozhodnout o žalobě Italské republiky znějící na zrušení článku 1 nařízení č. 530/2008, jelikož tento členský stát dosáhl jím sledovaného výsledku po vyhlášení rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153). Tribunál tedy o otázce platnosti tohoto nařízení rozhodl tak, že poukázal na to, že bylo prohlášeno za neplatné v celém rozsahu.

27

Jestliže přitom v rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284), Soudní dvůr zdůraznil, že se tato neplatnost vztahuje pouze na článek 2 uvedeného nařízení, jsou účinky takového rozsudku, který se týkal žaloby na náhradu škody, omezeny, jelikož předmětem takové žaloby není konstatování neplatnosti aktu.

28

Systém nápravy rozhodnutí Tribunálu prostřednictvím kasačních opravných prostředků nemůže navíc podle názoru navrhovatelů odůvodnit, že rozsudek, který se stal konečným, nevyvolává účinky věci pravomocné rozsouzené pouze proto, že byl vydán soudem nižšího stupně.

29

Kromě toho Tribunál údajně porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, když upřednostnil výklad rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), založený na rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284), než aby odkázal na konstatování, která učinil v rámci svého usnesení ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70), a to tím spíše, že toto usnesení bylo na rozdíl od posledně uvedeného rozsudku vyhlášeno před podáním žaloby navrhovatelů.

30

Komise navrhuje, aby byl první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

31

Na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé uvádějí, že Tribunál nesprávně upřednostnil výklad podaný Soudním dvorem v rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284), pokud jde o rozsah neplatnosti nařízení č. 530/2008 konstatovaný v rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), na úkor výkladu posledně uvedeného rozsudku, který Tribunál poskytl v usnesení ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70), a to v rozporu se zásadou překážky věci rozsouzené.

32

Soudní dvůr několikrát připomněl význam, který má v unijním právním řádu zásada překážky věci rozsouzené (rozsudek ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise,C‑352/09 P, EU:C:2011:191, bod 123 a citovaná judikatura).

33

V projednávaném případě, jak v podstatě připomněl Tribunál v bodě 25 napadeného rozsudku, rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), v odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti nařízení č. 530/2008, že toto nařízení je neplatné v rozsahu, v němž zákazy odlovu, které stanoví, nabývají účinku dne 23. června 2008 pouze vůči španělským rybářům, zatímco plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícím pod řeckou, francouzskou, italskou, kyperskou, jakož i maltskou vlajkou byly tyto zákazy uloženy od 16. června 2008, aniž je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněné. Jak bylo uvedeno v bodě 13 rozsudku v projednávané věci, Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284, body 59 a 60), vydaném na základě kasačního opravného prostředku podaného proti rozsudku Tribunálu, v němž bylo rozhodnuto o žalobě na náhradu škody podané francouzskými rybáři, zdůraznil, že se neplatnost tohoto nařízení týká pouze jeho článku 2, který se vztahuje na španělské rybáře, takže článek 1 uvedeného nařízení zůstává v platnosti vůči plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícím pod řeckou, francouzskou, italskou, kyperskou, jakož i maltskou vlajkou, nebo zaregistrovaným v těchto členských státech.

34

Zaprvé je přitom třeba uvést, že na základě překážky věci rozsouzené, kterou zakládají rozhodnutí Soudního dvora týkající se platnosti unijního aktu, vyvolávají tato rozhodnutí plné účinky bez ohledu na případné rozdíly ve výkladu, ke kterým mohou vést.

35

I za předpokladu, že by případné nejasnosti související s přesným rozsahem rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), byly s konečnou platností odstraněny až prostřednictvím upřesnění v rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284), nic to nemění na tom, že je nutné mít za to, že prvně uvedený rozsudek měl od svého vyhlášení takový smysl, který byl upřesněn v tomto druhém rozsudku (obdobně viz rozsudek ze dne 12. února 2008, Kempter,C‑2/06, EU:C:2008:78, bod 35).

36

Zadruhé není sporné, že v usnesení ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70), Tribunál rozhodl, že není důvodné rozhodnout o žalobě Italské republiky na zrušení nařízení č. 530/2008.

37

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že překážka věci rozsouzené se váže pouze ke skutkovým a právním otázkám, které byly skutečně nebo nutně rozhodnuty soudním rozhodnutím (rozsudek ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise,C‑352/09 P, EU:C:2011:191, bod 123).

38

Vzhledem k tomu, že Tribunál nerozhodl o žalobě podané Italskou republikou na zrušení nařízení č. 530/2008, mu nelze vytýkat, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v napadeném rozsudku posuzoval žalobu navrhovatelů na náhradu škody na základě rozsudků ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), a ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P et C‑13/13 P, EU:C:2014:2284).

39

Pokud jde o tvrzení navrhovatelů o legitimních očekáváních, která údajně měli na základě usnesení Tribunálu ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70), je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora má právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání každý jednotlivec, pokud u něj orgán Unie tím, že mu poskytl konkrétní ujištění, vyvolal podloženou naději. Takovými ujištěními jsou bez ohledu na formu, ve které jsou sděleny, konkrétní, nepodmíněné a shodující se informace (rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Kahla Thüringen Porzellan v. Komise, C‑537/08 P, EU:C:2010:769, bod 63 a citovaná judikatura). Nikdo se naopak nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud mu nebyla uvedená konkrétní ujištění poskytnuta [rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Masdar (UK) v. Komise, C‑47/07 P, EU:C:2008:726, bod 81].

40

I kdyby přitom mohlo soudní rozhodnutí samo o sobě založit právo na podložené naděje ve smyslu této judikatury, postačí zdůraznit, že navrhovatelé každopádně nemohou vyvozovat konkrétní ujištění ohledně smyslu judikatury Soudního dvora z takového usnesení, v němž Tribunál rozhodl, že není důvodné rozhodovat, jako je usnesení ze dne 14. února 2012, Itálie v. Komise (T‑305/08, nezveřejněné, EU:T:2012:70).

41

Z předcházejících úvah plyne, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

42

Na podporu druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál v bodě 40 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že nerovné zacházení konstatované Soudním dvorem v rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), nepředstavuje závažné a zjevné porušení zásady zákazu diskriminace ze strany Komise.

43

Podle tvrzení navrhovatelů vyplývá jak ze stanoviska generální advokátky V. Trstenjak ve věci AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2010:500), tak i z rozsudku Soudního dvora vydaného ve stejné věci (rozsudek ze dne 17. března 2011, AJD Tuna,C‑221/09, EU:C:2010:153), že nerovné zacházení, o které se jedná v této věci, nebylo objektivně odůvodněné a představovalo tedy závažné a zjevné porušení zásady zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.

44

Toto tvrzení není podle názoru navrhovatelů zpochybněno důvody uvedenými Tribunálem v bodech 36 až 39 napadeného rozsudku, v nichž rozhodl, že Komise neporušila zásadu zákazu diskriminace dostatečně závažným způsobem.

45

Komise navrhuje, aby byl druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut. K tomu uvádí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 34 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že se navrhovatelé mohli na podporu žaloby dovolávat skutečnosti, že je nařízení č. 530/2008 protiprávní, přestože jak správně rozhodl Tribunál, se jich tato protiprávnost netýká, jelikož toto nařízení zůstalo vůči nim platné. Vzhledem k tomu, že se však toto nesprávné právní posouzení netýká výroku tohoto rozsudku, Komise navrhuje, aby Soudní dvůr nahradil odůvodnění.

46

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelé v podstatě Tribunálu vytýkají, že dospěl k nesprávnému závěru, že porušení zásady zákazu diskriminace, které vyplývá ze skutečnosti, že španělští rybáři mohli na základě článku 2 nařízení č. 530/2008 lovit tuňáka obecného o jeden týden déle než plavidla lovící košelkovými nevody plující pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty nebo zaregistrovaná v těchto členských státech, nebylo dostatečně závažné ani dostatečně zjevné k tomu, aby představovalo dostatečně závažné porušení této zásady ze strany Komise. Komise k tomu v odpovědi uvádí, přestože má za to, že výrok napadeného rozsudku musí být zachován, že napadený rozsudek je stižen vadou nesprávného právního posouzení v rozsahu, v němž Tribunál dospěl k závěru, že se navrhovatelé mohou na podporu své žaloby dovolávat uvedeného porušení zásady zákazu diskriminace.

47

Nejprve je nutno zkoumat tento argument Komise.

48

V bodech 16, 17 a 23 napadeného rozsudku Tribunál připomněl, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie je vázán na splnění souboru podmínek, k nimž patří protiprávnost jednání vytýkaného orgánům z důvodu dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznat práva jednotlivcům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, body 106, 172 a 173).

49

Tribunál dále uvedl, že v souladu s touto judikaturou platí, že pokud není některá z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž je nutné zkoumat ostatní podmínky uvedené odpovědnosti (rozsudky ze dne 19. dubna 2007, Holcim (Deutschland) v. Komise, C‑282/05 P, EU:C:2007:226, bod 57, a ze dne 30. dubna 2009, CAS Succhi di Frutta v. Komise, C‑497/06 P, nezveřejněný, EU:C:2009:273, bod 40).

50

V bodě 34 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že k porušení takové právní normy v projednávaném případě došlo, jelikož nařízení č. 530/2008 bylo stiženo vadou porušení zásady zákazu diskriminace, která je obecnou zásadou unijního práva určenou k ochraně jednotlivců. V bodech 35 až 40 tohoto rozsudku proto Tribunál zkoumal, zda byla tato zásada v projednávaném případě porušena dostatečně závažným způsobem a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.

51

Tribunál měl tedy implicitně, avšak nutně za to, že se navrhovatelé mohou na podporu žaloby na náhradu škody dovolávat protiprávnosti nařízení č. 530/2008.

52

Podle ustálené judikatury Soudního dvora však platí, že zásada rovného zacházení musí být v souladu s dodržováním zásady legality, podle níž se nikdo nemůže ve svůj prospěch dovolávat protiprávnosti, k níž došlo ve prospěch jiné osoby (rozsudek ze dne 10. listopadu 2011, The Rank Group, C‑259/10 a C‑260/10, EU:C:2011:719, bod 62).

53

V bodech 31 a 32 napadeného rozsudku přitom Tribunál správně připomněl, že v rozsudku ze dne 17. března 2011, AJD Tuna (C‑221/09, EU:C:2011:153), Soudní dvůr prohlásil nařízení č. 530/2008 za neplatné pouze v rozsahu, v němž plavidla lovící košelkovými nevody plující pod vlajkou Španělska mohla provozovat lov o týden déle, avšak ponechal toto nařízení v platnosti v rozsahu, v němž stanovilo zákaz odlovu tuňáka obecného plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty od 16. června 2008.

54

Jak rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. října 2014, Buono a další v. Komise (C‑12/13 P a C‑13/13 P, EU:C:2014:2284), porušení zásady zákazu diskriminace vyplývající z článku 2 nařízení č. 530/2008 nemělo žádný dopad na platnost článku 1 tohoto nařízení týkajícího se především situace navrhovatelů.

55

Za těchto okolností, jak uvedla Komise, nemohl Tribunál, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, dospět v bodě 34 napadeného rozsudku k závěru, že se navrhovatelé nicméně mohli dovolávat porušení této zásady na podporu své žaloby, s výhradou, že toto porušení bude dostatečně závažné. Vzhledem k tomu, že se neplatnost nařízení č. 530/2008 ve prospěch španělských plavidel netýkala situace navrhovatelů, nemohli se tito pro účely této žaloby dovolávat této neplatnosti.

56

Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se vyslovil v opačném smyslu.

57

Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pokud odůvodnění rozhodnutí Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozhodnutí a je třeba odůvodnění nahradit (rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Mamoli Robinetteria v. Komise, C‑619/13 P, nezveřejněný, EU:C:2017:50, bod 107 a citovaná judikatura).

58

Z úvah uvedených v bodech 52 až 56 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že za okolností projednávaného případu se navrhovatelé nemohli dovolávat vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie. Z toho plyne, že nesprávné právní posouzení, jímž je stižen napadený rozsudek, nemůže mít za následek jeho zrušení, jelikož tento rozsudek zamítl žalobu navrhovatelů směřující k uplatnění této odpovědnosti.

59

Vzhledem k tomu je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako irelevantní.

60

Z toho vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.

61

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento kasační prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelé neměli ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: