3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/1

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/3

(1)

Dovozní cla v odvětví obilovin použitelná ode dne 1. února 2009 byla stanovena nařízením Komise (ES) č. 93/2009 (3).

(2)

Vypočítaný průměr dovozních cel se odchyluje o více než 5 EUR/t od stanoveného cla, a proto je třeba upravit dovozní cla stanovená nařízením (ES) č. 93/2009.

(3)

Nařízení (ES) č. 93/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/6

(1)

Nařízení (ES) č. 295/2008 stanovilo společný rámec pro sběr, sestavování, předávání a vyhodnocování statistik Společenství o struktuře, činnosti, konkurenceschopnosti a výkonnosti podniků ve Společenství.

(2)

Je třeba v úzké spolupráci se členskými státy naplánovat použití flexibilního modulu podle čl. 3 odst. 2 písm. j) uvedeného nařízení a rozhodnout o jeho rozsahu, seznamu ukazatelů, sledovaném období, šetřených činnostech a požadavcích na kvalitu.

(3)

Dostupnost finančních prostředků je hlavní překážkou politiky jak ve většině členských států, tak ve Společenství. Existují pádné důkazy o tom, že evropským podnikům chybí finanční prostředky, zejména pokud rychle rostou nebo jedná-li se o mladé podniky. Proto jsou zapotřebí statistiky, které by umožnily situaci těchto podniků analyzovat ve srovnání se všemi malými a středními podniky. Tyto údaje by se měly získávat pokud možno ze stávajících zdrojů.

(4)

Veškeré další nezbytné podrobnosti technického rázu se budou řídit pokyny a doporučeními vypracovanými Komisí (Eurostatem) v úzké spolupráci s členskými státy.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro statistické programy,

a)

význam vlastnických poměrů při zahájení činnosti podniku a ve sledovaném období pro přístup k finančním prostředkům;

b)

stupeň a míra úspěšnosti všech pokusů o získání různých forem interního a externího financování a důvody, proč takové finanční prostředky nebyly získány;

c)

rozsah garancí za podnikatelské úvěry;

d)

jak vlastník/ředitel vnímá náklady a zátěž spojenou se získáváním podnikatelských úvěrů a finanční situaci podniku;

e)

význam volby finanční instituce (zeměpisná blízkost, zejména v případech volby přeshraniční instituce, zahraniční vs. domácí vlastník, dřívější status zákazníka atd.);

f)

poměr zadluženosti a obratu a další korelace finančních charakteristik v účetnictví podniku a jejich význam pro budoucí růst podniku;

g)

pociťovaná potřeba budoucího financování a jeho formy a důvody takové potřeby;

h)

vnímaná souvislost mezi možnostmi financování a jeho dostupností a perspektivami růstu zaměstnanosti;

i)

vnímání celkové administrativní zátěže podniků;

j)

úsilí nutné k vyplnění případného dotazníku týkajícího se dostupnosti finančních prostředků.

a)

B až E (průmysl);

b)

F (stavebnictví);

c)

G až N (služby, souhrnně, kromě J, K (finanční služby) a M);

d)

J (služby informačních a komunikačních technologií);

e)

M (odborné, vědecké a technické služby).

—

Německo, Španělsko, Francie, Itálie a Spojené království: po 1 800 respondentech z řad podniků nebo odpovídající počet stávajících údajů,

—

Belgie, Bulharsko, Irsko, Řecko, Nizozemsko, Polsko, Slovensko a Švédsko: po 900 respondentech z řad podniků nebo odpovídající počet stávajících údajů,

—

Dánsko a Finsko: po 500 respondentech z řad podniků nebo odpovídající počet stávajících údajů,

—

Lotyšsko a Litva: po 300 respondentech z řad podniků nebo odpovídající počet stávajících údajů;,

—

Kypr a Malta: po 233 respondentech z řad podniků nebo odpovídající počet stávajících údajů.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/8

(1)

V souladu s čl. 6 odst. 2 prvním pododstavcem nařízení (ES) č. 510/2006 byla v Úředním věstníku Evropské unie  (2) zveřejněna žádost Španělska o zápis názvu „Aceite de La Alcarria“, žádosti Itálie o zápis názvů „Radicchio di Verona“ a „Zafferano di Sardegna“ a žádost Francie o zápis názvu „Huîtres Marennes Oléron“.

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 7 nařízení (ES) č. 510/2006, musí být uvedené názvy zapsány,

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/10

(1)

Od přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí (3) došlo k vývoji v odvětví dočasného užívání ubytovacích zařízení (timeshare) a na trhu se objevily nové podobné produkty související s rekreací. Tyto nové rekreační produkty a některé transakce spojené s dočasným užíváním ubytovacího zařízení, jako například smlouvy o dalším prodeji a smlouvy o výměně, nespadají do oblasti působnosti směrnice 94/47/ES. Zkušenosti s uplatňováním směrnice 94/47/ES navíc ukázaly, že je třeba aktualizovat nebo vyjasnit některá její ustanovení, aby se předešlo vývoji produktů, jejichž záměrem je tuto směrnici obcházet.

(2)

Mezery ve stávajících předpisech vedou k významnému narušení hospodářské soutěže a způsobují spotřebitelům závažné problémy, což je na překážku bezproblémového fungování vnitřního trhu. Směrnice 94/47/ES by proto měla být nahrazena novou, aktualizovanou směrnicí. Vzhledem k tomu, že cestovní ruch hraje v ekonomikách členských států stále důležitější roli, další růst a produktivitu odvětví dočasného užívání ubytovacího zařízení (timeshare) a dlouhodobých rekreačních produktů je třeba podpořit přijetím určitých společných pravidel.

(3)

V zájmu větší právní jistoty a umožnění spotřebitelům a podnikům využívat výhod vnitřního trhu je třeba více sblížit příslušné právní předpisy členských států. Některé aspekty uvádění na trh, prodeje a dalšího prodeje dočasného užívání ubytovacího zařízení a dlouhodobých rekreačních produktů, jakož i výměny práv vyplývajících ze smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení by proto měly být plně harmonizovány. Členské státy by neměly mít možnost ve svých vnitrostátních právních předpisech ponechat nebo do nich zavádět ustanovení, která se liší od ustanovení této směrnice. Pokud takováto harmonizovaná ustanovení neexistují, měly by mít členské státy nadále možnost ponechat v platnosti či přijmout vnitrostátní právní předpisy v souladu s právem Společenství. Například by měly mít členské státy možnost ponechat v platnosti či přijmout ustanovení o účincích uplatnění práva na odstoupení od smlouvy v právních vztazích mimo oblast působnosti této směrnice, nebo ustanovení, podle nichž ve vztahu mezi spotřebitelem a prodejcem dočasného užívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu nemůže být přijat žádný závazek ani nemůže být mezi nimi uskutečněna žádná platba, pokud spotřebitel nepodepsal úvěrovou smlouvu za účelem financování koupě uvedených služeb.

(4)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno uplatňování ustanovení této směrnice členskými státy v oblastech, které nespadají do oblasti její působnosti, je-li to v souladu s právem Společenství. Členské státy by tak mohly ponechat v platnosti nebo přijmout vnitrostátní právní předpisy, které odpovídají ustanovením této směrnice nebo některým z jejích ustanovení týkajícím se vztahů, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice.

(5)

Jednotlivé smlouvy, na něž se tato směrnice vztahuje, by měly být jasně definovány způsobem, který zamezí obcházení ustanovení této směrnice.

(6)

Pro účely této směrnice by smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení neměly zahrnovat vícenásobné rezervace ubytování, včetně hotelových pokojů, pokud z vícenásobných rezervací nevyplývají jiná práva a povinnosti než ta, která vyplývají z jednotlivých rezervací. Rovněž by smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení neměly zahrnovat běžné nájemní smlouvy, neboť nájemní smlouvy se vztahují k jedinému nepřetržitému období užívání, nikoli k několika obdobím.

(7)

Pro účely této směrnice by smlouvy o dlouhodobých rekreačních produktech neměly zahrnovat běžné věrnostní programy, v jejichž rámci jsou poskytovány slevy na budoucí pobyty v hotelech náležejících k hotelovému řetězci, neboť členství v programu není získáno za úplatu nebo částka zaplacená spotřebitelem nemá v prvé řadě sloužit k získání slev nebo jiných výhod v oblasti ubytování.

(8)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ustanovení směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (4).

(9)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (5) zakazuje klamavé, agresivní a další nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům. Vzhledem k povaze produktů a obchodních praktik spojených s dočasným užíváním ubytovacího zařízení, dlouhodobými rekreačními produkty, dalším prodejem a výměnou je vhodné přijmout podrobnější a konkrétnější ustanovení, pokud jde o požadavky na informace a prodejní akce. Spotřebitelům by měl být jasně oznámen obchodní účel pozvánek na prodejní akce. Ustanovení týkající se předsmluvních informací a smlouvy by měla být vyjasněna a aktualizována. Aby se spotřebitelé mohli před uzavřením smlouvy seznámit s těmito informacemi, měly by jim být poskytnuty pomocí snadno dostupných prostředků.

(10)

Spotřebitelé by měli mít právo, které by jim nemělo být obchodníky odepřeno, aby jim byly poskytnuty předsmluvní informace a smlouva v jazyce, který dobře znají a který si zvolili. Za účelem usnadnění plnění smlouvy a její vymahatelnosti by členským státům dále mělo být umožněno stanovit, že by spotřebitelům měla být poskytnuta další jazyková znění příslušné smlouvy.

(11)

Aby si mohli spotřebitelé plně uvědomit, jaká práva a povinnosti pro ně ze smlouvy vyplývají, měla by jim být poskytnuta lhůta, během níž mohou bez udání důvodu od smlouvy odstoupit, aniž by jim na základě toho vznikly jakékoli náklady. V současné době se délka této lhůty v jednotlivých členských státech liší, přičemž zkušenosti ukazují, že délka stanovená směrnicí 94/47/ES není dostatečná. Proto je třeba tuto lhůtu prodloužit, aby se dosáhlo vysoké úrovně ochrany spotřebitele a větší srozumitelnosti pro spotřebitele i obchodníky. Měla by být harmonizována délka lhůty, související podmínky a účinky uplatnění práva na odstoupení od smlouvy.

(12)

Spotřebitel by měl mít k dispozici účinné prostředky nápravy pro případ, že obchodník nedodrží ustanovení týkající se předsmluvních informací nebo smlouvy, zejména ta, v nichž se stanoví, že smlouva by měla obsahovat všechny požadované informace a že spotřebitel by měl v okamžiku uzavření smlouvy obdržet její kopii. Kromě možnosti využití právních prostředků nápravy podle vnitrostátního práva by spotřebitel, v případě, že mu obchodníkem nebyly poskytnuty informace, měl mít možnost využít prodloužené lhůty pro odstoupení od smlouvy. Uplatnění práva na odstoupení od smlouvy by mělo být v průběhu této prodloužené lhůty i nadále bezplatné bez ohledu na to, jakých služeb již spotřebitel mohl využít. Uplynutí lhůty pro odstoupení od smlouvy nebrání spotřebiteli v tom, aby se domáhal nápravy v souladu s vnitrostátním právem, pokud jde o nesplnění požadavků na poskytování informací.

(13)

Pro výpočet lhůt stanovených v této směrnici by mělo být použito nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (6).

(14)

V zájmu lepší ochrany spotřebitele je třeba vyjasnit ustanovení o zákazu platby záloh obchodníkovi nebo jakékoli třetí osobě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. V případě smluv o dalším prodeji by se měl zákaz zálohových plateb uplatňovat do doby, než se daný prodej uskuteční nebo než je smlouva o dalším prodeji ukončena, členským státům by však mělo být i nadále umožněno regulovat podmínky pro konečné platby zprostředkovatelům v případě, že byla smlouva o dalším prodeji ukončena.

(15)

V případě smluv o dlouhodobých rekreačních produktech by cena, jež má být zaplacena v rámci splátkového kalendáře s rovnoměrnými platbami, mohla zohlednit možnost po prvním roce upravit následnou výši plateb, aby se zajistilo, že zůstane zachována skutečná hodnota těchto splátek, například zohledněním inflace.

(16)

Dojde-li k odstoupení od smlouvy, kde je cena plně nebo částečně hrazena úvěrem, který spotřebiteli poskytuje obchodník nebo třetí osoba na základě ujednání mezi touto třetí osobou a obchodníkem, měla by být úvěrová smlouva ukončena bez vzniku jakýchkoliv nákladů pro spotřebitele. Totéž by mělo platit v případě smluv o dalších souvisejících službách poskytovaných obchodníkem nebo třetí osobou na základě ujednání mezi touto třetí osobou a obchodníkem.

(17)

Spotřebitel by neměl být zbaven ochrany poskytované touto směrnicí v případě, že právem rozhodným pro dotyčnou smlouvu je právo členského státu. Právo rozhodné pro smlouvu by mělo být určeno v souladu s pravidly Společenství v oblasti mezinárodního práva soukromého, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (7). Podle tohoto nařízení lze právo třetí země použít zejména tehdy, zaměří-li se obchodníci na spotřebitele v průběhu jejich dovolené v jiné zemi, než ve které mají své bydliště. Vzhledem k tomu, že takovéto obchodní praktiky jsou v oblasti, na niž se použije tato směrnice, běžné a že smlouvy se týkají značných peněžních částek, měla by být stanovena dodatečná záruka s cílem zabezpečit, že spotřebitel nebude v určitých specifických situacích zbaven ochrany poskytované touto směrnicí, zejména pokud může být daná smlouva předmětem soudního přezkumu v některém z členských států. Toto pojetí odráží zvláštní potřeby v oblasti ochrany spotřebitele vyplývající z obvyklé složitosti, dlouhodobé povahy a finančního významu smluv, na něž se vztahuje tato směrnice.

(18)

V souladu s nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (8) by se mělo stanovit, které soudy jsou příslušné v řízeních, jejichž předmětem jsou záležitosti spadající do oblasti působnosti této směrnice.

(19)

S cílem zajistit, aby byla ochrana poskytovaná spotřebitelům touto směrnicí plně účinná, zejména pokud jde o dodržování požadavků na poskytování informací před uzavřením smlouvy a ve smlouvě samotné, je třeba, aby členské státy stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení ustanovení této směrnice.

(20)

Je nutné zajistit, aby osoby nebo organizace mající podle vnitrostátního práva oprávněný zájem na dané záležitosti měly k dispozici právní prostředky pro zahájení řízení pro porušení ustanovení této směrnice.

(21)

V členských státech je třeba zavést vhodné a účinné právní prostředky nápravy pro řešení sporů mezi spotřebiteli a obchodníky. Členské státy by za tímto účelem měly podporovat zřizování veřejných nebo soukromých subjektů pro mimosoudní řešení sporů.

(22)

Členské státy by měly zajistit, aby byli spotřebitelé náležitě informováni o vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici, a měly by vyzvat obchodníky a držitele kodexu, aby poskytovali spotřebitelům informace o svých kodexech chování v dané oblasti. Za účelem dosažení vysoké míry ochrany spotřebitele by mohly být o těchto kodexech chování informovány spotřebitelské organizace, které by se mohly rovněž zapojit do vypracování těchto kodexů.

(23)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro odstranění překážek vnitřního trhu a dosažení vysoké společné úrovně ochrany spotřebitele.

(24)

Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv Evropské unie.

(25)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (9) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

stanoví obecné smluvní prostředky nápravy;

b)

se týkají registrace nemovitého nebo movitého majetku a převodu nemovitého majetku;

c)

se týkají podmínek usazování, režimů vydávání povolení nebo požadavků na vydávání licencí a

d)

se týkají určení právní povahy práv, která jsou předmětem smluv, na něž se vztahuje tato směrnice.

a)

„smlouvou o dočasném užívání ubytovacího zařízení“ smlouva uzavřená na období delší než jeden rok, na základě které spotřebitel za úplatu získává právo užívat jedno nebo více ubytovacích zařízení s noclehem na více než jeden časový úsek;

b)

„smlouvou o dlouhodobém rekreačním produktu“ smlouva uzavřená na období delší než jeden rok, na základě které spotřebitel za úplatu získává především právo na slevu nebo jiné výhody spojené s ubytováním, a to společně s dopravou či jinými službami nebo bez nich;

c)

„smlouvou o dalším prodeji“ smlouva, na základě které obchodník pomáhá za úplatu spotřebiteli prodat nebo koupit právo dočasného užívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobý rekreační produkt;

d)

„smlouvou o výměně“ smlouva, na základě které se spotřebitel za úplatu stává členem výměnného systému, který spotřebiteli umožňuje přístup k ubytovacím zařízením s noclehem nebo k jiným službám výměnou za udělení dočasného přístupu ostatním osobám k výhodám spojeným s právy vyplývajícími z jeho smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení;

e)

„obchodníkem“ fyzická nebo právnická osoba, jež jedná za účelem, který spadá do oblasti její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení;

f)

„spotřebitelem“ fyzická osoba, jež jedná za účelem, který nespadá do oblasti její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti;

g)

„vedlejší smlouvou“ smlouva, na základě které spotřebitel získává služby, jež jsou spojené se smlouvou o dočasném užívání ubytovacího zařízení nebo smlouvou o dlouhodobém rekreačním produktu a jsou poskytovány obchodníkem nebo třetí osobou na základě ujednání mezi touto třetí osobou a obchodníkem;

h)

„trvalým nosičem“ jakýkoliv nástroj, který spotřebiteli nebo obchodníkovi umožňuje ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu;

i)

„kodexem chování“ dohoda nebo soubor pravidel, který není uložen právním nebo správním předpisem členského státu a který vymezuje chování obchodníků, kteří se zaváží k jeho dodržování, v souvislosti s jednou nebo více konkrétními obchodními praktikami nebo odvětvími podnikání;

j)

„držitelem kodexu“ subjekt, včetně obchodníka nebo skupiny obchodníků, který odpovídá za vypracování a revizi kodexu chování nebo za dohled nad jeho dodržováním těmi, kdo se jím zavázali řídit.

a)

v případě smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení prostřednictvím standardního formuláře pro informace uvedeného v příloze I a informace uvedené v části 3 tohoto formuláře;

b)

v případě smlouvy o dlouhodobém rekreačním produktu prostřednictvím standardního formuláře pro informace uvedeného v příloze II a informace uvedené v části 3 tohoto formuláře;

c)

v případě smlouvy o dalším prodeji prostřednictvím standardního formuláře pro informace uvedeného v příloze III a informace uvedené v části 3 tohoto formuláře;

d)

v případě smlouvy o výměně prostřednictvím standardního formuláře pro informace uvedeného v příloze IV a informace uvedené v části 3 tohoto formuláře.

a)

smlouva byla spotřebiteli ve všech případech poskytnuta v jazyce či v jednom z jazyků daného členského státu, pokud se jedná o úřední jazyk Společenství;

b)

obchodník v případě smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení týkající se určité nemovitosti poskytl spotřebiteli úředně ověřený překlad smlouvy v jazyce či v jednom z jazyků členského státu, v němž se daná nemovitost nachází, pokud se jedná o úřední jazyk Společenství.

a)

totožnost, bydliště nebo sídlo a podpisy každé ze smluvních stran a

b)

datum a místo uzavření smlouvy.

a)

ode dne uzavření smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí nebo

b)

ode dne, kdy spotřebitel obdrží smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí, nastane-li tento den později než den uvedený v písmenu a).

a)

po jednom roce a čtrnácti kalendářních dnech ode dne uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, pokud nebyl spotřebiteli předán standardní formulář pro odstoupení od smlouvy vyplněný obchodníkem, jak to vyžaduje čl. 5 odst. 4, na papíře nebo na jiném trvalém nosiči;

b)

po třech měsících a čtrnácti kalendářních dnech ode dne uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, pokud nebyly spotřebiteli informace uvedené v čl. 4 odst. 1 včetně příslušného standardního formuláře pro informace uvedeného v příloze I až IV poskytnuty na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

—

pokud se kterákoliv z dotčených nemovitostí nachází na území některého členského státu nebo

—

pokud v případě smlouvy nepřímo spojené s nemovitostí obchodník vykonává svou obchodní či profesní činnost v některém členském státě nebo jakkoli směřuje své činnosti do některého členského státu a jedná se o smlouvu spadající do rámce těchto činností.

a)

veřejné subjekty a orgány nebo jejich zástupci;

b)

spotřebitelské organizace, které mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele;

c)

profesní organizace, které mají oprávněný zájem obrátit se na soud nebo příslušné správní orgány v daném případě.

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/31

(1)

Rozhodnutím Komise 2008/395/ES (2) byly pro rozpočtový rok 2007 schváleny účetní závěrky všech platebních agentur s výjimkou estonské platební agentury „PRIA“ a maltské platební agentury „MRAE“.

(2)

Po předání nových informací a dodatečných kontrolách může nyní Komise rozhodnout o úplnosti, přesnosti a věcné správnosti účetních podkladů týkajících se výdajů v oblasti opatření pro rozvoj venkova předložených estonskou platební agenturou „PRIA“.

(3)

V souladu s čl. 30 odst. 2 nařízení (ES) č. 1290/2005 nejsou tímto rozhodnutím dotčena rozhodnutí následně přijatá Komisí, která vylučují z financování z prostředků Společenství výdaje, jež nebyly uskutečněny v souladu s pravidly Společenství,

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/35

(1)

Rozhodnutím Komise 2008/397/ES (2) byly pro rozpočtový rok 2007 schváleny účetní závěrky všech platebních agentur kromě rakouské platební agentury „AMA“, belgických platebních agentur „ALV“ a „Région wallonne“, německých platebních agentur „Baden-Württemberg“ a „Bayern“, řecké platební agentury „OPEKEPE“, finské platební agentury „MAVI“ a portugalské platební agentury „IFAP“.

(2)

Po předání nových informací a po dodatečných kontrolách může nyní Komise rozhodnout o úplnosti, přesnosti a věcné správnosti účetních závěrek týkajících se výdajů financovaných Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), předložených rakouskou platební agenturou „AMA“, belgickými platebními agenturami „ALV“ a „Région wallonne“ a německými platebními agenturami „Baden-Württemberg“ a „Bayern“.

(3)

V souladu s čl. 30 odst. 2 nařízení (ES) č. 1290/2005 nejsou tímto rozhodnutím dotčena rozhodnutí následně přijatá Komisí, která vylučují z financování z prostředků Společenství výdaje, jež nebyly uskutečněny v souladu s pravidly Společenství,

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/38

(1)

Rozhodnutím Komise 2008/396/ES (2) byly pro rozpočtový rok 2007 schváleny účetní závěrky všech platebních agentur kromě estonské platební agentury „PRIA“, řecké platební agentury „OPEKEPE“, finské platební agentury „MAVI“, italské platební agentury „ARBEA“, maltské platební agentury „MRAE“, nizozemské platební agentury „Dienst Regelingen“ a portugalských platebních agentur „IFADAP“, „INGA“ a „IFAP“.

(2)

Po předání nových informací a po dodatečných kontrolách může nyní Komise rozhodnout o úplnosti, přesnosti a věcné správnosti účetních podkladů předložených estonskou platební agenturou „PRIA“, nizozemskou platební agenturou „Dienst Regelingen“ a portugalskou platební agenturou „INGA“.

(3)

Ustanovení čl. 10 odst. 2 prvního pododstavce nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (3) stanoví, že částky, které mají být v souladu s rozhodnutím o schválení účetní závěrky uvedeným v čl. 10 odst. 1 prvním pododstavci uvedeného nařízení získány zpět od členských států, nebo jim vyplaceny, se stanoví odečtením záloh vyplacených v průběhu daného finančního roku, tj. v roce 2007, od výdajů uznaných pro tentýž rok ve smyslu odstavce 1. Tyto částky se odečtou od záloh na výdaje za druhý měsíc následující po měsíci, kdy bylo přijato rozhodnutí o schválení účetní závěrky, anebo se k nim přičtou.

(4)

Podle čl. 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005 nese finanční důsledky toho, že nedošlo ke zpětnému získání částek v důsledku nesrovnalostí, z 50 % dotyčný členský stát a z 50 % rozpočet Společenství, pokud částky v důsledku nesrovnalostí nebyly získány zpět během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení. Ustanovení čl. 32 odst. 3 uvedeného nařízení zavazuje členské státy předložit Komisi roční účetní závěrku a souhrnný seznam řízení o zpětném získání částek zahájených v důsledku nesrovnalostí. Prováděcí pravidla týkající se povinnosti členských států oznamovat částky, které mají být získány zpět, jsou stanovena v nařízení (ES) č. 885/2006. Příloha III uvedeného nařízení stanoví vzorové tabulky 1 a 2, které mají členské státy předložit v roce 2008. Na základě tabulek vyplněných členskými státy by měla Komise rozhodnout o finančních důsledcích toho, že částky v důsledku nesrovnalostí nebyly ve lhůtě čtyř, popřípadě osmi let získány zpět. Tímto rozhodnutím nejsou dotčena budoucí rozhodnutí o souladu ve smyslu čl. 32 odst. 8 nařízení (ES) č. 1290/2005.

(5)

Podle čl. 32 odst. 6 nařízení (ES) č. 1290/2005 mohou členské státy rozhodnout, že nebudou ve zpětném získávání pokračovat. Takové rozhodnutí lze přijmout pouze tehdy, pokud je souhrn vynaložených a odhadovaných nákladů vyšší než částka, která má být získána, nebo pokud se ukáže, že zpětné získání není možné z toho důvodu, že dlužník nebo osoba právně odpovědná za nesrovnalost vykazují platební neschopnost zjištěnou a uznanou v souladu s vnitrostátním právem. Pokud k takovému rozhodnutí dojde během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení, nese 100 % finančních důsledků rozpočet Společenství. V souhrnném seznamu uvedeném v čl. 32 odst. 3 nařízení (ES) č. 1290/2005 jsou uvedeny částky, které se členský stát rozhodl nezískávat zpět, a důvody tohoto rozhodnutí. Tyto částky nejsou účtovány k tíži dotyčných členských států, a nese je proto rozpočet Společenství. Tímto rozhodnutím nejsou dotčena budoucí rozhodnutí o souladu ve smyslu čl. 32 odst. 8 uvedeného nařízení.

(6)

Při schvalování účetních závěrek dotyčných platebních agentur musí Komise zohlednit částky, které již byly dotyčným členským státům sraženy na základě rozhodnutí 2008/396/ES.

(7)

V souladu s čl. 30 odst. 2 nařízení (ES) č. 1290/2005 nejsou tímto rozhodnutím dotčena rozhodnutí následně přijatá Komisí, která vylučují z financování z prostředků Společenství výdaje, jež nebyly uskutečněny v souladu s pravidly Společenství,

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/41

(1)

Dne 15. května 2008 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 1814 (2008), v níž vyzvala státy a regionální organizace, aby přijaly opatření na ochranu plavidel zajišťujících přepravu a dodávky humanitární pomoci určené pro Somálsko a účastnících se činností schválených OSN.

(2)

Dne 2. června 2008 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 1816 (2008), v níž povolila státům, které spolupracují s prozatímní federální vládou Somálska, aby po dobu šesti měsíců od přijetí rezoluce vstupovaly do pobřežních vod Somálska a využívaly v souladu s platným mezinárodním právem všechny nezbytné prostředky k potlačení pirátství a ozbrojených loupeží páchaných na moři. Rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1846 (2008), přijatou dne 2. prosince 2008, byla tato ustanovení prodloužena o dalších dvanáct měsíců.

(3)

Dne 10. listopadu 2008 přijala Rada společnou akci 2008/851/SZBP o vojenské operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska (1) (operace „Atalanta“).

(4)

Článek 11 uvedené společné akce stanoví, že postavení sil pod vedením Evropské unie a jejich personálu, které jsou rozmístěny nebo přítomny na pevninském území třetích států nebo působí v pobřežních nebo vnitrozemských vodách třetích států, je předmětem dohody uzavřené postupem podle článku 24 Smlouvy. Dopisem ze dne 1. prosince 2008 určeným generálnímu tajemníkovi, vysokému představiteli vyjádřila vláda Džibutské republiky souhlas s rozmístěním evropských sil na území Džibutské republiky a oznámila, že má v úmyslu uzavřít v tomto smyslu dohodu o postavení sil.

(5)

V návaznosti na zmocnění Rady ze dne 18. září 2007, v souladu s článkem 24 Smlouvy, sjednalo předsednictví, kterému byl nápomocen generální tajemník, vysoký představitel, Dohodu mezi Evropskou unií a Džibutskou republikou o postavení sil pod vedením Evropské unie v Džibutské republice.

(6)

Uvedená dohoda by měla být schválena,

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/49

3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 33/s3