13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/1

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) zdůrazňuje význam roku 2018 jako posledního celého roku činnosti pro stávající Komisi, jakož i Evropský parlament. EHSV proto vyzývá Komisi, aby vypracovala svůj pracovní program ambiciózním, avšak pragmatickým způsobem, s cílem náležitě reagovat na výzvy Evropské unie, která se v současnosti nachází na křižovatce. Vzhledem k nejistotě spojené s brexitem a celosvětovým vývojem je rozsáhlá, participativní a strukturovaná diskuse o budoucnosti Evropy nyní nutnější než kdykoli předtím. Je důležité, abychom se vrátili ke svým kořenům a připomněli si původní projekt a základní hodnoty a cíle Unie, jak jsou zakotveny ve Smlouvách EU.

1.2.

Měli bychom se opřít o pozitivní výsledky, kterých bylo dosud dosaženo. Nicméně vznik nacionalistických, protekcionistických, autoritářských a populistických postojů a hnutí by měl být pro vedoucí představitele orgánů EU a členských států alarmem v tom smyslu, že potřebujeme přezkoumat, co je třeba učinit pro opětovné získání důvěry veřejnosti a zajištění úspěšné budoucnosti evropského projektu.

1.3.

Za tímto účelem EHSV vyzývá Komisi, aby usilovala o silnou, pevnou a soudržnou Unii, která je s to vytvořit udržitelný růst, kvalitní pracovní místa, blahobyt a rovné příležitosti pro všechny evropské občany na základě sdílené vize a pozitivně laděné argumentace zakotvené v zapojení a účasti veřejnosti. Jednotná, soudržná Unie, založená na oddanosti členských států evropskému projektu, je nutně zapotřebí k řešení hospodářských, sociálních a environmentálních výzev, kterým EU čelí. Vnitřní soudržnost je rovněž nezbytným předpokladem toho, aby EU mohla jednat jako silný globální hráč v oblastech, jako je mezinárodní obchod, bezpečnost, energetika, politika v oblasti klimatu a prosazování lidských práv.

1.4.

EHSV uznává, že jednání o brexitu budou pro rok 2018 představovat náročnou výzvu. Je však důležité, aby Komise pokračovala v provádění již schválených opatření, zejména těch, která se týkají iniciativ v oblasti jednotného trhu. Zároveň je nezbytné připravit se na dlouhodobou budoucnost EU. EHSV v tomto ohledu odkazuje na své názory na bílou knihu o budoucnosti Evropy. EHSV rovněž předloží stanoviska k souvisejícím diskusním dokumentům; z tohoto důvodu jsou tato témata v tomto příspěvku zmíněna jen stručně.

1.5.

Vzhledem k tomu, že existuje silná vazba mezi hospodářstvím, zaměstnaností, obecným blahobytem a životním prostředím, EHSV vyzývá Komisi, aby přijala udržitelný rozvoj jako zastřešující přístup ke svému pracovnímu programu. EHSV proto sestavuje svůj příspěvek podle tří „pilířů“ udržitelnosti:

1.6.

EHSV zdůrazňuje, že tyto pilíře jsou univerzální, neoddělitelné a vzájemně provázané. EU by měla být ambiciózní a měla by usilovat o vytvoření politik a iniciativ, které budou přínosné z hospodářského, sociálního i environmentálního hlediska.

1.7.

Za tímto účelem EHSV vyzývá Komisi, aby vypracovávala své politiky integrovaným způsobem a uplatňovala soudržný, ucelený přístup, do něhož budou zapojeny všechny části Komise a který bude odstraňovat izolovaná řešení při vytváření politik a právních předpisů. EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby pokračovala – v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy – ve zvyšování kvality tvorby právních předpisů EU a zjednodušování a vyjasňování právních předpisů s cílem vytvořit praktické přínosy pro všechny subjekty.

1.8.

Dále EHSV opětovně vyzývá k vypracování zastřešující strategie k zahrnutí cílů udržitelného rozvoje agendy OSN pro období do roku 2030 do všech relevantních politik EU a vybízí Komisi, aby připravila dlouhodobou vizi a strategii týkající se udržitelnosti na základě nadcházejícího stanoviska EHSV „Přechod k udržitelnější budoucnosti Evropy – strategie pro rok 2050“.

1.9.

EHSV zdůrazňuje klíčový význam, který má strukturovaná účast občanské společnosti na navrhování, provádění a monitorování politik, programů a dalších iniciativ EU pro dosažení hmatatelných výsledků, přijetí širokou veřejností a podporu soudržnosti ve společnosti. Při vytváření a provádění politik, které mají přímý nebo nepřímý vliv na zaměstnanost a trhy práce, přísluší zvláštní role sociálním partnerům.

1.10.

Zatímco návrhy opatření jsou podrobněji popsány v oddílech 2 až 5, EHSV shrnuje své klíčové priority v oblasti politik pro pracovní program Komise na rok 2018 takto:

2.1.1.

Proces evropského semestru by měl posílit koordinační úlohu Komise, aby se zajistil soulad členských států s cíli a doporučeními strategie Evropa 2020 a provádění strukturálních reforem potřebných pro dlouhodobý udržitelný hospodářský růst, vytváření kvalitních pracovních míst a sociální pokrok. Klíčovým faktorem úspěšnosti v tomto procesu je užší zapojení sociálních partnerů a dalších organizací zastupujících občanskou společnost a zvýšení jejich vlastní odpovědnosti při vytváření a provádění programů reforem, čímž se uznává, že sociálním partnerům přísluší zvláštní role s ohledem na jejich výlučné pravomoci, odpovědnost a úkoly.

2.1.2.

EHSV vyzývá k symetrické makroekonomické úpravě v eurozóně prováděné jak členskými státy se schodky, tak členskými státy s přebytky. To zahrnuje celkovou pozitivní orientaci fiskální politiky pro celou eurozónu.

2.1.3.

Hospodářská a měnová unie je stěžejním prvkem evropské integrace. EHSV odkazuje na své předchozí postoje a výzvy k přijetí iniciativ pro dokončení HMU, včetně rozvoje její správy, demokratické kontroly a makroekonomického dialogu.

2.2.1.

V příštím víceletém finančním rámci by Komise měla připravit podmínky pro účinné zaměření zdrojů a řešení budoucích výzev souvisejících s brexitem a potřeb udržitelného růstu, konkurenceschopnosti, inovací, zaměstnanosti a sociální soudržnosti zaujetím přístupu orientovaného na výkonnost a výsledky. EHSV vyzývá Komisi, aby sladila dobu trvání příštího víceletého finančního rámce s politickým cyklem Evropské komise a Evropského parlamentu. Vyzývá rovněž k přípravám na zavedení nových typů vlastních zdrojů EU.

2.2.2.

EHSV vítá druhou fázi EFSI (Evropský fond pro strategické investice) pro oživení investic zahrnutím ještě významnějšího soukromého kapitálu společně s veřejným kapitálem z vnitrostátních i regionálních zdrojů. Za tímto účelem by se působnost EFSI měla kromě bank vztahovat rovněž na jiné oblasti financí.

2.2.3.

EHSV zdůrazňuje potřebu účinného a účelného využívání evropských zdrojů. Je třeba upřednostňovat investice do inovací, podnikání, rozvoje dovedností, aktivních politik na trhu práce a digitálních, energetických a dopravních systémů, přičemž je třeba zajistit, aby finanční prostředky byly náležitě přiděleny na projekty s vysokým sociálním dopadem.

2.2.4.

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí další provádění unie kapitálových trhů pro zlepšení přístupu k soukromým financím, se zvláštním důrazem na potřeby malých a středních podniků. Mělo by být rovněž podporováno větší využívání financování z vlastních zdrojů a z prostředků kapitálového trhu.

2.2.5.

Pokud jde o dokončení bankovní unie, EHSV zdůrazňuje, že další sdílení rizik musí být doprovázeno dalšími návrhy na snížení rizik. V nadcházejících reformách bankovní regulace by Komise měla věnovat náležitou pozornost zvláštním rysům a možnostem malých a nekomplexních bank.

2.2.6.

EHSV požaduje opatření, která omezí daňové podvody, daňové úniky a agresivní daňové plánování. Je třeba změnit stávající zvýhodnění v daňových systémech, které upřednostňuje dluhové financování podniků. Pokud jde o DPH, EHSV opakuje své doporučení přejít ze stávajícího přechodného systému na definitivní režim DPH uzpůsobený evropskému jednotnému trhu.

2.3.1.

EHSV zdůrazňuje význam digitálního jednotného trhu pro celou společnost. Digitální dovednosti, prostředí příznivé pro podnikání a důvěra spotřebitelů patří mezi nejdůležitější podmínky pro využití potenciálu digitalizace. Vzhledem k tomu, že údaje jsou výrobním faktorem a výchozím materiálem pro vytvoření přidané hospodářské hodnoty, přístupnost a volný pohyb údajů mají klíčový význam. Zároveň je třeba zajistit odpovídající ochranu soukromých a obchodních údajů, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost údajům vytvořeným jednotlivými podniky. EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby nadále usilovala o zvýšení schopností a spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti. EHSV dále vyzývá k mezinárodní spolupráci v digitální oblasti, například v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

2.3.2.

Je též zapotřebí nadále rozvíjet digitální infrastrukturu, včetně širokopásmového a bezdrátového připojení, digitálního energetického a dopravního systému a „inteligentních“ budov a komunit. Využívání digitalizace je třeba v souladu s tím prosazovat v odvětví vzdělávání, zdravotnictví a v sociálním odvětví. Plné využívání digitalizace by rovněž mělo být podporováno s cílem usnadnit provádění správních postupů. Zvláštní důraz by měl být kladen na zajištění pokrytí pro odlehlé oblasti a minimální digitální přístup pro každého, přičemž je rovněž třeba podpořit začlenění zranitelných skupin společnosti.

2.3.3.

EHSV od samého počátku neochvějně podporuje iniciativu energetické unie. Vyzývá Komisi, aby pokračovala v provádění strategie energetické unie a zajišťovala při tom odpovídající energetickou infrastrukturu a hladce fungující energetické trhy, které zajistí dostupnost bezpečné, cenově přístupné energie šetrné ke klimatu pro širokou veřejnost a podniky. EHSV zdůrazňuje význam dialogu o energetice na úrovni EU a na vnitrostátní a místní úrovni při plném zapojení občanské společnosti. Bude pravidelně vydávat stanoviska ke stavu energetické unie a jednotlivých iniciativ.

2.3.4.

Doprava je úzce spjata s energetickou unií. Vzhledem k tomu, že doprava je jedním ze základních prvků, které společnosti jako celku umožňují provádění činností, měla by jí být v pracovním programu Komise věnována zvláštní pozornost. Hlavním účelem opatření by mělo být zajistit pro občany a podniky dostupnou, bezproblémovou, bezpečnou, cenově dostupnou a ke klimatu šetrnou mobilitu a dopravu. To vyžaduje významné veřejné a soukromé investice do dopravních systémů a rozvoj veřejné dopravy. Energetické a klimatické otázky související s dopravou a zavádění nových technologií by neměly být zkoumány odděleně od otázek souvisejících s trhem dopravy.

2.3.5.

S ohledem na horizontální význam služeb obecného hospodářského zájmu vyzývá EHSV Komisi, aby zlepšila pravidla o veřejné vyrovnávací platbě za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu a jejich uplatňování s cílem poskytnout pokyny a vytvořit přehled osvědčených postupů.

2.3.6.

EHSV uznává úlohu, kterou hrají města i venkovské oblasti, pokud jde o hospodářský, sociální a územní rozvoj a soudržnost. Při zdůrazňování úlohy měst by EU měla nadále usilovat o dobře definovanou, náležitě provedenou městskou agendu. Značný potenciál venkovských, horských a ostrovních oblastí by měl být využit v rámci nového přístupu Komise k integrovanému územnímu rozvoji.

2.4.1.

EHSV vyzývá Komisi, aby zaujala komplexní přístup k průmyslovému rozvoji a přijala strategii týkající se průmyslového rozvoje. Zvláštní pozornost by měla být věnována příležitostem a výzvám, jež s sebou přinášejí globální megatrendy, jako je rychlý pokrok v digitalizaci a internet věcí, vzájemné propojení odvětví výroby a služeb a přechod na nízkouhlíkové a oběhové hospodářství.

2.4.2.

Zároveň je nutné uvolnit růstový potenciál služeb, včetně maloobchodního sektoru, a současně zaručit práva spotřebitelů a pracovníků a uznat, že na jednotném trhu stále existují překážky.

2.4.3.

Inovační politika včetně sociálních inovací je klíčová pro hospodářskou konkurenceschopnost a obnovu a pro dosažení společenských přínosů. EHSV vyzývá k podpoře nadnárodních sítí a průřezových sítí mezi univerzitami, podniky a organizacemi občanské společnosti v rámci programu Horizont 2020. EHSV rovněž doporučuje, aby byla zjednodušena správní pravidla týkající financování a státní podpory.

2.4.4.

Je zapotřebí celounijní strategie Průmysl 4.0 a Společnost 4.0, která se zaměří na technologie a platformy, normy a referenční architektury, sítě regionálních center pro inovace a dovednosti na všech úrovních.

2.4.5.

Pokud jde o výzvy, které s sebou přinášejí globální megatrendy v jednotlivých oblastech, jako je automobilový, ocelářský a uhelný průmysl, EHSV vyzývá k náležitému řízení strukturální změny prostřednictvím spravedlivých a vhodných rámců pro přechod a k dialogu o odvětvově specifických záležitostech se sociálními partnery. Na druhé straně je třeba uchopit a využít vznikající příležitosti v oblastech, jako je vesmírný a obranný průmysl, a obecně přitom zajistit příznivé podmínky pro rozvoj průmyslových odvětví s dobrými pracovními podmínkami.

2.4.6.

Zvláštní úsilí by mělo být soustředěno na podporu financování, inovací a internacionalizace malých a středních podniků a je třeba v plném rozsahu provést „Small Business Act“ pro Evropu. Politiky pro malé a střední podniky by měly být přizpůsobeny rozdílným potřebám různých forem podniků, jako jsou rodinné podniky, tradiční malé podniky a mikropodniky, začínající podniky a rozvíjející se podniky, včetně podniků sociální ekonomiky. EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby zahájila konzultaci o definici malých a středních podniků.

2.4.7.

EHSV považuje za důležité, aby byl vytvořen komplexní pohled na nové trendy ve způsobech výroby a spotřeby, jako je model spolupráce, oběhového hospodářství, model sdílení a funkční hospodářský model, jakož i příležitosti pro rozvoj, jako je sociální ekonomika. Je třeba přijmout opatření, která usnadní zavedení těchto nových a rozmanitých modelů, zároveň je však nutné zaručit rovné podmínky a soulad s relevantními a odpovídajícími právními předpisy s cílem zajistit ochranu veřejnosti, spotřebitelů a práv pracovníků.

2.4.8.

S ohledem na specifickou úlohu, kterou hraje sociální ekonomika, EHSV opakuje svou žádost o zahájení komplexního akčního plánu pro sociální ekonomiku v souladu se závěry Rady z prosince 2015 nazvané „Podpora sociální ekonomiky jakožto jednoho z klíčových motorů hospodářského a sociálního vývoje v Evropě“.

2.4.9.

Multifunkčnost, rozmanitost zemědělských modelů a udržitelnost by měly být i nadále ústředním bodem problematiky při řešení potřeb financování, modernizace a zjednodušení společné zemědělské politiky (SZP) v kontextu příštího víceletého finančního rámce. Větší úsilí je rovněž vyžadováno v oblasti výzkumu a digitalizace v odvětví zemědělství.

2.4.10.

EHSV vyzývá Komisi, aby podnikla kroky směrem k integrovanější zemědělské a potravinové politice a rovněž přitom vzala v potaz nutnost přejít na oběhové hospodářství a zásadně omezit plýtvání potravinami. Komise by rovněž měla přijmout právní předpisy, které by umožnily odstranit nekalé obchodní praktiky v potravinovém dodavatelském řetězci.

2.4.11.

Má-li politický a regulační rámec umožnit náležitý rozvoj a obnovu průmyslu a zemědělství, musí zajistit stabilní a předvídatelné investiční a provozní prostředí a řídit se zásadami zlepšování právní úpravy ku prospěchu občanů.

2.5.1.

EHSV vyzývá k aktivním a spravedlivým obchodním jednáním s partnery, jako je Japonsko, Mercosur a ASEAN, jakož i k hladkému provádění již uzavřených dohod se zohledněním otázek nadnesených v předchozích stanoviscích EHSV. Pokud jde o provádění sdělení Komise „Obchod pro všechny“, EHSV se domnívá, že je důležité uzavírat jednání vyváženým a transparentním způsobem, což přinese výhody podnikům a občanům, přičemž je třeba zachovat environmentální, sociální, pracovní, spotřebitelské a jiné normy, jakož i veřejné služby. Celkově EHSV zdůrazňuje význam transparentnosti a zapojení občanské společnosti do jednání o obchodních dohodách a jejich provádění a monitorování od samého začátku.

2.5.2.

EHSV vítá zlepšení v urovnávání sporů s investory díky zavedení nového systému, jenž má nahradit urovnávání sporů mezi investorem a státem, vyzývá však Komisi, aby učinila další kroky, aby mohl systém soudů pro investice skutečně fungovat jako nezávislý mezinárodní soudní orgán.

2.5.3.

Uskutečňování dvoustranných obchodních jednání by nemělo oslabit závazky EU vůči WTO a silnou vícestrannou globální dohodu. EHSV očekává, že v návaznosti na ministerskou konferenci WTO, která proběhne v roce 2017, budou přijata aktivní opatření v oblastech, jako je zemědělství a elektronické obchodování. Kromě toho je naléhavě zapotřebí posoudit rizika a příležitosti z pohledu občanské společnosti, aby bylo možné určit další postup v rámci probíhajících mnohostranných jednání o dohodě o obchodu se službami (TISA) a dohodě o environmentálních produktech (EGA). EHSV rovněž vyzývá k rychlému přijetí a provedení reforem politiky v oblasti ochrany obchodu v EU.

2.5.4.

EHSV považuje za důležité zajistit soulad mezi obchodní politikou a cíli udržitelného rozvoje OSN, Pařížskou dohodou o změně klimatu a rozvojovou politikou EU. Za tímto účelem by mělo být usilováno o to, aby do obchodních dohod byly zahrnuty ambiciózní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji se silnými monitorovacími mechanismy občanské společnosti.

2.5.5.

EHSV dále vyzývá k monitorování všech aspektů dohod občanskou společností, včetně dohod, jejichž ustanovení konkrétně neobsahují společný monitorovací orgán s účastí občanské společnosti. Odborné znalosti EHSV dodávají této práci jedinečnou hodnotu.

2.5.6.

Vyzývá rovněž k vedení diskusí s občanskou společností o posouzení dopadů a praktickém provádění navrhovaného mnohostranného tribunálu pro investice.

3.1.1.

EHSV bere na vědomí sdělení Komise o evropském pilíři sociálních práv, návrh Komise na vyhlášení evropského pilíře sociálních práv a doprovodné legislativní a nelegislativní iniciativy. EHSV na tomto balíčku pracuje a vydá k němu ve vhodnou dobu svá stanoviska.

3.1.2.

EHSV zatím odkazuje na své dřívější stanovisko k evropskému pilíři sociálních práv (1), ve kterém zdůraznil své obecné cíle pro rozvoj pilíře prostřednictvím kombinace právních nástrojů a nástrojů, jež nejsou právní povahy, týkajících se oblastí, jako je budoucnost práce, spravedlivé pracovní podmínky, zaměstnanost, prosazování stávajícího sociálního acquis EU a sociální investice. Uvedl, že pilíř by se měl vztahovat na všechny členské státy, přičemž uznal, že eurozóna může vyžadovat zvláštní nástroje nebo mechanismy. Podle jeho názoru by se hlavními nástroji provádění a monitorování pilíře měl stát evropský semestr a národní programy reforem a vyzval k vytvoření konkrétních referenčních kritérií v evropském semestru.

3.1.3.

Rámcové podmínky na trzích práce musí napomáhat vytváření nových a rozmanitějších možností profesního růstu. V pracovní sféře je třeba využívat různých forem získávání pracovní síly i různých forem práce. To vyžaduje vytvoření vhodného legislativního prostředí poskytujícího zaměstnancům ochranu, a je také třeba vytvořit rámec pro spravedlivé pracovní podmínky a přispívat k tomu, aby noví pracovníci byli přijímáni na základě zaměstnaneckých smluv.

3.1.4.

EHSV zdůrazňuje, že k přizpůsobení se měnící se poptávce po dovednostech a schopnostech je nezbytné zlepšit vzdělávací systém založený na práci, odborné vzdělávání a odbornou přípravu, celoživotní vzdělávání, jakož i prohlubování dovedností a rekvalifikaci. Je rovněž třeba nalézt způsoby, jak podpořit bezproblémový přechod z jednoho zaměstnání do jiného, ze stavu nezaměstnanosti do zaměstnaneckého stavu a ze školy do zaměstnání, s cílem dosáhnout inkluzivního trhu práce.

3.1.5.

EHSV uznává, že budoucnost EU je pevně spojena s důvěrou mladších generací v evropský projekt, a zdůrazňuje, že by Komise měla posílit své aktivity, aby účinně řešila základní příčiny nezaměstnanosti a vyloučení mladých lidí.

3.1.6.

V zájmu posílení inkluzivního růstu a sociální soudržnosti EHSV vyzývá k přijetí opatření, která zohlední potřebu sociálních investic, ve smyslu investování do lidí a sociální infrastruktury a služeb. Je třeba důkladněji zvážit možnosti propojení tzv. druhého Junckerova plánu s cíli, jež sleduje balíček sociálních investic, mimo jiné prostřednictvím EFSI. EHSV vyzval také k uzavření evropského paktu sociálních investic, který by měl podporovat sociální reformy a sociální investice a přispívat k opětovnému hospodářskému, sociálnímu a územnímu sbližování. Sociální investice by rovněž měla zdůrazňovat roční analýza růstu.

3.1.7.

Evropský sociální fond by měl být i nadále klíčovou složkou evropských strukturálních a investičních fondů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat podpoře odborné přípravy a začleňování zranitelných skupin obyvatelstva do trhu práce (například mladých lidí, přistěhovalců a uprchlíků a osob se zdravotním postižením). Je třeba zajistit větší systematičnost a inkluzivnost konsolidace a reorganizace postupů nového programu Erasmus. EHSV také opakuje svoji výzvu, aby byly všem mladým lidem poskytnuty příležitosti k využívání evropských výměn.

3.1.8.

EHSV si uvědomuje, že snižování chudoby náleží v první řadě do pravomoci členských států, upozorňuje však, že na snižování chudoby by se mělo systematickým způsobem pracovat v rámci evropského semestru; měl by být nadále podporován akademický výzkum „referenčních rozpočtů“ umožňujících důstojný život; a měly by být zavedeny porovnatelné a společné ukazatele, například ukazatel míry chudoby a nerovnosti, jakož i povinné posuzování sociálního dopadu všech plánovaných reforem navržených v národních programech reforem a doporučeních pro jednotlivé země. EHSV se také vyslovil pro to, aby byl na základě zkušeností s prováděním FEAD a ESF zřízen integrovaný evropský fond pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Kromě toho by strategie Evropa 2020 měla být provázána s prováděním Agendy 2030.

3.2.1.

EHSV vyzývá Komisi, aby podrobně sledovala dodržování základních hodnot a zásad EU ve všech členských státech a posílila postupy k ochraně a hájení demokracie, právního státu, základních práv, lidských práv a přístupu ke spravedlnosti.

3.2.2.

Spotřebitelská politika se dotýká zájmů veřejnosti, a může mít proto vliv na ztotožnění lidí s integračním procesem EU. EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila prosazování a respektování práv spotřebitelů v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), v digitálním světě a v oblasti bezpečnosti výrobků a služeb. Komise by měla posílit opatření, jejichž cílem je odstranit energetickou chudobu a chudobu v oblasti spotřeby a zlepšit přístup k potravinám a službám pro všechny Evropany. Komise by rovněž měla prosazovat práva spotřebitelů na informace, vzdělávání a účast a jejich právo sdružovat se za účelem zastoupení svých zájmů, když jsou vytvářena pravidla, která jsou pro ně relevantní.

3.2.3.

Komise musí dokončit přezkum hlavních právních a jiných než právních nástrojů evropské spotřebitelské politiky jako průřezové a horizontální politiky zaměřené na občany a předložit nový akční plán pro ochranu a obranu spotřebitelů na příštích 10 let.

3.2.4.

EHSV vyzývá Komisi, aby přijala veškerá vhodná opatření proti diskriminaci na základě pohlaví na trhu práce, při vzdělávání a rozhodování, jakož i proti genderově podmíněnému násilí. EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby vypracovala program na ochranu mladistvých a zranitelných skupin, který bude podporovat plné respektování základních práv a nediskriminaci. Komise by měla zintenzivnit své úsilí o odblokování směrnice o provádění zásad rovného zacházení a zabývat se podmínkami dětí, žen a starších osob nacházejících se v tíživé situaci, jakož i novými podobami zranitelnosti.

3.2.5.

Komise by měla modernizovat evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením v souladu s doporučeními Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením a provést úmluvu UNCRPD ve svých vnějších politikách a programech, včetně zavedení evropského průkazu osob se zdravotním postižením uznaného ve všech členských státech. Měly by být rovněž zahájeny přípravy na evropský program týkající se práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030 a rok 2021 by měl být vyhlášen Evropským rokem práv osob se zdravotním postižením.

3.2.6.

Do iniciativ digitálního jednotného trhu by měla být zahrnuta přístupnost pro všechny. Za tímto účelem by Komise měla zintenzivnit své úsilí o uzavření jednání o Evropském aktu přístupnosti s ostatními orgány. Měla by být též posílena práva cestujících, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost lidem se zdravotním postižením a omezenou schopností pohybu.

3.2.7.

EHSV rovněž vybízí Komisi, aby podporovala činnosti ve vzdělávacích institucích na všech úrovních, jež by pomáhaly studentům rozlišovat mezi falešnými zprávami a vědecky podloženými fakty.

3.3.1.

EHSV zdůrazňuje nutnost poskytování pomoci uprchlíkům a žadatelům o azyl a zajištění jejich integrace. Prosazuje účinnou reformu společného evropského azylového systému, který respektuje lidská práva, a vytvoření skutečně společného systému pro všechny členské státy. Doporučuje rovněž, aby bylo dosaženo pokroku v oblasti víz pro přesídlení a humanitárních víz pro uprchlíky s cílem reagovat na skutečné potřeby. Vyzývá Komisi, aby monitorovala provádění dohody o rozdělení uprchlíků mezi členské státy.

3.3.2.

Dále vyzývá k přezkumu partnerských dohod se třetími zeměmi tranzitu a původu migračních toků s cílem zajistit, aby respektovaly lidská práva a mezinárodní právo a vytvořily finanční nástroje zaměřené na řešení hlavních příčin migrace.

3.3.3.

EHSV oceňuje práci Komise týkající se legálních způsobů migrace, jež spočívá v hodnocení stávajících směrnic, vyzývá nicméně k dlouhodobějšímu řízení pracovní migrace, plánování aktualizovaných způsobů legální mobility a výměně informací o příležitostech na trhu práce. S ohledem na demografickou strukturu Evropy EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí přeměnit výzvu, kterou představuje začlenění uprchlíků a migrantů na trh práce, na příležitost. Pro usnadnění začlenění na trh práce budou mít zásadní význam investice do vzdělávání a odpovídající systémy podpory, jež migrantům pomohou plně uplatnit jejich potenciál, díky čemuž bude možné využít jejich dovedností, podnikatelského ducha a činorodosti, přičemž je třeba uznat hodnotu rozmanitosti a různých kultur v naší společnosti obecně.

3.3.4.

EHSV se domnívá, že rok 2018 – jako Evropský rok kulturního dědictví – představuje jedinečnou příležitost k mobilizaci všech aktérů proti populismu a nacionalismu a k podpoře pozitivně laděné argumentace pro budoucnost Evropy. V této souvislosti by rovněž mohlo být podpořeno zvyšování povědomí o nutnosti mezikulturního porozumění s ohledem na uprchlíky a migranty.

3.4.1.

EHSV vyzývá Komisi, aby pokračovala v provádění opatření, včetně účinné kontroly vnějších hranic, s cílem chránit Evropany před bezpečnostními hrozbami, jako je terorismus, organizovaný zločin a kyberkriminalita.

3.4.2.

Kromě toho považuje za nezbytné posílit spolupráci v oblasti obrany. Za tímto účelem EHSV schvaluje vytvoření evropské obranné unie a vítá evropský obranný akční plán.

3.4.3.

S ohledem na výzvy, jež přináší nepředvídatelnost politiky USA, a riziko zvýšeného protekcionismu a unilateralismu EHSV vyzývá EU, aby nadále vyvíjela činnost v souladu se svou globální strategií, podporovala mnohostrannost v rámci OSN a aktivně usilovala o předcházení konfliktům a řešení mezinárodních krizí. EHSV rovněž zdůrazňuje, že je třeba zajistit užší koordinaci cílů, politik a zdrojů mezi členskými státy, aby se EU účinněji prosazovala na světové scéně.

3.4.4.

Provádění Agendy 2030 by mělo představovat základ rozvojové spolupráce EU. Má-li EU v úmyslu prokázat své vedoucí postavení, měla by na politickém fóru OSN na vysoké úrovni předložit dobrovolný přezkum svých vnitřních a vnějších činností zaměřených na dosažení cílů udržitelného rozvoje.

3.4.5.

EHSV podporuje vytvoření platformy pro dialog se sociálními partnery v rámci evropské politiky sousedství s cílem lépe posoudit trh práce a vyzývá členské státy EU, aby vypracovaly společný evropský přístup ke koordinaci systémů sociálního zabezpečení mezi EU a jižními sousedními zeměmi. Politika sousedství musí jasně stanovit souvislost mezi nestabilitou a chudobou a nerovností a nedostatkem příležitostí, jež mohou zvýšit náchylnost k radikalizaci a brzdit proces demokratizace.

3.4.6.

EHSV zdůrazňuje význam vnějších hospodářských vztahů a mezinárodní diplomacie pro zajištění a zvýšení stability a bezpečnosti. Vybízí rovněž EU, aby plně využívala role, kterou může v mezinárodních vztazích sehrát kultura.

4.1.

Akční plán pro oběhové hospodářství by měl být prováděn integrovaným, uceleným způsobem a měl by využívat příležitosti pro zajištění rovnováhy mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními aspekty. EHSV vyzývá Komisi, aby podnítila činnosti orientované na trh podporou inovací, usnadněním průkopnických iniciativ, a to i ve vzdálených a městských oblastech, posílením jejich rozvoje a zajištěním příznivého regulačního rámce. Upozorňuje rovněž na vazby mezi oběhovým hospodářstvím a dalšími „novými hospodářskými modely“.

4.2.

Náležitá pozornost by také měla být věnována provádění „tradiční“ politiky a právních předpisů v oblasti životního prostředí, které zahrnují nakládání s odpady a ochranu vzduchu, vody, půdy a biologické rozmanitosti. EHSV vyzývá Komisi, aby pokračovala v této činnosti v rámci evropského environmentálního přezkumu.

4.3.

Cíle týkající se klimatu pro rok 2030 by měly být provedeny co nejefektivněji z hlediska nákladů. Za tímto účelem EHSV vyzývá Komisi, aby provedla komplexní posouzení stávajících nástrojů nízkouhlíkové politiky a zajistila, aby byly tyto nástroje vhodné a byly využívány co nejefektivnějším způsobem.

4.4.

Komise by rovněž měla zvážit otázky týkající se klimatu z hlediska klimatické spravedlnosti, tj. z perspektivy záležitostí, jako je rovnost, lidská práva a chudoba.

4.5.

Diplomatická činnost v oblasti klimatu zůstává pro EU důležitým úkolem v rámci boje proti změně klimatu. Je nezbytné dosáhnout toho, aby se všichni největší producenti emisí zavázali ke splnění cílů, které jsou přinejmenším stejně ambiciózní jako cíle EU. EHSV rovněž vybízí Komisi, aby usilovala o globální stanovování cen uhlíku s cílem vytvořit rovné podmínky ve vztahu ke konkurentům mimo EU.

4.6.

EHSV vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro zvyšování svého klimatického a environmentálního „otisku ruky“, tj. svého pozitivního globálního dopadu. Předpokladem dosažení tohoto cíle je prostředí, které usnadní inovace a investice a zajistí příznivé obchodní podmínky pro vývoz řešení týkajících se klimatu a nízkouhlíkových produktů. Tímto způsobem může EU účinně přispět k řešení problému změny klimatu a výzev v oblasti životního prostředí a dosáhnout mnohem většího dopadu, než kdyby působila sama uvnitř svých vlastních hranic.

5.1.

EHSV zdůrazňuje stěžejní úlohu organizací občanské společnosti při navrhování, provádění a monitorování politik ve všech fázích a na všech úrovních, včetně místní. V tomto ohledu je nutná změna kultury a uznání hodnoty občanské společnosti na úrovni EU a na úrovni členských států, která je již zakotvena v článku 11 SEU, jenž stanoví, že orgány EU podporují a zprostředkovávají horizontální a vertikální občanský dialog, vedou rozsáhlé konzultace a vytvářejí základy pro evropské občanské iniciativy. Toto jsou doplňkové procesy, které se uskutečňují, aniž je dotčena konzultace EHSV a sociální dialog.

5.2.

EHSV pečlivě sleduje strukturovaný dialog nebo jednací fóra (například platforma zúčastněných stran oběhového hospodářství, Evropské fórum pro migraci), které sdružují a zapojují organizace občanské společnosti a další subjekty z orgánů EU a z členských států, aktivně se do nich zapojuje a vyzývá k podpoře svých iniciativ směřujících k vytvoření platformy pro změnu (rovnost žen a mužů v odvětví dopravy) a institucionálního fóra o účasti občanů (v rámci občanské iniciativy). Komise by při vytváření takových platforem, jako je REFIT, měla vzít v úvahu zastoupení EHSV v souladu s mandátem, který mu udělují smlouvy, a zaručit při tom, že budou odrážet složení Výboru a jeho tří skupin.

5.3.

Jakožto doplňkový proces k výše uvedeným iniciativám Komise nedávno zřídila specializovaný internetový portál nazvaný „Podílejte se na tvorbě právních předpisů“, který má shromažďovat názory široké veřejnosti, zahrnující jak organizace, tak jednotlivce. EHSV doporučuje, aby Komise rozlišovala mezi příspěvky organizací občanské společnosti a příspěvky jednotlivců. Za tímto účelem by Komise měla ve spolupráci s EHSV provést mapování zúčastněných stran s cílem určit reprezentativní a geograficky vyvážené cílové skupiny při využití rejstříku transparentnosti. Kromě toho by Komise měla zajistit, aby byly příspěvky posuzovány z kvantitativního a kvalitativního hlediska. Dále by Komise měla neustále pracovat na zlepšování transparentnosti, dostupnosti, zpětné vazby a odpovědnosti ve vztahu k účastníkům.

5.4.

EHSV vyzývá Komisi, aby vyvinula strategičtější přístup k těmto postupům, aby je lépe strukturovala na institucionálním a reprezentativním základě a využila zdrojů reprezentativních poradních orgánů, které již existují jak na evropské úrovni, tak v členských státech a regionech. Za tímto účelem by měla Komise úzce spolupracovat s EHSV a vyžádat si průzkumné stanovisko ohledně toho, jak by měl být občanský dialog účinně a trvale organizován, a poté na základě tohoto stanoviska vypracovat zvláštní sdělení.

5.5.

EHSV zdůrazňuje, že je třeba zlepšit účinnost evropské občanské iniciativy v souladu s oznámením revize nařízení o evropské občanské iniciativě, které učinil první místopředseda Evropské komise, pan Timmermans, a zkoumat nové způsoby – např. používání digitálních nástrojů –, jak posílit zapojení mladých lidí, a zejména lidí ze zranitelných skupin.

5.6.

V neposlední řadě EHSV uznává, že Komise vzala v potaz celou řadu prvků z příspěvku EHSV k pracovnímu programu na rok 2017. Existují však rovněž otázky, které nebyly do programu Komise zahrnuty, a byly proto v tomto dokumentu opětovně zdůrazněny. Pokud jde o provádění pracovního programu Komise na rok 2018, EHSV je připraven předložit svá stanoviska a účastnit se vypracovávání konkrétních iniciativ v průběhu nadcházejícího roku.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/11

1.

Evropská společnost a občané požadují důvěryhodnou, legitimní a odolnou EU. Evropa již více než deset let čelí politickým, hospodářským a společenským otřesům, které vyvolávají mezi občany pesimismus a nejistotu. EU potřebuje celkové strategie na podporu blahobytu svých občanů, masivních a udržitelných investic, tvořivosti a podnikání a k řešení problému prohlubující se propasti mezi bohatými a chudými, chudoby a majetkové nerovnosti. Nynější hospodářské oživení nemůže být v žádném případě výmluvou pro setrvání v pasivitě. EHSV naopak naléhavě vyzývá k nalezení promyšleného a soudržného dalšího postupu s cílem posílit důvěru a soustředit se na hmatatelné výsledky pro občany a na obrovský potenciál Evropy.

2.

Je třeba vyhnout se falešným očekáváním. Cílem by především měla být EU, která je schopná nabídnout plnohodnotné rovné příležitosti pro všechny. Hospodářské, sociální a environmentální faktory jsou vzájemně provázané. Je nezbytné zajistit, aby byl kontinent schopen přizpůsobit se hlubokým transformačním procesům a silné konkurenci po celém světě a účinně formovat globalizaci podle hodnot EU.

3.

Hra na „obviňování Bruselu“, kterou hrálo a stále hraje příliš mnoho lidí, musí skončit. Je nezbytné, aby byly přijaty společné závazky ze strany evropských orgánů a široké škály zúčastněných subjektů, včetně sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, a to na vnitrostátní i unijní úrovni. EHSV zdůrazňuje, že legitimita rozhodnutí EU v konečném důsledku závisí na kvalitě demokratického procesu.

4.

Cesta kupředu může být úspěšná jen tehdy, jestliže bude inspirována stejným vědomím společného cíle, které vyjadřovalo i přesvědčení otců zakladatelů a které se i později odráželo v každém důležitém kroku kupředu. EU by měla mobilizovat legislativní nástroje, pokyny, financování a spolupráci, které má k dispozici, aby umožnila pokrok ve všech požadovaných aspektech. Cestu vytyčuje Lisabonská smlouva.

5.

EHSV se nedomnívá, že by volba mezi jednotlivými scénáři (2) byla úspěšnou metodou, jak podpořit vědomí společného cíle nebo jak určit budoucí směřování. Zaprvé EU nezačíná od nuly. Komise by tedy měla opírat své návrhy o hloubkovou analýzu historie EU – jejích úspěchů a nedostatků – coby užitečného zdroje zkušeností pro budoucnost. Závazky členských států v Římském prohlášení jsou pozitivním a zdravým výchozím bodem (3). Zadruhé je všech pět scénářů určeno členským státům a zaměřuje se na institucionální změny, a tudíž postrádá přímý význam pro evropské občany. Mimoto tyto scénáře působí uměle.

6.

Scénář 1 neboli – z pohledu EHSV – protloukání se nepřipadá pro EHSV v úvahu. Scénář 5 vypadá pro mnoho lidí přitažlivě, ale v současné době je nereálný. Scénář 2 se svým výlučným zaměřením na společný trh je až příliš omezený. Scénář 4 vyžaduje dohodu mezi 27 státy, což by mohlo vést k ochromení EU a podpořit odstředivé tendence, čímž by mohly být ohroženy cíle a hodnoty Unie. Podle scénáře 3 by mechanismy diferencované integrace, jako je posílená spolupráce, mohly být užitečným nástrojem k překonání neprůchodnosti v některých oblastech a k podpoře pozitivní dynamiky v rámci procesu evropské integrace. Jedná se však spíše o nástroje k dosažení politických cílů, nikoli o cíl sám o sobě. Ačkoli by měly být doporučeny jakožto způsob, jak překonat ochromení či překážky blokující žádoucí právní předpisy EU, EHSV zároveň zdůrazňuje, že je třeba podporovat sbližování v rámci Unie a bojovat proti roztříštěnosti a rozdělení. Možnost dohody mezi vedoucími zeměmi nebo zeměmi urychlujícími vývoj by vždy měla zůstávat otevřená všem, kteří k ní budou svolní, avšak vždy by mělo převážit vědomí společného cíle.

7.

U strategických témat je třeba vycházet ze společné perspektivy, aby se předešlo vzniku rýsující se Evropy à la carte nebo odstředivým tendencím. EHSV doporučuje vývoj, při němž jsou vytvořeny podmínky pro lepší sdílení politické moci ve všech oblastech. To vše závisí v první řadě na politické vůli, a mělo by tudíž být ústředním tématem skutečné rozpravy o budoucnosti.

8.

Tradiční rozdělení na vnitrostátní a evropskou úroveň by mělo zmizet. Společné výzvy a vzájemně propojená realita celého kontinentu jen zdůrazňují potřebu společného poslání. Tato témata rovněž vyžadují, aby vedle občanství jednotlivých členských států bylo uznáváno i evropské občanství. Tvorba politiky musí zahrnovat a zapojovat všechny vrstvy společnosti. Cíle by měly být sdíleny a dopad rozhodnutí a politik by měl být rovněž systematicky vyhodnocován na celostátní, regionální a místní úrovni za účelem získání podpory občanů.

9.

Při určování budoucího směřování Evropy musí ústřední úlohu hrát Evropský parlament (EP). Kromě toho je zásadně zapotřebí prosazovat zapojení parlamentů členských států a jejich součinnost s EP.

10.

Ústřední cíle musí být doplněny o dohodu mezi členskými státy týkající se:

11.

Ať již bude pro budoucnost Evropy zvolena kterákoli z možností, EHSV si přeje soudržnou a koherentní Evropskou unii. Mnoho stávajících politik je součástí prohlubování integrace, tedy dlouhodobého procesu, který EHSV plně podporuje. EHSV v poměrně nedávné době k téměř všem těmto politikám předložil podrobné připomínky a návrhy do budoucna.

12.

Nezbytným pojítkem evropské integrace je jednotný trh ve všech svých hospodářských a společenských rozměrech a v rámci modelu udržitelného rozvoje. Měl by zajistit skutečné rovné podmínky. Za rozhodující krok kupředu byla zároveň považována HMU. Navzdory působivému pokroku je však její struktura i nadále křehká. HMU je ústředním bodem budoucího vývoje v EU, a proto je její prohlubování velmi důležité. EHSV dává přednost postupné cestě k politické unii s celou škálou makroekonomických a mikroekonomických opatření a ustanovení a se silným sociálním rozměrem. K dokončení HMU je nezbytná skutečná správa ekonomických záležitostí, včetně řízení finančního sektoru v rámci EU, řádných reforem v dotčených členských státech a sdílených přístupů k politikám trhu práce. Lepší správa musí posílit základy pro větší sbližování a solidaritu v celé eurozóně. Velkou podporu mohou představovat vysoce kompetentní veřejné služby v EU. Eurozóna by měla zahájit užší spolupráci v dalších oblastech činnosti.

13.

EHSV též zdůrazňuje nutnost soudržnější správy, hlubší integrace a plného nasazení členských států v následujících oblastech:

14.

EHSV je toho názoru, že stejně tak sociální otázky a oblast vzdělávání je třeba na úrovni EU řešit systematičtějším způsobem, aby byla nalezena přesvědčivá řešení. Na sociální zabezpečení a vzdělávání se většinou vztahuje zásada subsidiarity, a spadají tedy do oblasti působnosti vnitrostátních právních předpisů a rozhodovacích procesů, a to často za aktivní účasti sociálních partnerů. Pravomoci sdílené mezi EU a členskými státy musí být v sociální oblasti uplatňovány lépe. Vzhledem ke zvýšenému napětí na trzích práce v důsledku digitální revoluce, strukturálních nedostatků na trzích práce a globalizace požaduje EHSV, aby se Evropa viditelně zapojila s cílem prosazovat větší sbližování, pokud jde o některé sociální a pracovní podmínky, a zároveň pomáhat prosazovat tvorbu kvalitních pracovních míst, spravedlivou mobilitu a pozitivní angažovanost občanů. Je třeba se zvláště zaměřit na mladé lidi a jejich nezaměstnanost. Prvořadá je úloha sociálních partnerů, občanská společnost obecně a společenský dialog.

15.

Potřebné je větší sbližování v ekonomické a sociální oblasti v EU. Je však třeba brát v úvahu i rozdíly mezi jednotlivými členskými státy v oblasti hospodářství, kultury a tradic sociálních systémů. EHSV zdůrazňuje, že by EU neměla přihlížet, ale měla by převzít dobře stanovenou odpovědnost. Dříve, než bude moci být stanovena společná cesta kupředu, je nezbytné, aby proběhly řádné diskuse mezi sociálními partnery (a dalšími zúčastněnými subjekty). EHSV navíc poukazuje na význam účinného provádění sociálních směrnic EU ze strany členských států.

16.

I na oblast vzdělávání se vztahuje subsidiarita. Je však nesporné, že sociální a ekonomická budoucnost Evropy a zapojení občanů jsou úzce spjaty s moderními systémy vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních. Budoucnost mladší generace značně závisí na vzdělávání. Dovednosti jsou klíčovým faktorem pro mladé lidi i pro starší generace. EU tak musí hrát aktivní úlohu v probíhajícím procesu modernizace. Vzdělávání hraje důležitou úlohu i při informování o Evropě: EHSV zdůrazňuje nutnost odpovídajícího informování a vzdělávání o EU – a také o evropských hodnotách a občanství – na základních a středních školách.

17.

Je třeba obnovit volný pohyb osob v schengenském prostoru. To z definice znamená, že musí být účinněji chráněny společné hranice. Zároveň je třeba bojovat proti odsouzeníhodnému nárůstu mezinárodního terorismu – včetně vraždění, ale i počítačové kriminality –, který je závažnou příčinou nejistoty, již pociťuje veřejnost. Více než kdy dříve je potřebná spolupráce mezi policií a soudními orgány.

18.

Tyto oblasti přímo souvisejí se zahraniční politikou a s palčivým problémem, který představují nefungující státy a občanské války v sousedství Evropy, a s migračními toky, jež z této situace vyplývají a jež v současné době zastiňují všechny ostatní evropské záležitosti. EHSV velmi podporuje společnou migrační politiku, která poskytuje uprchlíkům ochranu podle mezinárodního práva, společný azylový systém, opatření, jež jsou zaměřena na boj proti nelegální migraci a obchodování s lidmi, a prosazování legálních cest do EU. V téže souvislosti musí EU navázat skutečná partnerství se sousedními zeměmi, a především musí znovu zahájit provádění opravdové evropsko-středomořské politiky.

19.

Evropa stojí před výzvou, aby se postarala o své vlastní záležitosti, a tato výzva je naléhavější, než kdy byla v období po roce 1945. Vztahy v rámci NATO a se Spojenými státy a efektivní společné evropské zvládání problémů objevujících se v sousedství EU naléhavě vyžadují prohloubení společné unijní zahraniční a bezpečnostní politiky, na níž bude nutně záviset úspěšnost vnitřní i vnější bezpečnosti.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/15

Zpravodajka:

Milena ANGELOVA

1.1.

EHSV oceňuje skutečnost, že malé a střední podniky jsou považovány za ústřední bod hospodářských politik v EU. Oceňuje, že během posledního desetiletí bylo přijato velké množství právních předpisů a bylo vyčleněno mnoho finančních prostředků na jejich podporu. EHSV však souhlasí s názorem, který často zaznívá z řad malých a středních podniků, že ve formulaci i provádění politik v oblasti malých a středních podniků stále existuje značná neúčinnost, která významně brání dopadu podpůrných opatření.

1.2.

Nedávné studie (1) EHSV zjistily, že politiky EU v oblasti malých a středních podniků a současné podpůrné mechanismy pohlížejí na mnoho malých a středních podniků v Evropě jako na stejnorodou skupinu a bohužel nerozlišují mezi odlišnými potřebami četných dílčích skupin podniků vyhovujících definici malých a středních podniků. Příklady individuálně přizpůsobených podpůrných mechanismů nalezneme spíše zřídka. Používání jednoho univerzálního přístupu k vytváření politik EU v oblasti malých a středních podniků je zásadním problémem, který brání tomu, aby tyto politiky v plné míře dosáhly požadovaného účinku na malé a střední podniky (2). Proto vedle nadcházející veřejné konzultace o správnosti definice malých a středních podniků velice doporučujeme, aby politiky v oblasti malých a středních podniků měly lepší marketing a přesněji cílily na zvláštní potřeby malých a středních podniků.

1.3.

EHSV upozorňuje na to, že v politikách EU v oblasti malých a středních podniků a v současných podpůrných mechanismech stále převažuje byrokratický přístup a složitost administrativních předpisů, a to navzdory neustálému úsilí EU minimalizovat administrativní zátěž. Malé a střední podniky z EU mají často pocit, že odpovědní úředníci nevědí, jak tyto podniky ve skutečnosti fungují. Většina podpůrných mechanismů EU se jeví jako nevhodná k tomu, aby uspokojila naléhavé potřeby malých a středních podniků mít rychlá, jasná a účinná řešení.

1.4.

EHSV je znepokojen skutečností, že kvůli nedostatečné komunikaci většina malých a středních podniků – především malých podniků a mikropodniků – neví o existenci těchto podpůrných nástrojů a sítí. To lze řešit prostřednictvím většího úsilí o zvyšování informovanosti, další podpory malých a středních podniků, aby získaly přístup ke správným informacím, intenzivnější spolupráce oficiálních orgánů s klíčovými místními prostředníky na vnitrostátní a regionální úrovni, kteří se specializují na práci s malými a středními podniky (zaměstnavatelé a sdružení malých a středních podniků, obchodní komory), a poskytování podpory, která by byla více uživatelsky vstřícná a přizpůsobená potřebám podniků. Většina nabízených nástrojů je z hlediska formy i obsahu příliš složitá, nejasná a byrokratická na to, aby splnila potřeby malých a středních podniků. V zájmu řešení vyzývá EHSV Evropskou komisi (EK) a členské státy, aby co nejlépe využily evropský semestr, systematicky a všude uplatňovaly zásadu partnerství (3) a povinně zapojily reprezentativní organizace malých a středních podniků na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni do koncipování, provádění a monitorování politiky a podpůrných opatření pro malé a střední podniky. Doporučení pro jednotlivé země by se měla důsledně zaměřovat na politiky podpory pro malé a střední podniky, aby bylo zajištěno jejich náležité formulování, účinné provádění a kvalitativní a kvantitativní měření výsledků.

1.5.

EHSV lituje toho, že sledování pokroku politik EU v oblasti malých a středních podniků zůstává roztříštěné. Ačkoli jsou obchodní aktivity malých a středních podniků komplexním způsobem zaznamenávány, dopad podpůrných opatření EU na tyto aktivity a míra, do jaké lze změny ve vývoji malých a středních podniků připsat na vrub těmto opatřením, zaznamenávány nejsou. Dostupné informace jsou většinou kvantitativní a nepřinášejí kvalitativní poznatky, proto neposkytují základ pro náležité posouzení účinnosti a účelnosti politik a podpůrných nástrojů (4).

1.6.

EHSV v souladu se svými předchozími stanovisky vyjadřuje obavu ohledně toho, že provedení iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu zdaleka není dokončeno (5). Výsledky dosažené v různých oblastech jsou nevyvážené, přičemž horších výsledků bylo dosaženo v oblasti podnikání, jednotného trhu a přístupu k financování. Dovednosti a inovace a zadávání státních a veřejných zakázek se ve skutečnosti od roku 2008 zhoršily (6). Je jasné, že členské státy by měly být vybízeny k tomu, aby přijaly příslušná opatření a začlenily Small Business Act do přípravy a provádění politik a právních předpisů, které mají dopad na malé a střední podniky.

1.7.

1.7.1.

Politiky EU v oblasti malých a středních podniků by měly uznat různorodost a rozmanitost evropských malých a středních podniků. Měly by prozkoumat zvláštní potřeby mikropodniků, rodinných a „tradičních“ podniků, sociálních podniků, svobodných povolání, samostatně výdělečně činných osob a všech dalších specifických dílčích skupin, které mají poměrně odlišné právní formy a modely provozu, aby byly schopny zajistit přiměřené portfolio politických opatření na podporu jejich růstu.

1.7.2.

EHSV navrhuje, aby EK posoudila, zda stávající definice malých a středních podniků odpovídá jejich různorodosti, dynamice jednotlivých odvětví, specifickým charakteristikám a rozmanitosti během posledních deseti let (7). EHSV žádá o viditelnou, koordinovanou a soudržnou horizontální politiku v oblasti malých a středních podniků založenou na víceletém akčním plánu.

1.7.3.

Podpůrné nástroje EU pro malé a střední podniky by měly být převedeny do jazyka obchodu, tak aby vhodně plnily svůj účel, jímž je podpora růstu a zaměstnanosti. V zájmu vyrovnání se s přílišnou složitostí podpůrných mechanismů, jež byla odhalena, je důležité usilovat o pomoc a poradenství organizací malých a středních podniků, které nejlépe chápou potřeby těchto podniků, aby politiky EU v oblasti malých a středních podniků hovořily obchodním jazykem. V tomto ohledu spoléhají v současnosti malé a střední podniky na národní sociální partnery jako významný pozitivní faktor, který tlumočí jejich názory na to, jak zlepšit politiky na podporu malých a středních podniků, a vyzývá je, aby byli aktivněji zapojeni do národních programů reforem. Jejich úloha i úloha sdružení malých a středních podniků, obchodních a průmyslových komor a dalších zprostředkujících organizací malých a středních podniků by proto měla být posílena.

1.7.4.

Politiky EU v oblasti malých a středních podniků by měly věnovat více úsilí informování malých a středních podniků – a zejména nejzranitelnějších dílčích skupin mezi nimi, jako jsou monopodniky a mikropodniky, tradiční společnosti s nízkým inovačním potenciálem, společnosti z odlehlých regionů atd. (8) – o dostupné podpoře. Měly by být zachovány a popularizovány hlavní podpůrné sítě a současně by se měla zvýšit jejich vstřícnost pro uživatele a komplexnost pro malé a střední podniky. EK by měla pečlivě zvážit možnost zajistit koordinaci stávajících podpůrných sítí v rámci společného systému jednotných kontaktních míst, který by respektoval situaci v jednotlivých členských státech.

1.7.5.

Je zásadní vytvořit silné vícestranné partnerství – platformy malých a středních podniků – se sociálními partnery a veřejnými a soukromými zúčastněnými subjekty zabývajícími se problémy malých a středních podniků na vnitrostátní a regionální úrovni. Posílení interakce s organizacemi malých a středních podniků, které nejlépe chápou potřeby malých a středních podniků, má zejména na vnitrostátní a regionální úrovni zásadní význam pro překonání stávající komunikační propasti mezi malými a středními podniky a podpůrnými mechanismy EU. Může také vytvořit nový a účinný kanál komunikace s malými a středními podniky prostřednictvím místních poboček organizací zaměstnavatelů, obchodních a hospodářských komor, sdružení malých a středních podniků a profesních a odvětvových organizací jako klíčových prostředníků pro šíření a poskytování stávajících podpůrných nástrojů.

1.7.6.

Nejlepších výsledků pro malé a střední podniky je dosaženo tehdy, když místní orgány při formulaci a provádění politiky spolupracují s organizacemi malých a středních podniků. Současná tendence přenášet zprostředkování především na banky není nejvhodnější volbou. Banky by měly být finančními zprostředkovateli, ale ve všech ostatních aspektech (formulace politiky, informace, propagace atd.) jsou vhodnějšími prostředníky organizace malých a středních podniků. EHSV proto vyzývá EK, aby vytvořila opatření na podporu organizací malých a středních podniků při provádění politiky v oblasti malých a středních podniků a poskytování relevantních informací a finanční podpory těmto podnikům.

1.7.7.

EHSV žádá, aby se stala právně závaznou iniciativa „Small Business Act“ a obě zásady, jež stanovuje – „zelenou malým a středním podnikům“ a „pouze jednou“. Avšak uplatňování zásady „pouze jednou“ by nemělo bránit hostitelským zemím v ověřování nezbytných právních a odborných požadavků pro podnikání. Zásada partnerství by měla být rozšířena na všechny legislativní postupy, jež se přímo či nepřímo týkají malých a středních podniků. Po praktické stránce jsou velmi vhodná výroční zasedání platforem malých a středních podniků na úrovni EU a členských států.

2.1.

Politiky EU na podporu malých a středních podniků (9) jsou zapotřebí, neboť evropské malé a střední podniky musí na rozdíl od malých a středních podniků v jiných částech světa dodržovat soulad s předpisy na vnitrostátní i evropské úrovni, které jsou často přijímány bez skutečné konzultace s organizacemi, jež je zastupují, a v rozporu s přístupem „zelenou malým a středním podnikům“. To podstatně zvyšuje úsilí a náklady potřebné k podnikání, bez ohledu na omezené lidské a technické zdroje malých a středních podniků.

2.2.

V roce 2008 EK představila zásadu „zelenou malým a středním podnikům“ a zásadu „pouze jednou“ jako rozhodný krok k podpoře konkurenceschopnosti a zlepšování podnikatelského klimatu pro 23 milionů malých a středních podniků v Evropě (10). EHSV velmi podporoval tuto snahu (11), ale varuje, že pokud iniciativa „Small Business Act“ nebude právně závazná a všechny úrovně správy – EU, členské státy a regiony – nebudou povinny ji uplatňovat, zůstane pouhým politickým prohlášením.

2.3.

Provádění iniciativy „Small Business Act“ bylo vyhodnoceno a aktualizováno v roce 2011 (12), ale závěry ohledně jejího skutečného dopadu nebyly příliš nadšené a vyzývaly k většímu úsilí (13). EHSV opakovaně předložil návrhy za účelem zlepšení účinnosti politik pro malé a střední podniky (14). V současnosti se malých a středních podniků dotýkají všechny politiky EU, a proto potřebují skutečně horizontální, viditelnou, koordinovanou a soudržnou politiku, která je účinně a účelně formulována a prováděna (15).

2.4.

Politiky v oblasti malých a středních podniků nezohledňují rozdílné potřeby různých kategorií malých a středních podniků. Má-li se zvýšit účinnost jejich utváření a provádění, je zapotřebí shromáždit dostatečné informace za účelem přesnějšího rozlišení adresátů těchto politik a cílení nabízených řešení na jejich zvláštní potřeby a jejich přizpůsobení těmto potřebám. Kritéria pro segmentaci by neměla být založena pouze na velikosti (např. obecně platí, že čím menší je podnik, tím je pro něj obtížnější získat přístup k financování a tím více potřebuje poradenství, koučování a instruktáž), ale také na místě (velká města versus maloměsta a vzdálené venkovské oblasti), na fázi vývoje (začínající podnik, rychle se rozvíjející podnik), na odvětví (průmysl, obchod, zemědělství, cestovní ruch atd.) atd.

2.5.

Již byly provedeny podstatné přípravné práce týkající se revize iniciativy „Small Business Act“. Program REFIT se ujal úkolu provést tolik potřebná zlepšení legislativního rámce EU a snížit administrativní překážky. Během let se počet platných právních předpisů EU zvýšil na 19 875 (16). Celkem 1 527 z nich obsahuje ustanovení týkající se malých a středních podniků, přičemž většinou je nalezneme v těchto tématických oblastech: státní podpora (343), hospodářská soutěž (293), vnitřní trh (217), výzkum a technologický vývoj (133) a rozpočet (117).

2.6.

Nedávné studie EHSV ukazují, že navzdory četným iniciativám, které byly zahájeny, potřebují politiky EU v oblasti malých a středních podniků důkladnou revizi s cílem rozrůznit podpůrná opatření, zjednodušit platná pravidla a optimalizovat komunikaci a spolupráci s malými a středními podniky a organizacemi malých a středních podniků, aby bylo možno účinně řešit rozmanitost malých a středních podniků a jejich rozdílné potřeby. Významně roste role regionů a území v provádění politik a právních předpisů EU, zvláště těch, jež se týkají malých a středních podniků (17).

3.1.

Malé a střední podniky se střetávají s různými typy stále závažnějších výzev:

3.2.

Malé a střední podniky jsou docela různorodá a rozmanitá skupina. Můžeme je rozlišovat na základě velikosti, fáze vývoje, místa, typu vlastnictví, odvětví činnosti atd. a jejich potřeba podpory se dosti liší v závislosti na tom, do jakého dílčího segmentu daný malý nebo střední podnik patří. Specifickou skupinou, jež vyžaduje zvláštní přístup, jsou „podnikatelé bez zaměstnanců“ (téměř 50 % všech malých a středních podniků), kteří jsou téměř vyňati z oblasti působnosti podpůrných opatření. Abychom pomohli této nejzranitelnější skupině malých a středních podniků se rozvíjet a prosperovat, měl by se patřičně řešit problém falešné samostatné výdělečné činnosti.

3.3.

Na tomto pozadí může být formulace podpůrných politik pouze na základě velikosti podporovaných společností zastaralá, příliš široce zaměřená a neschopná zohlednit odlišné potřeby různých skupin malých a středních podniků. EHSV ve svých stanoviscích neustále zdůrazňoval, že jsou zapotřebí lépe zaměřené a přesněji definované politiky na podporu malých a středních podniků v Evropě (18) a že je nutné přehodnotit definici malých a středních podniků, aby lépe odrážela celou škálu malých a středních podniků a rozdíly mezi členskými státy (19). EHSV vyzývá EK, aby zahájila konzultaci věnovanou definici malých a středních podniků. Součástí konzultace by mělo být posouzení toho, jakým způsobem je tato definice uplatňována při provádění opatření politik pro mikropodniky a malé a střední podniky.

3.4.1.

Nástroje na podporu malých a středních podniků je třeba vyhodnotit z hlediska skutečného účinku, který mají na zlepšení situace těchto podniků, a zvláště podle toho, zda splňují zásady stanovené v iniciativě „Small Business Act“. EHSV má za to, že je nezbytné kvalitativní a hloubkové posouzení účelnosti a účinnosti investic finančních prostředků EU a že je třeba, aby členské státy vyvinuly větší úsilí s cílem provést zásadu „zelenou malým a středním podnikům“ a „pouze jednou“ na vnitrostátní a regionální úrovni, což by mělo být povinné na všech úrovních (20).

3.4.2.

Zásady „zelenou malým a středním podnikům“ a „Small Business Act“ nejsou přímo uvedeny v Junckerově plánu. Nalezneme je do určité míry v programech Horizont 2020 a COSME, ale měly by být lépe uplatňovány v praxi. EHSV žádá tvůrce politik EU, aby zohlednili zásady „Small Business Act“ ve všech legislativních textech EU, které by mohly mít přímý či nepřímý dopad na malé a střední podniky.

3.4.3.

Náklady na úvěr, na výstavbu a na pronájem se z důvodu krize v posledních letech snížily. To spolu s některými novými zacílenými nástroji vytváří dobré příležitosti pro začínající podniky, ale fáze rozvíjejícího se podniku je nadále většinou podporována nedostatečně. V tomto ohledu EHSV vítá novou iniciativu Evropské komise určenou k řešení tohoto problému (21).

3.4.4.

Bankovní úvěry jsou i nadále hlavním zdrojem financování malých a středních podniků, ale pro mnoho malých a středních podniků není přístup k bankovním úvěrům stále snadný z důvodu slabých bankovních zůstatků, chybějící transmise měnové politiky ECB do některých zemí a poměrně vysokých překážek daných požadavky na záruky. Stále významnější je tržní financování pomocí fondů soukromého kapitálu, rizikového kapitálu, emisí dluhopisů a kapitálových nástrojů pro specializované segmenty trhu a skupinového financování, ale většina malých a středních podniků dosud není připravena tyto příležitosti využít (22). Aby je mohly prozkoumat, potřebují malé a střední podniky náležité pokyny týkající se načasování, podrobné informace a podporu. Podle průzkumu EHSV si neobyčejně vysoký podíl malých a středních podniků není vědom příležitostí podpory prostřednictvím grantových programů ESI fondů nebo možnosti získat financování prostřednictvím investičního fondu podporovaného fondy EU.

3.4.5.

Namátkový průzkum ukazuje, že zaměření a priority podpůrných nástrojů se ne vždy shodují s prioritními potřebami malých a středních podniků (23), přičemž jednou z příčin je neschopnost uznat významné rozdíly, které stále existují mezi členskými státy. Například přístup na nové trhy uvádějí jako nejzávažnější výzvu pro malé a střední podniky především společnosti z jižní Evropy, zatímco většinu podpory za účelem zlepšení přístupu na trhy, včetně mezinárodních trhů, získávají společnosti ze severní Evropy. To jasně dokazuje, že potřeby malých a středních podniků se na vnitrostátní úrovni značně odlišují, což vybízí k otázce, zda by celoevropské nástroje neměly být navrhovány důkladněji. Tento názor také plně podporuje výroční zpráva o evropských malých a středních podnicích za rok 2014/2015 (24), podle níž pochází skupina zemí s nejnižší bilancí především z jižní Evropy. Tyto země vykazují mimořádně nízkou míru úspěšnosti projektů, včetně těch, které jsou ve složce programu Horizont 2020 určené malým a středním podnikům (25).

3.4.6.

Vysoká očekávání spojená s úlohou „zmocněnce pro malé a střední podniky“ zatím bohužel nebyla opodstatněná. Jen málo zástupců malých a středních podniků si je vědomo toho, kdo tuto funkci vykonává v jejich zemi. Většina malých a středních podniků uvádí, že „zmocněnec pro malé a střední podniky“ vykonává pouze protokolární a reprezentativní funkci, místo aby hrál úlohu spojenou se skutečnými opatřeními na podporu malých a středních podniků. Zatímco ústředním cílem této sítě je být styčným bodem mezi Evropskou komisí a vnitrostátními orgány a účinně podporovat zájmy malých a středních podniků v rámci vnitrostátních orgánů a ve vnitrostátních právních předpisech, malé a střední podniky očekávají, že jim bude ve spolupráci s organizacemi malých a středních podniků poskytnuto skutečné poradenství a informace o politikách EU.

3.4.7.

Podpora podnikání je spojena s vytvořením vhodných podmínek pro zvýšení podílu začínajících podniků a nových společností, které přežívají a jsou úspěšné, dále pro pomoc novým společnostem zvýšit svou konkurenceschopnost a rychleji a účinněji růst a pro zlepšení insolvenčního řízení, jakož i pro rozvoj a posílení převádění podniků (26). Přestože již bylo dosaženo mnohých výsledků z hlediska zjednodušení technologie a postupu registrace v EU, stále je třeba vykonat více pro dosažení druhého a třetího cíle. Odhaduje se, že zásada „druhé šance“ je všech členských státech nejméně dodržována a dokonce ani EK nezadává zakázky podnikatelům, kteří neuspěli.

3.4.8.

Kromě toho jsou v mnoha zemích z čistě procesního hlediska složité postupy likvidace (jak v případě platební neschopnosti, tak v případě dobrovolné likvidace), restrukturalizace a dědění. EHSV zdůrazňuje, že je nutné zjednodušit a harmonizovat insolvenční právo (27).

3.4.9.

Veřejné slyšení a nedávné studie EHSV také poskytly důležité poznatky týkající se klíčových výzev, s nimiž se malé a střední podniky z EU setkávají ve všech hlavních prioritních oblastech:

—

počet iniciativ v oblasti výjimek/zjednodušení týkajících se malých a středních podniků v rámci programu REFIT je omezený;

—

zastaralá definice malých a středních podniků zůstává nevyřešena;

—

test dopadů na malé a střední podniky uplatňují členské státy částečně a v nestejné míře, neboť stále není povinný;

—

veřejné konzultace o posouzení dopadů a plány narušuje byrokratický institucionální přístup a skutečnost, že nejsou dostupné ve všech jazycích EU;

—

všechny malé a střední podniky poukazují na korupci a neefektivní státní správu jako na vážné problémy, které mají velmi nepříznivý dopad na jejich podnikání;

—

opožděné platby ze strany veřejné správy a velkých klientů zůstávají v některých členských státech brzdícím faktorem i navzdory zavedení přísnějších požadavků v revizi směrnice o opožděných platbách (28).

—

podnikání stále není důsledně začleňováno do většiny vnitrostátních vzdělávacích systémů členských států;

—

odborná příprava učitelů v oblasti podnikání je ojedinělá a většinou se uskutečňuje v souvislosti s jednotlivými projekty – v této oblasti existuje málo celoevropských iniciativ (29);

—

u programů pro mládež zaměřených na podnikání, ačkoli jsou úspěšné, hrozí odklon od jejich původních cílů podpory podnikání;

—

propagační kampaně, jako je Evropský týden malých a středních podniků, mají jen malý vliv na motivaci účastníků k tomu, aby se vážně zabývali tím, že se stanou podnikateli;

—

náklady na začínající podniky jsou stále třikrát vyšší než uváděná referenční úroveň;

—

dosud nebyl dokončen jednotný trh, což ztěžuje přístup malých a středních podniků na trhy, a to i v souvislosti s přeshraničním poskytováním služeb;

—

složité administrativní postupy a vysoké dodací náklady na vývoz a dovoz;

—

režimy podpory internacionalizace malých a středních podniků postrádají individualizovaný přístup;

—

normy a práva duševního vlastnictví stále nejsou pro malé a střední podniky lákavé zejména kvůli tomu, že nejsou dobře informovány o jejich přínosech, náklady na ně jsou vysoké a pravidla příliš komplikovaná.

—

typickým modelem financování je bankovní úvěr podporovaný finančními nástroji, za nímž s velkým odstupem následují granty;

—

granty nejsou tržně založené, nejsou individuálně přizpůsobené dílčím skupinám malých a středních podniků a jejich politická orientace jen zřídka odpovídá potřebám malých a středních podniků;

—

finanční nástroje lépe odpovídají okamžitým potřebám malých a středních podniků ohledně provozního kapitálu. Naneštěstí náležité informace o nich má velmi malý podíl malých a středních podniků, individualizovaný přístup k jejich uplatňování je stále výjimečný, jejich poskytování ve velké míře závisí na účinné spolupráci mezi finančními institucemi, prostředníky a konečnými příjemci a existuje nedostatečné množství údajů a analýz ohledně jejich skutečného dopadu; větší doplňkovost a synergie mezi stávajícími nástroji a subjekty na regionální, vnitrostátní a nadnárodní úrovni a podpora účinnějších finančních nástrojů – např. protizáruk;

—

i přes významný pokrok v poskytování inovativního neúvěrového financování, jako je např. soukromý vlastní kapitál, rizikový kapitál atd., zůstávají poměrně málo rozšířeny ve většině členských států (30);

—

značný počet malých a středních podniků se obává žádat o finanční nástroje evropských programů, protože „získat financování se zdá být příliš složité“.

—

ačkoli program Horizont 2020 vyčleňuje zvláštní financování pro malé a střední podniky, nemůže vyřešit všechny jejich problémy s přístupem k rizikovému financování pro inovace a existuje politováníhodně málo projektů z nejnovějších členských států;

—

zájem malých a středních podniků o program je stále nedostatečný kvůli příliš náročným a nespravedlivým pravidlům způsobilosti a prováděcím pravidlům;

—

stávající pravidla mohou odradit malé a střední podniky od účasti na funkčních konsorciích pro provádění inovativních projektů;

—

náklady na uplatnění dobrovolných nástrojů vytvořených EK (31) zůstávají pro malé a střední podniky poměrně vysoké, a tudíž je jen malé množství společností schopno je použít.

—

poskytované informace stále nedosahují očekávané kvality;

—

struktura, obsah a návrh nejsou příliš uživatelsky vstřícné;

—

přístup k poskytování informací je často byrokratický;

—

časté jsou jazykové bariéry, protože informace jsou z velké části poskytovány pouze v angličtině.

3.5.1.

Aby byly politiky na podporu malých a středních podniků soudržné, musí zohlednit rozmanitost malých a středních podniků tím, že shromáždí mikroúdaje a analyzují je na mikroekonomické úrovni. To je jediný způsob, jak zlepšit pochopení různých potřeb malých a středních podniků v souladu s jejich specifickými rysy.

3.5.2.

V současnosti zůstávají bankovní a kapitálové trhy Evropy roztříštěné. Projekt unie kapitálových trhů, který měl toto řešit, lze provést pouze tehdy, pokud bude v souladu s ostatními politikami na podporu malých a středních podniků. Omezené znalosti a chápání většiny malých a středních podniků týkající se různých finančních nástrojů by rozvoj unie kapitálových trhů omezily. Proto by podpora pro malé a střední podniky měla zahrnovat zavedení dlouhodobého a udržitelného přístupu k financování a dosažení pochopení různých nástrojů, možností doplňkovosti a výhod a rizik spojených s jednotlivými nástroji.

3.5.3.

Vztahy mezi majitelem, vedením a zaměstnanci jsou v malých a středních podnicích většinou těsnější než ve velkých společnostech a sociální dialog je tak výhodný pro všechny strany, neboť vytváří takové podmínky, díky nimž jsou zaměstnanci motivovaní a angažovaní a pracovní místa vysoce kvalitní. Aby z této situace měly prospěch všechny zúčastněné strany a posílila se akumulace sociálního kapitálu v malých a středních podnicích, měla by být těmto podnikům poskytována systematická podpora, která by jim pomohla uvědomit si význam sociálního dialogu, ochrany zdraví a bezpečnosti, pracovních podmínek, inovativních forem organizace práce, učení se prací a rozvoje dovedností. V tomto úsilí je nenahraditelná úloha sociálních partnerů a nevládních organizací.

—

předejít tzv. gold platingu zajištěním srozumitelnějšího překladu právních předpisů EU, zavedením systému pro řešení sporných otázek a nesprávného výkladu těchto textů a vypracováním „poznámek vycházejících vstříc malým a středním podnikům“ a příručky shrnující a objasňující důležité informace pro malé a střední podniky;

—

zavést povinný test dopadů na malé a střední podniky pro nové legislativní návrhy a zaručit jeho účinné provádění všemi členskými státy a systematické provádění napříč útvary EK (32);

—

zajistit účinnější strukturovanější začlenění malých a středních podniků a jejich organizací do posuzování dopadů nových právních předpisů pomocí zjednodušení jejich struktury a obsahu a dostupnosti informací ve všech jazycích EU a posoudit dopad na různé skupiny malých a středních podniků;

—

provádět pravidelně úplnou kontrolu účelnosti právních předpisů EU pro politiky EU;

—

účinněji (zavedením povinnosti) začlenit vnitrostátní a regionální organizace malých a středních podniků jako partnery do interinstitucionální debaty o nových právních předpisech, které jsou významné pro malé a střední podniky;

—

zajistit účinné sledování výsledků v rámci programu REFIT z hlediska snížení zátěže pro malé a střední podniky.

—

podporovat činnosti unijních, vnitrostátních a regionálních organizací malých a středních podniků v oblasti poskytování informací, školení a koučování/mentorování podniků;

—

obohatit stávající nástroje na podporu posílení podnikatelského myšlení mezi mladými lidmi a zajistit, aby podpůrné programy zůstaly zaměřeny na rozvoj klíčových podnikatelských dovedností;

—

zavést podnikatelství jako součást školních osnov na všech úrovních vzdělávání (33);

—

dále zjednodušit a snížit náklady na postupy týkající se začínajících podniků, usnadnit přístup k finančním prostředkům a motivovat více lidí k rozvíjení jejich podnikatelských snah;

—

zajistit jednoduché a snadné postupy pro převádění podniků a jejich likvidaci a možnosti druhé šance.

—

optimalizovat fungování jednotného trhu s cílem předejít tzv. gold-platingu, neuplatňování předpisů a dalším postupům členských států, které narušují hospodářskou soutěž, aniž by došlo k omezování práv zaměstnanců a spotřebitelů;

—

zvýšit viditelnost stávajících sítí na podporu internacionalizace prostřednictvím lepší spolupráce s organizacemi malých a středních podniků na vnitrostátní a regionální úrovni;

—

poskytnout nástroje napomáhající malým a středním podnikům k tomu, aby se mohly účastnit výstav, kongresů a veletrhů v zahraničí;

—

podpořit vytváření regionálních a vnitrostátních odvětvových klastrů malých a středních podniků s certifikátem zaručené kvality;

—

dále snížit náklady na normy a práva duševního vlastnictví pro malé a střední podniky a propagovat jejich přínosy pro konkurenceschopnost.

—

snížit objem formalit, monitorování a kontrolu na naprosto nezbytné minimum – povinné provádění zásady „pouze jednou“, používání elektronických formulářů, zjednodušení uplatňování pravidla „de minimis“;

—

navrhnout programy pro malé a střední podniky založené na grantech na základě pečlivého posouzení potřeb a vyvarovat se škodlivé praxi provádění projektů pouze za účelem získání nevratných finančních prostředků, aniž by podnik měl strategii rozvoje podnikání;

—

posílit spolupráci mezi Evropským investičním fondem, finančními zprostředkovateli a organizacemi malých a středních podniků s cílem navrhnout vysoce účinné finanční nástroje, které budou odpovídat potřebám malých a středních podniků týkajícím se provozního kapitálu, úvěrů a záruk, a předložit posouzení účinku vypracované prostřednictvím kvantitativních ukazatelů;

—

vytvořit plně diverzifikované portfolio uzpůsobených a inovativních podpůrných opatření schopných účinně oslovit různorodou skupinu malých a středních podniků (34);

—

poskytnout podporu malým a středním podnikům, které jsou připraveny na emise dluhopisů a kapitálové nástroje pro specializované segmenty trhu;

—

vybavit nástroj pro úvěrové záruky COSME dostatečnými prostředky k dosažení cíle, s přihlédnutím k finančním důsledkům brexitu;

—

prozkoumat způsoby, jak posílit inovativní neúvěrové způsoby financování, jako jsou soukromý vlastní kapitál, rizikový kapitál, andělští investoři a skupinové financování, a účinné využití podpory institucí poskytujících záruky.

—

poskytovat nástroje pro zlepšení přístupu malých a středních podniků k rizikovému kapitálu za účelem zavádění inovací;

—

podporovat spolupráci mezi malými a středními podniky a výzkumnými a vzdělávacími institucemi a usnadnit výměnu informací mezi nimi;

—

vytvořit příznivé podmínky pro vybudování funkčních konsorcií, ve kterých budou hrát ústřední úlohu malé a střední podniky a jejich tržně orientované inovativní nápady;

—

podporovat konkurenceschopnost malých a středních podniků prostřednictvím koučování a instruktáže s cílem zajistit budování kapacit a technickou pomoc, šířit osvědčené postupy a podporovat spolupráci mezi organizacemi malých a středních podniků.

—

podpořit unijní, vnitrostátní a regionální organizace malých a středních podniků jako nejdůležitějších ústřední subjekty tím, že se pro ně zavedou strategie pro budování jejich kapacity a bude se provádět zásada víceúrovňové a víceprvkové správy na úrovni EU a vnitrostátní a regionální úrovni, a zapojit je do legislativního procesu;

—

zvážit možnost vytvoření jediného portálu pro všechny iniciativy na podporu malých a středních podniků s jasnou a uživatelsky vstřícnou podobou, který by se vyznačoval bohatým digitálním obsahem, omezeným přesměrováním a srozumitelným jazykem.

—

přizpůsobit systémy odborné přípravy požadavkům trhů práce; vytvořit systémy sledování a odhadování potřeb trhů práce;

—

zvýšit podporu členským státům s cílem usnadnit zapojení malých a středních podniků do programů učňovského vzdělávání;

—

podpořit krátkodobé programy odborné přípravy; podnítit spolupráci mezi sdruženími zaměstnavatelů a vzdělávacími institucemi.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/25

Zpravodaj:

Antonello PEZZINI

Spoluzpravodaj:

Hannes LEO

1.1.

Evropská ekonomika se ve stále větší míře opírá o kreativitu a inovace. Průmyslová odvětví v Evropě, která využívají práv duševního vlastnictví, se 39 % podílejí na HDP EU a připadá na ně 26 % pracovních míst v EU (1). EHSV má za to, že podniky musí mít k dispozici řadu podmínek, které usnadňují inovace, investice a zaměstnanost.

1.2.

Podle odhadů OSN (2) a OECD představují padělané výrobky 5–7 % (OSN) nebo až 2,5 % (OECD) světového obchodu. Většina padělaných výrobků v Evropě se vyrábí mimo EU, jejich výroba je však na vzestupu i v členských státech. Internet značně zjednodušil a výrazně rozšířil možnosti prodeje padělaných výrobků on-line, přičemž riziko trestního stíhání je i nadále velmi malé.

1.3.

Odvětví padělaných výrobků využívá jednak rozdílné míry účinnosti celních kontrol v hlavních místech vstupu na jednotný trh a jednak roztříštěnosti a nejednotnosti provádění předpisů a norem EU na vnitrostátní úrovni, na základě čehož se do EU snáze dostávají výrobky, které ohrožují zdraví spotřebitelů, veřejnou bezpečnost a konkurenceschopnost podniků.

1.4.

V důsledku toho musí plně funkční a interoperativní celní unie zajistit efektivní provoz nového systému, který bude zaveden prostřednictvím celního kodexu a bude chránit podniky před nekalou hospodářskou soutěží, zejména ze strany celosvětového průmyslu padělaných a pirátských výrobků – nejenom v zájmu podniků, ale také s ohledem na to, že má přímý dopad na zdraví a bezpečnost v celosvětovém měřítku a na hospodářský růst.

1.5.

Vzhledem k tomu, že je třeba rozlišovat mezi dvěma druhy padělání – „paděláním“ jakožto porušením práv duševního vlastnictví, tj. prostou nekalou hospodářskou soutěží, která neohrožuje bezpečnost a veřejné zdraví, a „zločinem padělání“ jakožto trestným činem definovaným v úmluvě Medicrime (3) –, je EHSV toho názoru, že by vymýcení padělání a pirátského napodobování výrobků mělo být jednou z klíčových priorit EU nejenom proto, aby byl zajištěn zdravý růst volného světového obchodu bez protekcionismu, ale také s ohledem na profesionalizaci organizované trestné činnosti v oblasti obchodu s padělanými a pirátskými výrobky a na rizika, jež to přináší spotřebitelům. S tím by mohla být spojena odpovídající trestní řízení s cílem odradit od těchto zločinů padělání.

1.6.

Pro omezení negativního dopadu narůstajícího objemu padělků a nedovolených napodobenin na trhu je na odvětvové, vnitrostátní, evropské a mnohostranné úrovni třeba přijmout opatření, která budou bojovat proti:

1.7.

EHSV je přesvědčen, že je zapotřebí společného úsilí všech veřejných a soukromých aktérů s cílem určit a provádět společnou strategii koordinovaných opatření zaměřených na prevenci, odhalování a potírání tohoto jevu, která bude podpořena odpovídajícím společným technickým a legislativním rámcem.

1.8.

EHSV však zastává názor, že tato iniciativa se týká především soukromého sektoru EU, který se skládá z odvětví a poskytovatelů služeb, jichž se daný problém nejvíce dotýká, stejně jako celého hodnotového řetězce se zapojením držitelů práv a malých a středních podniků, zatímco Evropská komise musí aktualizovat regulační rámec v oblasti práv duševního vlastnictví s cílem modernizovat stávající předpisy a přizpůsobit trestněprávní možnosti, které jsou momentálně v EU a jejích členských státech k dispozici. Společně by pak tyto subjekty měly dosáhnout silné společné motivace procházející od zdroje celým dodavatelským řetězcem a určit interoperativní mechanismy pro mezinárodní spolupráci a monitorování dodavatelů/zákazníků, aby tak bylo minimalizováno riziko padělání v dodavatelském řetězci.

1.9.

Důraznější společný postup soukromého sektoru má podle EHSV zásadní význam pro zajištění účinného partnerství s poskytovateli internetových stránek, výrobci obsahu, vlastníky značek, provozovateli elektronického platebního styku, zadavateli reklamy/reklamními sítěmi a registry internetových domén a také dobrovolných memorand o společných opatřeních, jež mohou přinést rychlá přizpůsobení náhlým změnám trhu.

1.10.

Důrazné prosazování ze strany soukromého sektoru by mělo být doplněno veřejnými opatřeními, například:

1.11.

EHSV zastává názor, že by měla být financována evropská kampaň proti padělání, včetně evropského dne proti padělání a zvláštní telefonní horké linky, které budou upozorňovat na:

1.12.

EHSV má za to, že je naprosto nezbytná užší koordinace jednotlivých útvarů Evropské komise s evropskými agenturami, které se této problematice věnují, a jejich protějšky v členských státech. Naplnění tohoto cíle lze zajistit poskytnutím dostatečných zdrojů pro spolupráci v celé Evropě a úsilím o vybudování skutečné kultury spolupráce. Účinnému dosažení tohoto cíle by mělo napomoci zřízení centrální pracovní skupiny proti padělání na odpovídající dobu.

1.13.

EHSV naléhavě žádá Radu a Evropský parlament, aby neprodleně vyzvaly Evropskou komisi k těmto krokům:

2.1.

K definování předmětu tohoto stanoviska odkazujeme na pojmy týkající se padělání, které vymezuje nařízení (EU) č. 608/2013. Toto stanovisko se nezabývá „elektronickým a digitálním pirátstvím“, obchodováním s IT softwarem nebo nelegálními soubory a jejich šířením, které je v rozporu s příslušnými právními předpisy v oblasti duševního vlastnictví, neboť má úzkou spojitost s Digitální agendou, pro kterou EHSV zřídil stálou studijní skupinu.

2.2.

Kvantifikace fenoménu padělání je složitý úkol, neboť stejně jako ve všech oblastech nelegální činnosti vycházejí dostupné údaje v přílišné míře z odhadů a aproximací, vzhledem k tomu, že padělatelské kanály ovládají z větší části zločinná spolčení, která chytře odhalila obrovský potenciál tohoto druhu nelegální činnosti s minimálním rizikem odhalení.

2.3.

V posledních letech se druhy zboží, na které se padělání soustředí, znásobily do té míry, že nyní neexistují žádné výrobky, které nelze napodobit a prodat: kopíruje se všechno, od oděvních doplňků po mechanické náhradní díly a nástroje, stavební materiál a zařízení, šperky, obuv, designové předměty, hračky, kosmetiku a léčivé přípravky a padělané zboží nyní samo o sobě zřejmě představuje paralelní odvětví, skutečného konkurenta, kterému se podniky musí postavit a před kterým musí bránit svůj podíl na trhu.

2.4.

To, jak snadné je tyto výrobky koupit, často znamená, že spotřebitelé zvolí padělané výrobky, což má závažné dopady na podniky, především na podniky malé a střední. Elektronický obchod a on-line aukce, které jsou nedostatečně regulované a obtížně kontrolovatelné, představují účinnou a bezpečnou metodu pro vybudování široké zákaznické základny a pro obchodování s padělky za nízkou cenu.

2.5.

Padělání se stalo jedním z hlavních prostředků, jak napomáhat organizované trestné činnosti a financovat ji. Zapojení zločineckých organizací vedlo k obrovskému nárůstu profesionality padělatelského odvětví: pachatelé organizované trestné činnosti vybudovali nezbytné sítě, které jim umožňují optimalizovat výsledky v celosvětovém měřítku.

2.6.

Výroba padělků se obecně považuje za externí jev: celní statistiky jasně ukazují, že země, z nichž padělané výrobky pocházejí, většinou nejsou členskými státy EU. Jedním z hlavních aktérů tohoto odvětví zůstává Čína, i přes svou maximální snahu vymýtit padělání.

2.7.

Rozvoj internetu vytvořil nové kanály pro distribuci padělaných výrobků, přičemž prodejce nese malé riziko, jelikož je obtížné stíhat zprostředkovatele v hodnotovém řetězci. Je nezbytná rozsáhlejší spolupráce v celém hodnotovém řetězci, aby bylo možné účinně bojovat proti elektronickému obchodování s padělanými výrobky.

2.8.

Průmyslová odvětví v Evropě, která využívají práv duševního vlastnictví, se 39 % podílejí na HDP EU a připadá na ně 26 % pracovních míst v EU (5). Podle nejnovějších studií (6) představují padělky 5 až 7 % světového obchodu, což znamená přibližně 600 miliard EUR ročně, zatímco OECD (7) uvádí hodnotu dovážených padělků jako 2,5 % mezinárodního obchodu v roce 2013, což se rovná 338 miliardám EUR, a odhaduje, že až 5 % zboží dováženého do EU, neboli zboží v hodnotě 85 miliard EUR, jsou padělky nebo nedovolené napodobeniny, do čehož nejsou zahrnuty výrobky, jež jsou jak vyrobeny, tak prodány v tomtéž členském státě, a výrobky nakupované přes internet a prostřednictvím nepřímé hospodářské činnosti.

2.9.

Z jiných mezinárodních statistik z roku 2017 (8) vyplývá, že podle odhadů přináší celosvětový obchod s padělaným a pirátským zbožím 923 miliard až 1,13 bilionu USD ročně.

2.10.

Na vzestupu je výroba padělaných výrobků v členských státech, a to včetně velkovýroby, neboť padělatelé se pokoušejí obcházet celní kontroly na vnějších hranicích EU.

2.11.

Uvádění padělaných a pirátských výrobků na trh způsobuje hospodářství nesmírné škody a usnadňuje rozvoj „šedé ekonomiky“, která je na úkor příjmů (9) potřebných pro základní veřejné služby a vede k většímu daňovému zatížení daňových poplatníků a ztrátě řádných pracovních míst.

2.12.

V EU způsobuje padělání ztrátu přibližně 800 000 pracovních míst ročně a roční ušlé daňové příjmy ve výši zhruba 14,3 miliardy EUR, včetně DPH a spotřebních daní (10).

2.13.

Evropský parlament přijal k tomuto tématu sérii usnesení, zejména usnesení ze dne 9. června 2015 (11), v němž doporučil uplatňovat přístup, který spojí všechny aktéry v boji proti padělání, zvyšovat povědomí spotřebitelů a poskytovat jim více informací, rozvíjet nové obchodní modely, zlepšovat obranné mechanismy pro malé a střední podniky, prosazovat sbližování zájmů členských států a třetích zemí a více využívat údaje, které shromažďuje Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

2.14.

Dne 19. března 2013 přijala Rada usnesení o akčním plánu EU v celní oblasti pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví pro období let 2013–2017, v němž stanoví jasné cíle, vymezuje odpovídající zdroje a definuje ukazatele výsledků a výkonnosti na základě jasně vymezeného plánu, který se týká:

2.15.

Dne 18. května 2017 zdůraznila Rada ve svých závěrech, jimiž se stanoví priority EU pro boj proti organizované a závažné mezinárodní trestné činnosti na období let 2018 až 2021, že „trhy spojené s trestnou činností jsou stále složitější a dynamičtější […]. Internetovému obchodu s nezákonným zbožím a službami, včetně padělaného zboží, je tedy třeba věnovat […] zvláštní pozornost“.

3.1.

Celní statistiky jasně ukazují, že země, z nichž padělané výrobky pocházejí, většinou nejsou členy EU, vzhledem k tomu, že k hlavním aktérům v padělatelském odvětví patří nejen Čína a Hongkong, ale i další asijské země specializované na konkrétní odvětví: Indie v odvětví léčivých přípravků, Egypt v potravinářském odvětví a Turecko v odvětví parfémů, kosmetiky a obuvi, spolu s Malajsií, Běloruskem, Spojenými arabskými emiráty, Indonésií, Thajskem a Filipínami.

3.2.

Z celních statistik EU za rok 2014 vyplývá, že více než 66 % padělaného textilního a oděvního zboží pocházelo ze zemí mimo EU.

3.3.

Zvláště důležitou úlohu při přepravě zboží z Asie do Evropy hrají tranzitní místa, neboť ta fungují jako centrální zóny pro přepravu kontejnerů se zbožím v síti 3 000 svobodných pásem, která se nacházejí ve 135 různých zemích. Tyto oblasti se využívají jako místa k výměně obsahu kontejnerů a jeho opatření dokumentací a novým označením.

3.4.

Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je značný nárůst domácí výroby padělků a nedovolených napodobenin v EU, což je činnost, která se podle Europolu stává pro pachatele organizované trestné činnosti stále ziskovější, je zatížena daleko nižšími riziky a je vázána na jiné druhy trestné činnosti, například na podvody, padělání dokladů, daňové úniky a obchodování s lidmi.

3.5.

V souvislosti s přemisťováním zařízení na výrobu padělků a nedovolených napodobenin dovnitř EU, výslednými nižšími přepravními náklady a nižšími riziky záchytu a s rozvojem dobře organizovaných zločineckých sítí s dostatečnými zdroji patrně vzniká nový model: očekávané rozšiřování svobodného pásma Tanger Med v Maroku, pouhých 15 km od EU, by mohlo zločineckým sítím nabídnout další příležitosti k uvádění větších množství padělků na evropský trh.

3.6.

K zemím, jejichž podniky byly nejvíce zasaženy padělatelskou činností v letech 2011 až 2013, patří Spojené státy americké, které vykazují 20 %, Itálie s 15 %, Francie a Švýcarsko s 12 %, Japonsko a Německo s 8 %, Spojené království a Lucembursko. Neměly by se podceňovat ani nepřímé ztráty a dodatečné náklady, které vznikají v souvislosti s novými koncepčními či inovativními řešeními v reakci na padělatelskou činnost.

4.1.

EHSV důrazně vyzývá členské státy, aby zavedly opatření, která budou zaměřena na:

4.2.

EHSV požaduje, aby byl zaveden nový rámec EU na období 2018–2021, včetně plně financovaného a koordinovaného akčního plánu, s cílem posílit právní předpisy a iniciativy proti padělání na úrovni EU, například prostřednictvím těchto opatření:

5.1.

Podle EHSV je naprosto nezbytné zajistit užší koordinaci jednotlivých útvarů Komise a evropských agentur, které se dané problematice věnují. Toho lze dosáhnout zřízením pracovní skupiny odpovědné přímo předsedovi Komise, která bude moci být v kontaktu s příslušnými segmenty soukromého sektoru, mezinárodními subjekty a příslušnými orgány členských států.

5.2.

Tato pracovní skupina pro boj proti padělání by měla předkládat komplexní výroční zprávu o pokroku dosaženém v technologické, strukturální a regulační sféře, zvláště na mezinárodní úrovni.

5.3.

Evropská komise a evropské agentury, zejména EUIPO, Europol a OLAF, jakož i nevládní organizace zapojené do boje proti padělání, musí zintenzivnit svou mezinárodní koordinaci pořádáním výročních mezinárodních konferencí.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/32

Zpravodaj:

José Manuel ROCHE RAMO

Spoluzpravodajka:

Estelle BRENTNALL

1.1.

Odvětví výroby řepného cukru v EU se připravuje na jednu z největších změn ve své historii: konec produkčních kvót ke dni 1. října 2017. Konec kvót představuje příležitosti pro výrobce řepného cukru v EU, zejména možnost vyrábět více cukru k potravinářskému využití a neomezeně vyvážet. Aby mohlo odvětví výroby řepného cukru v EU těchto nových příležitostí využívat, usiluje o zvýšení své konkurenceschopnosti. Ukončení produkčních kvót však přináší i dodatečná rizika a nejistoty a mohlo by vyvolat i určitý tlak na toto odvětví. Hospodářská soutěž zesílí a bude znamenat tlak na ceny pěstitelů i zpracovatelů, přičemž se předpokládá větší podíl isoglukózy na trhu. Méně konkurenceschopní výrobci řepného cukru a pěstitelé cukrové řepy v EU mohou mít s přežitím v náročnějším a méně stabilním tržním prostředí problémy. To by mohlo mít závažné důsledky pro dělníky, podniky, zemědělce a venkovská společenství. Je nezbytné, aby tvůrci politik bedlivě sledovali budoucí vývoj v odvětví.

1.2.

Jediným konkrétním nástrojem, který bude zbývat jako možnost podpory odvětví výroby řepného cukru v EU po skončení produkčních kvót, bude podpora soukromého skladování cukru. V případě krize trhu v odvětví řepného cukru v EU však není jasné, za jakých okolností by taková podpora mohla být zavedena. Podmínky pro aktivaci podpory soukromého skladování musí být lépe vymezeny, aby systém sloužil svému účelu. Evropská komise by mohla zvážit definici objektivní prahové ceny, která by spustila rozhodovací proces týkající se aktivace podpory soukromého skladování. Proces by tak byl méně subjektivní a podporoval by rychlé a jednotné zavedení takové pomoci v dobách krize. Jako variantu by bylo možné zkoumat i obecná ustanovení týkající se krizí, například článek 222 jednotného nařízení o společné organizaci trhů. Výbor vítá zřízení Střediska pro sledování cukru, pokud jeho složení bude vyvážené a pokud bude v případě potíží na trhu svoláno včas.

1.3.

SZP by měla zahrnovat nástroje trhu, které podporují pokračující výrobu cukru v členských státech EU. Odvětví výroby řepného cukru v EU rozhodujícím způsobem přispívá k tvorbě pracovních příležitostí a k hospodářské činnosti, jakož i ke konkurenceschopnosti potravinářského a nápojového průmyslu. V současné době umožňuje SZP členským státům poskytovat podporu vázanou na produkci těm odvětvím nebo regionům, kde čelí určitým obtížím konkrétní zemědělská odvětví, jež jsou obzvláště důležitá z hospodářských, sociálních nebo environmentálních důvodů. To je případ pěstování cukrové řepy ve zranitelných regionech. Vázané přímé platby by měly být zaměřeny na omezení rizika snížení nebo zanechání výroby řepného cukru v těchto regionech, aby se zabránilo opouštění půdy a chránila se biologická rozmanitost. Za situace zvýšené nestability by mohla být přímá podpora pro zemědělce doplněna lepším přístupem k nástrojům řízení rizik. Vzájemná závislost zpracovatelů a zemědělců je důvodem pro specifický smluvní rámec, který upravuje vztah mezi pěstiteli a zpracovateli v tomto odvětví.

1.4.

V případě nepříznivého vývoje na trhu cukru v EU po 1. říjnu 2017 může docházet k propouštění pro nadbytečnost. Evropská komise by měla prozkoumat vhodnost jednotlivých strukturálních a investičních fondů (ESIF) pro podporu regionální nebo místní zaměstnanosti, zejména u pracovníků a zemědělců, kterých se dotknou případná uzavření závodů. Je možné, že bude nutné učinit výjimky, pokud jde o kritéria pro uplatnění některých z těchto fondů.

1.5.

Od 1. října 2017 budou výrobci řepného cukru v EU povinni oznamovat jak prodejní cenu svého hlavního produktu, tak kupní cenu své hlavní vstupní suroviny. Této míře transparentnosti trhu neodpovídá transparentnost v dalších částech dodavatelského řetězce a transparentnost týkající se výrobců isoglukózy. Evropská komise by měla zvážit doporučení pracovní skupiny pro zemědělské trhy na rozšíření transparentnosti trhu až k uživatelům cukru, aby existovala lepší představa o tom, jak je přidaná hodnota sdílena v rámci celého dodavatelského řetězce. Transparentnost trhu – ať již jde o výrobce cukru a isoglukózy nebo o uživatele cukru – nesmí mít vliv na konkurenční postavení dotčených podniků.

1.6.

Po skončení kvót bude mít pro odvětví cukru v EU zásadní význam zvýšený vývoz cukru. Evropská komise by měla podporovat vývoz cukru z EU a protestovat proti svévolnému používání nástrojů na ochranu obchodu ze strany dovozců z třetích zemí. Evropská komise by měla postupovat velmi obezřetně ve své snaze o liberalizaci obchodu v rámci jednání EU o volném obchodu. Ve WTO i během dvoustranných obchodních jednání by měla důrazněji protestovat proti politikám podpory narušujícím obchod, které uplatňují významní světoví výrobci a vývozci cukru.

1.7.

Pro budoucí konkurenceschopnost tohoto odvětví bude mít zásadní význam podpora alternativních odbytišť pro cukrovou řepu, jako jsou bioethanol, krmivo, bioplasty a chemické látky z biologických materiálů. Evropská komise by měla zachovat strop ve výši 7 % na biopaliva, který lze započítat do cíle 10 % obnovitelné energie v dopravě. Příloha IX směrnice o obnovitelných zdrojích energie (2009/28/ES), jež klasifikuje melasu jako pokročilou vstupní surovinu pro biopaliva, by měla zůstat beze změny. Evropská komise a Evropská investiční banka by měly spolupracovat, aby podpořily a posílily inovace v oblasti dalších vedlejších produktů z biologických materiálů. Tato činnost by mohla mít podobu inovačního fondu EU a programu nízkoúročených půjček.

2.1.

Evropská unie je hlavním světovým výrobcem řepného cukru. V období 2011/12 až 2015/16 činila výroba v průměru 17,2 milionu tuny ročně. Výrobci cukru ročně nakupují přibližně 107 milionů tun cukrové řepy od 137 000 evropských pěstitelů. Cukrová řepa se zpracovává hlavně na cukr, ze značného množství se však vyrábí také jiné produkty, jako je krmivo pro zvířata, obnovitelný etanol a bioprodukty. Tyto produkty mohou hrát v případě převisu nabídky důležitou úlohu nárazníku.

2.2.

Cukrovary se většinou nacházejí ve venkovských oblastech, které se vyznačují nízkou mírou průmyslové činnosti. Často jsou ekonomickou páteří regionů, v nichž se nacházejí, a neexistuje k nim mnoho průmyslových alternativ. Odvětví cukru v EU zajišťuje téměř 28 000 přímých pracovních míst, která se soustřeďují zejména v nejvíce konkurenceschopných regionech produkce cukrové řepy. Tato pracovní místa obvykle vyžadují vysokou kvalifikaci a pracovníci v odvětví výroby cukru mají vyšší mzdy než ve většině ostatních zemědělských odvětví. Kromě přímé zaměstnanosti zajišťuje hospodářská činnost generovaná tímto odvětvím dalších 150 000 nepřímých pracovních míst, například v dopravě, logistice a stavebnictví.

2.3.

Jakmile je cukrovar uzavřen, je opětovné zahájení výroby cukru možné jen za velmi výjimečných okolností. Důvodem je skutečnost, že výstavba cukrovaru je spojena s vysokými kapitálovými náklady, které obvykle dosahují několika stovek milionů eur. Ve většině případů znamená uzavření jednoho cukrovaru trvalou ztrátu velmi potřebné průmyslové činnosti a vede ke ztrátě stovek přímých a nepřímých pracovních míst. Snaha nalézt náhradní zaměstnání v průmyslu může vést k venkovské migraci a odlivu obyvatel z venkova.

2.4.

U pěstitelů je situace podobná. Cukrová řepa se musí pěstovat v zeměpisné blízkosti zpracovatelských závodů. Důvodem jsou poměrně vysoké náklady na dopravu řepy – na výrobu jedné tuny cukru je zapotřebí šest až sedm tun řepy. Jestliže cukrovar ukončí výrobu, jsou pěstitelé zbaveni odbytu pro svou cukrovou řepu. Neexistuje-li v ekonomicky schůdné vzdálenosti jiný závod, jsou pěstitelé nuceni přejít na jiné plodiny. To má podstatný negativní dopad na finanční výnosy dotčených zemědělců, z nichž mnozí významně investovali do specifického vybavení, například do zařízení ke sklizni řepy, které nelze použít u jiných plodin. Kromě toho může náhlý přechod velkého počtu zemědělců na jiné plodiny vyvolat značný tlak na místní zemědělské trhy.

2.5.

Výroba řepného cukru je z hlediska životního prostředí udržitelná. Cukrová řepa je vždy střídána s jinými polními plodinami. Střídání plodin pomáhá zachovávat úrodnost půdy a snižovat úrovně půdních patogenů a škůdců, a tudíž snižuje potřebu přípravků na ochranu rostlin. V oblastech pěstování cukrové řepy v EU jsou v rozsáhlém měřítku vypracovávány a šířeny osvědčené postupy. V rámci odvětví je podporováno mulčování a omezená orba, které mají podpořit úrodnost půdy a snížit erozi. V cukrovaru se minimalizuje spotřeba energie vyžíváním systémů kombinované výroby tepla a elektřiny, regenerací tepla a šetrným používáním vody.

3.1.

Odvětví cukru v EU výrazně investovalo do technických zlepšení a snížení nákladů i do lidského kapitálu, výzkumu, vzdělávání a odborné přípravy. Za posledních 26 let se průměrné náklady na výrobu cukru podléhajícího kvótám v EU zvýšily jen o 0,4 % ročně v porovnání s mírou inflace, která činila 2,2 % ročně. To znamená soustavné snižování nákladů v poměru k inflaci za dvě desetiletí (1). Tyto zisky přispěly ke zvýšení konkurenceschopnosti potravinářského a nápojového průmyslu EU využívajícího cukr.

3.1.1.

Výnosy cukrové řepy se v posledních letech podstatně zvýšily díky kombinaci technických zlepšení a osiv dokonalejších odrůd na základě spolupráce mezi odvětvím, pěstiteli, výzkumem a vývojem a odvětvím šlechtění osiv. Průměrné výnosy cukrové řepy (v t cukru/ha) se za posledních 26 let zvýšily o 2,4 % ročně a předpokládá se, že tento trend bude pokračovat i po roce 2017. Výnosy cukru na hektar v EU jsou nyní vyšší než v Austrálii nebo ve střední a jižní Brazílii, tedy oblastech, které se řadí k nejvíce konkurenceschopným regionům světa. Čtyři z deseti největších světových společností vyrábějících cukr mají sídlo v EU (2).

3.2.

Tyto konkurenceschopné výnosy jsou zčásti výsledkem podstatné restrukturalizace odvětví, k níž došlo v letech 2006 až 2009. Po reformě provedené v roce 2006 uzavřel cukrovarnický průmysl EU téměř polovinu svých závodů a ztratil tak 4,5 milionu tun své výrobní kapacity, více než 24 000 přímých pracovních míst a 165 000 zemědělských dodavatelů (3). Tato transformace přinesla odvětví řepného cukru v EU větší ekonomickou udržitelnost, i když za vysokou cenu v sociální oblasti. Od hospodářského roku 2008/2009 zůstává zaměstnanost poměrně stabilní, stejně jako počet závodů.

3.3.

Pevné vztahy mezi zpracovateli cukru a zaměstnanci jsou udržovány pomocí dlouhodobého sociálního dialogu na evropské a vnitrostátní úrovni. Sociální dialog v odvětví cukru v EU existuje od roku 1968 a je klíčovým prvkem pro zajištění sociálně přiměřeného přechodu v obtížných dobách, jako bylo období po reformě politiky EU v oblasti cukru v roce 2006. Tím, že přispívá k pocitu společné odpovědnosti, napomáhá sociální dialog i konkurenceschopnosti odvětví.

3.4.

Od roku 2017 bude úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti pokračovat, zejména vzhledem k tomu, že se výrobci mohou snažit snižovat fixní náklady využíváním plné provozní kapacity výrobních závodů. To by mohlo znamenat delší řepné kampaně, a tudíž vyšší rizika pro zpracovatele i pěstitele kvůli nejistotám spojeným se sklizní a skladováním řepy v zimě.

3.5.

Aby se předešlo plýtvání, používají výrobci cukru v EU celou cukrovou řepu k výrobě řady dalších produktů kromě cukru, například: kamínky a půda z očištěné řepy se prodávají odvětví stavebnictví; vláknitý materiál z řepy („řepné řízky“) a melasa se extrahují a zpracovávají k použití při výrobě krmiv; a melasu a jiné sirupy vznikající při výrobě cukru lze používat k produkci obnovitelného etanolu. Výrobci cukru také ve stále větší míře rozšiřují výrobu o přísady pro biologické produkty pro odvětví, jako jsou průmysl výroby plastů, textilní, farmaceutický a chemický průmysl.

4.1.

Zpracovatelé a pěstitelé cukrové řepy jsou na sobě navzájem závislí. Zemědělci jsou závislí na tom, že cukrovarnické společnosti poskytnou fixní kapitál a odborné znalosti pro extrakci cukru z řepy, a zpracovatelé jsou zase závislí na tom, že jim zemědělci, s nimiž mají smluvní vztah, dodají plodinu. Aby se minimalizovaly náklady na dopravu, musí zemědělci působit v zeměpisné blízkosti cukrovaru, kterému dodávají. Kromě toho mají mnohé z největších cukrovarnických společností podobu družstev, což dodávajícím zemědělcům umožňuje získat přímý podíl v cukrovarnickém odvětví.

4.1.1.

Vzájemná závislost zpracovatelů a zemědělců vyžaduje specifický smluvní rámec, který zajistí rovnováhu práv a povinností obou partnerů. Smluvní vztahy mezi pěstiteli a zpracovateli cukrové řepy po roce 2017 jsou stanoveny v článku 125 a v příloze X jednotného nařízení o společné organizaci trhů. Tato pravidla nedávno doplnilo nařízení v přenesené pravomoci, které umožňuje další používání ustanovení o sdílení hodnoty, jež budou do smluv o cukrové řepě zařazována dobrovolně (4). Většina cukrovarnických odvětví nedávno uzavřela na dodávky cukrové řepy pro období 2017/18 a období následující smlouvy, které zahrnují určitou formu vazby mezi cenami cukrové řepy a tržními cenami cukru.

4.1.2.

Výrobci řepného cukru jsou již dlouho povinni každý měsíc podávat zprávy o cenách, produkci a zásobách a tato povinnost zůstane v platnosti i v období po skončení kvót. Od 1. října 2017 musí být ceny cukrové řepy rovněž oznamovány Evropské komisi a každoročně zveřejňovány. Této míře transparentnosti trhu, kterou se vyznačuje cukrovarnické odvětví, neodpovídá transparentnost v dalších částech dodavatelského řetězce a transparentnost týkající se výrobců isoglukózy. Z důkazů vyplývá, že cenový přenos je v celém dodavatelském řetězci cukru nízký (5), a mohlo by být užitečné zkoumat možnost dosažení větší transparentnosti pro spotřebitele řepného cukru v EU.

4.2.

Na trhu cukru v EU působí i rafinerie třtinového cukru. Rafinerie třtinového cukru nezpracovávají cukrovou řepu, ale jsou závislé na dovozu surového třtinového cukru určeného k rafinaci. EU povoluje neomezený bezcelní dovoz cukru z nejméně rozvinutých zemí v rámci režimu „Vše kromě zbraní“, jakož i z afrických, karibských a tichomořských zemí, které s EU uzavřely dohodu o hospodářském partnerství. Rafinerie surového třtinového cukru v EU využívají koncesí k bezcelnímu přístupu na trh v rámci dvoustranných dohod se Střední Amerikou, Kolumbií, Peru, Ekvádorem a Jihoafrickou republikou, které aktuálně činí celkem 420 000 tun ročně. Roční množství surového cukru k rafinaci, které je k dispozici v rámci kvóty CXL pro snížené clo, jež se dělí mezi Brazílii, Austrálii, Kubu a všechny třetí země („Erga Omnes“), činí více než 700 000 tun a předpokládá se, že v hospodářském roce 2017/18 vzroste na téměř 800 000 tun. Jak v nedávno dokončených, tak v probíhajících jednáních o volném obchodu nabízí EU dodatečný přístup třetích zemí na trh EU s cukrem.

5.1.

Od roku 1968 je produkce cukru a isoglukózy pro potravinářské použití v EU omezena produkčními kvótami. Produkční kvóty přestanou existovat dne 1. října 2017, tj. od začátku hospodářského roku 2017/18 pro cukr v EU. Od tohoto okamžiku budou moci výrobci cukru a isoglukózy v EU vyrábět cukr a isoglukózu pro potravinářské použití bez omezení. Přestane existovat i současná horní hranice pro vývoz (6). V důsledku toho budou moci hospodářské subjekty v odvětví cukru v EU vyvážet od 1. října 2017 cukr bez omezení.

5.2.

Předpokládá se, že produkce cukru v hospodářském roce 2017/18 vzroste. Očekává se, že tento nárůst bude mít strukturální povahu. Kromě toho pravděpodobně získá větší podíl na trhu se sladidly v EU isoglukóza, jejíž výrobci plánují vyrábět časem 2–3 miliony tun, z čehož bude převážnou většinu možné využít k výrobě nealkoholických nápojů (7). Ve srovnání s ní se spotřeba cukru v EU mírně snižuje.

5.3.

Zvýšená domácí produkce cukru a větší podíl isoglukózy na trhu by v období po skončení kvót mohly mít dopad na ceny bílého cukru v EU. Střednědobý výhled Evropské komise pro zemědělské trhy na období 2016–2026 naznačuje, že ceny bílého cukru budou v EU po většinu období po skončení kvót nižší než referenční prahová hodnota 404 EUR/t, tedy nižší než průměrné náklady na výrobu cukru a pěstování cukrové řepy.

5.3.1.

V roce 2015 klesly ceny bílého cukru v EU na svou nejnižší úroveň od spuštění systému oznamování cen v roce 2006 (8). Tento stav měl závažný dopad na vykázané finanční výsledky výrobců cukru v EU, z nichž mnozí nebyli schopni v hospodářském roce 2015/16 dosáhnout zisku. Do zvláště tíživé situace se dostali výrobci cukru v Itálii, kde se jeden výrobce rozhodl v hospodářském roce 2015/16 nevyrábět. Závažné problémy má i jediný řecký výrobce cukru.

5.4.

Od 1. října 2017 budou moci výrobci cukru z EU vyvážet bez omezení. To může být příležitost zvýšit příjmy a kompenzovat tak nižší ceny cukru v rámci EU. Předpokládá se, že světová spotřeba cukru poroste tempem 1,5–2 % ročně (přibližně 2–3 miliony tun ročně), a pro zvýšení vývozu cukru z EU by tedy měla existovat dostatečná poptávka.

5.4.1.

Větší vývoz cukru z EU však závisí na dostatečném přístupu na trhy třetích zemí. Evropská komise by při svých jednáních o volném obchodu měla usilovat o otevření trhů s cukrem v zemích, které jsou čistými dovozci cukru, a to prostřednictvím snížení nebo odstranění cel a otevření celních kvót. Měla by pokračovat v odstraňování cel na vývoz produktů obsahujících vysoké množství cukru z EU a podpořit přísná pravidla ohledně původu těchto produktů, aby mohli výrobci cukru v EU těžit ze zvýšení vývozu.

5.4.2.

Vývoz cukru z EU se někdy potýká s tím, že třetí země uplatňují nástroje na ochranu obchodu. Evropská komise by měla učinit vše, co je v jejích silách, aby proti takovým opatřením bojovala, jakmile od 1. října 2017 dojde k deregulaci odvětví, a odvětví musí nabídnout potřebnou podporu v jakýchkoli dohodnutých řízeních.

5.5.

Jak v nedávno dokončených, tak v probíhajících jednáních o volném obchodu nabízí EU třetím zemím přístup na trh EU s cukrem. Otevření trhu vystavuje ceny bílého cukru v EU tlaku na pokles a narůstající nestabilitě. Současný světový trh je trh zatížený zbytkovým dumpingem a vysokou nestabilitou, na němž se často obchoduje za ceny pod průměrnými výrobními náklady i těch nejefektivnějších světových průmyslových odvětví. Důvodem jsou z velké části obchod narušující opatření některých velkých výrobců a vývozců cukru, jako jsou Brazílie a Thajsko. Výsledkem je to, že odvětví řepného cukru v EU nesoutěží s výrobci cukru ve třetích zemích za rovných podmínek. Komise musí v rámci svých jednání o volném obchodu k cukru přistupovat jako k citlivé položce, a to tak, že zachová cla EU na cukr. Probíhající jednání se Společným jihoamerickým trhem (Mercosur) představují pro toto odvětví závažné riziko, neboť Brazílie je dominantní světový výrobce a vývozce. Komise musí být připravena napadnout vysoké dotace na cukr u orgánu Světové obchodní organizace pro řešení sporů a během obchodních jednání.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/37

Zpravodajka:

Sofia BJÖRNSSON

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá deklaraci Cork 2.0 a konferenci, která k ní v září 2016 vedla. V deklaraci se neustále důrazně podporuje politika venkova na úrovni EU.

1.2.

Je zřejmé, že venkovské oblasti nejsou v EU homogenní a že podmínky se liší jak mezi jednotlivými členskými státy, tak v jejich rámci. EHSV se domnívá, že v důsledku těchto odlišností je potřeba se zaměřit na využívání dostupných fondů EU a zaujmout k němu strategický přístup. Ten se musí zakládat jak na prioritách stanovených členskými státy a jejich regiony, tak – a to je nejdůležitější – na iniciativách venkovského obyvatelstva. Povinná ochrana venkova v politických rozhodnutích a strategiích může být navíc způsobem, jak brát ohled na specifické podmínky venkova a vzít je v úvahu.

1.3.

Rozvoj venkova je horizontální otázka, která má v podstatě vliv na všechny oblasti politiky. Je potřebná soudržnější politika rozvoje venkova a regionální rozvoj a také vysoký rozpočet pro ESI fondy (evropské strukturální a investiční fondy). EHSV konstatuje, že ESI fondem, jenž se nejvíce zaměřuje na rozvoj venkova, je Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), a zdůrazňuje, že ostatní ESI fondy, jako je Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropský sociální fond (ESF) by měly zvýšit svůj podíl.

1.4.

Prostor pro zjednodušení politiky je veliký. EHSV zdůrazňuje, že zjednodušení právního rámce ESI fondů je nezbytné, a to jak na úrovni EU, tak při provádění politiky na vnitrostátní a regionální úrovni. Současný systém je tak složitý, že určité potenciální žadatele od žádosti o podporu odrazuje.

1.5.

Na mnoha místech v EU, zejména ve venkovských oblastech, stále ještě chybějí udržitelná řešení v oblasti internetové komunikace. EHSV to hodnotí velmi kriticky. Venkovské oblasti potřebují širokopásmové připojení z bezpečnostních důvodů (např. pro dobře fungující telefonické spojení) a také kvůli životní úrovni. Širokopásmové připojení může být jedním z faktorů rozhodujících o tom, zda zejména mladí lidé budou chtít na venkově zůstat, nebo zda odejdou. Pro podniky a podnikatele je širokopásmové připojení nutností.

1.6.

Ve venkovských oblastech hraje velmi důležitou úlohu zemědělství, neboť je velmi úzce spjato s půdou. Zemědělská produkce je jak nedílnou součástí venkova, pokud jde o uspokojení poptávky společnosti po udržitelných potravinách, tak hnací silou rozvoje venkova. EHSV proto považuje za přirozené, že bude většina prostředků z EZFRV vyčleněna na zemědělskou činnost. Podmínkou pro dlouhodobě udržitelnou zemědělskou produkci jsou dobré podmínky pro mladé podnikatele v zemědělství.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že k dosažení udržitelného rozvoje je zapotřebí dobré inovační klima.

1.8.

EHSV konstatuje, že 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a jejich dílčí cíle, stejně jako Pařížská dohoda o změně klimatu (COP 21) představují všeobecné cíle, které se týkají všech oblastí politiky EU, mj. politiky rozvoje venkova. Do provádění zmíněných mezinárodních ujednání se musí aktivně zapojit místní a regionální orgány činné ve venkovských oblastech.

2.1.

V roce 1996 uspořádala Komise konferenci v irském Corku. Výsledkem této konference byla Corkská deklarace, která položila základ pro druhý pilíř společné zemědělské politiky (SZP) a pro programy rozvoje venkova. Na podzim roku 2016 zorganizovala Komise novou konferenci v Corku, na které byla přijata deklarace Cork 2.0.

2.2.

Deklarace byla vypracována na základě širokého konsenzu na konferenci uspořádané Generálním ředitelstvím pro zemědělství a rozvoj venkova s přibližně 340 účastníky z většiny členských států EU, kteří zastupovali občanskou společnost a orgány na vnitrostátní a regionální úrovni a na úrovni EU, včetně zástupců EHSV. Na závěr byla prezentována deklarace s názvem Za lepší život ve venkovských oblastech, kterou účastníci implicitně schválili.

2.3.

Výchozím bodem deklarace je politika rozvoje venkova a zemědělská politika v EU. Do určité míry byl však zaujat širší přístup prostřednictvím odkazu na cíle udržitelného rozvoje OSN (Agenda pro udržitelný rozvoj 2030) (1) a Pařížskou dohodu o změně klimatu (COP 21) (2).

2.4.

V úvodu jsou popsány důvody vzniku deklarace a pak se vymezuje deset politických směrů:

2.5.

V deklaraci je zaujat obecnější přístup k rozvoji venkova a její silná stránka spočívá v rozsahu a obsahu, jelikož byly zahrnuty všechny části aspektů, které jsou zapotřebí pro životaschopné udržitelné venkovské prostředí v EU. EHSV však konstatuje, že rozsah deklarace je i její slabou stránkou, protože ji činí velice komplexní, a nezbývá tak prostor pro zaměření na úroveň EU. EHSV by chtěl s ohledem na podstatné výzvy, jimž čelí venkovské oblasti, zdůraznit, že je důležité použít dostupné prostředky zacíleným způsobem, a tím dosáhnout konkrétních výsledků. Toto zacílení se musí zakládat jak na prioritách jednotlivých členských států nebo regionů, tak – a to je nejdůležitější – na iniciativách venkovského obyvatelstva.

2.6.

Obsah deklarace Cork 2.0 je ve značné míře podobný obsahu deklarace z roku 1996 s tím rozdílem, že byly přidány otázky týkající klimatu a digitalizace.

2.7.

EHSV se považuje za přirozenou součást provádění deklarace a žádá Komisi, aby v budoucnu předložila zprávy o pokroku hodnotící stav jejího provádění.

2.8.

Všechny země EU mají vnitrostátní nebo regionální programy rozvoje venkova, jež jsou zčásti financovány prostřednictvím EZFRV a zčásti z vnitrostátních (veřejných a soukromých) prostředků. Tyto programy obsahují opatření, jejichž cílem je přispět k udržitelnému rozvoji ve třech oblastech – environmentální, sociální a hospodářské. Vypracoval je příslušný členský stát nebo region a schválila Komise.

2.9.

EZFRV patří spolu s Fondem soudržnosti (SF), Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Evropským sociálním fondem (ESF) a Evropským námořním a rybářským fondem (ENRF) mezi takzvané ESI fondy (evropské strukturální a investiční fondy). Technické provádění ESI fondů se řídí společným regulačním rámcem (3). Každá země kromě toho vypracovala společné dohody o partnerství pro fondy, kde jsou definovány priority pro provádění politiky. Je to součástí procesu provádění cílů strategie Evropa 2020. Existuje proto úzký vztah mezi fondy a strategií pro jejich koordinaci.

2.10.

EZFRV zajišťuje síť pro venkov, a to zčásti na evropské úrovni prostřednictvím Evropské sítě pro rozvoj venkova a zčásti na vnitrostátní a regionální úrovni. Sítě vytvářejí platformy pro setkávání a výměnu zkušeností a prostřednictvím jejich činnosti dochází ke zlepšování podmínek pro účinné provádění programů rozvoje venkova a plnění jejich cílů.

2.11.

Výbor regionů dal vypracovat studii o tom, do jaké míry se prostředky ESI fondů využívají na rozvoj venkova (4). Není překvapivé, že fondem, který poskytl nejvíce prostředků a který se nejvíce využívá na tyto účely, je EZFRV. Podíl prostředků poskytnutých z ostatních fondů je relativně malý. Jelikož je rozvoj venkova horizontální otázkou a je důležitý pro soudržnou Unii, domnívá se EHSV, že je zapotřebí vyvinout úsilí na zvýšení tohoto podílu.

2.12.

ESI fondy doposud byly a budou nejdůležitějším prostředkem na úrovni EU na provádění záměrů corkských deklarací. Další finanční období začíná v EU v roce 2021 a zformování politik pro toto období bude rozhodující pro to, jak efektivně se budou záměry uvedené v deklaraci Cork 2.0 realizovat. EHSV mimoto konstatuje, že k realizaci deklarace a naplnění cílů politiky vyžadují ESI fondy vysoký rozpočet.

3.1.

V bodě 1 deklarace se uvádí, že by měl existovat mechanismus ochrany venkova, jenž by zajišťoval, aby se potenciál venkova odrážel v politikách a strategiích EU. Politika venkova a zemědělská politika by měly vycházet z identity a dynamiky venkovských oblastí prostřednictvím víceodvětvových přístupů a měly by zohledňovat hodnoty udržitelnosti, sociálního začleňování a místního rozvoje.

3.2.

Ochrana venkova by znamenala, že se objektivně a systematicky zohlední osobité podmínky venkovských oblastí. Může představovat nástroj, který ukazuje, jak politická rozhodnutí ovlivňují venkov, a tím zabránit tomu, aby jej ovlivňovala nepříznivě.

3.3.

Ochrana venkova se uplatňuje např. ve Finsku, Velké Británii a v Kanadě. Může být jak povinná, tak dobrovolná. V Severním Irsku je od roku 2016 zákonem stanovený požadavek provádět ochranu venkova. Systémy různých zemí jsou si podobné.

3.4.

Pokud má ochrana venkova přinést výsledky, musí být její provádění povinné. Musí subjektům, jež mají přijímat rozhodnutí, poskytnout dobré podklady. Ochrana venkova, která vede pouze k šetření a konstatování, ale ne k tomu, aby byla ovlivněna rozhodnutí, je bezvýznamná.

3.5.

Je rovněž zapotřebí si uvědomit, že v EU a v členských státech není pouze jedna venkovská oblast, ale několik různých venkovských oblastí s různými příležitosti a podmínkami. I to se musí odrážet v ochraně venkova a v politikách na úrovni EU a členských států, pokud má rozvoj venkovských oblastí přinést dobré výsledky. Obyvatelstvo venkova hraje rovněž úlohu v budování místní identity a ve snaze o její rozvoj a také v diskusi a rozhodování o tom, do jaké míry se zachová venkovský charakter.

3.6.

V bodě 8 deklarace se uvádí, že je zapotřebí vycházet z úspěchu iniciativy Společenství pro rozvoj venkova (LEADER) a z přístupu zdola nahoru, na němž je založena. EHSV uvedl v mnoha dokumentech své názory na politiku soudržnosti EU, partnerství uzavřená na jejím základě, metodu LEADER a na nový přístup – tzv. komunitně vedený místní rozvoj.

3.7.

EHSV vyjádřil souhlas s analýzou Komise uvedenou již v její třetí zprávě o soudržnosti z roku 2004, která si kladla za cíl dosáhnout vyváženějšího rozvoje tím, že se sníží existující rozdíly, předejde se územní nerovnováze a propojí se regionální a odvětvová politika (5).

3.8.

Výbor však může konstatovat, že tohoto cíle nebylo dosaženo a že je zapotřebí soudržnější politika rozvoje venkova a regionální rozvoj.

3.9.

EHSV rovněž uvítal zásadu partnerství jako účinnou metodu k podpoře programů pro ESI fondy. Zásada partnerství znamená, že kromě tradičních hospodářských a sociálních hráčů jsou zapojeny také organizace občanské společnosti, environmentální partneři, nevládní organizace a orgány, které podporují rovnost žen a mužů.

3.10.

Metoda LEADER představuje ověřený nástroj rozvoje, který umožňuje veřejnosti a občanské společnosti podílet se na místním partnerství. EHSV se již v roce 2011 vyjádřil, že by tato metoda měla mít přístup také k prostředkům ve všech ESI fondech. Je rovněž pozitivním faktorem přispívajícím k lepšímu propojování měst a venkova (6). Metodu lze používat rovněž v městských oblastech, EHSV však zdůrazňuje, že by to nemělo být na úkor rozvoje venkova.

3.11.

V programovém období 2014–2020 se komunitně vedený místní rozvoj stal v rámci metody LEADER novým nástrojem, který je financován ze čtyř ESI fondů společně. Nejefektivněji umějí místní rozvoj provádět ti, kteří na místě bydlí, pracují a znají danou oblast.

3.12.

Alespoň pět procent prostředků z EZFRV se musí využít prostřednictvím komunitně vedeného místního rozvoje. Vzhledem k jeho struktuře, kdy se pro každý jednotlivý fond musí dodržet čtyři různé regulační rámce, jsou možnosti omezené na racionální a jednoduché využití. S ohledem na nadcházející programové období by Komise měla předložit návrhy na výrazné zjednodušení, aby mohl komunitně vedený místní rozvoj plně dosáhnout svého potenciálu jako nástroj pro venkovské i městské oblasti, a vyčlenit na tuto metodu určitý minimální podíl prostředků fondů.

3.13.

Faktory, jako jsou služby a pracovní příležitosti, ovlivňují, do jaké míry obyvatelé chtějí nebo mohou zůstat žít ve venkovských oblastech nebo se do nich přestěhovat. V EU převládá obecný trend stěhování obyvatel z venkovských oblastí, což vytváří klesající spirálu a snižuje možnost dosáhnout cílů Unie a OSN týkajících se udržitelného rozvoje. Demografický vývoj může v budoucnu představovat výzvu a mladí i staří obyvatelé venkova musí mít podmínky pro dobrou kvalitu života.

3.14.

Přístup k základním veřejným a komerčním službám, jako jsou školy, zdravotní péče, pošta, obchody s potravinami, veřejná doprava a podobně, se může mezi městskými a venkovskými oblastmi lišit. To může představovat rozhodující faktor, na jehož základě si lidé vyberou, kde chtějí a mohou žít. Pro rodiny s dětmi může mít například přístup k fungující péči o děti dopad na to, v jaké míře jsou rodiče schopni pracovat. V některých částech EU je přístup ke službám obecně horší ve venkovských oblastech než v oblastech městských. Tento problém by se měl zohlednit v územním plánování, aby se zajistilo, že nedojde ke snížení kvality života obyvatel venkovských oblastí.

3.15.

V řadě zemí EU je nezaměstnanost vyšší na venkově než ve městech. Ze statistik sestavených Eurostatem (7) je však zřejmé, že tento trend značně kolísá. Zároveň některé podniky uvádějí, že je ve venkovských oblastech obtížné najít kvalifikovanou pracovní sílu. Určitou nesouměrnost tak lze pozorovat u nabídky a poptávky oběma směry. Trendem je to, že mladí lidé, kteří se chtějí vzdělávat, vyhledávají místa, kde jsou univerzity a vysoké školy, ale pak se už nevrátí zpátky.

3.16.

Pro obyvatele venkovských oblastí je a v nadcházejících letech i nadále bude představovat výzvu vytváření podmínek pro usazování přistěhovalců, zejména jejich rodin. Měla by se stimulovat snaha o vzájemnou úctu a respekt a jejich zachování. Venkovské oblasti mohou přistěhovalcům a jejich rodinám nabídnout dobré životní podmínky. Pro země s vysokým přistěhovalectvím (např. uprchlíků či migrantů) a přílivem pracovní síly může nalezení pracovních příležitostí představovat výzvu, na druhé straně tak ale vzniká příležitost k zaměstnání.

3.17.

V deklaraci se otázkami pracovních míst a vzdělávání zabývají zejména body 3 a 7. Otázka služeb se řeší spíše nepřímo. EHSV se domnívá, že je iniciativa Unie důležitá pro rozvoj přímo i nepřímo, zvláště pokud jde o otázku vytváření pracovních míst prostřednictvím opatření na podporu podniků. Za přístup k službám jsou z velké části zodpovědné jednotlivé členské státy, přestože například ESI fondy mohou představovat nástroj na urychlení jejich poskytování.

3.18.

Zemědělská plocha a lesy tvoří přibližně 85 % rozlohy EU, přičemž mezi jednotlivými zeměmi a regiony existují velké rozdíly. Obdělávaná krajina zajišťuje podmínky pro produkci potravin, krmiv, energie a vláken, je však také zdrojem z hlediska ochrany a produkce veřejných statků, například bohatství rostlinných a živočišných druhů. Krajina je faktorem, který odlišuje venkovské oblasti od oblastí městských a je jedinečným prvkem venkova v EU. Ve venkovských oblastech hraje velmi důležitou úlohu zemědělství, neboť je s půdou velmi úzce spjato. Problematika ochrany venkovského prostředí a řízení přírodních zdrojů je zdůrazněna v bodech 4 a 5 deklarace. Podmínky pro udržitelné řízení a využívání mají rozhodující význam pro skutečné hodnoty krajiny, kvalitu vody a biologickou rozmanitost.

3.19.

Deklarace se věnuje i zemědělské produkci, třebaže jen nepřímo, a její znění naznačuje, že zemědělská produkce (v podobě potravin) je do určité míry považována za samozřejmost. Jak již bylo uvedeno, deklarace se výslovněji zabývá problematikou ochrany životního prostředí a řízení přírodních zdrojů. EHSV poukazuje na to, že zemědělská produkce je jednak nedílnou součástí venkova, pokud jde o uspokojení poptávky společnosti po udržitelných potravinách, jednak hnací silou rozvoje venkova. Významný podíl venkovského obyvatelstva tvoří lidé pracující v zemědělství a lesnictví, kteří vytvářejí pracovní příležitosti a představují základ poptávky po službách. V této souvislosti je důležitým faktorem možnost nových zemědělců, především pak mladých zemědělců, převzít podniky a rozšířit jejich činnost. Mladí zemědělci tvoří jen malý podíl a je třeba vyvíjet úsilí o snadnější generační obměnu.

3.20.

Pro udržitelnou zemědělskou produkci je důležité spojení tří rozměrů udržitelného rozvoje: hospodářského, sociálního a environmentálního. Hospodářský rozměr může mít v některých případech rozhodující význam pro správu. Jako příklad lze uvést postupné snižování rozlohy druhově bohatých luk a pastvin v důsledku poklesu ziskovosti chovu pasoucích se hospodářských zvířat, což má zase negativní dopad na biologickou rozmanitost. Tento příklad ukazuje, že nejsou-li zemědělské podniky ekonomicky životaschopné, ovlivňuje tato skutečnost i okolní prostředí, a že je důležité, aby byla zemědělcům poskytována kompenzace za environmentální služby, které poskytují.

3.21.

EHSV se domnívá, že zemědělství je oblastí rozvoje venkova, v níž primární odpovědnost nese a nadále by nést měl EZFRV. Většina prostředků tohoto fondu je a měla by zůstat vyčleněna na zemědělské činnosti, například v podobě environmentálních plateb, rozvoje dovedností, podpory oblastí s přírodními omezeními a investiční podpory. Jiné oblasti EZFRV, například energetika, širokopásmové připojení a podpora inovací, v širším měřítku pozitivně ovlivňují venkovské oblasti. Zemědělství je jako kterýkoliv jiné odvětví současně i podnikatelskou činností a tato cílová skupina by neměla být vyloučena z opatření jiných ESI fondů.

3.22.

Dnešní zemědělce a lesníky lze považovat jak za tvůrce krajiny, tak za správce krajiny, kterou obdělávaly minulé generace. Pro mnoho lidí je obdělávaná kulturní krajina důležitým faktorem kvalitnějšího života a její význam pro volný čas, aktivity provozované v přírodě a cestovní ruch by neměl být podceňován. Skutečná hodnota krajiny a půdních zdrojů může nejrůznějšími způsoby vytvářet podnikatelské příležitosti a zajišťovat živobytí.

3.23.

Vyváženější územní rozvoj by měl rovněž zahrnovat přechod k udržitelným potravinovým systémům (8). Vytvoření holistického přístupu k potravinovým systémům je zásadní pro řešení ekonomických, environmentálních a sociálních problémů spojených s produkcí a spotřebou potravin a pro zajištění řádného řízení iniciativ na více úrovních a ve více odvětvích. Mezi tyto iniciativy patří například podpora krátkých dodavatelských řetězců, zaměřených na zlepšení rozvoje venkova podporou přístupu spotřebitelů k čerstvým zdravým potravinám (9). Přínosné jsou i pro místní ekonomiku a zemědělskou produkci.

3.24.

Inovace, jejichž účelem je vyvíjet a zavádět nové myšlenky, mají pro rozvoj venkova neocenitelný význam. Inovativní řešení vytvářejí podmínky pro udržitelnou společnost, například pro to, aby venkov přispíval k intenzivnějšímu oběhovému hospodářství založenému na biotechnologiích a k inteligentním řešením v oblasti klimatu, a rozšiřují možnosti vyrábět více s méně vstupy. Předávání poznatků a přístup k nim je klíčovým faktorem realizace inovativních myšlenek.

3.25.

Nové technologie a nové, inovativní způsoby produkce představují vhodný základ pro udržitelnější zemědělskou výrobu, jež vede k lepším životním podmínkám zvířat a možnosti vyrábět více s méně vstupy např. v podobě výživy rostlin nebo přípravků na jejich ochranu. Využívání nových technologií a zavádění inovací však často vyžaduje rozsáhlé investice, které pro jednotlivé majitele zemědělských podniků mohou představovat riziko. Často není možné, aby jeden podnikatel nesl riziko sám. Jednou z možností, jak stimulovat technologie a metody, které společnost požaduje, by měla být investiční podpora poskytovaná například z programu rozvoje venkova. Mezi rozvojem zemědělských technologií a počtem volných pracovních míst může dojít k nevyhnutelnému střetu, neboť intenzivnější mechanizace a strukturální rozvoj vedou v mnoha případech ke snížení počtu pracovních míst. Tento rozvoj však může vyústit i ve více ekonomicky stabilní pracovní místa.

3.26.

Strategie pro inovace a zavádění inovací musí vycházet spíše ze zjištěných potřeb než z množství dostupných finančních prostředků. V bodě 7 deklarace se vyzdvihuje potřeba rozšiřovat znalosti a stimulovat technické i sociální inovace, přičemž je zapotřebí, aby zainteresované strany spolupracovaly při využívání a sdílení informací. V tomto případě mohou být přínosné iniciativy Unie, jako jsou evropská inovační partnerství, např. EIP-AGRI, neboť uplatňují přístup zdola nahoru, který zajišťuje vytváření sítí, komunikaci a výměny mezi subjekty na různých úrovních, především pak pokud jde o obchodní praxi. K další stimulaci inovací na venkově by mohlo být vhodné podpořit zprostředkovatele v oblasti inovací.

3.27.

V současném světě je přístup k vysokorychlostnímu širokopásmovému připojení nepostradatelným aspektem infrastruktury a nutností pro řádné fungování společnosti v městských i venkovských oblastech. Ovlivňuje jak přístup k pracovní síle, tak přístup k pracovním příležitostem. Čím dál tím více činností se provádí on-line. Řada evropských oblastí, především pak venkovských, však stále postrádá spolehlivá řešení pro širokopásmové připojení. EHSV zdůrazňuje, že tento stav je nepřijatelný. Lidé, kteří žijí ve venkovských oblastech, potřebují širokopásmové připojení kvůli vlastní bezpečnosti (např. plně funkční telefonní linky) a pro kvalitní život (např. plně funkční televizi). Přístup k širokopásmovému připojení může být faktorem, jenž ovlivní, do jaké míry se především mladí lidé rozhodnou v určité oblasti zůstat, nebo z ní odejít. Pro podniky je širokopásmové připojení nezbytné, neboť ve většině případů nemohou bez fungujícího širokopásmového připojení provádět svoji činnost. Příkladem mohou být platební řešení ve společnosti, jež v rostoucí míře využívá bezhotovostní styk, účetnictví, elektronický obchod nebo komunikace se zákazníky. Podnikání v zemědělství je příkladem oblasti, kde IKT hrají stále významnější úlohu v nových technických řešeních.

3.28.

Na potřebu digitalizace a příležitosti, které skýtá, upozorňuje i deklarace. EHSV se domnívá, že pokud tržní síly nestačí k tomu, aby podněcovaly rozšiřování širokopásmového připojení, což je časté právě ve venkovských oblastech, měly by se zjistit možnosti podpory. EHSV se domnívá, že EFRR by měl být prvořadým zdrojem podpory infrastruktury, zatímco u podrobnějších a cílenějších opatření by mělo být možné využívat EZFRV. Přispět by zde mohly Evropská investiční banka a Evropský fond pro strategické investice, a sice např. prostřednictvím inovativních finančních nástrojů.

3.29.

Venkovské oblasti hrají v oběhovém hospodářství důležitou úlohu. Oběhové hospodářství zmiňuje i bod 6 deklarace – Podpora opatření v oblasti změny klimatu –, oběhové hospodářství má však i další kladné aspekty, na něž EHSV upozornil ve svém stanovisku Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (10). Mezi městy a venkovem musí být vytvořen udržitelný cyklus, nejen pokud jde o zdroje, ale také v zájmu posílení zemědělství a snížení dovozu vstupů. Venkovské oblasti tak mají velký potenciál přispívat ke společnosti více využívající oběhové hospodářství, zčásti z toho důvodu, že jsou schopny používat odpadní produkty jako zdroje, např. jako hnojiva nebo pomocné půdní látky, a zčásti proto, že produkují obnovitelnou energii a biomateriály.

3.30.

Jednou ze součástí snižování emisí přispívajících ke změně klimatu je omezení používání fosilních paliv a využívání obnovitelné energie. I v této sféře mohou venkovské oblasti značně přispívat, v neposlední řadě výrobou solární, větrné a vodní energie a bioenergie. Výroba obnovitelné energie však může mít zásadní dopad na místní obyvatelstvo a životní prostředí, a proto je důležité zohledňovat všechny aspekty udržitelného rozvoje.

3.31.

Pokud jde o změnu klimatu, musíme omezovat její dopady a současně se jim přizpůsobovat. Vzhledem k rozsáhlým plochám zemědělské půdy a lesů mají venkovské oblasti značný potenciál fungovat jako úložiště uhlíku, a přispívat tak ke snižování emisí přispívajících ke změně klimatu, které jsou při výrobě současně uvolňovány. Za účelem minimalizace těchto emisí je třeba ve výrobě využívat nejlepší dostupné technologie. Je zapotřebí rozvíjet dovednosti na všech úrovních, od výrobců po činitele přijímající rozhodnutí, v kombinaci s investičními příležitostmi.

3.32.

Venkovské oblasti mají tedy značný potenciál přispívat k udržitelné společnosti, a tím i k naplňování cílů udržitelného rozvoje OSN (Agenda pro udržitelný rozvoj 2030) a k Pařížské dohodě o změně klimatu (COP 21), jak je jasně uvedeno v deklaraci Cork 2.0. Výzvy jsou však značné a k jejich řešení jsou zapotřebí hmotné i nehmotné investice.

3.33.

V diskusích o podpoře z fondů EU je často zdůrazňována složitost s ní spojená, a to jak pro příjemce, tak pro orgány. Složitostí této otázky se deklarace zabývá v bodě 9. EHSV zdůrazňuje, že zjednodušení je nezbytné, a to jak na úrovni EU, tak při provádění politiky na vnitrostátní a regionální úrovni. Současný systém je tak složitý, že mnohé odrazuje od žádosti o podporu, a tato složitost tudíž ohrožuje provádění politiky a plnění jejích cílů. Některé typy žádostí nelze v zásadě správně vyplnit bez spolupráce s poradcem. Středem pozornosti musí být právní jistota pro jednotlivce.

3.34.

Pro současné období 2014–2020 byla administrativní pravidla pro využívání evropských strukturálních a investičních fondů sloučena do jednoho nařízení (11). To je v zásadě pozitivní, neboť širší koordinace zajistí větší efektivitu zejména ve výkonu veřejné moci, zatímco přínosy pro jednotlivé příjemce budou pravděpodobně menší, v neposlední řadě z toho důvodu, že ti samí příjemci zpravidla nežádají o podporu z několika různých fondů. Přínosy by mohly být eventuálně výraznější pro komunitně vedený místní rozvoj v zemích, v nichž je místní rozvoj podporován z několika fondů. Dopad nařízení o společných ustanoveních si zasluhuje hlubší prozkoumání.

3.35.

Současná politika rozvoje venkova v rámci EZFRV je prováděna prostřednictvím programů rozvoje venkova, přičemž jsou stanoveny priority a oblasti zájmu. Vznikl tak systém, v němž jsou rozpočty programů značně nejednotné, neboť pro jednotlivá opatření, oblasti zájmu a priority byly stanoveny samostatné okruhy. Přehled nad programy je špatný a struktura přinesla orgánům další administrativní zátěž, což zase odklání prostředky na provádění programů, v důsledku čehož se snižuje pravděpodobnost dosažení jejich cílů.

3.36.

V bodě 10 deklarace je zmíněna nutnost zlepšit výkonnost a odpovědnost. Je to rovněž hlavní zásada rozpočtového procesu Komise, která v roce 2015 zahájila svou iniciativu Rozpočet EU zaměřený na výsledky. Občané a daňoví poplatníci musí mít možnost získat informace o výsledcích politiky a o tom, v jaké míře jsou cíle politiky naplňovány.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/45

Zpravodajka:

Milena ANGELOVA

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) oceňuje provádění balíčku týkajícího se služeb obecného hospodářského zájmu, který přináší právní jistotu poskytovatelům veřejných služeb. Balíček dosahuje správné rovnováhy mezi nutností povzbuzovat a podporovat službu obecného hospodářského zájmu a cílem, kterým je předcházet případným narušením hospodářské soutěže. Zúčastněné subjekty na regionální a místní úrovni, zejména poskytovatelé služeb obecného hospodářského zájmu ve veřejném vlastnictví (jak bylo zjištěno ve studii EHSV „Přezkum zpráv členských států o provádění rozhodnutí Evropské komise o udělování státní podpory pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu“), však vyjadřují obavy týkající se klíčových otázek u stávajících pravidel, která vytvářejí zbytečné překážky nebo nedostatečnou právní jistotu, a proto EHSV vyzývá Komisi, aby přijala opatření nutná ke zlepšení stávajících pravidel a jejich praktického provádění, poskytla pokyny, vytvořila souhrn osvědčených postupů a případně prozkoumala potřebu aktualizace a změn balíčku.

1.2.

EHSV provedl přezkum prvních dvou vln zpráv členských států o provádění balíčku týkajícího se služeb obecného hospodářského zájmu a se znepokojením konstatuje, že tyto zprávy se nezabývají zásadní otázkou požadavků na slučitelnost, což je téma, kterému se rámec důkladně věnuje.

1.3.

EHSV upozorňuje, že ve většině případů nedostatek jistoty nebo značné náklady spojené s plněním požadavků vytvářejí přílišné překážky, které orgánům brání plně provádět politiku v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu. Tyto překážky mají silný dopad na regionální a místní orgány, neboť dialog mezi členskými státy a Komisí týkající se případů státní podpory vede centrální vláda a ostatní úrovně správy nemají k tomuto procesu přímý přístup.

1.4.

Fakt, že na regionální nebo místní úrovni je (podle výše uvedené studie) oznamován jen velmi malý počet služeb obecného hospodářského zájmu, ukazuje, že nedostatek přímého kontaktu s Komisí brání řádnému financování veřejných služeb, a v důsledku toho jsou příslušné orgány méně ochotné plně využívat rozhodnutí a vyjasnit pochybnosti týkající se jeho provádění.

1.5.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zkoumala možnosti, jak rozhodnutí zdokonalit a rozšířit jeho oblast působnosti s cílem řešit následující prvky:

1.5.1.

EHSV navrhuje, aby Komise odstranila prahovou hodnotu pro vynětí služeb a zařadila do rozhodnutí všechny služby obecného hospodářského zájmu, bez ohledu na roční vyrovnávací částku. Pečlivé studium aktuálního provádění rozhodnutí prokazuje, že se tím sníží správní náklady a složité situace, kterým by jinak orgány čelily, a to zvláště na místní úrovni, aniž by byla jakkoli narušena hospodářská soutěž.

1.5.2.

S ohledem na trh práce a přetrvávající problémy plynoucí z nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi EHSV vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost rozšíření oblasti působnosti rozhodnutí a považovala za způsobilé služby, jež jsou poskytované pro zlepšení znalostí a kvalifikací osob, a tak jim pomohla zlepšit jejich pracovní vyhlídky.

1.5.3.

EHSV žádá Komisi, aby pečlivě přezkoumala a případně pozměnila konkrétní části rozhodnutí týkající se zejména: lhůty pro uchovávání záznamů všech informací nutných pro určení slučitelnosti poskytnuté vyrovnávací platby; vyjasnění toho, že doba trvání pověření by neměla mít žádný podstatný dopad na jejich obnovení nebo prodloužení nebo na způsobilost poskytovatelů služeb k výkonu jejich pověření; stanovení okamžitě použitelné metody výpočtu přiměřeného zisku; poskytnutí dalšího vyjasnění při řešení požadavku na sdílení nárůstu produktivity v rámci podniku; zajištění pružnějšího přístupu k drobným překročením částek, která nepřesáhnou 10 % roční průměrné vyrovnávací platby, a vynětí těchto částek z povinnosti aktualizace parametrů.

1.6.

EHSV konstatuje, že je zapotřebí další vyjasnění podmínek slučitelnosti podle rámce, a to pokud jde o:

1.7.

EHSV poznamenává, že Evropský parlament a Rada nepřijaly nařízení, kterými se stanoví zásady a podmínky pro fungování služeb obecného hospodářského zájmu, zejména v hospodářské a finanční oblasti. Vyzývá proto Komisi, Parlament a Radu, aby prozkoumaly možnosti, jak naplnit mandát stanovený v článku 14 Smlouvy o fungování Evropské unie, aniž by tím byly dotčeny pravomoci členských států a ustanovení Smlouvy uvedená v tomto článku.

2.1.

Ve svém akčním plánu na rok 2017 EHSV zdůraznil důležitost služeb obecného hospodářského zájmu jako nepostradatelného prvku našeho evropského hospodářského a sociálního modelu, který je jako takový zakotven v článku 14 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2.2.

Článek 14 stanoví, že Unie a členské státy v rámci svých příslušných pravomocí „pečují […] o to, aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů“. Dále uvádí, že „[t]yto zásady a podmínky stanoví řádným legislativním postupem formou nařízení Evropský parlament a Rada, aniž je dotčena pravomoc členských států poskytovat, zadávat či financovat tyto služby v souladu se Smlouvami“. Tento mandát dosud nebyl naplněn formou konkrétních legislativních iniciativ. Evropská komise naopak v návaznosti na judikaturu Soudního dvora Evropské unie vypracovala rozsáhlý soubor pravidel pro státní podporu týkající se služeb obecného hospodářského zájmu.

2.3.

Podmínky slučitelnosti s pravidly pro státní podporu stanovenými ve Smlouvě a s čl. 106 odst. 2 SFEU jsou sporné od té doby, co v roce 1997 Soud prvního stupně rozhodl (1), že vyrovnávací platba vyplácená firmám, které jsou pověřeny výkonem veřejné služby, by měla být považována za státní podporu. Do té doby panovala obecná shoda na tom, že vyrovnání nadměrných nákladů vyplývajících z náročnějších povinností spojených se službami obecného hospodářského zájmu nezakládá žádnou výhodu. Soudní dvůr tento postoj změnil v roce 2001 (2), kdy došel k názoru, že vyrovnání může být považováno za státní podporu jen tehdy, pokud překročí částku dodatečných nákladů, které nese pověřený poskytovatel. A konečně v rozsudku ve věci Altmark v roce 2003 (3) byla stanovena kritéria, která by měl splňovat každý systém vyrovnávacích plateb, aby nespadal do oblasti působnosti pravidel pro státní podporu.

2.4.

Evropská komise určuje slučitelnost služeb obecného hospodářského zájmu s pravidly pro státní podporu a pečlivě při tom dodržuje tři úvodní kritéria podle věci Altmark. To vyžaduje:

2.5.

V roce 2005 Komise přijala tzv. „balíček Montiho a Kroesové“, který byl v roce 2011 aktualizován („Almuniův balíček“) a obsahuje klíčová pravidla pro financování služeb obecného hospodářského zájmu: balíček obsahuje sdělení Komise (4) (dále jen „rámec“), které pro služby obecného hospodářského zájmu vymezuje podmínky slučitelnosti, a rozhodnutí Komise (5), které vyjímá z oznamovací povinnosti režimy podpory, u nichž díky omezenému financování existuje menší pravděpodobnost narušení hospodářské soutěže (čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí stanoví roční prahovou hodnotu na 15 milionů EUR), nebo které jsou zaměřeny na činnosti uspokojující sociální potřeby (tj. nemocnice, zdravotní a dlouhodobá péče, péče o děti, přístup na trh práce a opětovné začlenění do trhu práce, sociální bydlení, péče o zranitelné skupiny a jejich sociální začleňování a námořní spoje na ostrovy, letiště a přístavy, které využívá nízký počet cestujících). Komise deklarovala svůj záměr provést přezkum tohoto souboru pravidel pět let po jejich vstupu v platnost.

2.6.

V rámci svého programu pro Evropu usiluje EHSV o to, přispět tímto stanoviskem z vlastní iniciativy k nadcházejícímu přezkumu, který bude provádět Komise, a to pomocí podrobného posouzení zkušeností s prováděním balíčku týkajícího se služeb obecného hospodářského zájmu. Za tímto účelem EHSV zadal studii o uplatňování pravidel o vyrovnávacích platbách z veřejných prostředků za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu („Přezkum zpráv členských států o provádění rozhodnutí Evropské komise o udělování státní podpory pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu“).

2.7.

Vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu, pokud kryjí nadměrné náklady vynaložené pověřenými provozovateli při plnění závazků veřejné služby, mají na hospodářskou soutěž vliv jen zřídka. Zatížit provozovatele povinností oznamování státní podpory se tudíž jeví jako přehnané opatření, které je odůvodněné jen v případech, kdy by mohla ostatním účastníkům vzniknout nesporná škoda. Opatření Společenství naopak nerovnoměrně reagují na jednání, které závažně narušuje tržní podmínky, například dumpingový prodej ze strany třetích zemí nebo ceny stanovené na nižší než zaručené úrovni. Zdá se tudíž nezbytné rozšířit oblast působnosti rozhodnutí, které vyjímá služby obecného hospodářského zájmu z oznamovací povinnosti, a zároveň posílit právní jistotu a další pružnost při provádění pravidel, aby bylo zajištěno, že budou řádně naplněna ustanovení Smlouvy o podpoře těchto základních služeb.

3.1.

EHSV je přesvědčen, že rozhodnutí dosahuje řádné rovnováhy mezi nutností povzbuzovat a podporovat služby obecného hospodářského zájmu a cílem, který spočívá v předcházení případným narušením hospodářské soutěže. Vynětí z oznamovací povinnosti snižuje administrativní náklady a omezuje problémy, kterým by jinak orgány čelily, zejména pak na místní úrovni. Vzhledem k tomu, že služby obecného hospodářského zájmu, které podle rozhodnutí nejsou způsobilé, podléhají přísnějším pravidlům, měly by mimo oblast působnosti rozhodnutí spadat jen případy, které vyvolávají zvláštní obavy z hlediska hospodářské soutěže, a to v souladu s cílem, kterým je soustředit zdroje ke kontrole státní podpory na úrovni EU. Ze zkušeností vyplývá, že Komise schválí naprostou většinu režimů služeb obecného hospodářského zájmu, které prošetřuje. Od roku 2012, kdy byly rozhodnutí a rámec přijaty, vedly pouze tři případy služeb obecného hospodářského zájmu k hloubkovému šetření podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Dva případy se týkaly poštovních služeb (státní podpora SA.35608 pro Hellenic Post (ELTA) a státní podpora SA.37977 pro Španělskou poštu) a další režimu pro nemocnice (státní podpora SA.19864 ve věci financování nemocnic IRIS v regionu Brusel) na základě rozhodnutí Soudního dvora, kterým bylo zrušeno schvalující rozhodnutí Komise, neboť složitost věci vyžadovala formální vyšetřování. Ve všech případech, které Komise šetřila, hrají klíčovou úlohu nároky ze strany konkurenčních subjektů, a tím je zajištěna plná kázeň, aniž by bylo vyžadováno systematické oznamování režimů služeb obecného hospodářského zájmu. Kromě toho judikatura a praxe Komise poskytují zúčastněným stranám dostatečné pokyny ke zhodnocení toho, zda mohou bezpečně uplatňovat rozhodnutí, aniž by pro zajištění naprosté jistoty musely režimy služeb obecného hospodářského zájmu oznamovat. EHSV proto navrhuje, aby Komise odstranila prahovou hodnotu pro vynětí služeb a zařadila do oblasti působnosti všechny služby obecného hospodářského zájmu, bez ohledu na roční vyrovnávací částku podle příkladu vyrovnávacích režimů v přepravě cestujících (6).

3.2.

Stanovení prahové hodnoty podle objemu související podpory, která by pak aktivovala oznamovací povinnost, může mít význam pro kontrolu na úrovni EU, zvláště v případech, kdy poskytnutí podpory zahrnuje netransparentní metody, jako jsou daňové slevy nebo zproštění daně, úvěry za zvýhodněných podmínek nebo veřejné záruky. Kromě toho rozhodnutí stanoví, že konkrétní činnosti mohou vyžadovat kontrolu z důvodu obav ohledně hospodářské soutěže, což potom umožňuje uložit povinné oznamování k řešení takových případů. V každém případě zachování stávající prahové hodnoty podle čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí na takto nízké úrovni klade na orgány zbytečnou zátěž, aniž by byla patrná jakákoli výhoda z hlediska prosazování hospodářské soutěže. EHSV by tudíž chtěl Komisi požádat, aby omezila požadavek na oznamování na ty formy podpory nebo konkrétní činnosti, u nichž by případná narušení hospodářské soutěže mohla vyžadovat bližší zkoumání s cílem zajistit rovné podmínky.

3.3.

EHSV vyzývá EK, aby přezkoumala možnost rozšíření oblasti působnosti rozhodnutí, a zajistila tak způsobilost služeb, jejichž cílem je posílit znalosti a kvalifikace lidí za účelem zlepšení jejich pracovních vyhlídek. Kromě toho je nutné poskytnout vysvětlení v dosud nejasných oblastech spojených se zapojením soukromých subjektů, kde by byly vítány další pokyny.

3.4.

Rozhodnutí by mělo zajistit plnou slučitelnost s vyšší úrovní právních předpisů Společenství a mělo by předcházet zbytečné zátěži pro regionální a místní orgány. Konkrétně článek 8 vyžaduje, aby členské státy měly po dobu trvání pověření a alespoň deseti let od konce doby pověření k dispozici veškeré údaje nezbytné k určení toho, zda je poskytnutá vyrovnávací platba slučitelná s rozhodnutím. Toto pravidlo je v rozporu s článkem 17 nařízení Rady (EU) 2015/1589, který stanoví, že po uplynutí lhůty deseti let nemůže být žádná udělená podpora získána zpět, a Komise proto neposuzuje její slučitelnost, jak jinak obvykle činí. Uchovávání údajů po dobu delší deseti let, což z hlediska kontroly státní podpory neslouží žádnému účelu, představuje zbytečnou zátěž pro orgány a porušuje zásady proporcionality a řádné správy zakotvené ve Smlouvě.

3.5.

Ustanovení čl. 2 odst. 2 rozhodnutí se týká pověření udělených na dobu nejvýše deseti let, vyjma těch služeb obecného hospodářského zájmu, které vyžadují velkou investici, jež odůvodňuje delší období. Zatímco praxe Komise v oblasti rámce toto pravidlo vykládá obecně tak, že brání pověřením přesahujícím uvedenou časovou mez, z formulace rozhodnutí by mohlo vyplývat, že podniky provozující veřejnou službu po delší období by mohly být mimo oblast působnosti rozhodnutí. EHSV tudíž žádá, aby Komise vyjasnila, že časové omezení pověření by nemělo mít žádný podstatný vliv na jejich obnovení nebo prodloužení nebo na způsobilost poskytovatelů služeb k výkonu jejich pověření. Tato otázka je zvláště citlivá v případě poskytovatelů ve veřejném vlastnictví pověřených jejich příslušnými orgány, neboť jejich jediným účelem je poskytovat dotčenou veřejnou službu.

3.6.

Ustanovení čl. 5 odst. 5, 7 a 8 týkající se přiměřeného zisku by měla uvádět snadno použitelnou metodu jeho výpočtu. Stávající přístup podobně jako přístup uvedený v rámci obsahuje metody, jako je interní míra návratnosti, které se pro místní služby obecného hospodářského zájmu ukazují jako příliš složité, a tudíž je odrazují od použití těchto metod pro výpočet vyrovnávací platby. Stanovení referenčních hodnot rentability je spojeno s nákladnými poradenskými službami, které jsou pro většinu poskytovatelů služeb obecného hospodářského zájmu nedosažitelné. EHSV žádá Komisi, aby tuto otázku vyjasnila, neboť praxe Komise potvrzuje přímé srovnání s rentabilitou souvisejících odvětví na základě dostupných oficiálních nebo soukromých zdrojů údajů obecně uznávaných jako plně reprezentativní.

3.7.

Pobídky ke zvyšování efektivity jsou zohledňovány v čl. 5 odst. 6, ačkoli nejsou nijak definovány, což vyžaduje další vyjasnění, zejména pokud jde o řešení požadavku na sdílení nárůstu produktivity mezi podnikem, členským státem a/nebo uživateli. EHSV žádá Komisi, aby vyvrátila veškeré pochybnosti týkající se výkladu tohoto požadavku.

3.8.

Podle ustanovení čl. 6 odst. 2 rozhodnutí by jakékoli nadměrné vyrovnání mělo aktivovat úpravu parametrů v budoucnu. Vyrovnávací platbu, která nepřesahuje 10 % průměrné roční částky, však lze převést do dalšího období. V zájmu plné jednotnosti by bylo vhodné v takovém případě parametry neaktualizovat, aby se předešlo opakovanému ocenění, které by pro pověřené poskytovatele znamenalo právní nejistotu v případech, které se nijak nedotýkají hospodářské soutěže. EHSV doporučuje, aby Komise zajistila pružnější přístup k menším překročením, která nepřesáhnou 10 % průměrného ročního vyrovnání, a vyňala je z povinnosti aktualizovat parametry.

3.9.

Je třeba se vyhnout jakémukoli diskriminačnímu zacházení s místními a regionálními orgány, a tudíž i se službami obecného hospodářského zájmu poskytovanými na těchto úrovních. V současné době musí místní a regionální orgány předkládat své žádosti, odpovědi a pochybnosti úřední cestou prostřednictvím svého členského státu, neboť jen tento členský stát může vstoupit do formálního dialogu s Komisí o ustanoveních státní podpory. Informace, které místní a regionální orgány chtějí sdělit Komisi, tak musí nejprve přijmout příslušný členský stát. EHSV tudíž vyzývá Komisi, aby navázala strukturovanější dialog s místními a regionálními orgány o řízeních a problémech v oblasti státní podpory. Je také třeba přizpůsobit pravidla a požadavky týkající se státní podpory zvláštním potřebám a prostředkům, které mají k dispozici regionální a místní orgány, a zajistit tak spravedlivé a rovné zacházení v praxi.

4.1.

Rámec podrobně stanoví jednotlivé požadavky pro zajištění slučitelnosti v souladu s čl. 106 odst. 2 SFEU a s judikaturou, která ji vykládá. Jakkoli poskytuje rozsáhlé vysvětlení kritérií, která Komise uplatňuje, často zaujímá příliš obezřetný postoj, jenž vytváří zbytečné problémy a vede k určité míře nejistoty. Praxe Komise ukazuje, že v mnoha oblastech byly problémy překonány uplatněním pragmatického výkladu rámce. Konkrétní odkazy na tato řešení by zvýšily právní jistotu, účinně by posílily rovné zacházení a současně by zachovávaly zásadu, podle níž by každá věc měla být přezkoumána po meritorní stránce. EHSV proto doporučuje, aby Komise dále specifikovala alternativní metody plnění požadavku, které se v praxi již obecně používají. Toto vyjasnění by vyvrátilo mnoho pochybností, kterým v současnosti orgány a poskytovatelé čelí.

4.2.

Podle Smlouvy spadá svěřování a vymezování veřejné služby do základních pravomocí členských států. Odkazy v bodě 13 rámce na podmínky, které by služby obecného hospodářského zájmu/veřejné služby měly plnit, proto mohou sloužit jen jako užitečné vodítko. Zařazení těchto odkazů však může vzbuzovat oprávněné obavy týkající se potenciálního omezení pravomocí členských států. Je totiž na členských státech, aby ve veřejném zájmu rozhodly o standardech „kvality, bezpečnosti a dostupnosti, rovného zacházení a podpory univerzálního přístupu a práv uživatelů“, které by každá základní služba měla splňovat, bez ohledu na její pokrytí z hlediska trhu nebo působnosti. Členské státy mají rovněž pravomoc v souladu s tím rozhodovat o tom, zda zajišťování těchto standardů vyžaduje službu obecného hospodářského zájmu/veřejnou službu. Podmínky na trhu, ačkoli jsou vysoce relevantní, nemohou být nadřazeny pravomoci orgánů hájit veřejný zájem ani tuto pravomoc omezovat. EHSV proto navrhuje, aby Komise své kroky v tomto ohledu omezila na odkaz na své sdělení uvádějící pokyny, které omezuje oblast působnosti jejího posouzení na kontrolu případné zjevné chyby, tedy záležitost, která v konečném důsledku spadá do oblasti působnosti Soudního dvora.

4.3.

Bod 14 rámce zbytečně stanoví podmínky pro pravomoci členských států k pověřování, neboť požaduje, aby členské státy provedly veřejné konzultace, a přihlédly tak k zájmům uživatelů a poskytovatelů, což znamená vměšování do pravomocí členských států, jež nespadají do oblasti pravomocí Komise. Jakkoli orgány vždy věnují řádnou pozornost zájmům zúčastněných stran, nařídit jim, aby potřebu pověření odůvodňovaly a aby vedly veřejné konzultace, nebo zavádět alternativní nástroje je sotva v souladu s ustanoveními a zásadami Smlouvy. Praxe ukazuje, že Komise tomuto pravidlu věnuje omezenou pozornost, zejména pokud členským státům brání v jeho vymáhání určité překážky. EHSV proto navrhuje, aby Komise tento bod přepracovala tak, aby se vyhnula povinným požadavkům, které by mohly narušit vnitrostátní legislativní postupy a vytvořit nežádoucí problémy.

4.4.

Požadavek podle bodu 19 rámce, aby pověřující orgány dodržovaly pravidla Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek, nebere v potaz skutečnost, že v návaznosti na balíček právních předpisů z roku 2014 týkajících se zadávání veřejných zakázek prošly sekundární právní předpisy v této oblasti důkladným přezkumem. Směrnice o zadávání veřejných zakázek se podle čl. 1 odst. 2 použije jen na nákupy prováděné veřejnými zadavateli a nemůže určovat závazný režim pro služby obecného hospodářského zájmu, neboť ty se týkají úkolů, které plní podniky v zastoupení příslušného orgánu. Jakýkoli požadavek podle práva pro zadávání veřejných zakázek by tudíž byl v rozporu se směrnicí, která je upravuje. Balíček právních předpisů z roku 2014 týkajících se zadávání veřejných zakázek také poprvé upravuje koncese. Bylo by však vysoce zavádějící vyvozovat, že by do tohoto režimu mohly spadat služby obecného hospodářského zájmu: koncese znamenají, že jakmile je koncese udělena, podniky přebírají veškeré riziko, což je v naprostém rozporu se službami obecného hospodářského zájmu, u nichž orgány kryjí nadměrné náklady spojené s provozováním dané služby, a tím riziko minimalizují. Tento režim by se použil jen v případě, že by se orgán rozhodl uplatnit na službu obecného hospodářského zájmu metodu koncese, v těchto případech by však neexistoval prvek podpory, neboť veškeré riziko by nesl pověřený poskytovatel. Na služby obecného hospodářského zájmu by se tudíž nepoužila ani pravidla pro zadávání veřejných zakázek, ani pravidla pro koncese. Z právního hlediska by rámec mohl pouze požadovat, aby členské státy v příslušných případech při výběru poskytovatelů, zejména pak soukromých poskytovatelů, uplatňovaly zásady transparentnosti a rovného zacházení, aniž by tento požadavek byl spojen s jakoukoli závaznou povinností. EHSV proto žádá Komisi, aby bod 19 rámce revidovala tak, aby řádně zohledňoval nové právní požadavky týkající se zadávání veřejných zakázek a koncesí.

4.5.

Ačkoli bod 22 rámce stanoví, že výši vyrovnávací platby lze určit na základě očekávaných nebo skutečných nákladů a příjmů, praxe Komise příliš často vyžaduje, aby byly částky vyrovnávací platby stanoveny předem. Tato metoda výpočtu, která orgánům brání poskytnout vyrovnávací platbu ex post na základě skutečných čistých nákladů, se jeví jako zbytečné vměšování, které by mohlo vést k neřešitelným problémům, neboť v případě, že částky určené předem nepokryjí náklady, by byl poskytovatel vystaven systematickému podfinancování. Jestliže orgán poskytne dodatečnou podporu k překlenutí této mezery, navíc by v zásadě čelil potenciálním sankcím za porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o pověření. Praxe Komise tuto nejednotnost do značné míry přehlížela, kromě případů, kdy na problém upozornil navrhovatel. Ačkoli se zdá vhodné stanovit metodiku pro výpočet vyrovnávací platby ex ante, výsledné předběžné částky by neměly mít závaznou povahu. Výpočet čistých nákladů a odpovídající vyrovnávací platby lze provést až poté, co budou k dispozici roční výsledky. EHSV proto vyzývá Komisi, aby zajistila plnou jednotnost a soulad s druhým kritériem podle věci Altmark tak, že spojí metodiku ex ante s plným uplatněním výpočtu čistých nákladů provedeným ex post, ledaže se orgán rozhodne stanovit vyrovnávací platbu v okamžiku pověření.

4.6.

Metoda čistých ušetřených nákladů pro výpočet vyrovnávací platby vychází z předpokladu, že pokud by neexistoval závazek veřejné služby, pověřený poskytovatel by redukoval svou činnost a jeho cílem by bylo maximalizovat příjmy. Konvenční metoda čistých ušetřených nákladů by znamenala, že poskytovatel ukončí všechny ztrátové činnosti. Rozdíl mezi tímto srovnávacím scénářem a skutečnými výsledky poskytovatele služby určuje výši vyrovnávací platby. Komise v nedávné době prosazovala přístup založený na rentabilitě nákladů, kde by srovnávacím scénářem bylo ukončení činností, které podniku brání maximalizovat výsledky. Vyrovnávací platba tak kryje nejen dodatečné náklady služby obecného hospodářského zájmu, ale i méně efektivní činnosti, a to i pokud jsou rentabilní. Za účelem snížení vyrovnávacích plateb Komise požaduje, aby byly od vyrovnávací částky odečteny tržní a nemateriální výhody, které poskytovatel získává. Upřednostňování metody rentability nákladů vede k faktickým rozdílům při provádění jediné zásady, což snižuje právní jistotu. EHSV doporučuje Komisi, aby schválila oba přístupy a v rámci poskytla pokyny k těmto přístupům, neboť rámec nyní neobsahuje téměř žádné informace k metodě stanovení příslušných hypotetických srovnávacích scénářů.

4.7.

Pro většinu služeb obecného hospodářského zájmu se jako nejvhodnější jeví metoda rozdělení nákladů, neboť její výpočet vychází z rozdílu mezi náklady na plnění závazku veřejné služby a odpovídajícími příjmy. Přesto členské státy, které tuto metodu chtějí použít, musí odůvodnit, proč nepoužívají metodu čistých ušetřených nákladů, která se jinak považuje za povinnou. Vzhledem k tomu, že metoda čistých ušetřených nákladů zahrnuje složitou a nákladnou analýzu a často jsou zapotřebí i externí poradenské služby, EHSV doporučuje, aby Komise uvedenou metodu uznala jako plně platnou na stejné úrovni jako metodu čistých ušetřených nákladů, vyjma specifických činností, jako jsou například poštovní služby, u nichž je tato metodika podle třetí poštovní směrnice stanovena jako závazná.

4.8.

Bod 32 rámce týkající se příjmů náležitě zahrnuje nadměrné zisky ze zvláštních nebo výhradních práv. V nedávné praxi to však zahrnovalo i zisky z univerzálního poskytování i v případech, kdy nebyly odvozeny z uvedených práv, což vedlo k zavádějícím posouzením. Je třeba zdůraznit, že univerzální pokrytí znamená nevýhodu, neboť pověřený poskytovatel je povinen obsluhovat dané území bez ohledu na náklady s tím spojené. Pokud by tedy poskytovatel tuto službu poskytoval ziskově, byly by porušeny zásady Smlouvy, jestliže by tento přebytek měl povinně financovat jiné ztrátové závazky veřejné služby. EHSV tudíž žádá Komisi, aby tuto záležitost vyjasnila a aby rozlišila mezi zvláštními nebo výhradními právy spojenými s výhodou, u nichž je třeba zohledňovat zisk při financování závazků veřejné služby, a univerzálním pokrytím, které je pro pověřeného poskytovatele spojeno se znevýhodněním.

4.9.

Přiměřený zisk, který rámec předpokládá, vyvolává určité otázky, které vyžadují další vyjasnění. Ačkoli rámec prosazuje používání interních měr návratnosti, uznává problémy, které jsou spjaty s uplatňováním této metody. V praxi tak Komise srovnává firmy z téhož odvětví nebo z odvětví souvisejících pomocí standardních kritérii rentability, jako je návratnost vlastního kapitálu (ROE) nebo rentabilita tržeb (ROS). Nedostatečná jistota v této věci však často vede k odlišným výsledkům. EHSV proto navrhuje, aby Komise uznala všechna standardní a zavedená kritéria rentability, namísto aby stanovila jedno konkrétní kritérium jako povinné. EHSV žádá Komisi, aby poskytla další vyjasnění norem rentability a aby povolila používání různých norem, místo aby členským státům uložila jednu konkrétní normu.

4.10.

Povinný požadavek efektivity podle bodů 39 až 46 rámce se ukazuje být značnou překážkou pro zúčastněné strany i pro orgány. Vzhledem k tomu, že rámec nestanoví žádné vodítko, jak pobídky ke zvyšování efektivity vypočítávat, umožňuje praxe Komise velmi odchylná posouzení, což narušuje dodržování zásad právní jistoty a rovného zacházení. EHSV tudíž žádá Komisi, aby dále vyjasnila alternativní metody výpočtu těchto pobídek, jejichž využívání by s ohledem na jejich složitost nemělo být závazné.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/52

1.1.

Digitalizace a robotizace v oblasti mobility osob a přepravy zboží je pro společnost potenciálně prospěšná z více důvodů, například kvůli lepší dostupnosti a vyššímu komfortu pro cestující, kvůli účinnosti a produktivitě v oblasti logistiky a kvůli vyšší bezpečnosti dopravy a snížení emisí. Zároveň však panují obavy stran bezpečnosti, zabezpečení, soukromí, pracovních míst a životního prostředí.

1.2.

Ačkoliv technologie nabízí nesčetné možnosti, pokrok nesmí být určován výhradně technologicky, nýbrž jeho cílem musí být vytváření přidané hodnoty pro společnost. Z tohoto důvodu je nutné vést politickou diskusi a současně náležitě zapojit občanskou společnost do procesů plánování dopravy, obzvláště v rozlehlých městských oblastech.

1.3.

Realizace digitální dopravy vyžaduje řešení pro odstranění stávajících úzkých míst a integrované investice do dopravních, energetických a telekomunikačních systémů v celé síti TEN-T, včetně zavádění technologie 5G. Tyto iniciativy by měly být podporovány prostřednictvím finančních nástrojů EU, jako jsou Nástroj pro propojení Evropy, Evropský fond pro strategické investice a program Horizont 2020.

1.4.

Digitalizace a robotizace dopravy přináší nové podnikatelské příležitosti pro výrobní odvětví i odvětví služeb, včetně malých a středních podniků, a mohla by být pro EU oblastí konkurenční výhody. Proto EHSV vyzývá k vytvoření stimulujícího a příznivého podnikatelského prostředí a také k otevřenosti vůči novým podnikatelským modelům a podněcování rozvoje evropských digitálních platforem.

1.5.

Digitalizace a robotizace dopravy přivodí zásadní změny v charakteru práce a poptávce po dovednostech. EHSV zdůrazňuje, že s těmito strukturálními změnami je důležité se vyrovnat podporou spravedlivé a hladké transformace a reagováním na nedostatek v oblasti dovedností, ve spojení s odpovídajícím monitorováním pokroku. V procesu transformace hrají klíčovou úlohu sociální dialog, informování pracovníků a konzultace s nimi. Členské státy také musí přizpůsobit své vzdělávací systémy tak, aby reagovaly na novou poptávku po dovednostech.

1.6.

Digitalizace a robotizace dopravy se neobejde bez odpovídající dostupnosti, přístupnosti a volného toku dat. Zároveň je nutné zajistit řádnou ochranu údajů. Reakce na nový vývoj vyžaduje také posílení kapacit v oblasti kybernetické bezpečnosti a řešení otázek odpovědnosti.

1.7.

EHSV zdůrazňuje skutečnost, že digitální doprava má intermodální povahu, jež zaujímá ústřední místo v dopravní strategii EU. To také znamená úzké propojení s dalšími oblastmi politiky, například s oblastí jednotného digitálního trhu, energetiky, průmyslového rozvoje, inovací a dovedností. Vzhledem k tomu, že cíle a požadavky týkající se zmírňování změny klimatu patří k faktorům, které popohánějí digitalizaci dopravy, je zde rovněž těsná spojitost s environmentální udržitelností.

2.1.

Digitalizace se šíří do všech oblastí hospodářství a společnosti, přičemž doprava je často uváděným příkladem. Účelem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je posoudit rozvoj a dopady digitalizace a robotizace dopravy z hlediska celé společnosti, včetně podniků, pracovníků, spotřebitelů a obecně občanů a prezentovat názory EHSV na to, jak by měl být tento vývoj zohledněn v tvorbě politik EU, aby se náležitě využily příležitosti a zvládla rizika.

2.2.

Na trzích i v různých oblastech politiky na vnitrostátní úrovni a úrovni EU se již mnoho věcí uskutečňuje. EHSV se již tomuto tématu také věnoval ve svých stanoviscích, například pokud jde o budoucnost automobilového průmyslu (1), evropskou strategii týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů (C-ITS) (2) a umělou inteligenci (3).

2.3.

Digitalizace dopravy nabývá několika forem. Vozidla, letadla a lodě již v současnosti využívají digitální informace mnoha způsoby, včetně technologií a služeb podporujících řízení aut, řízení provozu na železnici a řízení letecké a lodní dopravy. Další oblastí každodenního využití je digitalizace informací o cestujících a o zboží. Za třetí se roboti běžně používají při provozu terminálů v oblasti logistiky nákladní dopravy.

2.4.

Další automatizace a robotizace otevírá nové možnosti pro přepravu zboží a osob i pro různé druhy monitorování a dohledu. Ústřední úlohu zde hrají virtuální roboti, tj. softwaroví roboti, kteří umožňují větší využití a propojení různých informačních systémů, což těmto systémům umožňuje fungovat jako jedna interoperabilní jednotka.

2.5.

Automatizace dopravy zahrnuje vývoj dopravních prostředků z hlediska jejich interakce s lidmi, infrastrukturou a dalšími vnějšími systémy. Posledním krokem v tomto vývoji jsou vozidla bez řidičů, samořiditelné lodě a bezpilotní systémy, jež jsou plně autonomní, tzn. jež fungují samostatně.

2.6.

Několik výrobců automobilů v současnosti vyvíjí automobily bez řidiče, které se testují v praxi. V mnoha městech již byly zavedeny soupravy podzemní dráhy bez řidičů a testují se autobusy a konvoje nákladních vozidel bez řidičů. Rychle se rozšiřuje využívání bezpilotních systémů či dronů a probíhá rovněž vývoj dálkově ovládaných a autonomních lodí. Kromě vozidel, letadel a lodí se nyní zkoumají nové typy infrastrukturních řešení a systémů řízení dopravy.

2.7.

Ačkoliv se podnikají kroky směrem k autonomní dopravě bez lidského řízení, základní struktury se dosud opírají o lidi jako hlavní aktéry. Nejvýznamnější dopady budou patrné, až se zcela autonomní doprava bez lidského řízení stane realitou. Předpovědi, kdy to nastane, se výrazně rozcházejí. Je však důležité připravit se na budoucnost a učinit ve správný čas nezbytná rozhodnutí.

2.8.

Digitalizace také cestujícím a jiným uživatelům dopravy umožňuje využívat nové pojetí mobility jako služby (Mobility as a Service – MaaS) prostřednictvím digitálních platforem.

2.9.

Probíhající rozvoj mobility jako služby se snaží lépe odpovědět na poptávku trhu tím, že spojuje rezervační, nákupní a platební systémy dopravních řetězců a poskytuje v reálném čase informace o jízdních řádech, počasí, dopravní situaci a dostupné přepravní kapacitě a řešeních. Mobilita jako služba je tudíž uživatelským rozhraním digitalizované dopravy. Současně se snaží optimalizovat využití přepravní kapacity.

2.10.

Překotný rozvoj takových technologií, jako jsou data velkého objemu, cloud computing, mobilní sítě 5G, senzory, robotika a umělá inteligence (zejména díky své schopnosti učení, například strojového učení a hlubokého učení), je klíčovým faktorem rozvoje digitální a automatizované dopravy.

2.11.

Je však zřejmé, že se nelze úspěšně dobrat cíle, je-li pokrok určován výhradně technologicky. Ideální by bylo, kdyby se vývoj řídil poptávkou ze strany společnosti. Na druhou stranu je pro občany často obtížné rozpoznat příležitosti, jež jim nejnovější vývoj přináší.

3.1.

Digitální rozvoj vytváří podmínky pro intermodalitu, a přispívá tak k systémovému přístupu v dopravě. Vede také k tomu, že dopravní systém má oproti tradiční infrastruktuře několik nových prvků.

3.2.

Základem systému však nadále zůstávají silnice, koleje, přístavy a letiště. Kromě těchto základních prvků je potřebná pokročilá digitální infrastruktura zahrnující systémy mapování a určování polohy, různé druhy senzorů pro získávání dat, hardware a software pro zpracování dat a mobilní a širokopásmové připojení pro distribuci dat. Součástí digitální infrastruktury jsou také automatizované systémy řízení a kontroly dopravy.

3.3.

Důležitým prvkem dopravního systému je také elektroenergetická infrastruktura, protože digitální ani digitalizovaná infrastruktura se neobejde bez elektřiny a mezi inteligentními elektrorozvodnými sítěmi a elektrickými vozidly dochází k interakci. A konečně jsou potřebné nové služby a infrastruktura pro přístup k dopravním informacím a pro rezervaci a platbu služeb mobility. Tento systém, od fyzické infrastruktury po fyzické dopravní služby, tudíž propojují různé digitální prvky.

3.4.

Navzdory rychlému vývoji stále existují určitá úzká místa, jež brzdí pokrok na cestě k digitálním dopravním systémům, a proto je nutné je odstranit. Mezi ně patří například nedostatky v oblasti dostupnosti dat a přístupu k nim, absence rychlého internetového připojení a technická omezení týkající se senzorů a určování polohy v reálném čase.

3.5.

EHSV vyzývá k tomu, aby se investovalo do technologií a infrastruktury, o něž by se mohla digitální doprava opírat. Jde především o systémy řízení a kontroly dopravy – projekty SESAR (výzkum uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe) a ERTMS (evropský systém řízení železničního provozu) jsou již v pokročilé fázi, chybí jim však značné finanční zdroje. Je ještě třeba rozvinout VTMIS (kontrolní a informační systém pro provoz plavidel) a C-ITS (spolupracující inteligentní dopravní systémy). Mimoto je třeba zajistit v celé hlavní síti TEN-T připojení 5G. Na tyto iniciativy by se měly přednostně zaměřit finanční nástroje EU, jako jsou Nástroj pro propojení Evropy, Evropský fond pro strategické investice a program Horizont 2020.

3.6.

Interoperabilita digitálních systémů je rovněž nezbytná pro přeshraniční propojení, a to v rámci EU i navenek. EU by se měla snažit být průkopníkem a tvůrcem norem v této oblasti.

3.7.

EHSV zdůrazňuje, že i když digitalizace optimalizuje využití stávající kapacity, neodstraňuje nutnost investic do základní dopravní infrastruktury. Navíc v přechodném období se vedle sebe pohybují částečně automatizovaná a plně autonomní vozidla a plavidla, což musí být zohledněno v silniční a námořní infrastruktuře. Kvůli využívání dronů vyvstaly nové výzvy také v oblasti letectví.

3.8.

EHSV podporuje vytvoření systémů řízení dopravy a společných pravidel pro drony na úrovni EU a na mezinárodní úrovni v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Dále je nezbytné, aby Mezinárodní námořní organizace (IMO) vypracovala pravidla, která umožní vývoj a zavádění dálkově řízené a autonomní lodní dopravy, a to i v přístavech.

4.1.

Digitalizace a robotizace přináší vyšší účinnost, produktivitu a bezpečnost v oblasti nákladní dopravy a logistiky. Vznikají také nové podnikatelské příležitosti pro výrobní odvětví a odvětví služeb, pokud jde o automatizaci a robotiku, služby mobility pro občany, efektivnější logistická řešení nebo digitalizaci celého dopravního systému. To platí jak pro velké podniky, tak i pro malé a střední podniky včetně startupů.

4.2.

Vzhledem k tomu, že podniky z EU zaujímají vedoucí postavení v mnoha oblastech digitální dopravy, by se mohlo jednat o oblast, v níž by bylo možné získat konkurenční výhodu. K významnému rozvoji v oblasti digitální a autonomní dopravy dochází také mimo EU, a proto musí EU rovněž zintenzivnit své úsilí v oblasti inovací, infrastruktury a dokončení jednotného trhu, jakož i přizpůsobit právní rámec novým provozním podmínkám.

4.3.

Kromě toho je nezbytná otevřenost vůči vyvíjení a zavádění nových druhů podnikatelských modelů na základě digitálních platforem. Aby se podpořil vznik evropských platforem, je nutné zajistit pro tento účel příznivé a stimulující podmínky a regulační rámec, který podnikům stanoví rovná pravidla.

4.4.

Digitalizace a robotizace dopravy je tak jako v ostatních odvětvích založena především na správě dat. Z hlediska podnikání lze data považovat za produkční faktor nebo surovinu, kterou je třeba zpracovávat a vylepšovat, a vytvořit tak přidanou hodnotu. K tomuto účelu je nezbytný volný tok dat. EHSV proto vyzývá k nalezení účinných řešení, jež odstraní problémy týkající se dostupnosti, interoperability a přenosu dat a zajistí přiměřenou ochranu údajů a soukromí.

4.5.

EHSV se domnívá, že je důležité otevřít a usnadnit všem uživatelům přístup k hromadným údajům vytvořeným veřejným sektorem, jež se týkají dopravy a infrastruktury. Kromě toho je zapotřebí přesněji vymezit správu údajů neosobní povahy, zejména dat vytvořených senzory a inteligentními zařízeními, a stanovit pro ni pravidla. Při promýšlení otázek přístupnosti a opětovného používání dat je vhodné podotknout, že konkurenční výhodu obecně vzato nepřináší tato data samotná, ale nástroje, inovativní zdroje a tržní postavení umožňující jejich další zpracování.

4.6.

Za účelem rozvoje a získání zkušenosti s digitální a autonomní dopravou je nutné podporovat experimentování s novými technologiemi a koncepcemi a pilotně je testovat. To vyžaduje fungující inovační a podnikatelské ekosystémy, vhodné testovací prostředí a příznivý regulační rámec. EHSV vyzývá příslušné orgány, aby místo uplatňování podrobných pravidel a požadavků, které brzdí rozvoj, zaujaly přístup podněcující inovace.

5.1.

Dopady automatizace a robotizace dopravy na trh práce jsou zjevně stejné jako v jiných odvětvích. Nové procesy a koncepce mohou vést ke ztrátě pracovních míst, ale nové výrobky a služby zároveň mohou nová pracovní místa vytvářet.

5.2.

Nejvýznamnější změny pravděpodobně nastanou přímo v odvětví dopravy a logistiky, ale dopady na zaměstnanost se mohou projevit také v souvisejících výrobních odvětvích, dodavatelských řetězcích a regionálních klastrech.

5.3.

Zavedení dopravy bez řidičů povede ke snížení poptávky po dopravním personálu. Větší využití robotiky v oblasti fyzické práce při provozu terminálů bude mít stejné dopady. Některá pracovní místa mohou být nahrazena úkoly v oblasti řízení a monitorování, ale tyto úkoly mohou postupně také ubývat. Současně mohou vzniknout nová pracovní místa v jiných odvětvích, zejména odvětvích spojených s informačními a komunikačními technologiemi, digitálními službami, elektronikou a robotikou. Dále ačkoliv ubude fyzická práce a rutinní úkoly, může vzrůst počet úkolů v oblasti řešení problémů a kreativních úkolů.

5.4.

Změna úkolů s sebou také nese významnou změnu v poptávce trhu po dovednostech. Roste poptávka po vysoce kvalifikovaných odbornících v oblasti kybernetiky, například po softwarových vývojářích. Na druhou stranu roste potřeba praktických dovedností souvisejících s používáním robotiky a využíváním systémů spolupráce mezi lidmi a roboty. Kromě toho poroste význam odborníků se široce založenými kompetencemi.

5.5.

EHSV zdůrazňuje, že je důležité se s těmito strukturálními změnami náležitě vyrovnat vypracováním strategií pro spravedlivou a hladkou transformaci, pro snížení negativních sociálních dopadů a reakci na nedostatek v oblasti dovedností, ve spojení s odpovídajícím monitorováním pokroku. V procesu transformace hrají klíčovou úlohu sociální dialog, informování pracovníků a konzultace s nimi na všech úrovních.

5.6.

Existují akutní i dlouhodobé potřeby odborné přípravy a vzdělávání. Členské státy hrají v reakci na poptávku po nových dovednostech důležitou roli spočívající v přizpůsobení vzdělávacích systémů. Osvědčené postupy je třeba sdílet na evropské úrovni. Je nezbytné klást velký důraz na vědu, technologie, inženýrství a matematiku a současně pamatovat na to, že poptávka po nových řešeních vyžaduje rozsáhlé kompetence také v oblasti humanitního a sociálněvědního vzdělání.

6.1.

Občané si zjevně do značné míry neuvědomují, jaké možnosti digitalizace a robotizace přináší, například pokud jde o dostupnost a komfort mobility. Největší obavy vzbuzují otázky bezpečnosti, zabezpečení a ochrana soukromí. Je zapotřebí více informací a komunikace ohledně přínosů a nevýhod a současně je nutné náležitě zapojit občanskou společnost do procesů plánování dopravy na místní úrovni, obzvláště v rozlehlých městských oblastech.

6.2.

Pokročilá automatizace nesporně zvyšuje bezpečnost dopravy díky snížení množství lidských chyb. Kvůli omezeným schopnostem senzorů rozpoznávat tvary, možnému vadnému fungování zařízení, výpadkům internetového připojení a novým druhům lidských chyb, jako jsou například softwarové chyby, však mohou vzniknout nová bezpečností rizika. Její čistý efekt je však hodnocen jako jednoznačně pozitivní.

6.3.

Jelikož však stále větší znepokojení vyvolává kybernetická bezpečnost, bude se jednat o jeden z klíčových prvků bezpečnosti dopravy. Kybernetická bezpečnost se týká vozidel, letadel a lodí, ale také infrastruktury, kterou využívají, která je řídí a kontroluje.

6.4.

Zavedení a využívání dopravy bez řidičů a autonomní dopravy s sebou nese také otázky týkající se dopravních pravidel, zejména v souvislosti s etickými aspekty. Jelikož doprava funguje přeshraničně, měla by se dopravní pravidla na vnitřním trhu harmonizovat s cílem dosáhnout další harmonizace na mezinárodní úrovni.

6.5.

V případě plně autonomní dopravy vyvstávají také nové otázky týkající se odpovědnosti. To se odráží také ve vývoji systémů pojištění. Hlavním problémem může být konkrétní stanovení odpovědnosti v případě nehody vzhledem k úloze digitálních systémů a zapojení více subjektů, jako jsou například výrobci, majitelé vozidel a správci infrastruktury. To může vyžadovat ukládání více údajů, aby bylo možno stanovit okolnosti nehody. EHSV proto vyzývá Komisi, aby pro účely stanovení odpovědnosti prozkoumala možné rámce sběru údajů a požadavky na něj a zohlednila při tom nutnost ochrany soukromí.

6.6.

V souvislosti se soukromím a zvýšenou potřebou shromažďování údajů se lidé obávají, zda nebudou neustále sledováni. Obavy o ochranu soukromí vzbuzuje také rozpoznávání tvarů. Pokud jde o ochranu osobních údajů, bude od roku 2018 platit obecné nařízení o ochraně osobních údajů s cílem zajistit jednotný soubor pravidel pro celou EU. EHSV upozornil na důležitost ochrany soukromí a údajů ve svých předchozích stanoviscích a zdůrazňuje, že údaje by se měly používat pouze pro účely související s provozem systému a neměly by se uchovávat pro jiné účely.

7.1.

Dopady dopravy na klima a životní prostředí závisí na mnoha faktorech. Jedním z klíčových opatření ke snížení emisí je zlepšení energetické účinnosti vozidel, letadel a lodí. S automatizací fungování a řídicích systémů se obecně zlepšuje energetická účinnost.

7.2.

Dalším důležitým prostředkem ke snížení emisí je nahrazení fosilních paliv nízkouhlíkovými palivy, elektřinou nebo vodíkem. Ačkoliv je zavádění elektromobilů a inteligentních elektrorozvodných sítí samostatným procesem, je úzce spjato s automatizací dopravy.

7.3.

Při snižování emisí hrají důležitou úlohu také opatření zvyšující plynulost provozu. Digitalizace a automatizace umožňuje plynulý provoz a účinné multimodální dopravní řetězce. To s sebou nese vyšší dopravní účinnost, vyšší energetickou účinnost, nižší spotřebu paliva a méně emisí. Proto jsou velmi důležité také vysoce kvalitní infrastruktura a plynulé hraniční přechody. Na potřebu dopravy a plynulost provozu má kromě toho vliv využití půdy a územní plánování.

7.4.

Environmentální dopady nesouvisí pouze se samotnou dopravou, ale také s životním cyklem vozidel, letadel a lodí od výroby po skončení jejich životnosti. Ke snížení dopadu životního cyklu přispívají jevy, jako jsou relokalizace výroby a uplatňování přístupu oběhového hospodářství.

7.5.

Autonomní doprava může díky většímu komfortu pro cestující vést k většímu používání osobních automobilů. Na druhou stranu by se sdílením aut a využíváním veřejné dopravy mělo množství soukromých automobilů snížit. Pro budoucnost mobility mají tudíž určující význam preference spotřebitelů. Ty lze ovlivnit snadnou dostupností takových zařízení pro plánování cest, jež lidi povedou k environmentálně odpovědným volbám. K ovlivnění chování spotřebitelů mohou přispět také vhodné cenové pobídky.

13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/58

Zpravodaj:

Miguel Ángel CABRA DE LUNA

1.1.

Sociální ekonomika je významným aktérem, který přispívá k dosahování cílů všech evropských politik, které mají vnější rozměr: vnější a bezpečnostní politiky, obchodní politiky a politiky sousedství, politiky v oblasti změny klimatu, rozvojové spolupráce a udržitelného rozvoje. Absence vhodného regulačního prostředí, a to jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni, však brání tomuto odvětví plně rozvinout svůj potenciál a maximalizovat jeho dopad.

1.2.

Nástroj partnerství (1) pro spolupráci s třetími zeměmi, který je zaměřen na rozvinuté a rozvojové země, by mohl poskytnout příležitost pro sociální ekonomiku Evropské unie (EU) v procesu její internacionalizace tím, že posílí konkurenceschopnost, inovace a výzkum.

1.3.

EU hraje významnou úlohu v boji za vymýcení chudoby a při podněcování hospodářského a sociálního rozvoje na světové úrovni, což se odráží v agendě EU na období po roce 2015 a v přijetí Agendy Organizace spojených národů (OSN) pro udržitelný rozvoj 2030.

1.4.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá význam, který Rada v rámci agendy na období po roce 2015 přikládá „sociální ekonomice při vytváření pracovních míst a podpoře udržitelného rozvoje“, což nabízí nové perspektivy pro podnícení ze strany sociální ekonomiky v jejím vnějším rozměru (bod 43 agendy na období po roce 2015), ačkoliv lituje, že Komise nezačlenila sociální ekonomiku do svého návrhu nové dohody v oblasti rozvoje.

1.5.

Díky úspěchům podniků, které lze pozorovat v různých zemích mimo EU, lze konstatovat, že sociální ekonomika je ve svých rozmanitých projevech na úrovni podniků výrazně přítomna v každodenním životě a v produktivní činnosti rozsáhlých regionů Afriky, Ameriky a Asie a rozhodným způsobem přispívá ke zlepšení životních a pracovních podmínek milionů osob.

1.6.

Mezi různými formami podniků sociální ekonomiky, které lze najít v uvedených regionech, vyniká mimo jiné vedoucí postavení družstev a vzájemných pojišťoven, které jsou hojné a aktivní v zemědělské výrobě, v oblasti financí a mikrofinancí, zásobování čistou vodou, bydlení, začleňování osob se zdravotním postižením na trhu práce, snižování neformální práce pomocí iniciativ kolektivního podnikání v sociální ekonomice, začleňování mladých lidí na trhu práce a emancipace žen, jež hrají v produktivní činnosti družstev a vzájemných pojišťoven stále významnější úlohu.

1.7.

Vedle družstev, vzájemných společností a dalších podobných podniků sociální ekonomiky na asociačním základě vyniká důležitá funkce neziskových organizací, sdružení a nadací známých jako NGO, které jsou všechny nedílnou součástí sociální ekonomiky v oblasti neziskového sektoru týkajícího se sociální činnosti a jež řídí služby sociální pomoci a zdravotnické, vzdělávací a další služby, a dokonce podporují iniciativy v oblasti sociálního podnikání ve formách sociální ekonomiky mezi místním obyvatelstvem.

1.8.

Komise uznala důležitou roli, kterou mohou hrát podniky a organizace sociální ekonomiky v rozvoji oběhového hospodářství, k němuž mohou „významně přispět“ (2). V Evropě existuje v této oblasti mnoho příkladů osvědčených postupů, v nichž podniky sociální ekonomiky mohou hrát významnou roli u plánovaných investic v evropském plánu vnějších investic (EEIP) v oblasti obnovitelných zdrojů energie v Africe. Podniky sociální ekonomiky přispívají k udržitelnému hospodářskému růstu tím, že snižují jeho negativní environmentální dopad.

1.9.

Tradiční finanční nástroje pro podniky a organizace sociální ekonomiky s výhradou činností etické banky nefungují; tyto subjekty potřebují specificky upravené nástroje. Proto EHSV lituje toho, že navzdory své nepochybné stěžejní úloze v procesu dosahování cílů udržitelného rozvoje a jejich sociální a hospodářské přítomnosti nejsou podniky a organizace sociální ekonomiky systematicky vzaty v úvahu v programech na podporu internacionalizace a podnikání v zahraničí a v programech rozvojové spolupráce EU jako specificky uznaný aktér. Ani EEIP a Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD) nezvažují žádnou zvláštní položku k jejich financování.

1.10.

Například obnova dohody o partnerství z Cotonou se dotkne více než 100 afrických, karibských a tichomořských zemí (země AKT) s celkovým počtem obyvatel dosahujícím 1,5 miliardy osob. Dohoda z Cotonou bude obnovena v roce 2020 a jednání musí začít nejpozději v srpnu 2018. Je překvapivé, že zmíněné sdělení, jež vychází z Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a z globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, neuvádí mezi nestátními subjekty podílejícími se na partnerství sociální ekonomiku, jež je zahrnuta do obecné „občanské společnosti, hospodářských a sociálních partnerů a soukromého sektoru“ (bod 4.3.3 sdělení).

1.11.

Obchodní politika je jedním z pilířů vnější činnosti EU. Organizovaná občanská společnost se účastní různých dohod EU s ostatními zeměmi nebo regiony světa (obchodních dohod, dohod o partnerství či o hospodářském partnerství) prostřednictvím smíšených poradních výborů a interních poradních skupin, které uvedené dohody navazují. EHSV doporučuje, aby se účast sociální ekonomiky, která se již podílí na několika z těchto dohod, stala běžnou a aby byla pevnou součástí všech těchto dohod.

1.12.

Jak EFSD, tak Evropská investiční banka musí spolupracovat na vytvoření zvláštního finančního ekosystému podniků a organizací sociální ekonomiky, jak požaduje stanovisko EHSV (3). Navíc musí programy technické pomoci a rozvojové spolupráce evropského plánu vnějších investic zohlednit impulz digitálních platforem pro spolupráci. Digitální ekonomika otevírá podnikům a organizacím sociální ekonomiky nové prostory pro působení a rozvoj. Ekonomika sdílení tak umožňuje vytvářet neziskové platformy (platform cooperativism) a rozvíjet činnosti, na nichž má velký zájem vnější rozměr sociální ekonomiky, jako je sdílená výroba, sdílené financování (crowdfunding nebo peer-to-peer lending), společná správa nebo společné učení (learning). V posledním jmenovaném případě může být učení prostřednictvím platforem pro spolupráci významné pro vzdělávání sociálních podnikatelů na místě v sousedních zemích a jižních zemích, čímž dojde k posílení strukturálního lidského kapitálu těchto zemí.

1.13.

EHSV podporuje doporučení konzultační skupiny sociálního podnikání Evropské komise (GECES) posílit úlohu podniků sociální ekonomiky v rámci vnější politiky EU. V tomto smyslu musí Komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) koordinovat své politiky a iniciativy s cílem:

1.14.

Komise a sociální ekonomika by měly usnadnit zapojení G20 a G7 do podpory konkrétních politik na podporu sociální ekonomiky (jak dokládá rámec pro podnikání podporující začlenění skupiny G20), které by odrážely rozdíly hodnot, zásad a důvodů existence těchto organizací (doporučení č. 12 GECES).

1.15.

Prostřednictvím ekonomické diplomacie je třeba podporovat úlohu sociální ekonomiky v rámci mezinárodních fór (UNTFSSE, ILGSSE, G20, G7, MOP atd.) a spolupráci s mezinárodními finančními institucemi.

1.16.

EU má zajistit, aby při vyjednávání obchodních dohod nebyly podniky sociální ekonomiky diskriminovány oproti jiným podnikům a byly odstraněny necelní překážky, které de facto tuto diskriminaci způsobují.

1.17.

Jak Evropský nástroj sousedství, tak i ostatní finanční nástroje mají systematicky přispívat k propagaci sociální ekonomiky, a to jak v rámci přístupových jednání s kandidátskými zeměmi, tak i s dalšími sousedními zeměmi, příjemci preferenčních dohod.

1.18.

Komise by měla posílit svou vedoucí úlohu v oblasti mezinárodní spolupráce a při podpoře a uznání podniků sociální ekonomiky jako klíčového subjektu soukromého sektoru pro dosažení cílů udržitelného rozvoje a jako součásti vnějších vztahů EU. Za tím účelem je třeba koordinovat činnost různých útvarů Komise a ESVČ a vytvořit programy společné činnosti v oblasti rozvojové spolupráce s dalšími mezinárodními finančními institucemi, jako je Světová banka, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Africká rozvojová banka, Asijská rozvojová banka a další veřejné a soukromé subjekty, při hledání vícestranných investic, včetně investic místních, a vytváření pobídek, aby tyto způsoby financování fungovaly. Je naléhavě nutné, aby se podniky a organizace sociální ekonomiky staly účinným a všeobecným způsobem součástí „ekonomické diplomacie“ EU. Komise by měla posílit vazby spolupráce v oblasti sociální ekonomiky s mezinárodními organizacemi (OSN, MOP, OECD, atd.).

1.19.

Komise musí odvětví sociální ekonomiky výslovně začlenit jako podnikový subjekt EU do iniciativ týkajících se přístupu na trhy třetích zemí, do všech programů rozvojové spolupráce a do provádění agendy na období po roce 2015, a ustavit specifické ukazatele a cíle pro družstva a další podobné podniky sociální ekonomiky. Konkrétně je důležité, aby Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku výslovně zahrnuly sociální ekonomiku jako jeden z nestátních subjektů do příští dohody z Cotonou a ustavily v EEIP a EFSD zvláštní položky k financování podniků a organizací sociální ekonomiky.

1.20.

S cílem přispívat ke sledování a přezkumu cílů udržitelného rozvoje by tato činnost měla zahrnovat pravidelnou zprávu o asociačních politikách mezi členskými státy a dalšími veřejnými orgány a sociální ekonomikou, včetně družstev, jež mají zásadní význam pro provádění cílů udržitelného rozvoje. Státy by měly být rovněž vybízeny k tomu, aby vypracovávaly údaje a statistiky.

1.21.

Komise by měla usnadnit účast sociální ekonomiky na strukturovaném dialogu, který bude podporovat s evropským a africkým soukromým sektorem v rámci platformy udržitelných podniků pro Afriku.

1.22.

Komise by měla vybízet k přednostní podpoře podniků sociální ekonomiky týkající se oběhového hospodářství, s výraznými úspěchy v Evropě, které mohou být zásadními subjekty udržitelného rozvoje v zemích mimo Evropu a vytvořit mnoho pracovních míst pro mladé lidi a ženy na místní úrovni.

1.23.

Komise a členské státy musí podporovat účast, konzultace a koordinaci podnikatelské činnosti ve vnější oblasti a v oblasti rozvojové spolupráce s evropskými a vnitrostátními zástupci sociální ekonomiky, a to i s partnerskými zeměmi, a s mezinárodními organizacemi sociální ekonomiky, které tvoří země na ose sever–jih a jih–jih. EHSV připomíná svůj požadavek (4) zřídit fórum evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, které by mělo za úkol prosazovat a monitorovat provádění Agendy 2030, přičemž hlavními subjekty by byly Rada, Komise, Parlament, zástupci evropské sociální ekonomiky a zbytek občanské společnosti.

1.24.

Programy technické pomoci a rozvojové programy Komise musí zohlednit účast sítí a reprezentativních organizací sociální ekonomiky coby prostředníků a strategických subjektů při provádění investičních programů a programů spolupráce v sousedních zemích a při rozvoji a musí podpořit vlády, aby prosazovaly institucionální prostředí příznivé pro podniky a organizace sociální ekonomiky. Jižní Středomoří a Balkán jsou absolutní prioritou.

1.25.

Komise a ESVČ musí ve třetích zemích prosazovat proces identifikace různých tříd podniků sociální ekonomiky a ustanovení vhodného právního rámce, který umožní zviditelnit podniky sociální ekonomiky jako celek. Vzhledem k tomu, že se jedná o složitý střednědobý/dlouhodobý proces, je třeba zdůraznit družstva a vzájemné pojišťovny, které jsou subjekty rozšířenými na celém světě s danými právními scénáři, s účastí zdůrazněnou ve všech odvětvích produktivní činnosti a s inspirativním systémem hodnot a správy celé sociální ekonomiky, který je umožní identifikovat coby její páteř.

1.26.

Pro účely tohoto stanoviska EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby neprodleně začala plnit svůj závazek zvyšovat povědomí o sociální ekonomice prostřednictvím vnitřního informování příslušných generálních ředitelství a delegací Evropské unie ve třetích zemích.

2.1.

Globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie považuje za své dvě hlavní priority bezpečnost EU a investice do odolnosti států a společností ležících na východ od Evropy a na jih směrem ke střední Africe. Při provádění uvedených priorit a evropské politiky sousedství (EPS) může sociální ekonomika zastávat významné funkce při podněcování procesů rozvoje podporujícího začlenění a udržitelný rozvoj.

2.2.

EPS s východními zeměmi a se zeměmi na jih od Evropy a její finanční nástroj, evropský nástroj sousedství, představují klíčový prvek pro podnícení vztahů se 16 zeměmi (šest východních zemí a deset zemí jižního Středomoří), na které se tato politika uplatňuje, přičemž vycházejí z 15,4 miliardy EUR, které EU vyčlenila v období 2014–2020 na jejich rozvoj.

2.3.

EEIP podpoří v období let 2016–2020 prostřednictvím EFSD v Africe a sousedních zemích EU investice ve výši pohybující se mezi 44 miliardami a 88 miliardami EUR, přičemž za způsobilé smluvní strany pro investiční projekty jsou považovány subjekty veřejného sektoru a investoři soukromého sektoru.

2.4.

Mezinárodní obchod je jedním z pilířů nové strategie Evropa 2020, která má zajistit konkurenceschopnější a ekologičtější Evropu. Dohody o volném obchodu a investicích, které podporuje EU, mohou přispět k větší dynamice hospodářského růstu v EU, pokud uvážíme, že 90 % budoucího světového růstu se uskuteční mimo Evropu. EU by měla zajistit, aby při vyjednávání obchodních dohod nebyly podniky sociální ekonomiky diskriminovány oproti jiným podnikům a byly odstraněny necelní překážky, které de facto tuto diskriminaci způsobují. Evropská sociální ekonomika musí využít uvedených dohod ke stimulaci internacionalizace svých podniků, a to jak v oblasti zemí východního a jižního sousedství Evropy, tak ve zbytku světa.

2.5.

EU zastává významnou funkci v boji za vymýcení chudoby a při podněcování hospodářského a sociálního rozvoje na světové úrovni. Oficiální rozvojová pomoc, kterou poskytuje EU a členské státy, dosáhla v roce 2015 výše 68 miliard EUR (5) a převyšuje ostatní světové dárce o 50 %.

2.6.

Rada na svém zasedání dne 26. května 2015 přijala postoj EU vůči nové rozvojové agendě na období po roce 2015 (Nové globální partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj na období po roce 2015). EU tuto agendu na období po roce 2015 obhájila na Valném shromáždění Organizace spojených národů konaném v září 2015, které přijalo Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030. V uvedené agendě na období po roce 2015 Rada zdůrazňuje „význam mikropodniků, malých a středních podniků a podniků sociální ekonomiky při vytváření pracovních míst a podpoře udržitelného rozvoje“ (bod 43).

3.1.

Podniky a organizace sociální ekonomiky jsou integrovány prostřednictvím velké plurality subjektů, jež mají společné jádro, pokud jde o jejich identitu, se zásadami a hodnotami v oblasti jednání, které je charakterizuje jako svobodné a dobrovolné subjekty s demokratickými a participativními systémy správy vytvořené občanskou společností, jejichž prioritním cílem je uspokojit a vyřešit na základě solidárních kritérií potřeby osob a společenských skupin, kterých jsou součástí, spíše než odměnit investory kapitálu (6). Jako příklad je třeba uvést, že organizace UNESCO uznala německá družstva coby nehmotné dědictví lidstva.

3.2.

Kromě vlastních představitelů sociální ekonomiky a odborné literatury jsou subjekty tvořící sociální ekonomiku řádně vymezeny také orgány EU. V tomto směru vyniká usnesení Evropského parlamentu o sociální ekonomice (2008/2250(INI)) ze dne 25. ledna 2009, Příručka pro satelitní účty podniků sociální ekonomiky: družstva a vzájemné pojišťovny prosazovaná Evropskou komisí (2006), stanoviska EHSV (7) a zpráva EHSV Sociální ekonomika v Evropské unii  (8). Všechny tyto dokumenty se shodují na identifikaci odvětví sociální ekonomiky, jež je tvořeno velkým počtem podniků a subjektů, „které vycházejí z nadřazenosti člověka nad kapitálem a zahrnují organizační formy, jako jsou družstva, vzájemné společnosti, nadace a sdružení, a rovněž novější formy sociálních podniků“ (závěry Rady Evropské unie ze dne 7. prosince 2015 s názvem „Podpora sociální ekonomiky jakožto jednoho z klíčových motorů hospodářského a sociálního vývoje v Evropě“) (9).

4.1.

Sociální ekonomika může hrát velmi významnou úlohu ve vnější činnosti EU. Historie sociální ekonomiky je historií úspěchů, nejen v Evropě, ale v četných sousedních zemích jihu a v rozsáhlých regionech Afriky. Tak to zdůraznila MOP ve svém doporučení č. 193 ze dne 20. června 2002 týkajícím se podpory družstev, neboť je považuje za jeden z pilířů hospodářského a sociálního rozvoje a domnívá se, že družstva díky svým hodnotám a systémům správy podporují nejkompletnější účast veškerého obyvatelstva na uvedeném rozvoji a posilují stabilitu, důvěru a sociální soudržnost.

4.2.

Komise a Rada několikrát zdůraznily význam družstev a sociální ekonomiky ve vnější činnosti EU. Sdělení Komise ze dne 12. září 2012 („Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“) tak poukazuje na úlohu družstev coby významných aktérů občanské společnosti, kteří „se zasazují zejména o podporu podnikání a vytváření pracovních míst mobilizací společenství na nejnižší úrovni“. Rada zase v agendě na období po roce 2015 přiznává sociální ekonomice významnou úlohu při vytváření pracovních míst a podpoře udržitelného rozvoje (bod 43 uvedené agendy).

4.3.

Globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie považuje za své dvě hlavní priority bezpečnost EU a investice do odolnosti států a společností ležících na východ od Evropy a na jih směrem ke střední Africe.

4.4.

EPS představuje klíčový prvek pro zajištění priorit stanovených v globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Tato strategie má za to, že jedna z priorit vnější činnosti spočívá v investicích do odolnosti států a společností ležících na východ od Evropy a na jih směrem ke střední Africe, a to co se týče zemí v rámci EPS i mimo ni.

4.5.

Upevnění odolných států v evropském prostředí, které je prioritou vnější činnosti EU, není možné zaručit bez silných, stmelených a odolných společností. Sociální ekonomika založená na podnicích vytvořených lidmi a pro lidi představuje živý projev občanské společnosti. Podniky sociální ekonomiky jsou výsledkem občanských iniciativ kolektivního podnikání, které začleňují hospodářské a sociální cíle do společného projektu, díky němuž se lidé stávají odpovědnými za svůj vlastní osud a jeho hlavními představiteli a jenž jim umožňuje zlepšit své životní podmínky a posílit naděje do budoucnosti. To je nejlepší zárukou pro upevnění odolných států ve východní Evropě a na jihu, v dalších zemích v rámci EPS a mimo ni, jak stanoví globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU. A jde o nejlepší záruku, jak z dlouhodobého hlediska zajistit udržitelnost a úspěch první z pěti velkých priorit vnější činnosti EU, kterou je bezpečnost našeho společného obydlí, Evropy, a zabránit tedy všem procesům radikalizace.

4.6.

Vnější rozměr sociální ekonomiky může být nesmírně užitečný pro tvorbu pracovních míst s právy v zemích s vysokým procentním podílem stínové ekonomiky nebo v zemích nacházejících se v procesu transformace svého ekonomického modelu. Rovněž pro to, aby se zabránilo uzavírání podniků tím, že se jich ujmou pracovníci na základě právní a organizační formy v podobě družstva.

5.1.

Obchodní politika je jedním z pilířů vnější činnosti EU. Organizovaná občanská společnost se účastní různých dohod EU s ostatními zeměmi nebo regiony světa (obchodních dohod, dohod o partnerství či o hospodářském partnerství) prostřednictvím smíšených poradních výborů a interních poradních skupin, které uvedené dohody navazují. EHSV doporučuje, aby se účast sociální ekonomiky, která se již podílí na několika z těchto dohod, stala běžnou a aby byla pevnou součástí všech těchto dohod; a navrhuje, aby to v rámci kapitol těchto dohod týkajících se udržitelného rozvoje sloužilo k využití zkušeností sociální ekonomiky při tvorbě podniků s hodnotami a charakteristikami vlastními sociální ekonomice. A aby se organizace sociální ekonomiky pravidelně zapojovaly do interních poradních skupin občanské společnosti stanovených v těchto kapitolách a do obchodních misí podporovaných Komisí ve třetích zemích.

5.2.

Účast sociální ekonomiky na smíšených poradních výborech a interních poradních skupinách může přispět k upevnění znalostí, vazeb a spolupráce v rámci sociální ekonomiky mezi různými regiony. Jako je tomu již například mezi sociální ekonomikou EU a jejími příslušnými protějšky v Latinské Americe a na jižním pobřeží Středomoří.

5.3.

EPS přidělila v období let 2014–2016 prostřednictvím svého evropského nástroje sousedství 15,4 miliardy EUR na dosažení svých cílů. EEIP (10), jenž poskytuje globální rámec pro zvýšení investic v Africe a v sousedních zemích EU, může být vhodným nástrojem na podporu sociální ekonomiky v těchto zeměpisných oblastech.

5.4.

V listopadu 2017 se uskuteční pátý summit Afrika-EU, který bude nově definovat a dále rozvíjet partnerství mezi Afrikou a EU (11). Komise by měla usnadnit účast sociální ekonomiky na strukturovaném dialogu, který bude podporovat s evropským a africkým soukromým sektorem v rámci platformy udržitelných podniků pro Afriku.

5.5.

Komise uznala důležitou roli, kterou mohou hrát podniky a organizace sociální ekonomiky v rozvoji oběhového hospodářství, k němuž mohou „významně přispět“ (12). V Evropě existuje v této oblasti mnoho příkladů osvědčených postupů, zejména v oblasti obnovitelné energie.

5.6.

Podniky a organizace sociální ekonomiky mohou na základě charakteristických znaků a hodnot hrát významnou roli u plánovaných investic v EEIP v oblasti obnovitelných zdrojů energie v Africe, a to na základě konkurenčních výhod vyplývajících z lepší řízení zdrojů, surovin a propojení s daným územím, což umožní tvorbu nových pracovních míst na místní úrovni, zejména pokud jde o mladé lidi a ženy. Přednostní podpora pro podniky sociální ekonomiky, jež jsou napojeny na oběhové hospodářství, umožní to, že hospodářský růst bude udržitelnější, sníží se jeho negativní environmentální dopad tím, že se zlepší řízení zdrojů a omezí těžba a znečištění.

5.7.

Nástroj partnerství (13) pro spolupráci s třetími zeměmi, který je zaměřen na rozvinuté a rozvojové země, by mohl poskytnout příležitost pro sociální ekonomiku EU v procesu její internacionalizace tím, že posílí konkurenceschopnost, inovace a výzkum.

5.8.

Jak bylo několikrát poznamenáno, logika finančního trhu není uzpůsobena tak, aby podporovala rozvoj podniků a organizací sociální ekonomiky. Tradiční finanční nástroje pro podniky a organizace sociální ekonomiky nefungují, jsou zapotřebí nástroje speciálně uzpůsobené. Proto je možné skutečný potenciál podniků a organizací sociální ekonomiky uplatnit pouze tehdy, pokud bude přístup k financování součástí přizpůsobeného a zcela integrovaného finančního ekosystému (14).

5.9.

Konzultační skupina sociálního podnikání Evropské komise (GECES) rovněž vyjádřila, že je nezbytné, aby Komise přidělila „zvláštní přímé a nepřímé financování organizacím sociální ekonomiky, včetně podniků, které fungují v tomto odvětví, ve třetích zemích spolu s jejich vládami, a podpořila sociální finanční organizace“ (doporučení č. 13 zprávy GECES s názvem „Budoucnost sociální ekonomiky a podniků fungujících v tomto odvětví“).

5.10.

V tomto ohledu by jak EPS tak i ostatní finanční nástroje měly systematicky přispívat k propagaci sociální ekonomiky, a to jak v rámci přístupových jednání s kandidátskými zeměmi, tak i s dalšími sousedními zeměmi, příjemci preferenčních dohod.

5.11.

Komise nedávno vyvinula několik vnějších iniciativ, například v „Rámcové dohodě o partnerství mezi Evropskou komisí a Mezinárodním družstevním svazem na podporu družstevního sektoru na světové úrovni“, s cílem provést v letech 2016 až 2020 program, na který bylo poskytnuto osm milionů EUR. Jak EPS, tak globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky však podniky a organizace sociální ekonomiky přehlížejí, pokud jde o jejich výslovné zahrnutí coby podnikových aktérů do vnějších politik a programů EU, a nezvažují žádnou zvláštní položku financování pro podniky a organizace sociální ekonomiky mezi četnými finančními prostředky vyčleněnými pro EEIP a EFSD, a nezvažují také činnosti zaměřené na internacionalizaci evropských podniků.

5.12.

Komise a sociální ekonomika by měly usnadnit zapojení G20 a G7 do podpory konkrétních politik na podporu podnikání a podniků sociální ekonomiky podporující začlenění (jak dokládá rámec pro podnikání podporující začlenění skupiny G20), které by lépe odrážely rozdíly v souboru hodnot, zásad a důvodů existence organizací, jak doporučuje GECES (doporučení č. 12).