13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/120

Zpravodajka:

Laure BATUT

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) připomíná, že evropský energetický balíček hodlá učinit ze spotřebitele „ústřední bod systému“, a přál by si, aby byla stanovena definice tohoto konceptu a aby byl uplatňován. Spotřebitel bude moci plnit novou úlohu pouze tehdy, když se bude moci opírat o jasné dokumenty, které mu umožní jednat. EHSV věří, že k úspěchu „energetické unie“ je nezbytná vize do budoucna o tom, co je pro evropské občany a podniky v tomto projektu přínosné, jako např. více rovnosti.

1.2.

EHSV se domnívá, že působení na poptávku po energii pomocí zvyšování informovanosti občanů a pracovníků (vzdělávání, odborná příprava) může vybudovat jejich odpovědnost za vlastní rozhodnutí a za chování v oblasti spotřeby energie. Energetická účinnost může být zahrnuta do posuzování energetických potřeb, může přispívat ke snížení spotřeby, a tedy mít vliv na náklady, i když se zvýší ceny. Nemůže však sama o sobě vyřešit problémy spojené se změnou klimatu, bezpečností dodávek energie či chudobou (1). Energetická účinnost a nulová spotřeba energie nejsou zdroje energie.

1.3.

EHSV doporučuje, aby se v příštích letech více zkoumaly údaje, byla rovněž provedena studie o více zdrojích energie a zájem se soustředil na tři druhy spotřeby: spotřebu domácností, průmyslovou spotřebu a spotřebu podniků poskytujících služby.

1.4.

Zpráva by měla také obsahovat hodnocení reakcí na poptávku po energii, aby se zjistila míra plnění potřeb za udržitelnou cenu (článek 14 SFEU).

1.5.

EHSV doporučuje, aby se zpráva zaměřila na částky, s nimiž souhlasily podniky a/nebo spotřebitelé v oblasti výzkumu a vývoje a v zohlednění výzkumu týkajícího se skladování energie, které by se měly odrážet v cenách energie a v nákladech na financování sítí.

1.6.

Měly by být posouzeny náklady na škody na životním prostředí a měly by být snadno pro všechny přístupné.

1.7.

EHSV doporučuje, aby byl na začátku dvouletých zpráv Komise o cenách energie a nákladech na energii uveden seznam termínů, který by všem spotřebitelům usnadnil porozumění.

1.8.

V souladu s týmž cílem transparentnosti Výbor vyzývá Komisi, aby pro jednotlivé členské státy přidala záznamy, které by obsahovaly pět referenčních bodů na každý zdroj energie:

2.1.

V roce 2014 vypracovala Komise první zprávu o cenách energie a o nákladech na ni v Evropské unii (EU). Kvůli nedostatečné kvalitě shromážděných údajů Komise navrhla nařízení (2) o evropských statistikách cen zemního plynu a elektřiny.

2.2.

Cílem je ověřit současný stav rozvoje doposud nedokončeného vnitřního trhu s energií a pomoci stanovit, které kroky je v této oblasti sdílené pravomoci třeba učinit za účelem navýšení energetické účinnosti a bezpečnosti dodávek energie.

3.1.

Posuzovaná zpráva Komise je tedy druhou zprávou. Hodnotí situaci v oblasti cen energie v odvětvích plynu, elektřiny a ropných produktů a jejich důsledky pro domácnosti a průmysl a vyzdvihuje strategické politiky EU zaměřené na vytvoření energetické unie.

4.1.

Komise uvádí požadavky umožňující ovlivnit cenu elektřiny: rozvíjet energetickou účinnost a využívat alternativní zdroje energie, v nichž chce mít Unie celosvětové prvenství.

4.2.

Ve státech Unie narostl čistý dovoz elektřiny pocházející z fosilních paliv, čímž se zvýšila i závislost těchto států, což opět vyvolalo složité debaty o břidlicovém plynu a břidlicové ropě.

4.3.

Velkoobchodní ceny od roku 2008 pravidelně klesaly a sblížily se na jednotném trhu, což přineslo pokles cen uhlí a plynu. Nicméně díky řadě faktorů na úrovni jednotlivých států se tento dopad neprojevil v maloobchodních cenách, které i nadále stoupají, neboť ve stejném období se zvýšila průměrná cena pro domácnosti o 3,2 %:

4.4.

Cena elektřiny určené pro průmyslové odběratele narostla méně: v období 2008 až 2015 o 0,8–3,1 %, s tím, že „velcí“ odběratelé mohou využívat upravených sazeb.

4.5.

Komise uvádí, že mezi členskými státy jsou velké rozdíly, které mohou být pro domácnosti až trojnásobné, což je způsobeno faktorem „daně a poplatky“ (59 % v Dánsku, 5 % na Maltě).

4.6.

V průměru je elektrická energie v Evropě dražší než v USA, ale mnohem levnější než v Japonsku.

5.1.

Plyn představuje 23 % spotřeby primární energie v EU, přičemž 15 % se využívá na výrobu elektřiny; plyn pokrývá „třetinu energetických potřeb domácností a podniků“.

5.2.

EU je z 69 % závislá na dovozu plynu a na omezeném počtu dodavatelů. Je nucena se řídit kolísajícími cenovými trendy ve světě.

5.3.

Od roku 2013 klesly velkoobchodní ceny o 50 %, což zapříčinila především nízká celosvětová poptávka, produkce břidlicového plynu v USA a smlouvy o dodávkách plynu vázané na ceny ropy.

5.4.

Od roku 2008 rostly maloobchodní ceny pro domácnosti téměř o 2 % ročně. Zde hraje opět důležitou roli složka „daně a poplatky“, která narostla o 4,2 % ročně a spolu se síťovými náklady je příčinou velkých rozdílů mezi členskými státy – nejvyšší cena (ve Švédsku) představuje čtyřnásobek nejnižší ceny (v Rumunsku).

5.5.

Pro průmysl a „velké“ průmyslové odběratele ceny klesly, přičemž při tvorbě cen je zde nejdůležitější „energetická“ složka. To umožňuje přizpůsobit velkoobchodní ceny cenám maloobchodním, a tím i ve větší míře sbližovat ceny na jednotném trhu.

5.6.

Co se týče sbližování cen, je v celosvětovém měřítku Evropa v průměru, kdy od roku 2013 má sbližování klesavou tendenci, i když i nadále jsou zde ceny vyšší než v USA a v Rusku.

6.1.

Od května 2014 do ledna 2016, tedy za 19 měsíců, cena surové ropy v dolarech klesla o 77 %, potom se zvýšila a ustálila se na polovině ceny z roku 2014.

6.2.

Na maloobchodní ceny to mělo menší vliv, jelikož euro vůči dolaru pokleslo a důležitou součást ceny tvoří i nadále daně a poplatky.

Evropská unie stanovila minimální sazby spotřebních daní (4), ale členské státy je obvykle přesahují: v roce 2015 tvořily daně 63 % průměrné maloobchodní ceny benzínu a 57 % ceny nafty, s tím, že mezi jednotlivými státy jsou určité rozdíly.

6.3.

V souhrnu lze uvést, že od předchozí zprávy ceny těchto tří zdrojů poklesly a tento pokles se odrazil ve velkoobchodních cenách. Odrazil se rovněž v maloobchodních cenách ropných produktů, zatímco ceny plynu a elektřiny narostly kvůli navýšení nákladů na sítě a především kvůli daním a poplatkům.

7.1.

U těchto tří zdrojů je spotřeba domácností od roku 2008 poměrně stabilní.

Jejich výdaje narostly kvůli navýšení maloobchodních cen plynu a elektřiny (vyjma dopravy). Co se týče části prostředků věnované na energie, jsou mezi jednotlivými členskými státy velké rozdíly, což se nejvíce projevuje u chudých domácností: 8,6 % v roce 2016 oproti 6,2 % v roce 2004. V tomto období klesla spotřeba domácností o 4 %.

7.2.

Komise poukazuje na to, že k řešení energetické chudoby jsou nutná sociální opatření zacílená na zranitelné spotřebitele.

8.1.

Pro srovnání se v letech 2008 až 2013 u čtrnácti průmyslových odvětví náročných na zdroje náklady na energii pro průmyslové odběratele snížily a v průběhu uplynulých několika let tvoří podíl nákladů na energii v průměru 5 až 10 % výrobních nákladů. To je způsobeno poklesem cen pro velké odběratele, osvobozeními od daní a daňovými úlevami a nikoli nutně opatřeními zaměřenými na energetickou účinnost.

8.2.

Komise se domnívá, že na mezinárodní úrovni Unie není vysoce energeticky náročnou ekonomikou a že by konkurenční a řádně fungující trh s energií měl co nejefektivnějším způsobem zajišťovat dodávky energie nezbytné pro podniky a domácnosti a současně omezovat veškeré dopady inflace a vyhýbat se státním dotacím, které neoprávněně narušují trh: v roce 2012 to bylo 113 miliard EUR, z čehož přibližně 17,2 miliardy EUR bylo určeno na přímé dotace, a v roce 2014 to bylo celkem 263 miliard EUR, což odpovídá 1,88 % HDP EU.

9.1.

Energie má zásadní význam pro hospodářství a domácnosti. Její spotřeba způsobuje emise CO2, které škodí klimatu a živým bytostem. Unie zahájila přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku. Pochopení mechanismů stanovování nákladů na energii a jejích cen by mělo být jedním z faktorů lepší transformace a boje s energetickou chudobou (5).

9.2.

Posuzovaná zpráva Komise ukazuje, že v Unii neexistuje jedna cena energií, ale že je více cen pro různé nosiče energie, které se liší v závislosti na zeměpisné poloze, vnitrostátních postupech, načasování a na způsobech spotřeby uživatelů.

9.3.

V několika evropských zemích je zveřejňován barometr v oblasti cen energie (Evropská nadace pro otázky klimatu) pro domácnosti a Komise již dva roky zveřejňuje své zprávy.

10.1.

Ropu, uhlí, plyn, což jsou spolu s biomasou, jadernou energií a elektřinou stále hlavní zdroje celosvětové spotřeby energie, nelze skladovat ani přepravovat ve stejném rozsahu:

10.2.

Cenou energie je ovlivněna konkurenceschopnost určitého odvětví, a to podílem energie spotřebované přímo a energie, která je využívána pro mezispotřebu při výrobě zboží. Nízké náklady na energii mohou ovlivnit konkurenceschopnost (viz Spojené státy a břidlicový plyn), aniž by však současně strukturálně ovlivnily produktivitu.

10.3.

Řada členských států dováží energii od svých unijních sousedů nebo ze sousedících zemí: geopolitická situace má vliv na bezpečnost dodávek a na ceny.

10.4.

Cena za barel ropy je stále uváděna v dolarech: směnné kurzy, a tudíž celková konkurenceschopnost evropského hospodářství, ovlivňují hospodářskou soutěž a tvorbu cen určených konečným spotřebitelům.

10.5.

Dopady cen energie, které hradí průmyslové subjekty a domácnosti, se projevují v celosvětové poptávce. V obchodním sektoru EU probíhá obchod se zbožím většinou v rámci Evropy a zahrnuje zpracované výrobky, které jsou vůči změnám cen energií citlivé.

11.1.1.

Náklady nebo ceny? V běžné řeči je snadné tyto dva výrazy zaměnit. Zpráva Komise [COM(2017) 769] by byla jasnější, kdyby začala právě touto otázkou.

11.1.2.

Nejzřejmější je cena. Cena je vyjádřením směnné hodnoty jednotky zboží nebo energetické služby. Na zcela „volném“ trhu by byla vyváženým bodem mezi nabídkou a poptávkou.

11.1.3.

Na složitém celosvětovém trhu existuje stejně tolik cen jako trhů. A v každé fázi jednotlivých transakcí je ovlivňují vnější faktory (externality). Zasahují také vnitropolitické faktory členských států, jako jsou struktury odvětví, zdanění, klima, kupní síla domácností, konkurenceschopnost podniků atd.

11.1.4.

Energetická unie by tyto rozdíly a nespravedlnosti mezi evropskými občany mohla v souladu se zásadou subsidiarity vyrovnat.

11.2.1.

Náklady odpovídají cenám energetických komodit, které jsou nezbytné pro výrobu zboží nebo služeb a ceně za jejich zpřístupnění spotřebitelům (Les prix et les coûts des sources d’énergie – Ceny a náklady zdrojů energie), Jean-Marie Martin-Amouroux, 20. února 2017). Náklady se mohou značně lišit podle výrobního odvětví spotřebovávané energie [SWD(2016) 420 final].

11.2.2.

U malých a středních podniků, které tvoří 90 % evropské průmyslové struktury a nejsou řazeny k energeticky náročným subjektům, mohou mít náklady na odebíranou energii a náklady na energii využívanou pro zpracování základních produktů, s nimiž pracují, silný dopad na nákladovou cenu vyrobených produktů a na jejich prodej.

11.2.3.

Mimo to nejsou náklady na energie faktorem, který by bylo možné jednoduše změnit, jsou nuceným nákladem; jsou-li důležitým faktorem pro výrobní náklady, promítají se do prodejní ceny zboží, ovlivňují kupní sílu spotřebitelů a mohou zpomalit růst poptávky (v případě automobilů). Pro podniky zůstávají zdroje energie nahraditelné: pokud se příliš navýší ceny ropy, přecházejí na plyn atd.

11.2.4.

Otázka nákladů na energii se týká otázek evropské diplomacie, definice evropské průmyslové politiky, a to nejen pro energeticky náročná průmyslová odvětví.

12.1.

Projednávaný dokument je součástí balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ (6), v němž Komise hodnotí ceny a náklady na energii v Evropě. EHSV vyjadřuje politování nad tím, že se zde více nezdůrazňuje perspektiva transformace energetiky. Rozlišení nákladů podle jednotlivých zdrojů výroby elektřiny by umožnilo lepší pochopení. Energetický obsah zboží závisí na celém výrobním řetězci a na nákladech na energii. Jedná se zde o konkurenceschopnost podniků a také o jejich schopnost vytvářet udržitelná pracovní místa a chránit životní prostředí.

12.2.

Díky jednotlivým evropským dokumentům se EU stala společný jmenovatelem v boji členských států proti skleníkovým plynům, za energetickou účinnost a za podporu obnovitelných energií. Ale volba finální skladby je na členských státech. Jsou mezi nimi rozdíly, zejména v oblasti zdanění a v zaměření boje se změnou klimatu. Tato situace je odpovědná za dumping a ztěžuje správu energetické unie (7).

12.3.

Přístup pocházející z osmdesátých let, zcela založený na hospodářské soutěži, nezohledňuje reálnou celosvětovou situaci v energetickém sektoru ani nová zaměření Unie: nyní je „ústředním bodem systému“ spotřebitel, není možné se vymlouvat na „nedokonalost trhu“, na širokou škálu vládních zásahů ve prospěch odvětví energetiky, což jsou vlastně „dotace“, ani na vysoké příjmy z daní do veřejné pokladny. Můžeme to nazvat přerozdělením, které kompenzuje cenu, již společnost platí za energii a která je nyní pro mnoho občanů neúnosná.

12.4.

Nárůst cen energií, zejména elektřiny, může způsobit přesun pracovních míst a pro zaměstnance, podniky a investory je nezbytná stabilita veřejných politik.

12.5.

Mezi lidmi i mezi jednotlivými členskými státy jsou i nadále patrné nerovnosti. Rozdíly jsou rovněž mezi podniky – velkými odběrateli a těmi ostatními – a mezi jednotlivci a podniky. Liberalizace evropského trhu, která zničila národní monopoly a zavedla hospodářskou soutěž, z níž měli mít užitek spotřebitelé, měla za následek zvýšení cen plynu a elektrické energie pro konečné spotřebitele a nezabránila tomu, aby vznikaly bezkonkurenční oligopoly. Výbor se domnívá, že pojem rovnosti mezi „spotřebiteli“, známý také jako cenové vyrovnání, by se mohl stát evropským pojmem.

12.6.

Jedno sdělení Komise se týká urychlení inovací v oblasti čisté energie (8) a „energetického systému“, který „v Evropě dosáhl bodu, odkud není návratu“ a kde „obnovitelné zdroje jsou … stále konkurenceschopnější“. Evropská rada přijala opatření zaměřená na dekarbonizaci hospodářství a na integraci trhu s energií. Podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny stále roste a míra energetické náročnosti, jíž se měří spotřeba energie v porovnání s hospodářskou výkonností, klesá, a to zejména ve vyspělých ekonomikách.

12.7.

Posuzované sdělení představuje balíček legislativních opatření založený na třech ústředních cílech:

12.8.

Přístup Unie k otázkám týkajícím se cen a nákladů by se měl zásadně změnit, měli by být zohledněni zranitelní spotřebitelé a mělo by být stanoveno, do jaké míry mají veřejné politiky financovat energie z obnovitelných zdrojů, s cílem zajistit, aby na domácnosti příliš nedopadalo vyplývající zdanění. Za účelem pokroku směrem k jednotnému trhu Komise zmiňuje regionální přístup, intuitivnější a vstřícnější vůči spotřebitelům.

12.9.

Komise poukazuje na to, že k řešení energetické chudoby jsou nutná sociální opatření zacílená na zranitelné spotřebitele. To je správné, ale tato opatření nejsou financována z marží velkých podniků v odvětvích energetiky, ale díky ostatním občanům a jejich daním a z rozpočtu členských států.

12.10.

Výbor poukazuje na to, že zpráva poskytuje celou řadu informací získaných od mnoha subjektů, avšak lituje, že tato transparentnost ohledně cen i nákladů nezahrnuje i domácnosti: u obnovitelných zdrojů mohou činit náklady na sítě až 50 % (Zpráva Centra strategické analýzy 2012, Francie). Pro rozhodování spotřebitelů je nezbytné shromáždit dobré statistiky, jak se navrhuje v návrhu nařízení Komise (viz poznámka na s. 1). Měly by zahrnovat náklady na škody na životním prostředí a měly by být snadno dostupné pro ty, pro něž se tato opatření přijímají a kteří chtějí porozumět tomu, proč a jak získávají a platí energii.