28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/1

Zpravodaj:

Etele BARÁTH

1.1.

EHSV je přesvědčen, že je třeba zavést koordinovanou evropskou správu zaměřenou na rozvoj s cílem přispět k budování obnovené, silné a mírové Evropy. Je třeba posílit koordinaci a případně vnést do správy nový způsob organizace.

1.2.

Bylo by vhodné obnovit dynamický rozvoj hospodářství prostřednictvím koordinovaného vývoje a upevnit základy sociálního blahobytu a demokracie, soužití různých kultur a příkladnou šetrnost k životnímu prostředí.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že důsledné uplatňování zásady partnerství směřuje k širšímu zapojení zúčastněných stran při plánování a provádění investic z fondů Evropské unie. Toto zapojení posílí kolektivní úsilí ve prospěch investic a umožní rozsáhlejší využití odborných znalostí. Umožní účinnější provádění projektů, zvýší transparentnost a přispěje k tomu, aby se zamezilo zneužívání a podvodům.

1.4.

Potřebujeme zejména jednoduché a dostupné cíle a strategie, tedy jednotný projekt pro Evropu (strategii EU 2030–50). Je třeba potvrdit, že velkým strategickým cílem Unie zůstává budování inovační a životaschopné Evropy podporující začlenění. Do tohoto projektu by rovněž měly být začleněny cíle COP 21 (cíle udržitelného rozvoje).

1.5.

Je nutné lépe koordinovat rozvojové programy. Vytváření krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých rozvojových programů a nástrojů se musí opírat o soubor stručných cílů. „Nástroji“ rozumíme všechny prostředky politické, právní, organizační a finanční.

1.6.

EHSV doporučuje za účelem zlepšení koordinace a v zájmu dosahování společných evropských cílů použít tradiční evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) a projekty zaměřené na trhy a mobilizující rovněž soukromý kapitál, které vycházejí z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Za tímto účelem je důležité koordinovat cíle a pravidla pro jejich provádění.

1.7.

Výbor doporučuje, aby hlavním nástrojem ve službách posílené ústřední správy zaměřené na rozvoj byl evropský semestr, který se opírá o roční analýzu růstu a který by měl také stanovit způsoby, jak trvale ovlivňovat projekt pro Evropu a pozorně sledovat jeho vývoj. Evropský semestr by se mohl při této příležitosti zhostit úkolu systémů, které se soustředí na dosažení sociálního prostředí zajišťujícího příznivé životní podmínky.

1.8.

Kromě již používaného výkonnostního ukazatele HDP, jenž je v zásadě hospodářské povahy, by se mohl používat jako doplňkový také výsledkový ukazatel (hrubý domácí výsledek), který by odrážel také udržitelnost a obsahoval převážně sociální a environmentální faktory. Tento ukazatel by mohl sloužit jako základ pro sledování účinnosti správy zaměřené na rozvoj.

1.9.

Je nezbytná úzká koordinace a zavedení otevřené metody spolupráce mezi členskými státy. Je třeba přistoupit k úpravě podle dosavadních zkušeností získaných v rámci procesu rozvoje.

1.10.

Je nezbytné upevnit právní a finanční nástroje. Výkonnost správy zaměřené na rozvoj bude záviset na dynamice hospodářství, zvýšení mobilizovaného kapitálu, růstu účinnosti investičního systému, upevnění úrovně kvalifikace pracovní síly a stupni inovativnosti podniků. Jejím hlavním cílem v dlouhodobější perspektivě je však vytvářet příznivé životní podmínky a obnovenou společnost a zaručit lepší a udržitelné prostředí.

1.11.

Je třeba zavést víceúrovňové a sdílené řízení. Zároveň s probíhající reformou (REFIT) je třeba rozvíjet právní a správní nástroje správy zaměřené na rozvoj. V tomto ohledu je třeba zásadně posílit nástroje na střední úrovni, tedy nástroje pro koordinaci makroregionálního rozvoje. Dále v rámci projektu pro Evropu získává značnou hodnotu úloha funkčních regionů, měst, městských oblastí, aglomerací, metropolitních oblastí a sítí.

1.12.

Jedním z klíčových prvků správy zaměřené na dlouhodobý rozvoj je kontinuita. Je třeba koordinovat podmínky cyklické povahy politik, programových a rozvojových procesů a rozpočtových horizontů. Rozvojová činnost předpokládá nepřetržitou analýzu, kontrolu a korekce.

1.13.

Zvláště důležité je přesně informovat veřejnost, podporovat její zapojení, rozvíjet komunikaci a politický marketing a vhodným způsobem představovat konkrétní výsledky i nedostatky.

1.14.

EHSV se vždy zasazoval o posílení demokratické účasti. Vzhledem k tomu, že se jedná o otevřenou metodu spolupráce, měla by být účast hospodářských a sociálních partnerů a nevládních organizací zaručena na všech úrovních. S tím je na evropské úrovni spojeno vyšší ocenění úlohy EHSV.

1.15.

Jak EHSV uvedl již ve svém stanovisku z roku 2012 (1), podporuje iniciativu Evropské komise týkající se zavedení tzv. „kodexu chování pro partnerskou spolupráci“, jehož smyslem je poskytnout členským státům rámec pro partnerství v oblasti plánování a provádění. Koncepce, kterou partneři v souvislosti s Evropou mají, přispěje ke stanovení cílů i ke ztotožnění se s nimi a zlepší účinnost provádění plánů.

1.16.

EHSV zdůrazňuje, že je třeba překonat právní úpravu partnerství založenou na návrzích a osvědčených postupech a široce vymezit minimální očekávání, která budou muset orgány členských států splnit pod hrozbou sankcí.

1.17.

EHSV doporučuje, aby členské státy byly povinny zavést účinné systémy financování pro budování kapacit partnerů. Tyto systémy by měly přesahovat pouhé školení nebo předávání informací a měly by se zabývat rovněž rozvojem sítí v rámci partnerství a zaváděním nástrojů pro účinné zapojení.

1.18.

EHSV naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby posílila spolupráci s evropskými sítěmi partnerství. Je třeba, aby Evropská komise zavedla systém financování, který přispěje k fungování evropských sítí nevládních organizací působících v regionální politice, zejména pokud jde o kontrolu vnitrostátních procesů a záruky získávání informací.

2.1.1.

Evropská unie je silná, ale stále ještě čelí mnohotvárné krizi, která se obnovuje. To přesvědčivě dokládá Brexit. Hospodářská krize z roku 2008 přerušila euforii z rozšíření v prvních letech nového tisíciletí a v řadě zemí zvrátila dostihování vyspělejších ekonomik.

2.1.2.

Hospodářská krize, a zejména snížení investic, které z ní vyplynulo, rozštěpila jednotu mezi členskými státy založenou na růstu a způsobila zvyšující se politické, hospodářské a sociální napětí. Přestože se jedná o základní cíl Unie, prohlubují se rozdíly v rozvoji jednotlivých členských států.

2.1.3.

Přísné strategie rozpočtových škrtů uplatňované vůči zemím zasaženým vysokým veřejným a externím zadlužením a rozpočtovým deficitem přispívají k dalšímu vzdalování nejvyspělejších zemí od těch, které čelí omezování rozpočtů. Jsou zapotřebí nové politiky, které budou kombinovat hospodářský růst a kontrolu rozpočtového deficitu s účinnými strategiemi sociálního začlenění.

2.1.4.

Chudoba, nejistota v zaměstnaneckých vztazích a počet nezaměstnaných dosáhly nepřijatelné úrovně. Velkou překážku pro obnovitelnou budoucnost Evropy představuje ztráta perspektiv pro mladé lidi.

2.1.5.

Evropská unie ztratila charakter místa, které je investičním cílem, a získala pověst těžkopádného prostoru. Co se týče produktivních investic, postupně zaostává za výkonností Spojených států a některých svých členských států, jako je Německo a Spojené království. Zaostávající země brzdí dynamičtěji se rozvíjející státy. Snižuje se nutnost vzájemné provázanosti. V některých zemích klesající produktivní investice prohlubují vzniklou propast i navzdory významnému rozpočtovému přebytku. To dále přispívá k zaostávání nejchudších regionů. Reakce je pomalá a byrokratická.

2.1.6.

Základní výdobytky Unie, jako je eurozóna nebo schengenský prostor, se dnes v souvislosti s migrační krizí a terorismem jeví spíše jako rozdělující faktory, nikoli jako prvek soudržnosti. V řadě zemí je Evropská unie využívána jako nástroj vnitřního politického zápolení.

2.1.7.

Úroveň rozvoje regionů se nesbližuje. HDP nejrozvinutějších regionů je čtrnáctkrát vyšší než HDP těch nejzaostalejších. Některé státy, které jsou velkými příjemci, používají prostředky, které jim jsou přiděleny, jako náhradu za ústřední nástroje a investiční facility a jejich vlastní přispění se snížilo na minimum a daleko zaostává za původními cíli. Nově vytvořené rady pro konkurenceschopnost by mohly své nástroje využít k tomu, aby významně přispěly ke sbližování úrovní rozvoje regionů.

2.1.8.

Evropští občané a hospodářské, sociální i nevládní subjekty ztratili perspektivu, politické postupy se jim odcizily, uzavírají se stále více do sebe. Vnímají EU jako zkostnatělou instituci, které chybí flexibilita a která není schopna obnovy.

2.1.9.

Zejména z důvodu slabé výkonnosti a slabosti svého institucionálního systému v oblasti rozvoje není Evropská unie schopna mobilizovat dostatečné prostředky, aby dosáhla svých cílů, ostatně již tak roztříštěných.

2.1.10.

Vize budoucnosti, politická vůle ani schopnost vykonávat správu není jednotná. Metoda koordinace je nedostačující a zastaralá, právní nástroje nemají žádný účinek nebo jsou jen obtížně použitelné, účast organizací a společenská podpora je slabá, a to zejména z důvodu upadající komunikace.

2.1.11.

Strategie dlouhodobého rozvoje Unie do roku 2020 již nevidí dostatečně daleko a ztratila na realističnosti, navíc je roztříštěná a není schopna nasměrovat procesy v současných metodických rámcích. Zohlednění 17 přijatých hlavních cílů udržitelného rozvoje týkajících se udržitelného rozvoje mezitím umožnilo Evropské komisi zahájit v rámci komplexní a dlouhodobé strategie přezkum systému a nástrojů správy.

2.2.1.

Za této situace oznámila nová Evropská komise s podporou Evropského parlamentu nové paradigma hospodářského rozvoje. Vyjádřené cíle – vytváření pracovních míst a podpora růstu, vytvoření jednotného evropského trhu, zjednodušení systému hospodářské regulace, posílení významného unijního rozvoje, trh s energií, podpora investic do digitálního trhu a služeb, důraz na správu systému duševních i fyzických sítí propojujících Evropu a posílení environmentální odpovědnosti mohou pro ekonomiku znamenat novou významnou dynamiku.

2.2.2.

Evropský semestr a jeho složky představují systém, který překračuje rámec správy hospodářských záležitostí. V rámci mechanismu evropského semestru by bylo vhodné posílit úlohu dlouhodobých cílů v oblasti společenské a v oblasti životního prostředí.

2.2.3.

Program priorit určený k úplné konsolidaci finančního systému eurozóny je na jednu stranu nedostatečný, na druhou stranu však posiluje reálné obavy z prohloubení propasti mezi evropskými státy. Cíle rozvoje na úrovni EU by mohly zmírnit ochromení dvourychlostní Evropy.

2.2.4.

V současné době jsou rozvojové procesy určovány dvěma velmi odlišnými finančně-hospodářskými systémy nástrojů a prováděcími postupy, jež jsou s každým z nich spojeny. Je třeba posílit doplňkovost mezi těmito dvěma soubory počínaje stadiem koordinace cílů.

2.2.5.

Jedná se v první řadě o tradiční evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) uvedené ve Smlouvách, jejichž cílem je podporovat sociální, hospodářskou a územní soudržnost. Mají podobu neustále modernizované pomoci při investování a při rozvoji, jejichž podstata je nicméně neměnná, a jsou dostupné díky přerozdělování rozpočtu Unie, který je naplňován příspěvky členských států. V některých případech příjemci podpory nedoceňují skutečnou hodnotu těchto prostředků a uvádí, že na ně „mají nárok“. Při přezkumu zvaném přezkum „v polovině“ období trvajícího do roku 2020 je třeba přijmout novou právní úpravu a podpořit tak výše uvedenou doplňkovost.

2.2.6.

Druhým souborem nástrojů je Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který je určený k plnění nového – tzv. Junckerova – plánu a který je novým finančním nástrojem, jenž je zaměřen na trh, poskytuje možnost podpory rizikového kapitálu a mobilizuje veřejný, bankovní a soukromý kapitál. Jeho výši je možné dále navyšovat. Uplatněný mechanismus správy se musí stát základním prvkem správy zaměřené na rozvoj. K harmonizaci těchto dvou systémů financování by mělo dojít rovněž na úrovni každého členského státu.

2.2.7.

Ostatní finanční nástroje, jež dobře fungují, jsou ve srovnání s těmito systémy financování různorodé a přizpůsobené svým úkolům, ale co do rozsahu zaostávají a jejich cíle jsou specifické. Rámce projektu pro Evropu by mohly být předmětem úzké a systematické koordinace.

2.2.8.

Do dnešního dne nebyly uplatněny přímé prostředky, které by mohly podpořit uskutečnění nepočetných a vzájemně nepropojených cílů strategie Evropa 2020, jejímž cílem je zlepšit koordinaci. Je otázkou, zda je vůbec možné koordinaci rozvoje Unie odpovídajícím způsobem zajistit bez těchto prostředků. Je tedy vhodné, aby mezi úkoly nového plánu na období po roce 2020 figurovalo rovněž plánování vzájemného působení mezi různými nástroji.

2.2.9.

Provádění strategie Evropa 2020 dnes musí napomáhat jedenáct tematických cílů víceletého finančního rámce, který upravuje provádění ESI fondů, stejně jako 10 hlavních cílů Junckerova plánu, které se s výše uvedenými cíli překrývají pouze neurčitě, a jejich finanční a regulační pravidla. K tomu je třeba přidat 17 směrodatných kritérií udržitelnosti, která byla formulována jako cíle udržitelného rozvoje a která jsou určující pro budoucnost. Úkoly v rámci procesu plánování na období po roce 2020 by se měly opírat o menší množství jasných a stručných cílů.

2.2.10.

Rozličné mechanismy u daných cílů, odlišná data zahájení a ukončení a různé časové rámce dnes mají za následek, že ani jeden z cílů není transparentní či snadno pochopitelný a sledovatelný pro hospodářskou a sociální sféru a občanskou společnost. Neexistence synergií mezi jednotlivými cíli, respektive nedostatek vzájemného působení, dále významným způsobem snižuje efektivitu nástrojů a investic. Je třeba posílit synergii mezi EFSI a obnovenou strategií Evropa 2020 a vytvořit novou strategii EU 2030–2050 (projekt pro Evropu).

2.2.11.

Zatímco se ke strukturálním fondům vážou silně byrokratické, zároveň centralizované i decentralizované přípravné, prováděcí, kontrolní a analytické mechanismy a na úrovni Unie na jejich provádění dohlíží velký počet agentur, nově vzniklý mechanismus řízení Evropského fondu pro strategické investice překračuje rámec Evropské komise a jeho nová organizační struktura je budována v souladu s potřebami finančního a investičního prostředí. Koordinace obou velkých celků předpokládá zavedení strategického nástroje a nového systému správy (2).

2.2.12.

Zavedení nového systému správy zaměřené na rozvoj může přinést posílenou koordinaci a otevřenou spolupráci mezi dotčenými partnery.

2.2.13.

Pro zlepšení účinnosti a efektivity ESI fondů je třeba posílit institucionální struktury partnerství a otevřít je v souladu s právem na účast veřejnosti všem evropským občanům. Tím by jim byl zaručen přístup k příslušným informacím a možnost podílet se na rozhodnutích v oblasti plánování a provádění. Měli by mít rovněž možnost vyjadřovat se k návrhům programů, výzev k podávání návrhů a návrhům hodnotících zpráv.

3.1.

EHSV se již zabýval otázkou zásady partnerství a předložil podrobné návrhy v tomto směru v několika stanoviscích.

3.1.1.

Ve stanovisku z roku 2010 (3) EHSV zdůraznil, že stávající nařízení ponechávají příliš velký prostor pro vnitrostátní interpretaci koncepce partnerství, a že Evropská komise by proto měla hrát silnější a mnohem proaktivnější úlohu coby strážce zásady partnerství. Dále označil za zásadní, aby všechny operační programy zaručovaly partnerům zdroje technické pomoci potřebné k budování jejich kapacit. Vyslovil se ve prospěch návratu k programům iniciativ Společenství pro sociální inovace a místní rozvoj.

3.1.2.

Ve svém stanovisku z roku 2012 (4) EHSV podpořil iniciativu Evropské komise na vytvoření evropského kodexu chování v oblasti partnerství. Vyjádřil výhrady organizované občanské společnosti k nerespektování zásady partnerství a navrhl zavést systém pro kontrolu partnerství, který by řídili sami partneři. Navrhl podmiňovat uzavření dohod o partnerství s členskými státy řádným prováděním kodexu chování a navýšit za tímto účelem zdroje operačních programů jako finanční impuls ke splnění této podmínky. Dále potvrdil svá doporučení týkající se posílení kapacit partnerů.

3.2.

Právní předpisy týkající se politiky soudržnosti stanoví zavedení kodexu chování pro partnerství obsahujícího hlavní zásady a osvědčené postupy.

3.3.

Ze zkušeností nabytých v souvislosti s prováděním kodexu chování vyplývá, že některé země zavedly ustanovení kodexu pouze formálně v rámci vnitrostátních procesů spojených s plánováním a transformací institucionální struktury provádění ESI fondů.

3.4.

V některých zemích partnerům nebyl ponechán dostatečný čas, aby mohli formulovat stanovisko k relevantním dokumentům. Nebyli zapojeni do zásadních strategických rozhodnutí, například těch, která se týkají definování priorit nebo finančních dotací. K podpoře jejich aktivní účasti nebyl zaveden žádný zvláštní mechanismus nebo nástroj komunikace a účasti.

3.5.

Analýzy, které provedlo několik nevládních organizací (5), ukázaly, že v některých zemích byly požadavky týkající se výběru partnerů, kteří byli vyzváni k účasti v monitorovacích výborech, formálně dodrženy, aniž by však byla ve všech případech zajištěna reprezentativnost a tematické pokrytí. Výměna informací mezi řídicími orgány a členy monitorovacích výborů pokulhává.

3.6.

Orgány odpovědné za horizontální otázky, jako jsou například ministerstva životního prostředí, tak v několika příslušných monitorovacích výborech nezískaly místa. Řídicí orgány nesdružují při plánování výzev k podávání přihlášek a při posuzování návrhů vždy partnery z občanské společnosti zastupující horizontální zásady.

3.7.

Zásahy zaměřené na posilování kapacit jsou v některých zemích nedostatečné. Do velké míry se totiž omezují na školení a na náhrady cestovních výloh, zatímco řada návrhů z kodexu chování, které se týkají například rozvoje sítí a koordinace nebo pokrytí nákladů na odborníka nutných k zajištění skutečné účasti partnera, je nadále opomíjena.

3.8.

Evropská komise a členské státy nevěnovaly v průběhu první poloviny rozpočtového období dostatečnou pozornost využívání nástrojů pro metodu komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD).

3.9.

EHSV zastává mínění, že je třeba provést celkový přezkum postupů v oblasti partnerství. Tento přezkum musí zahrnovat rovněž hodnocení provádění postupů v oblasti plánování a institucionální struktury provádění a hodnotit, do jaké míry je stávající regulační systém schopen vyústit v účinné partnerství. Partneři by měli být aktivně zapojeni do procesu hodnocení.

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/7

Zpravodaj:

Adam ROGALEWSKI

1.1.

V Evropě je třeba zahájit diskusi o zavedení společné definice povolání „stálého domácího pečovatele“, které je uznáno jako forma poskytování domácí péče. Definice práce stálého domácího pečovatele by se měla vztahovat na pracovní ujednání, kdy pracovníci (zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné) žijí v soukromých bytech a jejich práce spočívá v poskytování pečovatelských služeb starším a postiženým osobám. Aniž by se rozlišovalo, zda se jedná o zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné, stálí domácí pečovatelé (SDP) by měli být považováni za součást systému poskytování dlouhodobé péče. Cílem zavedení společné definice povolání je uznat výskyt stálých domácích pečovatelů na evropském trhu práce a zlepšit kvalitu jimi poskytované dlouhodobé péče.

1.2.

Za účelem informované tvorby politiky by Eurostat měl o stálých domácích pečovatelích shromažďovat odpovídající údaje.

1.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby provedla výzkum zaměřený na situaci těchto pracovníků, včetně jejich počtu, státního občanství, migračního statusu, přeshraniční mobility, efektivního začlenění na trhu práce a do systému sociální ochrany, pracovních a sociálních podmínek a kvalifikace, stejně jako na jejich skutečný a potenciální přínos pro evropské ekonomiky.

1.4.

EHSV zdůrazňuje, že ke stálým domácím pečovatelům by se mělo přistupovat obdobně jako k jiným pečovatelům. To znamená, že by měli požívat podobné ochrany, jako je omezení pracovní doby (včetně pohotovosti) a ochrana proti fiktivní samostatné výdělečné činnosti. Zaměstnaní stálí domácí pečovatelé nesmí být vyloučeni z působnosti příslušných právních předpisů EU a členských států vztahujících se k zaměstnání, které se mimo jiné týkají: řádné odměny, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, sociálního zabezpečení a práva svobodně se sdružovat a na kolektivní vyjednávání.

1.5.

Chybějící nabídka pracovních sil v oblasti dlouhodobé péče v Evropě by se měla pozitivně vyřešit zajištěním důstojné mzdy a pracovních podmínek, napravením nedostatečných investic, dodržováním zásad volného pohybu, odstraněním překážek, které pracovníkům brání ve výkonu pracovních práv, a vytvořením cest pro migranty, aby měli přístup k řádnému zaměstnání.

1.6.

EHSV vyzývá Evropskou unii, aby intenzivně spolupracovala s členskými státy na koordinaci nabídky a mobility stálých domácích pečovatelů, a to jako na součásti přístupu ke zlepšení celkové schopnosti odvětví dodávat kvalitní péči. Konkrétní opatření by měla zahrnovat:

Navíc je třeba poznamenat, že návrh Komise týkající se evropského pilíře sociálních práv neobsahuje žádný odkaz na situaci stálých domácích pečovatelů. V průběhu dalších příprav evropského pilíře sociálních práv by se mělo zvážit zařazení jejich sociálních práv. K tomuto tématu EHSV v současnosti vypracovává stanovisko.

1.7.

Členské státy by měly zajistit, aby práva příjemců péče a pracovníků, včetně stálých domácích pečovatelů, byla chráněna. Konkrétní opatření by měla zahrnovat:

1.8.

EHSV zdůrazňuje, že je nutno prostřednictvím odpovídajících dlouhodobých a udržitelných veřejných investic zajistit finanční podporu příjemcům péče, kteří SDP potřebují.

1.9.

Odbory, zaměstnavatelé a organizace občanské společnosti musí být zapojeni do plánování politik na úrovni členských států i na úrovni EU. Sociální a občanský dialog se všemi zúčastněnými stranami by měl být podporován na všech úrovních.

1.10.

EHSV by měl hrát aktivní úlohu v prosazování rozvoje evropských politik zaměřených na podporu pečovatelů, příjemců péče a jejich rodin, a to mj. uspořádáním konference o budoucnosti SDP v Evropě.

2.1.

Nedostatek pracovních sil na trhu práce v odvětví zdravotnictví je „časovanou bombou“. Jde o trvalou krizi (3), kdy se nedostatečná nabídka pracovních sil ještě prohloubí, nebudou-li přijata odpovídající politická řešení. Evropská komise již v roce 1994 definovala poskytování péče jako strategický sektor. V roce 2010 Evropská komise varovala, že nebudou-li podniknuty okamžité kroky k nápravě nedostatečné nabídky pracovních sil, vzroste do roku 2020 počet chybějících pracovníků ve zdravotnictví na dva miliony, z nichž 1 milion bude chybět v oblasti dlouhodobé sociální péče (4).

2.2.

Stálí domácí pečovatelé představují početně významnou, avšak upozaděnou část pracovníků v rámci dlouhodobé péče. Jsou vysoce mobilní a v rámci hierarchie práce v odvětví zaujímají nejnižší příčku. Stálí domácí pečovatelé nejsou často v rámci plánování dlouhodobé péče na evropské úrovni a úrovni členských států vůbec zohledněni.

2.3.

Přesný počet SDP není zřejmý, neboť nejsou k dispozici údaje – v systémech sběru údajů totiž často chybí. V kontextu toho, že pečovatelé jsou uznáni a odměňováni velmi nedostatečně, zůstali SDP pro tvůrce politik příliš dlouho neviditelnými.

2.4.

Stálí domácí pečovatelé pracují ve všech členských státech. Mnozí jsou migranti ze třetích zemí, zatímco další jsou evropští občané pracující ve své zemi nebo v zahraničí. Někteří pracují nelegálně jako migranti bez dokladů a někteří jsou součástí cirkulační nebo dočasné migrace. Mnoho z nich pracuje za nejistých pracovních podmínek, a to včetně fiktivní samostatné výdělečné činnosti.

2.5.

Protože v současné době neexistuje definice povolání stálého domácího pečovatele, je jejich situace ekvivalentní se situací pracovníků v cizí domácnosti. (5) Podle MOP představuje v průmyslových zemích práce v cizí domácnosti včetně práce pečovatelů mezi 5 % a 9 % všech pracovních míst. (6)

2.6.

Některé členské státy pokročily s formalizací a začleňováním pečovatelů, kteří jsou migranti bez dokladů, a to v důsledku podpisu úmluvy MOP č. 189.

2.7.

EHSV již přispěl k tvorbě politiky v oblasti dlouhodobé péče, neboť vypracoval stanoviska k pracovním právům pracovníků v domácnostech (7), k nutnosti sociálních investic (8) a k dlouhodobé sociální péči a deinstitucionalizaci (9). Toto stanovisko vychází z uvedených stanovisek a zaměřuje se na konkrétní situaci stálých domácích pečovatelů.

3.1.

Objem domácí péče rychle narůstá, což je způsobeno tím, že stále více lidí dává přednost domácí péči, ceny v pobytových zařízeních jsou pro mnoho lidí neúnosné a chybějí odpovídající investice do infrastruktury pečovatelských služeb.

3.2.

Úsporná opatření přijatá ve většině členských států stávající již tak limitovanou infrastrukturu a nabídku pracovních sil v oblasti dlouhodobé péče ještě více omezila. EHSV se domnívá, že investice do dlouhodobé péče musí být chápány pozitivně jako ekonomická příležitost a jako prioritní oblast pro vytváření pracovních míst, sociální podpory pro rodiny a rovnost žen a mužů. Investice do odvětví zvyšují míru zapojení pracovníků a nabízejí možnou cestu ven z hospodářské krize (10).

3.3.

V pečovatelských profesích chybí pracovníci v mnoha členských státech. Přijímání legálních pečovatelů i pečovatelů bez dokladů zmírňuje nedostatečný počet pracovníků v oblasti dlouhodobé péče. Zejména jihoevropské systémy poskytování péče výraznou měrou spoléhají na SDP. V Itálii představují SDP z řad migrantů přibližně tři čtvrtiny pracovníků v domácí péči (11).

3.4.

Také země střední a východní Evropy jsou zasaženy nedostatkem pracovních sil v pečovatelských službách, stejně jako rostoucí poptávkou po poskytování péče v západní Evropě. Mnoho pracovníků v jiných zemích například pochází z Polska, třebaže se tam vlastních pracovníků v pečovatelských službách nedostává. Tuto chybějící pracovní sílu kompenzují pracovníci z Ukrajiny a dalších zemí mimo EU přicházející do Polska.

3.5.

I přesto, že stále roste povědomí o významu pečovatelství pro ekonomickou prosperitu, přínos pečovatelských služeb pro evropskou ekonomiku se neměří, přičemž by se měl stát předmětem celoevropského výzkumu.

3.6.

Mnoho Evropanek se ocitá v tzv. „sendvičovém“ postavení, kdy se od nich očekává, že se budou starat jak o své rodiče, tak o své děti. Stále více tuto práci svěřují placeným pečovatelům. Ve světě globalizovaných pečovatelských služeb je důsledkem nárůst globálních řetězců péče (12). Migrující pečovatelé, kteří se stěhují za prací, často potřebují najít pečovatele pro členy vlastní rodiny, a tak zaměstnávají pečovatele pocházející z jiných, často ještě chudších poměrů.

4.1.

Nízký status SDP je výsledkem genderově založeného předpokladu, že pečovatelství je málo kvalifikovaná „ženská práce“. Přiživuje ho rovněž strukturální marginalizace migrantek. V různých průzkumech týkajících se pracovních sil jsou pracovníci v cizí domácnosti charakterizováni jako pracovníci s nízkou kvalifikací či jako nekvalifikovaní. Nicméně značný počet SDP má dovednosti a kvalifikaci, jež jsou výsledkem dlouholetých zkušeností nebo jsou jejich zdrojem neuznané oficiální školicí a certifikační programy. Stálí domácí pečovatelé jsou často povinni prokázat zkušenosti v oblasti péče a odbornou kvalifikaci před tím, než jsou přijati, a přesto jejich pracovní podmínky tomuto neodpovídají.

4.2.

Velká část stálých domácích pečovatelů má zkušenosti s protiprávními pracovními ujednáními a mnoho z nich pracuje nelegálně. Často neuplatňují svá pracovní práva a potýkají se s vykořisťováním. Podmínky se mohou podobat modernímu otroctví – někdy se stává, že jsou pracovníci izolováni, jsou oběťmi násilí či zneužívání, jsou nuceni pracovat 24 hodin denně sedm dní v týdnu a nemají základní životní podmínky, jako je soukromý osobní prostor. Další pracují jako fiktivní samostatně výdělečně činné osoby. V mnoha případech nemají inspektoráty práce a další státní orgány inspekce ani odbory přístup k pečovatelům na pracovišti (tj. v soukromých bytech).

4.3.

Je nutné podpořit opatření k regularizaci a legalizaci SDP, aby byly zajištěny zákonné možnosti vstupu do odvětví pečovatelství. Takový přístup již není bezprecedentní – ve Španělsku a Itálii bylo od roku 2002 legalizováno přibližně 500 000 pracovníků v cizí domácnosti bez dokladů (13). Musí být vytvořeny takové politiky v oblasti migrace pracovní síly, které státním příslušníkům třetích zemí umožní řádnou práci v odvětví pečovatelských služeb za podmínek rovného zacházení a práva na změnu zaměstnavatele.

4.4.

Stálí domácí pečovatelé patří mezi nejmobilnější část pracovníků v rámci dlouhodobé péče. Stálé domácí pečovatelky ze zemí střední a východní Evropy bývají ženy středního věku, které mají vlastní rodinné povinnosti (14). Pečovatelé ze zemí střední a východní Evropy mají ve zvyku pracovat v západoevropských zemích po dobu až tří měsíců a následně se vrátit do země svého původu.

4.5.

Migrace kvalifikovaných SDP do hostitelských zemí znamená pro země původu výrazný odliv pracovních sil. Není-li kvalifikace pracovníků v hostitelských zemích uznávána, představuje to společenskou a ekonomickou ztrátu, a to v době celkového nedostatku pracovních sil v evropském i celosvětovém odvětví zdravotnictví.

4.6.

Všechny tyto podmínky odrážejí skutečnost, že práva SDP nejsou v rámci stávajících právních rámců na evropské i vnitrostátní úrovni přiměřeně chráněna.

4.7.

Členské státy by měly SDP povzbuzovat a podporovat v tom, aby nepracovali nelegálně.

5.1.

Příjemci péče a jejich rodiny mají často s hledáním pečovatelů potíže. K přijetí pečovatelů většinou dojde prostřednictvím neformálních rodinných či přátelských sítí. U pečovatelů přijatých takovouto cestou často nelze příliš zaručit, že budou poskytovat kvalitní péči. Rodiny jsou často v situaci, kdy nemají jasná vodítka pro to, jak pečovatele zaměstnat legálně.

5.2.

Příjemcům péče a jejich rodinám by se mělo dostat odpovídající podpory od státu. V krátkodobém horizontu by to mělo zahrnovat informační kampaň a nepřetržitou podporu v záležitostech týkajících se zaměstnaneckých a sociálních práv SDP. V dlouhodobém horizontu by členské státy měly převzít úlohu dohledu nebo plnit roli zprostředkovatele, který je příjemcům péče nápomocen při hledání SDP.

5.3.

Příjemcům péče a jejich rodinám by měla být poskytnuta řada podpůrných služeb v souladu s potřebami příjemce péče a jeho rodiny, které mohou zahrnovat služby domácí péče na částečný nebo plný úvazek. Všechna ujednání o péči musí pro zaměstnané či samostatně výdělečně činné pracovníky zajišťovat důstojné podmínky.

5.4.

Příjemci a jejich rodiny by rovněž měli být motivováni k tomu, aby si více uvědomovali potřeby SDP a považovali je za pracovníky, kteří zasluhují respekt a mají svá práva. Práce pečovatele je vysoce fyzicky i psychicky náročná. V praxi to znamená, že SDP by měli mít k dispozici řádné ubytování a soukromý prostor a že v případě zaměstnaných pečovatelů musí být respektována jejich vymezená pracovní doba včetně pohotovosti.

5.5.

Zároveň je nutno respektovat právo příjemců péče na odpovídající péči. Tak je tomu obzvláště u zranitelných skupin a lidí se zvláštními potřebami, jako jsou např. lidé trpící demencí.

6.1.

V odvětví SDP je čím dál aktivnější velký počet malých podniků, včetně pracovních agentur, jež fungují vedle výrazně neregulovaného neformálního odvětví.

6.2.

Pečovatelství může přispět ke vzniku důstojné práce v soukromých domácnostech a růstu v evropské ekonomice. Pouze kvalitní pracovní místa mohou zaručit kvalitu poskytované péče.

6.3.

Chybějící právní předpisy týkající se přeshraniční práce stálých domácích pečovatelů umožňují některým podnikům nabízet za stejnou práci nižší ceny. To přispívá k sociálnímu dumpingu. Je to zjevné zejména v případě polských nebo slovenských agentur, které vysílají SDP do západní Evropy (15). To, že tento stav nekalé konkurence přetrvává, škodí pracovníkům, zaměstnavatelům i evropské ekonomice.

7.

7.1.

Komunitní organizace, náboženské skupiny (16) spolu s veřejnými a soukromými zaměstnavateli hrají na různých úrovních při poskytování péče klíčovou úlohu. Mnoho komunitních organizací přispělo k legalizaci migrujících stálých domácích pečovatelů (17).

7.2.

V mnoha členských státech však péče není odpovídajícím způsobem podporována. Nedávná ekonomická krize vyústila v nedostatečné financování odvětví péče v celé Evropě, což vede k negativním trendům, jako je zhoršování kvality péče a pracovních podmínek.

7.3.

Organizace poskytovatelů péče by měly být řádně financovány, aby uspokojily potřeby rostoucí poptávky po poskytování péče. Vzhledem k jejich zkušenostem je nutno je zahrnout do skutečného sociálního a občanského dialogu, z něhož vzejde soubor právních předpisů upravujících organizaci a poskytování péče.

8.1.

Dobrým příkladem poskytování kvalitní péče zahrnující všechny zúčastněné strany je Švédsko. Tento systém je založen na vysoké míře veřejné podpory financované z daní (18). Systémy poukázek na služby, jako byly zavedeny např. ve Francii a v Belgii, přispěly k formalizaci domácí práce a v některých případech přinesly zlepšení pracovních podmínek pracovníků ve službách pro domácnost. V případě Belgie je práce pečovatelů z tohoto systému vyloučena (19).

8.2.

Rakousko vypracovalo systém stálých domácích pečovatelů, kteří jsou osobami samostatně výdělečně činnými, aby pokrylo potřeby dlouhodobé péče a stanovilo právní požadavky týkající se kvality a rámcových podmínek poskytování služeb. Další zlepšení v oblasti norem kvality a transparentnosti byla přijata v roce 2015. Tento systém je rakouskými obyvateli hojně využíván, nicméně rakouské odbory ho kritizují z důvodu narušování zaměstnaneckých norem.

8.3.

Jelikož modely osvědčených postupů nejsou vždy plně přenositelné do všech členských států, na evropské úrovni by měl být koordinován ucelený přístup, který zapojí všechny zúčastněné strany.

8.4.

EHSV je přesvědčen, že Evropská unie by měla sledovat nabídku a mobilitu stálých domácích pečovatelů v rámci Evropy a podporovat přístupy ke zlepšení celkové schopnosti odvětví dodávat kvalitní péči a vytvářet důstojná pracovní místa.

8.5.

Agenda politik EU se musí chybějící nabídce pracovních sil v pečovatelství věnovat prioritně. Na stálé domácí pečovatele, kteří jsou ve stávajících paradigmatech politik do značné míry přehlíženi, je třeba upozornit.

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/14

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

1.1

Závěry a doporučení Politika EU v oblasti biologické rozmanitosti je klasickým příkladem politiky nedodržených slibů na evropské i vnitrostátní úrovni, a je tomu tak, přestože tato politika správně určila problémy a rovněž zavedla potřebné nástroje.

1.2

EHSV upozorňuje na výroky Komise týkající se významu ochrany biologické rozmanitosti, který je srovnatelný s významem zmírňování změny klimatu. Nejde jen o zachování živočišných a rostlinných druhů, ale také o obživu lidstva.

1.3

EHSV požaduje důsledné a okamžité provedení směrnice o ptácích a o přírodních stanovištích. Značný přínos k lepší ochraně biologické rozmanitosti by podle EHSV mělo také důsledné a okamžité provedení rámcové směrnice o vodě.

1.4

Členské státy musí konečně zjistit, jaké množství finančních prostředků je přesně zapotřebí k provedení evropských právních předpisů, a Komise musí potřebné prostředky vyčlenit. Jelikož je třeba považovat financování sítě Natura 2000 z fondů EU, zejména Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), do značné míry za neúspěch, požaduje EHSV vytvoření samostatné hlavy rozpočtu, která by byla určena k financování sítě Natura 2000.

1.5

EHSV požaduje nastolit soudržnost mezi všemi oblastmi politiky, které mají dopad na ochranu biologické rozmanitosti. V této souvislosti očekává, že již hodnocení „ploch využívaných v ekologickém zájmu“ v polovině období a případné hodnocení SZP v polovině období budou využita k tomu, aby SZP v budoucnosti cíleněji přispívala k plnění cílů v oblasti biologické rozmanitosti. V současné době je podle EHSV nutná změna rozsahu a kvality ploch využívaných v ekologickém zájmu.

1.6

Výslovně je vítáno posílení zelené infrastruktury. V této souvislosti vyzývá EHSV Komisi a členské státy, aby vypracovaly a prováděly ucelenou strategii pro zelenou infrastrukturu. Dále by EU měla učinit investiční prioritu ze zelených transevropských sítí (TEN-G). I k tomuto záměru jsou naléhavě zapotřebí účelově vázané prostředky.

1.7

Na nesoudržnosti politik EU, kterou útvary Komise, Rada ve složení pro životní prostředí, Evropský parlament, Výbor regionů i EHSV mnohokrát konstatovaly a kritizovaly, se za poslední roky nic zásadně nezměnilo! Pokud však vlastní návrhy řešení problémů s biologickou rozmanitostí nejsou brány vážně ani prováděny, není divu, že se a) nedostavují žádoucí výsledky a b) mezi dotčenými stranami i ve společnosti šíří zklamání.

1.8

Rozmanité strategie nebo akční programy EU v oblasti biologické rozmanitosti z let 1998, 2001, 2006 a 2010, které vždy výstižně popsaly problémy a představily vhodné nástroje, je tudíž zpětně nutno považovat za převážně neužitečné, neboť nebyly schopny naplnit politický závazek a zastavit úbytek biologické rozmanitosti způsobený společností.

1.9

EHSV proto znovu – jako již v mnoha svých dřívějších stanoviscích k politice EU v oblasti biologické rozmanitosti – konstatuje: chybí politická vůle, nikoli právní základy! Změna platných právních základů není nutná.

2.1

Poté, co bylo ve strategii v oblasti biologické rozmanitosti (1) přijaté roku 1998 konstatováno, že bohatá rozmanitost druhů v Evropské unii […] se během staletí v důsledku lidských zásahů postupně zmenšuje a že v uplynulých desetiletích tyto zásahy nabyly nesmírných rozměrů, byly roku 2001 ve strategii pro udržitelný rozvoj, kterou přijala Evropská rada („Göteborgská strategie“), formulovány jasné cíle v oblasti biologické rozmanitosti, a sice omezit úbytek biologické rozmanitosti v EU do roku 2010 a zajistit obnovu stanovišť a přírodních ekosystémů.

2.2

Za účelem provedení tohoto cíle byl roku 2001 zveřejněn akční plán pro zachování biologické rozmanitosti (2) a v květnu 2006 následoval další akční plán v této oblasti (3), který se však obsahově od toho prvního téměř nelišil.

2.3

V březnu 2010 museli hlavy států a předsedové vlád EU připustit, že svůj slib z roku 2001 nedodrží, a to i přes rozmanité akční plány, které EHSV vždy hodnotil jako správné a účelné.

2.4

Na základě sdělení Komise Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010  (4) byla poté přijata další, nová strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020  (5), která však v podstatě zase jenom opakovala staré požadavky a nástroje z dřívějších akčních plánů a posunula cíl původně stanovený pro rok 2010 do roku 2020.

2.5

V ní se optimisticky prohlašuje: „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 […] vede EU správným směrem ke splnění jejích vlastních cílů v oblasti biologické rozmanitosti a jejích závazků k celosvětovému společenství.“

2.6

EHSV se vyjádřil i k této strategii (6) a předložil k ní kritické poznámky. Mj. vyjádřil hluboké znepokojení nad tím, že „politikové zatím nebyli schopni resp. ochotni realizovat opatření, jež jsou již léta uznávána za nezbytná, přestože se ve sdělení zas a znovu opakuje, že z rázné politiky v oblasti biologické rozmanitosti má stejnou měrou prospěch společnost i hospodářství.“ Ani hlavní směrnice EU o ochraně přírody nebyly členskými státy plně provedeny, a to od jejich vstupu v platnost uběhlo 32, resp. 19 let!

2.7

Tehdy se EHSV domníval, že „není jasné, jak by bylo možné překonat dosud chybějící politickou vůli. Potud nepředstavuje předkládaná strategie v oblasti biologické rozmanitosti žádný skutečný pokrok. Dosavadní jednání Rady ministrů o tomto sdělení ukazují, že politika v oblasti biologické rozmanitosti ještě zdaleka nebyla začleněna do ostatních odvětvových politik.“

2.8

Výbor již tehdy zastával názor, že je velmi důležité, aby byla v nadcházejícím procesu politických reforem (např. v oblasti rybolovu, zemědělství, dopravy, energetiky a soudržnosti) vytvořena pevná vazba na strategii v oblasti biologické rozmanitosti. Spatřoval zde však ještě velké nedostatky, a dospěl proto k závěru, že „Komise musí brát svou vlastní strategii v oblasti biologické rozmanitosti vážněji!“

2.9

Z požadavku formulovaného v nové strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti, týkajícího se nalezení správné cesty a odhodlání zastavit úbytek biologické rozmanitosti, již po čtyřech letech zbylo jen málo, což je velmi dobře patrné z přezkumu strategie v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období (7).

3.1

Samotná strategie obsahuje celkem šest jasně definovaných jednotlivých cílů s celkem 20 opatřeními. Přezkum v polovině období uvádí:

3.1.1

… k cíli 1 („Zastavit zhoršování stavu všech druhů a stanovišť, na které se vztahují právní předpisy EU upravující ochranu přírody, a dosáhnout významného a měřitelného zlepšení jejich stavu“), že sice bylo dosaženo určitého pokroku, ale je příliš pomalý, než aby bylo možné dosáhnout daného cíle. Především není dokončena mořská síť Natura 2000, není zajištěno účinné řízení všech lokalit sítě Natura 2000 ani nejsou zajištěny dostatečné finanční prostředky na financování sítě Natura 2000. Síť Natura 2000 u suchozemských stanovišť sice zatím byla „z velké části“ dokončena, nicméně v roce 2012 mělo pouze 58 % lokalit sítě Natura 2000 vypracované nebo rozpracované plány řízení.

3.1.2

… k cíli 2 („Do roku 2020 se zachovají a posílí ekosystémy a jejich služby zavedením zelené infrastruktury a obnoví se nejméně 15 % poškozených ekosystémů“), že dosud přijatá opatření nevedla „k zastavení degradace ekosystémů a jejich služeb“.

3.1.3

… k cíli 3 („Zvýšení podílu zemědělství a lesnictví na udržení a posílení biologické rozmanitosti“), že nedošlo k „významnému pokroku“ a že „pokračující zhoršování stavu druhů a stanovišť s významem pro EU v souvislosti se zemědělstvím ukazuje, že je třeba vynaložit větší úsilí, má-li být biologická rozmanitost v těchto oblastech zachována a posílena. V tomto procesu má zásadní úlohu společná zemědělská politika (SZP) v součinnosti s příslušnými politikami v oblasti ochrany životního prostředí.“ Sice již existuje řada nástrojů, nicméně členské státy je také musí v „dostatečném rozsahu“ využívat. Pouze pokud by došlo k „jejich širšímu zavedení“, mohla by EU dosáhnout svého cíle ještě do roku 2020. Celkově je zapotřebí „podstatně většího úsilí“.

3.1.4

… k cíli 4 („Zajištění udržitelného využívání rybolovných zdrojů“), že se sice podařilo „dosáhnout významného pokroku díky vytvoření politického rámce“, avšak „provádění politiky je ale v různých částech EU nevyrovnané, a pokud jde o splnění cíle, přetrvávají velké výzvy. Pouze něco přes 50 % populací posuzovaných na základě maximálního udržitelného výnosu bylo v roce 2013 loveno udržitelným způsobem.“ Stav druhů a ekosystémů ve všech (!) evropských mořích se nadále zhoršuje.

3.1.5

… k cíli 5 („Boj s invazními nepůvodními druhy“), že toto je jediným cílem, u kterého jde EU „správným směrem“, a že se očekává dosažení cíle pro rok 2020.

3.1.6

… k cíli 6 („Podíl na odvrácení úbytku celosvětové biologické rozmanitosti“), že „stále […] nebyl učiněn dostatečný pokrok ve snižování dopadů spotřebitelského chování v EU na celosvětovou biologickou rozmanitost“ a že „stávající úsilí (nemusí) stačit k dosažení aičijských cílů v oblasti biologické rozmanitosti ve stanovených lhůtách“.

3.2

Tento přezkum v polovině období, který zbavuje všech iluzí, byl předložen právě v době, kdy Evropská komise uvažuje o zásadním přepracování nejdůležitějších směrnic EU v oblasti ochrany přírody – směrnice o ochraně ptáků z roku 1979 a směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1992.

3.3

Ve znaleckých zprávách (8) o kontrole účelnosti směrnic EU o ptácích a o přírodních stanovištích se potvrzuje to, co EHSV vytrvale opakuje již dlouhá léta: právní rámec je dostačující a nelze na něj svalovat odpovědnost za nesplnění cílů v oblasti biologické rozmanitosti. Hlavní chyby tkví v neuskutečněném provedení, v neexistenci rozpočtu pro ochranu přírody a v nesoudržnosti politiky EU.

4.1

EHSV opakuje své vyjádření, že v EU „k problematice zachování biologické rozmanitosti existuje řada zákonů, směrnic, programů, modelových projektů, politických prohlášení či doporučení, zcela nedostatečné je však provádění a koordinované jednání na všech politických úrovních“. Domnívá se, že toto konstatování potvrzuje nejen hodnotící studie, ale i závěry Rady ve složení pro životní prostředí ze dne 16. prosince 2015 (9), které se od závěrů této Rady z roku 2011 v zásadě neliší. Dokud nebudou směrnice provedeny v plném rozsahu, dokud nebudou poskytovány nebo využívány dostatečné finanční prostředky a dokud nebudou ostatní oblasti politik EU soudržně zaměřeny na potřeby týkající se biologické rozmanitosti, nebude možné potřebných výsledků dosáhnout.

4.2

Na tom nic nezmění nové strategické dokumenty nebo akční plány ani přepracování právního rámce, které spíše předstírají politickou činnost, jež nutně musí přijít vniveč, jestliže nebudou odstraněny skutečné problémy s neprováděním.

4.3

Má-li být dosaženo úspěchu, pokud jde o zachování biologické rozmanitosti, jsou zapotřebí různé přístupy:

4.4.1

Pro „klasickou“ ochranu přírody, tedy např. pro zachování vzácných druhů živočichů a rostlin a jedinečných biotopů (jako jsou např. rašeliniště, suché lokality, zbytky polopřirozených lesních útvarů atd.), má síť Natura 2000 naprosto ústřední význam. Její podstata je založena především na směrnici o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1992 a na zvláště chráněných oblastech, které byly zavedeny již ve směrnici o ochraně ptáků přijaté roku 1979.

4.4.2

Zejména schválením směrnice o ochraně přírodních stanovišť přijaly jak členské státy, tak Evropská komise dva závazky:

4.4.3

Síť tedy měla být dokončena v roce 1995, tj. před více než 20 lety(!). Doposud sice byla vymezena většina oblastí a jako lokality sítě Natura 2000 bylo určeno 18 % rozlohy států EU, nicméně vymezení samo o sobě není všechno. Pro mnoho oblastí zatím neexistují trvalé právní záruky a jen pro o něco málo více než polovinu oblastí existují plány obhospodařování nebo řízení. Dokud však nebudou mít občané a správní orgány, zejména vlastníci a uživatelé půdy, jasno v tom, co je nyní dovoleno, respektive co je zakázáno, nemůže být ochrana přírody úspěšná. Za případné omezení využívání půdy rovněž není zajištěna žádná náhrada.

4.4.4

Hovoří samo za sebe, že Rada ve složení pro životní prostřední dne 19. prosince 2011 vyzvala členské státy – a tedy i sebe samu –, „aby včas dokončily zřízení soustavy Natura 2000, vypracovaly a provedly plány řízení nebo jiné rovnocenné nástroje […], a vytvořily tak pevný základ pro strategické plánování vzhledem k následnému provádění víceletého finančního rámce na období 2014–2020“. To, co původně mělo být hotovo před 20 lety, bylo znovu požadováno jako „včasné“ roku 2011 – a provedeno to nebylo dodnes!

4.4.5

Rada ve složení pro životní prostředí dne 16. prosince 2015 proto opětovně vyzvala členské státy – a tím opět sebe samu, tentokrát dokonce „důrazně“ – „„k dokončení sítě Natura 2000“.

4.5.1

Komise, Rada ve složení pro životní prostředí a rovněž Evropský parlament (11) velmi oprávněně zdůrazňují, že politika v oblasti biologické rozmanitosti se netýká jenom ochrany živočišných a rostlinných druhů nebo stanovišť, ale i výrobní základny a životního prostoru člověka. Jen jedním z příkladů je opylování, které provádí hmyz jako včely nebo motýli, jejichž ekonomická hodnota – nejen pro zemědělství – je nezměřitelná. Komise však konstatovala, že „ekosystémové služby v Evropě […] již nedokáží zajišťovat optimální kvalitu a množství základních funkcí, jako je opylování plodin, čistý vzduch a voda“ (12).

4.5.2

Zachování (výkonu) opylovačů nebo dekompozitorů, ale i mnoha jiných druhů, nelze uskutečnit tak, že se zaměříme výlučně na vymezování chráněných oblastí. Politika EU v oblasti biologické rozmanitosti proto musí vyjádřit také plošný požadavek – mimo chráněné oblasti. V této souvislosti má rozhodující úlohu soudržnost s politikou týkající se využívání půdy.

4.5.3

Přitom je zcela správné, že jak Komise, tak Rada stále znovu zdůrazňují význam např. odvětví zemědělství, naposledy v přezkumu v polovině období: Rada „s obavami konstatuje, že zemědělství představuje jednu z největších zátěží pro suchozemské ekosystémy a že do roku 2012 nedošlo k žádnému měřitelnému zlepšení stavu stanovišť a druhů souvisejících se zemědělstvím, na něž se vztahuje směrnice o stanovištích, a vyjadřuje politování nad značným úbytkem polního ptactva, lučních motýlů a opylovacích služeb, který podtrhuje přetrvávající zátěž způsobovanou některými zemědělskými postupy, jako jsou způsoby opouštění a intenzifikace využívání zemědělské půdy“ (13).

4.6.1

Ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 sice bylo zdůrazněno, že je tato strategie „nedílnou součástí strategie Evropa 2020“ (14), nicméně pojmy „biologická rozmanitost“, „stanoviště“, „ochrana přírody“ nebo „ochrana druhů“, „ochrana rozmanitosti genetických zdrojů“ či „ekosystém“ se ve strategii Evropa 2020 nevyskytují ani jedenkrát! Pouze je dvakrát stručně zmíněn pojem „rozmanitost druhů“, a to jenom v částech vět v rámci tématu „účinného využívání zdrojů“. Pro EHSV je tedy zcela nepochopitelné, jak Evropská komise k tomuto výroku mohla dospět, a rovněž její skutečná politika dokazuje pravý opak.

4.6.2

Přitom by strategie Evropa 2020 poté, co strategie EU pro udržitelný rozvoj z roku 2001 už politicky nemá téměř žádný význam, byla právě tím vhodným rámcem, v němž by bylo možné se daným problémem zabývat. EHSV mnohokrát požadoval, aby se ministři hospodářství a financí zabývali například hospodářským významem úbytku biologické rozmanitosti (15). Nicméně se tak nestalo.

4.6.3

Cíle směrnic EU v oblasti ochrany přírody a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti navíc odpovídají také mezinárodně dohodnutým cílům (např. aičijským cílům v rámci Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti nebo cílům udržitelného rozvoje), a proto je naléhavě třeba, aby byla politika v oblasti biologické rozmanitosti v široké míře začleněna do strategie provádění cílů udržitelného rozvoje, případně do nové strategie EU pro udržitelný rozvoj.

4.6.4

Mnoho útvarů Komise a některé rady ministrů EU však stejně jako dříve vnímají politiku v oblasti biologické rozmanitosti spíše jako konkurenční politickou oblast, která zčásti blokuje nebo brzdí hospodářský vývoj a navíc spotřebovává finanční prostředky.

4.6.5

To nelze popřít: rozpory mezi různými nároky na využívání půdy existují a směrnice o ochraně přírody někdy brání zasahování do ekosystémů. Právě to je však úkolem ochrany přírody – aby stát zajišťoval rovnováhu mezi hospodářským využíváním a zachováním přírodních zdrojů. Ochrana přírody se neliší od jiných oblastí politiky, pokud jde o to, že je „svobodná hra tržních sil“ řízena regulačními opatřeními.

4.6.6

Zjištění, že neexistuje skutečná soudržnost mezi klasickou hospodářskou politikou a politikou v oblasti životního prostředí, není nijak nové. Již v roce 2006 EHSV (16)„se znepokojením konstatuje, že mezi nároky a skutečností je obrovský rozdíl“ a že veřejná „plánovací rozhodnutí a podpůrné programy často přispívají k dalšímu ohrožování biodiverzity“.

4.6.7

Hlavní příčinou tohoto rozporu mezi cíli je nesoulad mezi prosazováním dílčích zájmů (zejména ekonomických) a veřejným zájmem. Dosavadní výroky EU musí být vykládány tak, že EU podporuje ochranu biologické rozmanitosti zaměřenou na veřejný zájem. Pak by logicky měla určit jasné hranice pro omezení těch ekonomických zájmů, které jsou v rozporu s ochranou biologické rozmanitosti, a prosazovat jejich dodržování.

4.7.1

EHSV se vztahem zemědělství, společné zemědělské politiky a biologické rozmanitosti již vícekrát zabýval a přitom konstatoval, že dochází k pozvolnému, avšak masivnímu a pokračujícímu úbytku biologické rozmanitosti, přestože se zemědělci v převážné většině řídí platnými právními předpisy. Dochází k němu tedy v rámci právních předpisů, při provádění takzvané správné zemědělské praxe. Tuto okolnost nelze změnit reformou právních předpisů upravujících ochranu přírody, nýbrž pouze jinými způsoby využívání a jinou politikou podpory zemědělství. EHSV odkazuje v této souvislosti na své stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Reforma společné zemědělské politiky v roce 2013  (17), v němž se podrobně popisuje, jaké změny považuje Výbor za nezbytné.

4.7.2

Komise si je velmi dobře vědoma významu zemědělství a konstatuje, že „společná zemědělská politika (SZP) je politickým nástrojem, který má největší dopad na biologickou rozmanitost ve venkovských oblastech. … Negativní dopad na biologickou rozmanitost mělo mimo jiné zrušení povinného vynětí půdy z produkce (18).“ Zemědělská politika je tak s politikou v oblasti biologické rozmanitosti i nadále často v rozporu, přestože části SZP – zejména agroenvironmentální programy 2. pilíře – ukazují, jak by se tyto rozpory mohly řešit.

4.7.3

Vyjímání půdy z produkce bylo v polovině 80. let 20. století zavedeno nikoli proto, aby se zlepšila ekologická stabilita kulturní krajiny, ale aby se odstranily přebytky. Při reformě SZP v roce 2013 však byla opět nadnesena myšlenka obhospodařovat části zemědělské půdy méně intenzivně. V rámci ekologizace byly závazně zavedeny tzv. „plochy využívané v ekologickém zájmu“. Proběhl při tom však intenzivní spor ohledně a) rozsahu a b) otázky, jak chápat „ekologický zájem“.

4.7.4

Jako „ekologický zájem“ se v současné době definuje například pěstování luštěnin nebo tržních plodin. Ačkoli je nárůst ploch, na nichž jsou luštěniny nebo tržní plodiny pěstovány, v zásadě vítán, nebudou mít tato opatření žádný skutečný přínos ke zlepšení situace v oblasti biologické rozmanitosti. A také skutečnost, že je na plochách využívaných v ekologickém zájmu částečně povoleno používání pesticidů, je v příkrém rozporu se záměrem ekologizace zemědělské politiky.

4.7.5

Pesticidy nepřispívají ke zvýšení biologické rozmanitosti, nýbrž k jejímu omezení. Komise by měla co nejrychleji provést první bilanci účinků přijatých opatření, zvláště když ekologizace patří k hlavním důvodům zachování zemědělských plateb z rozpočtu EU.

4.7.6

„Mimoto a za těchto předpokladů by horizontální politiky EU, zejména v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, měly také vzít v úvahu a soustředit se zejména na přínos, který může mít výzkum, vývoj a inovace používané v zemědělství ke zlepšení biologické rozmanitosti v EU.“

4.8.1

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť má zásadní odborný nedostatek: v článku 10 se sice výslovně hovoří o významu krajinných prvků, nicméně chybí závazný mechanismus, který by v Evropě vedl k vytvoření soudržného systému propojení biotopů. Komise ve svém sdělení o zelené infrastruktuře naznačuje, jak by bylo možné tento nedostatek kompenzovat příslušnými investicemi do zachování a obnovení zelené infrastruktury – v rozsáhlých i malých oblastech. V této souvislosti je zásadně důležité přijmout a provádět ucelenou strategii pro zelenou infrastrukturu. Jejím jádrem by měl v každém případě být metodický rámec a finanční nástroj pro transevropské sítě v oblasti biologické rozmanitosti (TEN-G). To platí jak pro velké, tak i malé oblasti, např. v zemědělských krajinách.

4.9.1

V mnoha členských státech nebo potenciálních kandidátských zemích stále ještě dochází k závažnému poškozování přírody. Několik příkladů:

4.9.2

V Rumunsku činila rozloha přirozených lesů v okamžiku přistoupení k EU více než 2 000 km2. Tyto plochy jsou téměř všechny vymezeny jako lokality sítě Natura 2000. Od té doby je v rumunských přirozených lesích doloženo četné a rozsáhlé odlesňování, což představuje nenahraditelnou ztrátu evropského přírodního dědictví.

4.9.3

Říční ekosystémy na Balkáně, zvláště v zemích západního Balkánu, jsou jednoznačně nejcennější v Evropě. Zhruba třetina řek v nástupnických státech bývalé Jugoslávie a v Albánii má přirozenou dynamiku a lze je považovat za přirozené řeky. V důsledku doloženého plánování více než 2 700 (!) vodních elektráren, přinejmenším z jedné třetiny v chráněných oblastech, je přirozená dynamika i biologická rozmanitost všech řek na Balkáně zásadně ohrožena. K financování těchto projektů se využívá veřejných prostředků. Téměř ve všech členských státech EU již byla biologická rozmanitost téměř všech řek zásadním způsobem narušena, takže v současné době musejí být mj. v rámci provádění rámcové směrnice EU o vodě vynakládány značné finanční částky na jejich renaturaci.

4.9.4

Četné druhy ptáků, které jsou uvedeny v příloze I směrnice o ochraně ptáků, a proto jsou v rámci EU chráněny, jsou v kandidátských zemích na Balkáně bezohledně pronásledovány. Lov ptáků je začasté neřešeným problémem také v mnoha členských státech. Odstřel kolpíků, jeřábů, kormoránů a poláků – uvádíme jen několik druhů jako příklad – vede k oslabování výskytu těchto druhů v EU.

4.10.1

Dalším problémem, zmiňovaným v přezkumu v polovině období i v závěrech Rady, je financování (nejen, ale i) sítě Natura 2000. Financování sítě se týkalo jedno ze sdělení Komise z roku 2004 (19), a to jak a) otázky výše potřebných prostředků, tak b) otázky, z jakého okruhu financí by tyto prostředky měly pocházet. Tehdy byla odhadnuta částka odpovídající 6,1 mld. EUR ročně a bylo rozhodnuto nevytvářet vlastní finanční rozpočtovou položku ani odpovídajícím způsobem nenavyšovat program LIFE, nýbrž využít především druhý pilíř společné zemědělské politiky a další fondy EU.

4.10.2

EHSV tehdy vyjádřil pochybnost ohledně uvedené částky a uvedl, že „považuje za naléhavě nutné předložit co nejrychleji přesnější kalkulace nákladů. Má například pochybnosti o tom, že suma uvedená pro nové členské státy ve výši 0,3 mld. EUR (pro EU (15): 5,8 mld. EUR) bude dostatečná (20).“

4.10.3

Doposud se tak nestalo a stále se hovoří o stejné částce. Odpovědným členským státům ani Komisi se dosud nepodařilo tuto otázku vyjasnit.

4.10.4

EHSV také tehdy poukázal na nebezpečí, že pokud budou opatření sítě Natura 2000 financována z 2. pilíře, mohlo by dojít k soutěži s ostatními opatřeními v oblasti rozvoje venkova (21). To se potvrdilo hned dvojím způsobem: jednak byly platby z 2. pilíře v období financování 2007–2013 ve srovnání s předchozím obdobím financování o 30 % sníženy, jednak Evropský účetní dvůr a Rada ve složení pro životní prostředí velice oprávněně poukazují na to, že členské státy ne vždy uznávaly Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) jakožto možný nástroj pro podporu biologické rozmanitosti a jeho potenciál pro financování programu Natura 2000 nebyl dostatečně realizován (22).

4.10.5

V důsledku toho musela Evropská komise (23) konstatovat, že Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova sice nadále zůstává v rámci Společenství nejdůležitějším zdrojem financování pro síť Natura 2000 a ochranu biologické rozmanitosti v EU, ale „je pokryto pouze 20 % celkových potřeb finančních prostředků na správu chráněných oblastí v Evropě včetně sítě Natura 2000“.

4.10.6

Je tedy naléhavě nutné zjistit, jaké množství finančních prostředků je přesně zapotřebí k provedení evropských směrnic o ochraně přírody, a dát tyto prostředky k dispozici – účelově vázané v samostatné rozpočtové položce (např. v rámci rozšířeného rozpočtu na program LIFE).

4.11.1

Nedostatky při provádění strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, zvláště v případě sítě Natura 2000, lze částečně přičíst nedostatečnému zapojení a účasti občanské společnosti v jednotlivých chráněných oblastech. Vymezování chráněných oblastí je třeba považovat v první řadě za správní akt, který se má provést v plném souladu se zásadami právního státu. Do vytváření a provádění plánů řízení by však měli být úzce zapojeni vlastníci a uživatelé půdy, organizace na ochranu přírody a místní orgány. K tomu v mnoha případech nedošlo a často to vedlo k nedůvěře a odporu vůči politice EU v oblasti biologické rozmanitosti.

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/24

Zpravodajka:

Tellervo KYLÄ-HARAKKA-RUONALA

1.1.

Pařížská dohoda je vítaným globálním závazkem ke zmírňování změny klimatu. Úkolem, který před námi leží, je zajistit, aby byla dohoda ratifikována, provedena a dále rozvíjena. EHSV v tomto stanovisku předkládá svůj pohled na hlavní způsoby, kterými lze z dlouhodobého hlediska zajistit takový svět, který bude neutrální z hlediska emisí uhlíku, jak požaduje dohoda.

1.2.

Obrovské globální výzvy vyžadují zásadní změnu v přístupu Evropské unie. Namísto toho, aby se EU soustředila pouze na své vlastní emise skleníkových plynů, by měla uvažovat o tom, jak může přispět k dosažení co největšího přínosu pro klima z globálního hlediska. EHSV proto vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala dlouhodobou strategii pro způsoby zvýšení a maximalizace globálního „uhlíkového otisku ruky“ (1) EU.

1.3.

EU by také měla usilovat o nalezení řešení, která budou přínosná z hospodářského, sociálního i environmentálního hlediska. EHSV proto naléhavě vyzývá Komisi, aby strategii v oblasti klimatu koncipovala tak, aby pomohla posílit hospodářství EU a zvýšit blahobyt jejích občanů a současně zmírní změnu klimatu.

1.4.

Zásadním předpokladem pro dosažení významného dopadu na klima a zamezení úniku uhlíku, poklesu investic a úbytku pracovních míst je globální závazek. EHSV vyzývá Komisi, aby se nadále věnovala aktivní diplomatické činnosti v oblasti klimatu s cílem podpořit rozsáhlé provádění dohody a vybízet velké ekonomiky, aby přijaly stejně ambiciózní závazky jako EU. Výbor také vyzývá Komisi, aby začlenila hlediska klimatu do všech oblastí vnější politiky, zejména do obchodu, investic a rozvojové spolupráce.

1.5.

Co se týče praktických opatření, může EU nejvíce přispět k boji proti změně klimatu tím, že bude vyvážet technologie a řešení pro snížení emisí a zvýšení propadů uhlíku a vyrábět pro světové trhy produkty s nižšími emisemi než její konkurenti. EHSV proto požaduje podstatně větší podporu inovací, od fáze výzkumu až po vstup na trh, aby EU mohla převzít celosvětové vedení v řešeních týkajících se klimatu. Zvláštní pozornost by se měla věnovat potenciálu malých a středních podniků.

1.6.

V souvislosti s vnitřním rozměrem politiky v oblasti klimatu by EU měla usilovat o to, aby byla takovou klimatickou unií, která bude akčně zaměřená, účinná a z hlediska unijních opatření soudržná. Veškeré úsilí se nyní musí zaměřit na provedení rozhodnutí, která byla doposud učiněna. V tomto ohledu mají Komise i členské státy své příslušné pravomoci.

1.7.

EHSV dále vyzývá Komisi, aby svou dlouhodobou strategii založila na integrovaném přístupu. Její další vývoj je třeba naplánovat v rámci souvisejících „unií“ jednotného trhu, zejména v oblasti energetiky, dopravy, digitalizace, průmyslu, zemědělství, kapitálu a inovací. Zvláštní pozornost by měla být věnována také problémům udržitelných potravinových systémů a úloze propadů uhlíku.

1.8.

Při plnění cílů vytyčených v Pařížské dohodě by měly být co nejvíce využity tržní mechanismy. Neutrálním a účinným způsobem, jak zapojit všechny tržní subjekty, by byl globální systém stanovování cen emisí uhlíku. EHSV vybízí Komisi, aby aktivně zkoumala různé cesty a kroky a spolupracovala s dalšími zeměmi na zavedení globálního stanovování cen uhlíku.

1.9.

Cesta vedoucí z pařížské konference k hospodářství neutrálnímu z hlediska emisí uhlíku je neobyčejně náročná. K náležitému a kontrolovanému řízení přechodu a v zájmu pomoci podnikům a občanům s přizpůsobením se změnám a s rozvojem nových řešení a schopností musí být ve strategii v oblasti klimatu navržena vhodná opatření k přizpůsobení.

1.10.

Přechod na hospodářství neutrální z hlediska emisí uhlíku provedou subjekty občanské společnosti svou činností v praxi. Úkolem politických činitelů bude poskytnout jim příznivé podmínky a finance a informovat o veškerých dostupných možnostech financování. Je nutné zavést víceúrovňovou správu, která usnadní činnost občanské společnosti v oblasti ochrany klimatu a odstraní překážky, které jí brání. EHSV očekává, že bude plně zapojen do budování této soudržné infrastruktury zahrnující více zúčastněných stran i do přípravy dlouhodobé strategie EU v oblasti klimatu.

2.1.

Výsledkem pařížské konference o změně klimatu (COP21) byla celosvětová dohoda o vytvoření celosvětových podmínek k omezení globálního oteplování na podstatně méně než 2 oC a k usilování o další omezení zvyšování teploty na 1,5 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. To bude vyžadovat obrovský pokles globálních emisí a zásadní změnu ve společnosti.

2.2.

Globální výzvy, které máme před sebou, vyžadují radikální změnu v přístupu Evropské unie ke zmírňování změny klimatu. Je nesmírně důležité, aby EU vyvinula značné úsilí o dosažení účinného celosvětového dopadu. EU by se proto měla snažit zvýšit svůj „uhlíkový otisk ruky“, nikoli jen snížit svou vlastní „uhlíkovou stopu“.

2.3.

Zásadním předpokladem pro vyřešení problematiky klimatu a zamezení úniku uhlíku, poklesu investic a úbytku pracovních míst je globální závazek. EU ukázala, že umí převzít vůdčí roli, jak před pařížskou konferencí, tak během ní, a v tomto duchu by měla pokračovat i při přípravě na nadcházející konference smluvních stran. Diplomatická činnost EU v oblasti klimatu by se měla soustředit na země, které produkují nejvíce emisí skleníkových plynů, ale také na ty, které jsou z hospodářského hlediska jejími nejtvrdšími konkurenty a nejslibnějšími partnery. Diplomatická činnost v oblasti klimatu i hospodářství by tedy měly jít ruku v ruce.

2.4.

Největšími producenty emisí jsou Čína (více než 25 % světových emisí), USA (přibližně 15 %) a EU (přibližně 10 %). Očekává se, že podíl EU na emisích klesne do roku 2030 zhruba na 5 %. Má-li EU co nejvíce ovlivnit zmírňování změny klimatu, musí tedy vyvinout veškeré úsilí, aby motivovala ostatní strany ke zvýšení intenzity jejich ambicí.

2.5.

V praxi může EU nejvíce přispět ke zmírňování globální změny klimatu tím, že bude vyvážet nízkouhlíková řešení a vyrábět pro světové trhy produkty s nižšími emisemi než její konkurenti.

2.6.

Kromě USA se významnými dodavateli nízkouhlíkových technologií staly také Čína a další rychle se rozvíjející země. EU zažila v posledních pěti letech v určitých odvětvích skutečný propad na vývozním i domácím trhu a ztratila své dřívější globální prvenství v oblasti technologií. Junckerova Komise sice formulovala záměr stát se globální jedničkou v oblasti obnovitelných zdrojů energie, avšak tento cíl se v současné době ztrácí v nedohlednu.

2.7.

Je tedy naléhavě zapotřebí nových a dalších impulsů, které EU umožní převzít opět vedení v řešeních týkajících se klimatu. Globální příležitosti zahrnují širokou škálu technologií, produktů, služeb, odborných znalostí a obecných modelů výroby a spotřeby. Jako příležitost k dosažení globálního dopadu je třeba chápat také vývoz know-how o propadech uhlíku, například udržitelné obhospodařování lesů a zalesňování.

2.8.

EHSV vítá skutečnost, že se Komise přidala k iniciativě „Mise inovací“, jejímž prostřednictvím se hlavní světové ekonomiky zavázaly zdvojnásobit během příštích pěti let finanční prostředky, které vynakládají na výzkum a vývoj v oblasti čistých energií.

2.9.

Neodmyslitelným nástrojem k poskytování nízkouhlíkových řešení a podpoře přechodu ke globálnímu uhlíkově neutrálnímu hospodářství je účinná obchodní a investiční politika. V zájmu zaručení pozitivního výsledku musí být otázky klimatu nedílnou součástí jednání o obchodních a investičních dohodách. Cílem by mělo být odstranění překážek obchodování s produkty, technologiemi a řešeními šetrnými vůči klimatu a v tomto ohledu by měla hrát významnou roli dohoda o environmentálních produktech. Společná řešení jsou nutná také k zabránění narušením obchodu způsobeným rozdíly v politikách v oblasti klimatu a požadavky kladenými v jednotlivých regionech.

2.10.

Co se týče rozvojové politiky, současný cíl poskytovat ročně 100 miliard USD na financování opatření v oblasti klimatu, k němuž se zavázaly rozvinuté země, byl na pařížské konferenci prodloužen do roku 2025 a byl vznesen požadavek na praktický plán k dosažení tohoto cíle. Finanční závazky přijaly i jednotlivé země. Je důležité, aby byly sliby dodrženy a finanční prostředky využívány ekonomicky, ekologicky a sociálně odpovědným způsobem. K informování o přístupu k financování pro subjekty občanské společnosti, zejména v rozvojových zemích, jsou v souladu s tím, co navrhoval EHSV v souvislosti se strategií EU-Afrika, nezbytné osvětové kampaně.

2.11.

V rozvojové politice má svou úlohu také technologická spolupráce. V tomto ohledu je třeba náležitě chránit práva duševního vlastnictví, neboť mají zásadní význam pro inovace. Důležité je také zajistit, aby poskytovaná řešení odpovídala podmínkám v rozvojových zemích a pomohla jim – v duchu partnerství – zvolit si nízkouhlíkový růst, aniž by jim bránila v rozvoji. Kromě toho je třeba budovat kapacity s cílem pomoci rozvojovým zemím se zmírňováním změny klimatu a přizpůsobením se jí.

2.12.

Hlediska klimatu by zpravidla měla být začleněna do všech vnějších politik EU, aby se pokročilo s prováděním Pařížské dohody na celosvětové úrovni.

3.1.

Chce-li mít EU spolehlivý základ pro svou pozici silného globálního hráče, měla by usilovat o to, aby byla takovou klimatickou unií, která bude plně účinná, soudržná a z hlediska unijních opatření důvěryhodná. Musí v prvé řadě konat. Veškeré úsilí se nyní musí zaměřit na provedení rozhodnutí, která byla doposud učiněna. V tomto ohledu mají Komise i členské státy své příslušné pravomoci.

3.2.

Protože se zmírňování změny klimatu týká všech odvětví hospodářství, musí klimatická unie vycházet z integrovaného přístupu. Proto je třeba naplánovat další opatření pro oblast klimatu v rámci souvisejících „unií“, jako je energetická unie, jednotný evropský dopravní prostor, jednotný trh zboží a služeb, jednotný digitální trh, evropská průmyslová politika, společná zemědělská politika, unie kapitálových trhů a Unie inovací. Rovněž je nutné nalézt optimální přístup, který propojí politiku EU v oblasti klimatu s prováděním na vnitrostátní úrovni.

3.3.

EU by měla své závazky v oblasti klimatu splnit tak, aby posílila své hospodářství a zvýšila blahobyt občanů. Politika v oblasti klimatu by neměla být chápána jen jako vyvážení hospodářských, sociálních a environmentálních faktorů, ale jako úsilí o nalezení řešení přínosných ze všech tří hledisek. Za tím účelem je nutné usilovat o podporu nízkouhlíkového růstu a plně při tom využívat příležitostí, jež nabízí např. digitalizace, čisté technologie, biohospodářství a oběhové hospodářství.

3.4.

Značné investice do nízkouhlíkových technologií jsou nutné nejen v celosvětovém měřítku, ale i v EU. Aspekty týkající se klimatu se musí promítnout do kritérií financování z programů veřejných investic, včetně využívání fondů EU. Zásadní význam má spolupráce veřejných a soukromých subjektů a úloha Evropského fondu pro strategické investice a Evropské investiční banky. EHSV vítá zřízení Evropského portálu investičních projektů a Evropského centra pro investiční poradenství a upozorňuje na to, že prahová hodnota pro projekty nesmí být nastavena tak, aby došlo k vyloučení menších projektů.

3.5.

Pokud jde o soukromý sektor, mají investice do nízkouhlíkových technologií stejné podmínky jako kterékoli jiné investice. V zájmu plného využití příležitostí a podnikatelského potenciálu zmírňování změny klimatu je nezbytné příznivé, konkurenční a stabilní podnikatelské prostředí.

3.6.

Má-li EU převzít celosvětové vedení v řešeních a technologiích týkajících se klimatu, musí investovat do prostředí, které usnadní inovace, včetně výzkumu, vývoje, pilotních projektů, demonstrací a v neposlední řadě i vstupu na trh a expanze na mezinárodní trhy. Zvláštní pozornost by měla být věnována inovačnímu potenciálu malých a středních podniků a jejich vstupu na mezinárodní trh. Za tím účelem je třeba zajistit, aby přístup k financování nebyl pro malé a střední podniky problémem.

3.7.

Protože většina emisí skleníkových plynů pochází z výroby energie, je energetika jádrem tohoto přechodu. Hlavními opatřeními jsou zde nahrazení fosilních paliv nízkouhlíkovými zdroji energie a zvýšení energetické účinnosti ve všech odvětvích a činnostech. Ke snížení emisí může značným způsobem přispět vyšší elektrifikace společnosti – tam, kde jsou nahrazována fosilní paliva. Jednou z hlavních výzev a příležitostí je hledání řešení pro skladování elektřiny.

3.8.

Pokud jde o dekarbonizaci dopravy, zejména silniční dopravy, je třeba přijmout širokou škálu opatření. Při přechodu hrají svou roli elektřina a alternativní zdroje energie, pokročilá biopaliva, vyšší energetická účinnost vozidel a logistiky, větší využívání druhů dopravy s nízkými emisemi uhlíku, kombinování různých druhů dopravy, veřejná doprava a územní plánování. Pokud jde o lodní dopravu a letectví, požaduje EHSV ambiciózní globální výsledky v rámci IMO a ICAO.

3.9.

Má-li dekarbonizace přinést úspěch, je také nutné vyvíjet produkty a výrobní metody. Největší příležitosti spočívají v nalezení inovativních obchodních modelů a vývoji nových nízkouhlíkových produktů zaměřených na služby a funkce, které zajišťují. Měl by být využit potenciál všech odvětví a subjektů, aniž by politici upřednostňovali pouze určitá odvětví, techniky nebo produkty.

3.10.

Zemědělství a lesnictví se změna klimatu týká v mnoha ohledech. Zásadní úlohu při zmírňování změny klimatu hraje vedle snižování emisí také ukládání uhlíku. To podtrhuje důležitost udržitelného využívání lesních zdrojů a řádného hospodaření s půdou. Na druhou stranu čelí zemědělství a lesnictví závažným problémům při přizpůsobování se změně klimatu. Proto je v souvislosti s odolností a přizpůsobením a s funkcí půdy jakožto propadu uhlíku zapotřebí intenzivní výzkum a vývoj.

3.11.

V souvislosti s rychlým růstem počtu obyvatelstva je velmi důležitá spojitost mezi změnou klimatu a potravinovým zabezpečením. K reagování na četné problémy spojené s potravinovým zabezpečením a zmírňováním změny klimatu jsou nezbytné udržitelnější potravinové systémy, přičemž se zároveň musí zamezit úniku uhlíku a úbytku pracovních míst.

3.12.

Horizontálním aspektem dekarbonizace společnosti je digitalizace. Díky automatizaci, robotice a internetu věcí jsou průmyslové postupy a logistika účinnější. Inteligentní energetické sítě, inteligentní mobilita, inteligentní budovy a inteligentní komunity zapojují do dekarbonizace občany a umožňují spotřebitelům, aby se stali spotřebiteli-výrobci, zatímco digitální platformy nabízí možnost sdílet produkty a služby.

3.13.

Obecně lze říci, že občané hrají při přechodu na hospodářství neutrální z hlediska emisí uhlíku zásadní roli. Udržitelnější spotřební vzorce a změny životního stylu, např. co se týče stravy, nakupování, mobility a zálib, mohou přinést pozoruhodné výsledky. Nástroji, které lze využívat k podporování občanů v činění informovaných rozhodnutí, jsou zvyšování povědomí, informace o produktech a vzdělávání.

3.14.

EHSV přijal v posledních letech několik příslušných stanovisek, v nichž popsal konkrétnější opatření k posunu směrem k budoucnosti neutrální z hlediska emisí uhlíku ve výše uvedených klíčových oblastech (2).

3.15.

Přechod na hospodářství neutrální z hlediska emisí uhlíku nevyhnutelně znamená, že zde budou vítězi i poražení. Je proto naprosto nutné, aby byl přechod spravedlivě a kontrolovaně řízen. Jsou nezbytná vhodná opatření, která podnikům a občanům pomohou přizpůsobit se nové situaci. Největšími problémy, které je třeba řešit, je růst nákladů a chybějící kvalifikace. Realistickou alternativou je zde cílená finanční pomoc poskytovaná na základě zjištěných nejzranitelnějších odvětví a skupin osob. Úsilí je však třeba vynaložit zejména na hledání nových řešení a na rozvoj dovedností.

4.1.

Při provádění opatření k dosažení cílů, které politici v Pařížské dohodě vytyčili, by měly být co nejvíce využívány tržní mechanismy. V zájmu neutrální a účinné podpory opatření v oblasti klimatu je důležité usilovat o globální stanovování cen emisí skleníkových plynů. Má-li systém stanovování cen fungovat správně, mělo by se tedy postupně skončit s dotováním energií, které jsou s tímto systémem v rozporu nebo se s ním překrývají.

4.2.

V několika zemích a regionech se již používají různé systémy stanovování cen uhlíku, především systémy zdanění uhlíku a obchodní systémy stanovující stropy pro povolenky na emise skleníkových plynů. Zvažují se též opatření, která by propojila různé systémy.

4.3.

Co se týče systému EU pro obchodování s emisemi, jsou ceny povolenek na emise skleníkových plynů stále nečekaně nízké, protože nabídka povolenek jednoznačně přesahuje poptávku a trh je ovlivňován překrýváním dotací. Emisní stropy jsou zárukou plnění cílů v oblasti snižování emisí, systém však neposkytuje pobídky k investicím do nízkouhlíkové energetiky. To by vyžadovalo zvýšit cenu uhlíku a zároveň zajistit přijetí opatření k předcházení úniku uhlíku.

4.4.

Řádně fungující a spravedlivý globální systém stanovování cen uhlíku by zajistil rovné podmínky pro vývozní podniky na světových trzích, a tím by snížil riziko poklesu investic a pracovních míst. Kromě toho by odstranil konkurenční výhodu dováženého zboží, které je z důvodu nižších požadavků v oblasti klimatu levnější. Navíc by nasměroval finanční toky do rozvojových zemí. Proto by se mělo důrazně usilovat o zavedení odpovídajícího globálního režimu. Výbor připomíná, že se navíc vyslovil pro mechanismus „kompenzačních opatření mezi státy v souvislosti s uhlíkem“ jakožto určité prozatímní řešení, dokud tento globální režim nezačne platit (3). Měla by se však věnovat náležitá pozornost problémům a rizikům spojeným s tímto mechanismem.

4.5.

V zájmu zjištění nezbytných předpokladů vhodného systému stanovování cen a jeho důsledků by měly být pečlivě posouzeny různé možnosti. Měly by být prozkoumány alespoň tyto cesty a kroky:

5.1.

Při přechodu na svět, který bude neutrální z hlediska emisí uhlíku, hraje na globální, evropské, vnitrostátní a místní úrovni významnou úlohu občanská společnost. Podniky, pracovníci, spotřebitelé a občané jsou těmi, kdo ve skutečnosti způsobují změnu prostřednictvím svých činů v praxi, zatímco politici by jim měli vytvářet příznivé a motivující podmínky k činnosti.

5.2.

Na trzích dochází k velkému pokroku: stále více soukromých a institucionálních investorů zohledňuje při svých investicích „riziko z hlediska uhlíku“ a zakládají se soukromé kapitálové fondy související s klimatem. Mnoho podniků obnovuje a rozvíjí své operace a nabídku produktů, aby reagovalo na požadavky zákazníků a akcionářů, kteří si uvědomují problémy spojené s klimatem. Vytvářejí se nová obchodní prostředí napříč odvětvími a mezi velkými společnostmi a malými a středními podniky.

5.3.

Na konferenci COP 21 zdůraznila řada odvětví úlohu orgánů na nižší než celostátní úrovni, soukromého sektoru a dalších subjektů občanské společnosti při plnění cílů v oblasti klimatu a podněcování k uzavírání nových partnerství. Je třeba zachovat dynamiku globálního akčního programu v oblasti klimatu a tento druh činnosti dále podporovat.

5.4.

Jak EHSV navrhl (4), měla by být vytvořena koalice politických činitelů, veřejné správy a občanské společnosti s cílem podpořit a zvýšit informovanost o nestátních opatřeních v oblasti klimatu na různých úrovních, organizovat fórum pro strukturovaný dialog a odstranit překážky, které brání v činnosti. EHSV očekává, že bude plně zapojen do rozvoje této soudržné infrastruktury zahrnující více zúčastněných stran.

5.5.

Co se týče spolupráce občanské společnosti s dalšími regiony, zejména s africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) (5) a se Středomořím, je problematika klimatu spolu s otázkou potravinového zabezpečení na předních místech agendy EHSV.

5.6.

EHSV by rovněž rád navázal partnerství s Komisí při přípravě dlouhodobé strategie EU v oblasti klimatu věnované způsobům přechodu na svět, který bude neutrální z hlediska emisí uhlíku.

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/30

Zpravodaj:

pan Philippe DE BUCK

Spoluzpravodajka:

paní Tanja BUZEK

1.1.

Jednání o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP) vstupují v roce 2016 do důležité fáze. Hlavní vyjednavači EU a USA se zavázali k urychlení jednání s cílem dosáhnout ambiciózní a komplexní politické dohody, která vymezí možné „záchytné body“ ve všech jednotlivých oblastech ještě před koncem funkčního období současné vlády Spojených států. Z tohoto důvodu se Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy ke konkrétním klíčovým otázkám TTIP.

1.2.

Toto stanovisko se nezabývá případnou konečnou dohodou, která bude výsledkem jednání mezi EU a USA. Je nicméně důležité posoudit, do jaké míry byly v návrzích EU, které má veřejnost v současné době k dispozici, zohledněny postoje organizované občanské společnosti v Evropě, jež byly vyjádřeny zejména v předchozích stanoviscích EHSV. Bude tak moci vzniknout základ pro posílení partnerství mezi Evropskou komisí a evropskou občanskou společností při tvorbě obchodní politiky EU.

1.3.

EHSV proto s ohledem na svou institucionální úlohu předkládá následující doporučení.

1.4.1.

Jednání o TTIP přinášejí nový impuls k posílení spolupráce v oblasti regulace s lepšími vyhlídkami. Výbor proto s uspokojením konstatuje, že navrhovaná kapitola zahrnuje naplňování cílů veřejné politiky a vysokou úroveň ochrany v řadě konkrétních oblastí. EHSV vítá rovněž to, že bylo výslovně uvedeno, že funkcí a účelem orgánu pro spolupráci v oblasti regulace je poskytovat podporu a poradenství rozhodujícím činitelům v rámci demokratické kontroly a že nebude mít pravomoc přijímat právní akty a nemá ani nahradit vnitrostátní regulační postupy.

1.4.2.

Výbor nicméně žádá, aby byly jasněji definovány „zatěžující“ právní předpisy, a zdůrazňuje, že právní předpisy na ochranu práv spotřebitele, pracovních práv a environmentálních práv by neměly být ze své podstaty považovány za „zatěžující“.

1.4.3.

EHSV rovněž žádá, aby kapitola věnovaná osvědčeným regulačním postupům neomezila právo jednotlivých stran regulovat či zavést obdobné postupy, jako je zveřejňování a připomínkování předpisů („notice and comment“) v USA.

1.4.4.

Mimoto EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby vyjasnila pravidla pro reprezentativní zapojení zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a zástupců občanské společnosti.

1.5.1.

EHSV se domnívá, že návrhy týkající se normalizace, technických předpisů, značení a označování je nutno považovat za důležité ofenzivní zájmy Evropské unie. Bere na vědomí důležitá ustanovení týkající se transparentnosti. Vyzývá však k tomu, aby:

1.5.2.

Co se týče kapitoly o sanitárních a fytosanitárních opatřeních, bere EHSV na vědomí, že tato kapitola vychází z Dohody WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, která zahrnuje zásadu předběžné opatrnosti. EHSV nicméně žádá, aby bylo dodatečně přislíbeno, že nedojde ke změnám právních předpisů EU v oblasti potravin a že EU zachová omezení týkající se hormonů, růstových stimulátorů a geneticky modifikovaných organismů.

1.6.1.

EHSV si je vědom významu usnadnění obchodu, zejména pro malé podniky, a vítá kapitolu, již Evropská komise navrhla. Vyzývá však k dalšímu zjednodušení celních postupů a k vyjasnění pravidel ohledně sankcí a odpovědnosti za porušení celních předpisů.

1.7.1.

EHSV vítá významné závazky, jež EU učinila v kapitole věnované službám, a opakuje svůj požadavek, aby byl zajištěn větší přístup na trh na federální i státní úrovni, aby byla posílena spolupráce v oblasti regulace – jelikož i na tom přístup na trh závisí – a aby byly zachovány veřejné služby v souladu se SFEU. EHSV rovněž připomíná, že mandát k vyjednávání nezahrnuje audiovizuální služby, a proto by se na ně neměly vztahovat žádné závazky. Schvaluje také rozhodnutí Evropské komise pozastavit jednání o přístupu na trh finančních služeb, dokud vyjednavači USA výslovně nepřistoupí na zahájení jednání o spolupráci v oblasti regulace, jejímž cílem je zvýšit úroveň ochrany a finanční stability v tomto sektoru. Dále EHSV žádá, aby bylo jasně a podrobně formulováno široce definované vynětí veřejných služeb s cílem zaručit, že budou z dohody vyňaty veškeré veřejné služby, které jsou zajišťovány externě nebo jsou financovány státem a soukromými ziskovými i neziskovými organizacemi.

1.8.1.

EHSV vítá komplexní a podrobný záběr návrhu Komise, co se týče obchodu a udržitelného rozvoje. Připomíná však, že skutečný přínos těchto ustanovení se bude odvíjet hlavně od toho, zda bude možné je účinně prosazovat. EHSV žádá, aby byl zaveden účinný mechanismus prosazování a silný mechanismus monitorování ze strany občanské společnosti. EHSV není schopen se vyjádřit k opatřením pro účely prosazování kapitoly TTIP o udržitelném rozvoji vzhledem k tomu, že se návrhy znění ohledně prosazování zpozdily. Je důležité, aby Komise na těchto návrzích spolupracovala s občanskou společností a sociálními partnery, aby zajistila, že budou koncipovány tak, aby byly účinné v praxi. EHSV si vyhrazuje možnost vyjádřit se k těmto prvkům, jakmile budou zveřejněny.

1.9.1.

EHSV vítá návrh zreformovat systém ochrany investic a záměr zřídit stálý mnohostranný soud pro investice, který má nahradit soukromé rozhodčí soudy. EHSV však ještě stále spatřuje určité zásadní problémy, které jsou uvedeny v odstavci 8.8 a jimž je třeba se věnovat. Mimoto Evropskou komisi žádá, aby vypracovala posouzení dopadů, které bude zahrnovat náklady i fungování nového systému soudů pro investice.

2.1.

Od zahájení jednání o TTIP v červnu 2013 hraje EHSV významnou úlohu při formulování postojů organizované občanské společnosti v EU prostřednictvím stanovisek, která pojednávají o konkrétních aspektech jednání o TTIP (1), ochraně investic a urovnávání sporů mezi investorem a státem (2) a vlivu TTIP na malé a střední podniky (3). Komise mezitím zveřejnila své důležité sdělení s názvem „Obchod pro všechny“ (4), v němž stanoví podmínky nadcházejících obchodních a investičních dohod. EHSV přístup, který je v uvedeném sdělení nastíněn, podpořil ve svém stanovisku (5). Výbor se rovněž ve spolupráci s dalšími orgány a institucemi EU snaží přispět k fundované diskusi občanské společnosti o TTIP prostřednictvím řady činností, jež s TTIP souvisejí. Sem patří například pořádání slyšení a návštěvy členů EHSV ve Spojených státech.

2.2.

EHSV bere na vědomí, že jednání o TTIP jsou vedena transparentnějším způsobem než předchozí obchodní a investiční jednání – jde o první jednání, v jejichž případě došlo ke zveřejnění mandátu Rady a postojů EU i několika návrhů znění dokumentů. Byla zřízena poradní skupina, která sdružuje odborníky zastupující široké spektrum zájmů – spotřebitele, odbory, podnikatele, oblast životního prostředí a veřejného zdraví – a jejímž úkolem je poskytovat zástupcům EU v obchodních jednáních vysoce kvalitní poradenství v projednávaných oblastech. Vzhledem ke své institucionální úloze nicméně EHSV lituje, že nebyl oficiálně přizván k účasti v této zvláštní poradní skupině k TTIP (6). Evropská komise vytvořila speciální internetové stránky věnované TTIP, kde jsou k dispozici informativní přehledy a návody pro výklad, dokumenty o postoji EU (vysvětlující a popisující obecný přístup Evropské unie k určitému tématu), návrhy EU ohledně znění dokumentů (jedná se o první návrhy Evropské unie ohledně znění právních textů k jednotlivým tématům TTIP) a nabídka EU týkající se přístupu na trh v oblasti služeb. EHSV oceňuje návrh Evropské komise na vytvoření fóra občanské společnosti, které se bude skládat ze zástupců nezávislých organizací občanské společnosti, včetně účastníků domácích poradních skupin, za účelem vedení dialogu o provádění a uplatňování této dohody.

2.3.

Toto stanovisko vychází ze závěrů předchozích stanovisek, v nichž je požadováno, aby byly přínosy TTIP rozloženy rovnoměrně mezi podnikatelskou sféru (včetně malých a středních podniků), pracovníky, spotřebitele i občany a aby jeden z předpokladů přijetí dohody tvořilo zachování vysokých norem platných v EU. EHSV se domnívá, že je důležité vyjádřit se k již zveřejněným postojům EU a návrhům znění několika kapitol s cílem posoudit, do jaké míry splňují uvedené předpoklady, a určit hlavní oblasti zájmu a obav evropské občanské společnosti. EHSV se ve své analýze rozhodl zaměřit zejména na návrhy týkající se spolupráce v oblasti regulace, včetně osvědčených regulačních postupů (návrh byl zveřejněn dne 21. března 2016), technických překážek obchodu a sanitárních a fytosanitárních opatření (oba návrhy byly zveřejněny v lednu 2015), cel a usnadnění obchodu (návrh byl zveřejněn v lednu 2015 a pozměněn v březnu 2016), služeb (návrh byl zveřejněn v červenci 2015), udržitelného rozvoje (návrh byl zveřejněn v listopadu 2015) a investic (návrh byl zveřejněn v listopadu 2015). Toto stanovisko se zabývá dokumenty, které byly zveřejněny do 14. července 2016.

2.4.

Je třeba poukázat na to, že Evropská komise dne 14. července 2016 zveřejnila návrh týkající se institucionálního uspořádání dohody (7), jehož součástí je i vytvoření domácích poradních skupin složených ze zástupců občanské společnosti, které by byly schopny poskytovat zúčastněným stranám poradenství týkající se provádění dohody. Výbor souhlasí s tím, aby byl mandát domácích poradních skupin rozšířen na veškeré otázky, které jsou pro dohodu relevantní, vyjadřuje však politování nad tím, že v návrhu EU se výslovně nezmiňuje společná schůze obou domácích poradních skupin, kterou mají svolat z vlastní iniciativy, a že fórum občanské společnosti může být svoláno pouze smíšeným výborem. Zasedání fóra občanské společnosti umožní členům obou domácích poradních skupin, aby spolupracovali na společných doporučeních pro zúčastněné strany.

2.5.

V této souvislosti EHSV vyjadřuje hluboké politování nad tím, že jakmile budou jednání nakonec vedena na základě konsolidovaných dokumentů, bude vážně ohrožena doposud dosažená vysoká míra transparentnosti, pokud nebudou USA souhlasit se zveřejněním těchto dokumentů nebo alespoň s jejich zpřístupněním poradní skupině EU. EHSV proto Komisi vyzývá, aby se i nadále intenzivně snažila tuto otázku nadnést druhé straně.

3.1.

Spolupráce v oblasti regulace je jedním ze tří pilířů TTIP – vedle přístupu na trh a pravidel – a tvoří ji tyto čtyři prvky: horizontální aspekty (které zahrnují oddíl týkající se jednotnosti právních předpisů nebo osvědčených regulačních postupů na straně jedné a oddíl o spolupráci v oblasti regulace mezi regulačními orgány na straně druhé), technické překážky obchodu, bezpečnost potravin a zdraví zvířat a rostlin a přílohy týkající se jednotlivých odvětví. Cílem této části je uvést připomínky k prvnímu z uvedených prvků, tj. horizontálním aspektům, a následující část se bude zabývat technickými překážkami obchodu a sanitárními a fytosanitárními opatřeními.

3.2.

Spolupráce v oblasti regulace byla označena za jeden z hlavních cílů TTIP, neboť může hrát důležitou úlohu při usnadňování obchodu a investic a zvyšování konkurenceschopnosti, zejména malých podniků. Obzvláště malé a střední podniky očekávají, že se jim otevřou nové příležitosti, neboť na rozdíl od velkých podniků nemají prostředky na to, aby se dokázaly vyznat v odlišném právním prostředí na obou stranách Atlantiku. Větší slučitelnost regulačních režimů by současně velkým podnikům umožnila, aby mezi Evropou a USA využily úspor z rozsahu.

3.3.

Úsilí o spolupráci v oblasti regulace není ničím novým (8). Jednání o TTIP přinášejí nový impuls k posílení spolupráce v oblasti regulace s lepšími vyhlídkami. EHSV se domnívá, že není snadné odhadnout, jaké výhody přinese posílená spolupráce v oblasti regulace, zejména proto, že se tyto výhody budou lišit v závislosti na míře spolupráce, která bude v průběhu jednání dohodnuta. V návrhu průběžné technické zprávy o posouzení dopadu na udržitelnost, kterou vypracovala Evropská komise, se odhaduje, že 76 % dopadu TTIP vzejde ze spolupráce v oblasti regulace a 24 % celkového dopadu vyplyne ze snížení cel (9).

3.4.

EHSV nicméně pokládá za důležité zavést ochranná opatření s cílem zajistit, že proces spolupráce v oblasti regulace nebude využit k oslabení sociálních, pracovních, spotřebitelských a environmentálních norem, ale bude spíše zaměřen na jejich posílení. Pokud budou tyto podmínky splněny, bude to mít nejen ekonomické přínosy, ale mohlo by to také usnadnit činnost regulačních orgánů při naplňování cílů veřejné politiky.

3.5.

Pro EHSV má zásadní význam, aby zůstala zachována vysoká úroveň ochrany v EU. Stávající návrh článku x1b kapitoly o spolupráci v oblasti regulace zahrnuje naplňování cílů veřejné politiky a vysokou úroveň ochrany, mimo jiné v oblasti veřejného zdraví; života a zdraví lidí, zvířat a rostlin; zdraví a bezpečnosti; pracovních podmínek; dobrých životních podmínek zvířat; životního prostředí; spotřebitelů; sociální ochrany a sociálního zabezpečení; osobních údajů a kybernetické bezpečnosti; kulturní rozmanitosti; a finanční stability.

3.6.

EHSV je nicméně znepokojen tím, že by to mohlo být oslabeno článkem x1d, který stanoví cíl „omezit zbytečně zatěžující […] regulatorní požadavky“ (10). EHSV se obává, že takováto formulace může být vykládána tak, že právní předpisy na ochranu práv spotřebitele, pracovních práv a environmentálních práv jsou ze své podstaty považovány za „zatěžující“.

3.7.

EHSV by proto rád důrazně zopakoval svá vyjádření o tom, že zachování stávajících vysokých norem představuje zásadní požadavek a že vedle posílení obchodních příležitostí by cílem spolupráce v oblasti regulace mělo být také zajištění lepší úrovně bezpečnosti, zdraví a ekonomického a sociálního blahobytu lidí na obou stranách Atlantiku. Tento závazek by tudíž měl být v konečné dohodě zcela jasně a podrobně potvrzen. EHSV je znepokojen návrhem EU ohledně osvědčených regulačních postupů. Spolupráce v oblasti regulace by se měla týkat zlepšení dialogu mezi regulačními orgány, nikoli vzájemného ovlivňování legislativních procesů. EHSV žádá Evropskou komisi, aby objasnila část svého návrhu týkající se osvědčených regulačních postupů.

3.8.

V tomto smyslu se EHSV domnívá, že stávající návrh kapitoly týkající se osvědčených regulačních postupů, v němž se uvádí, že strany budou povinny prozkoumat „alternativy neregulační povahy (včetně možnosti nulové regulace) […], které by zajistily dosažení cíle regulačního aktu“, by neměl být chápán tak, že je tím omezováno právo jednotlivých stran na regulaci. V zájmu větší jistoty by mělo být ve znění dohody jasně uvedeno, že toto ustanovení neomezuje právo jednotlivých stran na regulaci. Poukazuje rovněž na to, že článek 6 návrhu týkající se konzultace se zúčastněnými stranami by neměl být považován za rovnocenný s postupem zveřejňování a připomínkování předpisů („notice and comment“), který je používán v USA.

3.9.

EHSV je toho názoru, že rozvoj obchodu si tudíž musí zachovat status jednoho z hlavních cílů. Je důležité, aby bylo v rámci jednání o TTIP podpořeno odstranění zbytečných překážek obchodu (11).

3.10.

EHSV vítá skutečnost, že se ve stávajícím návrhu Komise výslovně uvádí, že funkcí a účelem příslušného orgánu je poskytovat podporu a poradenství rozhodujícím činitelům při demokratické kontrole ze strany Evropského parlamentu a Rady EU (12). Nesmí být narušen běžný legislativní proces a je třeba zabránit průtahům nebo jeho ochromení. EHSV vítá navrhovaný článek 1, který stvrzuje jak právo na regulaci, tak na nastavení úrovně ochrany. Je však důležité, aby bylo v návrhu vymezeno složení a jednací řád jednotlivých výborů a skupin. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila soudržnost a soulad mezi kapitolami o horizontální spolupráci v oblasti regulace, kapitolami o technických překážkách obchodu a o sanitárních a fytosanitárních opatřeních a odvětvovými přílohami.

3.11.

Dialog, který probíhá na začátku regulačního procesu, zvyšuje šanci na nalezení politických řešení, jež budou zahrnovat přeshraniční hlediska, a musí být zajištěn. V návrhu Komise musí být jasně uvedeno, že budou prostřednictvím transparentního procesu zapojeny zúčastněné strany, což je jedna ze základních zásad kvalitního procesu tvorby právních předpisů v Evropské unii. Aby spolupráce v oblasti regulace přinesla inkluzivní výsledky a návrhy pro regulační orgány, musí být zajištěno strukturované a vyvážené zapojení zúčastněných stran, především podniků, spotřebitelů, zájmových skupin z oblasti životního prostředí a pracovníků.

3.12.

Aby bylo dosaženo konkrétního pokroku, musí probíhat včasné konzultace týkající se činností v oblasti tvorby právních předpisů mezi regulačními orgány EU a USA. Diskuse v rané fázi procesu tvorby politik by měly zvýšit možnost, že budou v budoucnu zajištěna interoperabilní pravidla a že budou účastníci trhu moci současně plnit požadavky obou režimů. Regulační orgány však musí dialog a reagování na připomínky druhé strany či zainteresovaných osob považovat za dobrovolné, aby se zamezilo jakýmkoli inhibičním účinkům na přijímání právních předpisů.

3.13.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby vyjasnila pravidla pro výše uvedený dialog i pro reprezentativní zapojení zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a zástupců občanské společnosti. Musí být jednoznačně zaručeno, že se příslušné zúčastněné strany budou moci podílet na transparentním dialogu v rámci jasně definovaného postupu, který zajistí rovné zacházení a zabrání průtahům v regulačním procesu. Pro účely určování relevantnosti a reprezentativnosti zúčastněných stran by EU měla zvážit využití rejstříku transparentnosti.

4.1.

EHSV je potěšen tím, že byla do návrhu začleněna dohoda WTO o technických překážkách obchodu ve své stávající podobě. Kromě toho se navrhovaná kapitola o technických překážkách obchodu zabývá technickými požadavky (technickými předpisy a normami) a požadavky na posuzování shody. EHSV se domnívá, že návrhy týkající se normalizace, technických předpisů, značení a označování je nutno považovat za důležité ofenzivní zájmy Evropské unie. Je důležité, aby tyto návrhy nebyly využity ke zpochybnění právních předpisů, jež jsou nezbytné pro oblast zdraví, bezpečnosti a sociální ochrany.

4.2.

EHSV rovněž bere na vědomí důležitá ustanovení týkající se transparentnosti – znovu zdůrazňuje, že je nutné informovat o opatřeních WTO, poskytovat informace druhé straně, dát příležitost k písemným připomínkám a odpovídat na tyto připomínky. Stanoví rovněž povinnost zveřejňovat v rejstříku veškeré nové či stávající platné technické předpisy, stejně jako normy, na něž technické předpisy odkazují (neboť o převážné většině norem, které průmysl používá, se regulační orgány v technických předpisech nezmiňují).

4.3.

Co se týče normalizace, vítá EHSV spolupráci mezi normalizačními orgány i zásady omezeného vzájemného uznávání. EHSV nicméně zaznamenal obavy, které vyjádřily orgány CEN a CENELEC, pokud jde o rizika vzájemného uznávání dobrovolných norem v rámci TTIP. EHSV žádá Komisi, aby posoudila návrhy normalizačních orgánů EU a aby zajistila, že budou chráněny zájmy EU. Musí být rovněž zaručeno, že se všechny příslušné zúčastněné strany budou moci podílet na přípravě nových norem.

4.4.

Systémy normalizace v USA a v EU se navzájem velice liší. Zejména zásada „jeden výrobek, jedna norma platná pro všechny“, která tvoří jeden z pilířů jednotného trhu EU, se v USA neuplatňuje. V Evropě po přijetí nové normy přestávají platit normy vnitrostátní, jež jsou s ní v rozporu, zatímco na trhu USA souběžně platí odlišné normy, takže pro malé a střední podniky je obtížné rozpoznat, která by mohla jejich výrobkům nejlépe odpovídat. V zájmu větší transparentnosti a pomoci malým podnikům je nezbytné, aby Spojené státy zřídily kontaktní místo, které by poskytovalo podporu podnikům z EU, které hodlají vyvážet na trh USA. Často se jedná o malé podniky s omezenými zdroji, které se úzce specializují na určitý nikový trh, což tvoří základ jejich konkurenceschopnosti.

4.5.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že klíčové oblasti, jako je elektrická bezpečnost, elektromagnetická kompatibilita, strojní zařízení a telekomunikace, na nichž má EU zjevný ofenzivní zájem, jsou označeny jako prioritní oblasti k dalšímu zvážení – tyto oblasti by měly patřit mezi konkrétní uváděné výsledky jednání, co se týče posuzování shody.

4.6.

EHSV lituje rovněž toho, že v oddíle o značení a označování nejsou uvedeny žádné prioritní oblasti, na něž by se měla budoucí činnost zaměřit, ani zde není vyhrazen prostor pro časový plán budoucího přezkumu požadavků na značení a označování nebo pro zahrnutí výsledků, které vyplynou z jednání v jednotlivých odvětvích.

4.7.

Navrhovaná kapitola týkající se sanitárních a fytosanitárních opatření vychází z Dohody WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a obsahuje připomínky ke znění návrhu EU, který byl předložen k projednání s USA v rámci kola jednání, jež proběhlo ve dnech 29. září až 3. října 2014, a byl zveřejněn dne 7. ledna 2015.

4.8.

Dohoda WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, která se vztahuje na uplatňování právních předpisů v oblasti bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a rostlin, zahrnuje zásadu předběžné opatrnosti (čl. 5 odst. 7), která je v současnosti zakotvena i v Lisabonské smlouvě. Ta nesmí být předmětem vyjednávání, a neměla by tudíž být v dohodě zahrnuta. EHSV proto rozhodně vítá ujištění ze strany EU o tom, že v důsledku TTIP nedojde ke změnám stávajících právních předpisů v oblasti potravin, že EU zachová omezení týkající se hormonů a růstových stimulátorů v mase a že se nezmění právní předpisy EU o geneticky modifikovaných organismech.

5.1.

Jelikož obchod se zbožím představuje značnou část transatlantického obchodu, bude mít veškeré úsilí o zlepšení celních postupů výrazný dopad na dvoustranný obchod, zejména pro malé podniky.

5.2.

EHSV vítá další návrhy zaměřené na usnadnění celních postupů, konkrétně zřízení jednoho kontaktního místa na obou stranách Atlantiku, posílení koordinace v oblasti mezinárodních norem a vypracování partnerského programu pro usnadnění obchodu; harmonizaci a sladění údajů, v jehož rámci má být posouzeno, jaké údaje by měly být sladěny; rozšíření působnosti Smíšeného výboru pro celní spolupráci tak, že v řadě zatím nevymezených oblastí a předběžných rozhodnutí bude plnit funkci specializovaného výboru pro cla.

5.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby vyjasnila prvky, které jsou pro podniky v EU zvláště důležité a v dostupném znění dosud nebyly vyjasněny, například hodnotu de minimis, odstranění veškerých dalších poplatků a otázku sankcí a odpovědnosti za porušení celních předpisů.

6.1.

V oblasti služeb EU nabízí přijetí významných závazků v odvětvích, jež jsou klíčová z hlediska posílení evropské konkurenceschopnosti a růstu (digitální a telekomunikační technologie), urychlení integrace globálních hodnotových řetězců (doprava, kurýrní služby, služby podnikům a odborné služby), nebo se dotýkají klíčových odvětví hospodářství (stavebnictví, maloobchod, energetika).

6.2.

EHSV rovněž s uspokojením konstatuje, že návrh EU zahrnuje rámec, který má napomoci vytvoření spravedlivého, transparentního a jednotného systému pro vzájemné uznávání odborných kvalifikací jednotlivými stranami, a že stanoví obecné podmínky pro sjednávání dohod o vzájemném uznávání, jež mají zásadní význam pro to, aby měli poskytovatelé služeb z EU zajištěn lepší přístup na trh.

6.3.

EHSV opětovně zdůrazňuje tři hlavní aspekty, které souvisejí se službami, tj. potřebu zajistit větší přístup na trh na federální i státní úrovni, uznání toho, že přístup na trh závisí i na posílení spolupráce v oblasti regulace, a požadavek na zachování zvláštní povahy veřejných služeb v souladu se SFEU.

6.4.

EHSV zdůrazňuje, že Komise by měla zajistit, aby TTIP v oblasti služeb přesáhlo rámec stávajících dohod, například Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) a Dohody o obchodu se službami (TISA), a že je třeba dosáhnout konkrétních ujednání, která zruší řadu existujících diskriminačních překážek na straně USA.

6.5.

EHSV zdůrazňuje, že by Komise měla zvážit jeden konkrétní problém, který se týká nerovného přístupu na trh, a to ten, že podniky USA mohou využívat výhod jednotného trhu EU, zatímco podniky EU se v USA potýkají s roztříštěným trhem, neboť řada odvětví služeb je regulována na úrovni států. EHSV upozorňuje na to, že zachovávání vízové povinnosti ze strany USA vůči státním příslušníkům některých členských států EU, zatímco občané USA k cestám do EU víza nepotřebují, představuje diskriminační zacházení s občany EU, které poškozuje dvoustranné vztahy.

6.6.

Ke konkrétním sektorům má EHSV tyto připomínky:

6.7.

Co se veřejných služeb týče, ve stanovisku EHSV k tématu Obchod pro všechny se uvádí, že ochranu veřejných služeb v obchodních dohodách „lze nejlépe zajistit prostřednictvím pozitivního seznamu, co se týče přístupu na trh a národního zacházení“. Ve stávající nabídce EU ohledně služeb v rámci TTIP je nicméně uplatňován nebývalý „hybridní“ přístup k zařazování služeb na seznam, který by mohl vyvolat značnou nejistotu.

6.8.

Příloha III týkající se přístupu na trh obsahuje pozitivní seznam, který má stejné znění jako seznam EU GATS, v němž se uvádí, že služby ve veřejném zájmu existují v odvětvích, jako jsou související vědecké a technické poradenství, výzkum a vývoj v oboru sociálních a humanitních věd, služby technického testování a technických analýz, služby v oblasti životního prostředí, zdravotnické služby, dopravní služby a pomocné služby pro všechny druhy dopravy. Výhradní práva na poskytování takových služeb jsou často udělována soukromým provozovatelům, například provozovatelům majícím koncesi od veřejných orgánů, která je podmíněna povinností poskytovat konkrétní služby. Vzhledem k tomu, že veřejné služby také často existují na nižší než ústřední úrovni, není praktické uvádět podrobné a vyčerpávající seznamy pro každé odvětví (13). „Doložka o veřejných službách“, která umožňuje zachování monopolistických struktur, však má několik nedostatků, včetně toho, že nezahrnuje omezení, jako jsou testy ekonomické potřebnosti či kvóty. EHSV by rád zdůraznil, že vynětí veřejných služeb se musí vztahovat na všechny způsoby poskytování.

6.9.

EHSV žádá, aby bylo vynětí veřejných služeb v příloze III formulováno jasně a podrobně s cílem zaručit, že budou z dohody vyňaty veškeré veřejné služby, které jsou zajišťovány externě nebo jsou financovány státem a soukromými ziskovými i neziskovými organizacemi.

6.10.

Ačkoliv se doložka o zachování stávajícího stavu a doložka znemožňující návrat k původnímu stavu nevztahují na přílohu II, má EHSV obavy, že by jednání mohla vést k tomu, že budou výhrady EU, jež jsou v této příloze v současnosti uvedeny, přesunuty do přílohy I, čímž se zabrání zrušení liberalizace. V tomto ohledu podporuje EHSV vyjádření obsažené v poradní zprávě Sociální a hospodářské rady Nizozemska o tom, že vládám musí být ponechána možnost označit určité služby podle svých vlastních preferencí za služby v obecném veřejném zájmu (14).

6.11.

EHSV je rovněž znepokojen tím, že vládní regulace jakékoli služby, jež není odpovídajícím způsobem uvedena v příloze I a příloze II, bude moci být ze strany vlády USA napadnuta za porušení závazků týkajících se národního zacházení nebo doložky nejvyšších výhod, a to v rámci mechanismu pro mezistátní urovnávání sporů nebo prostřednictvím systému soudů pro investice.

6.12.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že ve srovnání s ostatními kapitolami je přístupu na trh služeb věnována menší pozornost, a vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí o odstranění zbývajících překážek, jež brání přístupu na trh USA. Spojené státy nadále uplatňují úplný zákaz v lodní dopravě. Platí limity pro kapitálovou účast, jako je 25 % limit v letecké dopravě a 20 % v oblasti telekomunikací, a vyskytují se značné překážky, které vznikají až za hranicemi, například v oblasti telekomunikací a satelitních technologií. Existuje velmi dlouhý seznam požadavků na občanství, například v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a účetnictví. Na právní služby a služby v oblasti účetnictví, inženýrství a pojišťovnictví se vztahují požadavky na trvalé bydliště. Platí požadavky na místní zastoupení, například pro právní služby, účetnictví a pojišťovnictví, a také požadavek na právní formu v pojišťovnictví atd.

7.1.

TTIP skýtá stranám příležitost podpořit udržitelnost prostřednictvím obchodu a překonat tak všechny ostatní obchodní dohody uzavřené kteroukoli ze stran, pokud jde o cíle v oblasti udržitelnosti. Ve svých stanoviscích REX/390 a REX/449 (15) vyzval EHSV k zařazení podrobné kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, která byla označena za základní součást této dohody, a proto vítá komplexní a detailní záběr návrhu Komise. EHSV se však domnívá, že skutečný přínos těchto ustanovení se bude odvíjet hlavně od toho, zda bude nakonec možné je účinně prosazovat.

7.2.

Ve stanovisku REX/390 se uvádí, že základní součástí každé dohody musí být silný společný mechanismus monitorování ze strany občanské společnosti. EHSV proto plně podporuje prohlášení komisařky Malmström o tom, že v kapitole týkající se udržitelného rozvoje jsou zapotřebí účinné mechanismy prosazování (16). EHSV rovněž podporuje doporučení formulovaná v poradní zprávě Sociální a hospodářské rady Nizozemska a francouzské hospodářské a sociální rady ohledně možnosti ukládat stranám v případě potřeby účinné sankce (17).

7.3.

EHSV oceňuje výrazné úsilí Evropské komise o zaručení přísných pracovních a environmentálních norem. EHSV vítá, že v preambuli dohody a v samostatném článku v kapitole o udržitelném rozvoji bylo znovu potvrzeno právo na regulaci a na nastavení vysoké úrovně ochrany.

7.4.

EHSV vyzval strany, aby opětovně potvrdily jak své odhodlání účinně provádět a vymáhat pracovněprávní předpisy, tak své závazky vyplývající z členství v Mezinárodní organizaci práce (MOP). EHSV proto vítá začlenění závazných ustanovení o ochraně základních pracovních norem, jako je svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání prostřednictvím zakládání odborů a vstupování do nich, odstranění nucené nebo povinné práce, skutečné odstranění dětské práce a rovné zacházení a zákaz diskriminace v zaměstnání a povolání. Kromě toho EHSV vítá dodatečné začlenění závazku stran týkajícího se zajištění důstojných pracovních podmínek a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Aby se tato ustanovení o udržitelném rozvoji stala závaznými, je třeba uplatňovat „třífázový přístup“ sestávající z konzultací na vládní úrovni, domácích poradních skupin a skupin odborníků se zapojením MOP a ustanovení dohody o obecném postupu pro řešení sporů.

7.5.

Pokud jde o environmentální aspekty, shoduje se zahrnutí ustanovení o obchodu v souvislosti s ekologicky šetrným nakládáním s chemickými látkami a odpady zcela se zájmem občanské společnosti. EHSV proto schvaluje, že byla do dohody začleněna ustanovení, jejichž cílem je zabránit nebo minimalizovat nepříznivé účinky chemických látek a odpadů na lidské zdraví a životní prostředí. Stejně tak EHSV vítá závazek stran zajistit udržitelné obhospodařování lesů a oboustranné uznání výrazného negativního dopadu nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu.

7.6.

Vítané je také to, že byla do návrhu zahrnuta spolupráce mezi stranami, co se týče obchodních aspektů politik v oblasti práce a životního prostředí. EHSV se vyslovuje pro to, aby byl uznán význam spolupráce při podpoře důstojné práce v rámci globálních dodavatelských řetězců a při vypracovávání strategií a politik, jež podpoří přínos obchodu pro účinné využívání zdrojů, zelenou ekonomiku a oběhové hospodářství (18).

7.7.

EHSV podporuje cíl ochránit pracovní práva a životní prostředí prostřednictvím kodexů chování, standardních režimů, označování, certifikace, ověřování a dalších souvisejících firemních politik.

7.8.

Odpovědné podnikatelské chování, jako je sociální odpovědnost podniků, může cíle týkající se udržitelnosti dále podpořit. EHSV se vyslovuje pro to, aby byl do kapitoly o udržitelnosti zahrnut výslovný odkaz na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, na úmluvu OSN „Global Compact“, na normu ISO 26000, na tripartitní deklaraci MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku a na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv.

7.9.

EHSV bere na vědomí, že znění návrhu EU neobsahuje prvky týkající se urovnávání sporů, které budou vypracovány v pozdější fázi, a vyhrazuje si možnost vyjádřit se k těmto prvkům, jakmile budou zveřejněny.

7.10.

Aby mohly strany plnit svůj závazek podporovat mezinárodní obchod způsobem, který bude přispívat k cíli prosazování udržitelného rozvoje, měl by být podle EHSV uplatňován mechanismus prosazování založený na sociálním dialogu. EHSV vítá návrhy Komise týkající se zřízení domácích poradních skupin, které budou ve vyváženém poměru složeny z představitelů skupin občanské společnosti, jež budou stejnou měrou zastupovat zájmy podniků, pracovníků, spotřebitelů, zájmy v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví a jež budou moci předkládat názory nebo doporučení ohledně provádění TTIP (19). Ze zkušeností s dosavadními dohodami vyplývá, že k zajištění účinnosti takových mechanismů monitorování je důležité, aby doporučení vydaná monitorovacími orgány vedla k prošetření ze strany orgánů a institucí EU a aby byla spojena s procesem vymáhání.

8.1.

EHSV bere na vědomí, že Komise předložila znění návrhu ohledně systému soudů pro investice, který zavádí procesní reformu s cílem vytvořit nový systém, jenž má nahradit urovnávání sporů mezi investory a státem. Návrh se skládá ze dvou částí, tj. z hmotněprávních ustanovení o ochraně investic a z ustanovení o fungování systému urovnávání sporů mezi investory a státem. Obsahuje rovněž úvodní část, v níž jsou uvedeny specifické definice v oblasti ochrany investic.

8.2.

V souladu s požadavky uvedenými ve stanovisku REX/390 byly do návrhu zahrnuty podrobnější definice pojmů „právo na regulaci“, „nepřímé vyvlastnění“ a „spravedlivé a rovné zacházení“. Tyto podmínky je třeba splnit, aby bylo možné regulovat postup urovnávání sporů mezi investorem a státem. Toto vyjasnění napomůže uplatňování práva stran dohody na regulaci ve veřejném zájmu, který má přednost před ochranou investora.

8.3.

EHSV zdůrazňuje, že definice uvedené v dohodě, zejména definice práva na regulaci, by měly být jasné a měly by zaručovat právo států zachovat či zavést vysoké normy, zejména v oblasti sociální ochrany, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele, a současně zaručovat odpovídající a legitimní ochranu investorů před protekcionismem a diskriminací. EHSV vítá, že kromě preambule byl v tomto ohledu do hlavního textu dohody zahrnut i samostatný článek. Právo na regulaci v oblasti sociální ochrany by mělo výslovně uvádět kolektivní smlouvy, včetně třístranných a/nebo všeobecných (erga omnes) smluv, aby nemohly být vykládány jako porušení legitimního očekávání investora. Pracovní a mzdové podmínky stanovené v rámci kolektivních smluv nesmí být považovány za necelní překážky obchodu.

8.4.

EHSV nicméně konstatuje, že nejpodstatnější změny byly provedeny v části týkající se procesních aspektů urovnávání sporů. Systém rozhodčích řízení byl přeměněn na soudní systém s tribunálem, kde ad hoc rozhodce jmenované stranami sporu nahrazují soudci vybíraní ze stálého seznamu, jež jmenují strany dohody. Tyto změny posilují institucionální charakter tohoto systému. EHSV strany vyzývá, aby zajistily, že systém soudů pro investice bude plně fungovat již bezprostředně po ratifikaci dohody a že soudci budou mít demokratickou legitimitu a při jejich jmenování bude vyloučeno riziko politizace soudního systému a riziko střetu zájmů.

8.5.

EHSV s potěšením podtrhuje, že byl zaveden přísný kodex chování s cílem zajistit nestrannost a zabránit střetům zájmů. Byl rovněž zřízen „odvolací soud“, který posuzuje nálezy tribunálu, a to v reakci na oprávněnou kritiku v souvislosti s mechanismem urovnávání sporů mezi investory a státem. Transparentnost je navíc zajištěna tím, že se na řešení sporů vztahují pravidla Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL).

8.6.

EHSV na jednu stranu vítá vylepšení, která byla provedena s cílem zreformovat tento systém, ještě stále však spatřuje určité zásadní problémy, kterým je třeba se věnovat.

8.7.

Mimoto EHSV konstatuje, že přetrvávají obavy v souvislosti se zaváděním nového systému a že se u jednotlivých zúčastněných stran liší. EHSV Komisi žádá, aby tyto obavy zohlednila při své neustálé snaze zdokonalit systém pro řešení investičních sporů.

8.8.

Některé z těchto obav lze shrnout takto:

EHSV vyzývá Komisi, aby do řešení těchto otázek zapojila občanskou společnost a evropskou právnickou obec.

8.9.

Mimoto se některé zúčastněné strany pozastavují nad tím, zda je v řádně fungujících a vysoce rozvinutých vnitrostátních právních řádech samostatný systém rozhodčích řízení v oblasti investic nezbytný (21).

8.10.

Závěrem se EHSV domnívá, že návrh Evropské komise týkající se systému soudů pro investice představuje krok správným směrem, v řadě oblastí však vyžaduje další zlepšení, aby tento systém mohl fungovat jako nezávislý mezinárodní soudní orgán. Výbor vyjadřuje politování nad tím, že tento systém byl navržen bez úplné a řádné konzultace a ještě před posouzením dopadů, které by zahrnovalo náklady systému a jeho fungování, a žádá Komisi, aby takovéto posouzení dopadů vypracovala.

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/41

Zpravodaj:

Ioannis VARDAKASTANIS

Spoluzpravodajka:

Jarmila DUBRAVSKÁ

1.1.

Přijetí Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 představuje historický posun směrem k novému paradigmatu, neboť se snaží odstranit hospodářské a sociální rozdíly a rozdíly v oblasti životního prostředí všeobecným a integrovaným způsobem. Agendu musí převést a provádět všechny země bez ohledu na svou úroveň příjmů. Tato nebývalá agenda plně odráží evropské hodnoty sociální spravedlnosti, demokratické správy věcí veřejných a sociálně-tržního hospodářství, jakož i ochranu životního prostředí. EU má tudíž velkou příležitost umocnit tyto hodnoty a přistoupit k provádění této agendy zastřešujícím způsobem. EHSV vyzývá EU, aby v tomto velmi náročném procesu šla celému světu příkladem.

1.2.

EHSV vítá závazek Evropské unie k provádění cílů udržitelného rozvoje. EHSV je však znepokojen, že od přijetí Agendy OSN 2030 již uplynul rok a EU dosud nepodnikla konkrétní a progresivní kroky k začlenění cílů udržitelného rozvoje do svých politik a programů, ani nezahájila širší konzultaci s občanskou společností.

1.3.

EU čelí skutečně zásadním politickým, sociálním, hospodářským a strukturálním výzvám ve všech oblastech hospodářství a společnosti. Nerovnosti, nezaměstnanost, zejména nezaměstnanost mladých lidí, sociální vyloučení a chudoba, nerovnosti mezi muži a ženami, diskriminace a marginalizace zranitelných skupin v evropských společnostech rozrušují základy, na nichž stojí samotná EU. Kvůli finanční krizi se tento problém v mnoha členských státech ještě více vyostřil a mění se v krizi lidských a sociálních práv.

1.4.

Agenda OSN 2030 by se měla přeměnit na proaktivní, transformační a pozitivní narativ Evropy a tento proces musí řídit pevná politická vůle a odhodlání utvářet udržitelnou Evropu tak, že se naše ekonomiky nasměrují na odolný a konkurenceschopný nízkouhlíkový rozvoj účinně využívající zdroje a podporující začlenění. Tento progresivní narativ by rovněž pomohl překonat bezprecedentní nedostatek důvěry občanů EU v projekt EU a především pro něj získat podporu mladých lidí. EU by tímto způsobem měla využít Agendy OSN 2030 k tomu, aby občanům EU představila novou vizi pro Evropu: společenskou smlouvu pro 21. století.

1.5.

EHSV žádá o zastřešující a integrovanou strategii pro udržitelnou Evropu do roku 2030 a na období poté, která by Agendě OSN 2030 poskytla potřebný dlouhodobý horizont, koordinaci politik a soudržnost provádění. Tato strategie by měla být založena na interinstitucionální dohodě mezi Komisí, Radou a Parlamentem, aby se vytvořil pevný základ pro další politickou činnost. Současné evropské strategie, jako je strategie Evropa 2020, jež vytlačila evropskou strategii pro udržitelný rozvoj z roku 2001 coby předchozí zastřešující strategii, a 10 priorit předsedy Junckera nenabízejí podle názoru EHSV způsob, jak úplně řešit výzvu spočívající v provádění cílů udržitelného rozvoje v EU.

1.6.

Výše uvedená zastřešující strategie musí obsahovat konkrétní úkoly při plnění cílů udržitelného rozvoje, mechanismy přezkumu a sledování, akční plány obsahující nezbytné legislativní a politické nástroje, osvětové činnosti (např. průzkum Eurobarometr týkající se cílů udržitelného rozvoje) a plán mobilizace finančních zdrojů. Proces přípravy této strategie by měla Komise zahájit svým nadcházejícím sdělením a ve fázi tvorby návrhu strategie by měla proběhnout širší konzultace s občanskou společností, vládami, parlamenty a místními orgány. EHSV je ochoten tento proces usnadňovat a podporovat.

1.7.

Nezbytným krokem je mapování vnitřních a vnějších politik EU na základě 17 cílů udržitelného rozvoje, které provádí Komise. EHSV vyzývá Komisi, aby toto mapování doplnila o podrobnou analýzu slabých míst, pokud jde o plnění 17 cílů udržitelného rozvoje, s cílem určit oblasti, v nichž by EU měla okamžitě přijmout prioritní opatření.

1.8.

EHSV identifikoval v souvislosti s transformační změnou ve prospěch udržitelného rozvoje následující klíčové oblasti politiky a doporučuje Komisi, aby stanovila vhodné stěžejní iniciativy včetně transparentních akčních plánů a mezníků a zohlednila přitom doporučení v odstavci 4.3 tohoto stanoviska:

1.9.

EHSV vyzývá Komisi, aby systematicky zohledňovala cíle udržitelného rozvoje ve všech příslušných politikách. K tomuto účelu by se měly využít přezkumy v polovině období, jež se mají provést v období 2014–2020. Budoucí období víceletého finančního rámce nabídnou vynikající příležitost k úplnému začlenění cílů udržitelného rozvoje do výdajových programů EU.

1.10.

Obzvláště důležité je systematicky zohledňovat Agendu OSN 2030 ve vnější činnosti Evropské unie. Komise by měla plně přizpůsobit oblasti klíčového významu, jako jsou obchodní a rozvojová politika, globální environmentální politiky a opatření v oblasti klimatu, humanitární pomoc, snižování rizika katastrof, transfer technologií a podpora lidských práv, a proaktivně prosazovat provádění Agendy OSN 2030. EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby Agendu OSN 2030 plně začlenila do Evropského konsensu o rozvoji a využívala ji v něm, a lituje, že nebyla v dostatečné míře zahrnuta do globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku.

1.11.

EHSV žádá Komisi, aby posoudila a zlepšila horizontální a vertikální koordinaci politik pro účely účinného provádění Agendy OSN 2030. Klíčovým faktorem umožňujícím udržitelný rozvoj je lepší veřejná správa. Evropský semestr by se měl stát vhodným rámcem správy pro účely vertikální koordinace plnění cílů udržitelného rozvoje s členskými státy. EHSV zdůrazňuje, že mezi hlavní rysy a znaky lepší správy věcí veřejných by měly patřit účast, transparentnost, monitorování a přezkum, zodpovědnost a odpovědnost občanů.

1.12.

Eurostat by měl sestavit a používat soubor ukazatelů a referenčních hodnot, jež vyvinula OSN, aby se usnadnil přezkum, sledování, zodpovědnost a transparentnost procesu plnění cílů udržitelného rozvoje a orgány EU, členské státy a všechny zainteresované strany měly k dispozici nezpochybnitelné statistické údaje rozčleněné podle jednotlivých cílů udržitelného rozvoje a úkolů.

1.13.

EHSV bere s potěšením na vědomí, že čtyři členské státy EU byly mezi prvními 22 zeměmi, které na politickém fóru OSN na vysoké úrovni o udržitelném rozvoji v roce 2016 předložily dobrovolný přezkum plnění cílů udržitelného rozvoje. EHSV vyzývá EU, aby šla příkladem a byla prvním regionem, který na politickém fóru na vysoké úrovni v roce 2017 předloží dobrovolný přezkum. EHSV by byl schopen zajistit příspěvek od občanské společnosti.

1.14.

EU by měla při plnění cílů udržitelného rozvoje přejít na přístup zahrnující více zainteresovaných stran a na základě zásad účasti, zodpovědnosti a partnerství zapojit všechny subjekty a organizace občanské společnosti. EHSV již navrhl konkrétní iniciativu – Fórum evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, zahrnující více zainteresovaných stran. Komise by měla proaktivně prošetřit a vytvořit iniciativu v podobě charty cílů udržitelného rozvoje, a podpořit tak vytváření pevných partnerství na vnitrostátní, unijní a mezinárodní úrovni.

2.1.

V září 2015 přijali světoví lídři agendu OSN Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, jež zavádí soubor cílů udržitelného rozvoje zaměřených na skoncování s chudobou, ochranu planety, zajištění ochrany lidských práv a zaručení prosperity pro všechny. Pro každý takový cíl byly stanoveny konkrétní úkoly, které mají být naplněny v příštích 15 letech.

2.2.

Při provádění cílů udržitelného rozvoje v Evropě bude hrát klíčovou roli EU. Evropská komise ve svém pracovním programu na rok 2016 oznámila novou iniciativu nazvanou Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti, jejímž účelem je plnit cíle udržitelného rozvoje ve vnitřních a vnějších politikách EU (1).

2.3.

Jako první krok provádí Komise interní mapování situace s cílem určit, které z existujících politik EU již řeší výzvy stanovené cíli udržitelného rozvoje. Komise požádala Výbor, aby k tomuto procesu přispěl tímto průzkumným stanoviskem. Výbor zvážil za účelem zohlednění širší diskuse v evropské občanské společnosti výsledky dvou významných konferencí o provádění cílů udržitelného rozvoje, které se konaly v EHSV v roce 2016, jakož i výsledky dalších důležitých konferencí (2).

3.1.

Výbor vítá iniciativu v rámci pracovního programu Komise na rok 2016 nazvanou Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti , která představuje nový přístup s cílem zajistit v Evropě po roce 2020 hospodářský rozvoj a sociální a environmentální udržitelnost a integrovaně začlenit provádění cílů udržitelného rozvoje do evropských vnitřních a vnějších politik (3). Panují však obavy, že by mohla chybět politická vůle a odhodlání, jelikož dosud nebylo učiněno moc pro realizaci agendy v praxi.

3.2.

V situaci, kdy je projekt EU pod tlakem a mnoho občanů EU v něj ztrácí důvěru, by EU měla cílů udržitelného rozvoje využít k vypracování pozitivního transformačního narativu udržitelné Evropy, jenž by provázal dlouhodobou perspektivu s konkrétními politickými opatřeními v krátkodobém a střednědobém výhledu. Udržitelnost je „evropská značka“ (4) a Agenda OSN 2030 je výrazem evropských hodnot a evropského modelu sociální spravedlnosti a demokratické správy věcí veřejných. Nabízí tudíž výbornou příležitost k vymezení nového, pozitivního a přesvědčivého narativu a vize EU.

3.3.

Agendu OSN 2030 schválily všechny členské státy EU a EU jako celek. Nyní nastal čas na to, aby byl na nejvyšší politické úrovni přijat jasný politický závazek, potvrzující, že EU přijala tuto novou agendu jakožto vizi a zastřešující rámec pro přechod na Unii udržitelného rozvoje (5).

3.4.

Provádění cílů udržitelného rozvoje se netýká pouze rozvoje či životního prostředí. Tyto cíle také reagují na hlavní výzvy spojené s transformací našeho hospodářství a společnosti, a to i v rozvinutém světě. Jejich plnění v EU vyžaduje nový model rozvoje, jenž bude ekonomicky udržitelnější, ze sociálního hlediska bude více podporovat začlenění a z environmentálního hlediska bude trvale životaschopný, přičemž bude rovněž zaručovat spravedlivé sdílení zdrojů naší planety rostoucí světovou populaci. Je nezbytné zcela změnit naše ekonomiky (6). Nová koncepce rozvoje by měla zahrnovat novou definici prosperity pro EU a nový soubor ukazatelů. Cíle udržitelného rozvoje by měly být využívány jako nástroje, které umožní a zrychlí dlouhodobý přechod na odolné a konkurenceschopné hospodářství EU účinně využívající zdroje a podporující sociální začlenění.

3.5.

Skutečnost, že Komise zahájila plán na obnovu evropského konsensu o rozvoji, budí dojem, že má v úmyslu zaměřit se v prvé řadě na začlenění nové agendy do rozvojových politik. Takové stanovení priorit není v souladu s integrovaným přístupem cílů udržitelného rozvoje, jenž vyžaduje zastřešující a integrované strategie provádění vztahující se na vnější i vnitřní politiky.

3.6.

Za účelem vytvoření rámce správy pro provádění těchto cílů bude EU muset prodloužit svůj horizont plánování i na období dlouho po roce 2020. Zastřešující a dlouhodobá strategie pro udržitelnou Evropu na období do roku 2030 a po tomto roce (7) by měla cíle udržitelného rozvoje přenést do vnitřních a vnějších politik EU, měla by se konkrétně zabývat evropskými výzvami a měla by být doplněna transparentními plány postupu a akčními plány pro legislativní a politické iniciativy a podrobným harmonogramem do roku 2030. K podobnému přístupu vyzval i Evropský parlament (8).

4.1.1.

Vymezení politické strategie EU a plánu pro naplnění cílů udržitelného rozvoje vyžaduje více než jen mapování stávajících politik EU. Na základě zařazení stávajících politik EU ke každému jednotlivému cíli udržitelného rozvoje není možné posoudit, zda lze těchto cílů v EU dosáhnout bez dalších opatření. Stávající politiky nemusí být účinné, mohou být oslabovány jinými politikami nebo by se mohly vyskytnout další překážky. Z toho důvodu musí být mapování politik kombinováno s analýzou slabých míst, jež určí skutečné nedostatky politiky EU, pokud jde o 17 cílů Agendy OSN 2030 a souvisejících úkolů.

4.1.2.

EHSV v této souvislosti vítá strategické zprávy „Sustainability Now!“ vypracované pod záštitou dřívějšího generálního ředitele GŘ pro životní prostředí Karla Falkenberga, které již na příkladu několika málo politických oblastí jednoznačně popisují nutnost reforem, jež pro EU plyne z Agendy OSN 2030.

4.1.3.

V EU stále chybí komplexní analýza slabých míst při plnění cílů udržitelného rozvoje. Nicméně nedávno zveřejněný rejstřík a přehled cílů udržitelného rozvoje a další hodnocení provedená v členských státech EU ukazují, že cíle udržitelného rozvoje jsou velmi obtížně dosažitelné i pro země s vysokými příjmy (9), zejména kvůli způsobu, jakým se v těchto zemích vyrábějí, dodávají a spotřebovávají výrobky a služby, a souvisejícímu negativnímu dopadu na životní prostředí. Hlavními výzvami jsou pro země EU cíl č. 12 týkající se odpovědné spotřeby a výroby, cíl č. 13 týkající se opatření na boj se změnou klimatu, cíl č. 14 a cíl č. 15 týkající se ochrany ekosystémů, úkoly pro udržitelné zemědělství a výživu uvedené v cíli č. 2 a cíl č. 9 týkající se průmyslu, inovací a infrastruktury, kde byl identifikován nedostatek investic.

4.1.4.

Dalšími výzvami jsou cíle udržitelného rozvoje „zaměřené na lidi“, zejména cíl č. 10 týkající se snížení nerovností, cíl č. 8 týkající se důstojné práce a zaměstnanosti, cíl č. 1 týkající se chudoby, cíl č. 5 týkající se genderové rovnosti a cíl č. 4 týkající se vzdělávání.

4.1.5.

Mnoha zemím OECD se nedaří dosáhnout cíle č. 17. týkajícího se finančních příspěvků na rozvojovou spolupráci.

4.1.6.

Jakožto obecná agenda usilují cíle udržitelného rozvoje rovněž o snižování škodlivých sociálních a environmentálních dopadů ekonomik zemí s vysokými příjmy ve třetích zemích. Tento aspekt se dosud měřil méně, ale je pro země EU velkou výzvou.

4.2.1.

Výbor se domnívá, že by se mapování politik EU mělo zaměřit především na politické nástroje, jež mají strategický význam pro tvorbu politik EU a jejich provádění. První hodnocení ukazují, že tyto nástroje nejsou pro výzvu v podobě provádění cílů udržitelného rozvoje v EU dostatečné (10). Žádná z těchto strategií nemá časový horizont Agendy OSN 2030.

4.2.2.

Strategie Evropa 2020 byla za Barrosovy Komise vyhlášena zastřešující strategií EU, čímž nahradila strategii EU pro udržitelný rozvoj. Teoreticky sice hovoří o třech rozměrech udržitelného rozvoje, je však spíše krátkodobou strategií s jasně evropským zaměřením. Neřeší mezinárodní rozměr ani nepopisuje dopady vnitřních politik EU na jiné oblasti světa a vnější politiky, např. na rozvojovou spolupráci. Nemohla tudíž nikdy dostát očekáváním, že nahradí dřívější strategii pro udržitelný rozvoj. Nejsou v ní pokryty dva cíle udržitelného rozvoje: cíl č. 2 týkající se potravin a zemědělství a cíl č. 16 týkající se správy; jiné cíle jsou pokryty pouze částečně: např. cíl č. 6 týkající se vody a cíl č. 11 týkající se měst.

4.2.3.

V rámci deseti priorit předsedy Junckera se vůbec nevyskytují dva cíle udržitelného rozvoje (cíl č. 14 týkající se oceánů a cíl č. 15 týkající se biologické rozmanitosti) a jiné cíle jsou pokryty pouze v omezené míře (cíl č. 4 týkající se vzdělávání, cíl č. 6 týkající se vody, cíl č. 11 týkající se měst a cíl č. 12 týkající se udržitelná spotřeby a výroby).

4.2.4.

Zpráva pěti předsedů se zaměřuje na užší soubor priorit, a sice na hospodářské, finanční, měnové a fiskální otázky, přičemž pátým tématem je správa. Zpráva obsahuje několik odkazů na oblasti cílů udržitelného rozvoje, jako jsou energetika, zaměstnanost, sociální začlenění a zdravotní systémy.

4.2.5.

Evropský fond pro strategické investice (EFSI) přilákal projekty v oblastech, které zjevně odpovídají určitým výzvám v provádění cílů udržitelného rozvoje: energetika (40 %), životní prostředí a účinné využívání zdrojů (12 %), sociální infrastruktura (3 %) (11).

4.2.6.

Řada cílů udržitelného rozvoje, zejména cíl č. 3 týkající se zdraví, cíl č. 5 týkající se genderu, cíl č. 10 týkající se nerovnosti a cíl č. 11 týkající se měst, se dostatečně neřeší v rámci tematických investičních priorit evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF).

4.2.7.

Zcela nová globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku představuje pro EU širší rámec, jehož prostřednictvím může zavést Agendu OSN 2030 v oblastech, jako je obchod, rozvoj, demokracie, lidská práva, humanitární pomoc, snižování rizika katastrof, transfer technologií a opatření v oblasti klimatu. Tato strategie se do určité míry zabývá cíli udržitelného rozvoje, které se týkají potřeby zajistit globální sdílení prosperity. Dále se v ní uvádí, že cíle udržitelného rozvoje budou základem budoucí dohody na období po skončení platnosti dohody z Cotonou, a že jsou hnací silou pro přezkum evropského konsensu o rozvoji.

4.3.1.

Na základě analýzy skutečných nedostatků a trendů ve výkonnosti EU při naplňování cílů a úkolů by Komise měla určit oblasti politik rozhodujícího významu, v nichž je třeba provést požadované transformační změny. Politická opatření by se na tyto klíčové oblasti měla zaměřit prostřednictvím vhodných stěžejních iniciativ, včetně transparentních akčních plánů a mezních cílů. EHSV, i s ohledem na svou předchozí činnost v těchto oblastech, považuje za zásadní následující klíčové oblasti politiky.

4.3.2.1.

Jedním z klíčových záměrů cílů udržitelného rozvoje je udržet cesty rozvoje v mezích možností naší planety, ať již jde o klima, využívání zdrojů, kvalitu ovzduší a vody nebo ochranu suchozemské a mořské biologické rozmanitosti. K tomu je potřeba, aby rozvinuté regiony jako Evropa podstatně snížily environmentální stopu svého hospodářství a za tímto účelem učinily přechod výroby, spotřeby a společnosti na nízkouhlíkové a oběhové hospodářství. Tento přechod představuje pro EU příležitost, jak modernizovat své hospodářství, a zvýšit tak jeho konkurenceschopnost a odolnost, a zlepšit kvalitu života a blahobyt svých občanů.

4.3.2.2.

Prostřednictvím 7. akčního programu pro životní prostředí, rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a akčního plánu pro oběhové hospodářství byly zavedeny plány postupu, pokrok na tomto poli je však zjevně třeba urychlit (12). Je nutné zlepšit soulad s jinými oblastmi politiky a řešit nedostatky v provádění v mnoha členských státech, a sice prostřednictvím plného začlenění přechodu na nízkouhlíkové a oběhové hospodářství do evropského semestru (13). 7. akční program pro životní prostředí a akční plán pro oběhové hospodářství potřebují důrazné prováděcí mechanismy a musí se aktivně koordinovat s dalšími oblastmi politik v rámci Komise, aby se zajistil skutečný výsledek (14). Pro učinění pokroku je potřeba zlepšit dialog a spojenectví s občanskou společností, včetně podniků, odborových svazů. Aktivní politiky zaměstnanosti musí zajistit spravedlivý přechod (15). Politika v oblasti klimatu musí být založena na zásadě „klimatické spravedlnosti“ a zajistit, aby břemena a přínosy změny klimatu – z hlediska jejích dopadů na lidská práva, chudobu a rovnost – byly rozděleny spravedlivě a aby netrpěly nejzranitelnější skupiny.

4.3.2.3.

Musí se zajistit, aby trhy podporovaly přechod hospodářství a ceny odrážely skutečné externí náklady emisí ovlivňujících klima a využívání přírodních zdrojů (16). Musí se realizovat stávající závazky k odstranění dotací, jež škodí životnímu prostředí, a důrazněji podporovat reforma environmentální daně. Musí se rozšířit nové formy decentralizovaných trhů s čistou energií, kde se spotřebitelé stávají rovněž producenty. Decentralizovaná ekonomika sdílení podobně spotřebitelům umožňuje přejít k modelu oběhového hospodářství. Vznikající ekonomika sdílení znamená koncepční posun v oblasti práce a bude významným zdrojem pracovních míst. Bude nutné zajistit v tomto novém sektoru práva spotřebitelů a pracovníků a spravedlivou hospodářskou soutěž (17).

4.3.3.1.

Hlavními účely cílů udržitelného rozvoje je vymýtit chudobu a zajistit, aby mohl každý člověk plně uplatnit svůj potenciál v podmínkách důstojnosti a rovnosti. V tomto ohledu jsou tyto cíle výrazem evropských hodnot a evropského sociálního modelu. Rozdíl mezi bohatými a chudými v Evropě však v posledních desetiletích narůstá a během posledních osmi let trvající recese a finanční krize, úsporných opatření a v některých oblastech i chybějících strukturálních reforem vzrostla nezaměstnanost a míra chudoby, prohloubily se další nerovnosti a vzrostl tlak na sociální ochranu, což mělo největší dopad na nejzranitelnější skupiny.

4.3.3.2.

Plnění cílů udržitelného rozvoje vyžaduje, aby EU učinila posun v hospodářském paradigmatu směrem k inkluzivnějšímu modelu rozvoje, v němž dochází ke spravedlivějšímu rozdělení stávajícího bohatství a rovněž se zvyšuje hospodářská a finanční stabilita (18). EU musí vytvořit příznivé investiční prostředí a zajistit dobře fungující vnitřní trh, mezinárodní konkurenceschopnost a zvýšenou domácí poptávku, aby posílila udržitelný hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

4.3.3.3.

Cíle udržitelného rozvoje by měly být důvodem k opětovnému potvrzení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a snížení chudoby a ke zvážení účinnějších způsobů jejich dosažení. V rámci evropského semestru musí být klíčové sociální cíle, jako jsou důstojná pracovní místa, vymýcení chudoby, snižování nerovností a sociální investice, postaveny na stejnou úroveň jako makroekonomické aspekty (19). První návrh Komise týkající se evropského pilíře sociálních práv neobsahoval vůbec žádnou zmínku o cílech udržitelného rozvoje. V další přípravě evropského pilíře sociálních práv by se mělo o zahrnutí těchto cílů uvažovat. Výbor právě připravuje stanovisko k tomuto pilíři, v němž patřičně uvede svůj názor.

4.3.3.4.

EU by měla investovat do ucelenějšího a systematičtějšího přístupu k boji proti sociálnímu vyloučení, marginalizaci a chudobě, který se zaměří na zranitelné skupiny, bude založen na lidských právech a bude rovněž řešit diskriminaci na základě pohlaví. Musí se přijmout směrnice o rovném zacházení (20).

4.3.3.5.

Kromě výzev, jako je nezaměstnanost a stárnutí populace, musí být systémy sociálního zabezpečení přizpůsobeny novým výzvám, zejména těm, které vznikají v důsledku nových forem zaměstnávání, jež sice nabízí nové pracovní příležitosti, ale mohou vést k nejisté práci a chudobě pracujících. Musí se využít potenciál, který pro tvorbu pracovních míst nabízí klíčové ekonomické přechody, jako je digitální, nízkouhlíková a oběhová ekonomika (21). Pracovní normy a evropský minimální příjem přispějí k zajištění územní a sociální soudržnosti a spravedlivého přerozdělování bohatství a příjmů (22), přičemž se zohlední pravomoci členských států a EU v těchto otázkách. Veřejné i soukromé subjekty by měly využít obrovský potenciál sociálních investic v oblasti zaměstnanosti (23). Aby „nikdo nezůstal stranou“, je potřeba investovat kvalitativního a inkluzivního vzdělávání a do kvalitních, cenově dostupných a integrovaných služeb na podporu osob v nouzi.

4.3.3.6.

Sociální podniky podporují integraci do trhu práce a zároveň dodávají cenově dostupné výrobky a služby pro společenské účely, např. služby v decentralizované nízkouhlíkové a oběhové ekonomice. Měly by se podporovat prostřednictvím pobídek pro začínající podniky v sociální ekonomice a vstřícného regulačního prostředí (24).

4.3.4.1.

Potraviny (a způsob, jakým se pěstují, vyrábí, spotřebovávají, jakým se s nimi obchoduje, jakým se přepravují, skladují a prodávají) představují zásadní spojení mezi lidstvem a planetou a cestu k udržitelnému hospodářskému růstu podporujícímu začlenění (25). Cíle udržitelného rozvoje, zejména cíle č. 2 a 12, představují rozhodující rámec pro společná opatření, jejichž cílem je do roku 2030 zajistit, aby bylo možné udržitelným způsobem nasytit celý svět. Je velmi potřebné přejít k udržitelnějším potravinovým systémům zahrnujícím všechny fáze od výroby po spotřebu. Výrobci musí produkovat více potravin s nižším dopadem na životní prostředí a spotřebitelé musí být vybízeni k tomu, aby upřednostňovali výživnou a zdravou stravu s menší uhlíkovou stopou.

4.3.4.2.

Reforma společné zemědělské politiky přinesla kombinaci opatření, kterou lze považovat za krok správným směrem (26). Přechod na udržitelné potravinové systémy však vyžaduje nejen zemědělskou politiku, ale i komplexní potravinovou politiku spolu s rozsáhlou strategií v oblasti biohospodářství. Musí se uznat vzájemná provázanost výroby a spotřeby potravin a na základě tohoto uznání vypracovat vhodný přístup evropské politiky, jenž nastíní cestu k udržitelnosti, zdraví a odolnosti (27).

4.3.4.3.

Při tom je mimo jiné třeba zodpovědět otázku, kterou pokládá „Falkenbergova zpráva“, a sice zda je např. to, že se evropské zemědělství orientuje na vývoz, v souladu s cílem posílit produkci potravin v rozvojových zemích.

4.3.4.4.

EU bude mít klíčovou roli při plnění cíle č. 12.3, tedy snížit celkové množství potravinového odpadu na obyvatele na polovinu. Zatímco téměř 800 milionů lidí na světě trpí hladem, údaje ukazují, že se v celosvětovém měřítku nevyužije nebo vyplýtvá třetina potravin vyrobených k lidské spotřebě – jen v EU je to 100 milionů tun (28). EHSV vítá záměr Komise vytvořit platformu zainteresovaných stran, která pomůže koncipovat nezbytná opatření a sdílet osvědčené postupy v oblasti prevence a omezení plýtvání potravinami (29).

4.3.5.1.

Transformace hospodářství na udržitelnější model bude vyžadovat velkou změnu v investicích. Odhaduje se, že dosažení cílů udržitelného rozvoje v celosvětovém měřítku by vyžadovalo investice z veřejných a soukromých zdrojů ve výši přibližně 3 biliony USD (30). Je zapotřebí komplexní plán pro uvolňování finančních prostředků na úrovni EU a členských států. Různé programy a iniciativy EU týkající se financování se musí spojit.

4.3.5.2.

EU musí efektivněji zaměřit veřejné investice v rozvojových zemích na dosahování integrovaného udržitelného rozvoje a musí začlenit ukazatele cílů udržitelného rozvoje do veřejného financování rozvojových projektů. Ještě důležitější je, aby EU stimulovala a zvýšila investice soukromého sektoru v těchto oblastech.

4.3.5.3.

Plnění cílů udržitelného rozvoje však vyžaduje značné investice do modernizace infrastruktury a udržitelných podniků také v rámci EU. První hodnocení provádění cílů udržitelného rozvoje v EU ukazuje vážné nedostatky investic do průmyslu, inovací a infrastruktury (31).

4.3.5.4.

Udržitelnost má jasné ekonomické opodstatnění. K plnému využití této příležitosti by EU měla vytvořit příznivé podnikatelské prostředí podporující inovace, podnikání a udržitelné investice. Některé podniky již začaly, ale je prvořadé, aby se úspěšné udržitelné obchodní zkušenosti rozšiřovaly a napodobovaly. Vhodně mohou k tomuto přechodu přispět dobrovolné přístupy, jako je sociální odpovědnost podniků. Musí být doplněny dalšími opatřeními, jako jsou opatření ke zvýšení transparentnosti, k rozvoji dovedností, k usnadňování partnerství a k podporování podniků při podávání zpráv. Komise by měla posoudit, zda by na úrovni EU byly užitečným nástrojem mnohostranné aliance se soukromým sektorem.

4.3.5.5.

Programy financování EU musí být uzpůsobeny cílům udržitelného rozvoje. Rozhodující úlohu budou hrát iniciativy jako Junckerův plán a také finanční instituce a veřejné investiční banky. Výzvou je zde přerozdělení kapitálu. Unie kapitálových trhů nabízí vhodnou příležitost k podpoře udržitelných investic (32). Přezkum víceletého finančního rámce v polovině období bude příležitostí k začlenění cílů udržitelného rozvoje do hlavních fondů EU. Musí být stimulovány dlouhodobé investice a odstraněny překážky (33).

4.3.6.1.

V globalizované ekonomice má obchod zásadní vliv na udržitelný rozvoj v EU i na celém světě. Obchod je tedy v různých cílech udržitelného rozvoje považován za důležitý prostředek provádění Agendy OSN 2030. Komise svým sdělením Obchod pro všechny zahájila ambiciózní akční plán pro odpovědnější obchod a investice s cílem chránit sociální a environmentální normy v obchodu a podporovat udržitelný rozvoj (34). Plnění cílů udržitelného rozvoje bude muset být systematicky a účinně navázáno na tento akční plán a výsledky se budou muset monitorovat.

4.3.6.2.

Všechny obchodní a investiční dohody, jež uzavře EU, by měly obsahovat ambiciózní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, které by měly být účinně prováděny a vymáhány. Musí se posílit rozměr udržitelného rozvoje v rámci WTO (35). Nejlepším způsobem, jak zaručit zahrnutí sociálních, pracovních a environmentálních norem do dohod o volném obchodu, je zajistit mnohem větší zapojení občanské společnosti do celého vyjednávání a do procesu provádění a monitorování (36).

4.3.6.3.

Komise by měla přijmout strategii na podporu důstojné práce v rámci globálních dodavatelských řetězců (37). Musí se podporovat mnohostranné iniciativy na propagaci náležité péče v rámci globálních dodavatelských řetězců.

4.4.1.

Na podporu činností v klíčových oblastech politik musí EU posoudit a zlepšit horizontální a vertikální koordinaci politik pro účely účinného provádění Agendy OSN 2030. Klíčovým faktorem umožňujícím udržitelný rozvoj (38) je lepší správa věcí veřejných, přičemž zásadním přístupem k zajištění soudržnosti politik je lepší koordinace.

4.4.2.

EU musí zlepšit soudržnost svých politik a důsledně je zaměřit na vyvážený udržitelný rozvoj. Je potřeba přezkoumat, upevnit a nově koncipovat stávající mechanismus pro systematické zohledňování aspektů rozvojové politiky v dalších oblastech (tzv. „soudržnost politik ve prospěch rozvoje“), aby se stal nástrojem zajišťujícím „soudržnost politik ve prospěch udržitelného rozvoje“, a provázat jej s dalším úsilím o horizontální koordinaci.

4.4.3.

Komise by také měla zvážit, jak lze využívat nástrojů „zlepšování právní úpravy“ tak, aby přispívaly k naplňování cílů udržitelného rozvoje. Odpovídajícím způsobem by měly být přezkoumány pokyny pro posuzování dopadů (v posouzení dopadů u nových právních předpisů by např. mělo být zavedeno kritérium udržitelnosti).

4.4.4.

Komise by za účelem systematického zohledňování cílů udržitelného rozvoje ve všech příslušných oblastech politik měla hlavní zásady Agendy OSN 2030 využít jako rámec pro přezkum právních předpisů EU a tvorby politik, zejména pokud jde o přístup založený na lidských právech a zásadu „nenechat nikoho stranou“.

4.4.5.

EU musí na základě globálních ukazatelů cílů udržitelného rozvoje doplněných o vhodné evropské ukazatele vytvořit systém pro sledování a přezkum těchto cílů, jenž by byl koordinován se sledováním v členských státech EU a byl by provázán s globálním sledováním na úrovni politického fóra na vysoké úrovni.

4.4.6.

Tyto ukazatele by rovněž měly být začleněny do stávajících procesů monitorování a hodnocení politik. Jedná se především o evropský semestr, jenž je ústředním mechanismem EU v oblasti správy a který musí být přizpůsoben naplňování cílů udržitelného rozvoje.

4.4.7.

Důležitým nástrojem pro realizaci udržitelného rozvoje by bylo posílení významu ukazatelů udržitelnosti v legislativním procesu přidělování rozpočtových prostředků. Kritéria podmíněnosti uplatňovaná v evropských strukturálních a investičních fondech by měla být přizpůsobena naplňování cílů udržitelného rozvoje.

4.4.8.

Je třeba podporovat iniciativu Evropské sítě udržitelného rozvoje (ESDN) k vytvoření platformy členských států pro vzájemné učení.

4.4.9.

EU by se měla ujmout iniciativy a jako první regionální organizace předložit na zasedání politického fóra na vysoké úrovni v roce 2017 dobrovolný přezkum. Kromě toho by měla EU vydávat výroční zprávy popisující to, jak vnitřní a vnější činnost EU přispívá k plnění cílů udržitelného rozvoje v rámci ročního tematického zaměření politického fóra na vysoké úrovni (39). Do přípravy a prezentace dobrovolného přezkumu a tematických zpráv by měla být prostřednictvím Evropského fóra pro udržitelný rozvoj plně zapojena občanská společnost.

5.1.

Agenda OSN 2030 vyžaduje, aby se přešlo k modelu správy zahrnujícímu více zainteresovaných stran, přičemž občanská společnost by měla hrát větší úlohu. Cíle udržitelného rozvoje lze naplňovat pouze tehdy, pokud občanská společnost a další zainteresované strany budou hrát aktivní úlohu a přijmou odpovědnost. Občanská společnost musí být zapojena do všech fází až po provádění, a to na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a dále i na úrovni EU a politického fóra na vysoké úrovni.

5.2.

EU a jejím členským státům EHSV doporučuje, aby vytvořily Evropské fórum pro udržitelný rozvoj s cílem zapojit nejrůznější organizace občanské společnosti a zainteresované strany do naplňování cílů udržitelného rozvoje v EU a jeho průběžného monitorování a přezkumu (40). Prvním úkolem tohoto fóra by bylo usnadnit dialog s občanskou společností v rámci procesu, jehož výsledkem by byla zastřešující strategie EU pro udržitelný rozvoj.

5.3.

Komise by měla zavést zvláštní program a rozpočtovou linii na podporu budování kapacit organizací občanské společnosti, aby se mohly do tohoto procesu plně zapojit. Stávající programy budování kapacit musí být explicitněji otevřeny organizacím občanské společnosti zabývajícím se vnitrostátními otázkami, jejichž činnost je „překlenovací“ ve vztahu k vnitřním a vnějším složkám, při systematickém zohledňování cílů udržitelného rozvoje a v záležitostech veřejné správy.

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/51

Zpravodaj:

pan Christian MOOS

Spoluzpravodaj:

pan Denis MEYNENT

1.1.

Slovenské předsednictví vyzvalo EHSV, aby zaujal stanovisko k tématu „právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu“. Tato nová koncepce je v souladu s řadou jiných konkrétních požadavků adresovaných Komisi nebo spolutvůrcům právních předpisů se záměrem zajistit větší soulad právních předpisů, zejména s konkurenceschopností EU, a zohlednit specifické vlastnosti malých a středních podniků a mikropodniků, což jsou aspekty, k nimž se EHSV několikrát vyjádřil.

1.2.

EHSV si je vědom značného úsilí, které se vynakládá na zlepšení kvality evropských právních předpisů, a zastává mínění, že je třeba je dále zintenzivnit.

1.3.

EHSV se domnívá, že vysoce kvalitní, jednoduché, srozumitelné a ucelené právní předpisy „jsou zásadním faktorem integrace a nepředstavují zátěž či náklady, které by bylo třeba snížit“. Jsou nezbytné pro zajištění udržitelného hospodářského růstu a stimulaci inovací, konkurenceschopnosti podniků, včetně malých a středních podniků, a vytváření kvalitních pracovních míst.

1.4.

„Zásada inovací“, jak je definována v části 2, je rovněž v souladu s logikou programu REFIT. EHSV připomíná zásady programu zlepšování právní úpravy, které jsou již vymezeny a uplatňovány, a zdůrazňuje, že tato nová zásada před nimi nesmí být upřednostňována a musí být aplikována moudře a obezřetně, zejména v oblastech sociální a environmentální ochrany, zdravotní péče a ochrany spotřebitele.

1.5.

EHSV navrhuje, aby posuzování možností, jež „zásada inovací“ skýtá, pokračovalo výměnou osvědčených postupů.

1.6.

Inovace patří k nezbytným předpokladům pro udržitelný růst v Evropě. Je tedy třeba pro ně vytvořit příznivý regulační rámec, byť vztah mezi inovacemi a regulačním rámcem není jednoduchý. Kromě legislativních opatření jsou nezbytná i další opatření na podporu a rozvoj inovací (správní opatření, daňová úprava, investiční plán atd.).

1.7.

Cílem evropské právní úpravy musí být vždy to, aby vytvářela právní rámec, jenž podnikům a občanům umožní těžit z výhod vnitřního trhu, a nevedla ke zbytečné administrativní zátěži. Evropské právní předpisy obstojí i v budoucnu, budou-li proaktivní a prozíravé. EHSV se vyslovuje pro právní úpravu, jež se přizpůsobuje. Domnívá se, že právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu, musí být založeny na metodě Společenství.

1.8.

Je nutné zamezit zbytečným nákladům spojeným s regulací. Náklady na regulaci musí být úměrné prospěchu, který přinášejí.

1.9.

EHSV je přesvědčen, že všechny právní předpisy musí být výsledkem veřejné politické diskuse. V tomto ohledu je velmi důležitá úloha občanské společnosti a sociálních partnerů, neboť je nezbytné zajistit odpovídající rámec pro kvalitní sociální a občanský dialog, v němž budou patřičně zhodnoceny vyjádřené názory.

1.10.

EHSV poznamenává, že nejen obsah právních předpisů, ale i samotný legislativní proces musí být takový, že obstojí i v budoucnu, aby odpovídal potřebám podniků a občanů.

1.11.

Právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu, musí být důrazné, co se týče jejich účelnosti, být vždy v souladu s cíli stanovenými ve Smlouvách a flexibilní, pokud jde o rámec jejich provedení do vnitrostátního práva. Nezacházejí do podrobností, dostačující je to, že stanoví rámec, který musí být včas a odpovídajícím způsobem proveden na vnitrostátní úrovni, a to včetně konzultace a uplatnění postojů sociálních partnerů a reprezentativních organizací občanské společnosti. Bylo by vhodné dále analyzovat používání ustanovení o skončení platnosti („sunset clauses“).

1.12.

EHSV podporuje vyjasnění zásad subsidiarity a proporcionality, jež odpůrci legislativních iniciativ někdy používají jako argument, aniž by jejich odůvodnění bylo dostatečně podloženo.

1.13.

Rezonátorem právních předpisů, jež obstojí i v budoucnu, musí být občanská společnost. EHSV má vhodné postavení prostředníka mezi zákonodárcem na jedné straně a organizacemi občanské společnosti a sociálními partnery na druhé straně.

1.14.

EHSV zdůrazňuje význam posuzování dopadů na vnitrostátní i evropské úrovni včetně testu dopadů na malé a střední podniky, a to pro veškeré iniciativy, legislativní či nelegislativní, aby politická rozhodnutí byla přijímána na základě dostatečných informací a konkrétních skutečností. Posuzování dopadů napomáhá politickému rozhodování, ale nemůže je nahrazovat.

1.15.

EHSV žádá, aby s ním bylo konzultováno stažení legislativních návrhů, na němž se Komise, Parlament a Rada dohodnou, neboť je důležité zhodnotit materiální i nemateriální důsledky takového kroku.

1.16.

EHSV zastává názor, že se Rada musí stát transparentnější a že by se budoucí reforma Smluv měla snažit zlepšit soudržnost rozhodnutí Rady. Je třeba posílit práva Parlamentu.

1.17.

EHSV se domnívá, že je nezbytné více využívat posílené spolupráce. Přitom je nutné zamezit tomu, aby tím byly oslabovány instituce.

1.18.

EHSV trvá na tom, aby byl zapojen do konzultačních postupů, jež musí jít ruku v ruce s prohloubením HMU. Evropský parlament – ale i poradní instituce– musí být lépe začleněny do cyklu evropského semestru.

1.19.

EHSV podporuje urychlený legislativní postup v rámci trialogu pouze v naléhavých případech.

2.1.

Slovenské předsednictví vyzvalo EHSV, aby zaujal stanovisko k tématu „právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu,“ a aby se zamyslel nad tím, jakým způsobem by EU mohla zlepšit právní úpravu tak, aby se v této době rychlých změn přizpůsobila potřebám ekonomiky a společnosti. Předsednictví se ptá, jak je možné udržet regulační náklady podniků na přiměřené úrovni, aniž by se zanedbávaly cíle Smluv.

2.2.

Evropské právní předpisy obstojí i v budoucnu, budou-li proaktivní a prozíravé a budou-li nabízet co největší jasnost a právní jistotu. EHSV se tudíž vyslovuje pro právní úpravu, jež se přizpůsobuje a zároveň je předvídavá.

2.3.

Právní předpisy jsou rovněž zapotřebí, má-li být dosaženo politických cílů Smluv. Evropská unie je sociálně tržním hospodářstvím, a podnikům tudíž na základě některých předpisů vznikají náklady, např. v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Právě vyváženost ekonomických a sociálních cílů zaručuje v Evropě sociální smír. Právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu, musí tuto rovnováhu respektovat a musí podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a také solidaritu mezi členskými státy.

2.4.

EHSV podporuje a podtrhuje nutnost posílit legitimitu evropské právní úpravy prostřednictvím zdokonalení tvorby právních předpisů, avšak zdůrazňuje, že pojetí toho, co obstojí i v budoucnu, nesmí vést k depolitizaci legislativního procesu. Je přesvědčen, že všechny právní předpisy musí být výsledkem politické diskuse. V tomto ohledu je třeba respektovat významnou úlohu občanské společnosti a sociálních partnerů v rámci sociálního dialogu.

2.5.

Evropské právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu, jsou takové právní předpisy, které jsou považovány za legitimní ze strany občanů. Musí být založeny na zastoupení, konsenzu a účasti a musí být schopny přinášet výsledky či řešení kolektivních problémů.

2.6.

EHSV má za to, že by evropský legislativní proces bylo vhodné přezkoumat v rámci Lisabonské smlouvy a, bude-li to nutné, v rámci nové smlouvy, aby evropské politiky přinášely co nejlepší výsledky. Právě tento aspekt právních předpisů, jež obstojí i v budoucnu, – tedy jejich kvalitu, legitimitu, transparentnost a inkluzivnost – by Výbor rád zdůraznil.

2.7.

EHSV poznamenává, že nejen obsah právních předpisů, ale i samotný legislativní proces musí být takový, že obstojí i v budoucnu, aby odpovídal potřebám podniků a občanů. Jinými slovy, je to otázka demokracie na evropské úrovni.

2.8.

Určující je tedy politická vůle zvolených zástupců a jejich rozhodnutí. Každá právní úprava může být analyzována podle toho, nakolik je schopna přenést tuto politickou vůli do praxe, a posuzována na základě svých demokratických kvalit. EHSV tedy navrhuje nezkoumat pouze obsah právních předpisů, ale rovněž legislativní proces.

2.9.

Tato nová koncepce právních předpisů, jež obstojí i v budoucnu, je spojena s dalšími iniciativami, jež usilují o zlepšení právní úpravy. EHSV se několikrát vyjádřil ve svých stanoviscích (1) k programu zlepšování právní úpravy a k programu REFIT (2). Rád by připomenul své stanovisko týkající se proaktivního přístupu k zákonům (3).

2.10.

Klíčovou prioritou trojice předsednictví (nizozemského, slovenského a maltského) v období od ledna 2016 do června 2017 je provádění programu zlepšování právní úpravy a programu REFIT, který Evropská komise zahájila v roce 2012 s cílem zjistit administrativní zátěž platných právních předpisů a tam, kde je to možné, ji eliminovat. Je zjevné, že myšlenka právních předpisů, jež obstojí i v budoucnu, zapadá do logiky těchto programů.

2.11.

EHSV si je vědom značného úsilí, které se vynakládá na zlepšení kvality evropských právních předpisů, a trvá na tom, že je nutné je dále zintenzivnit. Výbor vzal na vědomí sdělení Komise ze dne 19. května 2015 (4) a interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 (5), konstatuje však, že se na ní nepodílel.

2.12.

EHSV se domnívá, že vysoce kvalitní, jednoduché, srozumitelné a ucelené právní předpisy zajištěné Komisí, Parlamentem a Radou představují nezbytný předpoklad pro zajištění udržitelného hospodářského růstu a stimulaci inovací, konkurenceschopnosti podniků – včetně malých a středních podniků a mikropodniků – a vytváření kvalitních pracovních míst. Je rovněž důležité, aby se ve všech oblastech plně uplatnila iniciativa Small Business Act.

2.13.

Evropské právní předpisy „jsou zásadním faktorem integrace a nepředstavují zátěž či náklady, které by bylo třeba snížit. Pokud jsou náležitě přiměřené, jsou naopak pro všechny evropské subjekty a občany důležitou zárukou ochrany, podpory a právní jistoty“ (6).

2.14.

EHSV připomíná důležitost zásad, které jsou již definovány, pro zajištění náležité právní úpravy. Jedná se mimo jiné o zásadu správného uplatnění v čase, zásady subsidiarity a proporcionality, zásadu obezřetnosti, zásadu předvídatelnosti, zásadu „zelenou malým a středním podnikům“ (Think Small First), o vnější rozměr konkurenceschopnosti a test vnitřního trhu.

2.15.

Zdá se, že prioritní význam pro Radu začíná nyní získávat nový aspekt právní úpravy: zásada inovací. Zásada inovací, která zahrnuje zohledňování dopadů na výzkum a inovace v rámci procesu vypracovávání a přezkumu právní úpravy, je jedním z četných kritérií umožňujících hodnocení legislativních návrhů Komise v technických, technologických či vědeckých oblastech. Měla by však být uplatňována moudře a obezřetně, zvláště v oblastech sociální ochrany, ochrany životního prostředí, péče o zdraví a ochrany spotřebitele.

2.16.

Vyplývá to ze závěrů Rady ve složení pro konkurenceschopnost (7), v nichž se uvádí, že „by měla být uplatňována ‚zásada inovací‘, která zahrnuje zohledňování dopadů na výzkum a inovace v rámci procesu vypracovávání a přezkumu právní úpravy ve všech oblastech politiky“. Tento přístup se rovněž odráží v žádosti slovenského předsednictví i v nedávné studii CEPS (8), podle níž by stanovení příliš přísných pravidel mohlo blokovat investice a brzdit inovace. Tento výklad je rovněž v souladu s logikou programu REFIT.

2.17.

EHSV se domnívá, že by používání této nové zásady mělo být předem definováno a důkladně precizováno.

2.18.

Podle EHSV musí mít zásada inovací stejnou váhu jako ostatní kritéria uvedená v bodě 2.14, jež Komise používá při posuzování dopadů legislativního návrhu. Bylo by tudíž dobré nalézt rovnováhu mezi zásadou inovací a ostatními kritérii a dbát na to, aby tato zásada před nimi nebyla upřednostňována.

2.19.

EHSV slovenskému předsednictví navrhuje, aby posuzování možností, jež zásada inovací skýtá, pokračovalo výměnou osvědčených postupů. EHSV žádá Komisi, aby na tomto základě vyhodnotila příležitosti a dopady spojené s touto novou zásadou.

2.20.

Cílem evropské právní úpravy musí být vždy to, aby vytvářela právní rámec, jenž podnikům a občanům umožní těžit z výhod vnitřního trhu a jeho svobod, tedy podporovat v Evropě inovativní síly. To zahrnuje vyhýbání se zbytečné administrativní zátěži, jakož i přezkum či zrušení nevhodně koncipovaných, zastaralých a zatěžujících předpisů.

2.21.

EHSV se domnívá, že náklady na regulaci musí být úměrné prospěchu, který přinášejí. Zbytečným nákladům a administrativní zátěži je třeba se vyhnout v zájmu podniků, občanů i správních orgánů odpovědných za uplatňování regulace. Je podstatné, aby čistý přínos a přidaná hodnota regulace převážily nad náklady, které z ní plynou pro podniky a společnost jako celek.

3.1.

EHSV požaduje, aby byl pojem „právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu“ lépe definován. Musí respektovat hodnoty a cíle Evropské unie v souladu s články 1 a 2 Lisabonské smlouvy. Tato odpovědnost náleží zásadě inovací, jež je jednou z priorit slovenského předsednictví (9), a tedy úzce souvisí s novou koncepcí právních předpisů, jež obstojí i v budoucnu.

3.2.

Inovace patří k nezbytným předpokladům pro udržitelný růst v Evropě. Všechny právní předpisy, evropské i vnitrostátní, musí zajistit, aby podniky, a především malé a střední podniky, jež nemají mnoho prostředků, nebyly vystaveny zbytečné zátěži. Základem úspěchu evropského sociálně tržního hospodářství jsou inovace a konkurenceschopnost. Inovace potřebují kvalitní právní rámec. Interakce mezi právními předpisy a inovací je složitá a nelze na ni nahlížet pouze z kvantitativního hlediska, tedy množství právních předpisů (10).

3.3.

EHSV se domnívá, že aby se do budoucna předešlo administrativním překážkám, bylo by vhodné dále analyzovat používání ustanovení o skončení platnosti („sunset clause“) v evropských právních předpisech.

3.4.

Právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu, musí být důrazné, co se týče jejich účelnosti, musí být v souladu s cíli Smluv a flexibilní, pokud jde o rámec jejich provedení v právní úpravě členských států, přičemž musí respektovat výše uvedené zásady. Nezacházejí do podrobností, dostačující je to, že stanoví rámec. Ten pak může být případně doplňován, ať již nelegislativními nástroji, či vnitrostátními regulačními orgány, sociálními partnery nebo samoregulačními systémy – v posledně uvedených případech vždy pod kontrolou tvůrce právních předpisů na příslušné úrovni.

3.5.

EHSV podporuje vyjasnění zásad subsidiarity a proporcionality. Dodržování zásady subsidiarity, či spíše rozdělení pravomocí, je prvořadé pro správné fungování EU coby společného prostoru práva. Nicméně odpůrci legislativních iniciativ někdy tyto dvě zásady používají jako argument, aniž by jejich odůvodnění bylo dostatečně podloženo. Kritéria, která určují uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality, by bylo dobré vyjasnit. Právní prostor Evropské unie musí být jednotný a nedělitelný.

3.6.

EHSV má za to, že je nezbytné v první řadě posoudit legislativní proces na evropské úrovni s cílem zkvalitnit právní úpravu. Na zlepšování legislativního procesu se zaměřuje mnoho iniciativ, avšak strany, jež se tohoto procesu účastní, se nemohou shodnout, pokud jde o prostředky. EHSV odkazuje na pokyny Komise v jejím programu zlepšování právní úpravy (19. května 2015) a interinstitucionální dohodu (prosinec 2015/16, duben 2016), na zprávu pana Broka a paní Bresso (únor 2016), zprávu paní Hübner (březen 2016), zprávu pana Giegolda (konec května 2016) a zejména na iniciativu Small Business Act (únor 2011). Upozorňuje rovněž na návrhy vlád a parlamentů členských států ohledně iniciativ, jako jsou např. iniciativy Evropského hnutí a Unie evropských federalistů (UEF), a také na příspěvky výzkumných ústavů a reflexních skupin.

3.7.

Pro utváření evropského veřejného mínění má rozhodující význam organizovaná občanská společnost. Evropa potřebuje veřejné mínění, které bude méně roztříštěné a bude sloužit jako rezonátor pro předpisy, jež obstojí i v budoucnu. Coby orgán zastupující organizovanou občanskou společnost v Evropě má EHSV dobrou pozici k tomu, aby napomáhal konsenzu mezi různými subjekty občanské společnosti na všech úrovních a také v členských státech. Je tedy významným prostředníkem mezi zákonodárcem na jedné straně a organizacemi občanské společnosti a sociálními partnery na druhé straně.

3.8.

EHSV si uvědomuje význam posuzování dopadů, zejména pro malé a střední podniky. Měly by být vzaty v úvahu v legislativním procesu, ale nemohou nahradit proces politický.

3.9.

Zjednodušení zákonů, jež jsou těžko srozumitelné, a ještě hůře použitelné, či zrušení předpisů, které se staly přebytečnými, může být ku prospěchu občanů a hospodářských subjektů, a může tudíž přispět k vytvoření prostředí příznivého pro růst a vytváření většího počtu kvalitních pracovních míst („enabling environment“). EHSV nicméně žádá, aby s ním bylo konzultováno stažení legislativních návrhů, na němž se Komise, Parlament a Rada dohodnou. V této souvislosti je důležité zhodnotit materiální i nemateriální důsledky těchto stažení návrhů a informovat o nich EHSV.

3.10.

Lisabonská smlouva je zaměřena na posílení úlohy Evropského parlamentu a metody Společenství. V důsledku krize se však úhelným kamenem evropského institucionálního systému stala Rada. EHSV se domnívá, že tuto odchylku je nutno napravit. Evropské právní předpisy, jež obstojí i v budoucnu, musí být založeny na metodě Společenství.

3.11.

Zasedání složení Rady, na nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou, by v zájmu větší transparentnosti a více demokracie měla být veřejná. Hlasování kvalifikovanou většinou by pro rozhodnutí Rady mělo být pravidlem. EHSV je rovněž toho názoru, že by se budoucí reforma Smluv měla snažit zlepšit soudržnost rozhodnutí Rady, jejíž jednotlivá složení v současné době provádějí politiky, které si částečně protiřečí, což má zřejmé dopady na kvalitu právní úpravy.

3.12.

Rozšíření práv Evropského parlamentu, které stanoví Smlouvy, avšak v praxi se neuplatňuje, by mělo být provedeno co nejdříve. Rovněž omezené právo podnětu, jež zavádí Lisabonská smlouva (článek 225 SFEU), by mělo být v souladu s touto smlouvy více využíváno. Odmítnutí ze strany Komise by mělo být možné pouze z formálních důvodů, zejména v případě nedostačujících kompetencí.

3.13.

Rozdíly v rychlosti integrace jsou v EU již dávno realitou a vzhledem k počtu členských států jsou nevyhnutelné i do budoucna. V této souvislosti se EHSV domnívá, že je nezbytné více využívat posílené spolupráce. Zároveň je třeba se vyhýbat tomu, aby proměnná geometrie projektů evropské integrace oslabovala orgány EU. Posílená spolupráce by měla fungovat na základě kvalifikované většiny.

3.14.

EHSV podporuje požadavek Evropského parlamentu, aby hospodářská a měnová unie (HMU) byla přeměněna na „efektivní a demokratickou ekonomickou vládu“, a znovu trvá na tom, aby byl zapojen do konzultačních postupů, jež musí jít ruku v ruce s prohloubením HMU, má-li být do tohoto procesu zahrnuta občanská společnost.

3.15.

EHSV se domnívá, že zrychlený legislativní postup v rámci trialogu by měl být užíván pouze v naléhavých případech, což je ostatně v souladu s podmínkami Smlouvy. Na rozdíl od schůzí výborů Evropského parlamentu nejsou schůze v rámci trialogu ani transparentní, ani přístupné. Omezení legislativního postupu na jediné čtení znamená omezení účasti občanské společnosti.

3.16.

EHSV se domnívá, že by nástroje a postupy, které byly zavedeny v důsledku finanční krize a krize eura, měly být lépe integrovány do evropského legislativního rámce Evropský parlament, ale i orgány jako Evropský výbor regionů (VR) a EHSV, musí být lépe začleněny do cyklu evropského semestru. Je zapotřebí opět propojit Evropský mechanismus stability s legislativním rámcem EU.

3.17.

Pokud jde o akty v přenesené pravomoci, měla by Evropská komise učinit svůj rozhodovací proces transparentnějším, jak už Výbor několikrát zdůraznil (viz článek 290 SFEU).

28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/57

Hlavní zpravodaj:

Antonello PEZZINI

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor vždy tvrdil, že účinná celní unie je významnou součástí procesu evropské integrace, aby byl zaručen bezpečný a transparentní volný pohyb zboží při dodržování pravidel hospodářské soutěže a s maximální ochranou spotřebitelů a životního prostředí a účinný boj proti porušením předpisů, podvodům a padělání a aby byl usnadněn rozvoj zákonného obchodu.

1.2.

Výbor s přesvědčením podporuje cíle návrhu Komise, pokud jde o následující záměry navržených opatření:

1.3.

EHSV požaduje, aby bylo v rámci cílů směrnice uvedeno, že nástroj, který umožní postupné, nicméně nutné přibližování k jedinému a jednotnému systému právních předpisů, prosazování a výkladu, bude doplněn o kontrolu a dohled nad trhem na základě automatických mechanismů zjišťování, které nebudou bránit rozvoji zákonného obchodu v EU.

1.4.

Výbor doporučuje, aby zpráva, která má být po dvou letech předložena EP, Radě a EHSV, obsahovala kromě hodnocení míry sbližování provádění předpisů na územní úrovni rovněž návrh ukazatelů pro další kroky na cestě k vytvoření:

2.1.

Celní unie je základem Evropské unie. Unijní celní předpisy jsou z hlediska hmotných a procesních pravidel od roku 1992 plně harmonizovány. V roce 2013 byl nařízením (EU) č. 952/2013, které vstoupilo v platnost v roce 2016, přijat nový celní kodex (celní kodex Unie).

2.2.

Regulační aspekty celních záležitostí spadají podle článku 3 SFEU do výlučné pravomoci Unie, nicméně do pravomoci členských států spadá činnost spojená s prováděním kontrol, systém sankcí a prosazování právních předpisů prováděné v rámci justiční spolupráce v trestních věcech (hlava V SFEU).

2.3.

Celní operace EU představují téměř 16 % světového obchodu, objem jejích dovozů a vývozů činí více než 3 500 miliard EUR ročně. Cla vybraná v roce 2013 činila 15,3 miliardy EUR, což je téměř 11 % rozpočtu EU.

2.4.

Neharmonizované vnitrostátní systémy úpravy porušení celních předpisů a souvisejících sankcí mohou vést k nezákonnému obchodování a k přesunutí obchodu do členských států, v nichž hrozí menší riziko odhalení a sankce jsou nižší, zatímco podniky, které jednají v mezích zákona, musí nést vyšší náklady, pokud jsou činné ve více jurisdikcích, kde mohou různé režimy sankcí narušit obchodní toky a vzorce hospodářské činnosti na jednotném trhu a zajistit výhody pro podniky, které působí v zemích s méně přísnými celními kontrolami.

2.5.

Již od zahájení programu Cla 2013 byly analyzovány vnitrostátní režimy členských států v oblasti porušení celních předpisů a sankcí a mezi jednotlivými režimy byly zjištěny značné rozdíly, jak uvádějí nedávná důkladná šetření (1).

2.6.

Boj proti porušování celních předpisů se řídí 28 (2) odlišnými právními řády a různorodými právními či správními tradicemi, které se velmi liší co do definic a přísnosti sankcí. Nejednotné prosazování celních předpisů má vliv na podmínky hospodářské soutěže, které by měly být na vnitřním trhu stejné.

2.7.

Rozdíly v prosazování předpisů se týkají zejména povahy správních či trestněprávních sankcí, druhů sankcí, limitů a rozsahu porušení, systémů urovnávání sporů a vypořádání, úrovní a typů odpovědnosti, přitěžujících či polehčujících okolností, časových a promlčecích lhůt a odpovědnosti právnických osob.

2.8.

Odstranění rozdílů v prosazování je nutné a je třeba harmonizovat evropské celní systémy v souladu se zásadou jednotné celní soustavy, v jejichž rámci by členské státy v případě porušení celních předpisů povolovaly mechanismy urovnávání sporů při zúčtování v závislosti na typu a rozsahu porušení ve snaze zabránit zdlouhavým a pro obě strany nákladným soudním řízením.

2.9.

Kromě toho je třeba podotknout, že celní unie je výkonným nástrojem většiny opatření v oblasti obchodní politiky EU, provádí řadu mezinárodních dohod týkajících se obchodních toků a prostřednictvím správních orgánů členských států rozvíjí významné horizontální procesy správy dat, řízení hospodářských subjektů a prosazování. Rozdíly v prosazování v rámci evropského systému již byly předmětem stížností u WTO.

2.10.

Vzhledem k vážným problémům, s nimiž se při svém fungování potýká celní unie kvůli rozdílům v prosazování předpisů, jež by mohly narušit globální účinnost, již EHSV upozorňoval na nutnost „uplatňování jednotné celní politiky založené na jednotných, aktualizovaných, transparentních, účinných a zjednodušených postupech, která by mohla přispívat k hospodářské konkurenceschopnosti EU na celosvětové úrovni“ (3).

2.11.

EHSV zdůraznil (4), že k dokončení skutečného vnitřního trhu je třeba: zaručit jasné lhůty pro zavedení prováděcích opatření; jednotný výklad celních předpisů Unie, která musí působit jako jednotný správní systém tak, aby byl uplatňován jednotný přístup k hospodářským subjektům kdekoli na celním území EU; usnadnit přístup ke statusu schváleného hospodářského subjektu; komplexně informovat všechny zúčastněné subjekty; využívat elektronické postupy; zajistit kvalitní odbornou přípravu lidských zdrojů. V podstatě bychom měli být schopni vytvořit jednotnou evropskou celní soustavu.

2.12.

Pouze podniknutím účinných kroků k vytvoření jednotné evropské celní soustavy a odpovídajících řídících struktur bude možné skoncovat s dosud velmi složitým a neharmonizovaným fungováním celní unie.

3.1.

Hlavním účelem návrhu směrnice předloženého Komisí je docílit prostřednictvím harmonizační směrnice společného referenčního právního rámce, který umožní:

přičemž je třeba zaručit soulad s celními předpisy jednotným způsobem v celé EU díky harmonizovanému prosazování právních předpisů v oblasti porušení celních předpisů a sankcí, které zamezí příliš velkým rozdílům ve vnitrostátních systémech úpravy porušení celních předpisů a sankcí, jež by mohly narušit pravidla hospodářské soutěže a ovlivnit volný pohyb zboží.

3.2.

Výkonné orgány s ohledem na zvolený právní základ – článek 33 SFEU – navrhly konkrétně následující:

3.3.

Evropská komise předložila návrh před třemi lety, poté se jím zabýval Evropský parlament a několik členských států k němu vzneslo námitky. Litevský parlament uvedl, že „právní základ (článek 33 SFEU) zvolený pro návrh neopravňuje Unii k přijetí opatření ke stanovení rámce týkajícího se porušení celních předpisů Unie a sankcí za taková porušení“ (6), jelikož není v souladu se zásadou subsidiarity, zejména nedodržuje-li požadavky vyplývající ze zásady svěření pravomocí, podle níž Unie jedná pouze tehdy, pokud Smlouvy stanoví právní základ opatření.

3.4.

EP se nyní k přezkumu návrhu vrátil a pověřil vypracováním svého stanoviska zpravodajku výboru IMCO paní Kaju Kallas, která navrhla rozšířit právní základ i na článek 114 SFEU (7), který stanoví povinnou konzultaci EHSV, jak se uvádí v dopise, v němž předseda výboru IMCO EP požádal EHSV o vypracování stanoviska.

3.5.

EHSV s tímto rozhodnutím plně souhlasí a vyzdvihuje význam jednotného celního systému, který by dodal hodnoty a jednotnost nejen vnitřním trhu, ale i celé evropské společnosti, která nyní více než kdy předtím usiluje o zavádění jednotných systémů.

4.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor vždy tvrdil, že účinná celní unie je významnou součástí procesu evropské integrace, aby byl zaručen volný pohyb zboží při dodržování pravidel hospodářské soutěže a s maximální ochranou spotřebitelů a životního prostředí.

4.2.

EHSV považuje za zásadní zaujmout společný přístup v oblasti prevence, odrazování a jednotné identifikace porušení předpisů a v oblasti jednotného řízení ukládání sankcí, včetně systémů urovnávání sporů ohledně sankcí, aby bylo zaručeno jednotné a nediskriminační uplatňování evropských předpisů na celém území v souladu s článkem 3 SFEU.

4.3.

EHSV s přesvědčením podporuje urychlení procesu vývoje směrem k vytvoření jednotné evropské celní soustavy pod jednotnou správou evropské celní agentury a zřízení společných správních a soudních orgánů (8), včetně evropského celního soudního dvora (9), po vzoru severoamerického systému s cílem uplatňovat jednotný systém úpravy porušení předpisů a jednotný systém sankcí poslední instance, jehož součástí bude předchozí aktivace systémů prevence a systémů urovnávání sporů a vypořádání zaměřené na omezení/vyloučení nákladných sporů zatěžujících obchodování v Unii, zejména pro malé a střední podniky.

4.4.

Výbor se domnívá, že součástí jednotného uplatňování evropských celních předpisů musí být rovněž fáze řešení sporů mezi hospodářskými subjekty jak z hlediska vnitřního trhu, tak na mezinárodní úrovni, jakož i přístup prevence ex-ante založený na jednotných a posílených telematických řešeních IKT, aby se předešlo rozsáhlé byrokracii spojené s identifikací.

4.4.1.

Výbor vyzdvihuje význam provádění „celní politiky založené na jednotných, transparentních, účinných, efektivních (…) postupech, což posílí globální konkurenceschopnost Evropské unie a zaručí ochranu práv a bezpečnosti evropských podniků a spotřebitelů a duševního vlastnictví“ (10).

4.5.

EHSV je přesvědčen, že jakýkoli evropský systém úpravy porušení předpisů, urovnávání sporů a vypořádání sankcí musí být provázen opatřeními na začlenění veškerých dalších aspektů, které jsou součástí obecného prosazování právních předpisů, jako je dohled, kontrola, šetření a sledování.

4.6.

Výbor považuje za zásadní poskytnout právní jistotu a jistotu při prosazování jednotně v celé EU, a to prostřednictvím harmonizovaného režimu zjišťování porušení předpisů a obvinění z jejich porušení u určitých a řádně vymezených kategorií, a sankčních opatření civilní a jiné než trestněprávní povahy přiměřených závažnosti porušení a ukládaných v rozmezí společných minimálních a maximálních prahových hodnot, které vyžadují sbližování pravidel, jakož i nepeněžitých sankcí.