Helsinská úmluva: prevence znečišťování mezinárodních vodních toků a jezer

KLÍČOVÉ BODY

• Úmluva stanovuje právní rámec, v němž mohou spolupracovat nejméně dvě strany za účelem:
  • prevence a kontroly znečišťování toků přes státní hranice,
  • zajištění rozumného a nestranného využívání vod přesahujících hranice státu.
• Strany musí přijmout veškerá vhodná opatření pro vody přesahující hranice státu za účelem:
  • prevence, kontroly a snižování současného nebo potenciálního znečišťování,
  • zajištění ekologicky spolehlivého vodohospodářství, ochrany zdrojů a životního prostředí, v případě potřeby i obnovy ekosystémů,
  • zajištění rozumného a nestranného využívání zdrojů.
• Strany musí:
  • uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti, tj. jednat, i když věda ještě plně neprokázala příčinnou souvislost mezi konkrétními látkami a znečištěním,
  • uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, tj. strana odpovědná za znečištění hradí náklady na prevenci, kontrolu a snižování znečištění,
  • hospodařit s vodními zdroji tak, aby nebyly ohroženy potřeby budoucích generací,
  • zavádět programy na monitorování vod přesahujících hranice státu,
  • vzájemně spolupracovat, zejména na výměně informací a výzkumu s cílem vyvinout účinné techniky k prevenci, kontrole a snižování znečišťování přesahujícího hranice státu,
  • podporovat mezinárodní úsilí o vypracování pravidel, kritérií a postupů k určení odpovědnosti a ručení za jakékoli znečišťování.
• Opatření:
  • musí být pokud možno přijímána u zdroje,
  • nesmí přímo ani nepřímo přenášet znečišťování na jiné části životního prostředí.
• Dohody mezi dvěma nebo více stranami se mohou dotýkat takových otázek, jako je:
  • shromažďování údajů a sestavování seznamů,
  • tvorba společných monitorovacích programů,
  • přijetí emisních limitů pro odpadní vody a společných cílů v oblasti kvality vody,
  • zavádění varovných a poplašných postupů,
  • používání posuzování vlivů na životní prostředí.
• Strany dohody:
  • si musí vzájemně poskytnout pomoc, jsou-li o to požádány,
  • zajistí, aby informace o stavu vod přesahujících hranice státu a o jakýchkoli přijatých opatřeních byly dostupné veřejnosti.
• V roce 2003 byla úmluva změněna, aby k ní mohly přistoupit i jiné než evropské země. Změna vstoupila v platnost dne 6. února 2013 a její přijetí bylo vyjádřeno rozhodnutím 2013/790/EU. Od března 2016 k ní mohou přistoupit všechny členské státy OSN.