Článek 216 Smlouvy o fungování Evropské unie
Článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie
Článek 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii
Právo EU má tři zdroje: primární právo, obecné zásady práva EU a sekundární právo (podrobnější informace jsou uvedeny ve shrnutí o hierarchii právních norem).
Primární právo
Obecné zásady práva
Sekundární právo
Sekundární právo tvoří právní akty, které je možné rozdělit do dvou kategorií:
Nedílnou součástí práva EU jsou také mezinárodní dohody se zeměmi mimo EU a s mezinárodními organizacemi. Tyto dohody jsou oddělené od primárního práva a sekundárního práva. Podle rozsudku SDEU ve věci Meryem Demirel proti Stadt Schwäbisch Gmünd (věc 12/86) mohou mít přímý účinek a jejich právní síla je větší než síla sekundárních právních předpisů, které s nimi proto musí být v souladu. V nich uvedená pravidla mají přímý účinek, pokud obsahují jasnou a přesnou povinnost, která není podmíněna přijetím nějakého následného opatření.
Další zdroje práva EU
Patří sem:
Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část pátá – Vnější činnost Unie – Hlava V – Mezinárodní smlouvy – Článek 216 (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 144).
Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část šestá – Institucionální a finanční ustanovení – Hlava I – Ustanovení o orgánech – Kapitola 2 – Právní akty Unie, postupy jejich přijímání a jiná ustanovení – Oddíl 1 – Právní akty Unie – Článek 288 (bývalý článek 249 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 171).
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii – Hlava I – Společná ustanovení – Článek 6 (bývalý článek 6 Smlouvy o EU) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 19).
Poslední aktualizace 21.04.2022