Vyhlašuje rok 2022 Evropským rokem mládeže, jak bylo poprvé oznámeno dne , jehož cílem je po pandemii covidu-19 posílit, podpořit a zapojit mladé lidi, včetně těch, kteří mají méně příležitostí, a iniciovat úvahy o budoucnosti mládeže a jejich aktivní účast na budování budoucnosti Evropy.
Evropská strategie pro mládež na období 2019–2027 uznává, že mladí lidé jsou tvůrci svého vlastního života, napomáhají k pozitivní změně ve společnosti a obohacují ambice Evropské unie (EU). Uznává také, že politika v oblasti mládeže může přispět k vytvoření prostoru, ve kterém se mladí lidé mohou chopit příležitostí a ztotožnit se s hodnotami EU. Evropa potřebuje vizi, zapojení a účast všech mladých lidí, aby mohla vytvářet lepší budoucnost. Musí rovněž mladým lidem poskytnout příležitosti pro budoucnost, takovou která je ekologičtější, digitálnější a inkluzivnější.
Vyhlášením Evropského roku mládeže 2022 si EU klade za cíl obnovit pozitivní vyhlídky mladých lidí, zejména s ohledem na nepříznivé důsledky pandemie covidu-19, a současně klade důraz na to, jak zelená a digitální transformace a další politiky a nástroje EU nabízejí příležitosti pro mladé lidi. Chce toho dosáhnout takto:
Má za cíl posílit a podpořit mladé lidi, aby se stali aktivními a angažovanými občany, inspirovanými evropským pocitem sounáležitosti, zejména ty, kteří:
Usiluje o propagaci stávajících a nových příležitostí, které se mladým lidem nabízejí v důsledku veřejné politiky, s cílem podpořit osobní, sociální a profesní rozvoj.
Jeho cílem je vnést perspektivu mládeže do tvorby politik na všech úrovních, a to v souladu se Strategií Evropské unie pro mládež na období 2019–2027.
Naplánovány jsou tyto druhy činností:
Evropská komise předloží do konce roku 2023 zprávu s celkovým hodnocením provádění za uplynulý rok a výsledky, které tento program přinesl, včetně podnětů pro další aktivity s cílem vytvořit dlouhodobý odkaz evropského roku.
Platí ode dne .
Další informace viz:
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2316 ze dne o Evropském roce mládeže (2022) (Úř. věst. L 462, , s. 1–9).
Poslední aktualizace