Události v civilním letectví – hlášení, analýza a navazující opatření

KLÍČOVÉ BODY

Nařízení stanovuje pravidla pro:

• hlášení událostí, které by ohrozily letadlo, osoby na palubě, jakékoliv další osoby, vybavení či instalaci s dopadem na provoz letadla,
• hlášení dalších příslušných informací souvisejících s bezpečností v tom kontextu.

Povinné hlášení

• Události, které by mohly představovat významné riziko, musí být hlášeny přímými účastníky z řad pracovníků letectví, kteří jsou uvedeni v nařízení. To zahrnuje události související s:
  • provozem letadla, např. události související se srážkou a události během letu,
  • technickými podmínkami, údržbou a opravou letadla, např. konstrukční závady a poruchy systému,
  • letovými navigačními službami a zařízeními, jako jsou např. srážky, srážky, k nimž téměř došlo, nebo možné srážky,
  • letišti a pozemními službami, např. s odbavováním cestujících, zavazadel, pošty a nákladu.
• Úplný seznam událostí, které se musí hlásit v rámci povinných systémů podávání zpráv, je uveden v prováděcím aktu, kterým je prováděcí nařízení (EU) 2015/1018.
• Osoby (např. pilot, řídící letového provozu nebo osoba, jež podepisuje osvědčení kontroly letové způsobilosti) a organizace odpovědné za každý případ musí nahlásit událost do 72 hodin od okamžiku, kdy se o události dozvědí, nebrání-li tomu mimořádné okolnosti.

Systém hlášení

• Každá organizace usazená v členském státě EU musí zřídit povinný a dobrovolný systém hlášení usnadňující shromažďování, hodnocení, zpracování, analýzu a uchovávání údajů o událostech.
• Každý členský stát a agentura EASA musí zřídit povinný a dobrovolný systém hlášení pro shromažďování, hodnocení, zpracování, analýzu a uchovávání údajů o nahlášených událostech, včetně těch, které nahlásily organizace.
• Malé organizace mohou zavést zjednodušený systém pro shromažďování a uchovávání údajů o událostech.

Uchovávání bezpečnostních událostí a doporučení

• Každý členský stát a EASA musí odesílat informace o událostech, které shromáždily, do evropské centrální evidence (ECR), kterou spravuje Evropská komise.
• ECR také obsahuje doporučení v oblasti bezpečnosti (článek 17 nařízení (EU) č. 996/2010 – viz shrnutí) vydané vnitrostátními orgány členských států pro šetření (článek 4).
• Prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/1128 stanovuje pravidla pro správu ECR, která mimo jiné požadují, aby veškerá doporučení v oblasti bezpečnosti a reakce na ně v něm obsažené byly zpřístupněny veřejnosti prostřednictvím veřejných internetových stránek.

Klasifikace rizika

• Akt v přenesené pravomoci, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/2034, které vstoupilo v platnost 31. prosince 2020, doplňuje nařízení (EU) č. 376/2014.
• Ustanovuje společný evropský systém klasifikace rizik¹, který je definován jako metodologie pro kategorizaci celkového bezpečnostního rizika události podle nejhoršího pravděpodobného výsledku nehody kvůli dané události a pravděpodobnosti, že by k tomuto výsledku došlo.
• Obecným účelem je určit bezpečnostní riziko události, a tím pomoct příslušným subjektům s jejich posuzováním událostí a v určování toho, na co se soustředit za účelem minimalizování opětovného výskytu události.
• Opatření pro provádění evropského systému klasifikace rizik stanovuje prováděcí nařízení (EU) 2021/2082.

Výměna informací a přístup k údajům v ECR

• Prostřednictvím ECR budou mít členské státy EU a země Evropského hospodářského prostoru (EHP) uložené informace související s bezpečností vyměněné s agenturou EASA ve svých příslušných databázích.
• Přístup k informacím v ECR se řídí přísnými pravidly o důvěrnosti a ochraně. Pouze osoby nebo organizace pověřená řízením bezpečnosti civilního letectví nebo orgán pro šetření v EU mají úplný zabezpečený online přístup k informacím o událostech obsaženým v ECR.
• Zúčastněné strany uvedené v nařízení (EU) č. 376/2014 mohou zažádat o informace obsažené v ECR a získat je za určitých podmínek.

Důvěrnost a ochrana zdrojů informací

• Zpracování hlášení o událostech musí být prováděno tak, aby se předešlo používání informací pro jiné účely, než je bezpečnost.
• Aby se podpořilo uplatňování zásady „spravedlivého posouzení“, musí být chráněna totožnost osoby podávající hlášení a osob uvedených v hlášení o události. V souvislosti s tím mají členské státy EU a země EHP také povinnost stanovit „orgán spravedlivého posouzení“ odpovědný za provádění požadavků spravedlivého posouzení stanovených v nařízení (EU) č. 376/2014.
• Zaměstnanci nesmějí být žádným způsobem postihováni zaměstnavatelem na základě informací, které poskytli v hlášení o události. Nařízení vymezuje několik výjimek, jako je úmyslné pochybení nebo hrubá nedbalost zaměstnance.
• Kromě případů, kdy vnitrostátní trestní právo stanovuje něco jiného, nemohou členské státy zahájit řízení na základě hlášení proti zdrojům a v případě řízení nesmí být informace uvedená v záznamu událostí použita proti osobám podávajícím hlášení nebo osobám, které jsou v hlášení uvedeny. Výjimka z tohoto pravidla se učiní v situaci, kdy došlo k závažnému přehlížení očividného rizika a závažnému nesplnění profesní povinnosti věnovat situaci takovou péči, jež je za daných okolností zjevně zapotřebí, což by mohlo způsobit předvídatelnou škodu na zdraví či na majetku nebo závažným způsobem snížit úroveň bezpečnosti letectví.