1

Svou žalobou se žalobce Ammar Sharif jednak na základě článku 263 SFEU domáhá zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1035 ze dne 25. května 2023, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2023, L 139, s. 49), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/1027 ze dne 25. května 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2023, L 139, s. 1) (dále společně jen „napadené akty“), v rozsahu, v němž se tyto akty dotýkají jeho osoby, a jednak na základě článku 268 SFEU náhrady škody, která mu údajně vznikla z důvodu přijetí napadených aktů. Prostřednictvím procesní námitky se na základě článku 277 SFEU domáhá určení, že se čl. 27 odst. 2 písm. b) a odst. 3, čl. 28 odst. 2 písm. b) a odst. 3 rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2013, L 147, s. 14) ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1836 ze dne 12. října 2015 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 75) a čl. 15 odst. 1a písm. b) nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 (Úř. věst. 2012, L 16, s. 1) ve znění nařízení Rady (EU) 2015/1828 ze dne 12. října 2015 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 1) nepoužijí.

11

Prováděcím rozhodnutím Rady (SZBP) 2016/1897 ze dne 27. října 2016, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2016, L 293, s. 36), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2016/1893 ze dne 27. října 2016, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2016, L 293, s. 25) (dále společně jen „akty z roku 2016“), bylo jméno žalobce vloženo do řádku 212 seznamu uvedeného v příloze I oddílu A (Osoby) rozhodnutí 2013/255 a do řádku 212 seznamu uvedeného v příloze II oddílu A (Osoby) nařízení č. 36/2012 (dále společně jen „dotčené seznamy“) s uvedením následujících důvodů:

„Přední syrský podnikatel působící v Sýrii, činný v odvětví bankovnictví, pojišťovnictví a [hotelnictví]. Zakládající partner banky Byblos Bank Syria, významný akcionář společnosti Unlimited Hospitality Ltd a člen správní rady pojišťoven Solidarity Alliance Insurance Company a Al-Aqueelah Takaful Insurance Company.“

[omissis]

13

Dne 29. května 2017 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2017/917, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2017, L 139, s. 62), kterým byla prodloužena použitelnost uvedeného rozhodnutí do 1. června 2018, a prováděcí nařízení (EU) 2017/907, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2017, L 139, s. 15) (dále společně jen „akty z roku 2017“).

[omissis]

15

Dne 28. května 2018 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2018/778, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2018, L 131, s. 16), kterým byla prodloužena použitelnost uvedeného rozhodnutí do 1. června 2019, a prováděcí nařízení (EU) 2018/774, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2018, L 131, s. 1) (dále společně jen „akty z roku 2018“).

[omissis]

17

Rozsudkem ze dne 4. dubna 2019, Sharif v. Rada (T‑5/17, EU:T:2019:216), Tribunál zamítl žalobu podanou žalobcem proti aktům z roku 2016, 2017 a 2018 v rozsahu, v němž se dotýkaly jeho osoby. V bodě 70 tohoto rozsudku Tribunál rozhodl, že zařazení jména žalobce na dotčené seznamy bylo odůvodněno tím, že Rada předložila soubor konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů, které mohly prokázat, že je žalobce předním podnikatelem působícím v Sýrii. Žalobce proti tomuto rozsudku nepodal kasační opravný prostředek.

18

Dne 17. května 2019 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2019/806, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2019, L 132, s. 36), kterým byla prodloužena použitelnost uvedeného rozhodnutí do 1. června 2020, a prováděcí nařízení (EU) 2019/798, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2019, L 132, s. 1) (dále společně jen „akty z roku 2019“). Tyto akty nezmiňují jméno žalobce, ani nemění důvody pro zařazení jeho jména na dotčené seznamy.

[omissis]

20

Dne 28. května 2020 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2020/719, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2020, L 168, s. 66), kterým byla prodloužena použitelnost uvedeného rozhodnutí do 1. června 2021, a prováděcí nařízení (EU) 2020/716, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2020, L 168, s. 1) (dále společně jen „akty z roku 2020“).

21

Na základě aktů z roku 2020 byly důvody pro zařazení žalobce na dotčené seznamy, tak jak vyplývaly z aktů z roku 2016, 2017, 2018 a 2019, nahrazeny následujícím důvodem:

„Spojen se členem rodiny Makhloufů (švagr Ramiho Makhloufa).“

[omissis]

23

V rozsudku ze dne 28. dubna 2021, Sharif v. Rada (T‑540/19, nezveřejněný, EU:T:2021:220), Tribunál zamítl žalobu podanou žalobcem proti aktům z roku 2019 a 2020 v rozsahu, v němž se dotýkaly jeho osoby. V bodě 144 tohoto rozsudku rozhodl Tribunál, že důvody pro zařazení jména žalobce na dotčené seznamy, tak jak vyplývaly z aktů z roku 2019, byly dostatečně podložené, takže z hlediska kritéria předního podnikatele působícího v Sýrii bylo zařazení jména žalobce na dotčené seznamy opodstatněné. Tribunál dále v bodě 174 uvedeného rozsudku rozhodl, že důvod pro zařazení jména žalobce na dotčené seznamy na základě aktů z roku 2020 byl dostatečně podložený, takže s ohledem na kritérium spojení se členy rodiny Asádů nebo Machlúfů bylo zařazení jména žalobce na tyto seznamy opodstatněné. Žalobce proti výše uvedenému rozsudku nepodal kasační opravný prostředek.

24

Dne 25. května 2023 přijala Rada napadené akty. Důvod pro zařazení jména žalobce zůstal stejný jako v aktech z roku 2020. Dopisem ze dne 26. května 2023 Rada informovala žalobcova zástupce, že jméno žalobce bude na dotčených seznamech ponecháno.

25

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

26

Rada navrhuje, aby Tribunál:

28

Žalobce namítá protiprávnost čl. 27 odst. 2 písm. b) a odst. 3, čl. 28 odst. 2 písm. b) a odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a čl. 15 odst. 1a písm. b) nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828, neboť tyto články v podstatě porušují zásadu rovného zacházení.

29

Rada argumenty žalobce zpochybňuje.

30

Podle článku 277 SFEU platí, že dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu.

31

Článek 277 SFEU je vyjádřením obecné zásady, jež zaručuje každému účastníkovi řízení právo zpochybnit prostřednictvím procesní námitky, s cílem dosáhnout zrušení rozhodnutí, které je mu určeno, platnost aktů s obecnou působností, které představují právní základ takového rozhodnutí, pokud tento účastník řízení neměl podle článku 263 SFEU právo podat přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky je tak účastník dotčen, aniž měl možnost podat proti nim žalobu na neplatnost. Obecný akt, jehož protiprávnost je tvrzena, musí být přímo nebo nepřímo použitelný ve věci projednávané v rámci žaloby a musí existovat přímá právní vazba mezi napadeným individuálním rozhodnutím a dotčeným obecným aktem (viz rozsudek ze dne 17. února 2017, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, T‑14/14 a T‑87/14, EU:T:2017:102, bod 55 a citovaná judikatura).

32

Ohledně rozsahu soudního přezkumu musí unijní soudy podle ustálené judikatury v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smlouvy o FEU svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou nedílnou součástí unijního právního řádu. Tento požadavek je výslovně zakotven v čl. 275 druhém pododstavci SFEU (viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Fulmen a Mahmoudian, C‑280/12 P, EU:C:2013:775, bod 58 a citovaná judikatura, a ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 65 a citovaná judikatura).

33

Nic to však nemění na tom, že Rada má – jak sama právem připomněla – širokou diskreční pravomoc při obecném a abstraktním stanovování právních kritérií a pravidel pro přijetí omezujících opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 41 a citovaná judikatura). Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, je přitom stanovení rozsahu posuzovací pravomoci Rady relevantní za účelem vymezení rozsahu soudního přezkumu. Vzhledem k široké posuzovací pravomoci Rady jsou totiž taková pravidla s obecnou působností vymezující tato kritéria a tato pravidla, jako jsou ustanovení napadených aktů, která stanoví sporné kritérium dotčené tímto žalobním důvodem, předmětem omezeného soudního přezkumu, který se omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada, T‑246/08 a T‑332/08, EU:T:2009:266, body 44 a 45, a ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 149 (nezveřejněný)].

34

V projednávané věci je jméno žalobce zařazeno na dotčených seznamech z důvodu jeho spojení s Ramim Machlúfem, jehož je žalobce švagrem.

35

Z toho je třeba vyvodit, že jméno žalobce bylo na dotčených seznamech ponecháno z důvodu jeho spojení se členem rodiny Machlúfů. Jinými slovy, zařazení tohoto jména se zakládá na kritériu, které je vymezeno v čl. 27 odst. 2 poslední části věty a v čl. 28 odst. 2 poslední části věty rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 ve spojení s kritériem vymezeným v odst. 2 písm. b) každého z těchto ustanovení a které bylo převzato, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, v čl. 15 odst. 1a poslední části věty nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení č. 2015/1828 ve spojení s kritériem vymezeným v odst. 1a písm. b) tohoto ustanovení, a sice na kritériu spojení se členy rodin Asádů nebo Machlúfů.

36

Úvodem je třeba uvést, že žalobce namítá protiprávnost čl. 27 odst. 2 písm. b) a čl. 28 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a čl. 15 odst. 1a písm. b) nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828, které se týkají kritéria členů rodin Asádů a Machlúfů. Z písemností žalobce nicméně velmi jasně vyplývá, a Rada to nezpochybnila, že žalobce měl v úmyslu napadnout legalitu kritéria pro zařazení, na základě kterého bylo jeho jméno ponecháno na dotčených seznamech, a sice kritéria spojení se členy rodin Asádů nebo Machlúfů. V důsledku toho je třeba konstatovat, že žalobcem uplatněná námitka protiprávnosti se kromě čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 týká i čl. 27 odst. 2 poslední části věty a čl. 28 odst. 2 poslední části věty tohoto rozhodnutí ve spojení s odst. 2 písm. b) každého z těchto ustanovení a čl. 15 odst. 1a poslední části věty nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828 ve spojení s odst. 1a písm. b) tohoto ustanovení.

37

Žalobce se dovolává porušení zásady rovného zacházení v rozsahu, v němž na rozdíl od ostatních kategorií osob uvedených v čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a čl. 15 odst. 1a nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828, na které se vztahují ustanovení čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 uvedeného rozhodnutí, je teoreticky i prakticky nemožné, aby osoby zařazené na dotčené seznamy z důvodu svého spojení se členy rodin Asádů nebo Machlúfů vyvrátily domněnku napojení na syrský režim.

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení, která představuje jednu ze základních právních zásad, zakazuje, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada, T‑246/08 a T‑332/08, EU:T:2009:266, bod 135).

39

Ze znění čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 přitom jasně vyplývá, že se tato ustanovení vztahují na všechny kategorie osob uvedené v odstavci 2 těchto dvou článků, tedy i na osoby zařazené na dotčené seznamy z důvodu jejich spojení se členy rodin Asádů a Machlúfů, pokud jsou v nich uvedeny.

40

V důsledku toho je třeba odmítnout argument žalobce týkající se teoretické nemožnosti osob zařazených na dotčené seznamy z důvodu jejich spojení se členy rodin Asádů a Machlúfů využít ustanovení čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836.

41

Pokud jde o údajnou praktickou nemožnost, je pravda, že rodinnou vazbu v zásadě nelze zrušit, jak tvrdí žalobce a připouští Rada. Nicméně zaprvé ze znění čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 nevyplývá, že by se od osob zařazených na dotčené seznamy z důvodu jejich rodinné vazby na členy rodin Asádů nebo Machlúfů očekávalo, že nutně předloží důkaz o zrušení této rodinné vazby, aby prokázaly, že nejsou nebo již nejsou napojeny na syrský režim nebo že na něj nemají žádný vliv nebo že nepředstavují skutečné riziko obcházení.

42

Ostatně je třeba poznamenat, že pokud by tomu tak bylo, nemohli by členové rodin Asádů a Machlúfů vůbec využít čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836. To by se tedy rovnalo stanovení nevyvratitelné domněnky napojení na syrský režim. Bylo však rozhodnuto, že rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 nezakládá nevyvratitelnou domněnku podpory syrského režimu nebo napojení na syrský režim vůči členům rodin Asádů nebo Machlúfů, neboť jména osob patřících k těmto rodinám nejsou zařazena na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, pokud je prokázáno, že tyto osoby nejsou nebo již nejsou napojeny na tento režim (rozsudek ze dne 1. října 2020, Makhlouf v. Rada, C‑157/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:777, bod 98). Mohou-li tedy tyto osoby využít čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 mohou je využít i osoby s nimi spojené.

43

Zadruhé je třeba připomenout, že domněnku napojení na syrský režim je třeba považovat za vyvrácenou, pokud žalobce uplatní argumenty nebo důkazy, které mohou vážně zpochybnit spolehlivost důkazů předložených Radou nebo jejich posouzení, zejména s ohledem na podmínky stanovené v čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836, nebo předloží-li před unijním soudem soubor nepřímých důkazů o neexistenci nebo zániku napojení na uvedený režim, neexistenci vlivu na uvedený režim nebo o tom, že nepředstavuje skutečné riziko obcházení omezujících opatření, v souladu s čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 tohoto rozhodnutí (rozsudek ze dne 8. července 2020, Zubedi v. Rada, T‑186/19, EU:T:2020:317, bod 71).

44

Žalobce má tedy k dispozici různé prostředky, jak vyvrátit domněnku napojení na syrský režim, a není tedy omezen na prokázání zániku rodinné vazby s Ramim Machlúfem, ani na čekání na výmaz jeho jména z dotčených seznamů.

45

Na rozdíl od tvrzení žalobce se osoby spojené se členy rodin Asádů nebo Machlúfů mohou svým individuálním jednáním distancovat od syrského režimu, a prokázat tak, že na něj již nejsou napojeny. Totéž platí pro takové osoby, jako je žalobce, které jsou s těmito členy spojeny sňatkem. Skutečnost, že je žalobce švagrem Ramiho Machlúfa, žalobci nijak nebrání, aby prokázal, že přerušil veškeré napojení na syrský režim – například tím, že veřejně odsoudí jeho jednání, že bude proti tomuto jednání vystupovat nebo že odmítne jednat podle pokynů, které údajně mohl obdržet – nebo že nepředstavuje skutečné riziko obcházení, tím, že předloží důkazy o tom, že již není v kontaktu s osobou blízkou syrskému režimu a – v projednávané věci – s Ramim Machlúfem.

46

Takové argumenty a takové důkazy, které mohou umožňovat osobám zařazeným na dotčené seznamy využít čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836, však mohou předložit všechny osoby spadající do jednotlivých kategorií uvedených v čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a v čl. 15 odst. 1a nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828.

47

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, tak mají osoby, které jsou spojeny se členy rodin Asádů nebo Machlúfů, praktickou možnost využít čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836.

48

V tomto ohledu je třeba ostatně poznamenat, že žalobce v projednávané žalobě předložil argumenty, které podle jeho názoru umožňují vyvrátit domněnku spojení se členy rodin Asádů nebo Machlúfů. Tyto argumenty budou přezkoumány v rámci analýzy druhého žalobního důvodu vycházejícího z neexistence dostatečného skutkového základu a z nesprávného posouzení.

49

Za těchto podmínek se na osoby, které jsou spojeny se členy rodin Asádů nebo Machlúfů, vztahuje stejné právní zacházení jako na osoby patřící do ostatních kategorií uvedených v čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a v čl. 15 odst. 1a nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828.

50

Žalobce tedy neprokázal, že by čl. 27 odst. 2 poslední část věty a čl. 28 odst. 2 poslední část věty rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 ve spojení s odst. 2 písm. b) každého z těchto ustanovení, čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 prvního rozhodnutí a čl. 15 odst. 1a poslední část věty nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828 ve spojení s odst. 1a písm. b) tohoto ustanovení porušovaly zásadu rovného zacházení.

[omissis]

63

S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba námitku protiprávnosti, a tudíž i první žalobní důvod zamítnout.

82

Žalobce tvrdí, že vzhledem k důvodu zařazení jeho jména na dotčené seznamy jeho osud nevyhnutelně závisí na situaci Ramiho Machlúfa. Situace Ramiho Machlúfa se však v posledních letech neustále měnila, takže se již nenachází v okruhu mocných a je zcela mimo hospodářský, politický nebo finanční život v Sýrii. V tomto ohledu žalobce ve své replice zdůrazňuje, že jakýkoli nový skutkový prvek, který ovlivňuje situaci Ramiho Machlúfa, musí mít dopad na jeho vlastní situaci.

83

Žalobce v podstatě tvrdí, že změny v situaci Ramiho Machlúfa představují všeobecně známé skutečnosti, které nemohou uniknout povědomí Rady, a to tím spíše že o nich informují sdělovací prostředky, které systematicky a pravidelně slouží Radě jako reference pro zdokumentování jejích spisů při zařazení nebo ponechání jména osoby na dotčených seznamech.

84

Rada argumenty žalobce zpochybňuje.

85

V projednávané věci žalobce svými argumenty usiluje o to, aby bylo rozhodnuto, že Rada řádně nepřezkoumala situaci Ramiho Machlúfa, ačkoli k tomu byla povinna. Pokud by přitom Rada toto přezkoumání provedla, zjistila by, že se jeho situace změnila, což by mělo dopad na situaci žalobce.

86

V tomto ohledu je třeba uvést, stejně jako to učinila Rada, že přezkum prováděný Tribunálem v projednávané věci se může týkat pouze opodstatněnosti zařazení jména žalobce na dotčené seznamy, a nemůže tedy zpochybnit legalitu rozhodnutí, kterými Rada zařadila jméno Ramiho Machlúfa na uvedené seznamy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. května 2017, Barqawi v. Rada, T‑303/15, nezveřejněný, EU:T:2017:328, bod 42, a ze dne 18. května 2022, Foz v. Rada, T‑296/20, EU:T:2022:298, bod 115).

87

Skutečnost, na kterou se žalobce odvolává, že jeho osud je spojen s osudem Ramiho Machlúfa, nemůže odůvodnit odlišný přístup, stejně jako jeho argument, že po něm nelze požadovat, aby vyčkal, až Rami Machlúf podá žalobu, neboť jinak hrozí, že jeho vlastní žaloba bude bezpředmětná.

88

Podle ustálené judikatury totiž platí, že presumpce legality aktů unijních orgánů znamená, že tyto akty vyvolávají právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na neplatnost nebo prohlášeny za neplatné v návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo na námitku protiprávnosti (viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Foz v. Rada, T‑296/20, EU:T:2022:298, bod 116 a citovaná judikatura).

89

Žalobce přitom zaprvé netvrdí, že je adresátem aktů, kterými bylo jméno Ramiho Machlúfa zařazeno na dotčené seznamy, ani se touto žalobou nedomáhá jejich zrušení. Nemůže se tedy v rámci tohoto řízení dovolávat porušení povinnosti Rady přezkoumat situaci Ramiho Machlúfa ani toho, že Rada nesprávně vyložila obsah příloh, které předložil, aby prokázal, že Rami Machlúf již není nijak napojen na syrský režim.

90

Zadruhé je pravda, že žalobce vznesl námitku protiprávnosti týkající se čl. 27 odst. 2 poslední části věty a čl. 28 odst. 2 poslední části věty rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 ve spojení s odst. 2 písm. b) každého z těchto ustanovení, čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění pozdějších předpisů a čl. 15 odst. 1a poslední části věty nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828 ve spojení s odst. 1a písm. b) uvedeného článku. Při uplatnění této námitky nicméně tvrdil, že tyto články porušují zásadu rovného zacházení, jelikož kategorie osob spojených s členy rodin Asádů nebo Machlúfů nemůže teoreticky ani prakticky využít čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění pozdějších předpisů. Žalobce rovněž tvrdil, že kritérium členů rodin Asádů nebo Machlúfů již není relevantní. Tento argument, který byl předložen ve fázi repliky, byl však odmítnut jako nepřípustný, neboť byl v bodech 59 a 62 výše považován za nový. V každém případě je třeba poznamenat, že relevance a legalita tohoto kritéria pro zařazení, které se vztahuje na všechny přední členy obou těchto rodin, nemohou být zpochybněny pouze situací Ramiho Machlúfa.

91

Akty týkající se Ramiho Machlúfa nebyly zrušeny a jejich účinky nebyly pozastaveny ani na základě návrhu na vydání předběžných opatření. V důsledku toho akty, kterými bylo jméno Ramiho Machlúfa zařazeno na dotčené seznamy, nadále vyvolávají právní účinky.

92

Žalobce dále na jednání uvedl argument, že v rámci této části druhého žalobního důvodu Tribunál nemá ověřovat trvání napojení Ramiho Machlúfa na syrský režim, ale pouze to, zda se jeho situace změnila. Takový argument nemůže uspět. Zaprvé se totiž zdá být v rozporu s tezí, kterou žalobce zastává ve svých písemnostech, v nichž nejprve in fine navrhuje, aby Tribunál určil, že Rami Machlúf již není součástí okruhu mocných, čímž odkazuje na jeho napojení na syrský režim, následně vytýká Radě, že nezměnila důvod pro zařazení Rami Machlúfa, a konečně výslovně zmiňuje povinnost Rady přezkoumat situaci Ramiho Machlúfa. Zadruhé pouhé konstatování změny situace Ramiho Machlúfa může vyvolat důsledky, byť jen z hlediska respektování práva na obhajobu a právní jistoty, neboť Tribunál by měl v každém případě posoudit situaci třetí osoby neúčastnící se tohoto sporu.

93

Dále je třeba dodat, že ačkoli Tribunálu nepřísluší v rámci této žaloby rozhodnout o opodstatněnosti zařazení jména Ramiho Machlúfa na dotčené seznamy, nic nebránilo tomu, aby se žalobce před přijetím napadených aktů obrátil na Radu a vyzval ji, aby přezkoumala jeho situaci ve světle situace Ramiho Machlúfa a poskytl jí důkazy předložené v rámci tohoto řízení. Jak vyplývá z čl. 32 odst. 2 a 3 nařízení č. 36/2012, žalobce totiž může kdykoli předložit žádost o přezkum nebo připomínky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2021, Al-Imam v. Rada, T‑203/20, EU:T:2021:605, bod 95). Je však třeba konstatovat – jak tvrdí Rada, aniž jí žalobce oponuje – že žalobce této možnosti nevyužil.

94

S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba první část druhého žalobního důvodu zamítnout.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto: