1.

Finanční předpisy umožňují využít mechanismus nepřímého řízení pro čerpání prostředků z rozpočtu Unie. Komise tak učinila v roce 2013, kdy svěřila správu některých fondů rozvojové spolupráce subjektu International Management Group (dále jen „IMG“), jehož postavení coby mezinárodní organizace je nyní předmětem diskuse.

2.

V roce 2014 Komise pozastavila vztahy s IMG z důvodu pochybností o jejím právním postavení a v roce 2015 informovala IMG, že s ní nebude uzavírat nové pověřovací dohody v rámci nepřímého řízení.

3.

IMG tato rozhodnutí Komise napadla u Tribunálu, který její návrhová žádání zamítl ( 2 ). V řízení o kasačním opravném prostředku však Soudní dvůr vyhověl kasačnímu opravnému prostředku IMG, zrušil rozhodnutí Komise a vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o nároku IMG na náhradu škody ( 3 ).

4.

Věc byla vrácena Tribunálu, který nakonec žalobu na náhradu škody zamítl ( 4 ). IMG napadá tento rozsudek Tribunálu kasačním opravným prostředkem.

5.

Odkazuji na přepis finančních pravidel použitelných na nepřímé řízení rozpočtu Unie v rozsudcích C‑183/17 P a C‑184/17 P, aniž je nezbytné je reprodukovat.

6.

Tento rozsudek odráží použitelná ustanovení nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 ( 5 ) (zejména jeho články 53 a 53d); nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 ( 6 ) (zejména jeho článek 43); nařízení č. 966/2012 ( 7 ) (zejména jeho čl. 58 odst. 1 a články 84 až 86); a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ( 8 ) (zejména jeho článek 43).

7.

Skutkové okolnosti sporů jsou podrobně uvedeny v rozsudcích C‑183/17 P a C‑184/17 P a v napadeném rozsudku, přičemž na ně odkazuji.

8.

Z prvního rozsudku uvádím následující skutečnosti ( 9 ):

9.

IMG podala k Tribunálu dvě žaloby proti rozhodnutím Komise ze dne 16. prosince 2014 (žaloba ve věci T‑29/15) a 8. května 2015 (žaloba ve věci T‑381/15). V obou případech se domáhala zrušení těchto rozhodnutí a ve druhém případě náhrady způsobené újmy.

10.

Dne 2. února 2017 vydal Tribunál rozsudky, kterými zamítl žaloby ve věcech T‑29/15 a T‑381/15.

11.

IMG podala proti těmto rozsudkům dva kasační opravné prostředky. Soudní dvůr o nich rozhodl rozsudky C‑183/17 P a C‑184/17 P, přičemž v obou případech vyhověl druhému důvodu kasačního opravného prostředku a prvostupňové rozsudky zrušil.

12.

Podle názoru Soudního dvora se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení potvrzením toho, „že přijetí sporných rozhodnutí odůvodnila [Komise] pochybnostmi, které měla o postavení IMG jako ‚mezinárodní organizace‘ ve smyslu finančních předpisů z let 2002 a 2012“ ( 10 ).

13.

Podle Soudního dvora skutečnosti, které Tribunál zdůraznil k učinění závěru, že pochybnosti Komise jsou odůvodněné, nemohly z právního hlediska tyto pochybnosti podložit ( 11 ).

14.

Soudní dvůr uvedl, že vyhovění druhému důvodu obou kasačních opravných prostředků má tyto důsledky:

15.

IMG požádala Soudní dvůr o výklad bodů 1 až 3 výroku rozsudku C‑183/17 P a C‑184/17 P. V tomto ohledu tvrdila, že Komise nemůže mít pochybnosti o jejím postavení mezinárodní organizace podle finančních předpisů z let 2002 a 2012.

16.

Soudní dvůr odmítl žádost IMG o výklad ( 12 ) a zejména upřesnil, že jen rozhodl, že pochybnosti Komise, podložené řadou skutečností, o postavení IMG jakožto mezinárodní organizace jsou z právního hlediska nesprávné. Naproti tomu vůbec nerozhodoval o tom, zda na základě analýzy, která není zatížena nesprávným právním posouzením a obsahuje všechny relevantní prvky, má být IMG považována za subjekt s takovým postavením ( 13 ).

17.

V návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C‑183/17 P a C‑184/17 P vydal Tribunál po obdržení vyjádření účastnic řízení napadený rozsudek, kterým zamítl návrh IMG na náhradu újmy údajně způsobené rozhodnutím ze dne 8. května 2015.

18.

V napadeném rozsudku Tribunál:

19.

Tribunál tedy rozhodl, že nedošlo k dostatečně závažnému porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznání práv jednotlivcům, a že tedy žaloba IMG na náhradu újmy musí být v plném rozsahu zamítnuta.

20.

Souběžně s řízením před Tribunálem ve věci T‑381/15 RENV si Komise a IMG vyměnily korespondenci týkající se výkonu rozsudku C‑183/17 P a C‑184/17 P. Z této výměny vyplývá, že si rozdílně vyložily jeho právní odůvodnění:

21.

V rámci této výměny zaslala Komise dne 18. července 2019 IMG dopis, v němž uvedla, že Soudní dvůr v rozsudcích C‑183/17 P a C‑184/17 P nedospěl k závěru, že IMG je mezinárodní organizací. Výkon tohoto rozsudku tedy nevyžadoval „automatické uznání IMG jako mezinárodní organizace, ale přehodnocení jejího právního postavení s ohledem na dostupné informace a platná finanční pravidla“ ( 15 ).

22.

IMG podala proti tomuto dopisu žalobu k Tribunálu (T‑645/19), kterou se domáhala jednak jeho zrušení a jednak náhrady škody, která jí byla způsobena.

23.

Usnesením ze dne 9. září 2020 ( 16 ) Tribunál zamítl žalobu ve věci T‑645/19. IMG podala proti tomuto usnesení kasační opravný prostředek ve věci C‑619/20 P.

24.

Konečně IMG podala k Tribunálu novou žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti Komise (věc T‑752/20, IMG v. Komise, stále projednávána), ve které se domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kterou měla utrpět v důsledku jednání Komise a OLAF při vyšetřování vedenému proti ní.

25.

IMG navrhuje, aby Soudní dvůr:

26.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil IMG náhradu nákladů řízení.

27.

Soudní dvůr rozhodl o spojení kasačních opravných prostředků C‑619/20 P a C‑620/20 P pro účely rozsudku.

28.

Na pokyn Soudního dvora se toto stanovisko omezí na věc C‑620/20 P.

29.

Dopisem ze dne 16. června 2021 Komise informovala kancelář Soudního dvora o prvku, který označila za „významnou novou skutečnost“, konkrétně o tom, že dne 8. června 2021 sdělila IMG (negativní) posouzení jejího postavení mezinárodní organizace, které bylo provedeno pro účely výkonu rozsudků C‑183/17 P a C‑184/17 P s ohledem na finanční předpisy z let 2002, 2012 a 2018.

30.

Podle tohoto posouzení, které se uplatnilo se zpětnou platností od roku 2014, nemůže IMG čerpat finanční prostředky Unie metodou nepřímého řízení jako mezinárodní organizace.

31.

Komise se domnívá, že tato okolnost by mohla učinit kasační opravné prostředky C‑619/20 P a C‑620/20 P bezpředmětnými, a proto se jí dovolává jako (nového) důvodu kasačního opravného prostředku v souladu s článkem 127 jednacího řádu Soudního dvora.

32.

IMG vyjádřila s tímto návrhovým žádáním Komise nesouhlas a kromě toho podala k Tribunálu žalobu na zrušení rozhodnutí Komise obsaženého v dopise ze dne 8. července 2021 ( 17 ).

33.

Tímto novým důvodem se Komise domáhá, aby Soudní dvůr rozhodl o tom, zda IMG je či není mezinárodní organizací, a aby konstatoval, že kasační opravný prostředek se stal bezpředmětným.

34.

Návrhové žádání Komise je v rámci tohoto kasačního opravného prostředku nepřípustné, jelikož:

35.

IMG namítá, že se Tribunál v napadeném rozsudku neřídil rozsudkem Soudního dvora ve spojených věcech C‑183/17 P a C‑184/17 P.

36.

Podle jejího názoru Tribunál namísto toho, aby považoval protiprávnost rozhodnutí ze dne 8. května 2015 za prokázanou, připouští, že Komise může nadále zpochybňovat její postavení mezinárodní organizace, přestože rozsudky C‑183/17 P a C‑184/17 P konstatovaly, že pochybnosti Komise o povaze IMG jsou neopodstatněné.

37.

Komise nesouhlasí s argumenty IMG a navrhuje zamítnutí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.

38.

Článek 61 druhý pododstavec statutu Soudního dvora stanoví, že „[j]e-li věc vrácena Tribunálu, je tento tribunál vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora“.

39.

Podle mého názoru Tribunál neporušil toto ustanovení ani závěry rozsudků C‑183/17 P a C‑184/17 P, když zamítl nárok na náhradu újmy požadovanou IMG poté, co uvedl, že tento rozsudek nevyžaduje, aby byl tento subjekt považován za mezinárodní organizaci, která je podle finančních předpisů z let 2002 a 2012 oprávněna být pověřena úkoly plnění rozpočtu a přijímat odpovídající finanční prostředky v rámci nepřímého řízení.

40.

Na rozdíl od toho, co tvrdí IMG, z rozsudků C‑183/17 P a C‑184/17 P zejména nevyplývá, že jakmile Komise uzná postavení subjektu jako mezinárodní organizace, nemůže jej již přehodnotit.

41.

Naopak z rozsudků C‑183/17 P a C‑184/17 P a následného usnesení C‑183/17 P-INT vyplývá, že uznání postavení mezinárodní organizace Komisí pro účely finančních předpisů z let 2002 a 2012 nebylo konečné a mohlo být za určitých podmínek přehodnoceno.

42.

Zvláště výmluvné je v tomto ohledu usnesení C‑183/17 P-INT. Jak jsem již uvedl, Soudní dvůr v něm upřesnil význam rozsudků C‑183/17 P a C‑184/17 P tím, že uvedl, že nepředjímal, zda IMG po analýze všech relevantních prvků má či nemá postavení mezinárodní organizace. O tom měl rozhodnout Tribunál.

43.

Ze zrušení rozsudku Tribunálu a rozhodnutí Komise Soudním dvorem tedy nevyplývá, jak správně vyvozuje napadený rozsudek, že uvedené finanční předpisy navrhovatelce přiznávají právo na to, aby byla i nadále uznána za mezinárodní organizaci, a tudíž na to, aby s Komisí mohla uzavírat pověřovací dohody v rámci nepřímého řízení.

44.

Kromě toho lze dodat, že Komise je povinna přehodnotit postavení mezinárodní organizace, jako je IMG, než ji pověří nepřímým řízením finančních prostředků z rozpočtu Unie, kdykoli vzniknou pochybnosti o její povaze.

45.

První důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

46.

IMG vytýká napadenému rozsudku, že a) nesprávně vykládá pojem „mezinárodní organizace“ stanovený finančními předpisy; b) porušuje mezinárodní uznání a hierarchii norem a c) nerespektuje výklad unijních finančních předpisů podaný ve spojených věcech C‑183/17 P a C‑184/17 P.

47.

Podle IMG Tribunál zaměnil kvalifikaci subjektu jako mezinárodní organizace s jeho schopností zajistit finanční řízení Unie. Komise musí zajistit řádné finanční řízení prostředků z rozpočtu Unie, ale nemůže přehlížet samotnou existenci mezinárodní organizace, tedy možnost se jí dovolávat v mezinárodním právu.

48.

Komise odmítá argumentaci IMG a navrhuje odmítnutí tohoto důvodu jako irelevantního nebo zamítnutí jako zjevně neopodstatněného.

49.

Podle čtvrtého bodu výroku rozsudku C‑183/17 P a C‑184/17 P měl Tribunál po vrácení věci rozhodnout „o návrhu na náhradu [újmy] podaném [IMG] v souvislosti [s újmou] údajně vzniklou tomuto subjektu v důsledku rozhodnutí Komise [přijatému v jejím dopise ze dne 8. května 2015]“.

50.

Za účelem rozhodnutí o tomto návrhu nemusel Tribunál rozhodovat o postavení IMG jako mezinárodní organizace s ohledem na pravidla mezinárodního práva veřejného, kterými je Unie vázána. Stačilo mu, jak učinil v bodech 78 až 80 napadeného rozsudku, poukázat na to, že pojem „mezinárodní organizace“ použitý ve finančních předpisech z let 2002 a 2012 je pojmem používaným v mezinárodním právu, ale že tyto předpisy jej používají pro specifický účel plnění rozpočtu Unie.

51.

Tribunál uvedl ( 19 ), podle mého názoru správně, že Komise při posuzování toho, zda je žalobkyně mezinárodní organizací pro účely uzavírání pověřovacích dohod v rámci nepřímého řízení, „musí nejen zohlednit zásady mezinárodního práva, které se týkají mezinárodních organizací, ale rovněž v souladu s výše uvedenou zásadou [řádného finančního řízení] přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně finančních zájmů Unie“ ( 20 ).

52.

V této věci tedy není povaha IMG jako mezinárodní organizace podle mezinárodního práva relevantním prvkem pro určení mimosmluvní odpovědnosti Unie. Tak tomu bude pouze v případě, že protiprávnost rozhodnutí Komise (ze dne 8. května 2015), které Soudní dvůr zrušil, bude možné kvalifikovat jako dostatečně závažné porušení unijního pravidla, které přiznává práva jednotlivcům.

53.

Pravidla mezinárodního práva, na která se IMG odvolává, i když jsou součástí unijního práva, nepřiznávají mezinárodní organizaci právo na to, aby její postavení, jakmile bylo Unií uznáno, nemohlo být přehodnoceno ( 21 ). Přehodnocení provedené Komisí, pokud existují dostatečné důkazy, je v souladu s cílem zajistit řádné finanční řízení rozpočtu Unie.

54.

Mezinárodní organizace navíc nemůže očekávat, že jí její účast na nepřímém řízení finančních prostředků z rozpočtu Unie po určitou dobu zaručí právo pokračovat v tomto řízení i v budoucnu.

55.

Podle finančních předpisů z let 2002 a 2012 má Komise širokou diskreční pravomoc, která jí umožňuje vybrat si z mezinárodních organizací tu, která je nejvhodnější pro nepřímé řízení prostředků jejího rozpočtu v souladu s požadavky zásady řádného finančního řízení.

56.

Zbývající argumenty společnosti IMG týkající se uznání mezinárodních organizací jsou irelevantní, protože vycházejí z nesprávného předpokladu, že Soudní dvůr v rozsudcích C‑183/17 P a C‑184/17 P toto postavení IMG přiznal.

57.

V každém případě, jakmile Komise přijala nové rozhodnutí ze dne 8. července 2021 ( 22 ), proti němuž IMG podala žalobu na neplatnost T‑509/21, je třeba rozhodnout, zda tento subjekt může být kvalifikován jako mezinárodní organizace pro účely nepřímého řízení prostředků z rozpočtu Unie, v rámci onoho řízení před Tribunálem. Soudní dvůr samozřejmě nemůže předjímat, jaký rozsudek vydá Tribunál v návaznosti na tuto žalobu.

58.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba jednak zamítnout jako neopodstatněný a jednak odmítnout jako irelevantní.

59.

IMG tvrdí, že Tribunál dospěl k nesprávnému závěru (body 90 až 93 napadeného rozsudku), že nedošlo k porušení zásady řádné správy, které by zakládalo mimosmluvní odpovědnost Komise.

60.

Neoprávněnost pochybností o postavení IMG, které vedly k tomu, že Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Komise ze dne 8. května 2015, znamená podle IMG, že se Komise dopustila protiprávního jednání a porušila zásadu řádné správy (článek 41 Listiny), čímž porušila povinnost posoudit její situaci pečlivě a nestranně.

61.

Komise odmítá argumenty IMG a navrhuje zamítnutí tohoto důvodu.

62.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z neodpovídajícího předpokladu, který ztěžuje jeho další rozvedení: z rozsudků C‑183/17 P a C‑184/17 P opět vyvozuje, že Komise musí automaticky a neodvolatelně uznat její postavení mezinárodní organizace pro účely nepřímého řízení prostředků z rozpočtu Unie.

63.

IMG označuje protiprávnost, které se dopustila Komise ve svém rozhodnutí ze dne 8. května 2015, za porušení zásady řádné správy, a to za účelem tvrzení, že toto porušení bez dalšího zakládá mimosmluvní odpovědnost Unie.

64.

Jak podrobněji uvedu v rámci posouzení čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku (který se překrývá s nyní analyzovaným důvodem), pouhé porušení zásady řádné správy nepostačuje ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie. Mimosmluvní odpovědnost Unie vyžaduje, aby byla založena na dostatečně závažném porušení.

65.

IMG v tomto důvodu neuvádí argumenty, které by prokazovaly dostatečně závažné porušení. Zejména neuvádí, v čem nesprávné právní posouzení, které vedlo Soudní dvůr ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 8. května 2015, představuje dostatečně závažné porušení zásady řádné správy (zejména pokud jde o povinnost jednat nestranně).

66.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

67.

Podle IMG Tribunál v bodech 87 až 98 napadeného rozsudku nesprávně uplatnil požadavek dostatečně závažného porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům, jako podmínky pro konstatování mimosmluvní odpovědnosti Unie.

68.

Podle jejího názoru mají mezinárodní organizace, kterým Komise přiznala možnost nepřímého řízení finančních prostředků Unie, podle finančních předpisů z let 2002 a 2012 právo na to, aby Komise jejich postavení následně nepřezkoumávala.

69.

IMG navíc uvádí, že Komise neměla žádný prostor pro uvážení a pouhé porušení práva nezpochybňovat její postavení představuje dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává jednotlivcům práva.

70.

Mimoto tvrdí, že se Tribunál v bodech 90 až 92 napadeného rozsudku dopustil nesprávného posouzení, když neuznal, že Komise porušila zásadu řádné správy. K tomuto porušení došlo tím, že Komise nejednala nestranně, což znamená dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům.

71.

Komise nesouhlasí s argumenty IMG a navrhuje zamítnutí tohoto důvodu, přičemž navrhuje jeho částečnou nepřípustnost z důvodu nejasnosti, a to pokud jde o údajné porušení zásady řádné správy.

72.

Pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie uvedené v čl. 340 druhém pododstavci SFEU musí být podle Soudního dvora splněny tyto podmínky ( 23 ):

73.

Pokud některá z těchto podmínek není splněna, musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu, aniž je nutné zkoumat ostatní podmínky ( 24 ).

74.

Soudní dvůr uvádí, že „[…] založit mimosmluvní odpovědnost Unie může pouze dostatečně závažné, a nikoliv jakékoliv porušení pravidla unijního práva, které chrání jednotlivce. Kromě toho, je-li unijnímu orgánu nebo instituci svěřena posuzovací pravomoc, může takové dostatečně závažné porušení unijního práva představovat pouze zjevné a závažné překročení mezí této pravomoci dotyčným orgánem“ ( 25 ).

75.

O dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž účelem je přiznat práva fyzickým nebo právnickým osobám, se tedy jedná tehdy, když je porušení takové povahy, že lze orgánu vytknout zjevné a závažné překročení mezí posuzovací pravomoci.

76.

V tomto ohledu jsou faktory, které je třeba vzít v úvahu, mimo jiné složitost situací, stupeň jasnosti a přesnosti porušeného pravidla a rozsah prostoru pro uvážení, který toto pravidlo ponechává unijnímu orgánu ( 26 ).

77.

Pokud unijní orgán disponuje pouze značně omezeným, nebo dokonce žádným, prostorem pro uvážení, prosté porušení unijního práva může postačovat k prokázání existence dostatečně závažného porušení a založit mimosmluvní odpovědnost Unie ( 27 ).

78.

Mezi neexistencí posuzovací pravomoci orgánu a dostatečně závažným porušením přitom neexistuje automatická vazba. Porušení lze považovat za prokázané pouze tehdy, je-li zjištěno pochybení, kterého by se za obdobných okolností nedopustila běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa ( 28 ).

79.

V souladu s těmito kritérii je třeba posoudit argumenty IMG uvedené v tomto důvodu kasačního opravného prostředku, v němž je namítáno dvojí porušení, kterého se Komise údajně dopustila: jednak porušení finančních předpisů z let 2002 a 2012 a jednak porušení zásady řádné správy (nebo práva na řádnou správu).

80.

Podle mého názoru Tribunál správně uvedl, že „[…] ustanovení finančních předpisů z let 2002 a 2012 týkající se nepřímého řízení, která se vztahují na mezinárodní organizace, nejsou právními pravidly, jejichž předmětem je přiznání práva subjektům, kterým Komise přiznala postavení mezinárodní organizace, na to, aby toto postavení nebylo zpochybňováno […]“ ( 29 ).

81.

Finanční předpisy z let 2002 a 2012 totiž:

82.

Za těchto předpokladů nemůže tato část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku obstát, a to ze dvou důvodů:

83.

Připomínám, že v rozhodnutí ze dne 8. května 2015 Komise informovala IMG, že dokud nebude mít naprostou jistotu ohledně jejího postavení mezinárodní organizace, její útvary s ní neuzavřou žádnou novou pověřovací dohodu metodou nepřímého řízení s mezinárodní organizací.

84.

Je pravda, že toto rozhodnutí, pokud jde o pochybnosti, neodpovídalo analýze, která by jej dostatečně odůvodnila, jak Soudní dvůr zdůraznil v rozsudcích C‑183/17 P a C‑184/17 P. Jeho neplatnost vyplývala z nedostatečných důkazů, které Komise poskytla k jeho odůvodnění.

85.

Tato vada, která byla důsledkem nesprávného posouzení Komise, však nebyla patrná na první pohled, nýbrž až po kontradiktorní právní diskuzi, v níž byly uvedeny příslušné argumenty hovořící pro i proti ( 32 ). Nelze tedy říci, že by Komise zjevně překročila meze své diskreční pravomoci.

86.

Právo na řádnou správu (zásada řádné správy) se odráží v čl. 41 odst. 1 Listiny, podle kterého „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“ ( 33 ).

87.

Toto právo odráží obecnou zásadu unijního právního řádu ( 34 ). Jak se uvádí ve vysvětlení k Listině ( 35 ), „[č]lánek 41 je založen na skutečnosti, že Unie je právním společenstvím, jehož znaky byly vymezeny v judikatuře, která mimo jiné zakotvila řádnou správu jako obecnou právní zásadu“.

88.

Povinnost řádné péče, která je inherentní zásadě řádné správy, se uplatňuje obecně na jednání Komise a vyžaduje, aby Komise jednala s péčí a opatrností. Jak uvedl Soudní dvůr, „[j]e proto možné, že na straně správy Společenství bude založena mimosmluvní odpovědnost za protiprávní jednání, nejedná-li s veškerou vyžadovanou řádnou péčí, a způsobí z tohoto důvodu újmu“ ( 36 ).

89.

Soudní dvůr již rozhodl, že „pokud jeden z účastníků řízení uplatňuje zjevně nesprávné posouzení, jehož se měl dopustit příslušný orgán, musí soud Evropské unie ověřit, zda tento orgán přezkoumal s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, na kterých je toto posouzení založeno […] Tato povinnost řádné péče je totiž inherentní zásadě řádné správy a uplatňuje se obecně na jednání unijní správy“ ( 37 ).

90.

V napadeném rozsudku Tribunál příliš lakonicky odmítl argumenty IMG týkající se uplatnění této zásady, a to následovně:

91.

IMG vytýká Tribunálu, že nerespektoval právo na řádnou správu, které je představováno zvláštním právem na to, aby se Komise její situací zabývala pečlivě, důkladně a nestranně. Důkazem toho je zrušení jejích rozhodnutí v rozsudku C‑183/17 P a C‑184/17 P.

92.

Komise toto tvrzení odmítá s odůvodněním, že ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti nestačí samotné protiprávní jednání, nýbrž je navíc třeba prokázat, že orgán jednal s nedostatečnou péčí nebo nedostatečně nestranně, což IMG podle názoru Komise neprokázala.

93.

V návaznosti na rozsudky C‑183/17 P a C‑184/17 P již není sporné, že se Komise v rozhodnutí ze dne 8. května 2015 dopustila protiprávního jednání.

94.

Takové protiprávní rozhodnutí však automaticky není v rozporu se zásadou řádné správy (v její podobě práva dotčených osob na řádné rozhodování jejich záležitostí unijními orgány) v takové míře, aby to vedlo k majetkové odpovědnosti Unie.

95.

Je pravda, že rozhodnutí ze dne 8. května 2015 je zatíženo vadou spočívající v nesprávném posouzení důkazů, které jej odůvodňují. Komise jej přijímá v rámci své diskreční pravomoci na základě některých, ale nikoli všech faktorů, které se dodatečně a po kontradiktorní diskusi v rámci soudního přezkumu ukázaly jako nezbytné pro potvrzení nebo zamítnutí povahy IMG jako mezinárodní organizace.

96.

Nespatřuji v tom dostatečně závažné porušení zásady řádné správy.

97.

Porušení povinnosti řádné péče nelze určit bez zohlednění oblastí, podmínek a kontextu, v němž unijní orgán povinnost nese ( 38 ).

98.

Komise jednala s cílem chránit řádné hospodaření s rozpočtem Unie, které je vlastní pečlivé správě při péči o veřejné prostředky. Ačkoli, opakuji, pochybnosti o postavení IMG jako mezinárodní organizace (a tedy o její způsobilosti provádět nepřímé řízení fondů Unie) nebyly v té době dostatečně podložené, nelze popřít, že v tomto ohledu existovala nejistota.

99.

Je pravda, že Komise v roce 2015 nedostatečně pečlivě shromáždila všechny informace o skutečné povaze IMG, a v důsledku toho rozhodla na nedostatečném základě, jak konstatoval Soudní dvůr. Lze jí vytýkat, že neprovedla důkladnější šetření, jako například to, které vedlo k přijetí nového rozhodnutí ze dne 8. června 2021, aby potvrdila, že IMG není mezinárodní organizací.

100.

Komise neměla čekat až do 8. června 2021, aby s konečnou platností objasnila, zda je či není IMG mezinárodní organizací. Je pravda, že požádala IMG o informace a že jí IMG požadované informace neposkytla, takže se musela obrátit na státy, které byly údajně členy tohoto subjektu, aby jí poskytly informace o jejich účasti v IMG. Bylo by žádoucí vyvinout větší administrativní péči, ale v jejím jednání nespatřuji dostatečně závažné porušení povinnosti Komise jednat pečlivě ve spojení s právem na řádnou správu, které by mohlo založit mimosmluvní odpovědnost Unie ( 39 ).

101.

V režimu mimosmluvní odpovědnosti orgánů Unie, který by byl méně přísný než režim vyplývající z judikatury Soudního dvora, by pouhé zrušení rozhodnutí mohlo případně vést k povinnosti nahradit způsobenou újmu.

102.

Totéž neplatí, pokud tato mimosmluvní odpovědnost není způsobena jakýmkoli porušením, ale dostatečně závažným porušením pravidla unijního práva, které chrání jednotlivce. Kromě toho „je-li unijnímu orgánu nebo instituci svěřena posuzovací pravomoc, může takové dostatečně závažné porušení unijního práva představovat pouze zjevné a závažné překročení mezí této pravomoci dotyčným orgánem“ ( 40 ), což jak jsem již uvedl, se v této věci nestalo.

103.

Mám tedy za to, že Komise, i když při přijímání rozhodnutí ze dne 8. května 2015 jednala bez potřebné důkazní opory, se porušením povinnosti jednat s náležitou péčí nedopustila porušení, které by bylo dostatečně závažné. Její pochybení, které je nesporné, nelze kvalifikovat jako neomluvitelné ( 41 ), ani její závěry nebyly nepřiměřené ( 42 ), ale lze jim vytknout nedostatek dalších důkazů, které by je podpořily.

104.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí tedy být zamítnut jako neopodstatněný.

105.

V pátém důvodu kasačního opravného prostředku IMG tvrdí, že pokud jde o návrhová žádání uvedená v bodě 40 první až třetí odrážce napadeného rozsudku, Tribunál porušil zásadu naturální náhrady, nedodržel povinnost uvést odůvodnění, porušil podmínky přípustnosti a nerespektoval čl. 76 písm. e) a čl. 84 odst. 1 svého jednacího řádu.

106.

V šestém důvodu kasačního opravného prostředku IMG uvádí, že pokud jde o návrhová žádání uvedená v bodě 40 čtvrté odrážce napadeného rozsudku, Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění a porušil čl. 76 písm. e) a čl. 84 odst. 1 svého jednacího řádu.

107.

V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku IMG tvrdí, že pokud jde o nemajetkovou újmu, Tribunál porušil zásadu naturální náhrady, povinnost uvést odůvodnění a čl. 76 písm. e) a čl. 84 odst. 1 svého jednacího řádu, jakož i pravomoc soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci.

108.

Komise s těmito třemi důvody nesouhlasí a navrhuje jejich zamítnutí.

109.

Podle mého názoru by měl Soudní dvůr tyto tři důvody kasačního opravného prostředku zamítnout jako irelevantní, pokud zamítne předchozí důvody.

110.

Podle ustálené judikatury „je vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie […] vázán na splnění […] protiprávnosti jednání vytýkaného unijnímu orgánu, skutečné existence újmy a existence příčinné souvislosti mezi jednáním tohoto orgánu a uplatňovanou újmou […] Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a není nutné zkoumat ostatní podmínky mimosmluvní odpovědnosti […]“ ( 43 ).

111.

Doposud jsem se snažil argumentovat, že nedošlo k dostatečně závažnému porušení právní normy, která přiznává práva IMG. Vzhledem k tomu, že není splněn první ze základních požadavků pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, není nutné rozhodovat o skutečné existenci újmy ani o vyčíslení škody.

112.

Navrhuji tedy, aby pátý, šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku byly zamítnuty jako irelevantní.

113.

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, který se na základě čl. 184 odst. 2 téhož řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

114.

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a IMG neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit IMG náhradu nákladů řízení.

115.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr: