1

Dne 11. srpna 2017 a dne 14. října 2017 zahájila Evropská komise na základě dvou stížností podaných koalicí proti nespravedlivému dovozu pneumatik jednak antidumpingové řízení a dále antisubvenční řízení, přičemž obě tato řízení se týkala dovozu do Evropské unie určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121 (dále jen „dotčený výrobek“), pocházejících z Čínské lidové republiky. Tato řízení byla zahájena jednak na základě článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21, dále jen „základní antidumpingové nařízení“), a dále na základě článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55, dále jen „základní antisubvenční nařízení“).

2

Šetření týkající se dumpingu, subvencí a související újmy se týkalo období od 1. července 2016 do 30. června 2017 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů relevantních pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2014 do skončení období šetření (dále jen „posuzované období“).

3

Zúčastnění, včetně čínských vyvážejících výrobců dotčených antidumpingovým a antisubvenčním řízením, jakož i je zastupující sdružení, byli vyzváni k účasti na těchto šetřeních. Několik zúčastněných včetně žalobkyň, společností China Rubber Industry Association (CRIA) a China Chamber of Commerce of Metals, Minerals & Chemicals Importers & Exporters (CCCMC), předložilo písemná vyjádření v různých fázích antidumpingového a antisubvenčního řízení. Někteří zúčastnění, včetně žalobkyň, se rovněž zúčastnili slyšení pořádaných Komisí.

4

Dne 1. února 2018 přijala Komise prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/163, kterým se zavádí celní evidence dovozu nových a protektorovaných pneumatik pro autobusy nebo nákladní automobily pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2018, L 30, s. 12), které nabylo účinnosti dne 3. února 2018. Toto nařízení zavádí celní evidenci dovozu dotčeného výrobku z Číny.

5

Dne 4. května 2018 přijala Komise nařízení (EU) 2018/683, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121 a pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2018/163 (Úř. věst. 2018, L 116, s. 8, dále jen „prozatímní antidumpingové nařízení“). Toto nařízení stanoví prozatímní antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Číny.

6

Naproti tomu v antisubvenčním řízení se Komise rozhodla prozatímní opatření nezavádět.

7

Dne 18. října 2018 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) 2018/1579, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2018/163 (Úř. věst. 2018, L 263, s. 3, dále jen „konečné antidumpingové nařízení“).

8

Článkem 1 odst. 1 konečného antidumpingového nařízení bylo uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Číny. Podle čl. 1 odst. 2 téhož nařízení v původním znění byla sazba tohoto antidumpingového cla stanovena, podle společnosti vyrábějící daný výrobek, na hodnotách pohybujících se od 42,73 do 61,76 eura na jeden kus dotčeného výrobku.

9

Dne 9. listopadu 2018 Komise přijala prováděcí nařízení (EU) 2018/1690 ze dne 9. listopadu 2018, kterým se ukládají konečná vyrovnávací cla na dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily a s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky a kterým se mění konečné antidumpingové nařízení (Úř. věst. 2018, L 283, s. 1, dále jen „antisubvenční nařízení“).

10

Článkem 1 odst. 1 antisubvenčního nařízení bylo uloženo konečné vyrovnávací clo na dovoz dotčeného výrobku. Podle čl. 1 odst. 2 téhož nařízení byla sazba tohoto vyrovnávacího cla stanovena, podle společnosti vyrábějící daný výrobek, na hodnotách pohybujících se od 3,75 do 57,28 eura na jeden kus dotčeného výrobku.

11

Článkem 2 bodem 1 antisubvenčního nařízení se mění čl. 1 odst. 2 a 3 konečného antidumpingového nařízení. Na základě této změny byla sazba konečného antidumpingového cla snížena a stanovena, podle společnosti vyrábějící dotčený výrobek, na hodnotách mezi 0 a 38,98 eura na jeden kus dotčeného výrobku.

12

Lze shrnout, že v konečném antidumpingovém nařízení, ve znění změn, a v antisubvenčním nařízení (dále souhrnně jen „napadená nařízení“) byla použitelná konečná antidumpingová a vyrovnávací cla, vyjádřená v eurech na jeden kus dotčeného výrobku vyrobeného čínskými vyvážejícími výrobci, naposledy stanovena následovně:

23

Ve věci T‑30/19 žalobkyně nakonec navrhují, aby Tribunál:

24

Ve věci T‑72/19 žalobkyně nakonec navrhují, aby Tribunál:

25

Komise, v podstatě podporovaná vedlejší účastnicí, v obou dvou věcech navrhuje, aby Tribunál:

52

Komise má v podstatě za to, že společnosti Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire nejsou aktivně legitimovány na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce druhé a třetí části věty SFEU, jelikož jednak nejsou napadenými nařízeními osobně dotčeny a jednak tato nařízení obsahují ve vztahu k nim prováděcí opatření.

53

Žalobkyně s argumentací Komise nesouhlasí.

54

Za okolností projednávané věci je třeba nejprve zkoumat, zda jsou žalobkyně aktivně legitimovány na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU.

55

V tomto ohledu je třeba připomenout, že aby byla žaloba podle čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU přípustná, musí být splněny tři kumulativní podmínky. Napadený akt musí být předně nařizovacím aktem, zadruhé se musí žalobkyně bezprostředně dotýkat a zatřetí nesmí vyžadovat přijetí prováděcích opatření.

56

Zaprvé, co se týče pojmu nařizovací akty ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU, je třeba připomenout, že se týká v zásadě všech aktů s obecnou působností, s výjimkou legislativních aktů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, body 23 a 28 a citovaná judikatura). Rozdíl mezi legislativním a nelegislativním aktem podle SFEU spočívá na kritériu postupu, legislativního či jiného, který vedl k jeho přijetí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Slovensko a Maďarsko v. Rada, C‑643/15 et C‑647/15, EU:C:2017:631, bod 58, a usnesení ze dne 6. září 2011, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, T‑18/10, EU:T:2011:419, bod 65).

57

V projednávaném případě mají napadená nařízení, v rozsahu, v němž ukládají konečná antidumpingová a vyrovnávací cla na dovoz výrobků vyrobených všemi ostatními společnostmi kromě těch, které vyjmenovávají, obecnou působnost. Na druhou stranu nejsou tato nařízení legislativními akty, neboť nebyla přijata řádným nebo zvláštním legislativním postupem. Proto jsou uvedená nařízení v rozsahu, v němž se týkají společností Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire, nařizovacími akty ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU.

58

Zadruhé, co se týče bezprostředního dotčení, je třeba poznamenat, že tato podmínka vyžaduje, aby napadené opatření vyvolalo bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce a neponechávalo žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 42 a citovaná judikatura).

59

Z judikatury rovněž vyplývá, že akty týkající se uložení antidumpingových nebo vyrovnávacích cel se mohou bezprostředně a osobně dotýkat společností vyrábějících a vyvážejících dotčený výrobek, kterým jsou přičítány dumpingové nebo subvenční praktiky, přičemž je v tomto ohledu zásadní, aby se jednalo o vývozce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. února 2019, Rada v. Growth Energy a Renewable Fuels Association, C‑465/16 P, EU:C:2019:155, body 73 a 74 a citovaná judikatura, a ze dne 28. února 2019, Rada v. Marquis Energy, C‑466/16 P, EU:C:2019:156, body 48 a 49 a citovaná judikatura).

60

V projednávaném případě napadená nařízení na jedné straně ukládají konečná antidumpingová a vyrovnávací cla na dovoz výrobků vyrobených „všemi ostatními společnostmi“ neidentifikovanými jmenovitě, jako jsou společnosti Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire.

61

Žalobkyně na druhé straně uvádějí, že společnosti Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire jsou vyvážejícími výrobci. Komise jejich postavení vývozce nezpochybňuje. Ve svých odpovědích na organizační procesní opatření je totiž jako vyvážející výrobce označuje.

62

Z toho vyplývá, že napadená nařízení vyvolávají bezprostřední účinky na právní postavení společností Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire tím, že mění obchodní režim použitelný na dovoz jejich výrobků do Unie.

63

Kromě toho napadená nařízení ukládají celním orgánům členských států vybírat zavedená cla, aniž jim ponechávají jakýkoli prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. září 1997, Shanghai Bicycle v. Rada, T‑170/94, EU:T:1997:134, bod 41 a citovaná judikatura).

64

Za těchto podmínek se napadená nařízení bezprostředně dotýkají společností Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire.

65

Zatřetí, co se týče neexistence prováděcích opatření, je třeba připomenout, že pro účely posouzení, zda nařizovací akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření, je nutno vycházet z postavení té osoby, která se na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU dovolává práva podat žalobu. Otázka, zda vůči ostatním osobám vyžaduje dotčený akt přijetí prováděcích opatření, je proto irelevantní (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 61 a citovaná judikatura).

66

V tomto ohledu je pravda, že celní systém, tak jak byl nastaven nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex“), do jehož rámce spadají napadená nařízení, stanoví, že výběr cel stanovených těmito nařízeními se ve všech případech provádí na základě opatření přijatých vnitrostátními orgány (rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Kyocera Mita Europe, C‑553/14 P, nezveřejněný, EU:C:2015:805, bod 49). Oznámení celního dluhu dlužníkovi zakotvené v článku 102 celního kodexu představuje vůči dlužníkovi opatření provádějící napadená nařízení přijaté vnitrostátními orgány (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 21. ledna 2014, Bricmate v. Rada, T‑596/11, nezveřejněné, EU:T:2014:53, bod 71, a ze dne 14. září 2021, Far Polymers a další v. Komise, T‑722/20, nezveřejněné, EU:T:2021:598, bod 66 a citovaná judikatura).

67

Je však nesporné, že antidumpingová a vyrovnávací cla jsou placena dovozci dotčeného výrobku do Unie, nikoli vyvážejícími výrobci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. května 2018, Distillerie Bonollo a další v. Rada, T‑431/12, EU:T:2018:251, bod 62, a stanovisko generálního advokáta Tančeva ve věci Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:298, bod 88).

68

Vzhledem k tomu, že vyvážející výrobci nejsou dlužníky celního dluhu, a tedy ani adresáty oznámení dluhu, nejsou obvykle o dluhu informováni. Na rozdíl od dovozců proto nemohou účinně uplatnit opravné prostředky stanovené v článku 44 celního kodexu proti rozhodnutím vnitrostátních celních orgánů. V důsledku toho by vyvážející výrobci mohli být zbaveni účinné soudní ochrany, pokud by neměli možnost podat žalobu k unijnímu soudu za účelem zpochybnění legality napadených nařízení.

69

Z toho vyplývá, že zatímco vůči dovozcům existují prováděcí opatření ve formě aktů vnitrostátních orgánů stanovících sazbu antidumpingového a vyrovnávacího cla, které má být zaplaceno, (rozsudky ze dne 18. října 2018, Rotho Blaas, C‑207/17, EU:C:2018:840, body 16, 17, 38 a 39, a ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18, EU:C:2019:766, body 18 a 31), prováděcí opatření vůči vyvážejícím výrobcům naproti tomu neexistují.

70

Za těchto okolností je třeba mít za to, že napadená nařízení neobsahují žádná prováděcí opatření vůči společnostem Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire.

71

Žalobkyně jsou proto jako zastupující sdružení aktivně legitimovány podat žalobu na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU proti konečnému antidumpingovému a vyrovnávacímu clu uloženému na výrobky vyráběné společnostmi Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire.

[omissis]

98

Na podporu svých žalob uvádějí žalobkyně v každé věci šest žalobních důvodů.

99

Prvních pět žalobních důvodů vychází zaprvé z nesprávné analýzy ukazatelů újmy, zadruhé z rozdílů mezi novými a protektorovanými pneumatikami, zatřetí z chyb při stanovení účinků na ceny a úrovně pro odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, začtvrté z nesprávné analýzy příčinné souvislosti mezi dovozem dotčeného výrobku a touto újmou a zapáté z porušení práva na obhajobu.

100

Šestý žalobní důvod vychází ve věci T‑30/19 z nezákonnosti úpravy týkající se nepřímých daní provedené při stanovení dumpingového rozpětí a ve věci T‑72/19 z porušení základního antidumpingového nařízení.

[omissis]

104

V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise při určování účinků dumpingových nebo subvencovaných dovozů na ceny a úrovně pro odstranění újmy porušila ve věci T‑30/19 čl. 3 odst. 2 písm. a), odst. 3 a čl. 9 odst. 4 základního antidumpingového nařízení a ve věci T‑72/19 čl. 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 a čl. 15 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení.

105

Zejména ve druhé části třetího žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise při výpočtu cenového podbízení nesprávně vycházela z početně zjištěných dovozních cen.

106

V prvním bodu žalobkyně uvádějí, že pro účely výpočtu cenového podbízení je použití početně zjištěných dovozních cen, tedy vývozních cen početně zjištěných podle ustanovení čl. 2 odst. 9 základního antidumpingového nařízení, v podstatě zakázáno, neboť vychází z teoretických cen, a nikoli z reálných cen pozorovaných a vnímaných zákazníky v Unii.

107

Ve druhém bodu žalobkyně tvrdí, že v tomto případě použití početně zjištěných dovozních cen neumožnilo Komisi provést spravedlivé srovnání, to znamená na stejné obchodní úrovni, mezi cenou dovozu dotčeného výrobku na jedné straně a cenou obdobného výrobku ve výrobním odvětví Unie na straně druhé.

108

Žalobkyně tvrdí, že co se týče prodejů unijních výrobců uskutečněných v Unii prostřednictvím prodejních subjektů, kteří jsou s nimi ve spojení, zohlednila Komise ceny účtované těmito subjekty prvním nezávislým odběratelům, včetně prodejních, správních a režijních nákladů (dále jen „prodejní, správní a režijní náklady“) a zisku těchto subjektů. Naproti tomu, co se týče prodejů čínských vyvážejících výrobců uskutečněných v Unii prostřednictvím prodejních subjektů, kteří jsou s nimi ve spojení, Komise odmítla zohlednit ceny účtované těmito subjekty prvním nezávislým odběratelům a vycházela z početně zjištěných dovozních cen, přičemž odečetla, tedy vyloučila, prodejní, správní a režijní náklady a zisk uvedených subjektů. Komise tedy v rámci stejného modelu uvádění na trh vypočetla dovozní cenu dotčeného výrobku a cenu obdobného výrobku ve výrobním odvětví Unie rozdílně a následně tedy neprovedla spravedlivé srovnání cen. Podle žalobkyň tím Komise neoprávněně navýšila rozpětí újmy a provedla vadnou analýzu újmy a příčinné souvislosti.

109

Komise s tímto tvrzením žalobkyň nesouhlasí. Vedlejší účastnice nepředkládá k této argumentaci žádné vyjádření.

110

Nejprve je třeba zkoumat druhý bod druhé části třetího žalobního důvodu.

111

Je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 8 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení se zjištění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení jednak objemu dovozu, který je předmětem dumpingu nebo subvencí, a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Unie a jednak následného vlivu tohoto dovozu na uvedené výrobní odvětví.

112

Co se týče konkrétně účinku dumpingového nebo subvencovaného dovozu na ceny, čl. 3 odst. 3 základního antidumpingového nařízení a čl. 8 odst. 2 základního antisubvenčního nařízení stanoví povinnost posoudit, zda u tohoto dovozu došlo ke značnému cenovému podbízení ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo.

113

Základní antidumpingové nařízení a základní antisubvenční nařízení neobsahují definici pojmu „cenové podbízení“ a nestanoví metodu jeho výpočtu (rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 175, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 238).

114

Výpočet cenového podbízení u dotčeného dovozu se v souladu s čl. 3 odst. 2 a 3 základního antidumpingového nařízení a s čl. 8 odst. 1 a 2 základního antisubvenčního nařízení provádí pro účely zjištění, zda výrobnímu odvětví Unie vznikla v důsledku tohoto dovozu újma. V širším smyslu se používá k posouzení této újmy a určení rozpětí újmy, a sice úrovně pro odstranění uvedené újmy. S povinností provést objektivní posouzení vlivu dumpingového nebo subvencovaného dovozu, jež je stanovena v čl. 3 odst. 2 základního antidumpingového nařízení, se pojí povinnost provést spravedlivé srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie při prodeji na území Unie. Aby bylo zaručeno, že toto srovnání bude spravedlivé, musí být ceny srovnávány na stejné obchodní úrovni. Srovnání cen na různých obchodních úrovních, tedy bez zahrnutí veškerých nákladů souvisejících s obchodní úrovní, která má být zohledněna, by nutně vedlo k umělým výsledkům, jež by neumožňovaly správné posouzení újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Takovéto spravedlivé srovnání je podmínkou legality výpočtu újmy způsobené tomuto výrobnímu odvětví (rozsudky ze dne 17. února 2011, Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada, T‑122/09, nezveřejněný, EU:T:2011:46, body 79 a 85; ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 176, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 239).

115

Kromě toho je třeba připomenout, že určení existence a výše újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie a existence příčinné souvislosti předpokládá posouzení složitých hospodářských situací, v jejichž rámci mají orgány Unie široký prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2015, Bricmate, C‑569/13, EU:C:2015:572, bod 46 a citovaná judikatura), tudíž soudní přezkum takového posouzení musí být omezený, jak uvádí judikatura připomenutá výše v bodech 102 a 103. Tento široký prostor pro uvážení a tento omezený soudní přezkum se v zásadě týkají rovněž volby metody výpočtu rozpětí cenového podbízení (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 16. prosince 2011, Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials v. Rada, T‑423/09, EU:T:2011:764, bod 41).

116

V bodě 149 odůvodnění prozatímního antidumpingového nařízení a v bodě 658 odůvodnění antisubvenčního nařízení Komise uvedla, že cenové podbízení během období šetření zjistila srovnáním:

117

Co se týče první položky srovnání, a sice cen unijních výrobců, Komise v bodě 178 odůvodnění konečného antidumpingového nařízení a v bodě 685 odůvodnění antisubvenčního nařízení upřesnila povahu nákladů odečtených od cen účtovaných prvním nezávislým odběratelům za účelem dosažení úrovně ceny ze závodu. Komise vysvětlila, že odečetla tyto náklady: „náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, náklady na balení, úvěry, slevy a provize“. Uvedla, že naproti tomu neodečetla „nepřímé prodejní náklady, náklady na výzkum a vývoj, náklady na financování a marketing ani zisk“.

118

Kromě toho Komise v písemné odpovědi na organizační procesní opatření potvrdila, že v případě uvádění obdobného výrobku na trh prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou ve spojení s unijními výrobci, zohlednila ceny při dalším prodeji prvním nezávislým odběratelům účtované těmito prodejními subjekty a že neodečetla prodejní, správní a režijní náklady a zisk uvedených subjektů.

119

Co se týče druhé položky srovnání, a sice cen čínských vyvážejících výrobců, Komise v bodech 166 až 171 odůvodnění konečného antidumpingového nařízení a v bodech 673 až 678 odůvodnění antisubvenčního nařízení odůvodnila použití početně zjištěných dovozních cen v případech, kdy jsou čínský vyvážející výrobce a dovozce ve spojení.

120

Zejména v bodě 171 odůvodnění konečného antidumpingového nařízení a v bodě 678 odůvodnění antisubvenčního nařízení Komise vysvětlila, že „aby bylo možné provést spravedlivé srovnání, je proto opodstatněné odečíst prodejní, správní a režijní náklady a zisk od ceny při dalším prodeji, již dovozce ve spojení účtuje zákazníkům, kteří nejsou ve spojení, za účelem určení spolehlivé ceny [na úrovni hranice Unie]“.

121

Lze shrnout, že ze všech skutečností připomenutých výše v bodech 116 až 120 vyplývá na jedné straně, že pokud jde o ceny unijních výrobců, Komise vycházela z prodejních cen nebo z cen při dalším prodeji prvním nezávislým odběratelům účtovaných buď přímo unijními výrobci, nebo prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s nimi ve spojení. V posledně uvedeném případě ceny obdobného výrobku zohledněné při výpočtu cenového podbízení zahrnují prodejní, správní a režijní náklady, jakož i zisk prodejních subjektů, které jsou ve spojení s unijními výrobci.

122

Na druhé straně, co se týče cen čínských vyvážejících výrobců, Komise vycházela ze skutečných nebo početně zjištěných dovozních cen na úrovni hranice Unie. Tyto ceny mohou být buď skutečné ceny účtované čínskými vyvážejícími výrobci prvním nezávislým odběratelům, nebo teoretické prodejní ceny pro dovozce, kteří jsou s výrobci ve spojení, početně zjištěné Komisí. V posledně uvedeném případě nezahrnují ceny dotčeného výrobku zohledněné při výpočtu cenového podbízení ani prodejní, správní a režijní náklady, ani zisk prodejních subjektů, které jsou ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci.

123

Na základě metody výpočtu popsané výše v bodech 116 až 122 a podle bodů 160 a 162 odůvodnění konečného antidumpingového nařízení a bodů 659 a 667 odůvodnění antisubvenčního nařízení Komise zjistila celkovou úroveň cenového podbízení ve výši přibližně 21 %. Zjistila také, že vážené průměrné rozpětí cenového podbízení se pohybovalo mezi 18 % a 24 % pro tři kategorie pneumatik definované v napadených nařízeních podle úrovně jejich kvality (18 až 20 % pro kategorii 1 a 22 až 24 % pro kategorie 2 a 3).

124

Kromě toho, pokud jde o čínské vyvážející výrobce zařazené do vzorku, Komise až před Tribunálem upřesnila, že rozpětí cenového podbízení dosahovalo 30,0 % u výrobků vyráběných skupinou Xingyuan, 19,3 % u výrobků vyráběných skupinou Giti, 22,2 % u výrobků vyráběných skupinou Aeolus a 17,6 % u výrobků vyráběných skupinou Hankook.

125

V tomto případě a s ohledem na to, co bylo uvedeno výše v bodech 116 až 122, je třeba poznamenat, že při výpočtu cenového podbízení Komise systematicky zohledňovala prodejní ceny účtované prvním nezávislým odběratelům bez ohledu na použité distribuční kanály, pokud jde o výrobní odvětví Unie, nikoli však pokud jde o čínské vyvážející výrobce.

126

Pokud totiž unijní výrobci nebo čínští vyvážející výrobci prodávají své výrobky prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s nimi ve spojení, vycházela Komise z cen účtovaných prodejními subjekty, které jsou ve spojení s unijními výrobci, a na druhé straně nepřihlížela k cenám účtovaným prodejními subjekty, které jsou ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci, a to ve prospěch početně zjištěných dovozních cen na úrovni hranice Unie.

127

Z toho důvodu, jak též zdůrazňují žalobkyně, Komise při existenci stejného modelu prodeje, který se vyznačuje využíváním prodejních subjektů, které jsou ve spojení s výrobci, přistupovala k prodeji unijních výrobců a k prodeji čínských vyvážejících výrobců odlišně, přičemž v případě prvně jmenovaných vycházela z cen při dalším prodeji prvním nezávislým odběratelům, zatímco u druhých vycházela z prodejních cen početně zjištěných na úrovni hranice Unie.

128

Pro případ takového distribučního modelu však bylo rozhodnuto, že pokud Komise použila prodejní ceny prvním nezávislým odběratelům za obdobný výrobek výrobního odvětví Unie, měla s ohledem na požadavek porovnání cen na stejné obchodní úrovni porovnat tyto ceny s prodejními cenami dotčeného výrobku prvním nezávislým odběratelům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 183, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 247).

129

Je totiž třeba poznamenat, že uvádění výrobků na trh nikoli přímo výrobcem, nýbrž prostřednictvím prodejních subjektů, s sebou nese existenci nákladů a ziskového rozpětí pro tyto subjekty, takže ceny uplatňované těmito subjekty vůči nezávislým odběratelům jsou obecně vyšší než ceny uplatňované výrobci při přímém prodeji těmto odběratelům, a nemohou tedy být postaveny naroveň posledně uvedeným cenám (rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 184, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 248).

130

Komise však v projednávaném případě zahrnula do ceny obdobného výrobku prodejní, správní a režijní náklady a zisk prodejních subjektů, které jsou ve spojení s unijními výrobci, zatímco do ceny dotčeného výrobku nezahrnula odpovídající náklady a zisk prodejních subjektů, které jsou ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci. Komise tak vzala v případě obdobného výrobku v úvahu cenu zvýšenou oproti ceně dotčeného výrobku, a tudíž nepříznivou z hlediska čínských vyvážejících výrobců, kteří uskutečňují prodej v Unii zcela či částečně prostřednictvím prodejních subjektů (obdobně viz rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 185, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 249).

131

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že v případě prodeje uskutečněného prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou ve spojení s výrobci, nebyl výpočet cenového podbízení zjevně proveden na základě spravedlivého srovnání cen na stejné obchodní úrovni (obdobně viz rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 188, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 252).

132

Námitky Komise tento závěr nezpochybňují.

133

Zaprvé Komise v podstatě tvrdí, že způsob, jakým vyvážející výrobci organizují prodej svých výrobků v Unii, a sice buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s nimi ve spojení, a druh zákazníků, kterým prodávají své výrobky, a sice buď dovozcům, nebo konečným uživatelům, nemají vliv na způsob, jakým probíhá cenová soutěž na trhu. Vysvětluje, že bez ohledu na distribuční kanál používaný vyvážejícími výrobci a na druh zákazníků konkuruje dotčený výrobek obdobnému výrobku výrobního odvětví Unie, jakmile překročí hranice. Proto jsou dovozní ceny na úrovni hranice Unie vždy relevantní a mohou být srovnávány s prodejními cenami výrobního odvětví Unie dosaženými na stejné obchodní úrovni buď přímo („cena ze závodu“), nebo prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s výrobci ve spojení („cena na pobočce“). Podle Komise tento přístup umožňuje zacházet stejným způsobem s přímými prodeji (nezávislým odběratelům) a nepřímými prodeji (prodejním subjektům, které jsou s výrobci ve spojení) téhož vyvážejícího výrobce nebo různých vyvážejících výrobců, kteří své distribuční kanály nastavili odlišně.

134

V tomto ohledu je třeba na úvod připomenout, že tento žalobní bod se týká pouze otázky, zda Komise v daném případě provedla spravedlivé srovnání cen na stejné obchodní úrovni. Pro účely posouzení tohoto žalobního bodu není nezbytně nutné stanovit obchodní úroveň, na které by mohlo nebo mělo být provedeno cenové srovnání, ani obecně posuzovat relevanci dovozních cen na hranici Unie a v podstatě zákonnost početního zjištění určitých cen pro účely výpočtu cenového podbízení. Tyto otázky se totiž na jedné straně vztahují k jinému žalobnímu bodu, a sice k prvnímu bodu druhé části třetího žalobního důvodu (viz výše bod 106). Na druhé straně bez ohledu na zákonnost a relevanci obchodní úrovně zvolené Komisí na straně vyvážejících výrobců nebo na straně unijních výrobců, musí být cenové srovnání prováděné tímto orgánem vždy spravedlivé a za tímto účelem musí vycházet z cen nacházejících se na stejné obchodní úrovni.

135

Vzhledem k tomu Komise v podstatě tvrdí, že pokud jde o ceny čínských vyvážejících výrobců, jsou dovozní ceny na hranici Unie vždy relevantní, ať už jde o skutečné ceny účtované nezávislým odběratelům, nebo o početně zjištěné ceny teoreticky účtované prodejním subjektům, které jsou s výrobci ve spojení.

136

V tomto ohledu přístup, který Komise zaujala a obhajuje, vyžaduje, aby ceny účtované čínskými vyvážejícími výrobci nezávislým odběratelům na jedné straně a ceny účtované týmiž čínskými vyvážejícími výrobci prodejním subjektům, které jsou s nimi ve spojení, na straně druhé byly na stejné obchodní úrovni. Kromě toho, obecně vzato, implicitním, ale nezbytným důsledkem tohoto přístupu je, že prodejní ceny účtované těmito vyvážejícími výrobci nezávislým odběratelům na jedné straně a ceny při dalším prodeji účtované těmto odběratelům prodejními subjekty, které jsou s uvedenými vyvážejícími výrobci ve spojení, na straně druhé nejsou na stejné obchodní úrovni.

137

Pokud by byl dotčený přístup uznán jako vhodný, jistě by odůvodnil použití početně zjištěných dovozních cen, pokud tito vyvážející výrobci uvádějí na trh všechny své výrobky nebo jejich část prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s nimi ve spojení.

138

Na druhou stranu by dotčený přístup v zásadě nemohl odůvodnit, aby dovozní ceny čínských vyvážejících výrobců, které by někdy byly skutečnými cenami v případě prodeje nezávislým odběratelům a někdy početně zjištěnými cenami v případě prodeje prodejním subjektům, které jsou ve spojení s těmito vyvážejícími výrobci (ceny bez prodejních, správních a režijních nákladů a zisku těchto subjektů), byly, jako v tomto případě, zejména srovnávány s cenami při dalším prodeji účtovanými nezávislým odběratelům prodejními subjekty, které jsou ve spojení s unijními výrobci (ceny zahrnující prodejní, správní a režijní náklady a zisk posledně uvedených subjektů). Posledně uvedené ceny se totiž obvykle nacházejí na obchodní úrovni následující po obchodní úrovni společné ostatním zohledněným cenám, a to jak na straně čínských vyvážejících výrobců, tak na straně unijních výrobců.

139

Dotčený přístup by měl Komisi nakonec vést logicky k tomu, aby jako jedinou obchodní úroveň na straně unijních výrobců taktéž zohledňovala obchodní úroveň prodejů unijních výrobců všem jejich zákazníkům, ať se jedná o nezávislé odběratele, nebo prodejní subjekty, které jsou s těmito výrobci ve spojení. To by vyžadovalo, aby Komise početně zjistila prodejní ceny unijních výrobců, když tito prodávají své výrobky prodejním subjektům, které jsou s nimi ve spojení, a aby následně odečetla, a tedy vyloučila prodejní, správní a režijní náklady a zisk prodejních subjektů, které jsou ve spojení s unijními výrobci.

140

Jinak by tomu mohlo být pouze, pokud by se prokázalo, že prodejní subjekty ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci a prodejní subjekty ve spojení s unijními výrobci mají odlišné hospodářské role.

141

V projednávané věci se přitom Komise omezuje na tvrzení, že se prodejní ceny účtované přímo prvním nezávislým odběratelům unijními výrobci („ceny ze závodu“) na jedné straně a ceny při dalším prodeji účtované takovým odběratelům prodejními subjekty, které jsou ve spojení s těmito výrobci („ceny na pobočce“), na druhé straně nacházejí na stejné obchodní úrovni. Nevysvětluje, jak by to mohlo být možné, avšak zároveň se implicitně, ale nutně domnívá, že prodejní ceny účtované přímo prvním nezávislým odběratelům čínskými vyvážejícími výrobci na jedné straně a ceny při dalším prodeji účtované těmto odběratelům prodejními subjekty, které jsou ve spojení s těmito vyvážejícími výrobci, na druhé straně na stejné obchodní úrovni naopak nejsou (viz výše bod 136).

142

Na dotaz položený při jednání Komise uvedla, že unijní výrobci a prodejní subjekty, které jsou s nimi ve spojení, lze považovat za jeden hospodářský subjekt, neboť tyto prodejní subjekty plní úkoly, které obvykle vykonává interní prodejní oddělení.

143

Je však třeba poznamenat, že v bodě 105 odůvodnění konečného antidumpingového nařízení a ve svých podáních Komise rovněž uvedla, že čínští vyvážející výrobci a prodejní subjekty, které jsou s nimi ve spojení, zejména v případě skupiny Hankook, představují vždy jeden hospodářský subjekt a že existence tohoto jednoho hospodářského subjektu nebrání Komisi v početním zjišťování dovozních cen.

144

Za těchto okolností Komise neprokázala, a dokonce ani netvrdí, že prodejní subjekty, které jsou ve spojení s unijními výrobci, a prodejní subjekty, které jsou ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci, mají odlišnou hospodářskou roli, tudíž není důvod, aby prodejní, správní a režijní náklady a zisk těchto prodejních subjektů byly zahrnuty do ceny obdobného výrobku, ale nikoli do ceny dotčeného výrobku.

145

Z toho vyplývá, že i kdyby byl přístup Komise spočívající v zohlednění pouze dovozních cen na hranici Unie, ať už skutečných nebo početně zjištěných, považován za vhodný, neumožňuje v projednávané věci prokázat, že srovnání těchto cen s cenami při dalším prodeji účtovanými prvním nezávislým odběratelům prodejními subjekty, které jsou ve spojení s unijními výrobci, je spravedlivé.

146

Zadruhé, aby odůvodnila použití dovozních cen početně zjištěných na hranici Unie, se Komise opírá jednak o prováděcí nařízení Rady (EU) č. 217/2013 ze dne 11. března 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých hliníkových fólií v rolích pocházejících z Čínské lidové republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. 2013, L 69, s. 11) (body 51 až 59 odůvodnění uvedeného prováděcího nařízení) a jednak o zprávu zvláštní skupiny Světové obchodní organizace (WTO) ke sporu „Čína – Antidumpingová a vyrovnávací opatření týkající se výrobků na bázi kuřat chovaných na maso původem ze Spojených států“, přijatou dne 25. září 2013 (WT/DS 427/R) (body 7.485 až 7.489 uvedené zprávy).

147

V tomto ohledu stačí poznamenat, že v prováděcím nařízení i ve zprávě, které jsou uvedeny výše v bodě 146, byly dovozní ceny početně zjištěné na hranici Unie porovnávány s prodejními cenami účtovanými unijními výrobci, a nikoli s cenami při dalším prodeji účtovanými prodejními subjekty, které jsou ve spojení s těmito výrobci. Příklady uváděné Komisí jsou tedy pro řešení těchto sporů irelevantní.

148

Zatřetí Komise tvrdí, že situace ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑300/16, EU:T:2019:235), byla velmi specifická, neboť při šetření spolupracovali pouze dva vyvážející výrobci a „převážná většina“ prodejů dotčeného vyvážejícího výrobce byla uskutečněna prostřednictvím prodejních subjektů, které s nimi byly ve spojení. Toto řešení proto nelze automaticky přenést na projednávané věci, ve kterých je část prodejů uskutečněných prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci, velmi výrazně nižší.

149

V tomto ohledu je třeba poznamenat jednak, že povinnost porovnávat ceny na stejné obchodní úrovni platí bez ohledu na počet spolupracujících vyvážejících výrobců, a jednak, že se tato povinnost neuplatní pouze v případech, kdy vyvážející výrobci uskutečňují „převážnou většinu“ prodeje prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s nimi ve spojení. Z toho vyplývá, že zásady uvedené v rozsudcích citovaných výše v bodech 114 a 148 jsou i nadále plně použitelné v projednávané věci.

150

Je ostatně třeba poznamenat, že podle údajů Komise činí u čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku podíl prodeje, který byl uskutečněn prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s nimi ve spojení, u skupiny Xingyuan 0 %, u skupiny Giti 34 %, u skupiny Aeolus 19 % a u skupiny Hankook 98,6 %. V reakci na organizační procesní opatření Komise kromě toho uvedla, že podíl prodejů uskutečněných prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou ve spojení s výrobci, činí 46,9 % u vzorku čínských vyvážejících výrobců jako celku a 87 % u vzorku unijních výrobců jako celku. Z toho vyplývá, že podíl prodejů uskutečněných prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s výrobci ve spojení, je výrazný, dokonce velmi výrazný, a to u každého z obou vzorků posuzovaných jako celek.

151

Nezdá se, že by se tato situace zásadně lišila od situace ve věcech uvedených výše v bodě 148. Tribunál totiž v těchto věcech jednak uvedl, že dotčený vyvážející výrobce uskutečňoval „většinu“ prodejů do Unie prostřednictvím prodejních subjektů, které s ním byly ve spojení, a jednak, že „většina“ prodejů do Unie realizovaných výrobním odvětvím Unie byla uskutečněna prodejními subjekty, které byly ve spojení se dvěma unijními výrobci, kteří spolupracovali při šetření (rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, body 184 a 185, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 249).

152

Za těchto okolností je třeba námitku Komise shrnutou výše v bodě 148 zamítnout.

153

V důsledku toho je třeba potvrdit závěr, že Komise zjevně neprovedla spravedlivé srovnání cen na stejné obchodní úrovni, a to přinejmenším v případě, kdy jsou dotčený výrobek i obdobný výrobek prodávány prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s výrobci ve spojení (viz výše bod 131).

154

Je tudíž třeba mít za to, že výpočet Komise týkající se cenového podbízení u dotčeného výrobku v kontextu napadených nařízení je stižený vadou spočívající v nesprávném právním posouzení a ve zjevně nesprávném posouzení skutkového stavu a v důsledku toho porušuje čl. 3 odst. 2 a 3 základního antidumpingového nařízení a čl. 8 odst. 1 a 2 základního antisubvenčního nařízení.

155

Pro zrušení napadených nařízení nestačí, že se Komise dopustila chyby v metodě výpočtu rozpětí cenového podbízení, tato chyba musí mít rovněž dopad na určení existence a výše újmy nebo na analýzu příčinné souvislosti, a musí tedy ovlivnit samotný obsah napadených nařízení (v tomto smyslu viz obdobně rozsudky ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T‑35/01, EU:T:2004:317, bod 167, a ze dne 25. října 2011, Transnational Company Kazchrome a ENRC Marketing v. Rada, T‑192/08, EU:T:2011:619, bod 119).

156

V projednávaném případě je proto třeba zkoumat, zda chyba, které se Komise dopustila, měla dopad na obsah napadených nařízení. Pro účely tohoto zkoumání je třeba rozlišovat možný dopad této chyby zaprvé na úroveň cenového podbízení a na analýzu újmy a příčinné souvislosti a zadruhé na rozpětí újmy a výši sporných konečných antidumpingových a vyrovnávacích cel.

157

V písemných podáních a při jednání Komise tvrdila, že i pokud by byla považována za prokázanou, neměla chyba, která je jí vytýkána, žádný významný dopad na úroveň cenového podbízení. Toto podbízení by zůstalo i tak významné pro velkou většinu dovozů.

158

Zaprvé ve fázi dupliky Komise předložila alternativní výpočty cenového podbízení pro každou ze čtyř skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. V rámci těchto alternativních výpočtů přičetla prodejní, správní a režijní náklady a zisk prodejních subjektů spojených s těmito vyvážejícími výrobci. Poté porovnala každou transakci s podrobnějším kontrolním číslem výrobku (PCN), který napříště rozlišuje čtyři typy zákazníků, a to zaprvé velkoobchodníky, distributory nebo obchodníky, zadruhé maloobchodníky, zatřetí uživatele a začtvrté ostatní zákazníky (jako jsou například výrobci originálního vybavení, organizace zajišťující veřejnou dopravu a armáda). Podle alternativních výpočtů Komise je skutečné cenové podbízení o něco vyšší než cenové podbízení zjištěné ve sporných nařízeních pro každou ze čtyř skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Ve skutečnosti by se cenové podbízení zvýšilo z 30,0 % na 32,4 % u skupiny Xingyuan, z 19,3 % na 23,1 % u skupiny Giti, z 22,2 % na 22,4 % u skupiny Aeolus a ze 17,6 % na 19,2 % u skupiny Hankook.

159

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise se ve svých alternativních výpočtech neomezila na připočtení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku prodejních subjektů spojených s čínskými vyvážejícími výrobci. Změnila totiž rovněž jiný parametr použitím podrobnějšího kódu PCN zahrnujícího napříště rovněž druh zákazníka. Z toho vyplývá, že Komise změnila metodu výpočtu cenového podbízení, která je základem napadených nařízení. Pokud by tedy Tribunál zohlednil alternativní výpočty Komise, přistoupil by tím k nahrazení odůvodnění.

160

Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v rámci žaloby na neplatnost Tribunál nemůže nahradit svým odůvodněním odůvodnění autora napadeného aktu (viz rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada, C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 64 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že Komise se na podporu napadených nařízení nemůže platně dovolávat důvodů, které v nich nejsou obsaženy a které uvedla až po podání žaloby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 1996, Farrugia v. Komise, T‑230/94, EU:T:1996:40, bod 36 a citovaná judikatura).

161

Alternativní výpočty cenového podbízení, které Komise předložila ve fázi dupliky, proto Tribunál nemůže zohlednit při posuzování dopadu chyby, jíž se Komise dopustila na úrovni výpočtu cenového podbízení.

162

Zadruhé po organizačním procesním opatření Komise vypracovala nové alternativní výpočty cenového podbízení, kterými pouze přičetla prodejní, správní a režijní náklady a zisk prodejních subjektů, které byly ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci, ale nezměnila kód PCN použitý v napadených nařízeních. Podle ní na základě těchto nových alternativních výpočtů zůstalo cenové podbízení pro skupinu Xingyuan stejné, tedy na 30,0 %, pro skupinu Giti se snížilo z 19,3 na 18,5 %, pro skupinu Aeolus se snížilo 22,2 na 16,8 % a pro skupinu Hankook se snížilo ze 17,6 na 7,3 %.

163

Za předpokladu, že jsou dotčené nové alternativní výpočty správné (což by příslušelo ověřit Komisi, pokud by bylo žalobám vyhověno), umožňují posoudit úrovně cenového podbízení, které by byly výsledkem metody prosazované žalobkyněmi, jež spočívá v zahrnutí prodejních, správních a režijních nákladů a zisku prodejních subjektů, které jsou ve spojení s výrobci, a to jak na straně čínských vyvážejících výrobců, tak na straně výrobců unijních. Taková metoda by umožnila spravedlivé srovnání cen v případech, kdy jsou dotčený výrobek i obdobný výrobek prodávány prostřednictvím prodejních subjektů, které jsou s výrobci ve spojení.

164

Z nových alternativních výpočtů vyplývá, že pokud by Komise postupovala podle metody prosazované žalobkyněmi, bylo by cenové podbízení nižší u tří ze čtyř skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, a to u společností Giti, Aeolus a Hankook. Podle údajů poskytnutých Komisí ohledně relativního podílu jednotlivých skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na jejich celkovém vývozu (skupina Xingyuan 17 %, skupina Giti 30 %, skupina Aeolus 17 % a skupina Hankook 36 %) však skupiny Giti, Aeolus a Hankook dohromady představují 83 % celkového vývozu ve vztahu ke vzorku. Zjištěný rozdíl je navíc významný nejméně u dvou z těchto skupin, a to u skupin Aeolus a Hankook, které dohromady představují 53 % těchto prodejů.

165

Za těchto okolností a zejména s přihlédnutím k relativnímu podílu jednotlivých skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se zdá, že celková úroveň cenového podbízení ve vztahu ke vzorku jako celku by byla rovněž výrazně nižší, pokud by Komise postupovala podle metody prosazované žalobkyněmi. V důsledku toho by bylo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení výrazně nižší než 21 %, tedy než uvádějí napadená nařízení (viz výše bod 123).

166

Dotčené nové alternativní výpočty tak ukazují, že chyba Komise mohla mít dopad na úroveň cenového podbízení a vedla v tomto případě k jeho výraznému nadhodnocení.

167

Je pravda, jak Komise poznamenává, že i po alternativních výpočtech zůstává rozpětí cenového podbízení pro skupinu Xingyuan nezměněno a pro čtyři skupiny čínských vyvážejících výrobců je i nadále významné.

168

Je však třeba poznamenat, že k závěru o způsobení podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie a o existenci příčinné souvislosti dospěla Komise pouze na základě celkové úrovně cenového podbízení ve výši 21 %, a nikoli na základě jednotlivých úrovní cenového podbízení čtyř čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku (viz výše bod 123). Tato celková úroveň podbízení by však byla podstatně nižší, kdyby se Komise nedopustila chyby, která je jí vytýkána (viz výše bod 165).

169

Zatřetí se Komise odvolává na statistiky dovozu, a sice na statistiky Eurostatu (Statistický úřad Evropské unie) a na čínské statistiky, a dále na výrobu v Unii, konkrétně na údaje poskytnuté unijními výrobci zařazenými do vzorku. Z těchto statistik vyplývá, že rozdíly mezi cenami dovozů a cenami výrobního odvětví Unie jsou velmi významné, neboť během posuzovaného období by průměrná jednotková cena čínského dovozu představovala pouze 59,08 % až 64,13 % ceny unijních výrobků.

170

Je však třeba poznamenat, že pokud jde o dovoz z Číny, Komise nyní odkazuje na makroekonomické statistiky, a nikoli na statistiky čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Kromě toho se jak na straně dovozu, tak na straně výroby v Unii opírá o nezpracované, souhrnné a nevážené statistické údaje, přičemž nezohledňuje druhy výrobku a rozdělení dotčeného výrobku do tří kategorií. Jednotlivé statistiky, na které se Komise odvolává, proto neodůvodňují výši rozpětí cenového podbízení vypočtené na základě váženého průměru prodejních cen podle segmentu a druhu výrobku, na základě metody popsané výše v bodech 116 až 122.

171

Z výše uvedeného vyplývá, že porušení povinnosti Komise provést spravedlivé srovnání cen mělo vliv, a to významný, na stanovení úrovně cenového podbízení.

172

Komise tvrdí, že nebylo prokázáno, že by byl závěr ohledně existence dumpingu působícího újmu nebo subvencování působícího újmu rozdílný, kdyby nedošlo k žalobkyněmi tvrzené chybě ve výpočtu cenového podbízení.

173

V tomto ohledu vyplývá z bodů 150, 217, 219 a 230 odůvodnění prozatímního antidumpingového nařízení a z bodů 258 a 265 odůvodnění konečného antidumpingového nařízení, na jedné straně, a z bodů 659, 830, 837, 839, 842 a 868 odůvodnění antisubvenčního nařízení, na straně druhé, že za účelem prokázání existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie a příčinné souvislosti mezi dumpingovým a subvencovaným dovozem a touto újmou vycházela Komise zejména z cenového podbízení. Několikrát upozornila, na „významnou“ nebo „značnou“ úroveň tohoto podbízení. Zejména v bodě 219 odůvodnění prozatímního antidumpingového nařízení a v bodě 839 odůvodnění antisubvenčního nařízení Komise uvedla, že toto významné cenové podbízení je spolu s výrazným zvýšením dovozu jedním ze dvou hlavních faktorů, které je třeba zohlednit při posuzování účinků dumpingového nebo subvencovaného dovozu.

174

Z toho vyplývá, že Komise přikládala rozhodující význam cenovému podbízení, tak jak bylo vypočteno ve sporných nařízeních, a že toto podbízení vede k závěru, že dovoz dotčeného výrobku je příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Toto zjištění nezpochybňuje skutečnost tvrzená Komisí, že vzala v úvahu i jiné faktory.

175

Je třeba dodat, že v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nepřísluší Tribunálu posuzovat, zda Komise mohla učinit závěr o existenci dumpingu působícího újmu nebo subvencí působících újmu také na základě nižší úrovně cenového podbízení, než je výrazně nadhodnocená úroveň cenového podbízení ve sporných nařízeních.

176

Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že chyba, které se Komise dopustila při výpočtu cenového podbízení, měla vliv na zjištění Komise týkající se existence újmy a příčinné souvislosti.

177

Ve svých písemných podáních a při jednání Komise v podstatě tvrdila, že nebylo prokázáno, že by rozpětí újmy byla nižší, kdyby dovozní ceny zahrnovaly prodejní, správní a režijní náklady a zisk prodejních subjektů, které byly s výrobci ve spojení.

178

Zaprvé Komise zdůrazňuje rozdíl mezi cenovým podbízením (undercutting) a prodejem pod cenou nebo rozpětím újmy (underselling), který v rozsudcích ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑300/16, EU:T:2019:235) nebyl zkoumán.

179

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že volba obchodní úrovně a zahrnutí či nezahrnutí prodejních, správních a režijních nákladů a zisku prodejních subjektů, které byly ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci a s unijními výrobci, ovlivňují cenovou úroveň dovozu i cenovou úroveň výrobního odvětví Unie. Jak však vyplývá z bodů 254 až 256 odůvodnění prozatímního antidumpingového nařízení, výpočet rozpětí újmy spočívá ve srovnání dovozních cen použitých při výpočtu cenového podbízení na jedné straně s cenami obdobného výrobku, které nepůsobí újmu, včetně cílového zisku odrážejícího běžné tržní podmínky na straně druhé. Chyba týkající se obchodní úrovně, na které bylo provedeno srovnání cen, tedy může mít dopad jak na výpočet cenového podbízení, tak na výpočet rozpětí újmy.

180

V rozporu s tvrzením Komise se navíc Tribunál v rozsudcích uvedených výše v bodě 178 zabýval otázkou rozpětí újmy, když uvedl, že nelze vyloučit, že kdyby bylo cenové podbízení vypočteno správně, bylo by rozpětí újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie stanoveno na nižší úrovni, než je úroveň dumpingového rozpětí (rozsudky ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 194, a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑300/16, EU:T:2019:235, bod 258).

181

Zadruhé ve fázi dupliky Komise přepočítala rozpětí újmy stejným způsobem, jakým přepočítala cenové podbízení (bod 158 výše). Podle těchto alternativních výpočtů by rozpětí újmy byla ve skutečnosti ještě vyšší než rozpětí zohledněná v napadených nařízeních u každé ze skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Na základě uvedených alternativních výpočtů by se rozpětí újmy zvýšila z 55,1 % na 60,8 % u skupiny Xingyuan, z 29,6 % na 36,8 % u skupiny Giti, z 37,3 % na 40,2 % u skupiny Aeolus a z 23,4 % na 29,6 % u skupiny Hankook.

182

V tomto ohledu postačí poznamenat, že ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny výše v bodech 159 až 161 v souvislosti s alternativními výpočty týkajícími se cenového podbízení, nemůže Tribunál zohlednit alternativní výpočty týkající se rozpětí újmy předložené Komisí ve fázi dupliky, aniž by přistoupil k nahrazení odůvodnění.

183

Zatřetí v návaznosti na organizační procesní opatření Komise provedla nové alternativní výpočty rozpětí újmy, a to stejným způsobem jakým byly provedeny nové alternativní výpočty cenového podbízení, tedy beze změny kódu PCN použitého v napadených nařízeních (viz výše bod 162). Na základě těchto nových alternativních výpočtů zůstala úroveň rozpětí újmy pro skupinu Xingyuan stejná, tedy na 55,1 %, pro skupinu Giti se snížila z 29,6 na 28,5 %, pro skupinu Aeolus se snížila z 37,3 na 29,8 % a pro skupinu Hankook se snížila z 23,4 na 10,3 %.

184

Za předpokladu, že jsou správné (což by v případě vyhovění žalobám musela ověřit Komise), umožňují dotčené nové alternativní výpočty posoudit rozpětí újmy, ze kterých by Komise vycházela, pokud by postupovala podle metody prosazované žalobkyněmi a zohlednila by prodejní, správní a režijní náklady a zisk prodejních subjektů, které byly ve spojení s čínskými vyvážejícími výrobci.

185

V tomto ohledu je třeba rozlišit tři situace.

186

Zaprvé rozpětí újmy by bylo nižší u tří ze čtyř skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, a to u skupin Giti, Aeolus a Hankook. Zjištěný rozdíl by byl navíc významný nejméně u dvou z těchto skupin, a to u skupin Aeolus a Hankook.

187

Zadruhé, zejména s ohledem na relativní váhu různých skupin čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se zdá, že rozpětí újmy pro vzorek jako celek by bylo rovněž výrazně nižší, pokud by Komise postupovala podle metody, kterou prosazovaly žalobkyně. V důsledku toho by vážené průměrné rozpětí újmy bylo citelně nižší než 32,39 %, tedy než hodnota, ze které vychází napadená nařízení. Jak však vyplývá z tabulky 11 konečného antidumpingového nařízení a z tabulky obsažené v bodě 933 odůvodnění antisubvenčního nařízení, pro čínské vyvážející výrobce uvedené v přílohách I a II napadených nařízení, kteří spolupracovali při antidumpingovém, případně antisubvenčním šetření, bylo použito právě posledně uvedené rozpětí újmy.

188

Nové alternativní výpočty za těchto okolností ukazují, že chyba, které se Komise dopustila, ji vedla k nadhodnocení rozpětí újmy, z nichž vycházela pro všechny vyvážející výrobce uvedené výše v bodě 28, kteří buď patří do skupin Giti, Aeolus a Hankook, nebo jsou uvedeni v přílohách I a II napadených nařízení. Toto zjištění není zpochybněno skutečností, na kterou upozornila Komise, že i po těchto nových alternativních výpočtech by rozpětí újmy bylo stále významné ve vztahu ke každé ze skupin čínských vyvážejících výrobců.

189

Zatřetí podle nových alternativních výpočtů by rozpětí újmy pro skupinu Xingyuan zůstalo nezměněno na 55,1 %. Jak však vyplývá z tabulky 11 konečného antidumpingového nařízení a z tabulky uvedené v bodě 933 odůvodnění antisubvenčního nařízení, právě toto rozpětí újmy, tedy nejvyšší zjištěné rozpětí mezi čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, bylo použito u čínských vyvážejících výrobců, kteří nespolupracovali při antidumpingovém případně při antisubvenčním šetření. V praxi se toto zbytkové rozpětí újmy ve výši přesně 55,07 % vztahuje na „všechny ostatní společnosti“, které nejsou v napadených nařízeních jmenovitě uvedeny, a zejména na společnosti Weifang Yuelong Rubber a Hefei Wanli Tire. Vztahuje se rovněž na společnost Zhongce Rubber Group, a sice pouze v antisubvenčním řízení, neboť tato společnost je uvedena v příloze II antisubvenčního nařízení.

190

Je však třeba poznamenat, že dotčené nové alternativní výpočty umožňují pouze napravit účinky chyby spočívající v tom, že byly srovnány početně zjištěné dovozní prodejní ceny na úrovni hranice Unie na jedné straně s cenami při dalším prodeji účtovanými prodejními subjekty, které byly ve spojení s unijními výrobci, na straně druhé. Naproti tomu neumožňují napravit možné účinky chyby spočívající v tom, že byly srovnány skutečné prodejní ceny účtované čínskými vyvážejícími výrobci přímo odběratelům v Unii na jedné straně s cenami při dalším prodeji účtované prodejními subjekty, které byly ve spojení s unijními výrobci, na straně druhé. Posledně uvedené srovnání je nicméně také jedním z faktorů, které způsobují, že ceny na stejné obchodní úrovni nebyly srovnány spravedlivě (viz výše body 138 a 145).

191

Za těchto okolností nelze zcela vyloučit, že kdyby Komise provedla spravedlivé srovnání cen nacházejících se na stejné obchodní úrovni, zjistila by pro skupinu Xingyuan a následně pro tři společnosti uvedené výše v bodě 189 nižší rozpětí újmy než 55,07 %, což je hodnota uvedená v napadených nařízeních.

192

Proto je třeba mít za to, že porušení povinnosti provést spravedlivé srovnání cen ze strany Komise mělo nebo mohlo mít dopad na stanovení rozpětí újmy pro všechny čínské vyvážející výrobce, ať už jsou či nejsou uvedeni v napadených nařízeních.

193

Komise ve svých podáních odkazuje na „pravidlo nižšího cla“. Zejména ve věci T‑72/19 Komise tvrdí, že argumentace žalobkyň je zcela irelevantní, jelikož podle tohoto pravidla byla výše konečného vyrovnávacího cla stanovena na základě zjištěné výše subvencí, a nikoliv na základě rozpětí újmy.

194

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 9 odst. 4 druhého pododstavce základního antidumpingového nařízení nesmí výše konečného antidumpingového cla překročit stanovené dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud nižší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Podobně podle čl. 15 odst. 1 třetího pododstavce základního antisubvenčního nařízení nesmí výše konečného vyrovnávacího cla překročit celkovou výši napadnutelných subvencí a musí být nižší, pokud je takové nižší clo dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

195

Z toho vyplývá, že pokud Komise stanoví jak antidumpingové, tak vyrovnávací clo, nemohou tato dvě cla alternativně nebo kumulativně přesáhnout úroveň rozpětí újmy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 217).

196

V projednávaném případě lze z tabulky 11 konečného antidumpingového nařízení a z tabulky uvedené v bodě 933 odůvodnění antisubvenčního nařízení vyčíst, že pro všechny čínské vyvážející výrobce bylo rozpětí újmy (v rozmezí od 23,41 % a 55,07 %) stanoveno na nižší úrovni než dumpingové rozpětí (v rozmezí od 56,8 % do 106,7 %), ale vyšší než subvenční rozpětí (v rozmezí od 2,06 % do 51,08 %). Za těchto okolností, jak vyplývá rovněž z bodu 929 odůvodnění antisubvenčního nařízení, se Komise rozhodla uložit na jedné straně konečné vyrovnávací clo stanovené na úrovni konečných částek napadnutelných subvencí a na druhé straně konečné antidumpingové clo, které by umožnilo dosáhnout úrovně pro odstranění újmy, aniž by byla překročena. Nebylo však stanoveno žádné konečné antidumpingové clo pro vyvážející výrobce uvedené v přílohách II napadených nařízení, jako je Zhongce Rubber Group (bod 78 výše), pro které je rozpětí újmy stanovené v antidumpingovém řízení nižší (32,39 %) než v antisubvenčním řízení (55,07 %).

197

Zaprvé z toho vyplývá, že pro čínské vyvážející výrobce, ať už jsou či nejsou uvedeni v napadených nařízeních, s výjimkou výrobců uvedených v přílohách II těchto nařízení, se kumulativní sazba konečného antidumpingového cla a konečného vyrovnávacího cla rovná rozpětí újmy. V souladu s „pravidlem nižšího cla“ zakotveným v ustanoveních uvedených výše v bodě 194 a v judikatuře připomenuté výše v bodě 195 má proto jakákoli chyba ve výpočtu rozpětí újmy dopad na zákonnost celkové kumulativní částky konečného antidumpingového a vyrovnávacího cla uloženého na výrobky vyrobené uvedenými vyvážejícími výrobci. Jak je však uvedeno výše v bodě 192, Komisí použitá metoda cenového srovnání zkreslila výpočet rozpětí újmy pro všechny čínské vyvážející výrobce, ať už byli v uvedených nařízeních uvedeni či nikoli.

198

Zadruhé, pokud jde o vyvážející výrobce uvedené v přílohách II napadených nařízení, jako je Zhongce Rubber Group, je pravda, že jim bylo uloženo pouze konečné vyrovnávací clo se sazbou (51,08 %) nižší než jejich rozpětí újmy v antisubvenčním řízení (55,07 %). Zejména s ohledem na malý rozdíl mezi sazbou tohoto konečného vyrovnávacího cla a tímto rozpětím újmy však nelze vyloučit, že kdyby bylo rozpětí újmy vypočteno správně, bylo by stanoveno na nižší úrovni než subvenční rozpětí.

199

Je tedy třeba dospět k závěru, že porušení povinnosti provést spravedlivé srovnání cen ze strany Komise mělo dopad na celkovou kumulativní výši konečných antidumpingových a vyrovnávacích cel pro všechny čínské vyvážející výrobce, ať už byli či nebyli uvedeni v napadených nařízeních.

200

Z výše uvedeného vyplývá, že chyba zjištěná při výpočtu cenového podbízení měla na jedné straně dopad na analýzu Komise týkající se existence újmy a příčinné souvislosti a na druhé straně na její výpočty výše konečného antidumpingového a vyrovnávacího cla. Z toho vyplývá, že toto pochybení může mít vliv na zákonnost napadených nařízení.

201

Druhý bod druhé části třetího žalobního důvodu je proto opodstatněný a je třeba mu vyhovět.

202

Vyhovění druhému bodu druhé části třetího žalobního důvodu samo o sobě odůvodňuje zrušení napadených nařízení v rozsahu, v němž ukládají konečné antidumpingové a vyrovnávací clo na dovoz výrobků vyrobených vyvážejícími výrobci uvedenými výše v bodě 28, s výhradou nepřípustnosti uvedenou výše v bodě 82.

203

Komise však žádá Tribunál, aby v případě, že vyhoví tomuto bodu, zrušil napadená nařízení pouze v rozsahu, v němž byla sporná konečná antidumpingová a vyrovnávací cla stanovena na vyšší úrovni, než je rozpětí újmy vyplývající z nových alternativních výpočtů, které provedla.

204

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že chyba Komise při výpočtu cenového podbízení měla dopad na její analýzu týkající se samotné existence újmy a příčinné souvislosti (viz výše body 176 a 200), takže musí být sankcionována úplným zrušením sporných konečných antidumpingových a vyrovnávacích cel.

205

Zadruhé obsah spisu neprokazuje, že by nové alternativní výpočty provedené Komisí stačily k úplné nápravě chyby, které se dopustila (viz výše body 190 a 191). Z toho vyplývá, že tyto výpočty neumožňují přesně určit, do jaké míry by sporná konečná antidumpingová a vyrovnávací cla zůstala částečně oprávněná.

206

Zatřetí volba obchodní úrovně relevantní pro provedení spravedlivého srovnání cen je nezbytným předpokladem pro výpočet cenového podbízení, rozpětí újmy a použitelné sazby antidumpingového nebo vyrovnávacího cla. Z toho vyplývá, že změna obchodní úrovně, z níž Komise vycházela za účelem provedení spravedlivého srovnání cen, by znamenala nahrazení odůvodnění a zasáhla by do samotné podstaty napadených nařízení. V důsledku toho nelze sporná konečná antidumpingová a vyrovnávací cla zachovat, a to ani zčásti, s odůvodněním, že část jejich výše je opodstatněná (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 15. září 2016, Unitec Bio v. Rada, T‑111/14, EU:T:2016:505, bod 76).

207

Vyhovění druhému bodu druhé části třetího žalobního důvodu tedy musí vést ke zrušení sporných konečných antidumpingových a vyrovnávacích cel v plné výši, za předpokladu, že jsou tato cla napadena přípustnými návrhovými žádáními (viz výše bod 202).

[omissis]

278

Z výše uvedeného vyplývá:

[omissis]

Z těchto důvodů,

TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát),

rozhodl takto: