–

za ReFood GmbH & Co. KG J. T. Gruberem, Rechtsanwalt,

–

za nizozemskou vládu M. H. S. Gijzen a M. K. Bulterman, jako zmocněnkyněmi,

–

za rakouskou vládu G. Hessem, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi W. Farrellem a M. Noll-Ehlersem, jakož i E. Sanfrutos Cano a L. Haasbeek, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. 2006, L 190, s. 1, a opravy Úř. věst. 2008, L 318, s. 15, a Úř. věst. 2013, L 334, s. 46).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností ReFood GmbH & Co. KG a Landwirtschaftskammer Niedersachsen (zemědělská komora Dolního Saska, Německo) ve věci legality přepravy vedlejších produktů živočišného původu z Nizozemska do Německa.

3

Bod 11 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 stanoví:

„Je nutné zamezit duplicitě s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu [(Úř. věst. 2002, L 273, s. 1; Zvl. vyd. 03/37, s. 92)], které již obsahuje ustanovení upravující zasílání, směrování a pohyb (sběr, doprava, manipulace, zpracování, použití, využití nebo odstranění, evidence, průvodní doklady a vysledovatelnost) vedlejších produktů živočišného původu v rámci Společenství, do něj a z něj.“

4

Článek 1 odst. 1 až 3 nařízení č. 1013/2006 stanoví:

„1.   Toto nařízení stanoví postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů v závislosti na původu, určení a trase přepravy, druhu přepravovaných odpadů a způsobu nakládání s odpady v místě určení.

2.   Toto nařízení se vztahuje na přepravu odpadů:

[…]

3.   Z oblasti působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:

[…]

[…]“

5

Článek 2 nařízení č. 1013/2006 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[…]“

6

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Celkový procedurální rámec“, zní takto:

„1.   Přeprava těchto odpadů podléhá postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu podle ustanovení [hlavy II tohoto nařízení]:

2.   Přeprava těchto odpadů určených k využití podléhá obecným požadavkům na informace podle článku 18, jestliže množství přepravovaného odpadu překračuje 20 kg:

[…]“

7

Body 12 a 13 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. 2008, L 312, s. 3), která mimo jiné zrušila směrnici 2006/12, stanoví:

8

Článek 2 odst. 2 směrnice 2008/98 stanoví:

„Následující položky jsou vyňaty z oblasti působnosti této směrnice v rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy Společenství:

[…]

[…]“

9

Článek 13 uvedené směrnice, nadepsaný „Ochrana lidského zdraví a životního prostředí“, zní takto:

„Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nakládání s odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí, a zejména:

10

Článek 8 nařízení č. 1774/2002, nadepsaný „Odeslání vedlejších produktů živočišného původu a zpracovaných produktů do jiných členských států“, v odstavci 2 stanovil, že přijetí materiálů kategorie 1, materiálů kategorie 2, zpracovaných produktů pocházejících z materiálů kategorie 1 nebo 2 a zpracovaných živočišných bílkovin podléhá předchozímu povolení členským státem určení.

11

Články 10 až 15, 17 a 18 tohoto nařízení stanovily postup pro schvalování zařízení pro přechodnou manipulaci kategorie 1 až 3, zařízení na uskladnění, spalování, spoluspalování, zpracovatelských zařízení kategorie 1 a 2, tukových zařízení kategorie 2 a 3, zařízení na výrobu bioplynu a kompostování, zpracovatelských zařízení kategorie 3, jakož i zařízení na výrobu krmiv pro zvířata v zájmovém chovu a technických zařízení.

12

Body 5, 6, 29, 57 a 58 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. 2009, L 300, s. 1), stanoví:

[…]

[…]

13

Článek 1 nařízení č. 1069/2009 stanoví:

„Toto nařízení stanoví hygienická a veterinární pravidla pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty s cílem zabraňovat rizikům pro zdraví lidí a zvířat, která v souvislosti s těmito produkty vznikají, a snižovat je na minimum, a zejména chránit bezpečnost potravinového a krmivového řetězce.“

14

Článek 2 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:

„Toto nařízení se nevztahuje na tyto produkty živočišného původu:

[…]

[…]“

15

Článek 3 uvedeného nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]“

16

Článek 8 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Materiál kategorie 1“, zní takto:

„Materiál kategorie 1 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

[…]“

17

Článek 10 tohoto nařízení, nadepsaný „Materiál kategorie 3“, uvádí:

„Materiál kategorie 3 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

18

Článek 21 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Sběr, identifikace kategorie a přeprava“, zní takto:

„1.   Provozovatelé sbírají, identifikují a přepravují vedlejší produkty živočišného původu bez zbytečného prodlení za podmínek, které zabraňují vzniku rizik pro zdraví lidí a zvířat.

2.   Provozovatelé zajišťují, aby byly vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty během přepravy doprovázeny obchodním dokladem nebo veterinárním osvědčením v případech, kdy to vyžaduje toto nařízení nebo opatření přijaté v souladu s odstavcem 6.

[…]

3.   Obchodní doklady a veterinární osvědčení, které doprovázejí vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty během přepravy, musí obsahovat alespoň informace o původu, místu určení a množství těchto produktů, jejich popis a jejich označení, jestliže je takové označení tímto nařízením vyžadováno.

[…]

4.   Provozovatelé sbírají, přepravují a neškodně odstraňují odpad ze stravovacích zařízení, který je materiálem kategorie 3, v souladu s opatřeními jednotlivých členských států uvedenými v článku 13 směrnice [2008/98].

[…]“

19

Článek 22 tohoto nařízení, nadepsaný „Sledovatelnost“, uvádí:

„1.   Provozovatelé, kteří zasílají, přepravují nebo přijímají vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty, uchovávají záznamy o zásilkách a související obchodní doklady nebo veterinární osvědčení.

[…]

2.   Provozovatelé uvedení v odstavci 1 musí mít zavedeny systémy a postupy, které umožní zjistit:

[…]“

20

Článek 23 uvedeného nařízení, nadepsaný „Registrace provozovatelů, zařízení a podniků“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Provozovatelé za účelem registrace:

2.   Provozovatelé poskytují příslušnému orgánu aktuální informace o všech zařízeních nebo podnicích pod svou kontrolou podle odst. 1 písm. a), včetně každé významné změny činnosti, jako například uzavření stávajícího zařízení nebo podniku.“

21

Článek 24 téhož nařízení, nadepsaný „Schvalování zařízení a podniků“, v odstavci 1 uvádí:

„Provozovatelé zajistí, aby byly zařízení nebo podniky pod jejich kontrolou schváleny příslušným orgánem, pokud se v nich vykonává alespoň jedna z těchto činností:

[…]“

22

Článek 41 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Dovoz a tranzit“, v odstavci 2 stanoví:

„Odchylně od odstavce 1 dovoz a tranzit:

[…]

[…]“

23

Článek 43 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Vývoz“, v odstavci 5 stanoví:

„Odchylně od odstavců 3 a 4 vývoz:

[…]

24

Článek 48 nařízení č. 1069/2009, nadepsaný „Kontroly při odesílání do jiných členských států“, zní takto:

„1.   Jestliže provozovatel hodlá odeslat materiály kategorie 1 nebo 2 nebo masokostní moučku nebo živočišné tuky získané z materiálů kategorie 1 nebo 2 do jiného členského státu, uvědomí o tom příslušný orgán členského státu původu a příslušný orgán členského státu určení.

Příslušný orgán členského státu určení rozhodne na žádost provozovatele ve stanovené lhůtě o tom, zda:

2.   Formát žádostí provozovatelů uvedených v odstavci 1 může být přijat regulativním postupem podle čl. 52 odst. 3.

[…]

6.   Odchylně od odstavců 1 až 5 smějí být vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty uvedené ve zmíněných odstavcích, které byly smíchány s jakýmkoli odpadem uvedeným v rozhodnutí [2000/532] jako nebezpečný nebo jím kontaminovány, zasílány do jiných členských států, pouze pokud jsou splněny požadavky nařízení […] č. 1013/2006.

[…]“

25

Článek 54 nařízení č. 1069/2009 zní takto:

„Nařízení […] č. 1774/2002 se zrušuje s účinkem ode dne 4. března 2011.

Odkazy na nařízení […] č. 1774/2002 se považují za odkazy na toto nařízení […]“

26

Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení č. 1069/2009 a směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice (Úř. věst. 2011, L 54, s. 1), stanoví podrobná pravidla zejména pro používání a neškodné odstraňování vedlejších produktů živočišného původu a získaných produktů, sběr, přepravu, identifikaci a sledovatelnost těchto vedlejších produktů a produktů, registraci a schvalovaní zařízení a podniků, uvádění na trh, dovoz, tranzit a vývoz uvedených vedlejších produktů a produktů, jakož i postupy pro provádění úředních kontrol.

27

Gesetz zur Ausführung der Verordnung (EG) Nr. 1013/2006 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 14. Juni 2006 über die Verbringung von Abfällen und des Basler Übereinkommens (zákon, kterým se provádí nařízení č. 1013/2006 a Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování), ze dne 19. července 2007 (BGBl. 2007 I, s. 1462), v § 13 stanoví, že v případě protiprávní přepravy odpadu, která nebyla oznámena v souladu s nařízením č. 1013/2006, může příslušný orgán vydat nezbytné příkazy za účelem dodržení povinnosti převzít odpady zpět stanovené v čl. 24 odst. 2 prvním pododstavci písm. b) tohoto nařízení, aby zajistil zpětné převzetí dotčeného odpadu osobou, která byla povinna učinit toto oznámení podle čl. 2 bodu 15 uvedeného nařízení.

28

ReFood provozuje v Německu činnost spočívající v přepravě zbytků ze stravovacích zařízení, včetně vedlejších produktů živočišného původu.

29

Dne 7. dubna 2014 provedla německá policie kontrolu kamionu řízeného pracovníkem společnosti ReFood, který převážel vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3 ve smyslu nařízení č. 1069/2009 sebrané v Nizozemsku, přičemž zmíněné produkty byly dopravovány do provozovny společnosti ReFood nacházející se v Německu, kde měly být zpracovány za účelem jejich následného využití v zařízení na výrobu bioplynu, nacházejícím se rovněž v Německu.

30

Zemědělská komora Dolního Saska nařídila společnosti ReFood, aby dotčený náklad vrátila do Nizozemska z důvodu, že tato společnost nedodržela oznamovací postup podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1013/2006.

31

Dne 16. července 2014 podala společnost ReFood žalobu k předkládajícímu soudu, kterou napadla legalitu příkazu vydaného zemědělskou komorou Dolního Saska. Podle společnosti ReFood totiž provedená přeprava vedlejších produktů živočišného původu nespadá do působnosti nařízení č. 1013/2006, takže povinnost oznámení stanovená v tomto nařízení se na ni nevztahuje.

32

Uvedený soud si klade otázku, zda tato přeprava spadá do této působnosti, nebo zda je z ní vyloučena podle čl. 1 odst. 3 písm. d) uvedeného nařízení. Ani judikatura Soudního dvora, ani přípravné práce k témuž nařízení neumožňují na tuto otázku odpovědět. Jsou tedy možné různé výklady tohoto ustanovení.

33

Zaprvé čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 by podle tvrzení společnosti ReFood a navzdory tomu, co naznačuje znění tohoto ustanovení, mohl být vykládán tak, že z působnosti tohoto nařízení bezpodmínečně vylučuje jakoukoli přepravu, na kterou se vztahuje nařízení č. 1069/2009, kterým bylo zrušeno a nahrazeno nařízení č. 1774/2002. Nicméně podle předkládajícího soudu, pokud by byl zvolen takový výklad, nebylo by zajištěno jednotné zacházení s vedlejšími produkty živočišného původu a jejich jednotné odstraňování ani harmonizace kontrol v rámci Evropské unie, neboť členské státy mají podle nařízení č. 1069/2009 pouze povinnost vyhnout se rizikům pro zdraví lidí a zvířat a dále zajistit systém sběru a účinného neškodného odstraňování vedlejších produktů živočišného původu.

34

Zadruhé čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 by mohl být vykládán v tom smyslu, že z působnosti tohoto nařízení by byla na základě tohoto ustanovení vyňata pouze přeprava vedlejších produktů živočišného původu, na niž se vztahují procesní ustanovení, jež jsou rovnocenná nebo přísnější než ustanovení uvedená v tomto nařízení. Podle předkládajícího soudu by se tak na přepravu odpadu ze stravovacích zařízení kategorie 3 mohla vztahovat tato výjimka s přihlédnutím k požadavkům nařízení č. 142/2011.

35

Zatřetí čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 by mohl být podle tvrzení zemědělské komory Dolního Saska vykládán v tom smyslu, že z působnosti tohoto nařízení je na základě tohoto ustanovení vyňata pouze přeprava vedlejších produktů živočišného původu podléhající schválení podle čl. 48 odst. 1 nařízení č. 1069/2009. Předkládající soud zdůrazňuje, že takový výklad by však mohl vést k nepřekonatelnému rozporu. Požadavky stanovené v uvedeném článku 48 se totiž týkají v zásadě pouze materiálů kategorie 1 a 2, takže vyloučení z působnosti nařízení č. 1013/2006 stanovené v čl. 1 odst. 3 písm. d) uvedeného nařízení by se nevztahovalo na vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3. To by znamenalo, že přeshraniční přeprava těchto vedlejších produktů, které jsou nejméně nebezpečné, by i nadále podléhala zpravidla přísnějším požadavkům nařízení č. 1013/2006, zatímco přeprava nebezpečnějších vedlejších produktů živočišného původu kategorií 1 a 2 by se řídila, až na výjimky, pouze nařízením č. 1069/2009.

36

Předkládající soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že čl. 48 odst. 6 nařízení č. 1069/2009 výslovně podřizuje povinnosti dodržovat nařízení č. 1013/2006, tj. nejvyšší úrovni ochrany, pouze přepravu vedlejších produktů živočišného původu kategorie 1 a 2 a některých získaných produktů, které byly smíchány s odpady klasifikovanými jako nebezpečné nebo které byly kontaminovány tímto odpadem. Proto patrně není odůvodněné použít režim stanovený v posledně uvedeném nařízení i na přeshraniční přepravu vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3, které nebyly kontaminovány nebezpečnými odpady.

37

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Oldenburg (správní soud v Oldenburgu, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

38

Podstatou tří otázek předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že z působnosti tohoto nařízení je na základě tohoto ustanovení vyloučena veškerá přeprava vedlejších produktů živočišného původu, na kterou se vztahuje nařízení č. 1069/2009, nebo pouze některé druhy takové přepravy, které splňují zvláštní podmínky stanovené posledně uvedeným nařízením.

39

Úvodem je třeba zdůraznit, že vedlejším produktem živočišného původu dotčeným v původním řízení je odpad ze stravovacích zařízení z Nizozemska, který je určen ke zpracování v Německu za účelem jeho využití v zařízení na výrobu bioplynu. V souladu s čl. 2 odst. 2 písm. g) bodem iii) nařízení č. 1069/2009 spadají tyto vedlejší produkty do oblasti působnosti tohoto nařízení. Podle čl. 10 písm. p) uvedeného nařízení představují materiál kategorie 3, s tím upřesněním, že jak vyplývá z bodu 29 odůvodnění a z celkového znění téhož nařízení, považují se vedlejší produkty živočišného původu spadající do této kategorie za nejméně nebezpečné. Kromě toho lze z předkládacího rozhodnutí dovodit, že vedlejší produkty živočišného původu, které jsou předmětem tohoto řízení, představují rovněž odpad ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení č. 1013/2006 – který odkazuje na definici uvedenou v čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/12, nyní čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98 – který, pokud by spadal do oblasti působnosti tohoto nařízení, by spadal do kategorií odpadu podléhajících postupu předchozího oznámení a souhlasu stanovenému v čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, a nikoli do kategorií podle čl. 3 odst. 2 téhož nařízení, pro které se vyžaduje pouze postup informování předem. K tomuto je ještě třeba poznamenat, že vyjma kategorií odpadu uvedených v posledně uvedeném ustanovení, které nejsou relevantní v projednávaném případě, nařízení č. 1013/2006 stanoví pro přepravu odpadu z jednoho členského státu do jiného zpravidla přísnější požadavky, než je tomu v případě nařízení č. 1069/2009, jak zdůraznil generální advokát v bodě 65 svého stanoviska.

40

K tomu, aby bylo možné určit, zda je přeprava vedlejších produktů živočišného původu dotčených v původním řízení z Nizozemska do Německa vyloučena z působnosti nařízení č. 1013/2006 v souladu s čl. 1 odst. 3 písm. d) tohoto nařízení, je třeba připomenout, že vyloučení stanovené v tomto ustanovení se vztahuje na „přepravu, na kterou se vztahují požadavky pro schválení podle nařízení […] č. 1774/2002“, přičemž je upřesněno, že takto učiněný odkaz na nařízení č. 1774/2002 musí být podle článku 54 nařízení č. 1069/2009 chápán jako odkaz na posledně uvedené nařízení, kterým bylo zrušeno nařízení č. 1774/2002.

41

Za účelem výkladu čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 je třeba zaprvé poukázat na to, že navzdory znění tohoto ustanovení nepodřizovalo žádné ustanovení nařízení č. 1774/2002 dopravu nebo přepravu vedlejších produktů živočišného původu „schválení“. Článek 8 nařízení č. 1774/2002 tak podřizoval odeslání vedlejších produktů živočišného původu kategorií 1 a 2, zpracovaných produktů pocházejících z materiálů kategorie 1 a 2 a zpracovaných živočišných bílkovin z jednoho členského státu do jiného členského státu „povolení“ členského státu určení, ale takové povolení se nevyžadovalo pro přepravu vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3. Kromě toho povinnost získat „schválení“ podle článků 10 až 15, 17 a 18 nařízení č. 1774/2002 se týkala zařízení pro přechodnou manipulaci, zařízení na uskladnění, spalování, spoluspalování, zpracovatelských zařízení, tukových zařízení, zařízení na výrobu bioplynu a kompostování, zařízení na výrobu krmiv pro zvířata v zájmovém chovu a technických zařízení.

42

Obdobně platí, že ačkoli články 21 až 23 nařízení č. 1069/2009 stanoví řadu specifických povinností pro přepravce vedlejších produktů živočišného původu, zejména povinnost zaregistrovat se u příslušného orgánu, přepravní činnost nepodléhá postupu schválení. Článek 24 tohoto nařízení, který ukládá povinnost provozovatelům zařízení nebo podniků provádějících jednu z činností, na kterou se vztahuje, obdržet schválení, se nevztahuje na přepravní činnost. Kromě toho, ačkoli čl. 48 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že odeslání materiálů kategorie 1 a 2 a některých produktů získaných z těchto materiálů z jednoho členského státu do jiného členského státu podléhá přijetí příslušným orgánem členského státu určení, toto ustanovení nestanoví postup „schválení“.

43

V tomto ohledu čl. 48 odst. 2 téhož nařízení zajisté odkazuje v německém znění tohoto nařízení na žádosti o „schválení“ uvedené v odstavci 1 tohoto článku (Anträgen auf Zulassung). Nicméně jiná jazyková znění uvedeného článku 48 odst. 2, zejména znění v řečtině, angličtině, francouzštině, italštině a nizozemštině, odkazují pouze na „formát žádostí“ uvedených v odstavci 1 téhož článku. Podle ustálené judikatury Soudního dvora přitom v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi určitého ustanovení unijního práva nemůže formulace použitá v jedné z těchto verzí sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být dána přednost před ostatními verzemi (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2019, Balandin a další, C‑477/17, EU:C:2019:60, bod 31, jakož i citovaná judikatura).

44

Zadruhé je třeba zdůraznit, že z bodu 11 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 vyplývá, že vyloučení z působnosti tohoto nařízení stanovené v čl. 1 odst. 3 písm. d) tohoto nařízení má za cíl vyhnout se překrývání s nařízením č. 1774/2002, které již obsahovalo ustanovení upravující obecně zasílání, směrování a pohyb, včetně dopravy, vedlejších produktů živočišného původu v rámci Unie, do ní a z ní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. března 2007, KVZ retec, C‑176/05, EU:C:2007:123, bod 47).

45

Tento bod odůvodnění musí být vykládán s ohledem na vývoj unijních právních předpisů v oblasti odpadů a unijních právních předpisů týkajících se vedlejších produktů živočišného původu od přijetí nařízení č. 1013/2006, který byl doprovázen větším sladěním těchto různých právních předpisů.

46

V této souvislosti je třeba zaprvé poznamenat, že směrnice 2006/12, která byla v platnosti ke dni přijetí nařízení č. 1013/2006, byla zrušena a nahrazena směrnicí 2008/98. Jak přitom v podstatě vyplývá z bodů 12 a 13 odůvodnění posledně uvedené směrnice, unijní zákonodárce měl za to, že nařízení č. 1774/2002 stanoví přiměřená pravidla, zejména pro přepravu všech vedlejších produktů živočišného původu, včetně odpadu živočišného původu, která umožňují zabránit tomu, aby takový odpad představoval riziko pro lidské zdraví a zdraví zvířat, a s ohledem na zkušenosti získané při uplatňování tohoto nařízení konstatoval, že v případech, kdy tyto vedlejší produkty představují potenciální zdravotní rizika, je příslušným právním nástrojem pro řešení těchto rizik v zásadě totéž nařízení, takže je třeba vyhnout se zdvojování předpisů, jakož i překrývání s právními předpisy o odpadech, a to prostřednictvím vyloučení vedlejších produktů živočišného původu určených pro způsob využití, který se nepovažuje za činnost spojenou s odpady, z působnosti směrnice 2008/98.

47

Článek 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/98 tak vylučuje vedlejší produkty živočišného původu, včetně zpracovaných výrobků, upravené nařízením č. 1774/2002, z působnosti této směrnice, s jedinou výjimkou, a sice těch produktů, které jsou určeny ke spalování, skládkování nebo využití v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování, což ukazuje na vůli unijního zákonodárce v zásadě vyloučit vedlejší produkty živočišného původu z oblasti působnosti právních předpisů o odpadech.

48

Zadruhé, jak bylo uvedeno v bodě 40 tohoto rozsudku, nařízení č. 1774/2002 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením č. 1069/2009.

49

Jak je uvedeno v bodech 5 a 6 odůvodnění posledně uvedeného nařízení, toto nařízení usiluje o stanovení jednotného a uceleného rámce hygienických pravidel vztahujících se zejména na přepravu vedlejších produktů živočišného původu, která jsou úměrná riziku pro zdraví lidí a zvířat, které tyto vedlejší produkty představují v okamžiku, kdy s nimi přicházejí provozovatelé do styku, v různých stadiích řetězce od jejich sběru až po jejich použití nebo neškodné odstranění, a která zohledňují rizika pro životní prostředí, která tyto činnosti představují. Kromě toho, jak vyplývá z bodů 57 a 58 odůvodnění nařízení č. 1069/2009, toto nařízení usiluje v zájmu jednotnosti unijních právních předpisů rovněž o upřesnění vztahu mezi ustanoveními tohoto nařízení a unijními právními předpisy o odpadech, zejména nařízením č. 1013/2006, pokud jde o vývoz, dovoz a přepravu vedlejších produktů živočišného původu mezi dvěma členskými státy.

50

V takovém zájmu úměrnosti a jednotnosti zavedlo nařízení č. 1069/2009 pravidla úměrná rizikům, která představuje přeprava různých kategorií vedlejších produktů živočišného původu, na základě jejich nebezpečnosti, a to tak, že pro přepravu vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3 stanovilo rámec s méně přísnými pravidly vzhledem k nižšímu stupni jejich nebezpečnosti, a pro přepravu nejvíce nebezpečného odpadu vyhradilo uplatňování přísnějších pravidel stanovených v nařízení č. 1013/2006.

51

Co se týče přepravy vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3 z jednoho členského státu do jiného členského státu, kromě obecných povinností týkajících se sledovatelnosti vedlejších produktů živočišného původu a registrace provozovatelů, jež jsou stanoveny v článcích 22 a 23 uvedeného nařízení, se tak nařízení č. 1069/2009 v podstatě omezuje na to, že v čl. 21 odst. 2 stanoví, že provozovatelé zajistí, aby tyto vedlejší produkty byly během přepravy doprovázeny obchodním dokladem nebo v určitých případech veterinárním osvědčením. V článku 21 odst. 4 dodává, že provozovatelé přepravují odpad ze stravovacích zařízení, který je materiálem kategorie 3, v souladu s opatřeními jednotlivých členských států uvedenými v článku 13 směrnice 2008/98, který stanoví, že členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nakládání s odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí.

52

Pokud jde naproti tomu o materiály kategorie 1 nebo kategorie 2 a některé produkty získané z těchto materiálů, článek 48 odst. 1 nařízení č. 1069/2009 stanoví, že odeslání z jednoho členského státu do jiného členského státu podléhá přijetí příslušným orgánem členského státu určení.

53

V článku 48 odst. 6 uvedeného nařízení se doplňuje, že odchylně od odstavců 1 až 5 tohoto článku smějí být vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty uvedené v těchto odstavcích, a sice v zásadě materiály kategorie 1 a kategorie 2, jakož i některé produkty získané z těchto materiálů, které byly smíchány s jakýmkoli odpadem uvedeným v rozhodnutí 2000/532 jako nebezpečný nebo jím kontaminovány, zasílány do jiných členských států, pouze pokud jsou splněny požadavky nařízení č. 1013/2006.

54

Obdobně čl. 41 odst. 2 písm. b) a čl. 43 odst. 5 písm. b) nařízení č. 1069/2009 odchylně stanoví, že dovoz a tranzit, jakož i vývoz vedlejších produktů živočišného původu nebo získaných produktů, které byly smíchány s takovým nebezpečným odpadem nebo jím kontaminovány, se uskuteční, pouze pokud jsou splněny požadavky nařízení č. 1013/2006.

55

Z výkladu a contrario článku 41 odst. 2 písm. b), čl. 43 odst. 5 písm. b) a čl. 48 odst. 6 nařízení č. 1069/2009 vyplývá, že s výjimkou případů, které jsou výslovně uvedeny v těchto ustanoveních, nespadá přeprava vedlejších produktů živočišného původu do působnosti nařízení č. 1013/2006. Je tomu tak konkrétně v případě přepravy odpadu ze stravovacích zařízení kategorie 3 z jednoho členského státu do jiného členského státu.

56

Z úvah uvedených v bodech 49 až 55 tohoto rozsudku vyplývá, že unijní zákonodárce zamýšlel nařízením č. 1069/2009, přijatém následně po nařízení č. 1013/2006, zavést ucelený rámec pravidel pro přepravu vedlejších produktů živočišného původu a vyjmout, není-li výslovně stanoveno jinak, přepravu vedlejších produktů živočišného původu, kterou upravuje, z působnosti nařízení č. 1013/2006.

57

Naproti tomu článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 nelze vykládat v tom smyslu, že přeprava vedlejších produktů živočišného původu je vyloučena z působnosti tohoto nařízení pouze v rozsahu, v němž podléhá rovnocenným nebo přísnějším procesním ustanovením, než jsou ustanovení stanovená v uvedeném nařízení.

58

Kromě skutečnosti, že by takový výklad mohl být pro provozovatele zdrojem právní nejistoty vzhledem k obtížnosti s jistotou určit, zda se na přepravu dotyčných vedlejších produktů živočišného původu tato ustanovení vztahují, by totiž vedl k tomu, že by se na přepravu všech vedlejších produktů živočišného původu vztahovala pravidla přinejmenším stejně přísná, jako jsou pravidla stanovená v nařízení č. 1013/2006. Tento výklad by tak byl v rozporu s logikou zavedenou nařízením č. 1069/2009, která spočívá, jak vyplývá z bodů 49 až 55 tohoto rozsudku, ve stanovení pravidel úměrných rizikům, která představuje přeprava různých vedlejších produktů živočišného původu, na základě jejich nebezpečnosti, která s výjimkou nejnebezpečnějších odpadů neodpovídají pravidlům obsaženým v nařízení č. 1013/2006 a nejsou tak přísná, jako jsou pravidla stanovená v posledně uvedeném nařízení.

59

Ostatně, přestože uvedený výklad odpovídá původnímu znění článku 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006, ve znění návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přepravě odpadů předloženého Komisí [COM(2003) 379 final], který stanovil, že přeprava odpadů spadajících do působnosti nařízení č. 1774/2002 je vyloučena z působnosti tohoto návrhu, pouze pokud se na ni vztahují podobná nebo přísnější procesní ustanovení, je nutno konstatovat, že toto znění nebylo v konečném znění tohoto ustanovení přijato.

60

Kromě toho článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 nelze vykládat ani v tom smyslu, že z působnosti tohoto nařízení je na základě tohoto ustanovení vyňata pouze přeprava vedlejších produktů živočišného původu podléhající postupu stanovenému v čl. 48 odst. 1 nařízení č. 1069/2009, a sice materiálů kategorie 1 a 2 a některých produktů získaných z těchto materiálů, s výjimkou vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3, které by i nadále podléhaly nařízení č. 1013/2006.

61

Kromě úvah uvedených v bodech 43, 53 a 55 tohoto rozsudku týkajících se uvedeného článku 48 je třeba zdůraznit, že takový výklad by byl v rozporu rovněž se systematikou nařízení č. 1069/2009, které stanoví pravidla úměrná nebezpečí, které představuje přeprava různých kategorií vedlejších produktů živočišného původu, a – jak uvedli předkládající soud a generální advokát v bodech 66 a 67 svého stanoviska – vedl by k paradoxnímu výsledku. Tento výklad by totiž vedl k tomu, že by se na přepravu vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3, které jsou nejméně nebezpečné, mezi dvěma členskými státy, uplatňovaly požadavky nařízení č. 1013/2006, které jsou přísnější, než jsou požadavky uplatnitelné v souladu s čl. 48 odst. 1 nařízení č. 1069/2009 na odesílání vedlejších produktů živočišného původu kategorie 1 a 2 z jednoho členského státu do jiného členského státu. Přeprava vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3 mezi dvěma členskými státy by tak podléhala stejně přísným pravidlům, jako jsou pravidla použitelná na základě čl. 48 odst. 6 posledně uvedeného nařízení na přepravu materiálů kategorie 1 a kategorie 2, které byly smíchány s odpady klasifikovanými jako nebezpečné v rozhodnutí 2000/532 nebo které byly kontaminovány tímto odpadem.

62

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět, že čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že přeprava vedlejších produktů živočišného původu, na něž se vztahuje nařízení č. 1069/2009, je vyňata z působnosti nařízení č. 1013/2006, s výjimkou případů, kdy nařízení č. 1069/2009 výslovně stanoví použití nařízení č. 1013/2006.

63

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů musí být vykládán v tom smyslu, že přeprava vedlejších produktů živočišného původu, na něž se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu), je vyňata z působnosti nařízení č. 1013/2006, s výjimkou případů, kdy nařízení č. 1069/2009 výslovně stanoví použití nařízení č. 1013/2006.