Věc C-176/05

KVZ retec GmbH

v.

Rakouská republika

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien)

„Odpady – Nařízení (EHS) č. 259/93 – Dozor nad přepravou odpadů a její kontrola – Živočišná moučka“

Shrnutí rozsudku

Životní prostředí – Odpady – Nařízení č. 259/93 o přepravě odpadů

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, ve znění nařízení č. 808/2003; nařízení Rady č. 259/93, ve znění nařízení č. 2557/2001, čl. 1 odst. 3 písm. a)]

V souladu s čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, ve znění nařízení č. 2557/2001, je přeprava živočišné moučky kvalifikované jako „odpad“ z důvodu povinnosti nebo úmyslu zbavit se jí, která je určena pouze k využití a je uvedena v příloze II tohoto nařízení, vyloučena z působnosti ustanovení tohoto nařízení, s výjimkou ustanovení písm. b) až e) uvedeného odstavce 3, jakož i článku 11 a čl. 17 odst. 1 až 3 téhož nařízení.

Vnitrostátnímu soudu nicméně přísluší dbát na to, aby zmíněná přeprava byla provedena v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení nařízení č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, ve znění nařízení č. 808/2003, mezi nimiž se zdají být relevantní ustanovení článků 7, 8 a 9, jakož i přílohy II tohoto nařízení.

Použití nařízení č. 259/93 totiž neznamená, že ustanovení nařízení č. 1774/2002 nejsou vůbec relevantní. Kromě rizik pro životní prostředí živočišná moučka představuje rizika šíření chorob. Aby se zabránilo jakémukoli riziku rozšíření patogenů, ustanovení nařízení č. 1774/2002 zavádějí řadu požadavků, jejichž účelem je zajistit, aby vedlejší produkty živočišného původu nebyly používány nebo přemisťovány za protiprávním účelem. Pro zachování užitečného účinku zmíněných nařízení je tedy třeba použít tyto právní nástroje současně tak, aby se jejich ustanovení doplňovala.

(viz body 73, 77 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

1. března 2007 (*)

„Odpady – Nařízení (EHS) č. 259/93 – Dozor nad přepravou odpadů a její kontrola – Živočišná moučka“

Ve věci C‑176/05,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien (Rakousko) ze dne 8. dubna 2005, došlým Soudnímu dvoru dne 20. dubna 2005, v řízení

KVZ retec GmbH

proti

Rakouské republice,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, K. Lenaerts, E. Juhász, K. Schiemann (zpravodaj) a M. Ilešič, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc‑Sławiczek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. června 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za KVZ retec GmbH H. Zanierem a M. Firlem, Rechtsanwälte,

–        za Rakouskou republiku E. Hofbauer, jako zmocněnkyní,

–        za rakouskou vládu E. Riedlem, jako zmocněncem,

–        za francouzskou vládu G. de Berguesem a R. Loosli‑Surrans, jako zmocněnci,

–        za vládu Spojeného království C. White, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s J. Mauricim, barrister,

–        za Komisi Evropských společenství M. Konstantinidisem a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 7. září 2006,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole (Úř. věst. L 30, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 176), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2557/2001 ze dne 28. prosince 2001 (Úř. věst. L 349, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 378, dále jen „nařízení č. 259/93“), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (Úř. věst. L 273, s. 1; Zvl. vyd. 03/37, s. 92), ve znění nařízení Komise (ES) č. 808/2003 ze dne 12. května 2003 (Úř. věst. L 117, s. 1; Zvl. vyd. 3/38, s. 513, dále jen „nařízení č. 1774/2002“).

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi KVZ retec GmbH (dále jen „KVZ“) a Rakouskou republikou ohledně jednak použití právní úpravy Společenství v oblasti odpadů na přepravu živočišné moučky určené k použití jako palivo v tepelné elektrárně, a jednak vztahu mezi touto právní úpravou a nařízením č. 1774/2002.

 Právní rámec

 Směrnice 75/442/EHS

3        Článek 1 písm. a) první pododstavec směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23), ve znění rozhodnutí Komise 96/350/ES ze dne 24. května 1996 (Úř. věst. L 135, s. 32; Zvl. vyd. 15/03, s. 59, dále jen „směrnice 75/442“), definuje pojem „odpad“ jako „jak[ou]koli látk[u] nebo předmět spadající do kategorií uvedených v příloze I, kterých se držitel zbavuje, má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil“.

4        Podle zmíněného článku 1 směrnice 75/442:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

e)      ,odstraňováním‘ kterýkoli z postupů uvedených v příloze II A;

f)      ,využitím‘ kterýkoli z postupů uvedených v příloze II B;

[…]“

5        Mezi kategoriemi odpadů uvedenými v příloze I směrnice 75/442 figuruje kategorie Q 16, jež je definovaná jako „[v]eškeré látky nebo produkty neobsažené ve výše uvedených kategoriích“.

6        Příloha IIB směrnice 75/442 uvádí způsoby využití odpadů, které se používají v praxi. Mezi nimi je uveden zejména následující způsob:

„R 1 Použití jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie“.

7        Článek 2 odst. 1 směrnice 75/442 stanoví:

„Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty:

[…]

b)      oblasti již upravené jinými předpisy:

[…]

iii)      mrtvá těla zvířat a tyto zemědělské odpady: exkrementy a další přírodní nikoli nebezpečné látky používané v zemědělství;

[…]“

 Nařízení č. 259/93

8        Článek 1 nařízení č. 259/93 zní následovně:

„1.      Toto nařízení platí pro přepravu odpadů v rámci Společenství, dovozu a vývozu mimo Evropské společenství.

2.      Z oblasti působnosti tohoto nařízení se vylučuje:

[…]

d)      přeprava odpadů uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 75/442/EHS, pokud jsou již zahrnuty pod jiné příslušné právní úpravy;

[…]

3.      a)     Z ustanovení tohoto nařízení je též vyloučena přeprava odpadů určených pouze k využití a uvedených v příloze II, s výjimkou stanovenou v písmenech b), c), d), a e), v článku 11 a čl. 17 odst. 1, 2, a 3.;

b)      Na takové odpady se vztahují všechna ustanovení směrnice 75/442/EHS. Zejména se jedná o:

–        odpady určené pro řádně oprávněná zařízení povolená podle článků 10 a 11 směrnice 75/442/EHS,

–        odpady, na které se vztahují ustanovení článků 8, 12, 13 a 14 směrnice 75/442/EHS.

c)      Některé odpady uvedené v příloze II však mohou být kontrolovány, jestliže mimo jiné vykazují nějaký prvek nebezpečnosti uváděný v příloze III směrnice Rady 91/689/EHS […], jako by byly uvedeny v příloze III nebo IV.

Tyto odpady a rozhodnutí, který ze dvou postupů musí být uplatněn, musí být stanoveny postupem podle článku 18 směrnice 75/442/EHS. Takové odpady jsou uvedeny v příloze IIA.

d)      Ve výjimečných případech může být přeprava odpadů uvedených v příloze II z důvodů ochrany životního prostředí nebo ochrany zdraví kontrolována členskými státy, jako by se jednalo o odpady uvedené v příloze III nebo IV.

Členské státy, které využijí této možnosti, musí okamžitě Komisi takové případy oznámit a případně uvědomit členské státy a zdůvodnit své rozhodnutí. Komise postupem podle článku 18 směrnice 75/442/EHS může takové opatření potvrdit včetně toho, že případně doplní takové odpady do přílohy IIA.

e)      Jsou-li odpady uvedené v příloze II přepravovány v rozporu s tímto nařízením nebo směrnicí 75/442/EHS, mohou členské státy uplatnit vhodná ustanovení článků 25 a 26 tohoto nařízení.“

9        Podle čl. 2 písm. a) nařízení č. 259/93:

„Pro účely tohoto nařízení se:

a)      odpad definuje v čl. 1 písm. a) směrnice 75/442/EHS“.

10      Článek 11 uvedeného nařízení stanoví, že přeprava odpadů určených k využití a uvedených v příloze II téhož nařízení musí být doprovázena určitými informacemi.

11      Článek 17 odst. 1 až 3 nařízení č. 259/93 stanoví pravidla použitelná na přepravu odpadů uvedených v příloze II tohoto nařízení do zemí, na něž se nevztahuje rozhodnutí Rady Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ze dne 30. března 1992 o kontrole přeshraničního pohybu odpadů určených k využití.

12      Příloha II nařízení č. 259/93 nazvaná „Zelený seznam odpadů“ (dále jen „zelený seznam“) obsahuje následující úvodní část:

„Bez ohledu na jejich zahrnutí do tohoto seznamu odpady nemohou být přemísťovány jako odpady podléhající kontrolám na zelené úrovni, pokud jsou kontaminovány jinými látkami v rozsahu a), který zvyšuje rizika spojená s odpady způsobem dostatečným k odůvodnění jejich zahrnutí do žlutého nebo červeného seznamu, nebo b), který brání tomu, aby tyto odpady mohly být využity způsobem šetrným k životnímu prostředí.“ (neoficiální překlad)

13       V uvedené příloze je pod názvem „GM. Odpady ze zemědělsko-potravinářského průmyslu“ uvedena kategorie GM 130, která obsahuje „odpady ze zemědělsko-potravinářského průmyslu s výjimkou vedlejších produktů, které splňují vnitrostátní a mezinárodní požadavky a normy pro spotřebu lidí nebo zvířat“.

14      Článek 26 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 259/93 uvádí:

„1.      Jakákoli přeprava odpadu provedená:

a)      bez oznámení všem dotčeným příslušným orgánům podle ustanovení tohoto nařízení nebo

b)      bez souhlasu dotčených příslušných orgánů podle ustanovení tohoto nařízení

[...]

se považuje za nedovolenou přepravu“.

 Nařízení č. 1774/2002

15      V souladu se svým článkem 1 stanoví nařízení č. 1774/2002 veterinární a hygienické předpisy pro sběr, přepravu, uskladnění, manipulaci, zpracování a využití nebo neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu tak, aby se zabránilo tomu, že tyto produkty budou rizikem pro zdraví zvířat nebo lidí, jakož i pravidla pro uvedení na trh, a v některých zvláštních případech, vývoz a tranzit vedlejších produktů živočišného původu a výrobků z nich pocházejících tak, jak jsou uvedeny v přílohách VII a VIII téhož nařízení.

16      Článek 2 odst. 1 nařízení č. 1774/2002 definuje „vedlejší produkt živočišného původu“ jako celá mrtvá těla zvířat nebo jejich části nebo produkty živočišného původu uvedené v článcích 4 až 6 uvedeného nařízení, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu.

17      Článek 4 nařízení č. 1774/2002 nazvaný „Materiál kategorie 1“ uvádí:

„1.      Materiál kategorie 1 zahrnuje vedlejší produkty živočišného původu dle následujícího popisu nebo z jakéhokoli jiného materiálu, který tento vedlejší produkt obsahuje:

[…]

b)      i) specifikovaný rizikový materiál […]

[…]

2.      Materiál kategorie 1 musí být sbírán, přepravován a označen bez neodůvodněného prodlení v souladu s článkem 7 a, s výjimkou opačných ustanovení článků 23 a 24 [,] musí být:

a)      zneškodněn přímo jako odpad spálením ve spalovnách schválených v souladu s článkem 12;

b)      zpracován ve [schváleném] zpracovatelském zařízení [...], v kterémžto případě musí být výsledný materiál [...] nakonec zneškodněn jako odpad spálením nebo spoluspálením ve spalovacím nebo spoluspalovacím zařízení schváleném v souladu s článkem 12;

c)      s výjimkou materiálů uvedených v pododrážce i) a ii) písm. a) odst. 1 zpracovávaných ve [schváleném] zpracovatelském zařízení [...], v kterémžto případě musí být výsledný materiál [...] nakonec zneškodněn jako odpad zahrabáním na [schválené] skládce [...]

[…]

e)      s ohledem na vývoj vědeckého poznání, zneškodněn jinými způsoby schválenými postupem podle čl. 33 odst. 2 po konzultaci s příslušným vědeckým výborem. Tyto způsoby mohou buďto doplňovat [,] nebo nahrazovat způsoby podle písmen a) až d).“

18      Článek 6 nařízení č. 1774/2002 nazvaný „Materiál kategorie 3“ zní následovně:

„1.      Materiál kategorie 3 zahrnuje vedlejší produkty živočišného původu dle následujícího popisu, nebo jakýkoli jiný materiál, který tento vedlejší produkt obsahuje:

[…]

e)      vedlejší produkty živočišného původu pocházející z výroby produktů určených pro lidskou spotřebu včetně odtučněných kostí a škvarků;

[…]

2.      Materiál kategorie 3 musí být sbírán, přepravován a označen bez nepřiměřeného prodlení v souladu s článkem 7 a, s výjimkou opačných ustanovení článků 23 a 24 [,] musí být:

a)      zneškodněn přímo jako odpad spálením ve spalovnách schválených v souladu s článkem 12;

b)      zpracován ve [schváleném] zpracovatelském zařízení [...], v kterémžto případě musí být výsledný materiál [...] zneškodněn jako odpad spálením nebo spoluspálením ve spalovacím nebo spoluspalovacím zařízení schváleném v souladu s článkem 12 nebo zahrabán na [schválené] skládce [...];

c)      zpracován ve zpracovatelském zařízení schváleném v souladu s článkem 17;

d)      přeměněn v technickém zařízení schváleném v souladu s článkem 18;

e)      využit jako surovina v zařízení na výrobu krmiva pro zvířata v zájmovém chovu schváleném v souladu s článkem 18;

f)      přeměněn v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování schváleném v souladu s článkem 15;

[…]

i)      zneškodněn jinými způsoby nebo využit jinými způsoby schválenými postupem podle čl. 33 odst. 2 po konzultaci s příslušným vědeckým výborem. Tyto způsoby mohou buďto doplňovat [,] nebo nahrazovat způsoby podle písmen a) až h).

[...]“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

19      Pan Krenski, který je německým inženýrem a provádí svou hospodářskou činnost pod obchodním jménem PGI Umwelttechnik, vyvinul palivo ze živočišné moučky určené k využití tepelným zpracováním (spalováním) v tepelné elektrárně v Bulharsku, zvláště schválené k tomuto účelu.

20      Dne 24. dubna 2003 bylo v přístavu Straubing (Německo) naloženo přibližně 1 111 t živočišné moučky (dále jen „živočišná moučka“), která byla ve vlastnictví p. Krenskiho, na nákladní loď MS Euroca (dále jen „nákladní loď“), aby byla přepravena z Německa do Bulharska říční cestou až k příjemci nákladu, tj. společnosti New‑Energy‑GmbH. Poté, co nákladní loď proplula Rakouskem a Maďarskem, doplula k Srbsku, kde jí vnitrostátní celní orgány zabránily pokračovat v cestě z důvodu, že tranzit živočišné moučky je v rozporu se srbskými právními předpisy, které stanoví, že tato moučka představuje odpad.

21      Pan Krenski odmítl dobrovolně kvalifikovat náklad jako odpad, protože v tomto případě by náklad nebyl oprávněn vstoupit na bulharské území, kde se nacházelo místo určení. Za účelem určení, zda přepravovaná živočišná moučka představuje odpad, nebo nikoliv, byla tato moučka převezena zpět do přístavu Straubing. Nicméně na této zpáteční cestě rakouské celní orgány dne 1. června 2003 zastavily náklad v říčním přístavu Vídeň/Hainburg.

22      Rozhodnutím ze dne 6. června 2003, přijatém na základě § 69 federálního zákona ze dne 6. června 1990 o nakládání s odpady (Abfallwirtschaftsgesetz 2002) a čl. 26 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 259/93, Bundesminister für Land‑ und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft (federální ministr zemědělství, lesů, životního prostředí a správy vod, dále jen „ministr“) povolil p. Krenskimu převoz živočišné moučky do přístavu Straubing, s výhradou dodržení určitých podmínek a povinností. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v uvedeném rozhodnutí ze dne 6. června 2003 byla živočišná moučka kvalifikována jako „odpad živočišných tkání“, jehož přeprava podléhá povinnosti oznámení v souladu s ustanoveními nařízení č. 259/93.

23      Když byly splněny zmíněné podmínky a povinnosti, ministr dne 19. září 2003 oznámil, že již nic nebrání zpětnému dovozu živočišné moučky do přístavu Straubing, a proto náklad opustil říční přístav Vídeň/Hainburg směrem na Německo.

24      Žaloba podaná p. Krenskim proti rozhodnutí ze dne 6. června 2003 v rozsahu, v němž kvalifikuje živočišnou moučku jako „odpad živočišných tkání“, byla zamítnuta usnesením Verwaltungsgerichtshof ze dne 16. října 2003.

25      Po vydání tohoto usnesení podala KVZ, na niž p. Krenski převedl své pohledávky, k předkládajícímu soudu žalobu proti Rakouské republice na náhradu škody způsobené správními orgány, v níž požadovala zaplacení částky 306 984,63 eur jako náhrady škody, navýšené o úroky z prodlení z důvodu zastavení nákladu.

26      Za těchto podmínek se Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Podléhá přeprava (tranzit nebo přesněji zpětný dovoz) živočišné moučky jako odpadu, ať již obsahuje specifikovaný rizikový materiál, nebo nikoliv, povinnosti oznámení podle nařízení č. 259/93 […]?

Podpůrně:

2)      Je přeprava živočišné moučky, ať již obsahuje specifikovaný rizikový materiál, nebo nikoli, vyloučena z působnosti nařízení č. 259/93 na základě čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

3)      Je přeprava (tranzit nebo přesněji zpětný dovoz) živočišné moučky

a)      neobsahující, nebo

b)      obsahující specifikovaný rizikový materiál (kvalifikovaný jako materiál kategorie 1 ve smyslu nařízení […] č. 1774/2002 […])

protiprávní podle čl. 26 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 259/93, když nebyla oznámena dotčeným orgánům a ty nevyjádřily svůj souhlas, neboť živočišná moučka představuje odpad ve smyslu nařízení č. 259/93?“

 K předběžným otázkám

27      Podstatou otázek položených předkládajícím soudem, které je třeba přezkoumat společně, jsou tři základní problémy. Nejdříve je namístě ověřit, zda je přeprava živočišné moučky v případě, že by tato moučka měla být považována za spadající pod pojem „mrtvá těla zvířat“, bez dalšího vyloučena z působnosti nařízení č. 259/93 na základě čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení. Pokud možnost takového vyloučení nemůže být přijata, je třeba dále přezkoumat otázku kvalifikace této živočišné moučky jako „odpadu“ ve smyslu směrnice 75/442, a tedy i nařízení č. 259/93. Nakonec se zdá nezbytné analyzovat případnou povinnost oznámení přepravy zmíněné živočišné moučky.

28      Před postupným přezkumem každého z těchto tří problémů je třeba uvést několik úvodních poznámek.

29      Právní otázky, které přináší přeprava živočišné moučky, se týkají výkladu právní úpravy Společenství týkající se jednak odpadů, a jednak ochrany zdraví zvířat a lidského zdraví. Předkládajícímu soudu je třeba odpovědět s ohledem na tento dvojí rozsah sporu v původním řízení.

30      Živočišná moučka je jedním z produktů vznikajících zpracováním mrtvých těl zvířat. Podle vysvětlení uvedeného rakouskou vládou v jejích písemných vyjádřeních je tato moučka vyráběna drcením mrtvých těl zvířat, která jsou zpracována v tlakovém dávkovém systému. Získaný materiál je znovu drcen, tuk je odstraněn a zbytek, bohatý na bílkoviny, je dehydratován za účelem získání prášku, který je částečně zlisován a zgranulován.

31      Běžná praxe spočívající v používání živočišných bílkovin pro krmení zvířat byla přerušena rozhodnutím Rady 2000/766/ES ze dne 4. prosince 2000 o některých ochranných opařeních proti přenosným spongiformním encefalopatiím a o používání bílkovin pro krmení zvířat (Úř. věst. L 306, s. 32). Jak vyplývá z bodu 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí, bylo jakožto vhodné preventivní opatření dočasně zakázáno používání živočišných bílkovin pro krmení zvířat a vzhledem k tomu, že tento zákaz mohl mít dopad na životní prostředí, pokud by nebyl správně upraven, bylo třeba dbát na to, aby jatečný odpad byl sbírán, přepravován, přemisťován, skladován a odstraňován bezpečným způsobem.

32      Článek 2 odst. 1 rozhodnutí 2000/766 stanovil, že členské státy jsou povinny zakázat používání zpracovaných živočišných bílkovin pro krmení hospodářských zvířat držených, krmených nebo chovaných pro výrobu potravin.

33      Dne 22. května 2001 bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. L 147, s. 1; Zvl. vyd. 03/32, s. 289). Článek 7 odst. 1 tohoto nařízení zakázal krmení přežvýkavců bílkovinami získanými ze savců. Podle odstavce 2 téhož článku byl tento zákaz rozšířen rovněž na zvířata a produkty živočišného původu.

34      Vývoj právních předpisů popsaný ve třech předchozích bodech, jakož i omezení z nich vyplývající ohledně používání živočišných bílkovin pro krmení zvířat umožňují pochopit kontext, v němž bylo přijato nařízení č. 1774/2002. Třetí bod odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že je třeba vymezit možná využití některých materiálů živočišného původu a stanovit pravidla pro jiné využívání vedlejších produktů živočišného původu než v krmivech, jakož i pravidla pro jejich zneškodňování. Uvedené nařízení sleduje tento cíl, když stanoví veterinární a hygienické předpisy pro sběr, přepravu, uskladnění, manipulaci, zpracování a využití nebo neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu.

35      Rakouská vláda a vláda Spojeného království ve svých písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru uplatňují, že materiál, jako je živočišná moučka, může být kvalifikován jako odpad s ohledem na požadavky stanovené ustanoveními nařízení č. 1774/2002 pro produkty živočišného původu. V předkládacím rozhodnutí vnitrostátní soud také zmiňuje toto nařízení, aniž by nicméně měl za to, že se použije na skutkové okolnosti sporu v původním řízení. Toto nařízení se totiž použije až ode dne 1. května 2003, zatímco k přepravě živočišné moučky do Bulharska došlo v dubnu 2003.

36      V tomto ohledu je třeba uvést, že spor v původním řízení se týkal rozhodnutí ministra ze dne 6. června 2003, v němž ministr, jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, v podstatě kvalifikoval živočišnou moučku jako odpad a tvrdil, že její zpětný dovoz do Německa je protiprávní, nebude-li oznámen příslušným rakouským orgánům. Ze znění položených otázek vyplývá, že předkládající soud zajímá tato případná povinnost oznámení, zejména z důvodu zpětného dovozu živočišné moučky do přístavu Straubing. Vzhledem k tomu, že ke zmíněnému dovozu došlo, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, poté, co nařízení č. 1774/2002 vstoupilo dne 1. května 2003 v platnost, je třeba dospět k závěru, že toto nařízení je použitelné na spor v původním řízení.

 K případnému vyloučení přepravy živočišné moučky z působnosti nařízení č. 259/93 v případě, že by tato moučka spadala pod pojem „mrtvá těla zvířat“

37      Podle čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu iii) směrnice 75/442 jsou mrtvá těla zvířat vyňata z působnosti této směrnice, pokud jsou již upravena jinými předpisy. Článek 1 odst. 2 písm. d) nařízení č. 259/93 vylučuje ze své působnosti přepravu odpadů uvedených ve zmíněném ustanovení směrnice 75/442.

38      Z odůvodnění předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vnitrostátní soud považuje pojem „mrtvá těla zvířat“ za obecný pojem, který zahrnuje nejenom mrtvá těla určená k veterinární asanaci, ale také produkty z nich vznikající, včetně živočišné moučky.

39      Komise se naopak domnívá, že zmíněný pojem se vztahuje pouze na celá těla mrtvých zvířat uhynulých v rámci zemědělské produkce. Avšak živočišná moučka je odpadem vznikajícím nikoli při zemědělské produkci jako takové, ale při porážce a veterinární asanaci.

40      Rakouská a francouzská vláda a vláda Spojeného království mají za to, že živočišná moučka nespadá pod výjimku týkající se mrtvých těl zvířat, a proto ani  přeprava této moučky není vyloučena z působnosti nařízení č. 259/93. Vedlejší produkty, vznikající při zpracování takových mrtvých těl, jakož i při nakládání s nimi, které mají vlastnosti prášku, nemohou spadat pod pojem „mrtvá těla zvířat“.

41      V tomto ohledu je třeba uvést, že vyloučení mrtvých těl zvířat a některých jiných odpadů z působnosti směrnice 75/442 je jasně vyjádřeno v šestém bodě odůvodnění této směrnice a vyplývá z vůle zákonodárce Společenství vyloučit materiály, na které se vztahuje zvláštní právní úprava Společenství.

42      Je nesporné, že mrtvá těla zvířat jsou skutečně upravena zvláštní právní úpravou Společenství, a sice nařízením č. 1774/2002. Z článku 2 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení vyplývá zejména, že definice vedlejšího produktu zahrnuje „celá mrtvá těla zvířat nebo jejich části“. Toto zjištění nemůže být nicméně vykládáno tak, že všechno, na co se vztahuje zmíněné nařízení, musí být automaticky vyloučeno z věcné působnosti směrnice 75/442. Skutečnost, že na vedlejší produkt, jako je živočišná moučka, se také vztahuje nařízení č. 1774/2002, nemá tak za důsledek, že vyloučení týkající se mrtvých těl zvířat stanovené ve zmíněné směrnici a nařízení č. 259/93 musí být rozšířeno rovněž na vedlejší produkty.

43      Je třeba konstatovat, že zákonodárce Společenství zvolil pro formulaci tohoto vyloučení přesné výrazy. Pojem „mrtvá těla zvířat“ z důvodu svého přirozeného doslovného významu odkazuje na mrtvá těla, tj. na základní nezpracovaný materiál. Okolnost, že tato mrtvá těla jsou celá, nebo se jedná o jejich části, nemění nic na skutečnosti, že nebyla zpracována způsobem, který by změnil jejich povahu. Ve věci dotčené v původním řízení je naopak předmětem živočišná moučka, tj. materiál zcela odlišné povahy od povahy materiálu, z něhož vznikl, z důvodu, že tento materiál prošel specifickým zpracováním, jaké popisuje bod 30 tohoto rozsudku.

44      Základní rozdíl, který existuje mezi těmito dvěma druhy materiálů, se projevuje, pokud jde o definici vedlejších produktů živočišného původu, skutečností, že čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1774/2002 jasně rozlišuje mezi „cel[ými] těl[y] zvířat nebo jejich část[mi]“ a „produkty živočišného původu“.

45      Kontext, do něhož je zasazen pojem „mrtvá těla zvířat“, mimoto svědčí ve prospěch zúženého výkladu tohoto pojmu. Článek 2 odst. 1 písm. b) bod iii) směrnice 75/442 vylučuje z její působnosti kromě mrtvých těl zvířat některé zvláště uvedené zemědělské odpady. Zahrnutí těchto dvou pojmů, tj. mrtvých těl zvířat a specifikovaných zemědělských odpadů, do téhož ustanovení nasvědčuje, že mezi nimi existuje vztah, pokud jde o jejich původ. Obdobně pojem „mrtvá těla zvířat“ se může vztahovat na mrtvá těla zvířat pocházející ze zemědělské produkce, a nikoliv ze zvláštního procesu porážení nebo veterinární asanace, při nichž vzniká živočišná moučka.

46      Zúžený výklad pojmu „mrtvá těla zvířat“ je kromě toho v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž pojem „odpad“ nemůže být vykládán restriktivně (viz rozsudky ze dne 15. června 2000, ARCO Chemie Nederland a další, C‑418/97 a C‑419/97, Recueil, s. I‑4475, body 37 až 40, jakož i ze dne 18. dubna 2002, Palin Granit a Vehmassalon kansanterveystyön kuntayhtymän hallitus, C‑9/00, Recueil, s. I‑3533, dále jen „rozsudek Palin Granit“, bod 23), což s sebou nese zúžený výklad výjimek z pojmu „odpad“.

47      Je namístě nicméně uvést, že se vstupem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, s. 1) v platnost došlo k významné legislativní změně v této oblasti. Jedenáctý bod odůvodnění tohoto nařízení upřesňuje, že je nutné zamezit duplicitě s nařízením č. 1774/2002, které již obsahuje ustanovení upravující zasílání, směrování a pohyb (sběr, doprava, manipulace, zpracování, použití, využití nebo odstranění, evidence, průvodní doklady a vysledovatelnost) vedlejších produktů živočišného původu v rámci Společenství, do něj a z něj.

48      Článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 vylučuje z působnosti tohoto nařízení přepravu, na kterou se vztahují požadavky pro schválení podle nařízení č. 1774/2002. Nicméně, vzhledem k tomu, že toto nařízení bude použitelné až od 12. července 2007, nemůže být zohledněno v rámci sporu v původním řízení.

49      Vzhledem k tomu, že živočišná moučka nespadá pod pojem „mrtvá těla zvířat“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu iii) směrnice 75/442, a že její přeprava v důsledku toho není bez dalšího vyloučena z působnosti nařízení č. 259/93, je třeba přezkoumat případnou kvalifikaci této moučky jako „odpadu“ ve smyslu směrnice 75/442, a tedy i nařízení č. 259/93.

 Ke kvalifikaci živočišné moučky jako odpadu

50      Pro definici výrazu „odpad“ odkazuje čl. 2 písm. a) nařízení č. 259/93 na čl. 1 písm. a) směrnice 75/442. Podle prvního pododstavce tohoto ustanovení je „ ,odpadem‘ jakákoli látka nebo předmět spadající do kategorií uvedených v příloze I, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil“. Je nesporné, že na živočišnou moučku se vztahuje tato příloha, konkrétně kategorie Q 16 této přílohy.

51      Rozsah působnosti pojmu „odpad“ ve smyslu směrnice 75/442 závisí na významu pojmu „zbavit se“ uvedeného v čl. 1 písm. a) prvním pododstavci téže směrnice (viz rozsudek ze dne 18. prosince 1997, Inter-Environnement Wallonie, C‑129/96, Recueil, s. I‑7411, bod 26).

52      Způsob zpracování nebo použití látky není rozhodující pro její kvalifikaci jako odpadu, nebo nikoliv. Co se s předmětem nebo látkou stane v budoucnu totiž nemá dopad na jejich povahu odpadu, která je definována v souladu s čl. 1 písm. a) prvním pododstavcem směrnice 75/442 ve vztahu k činnosti, úmyslu nebo povinnosti držitele předmětu nebo látky zbavit se jich (výše uvedený rozsudek ARCO Chemie Nederland a další, bod 40).

53      Jak je uvedeno v bodě 35 tohoto rozsudku, vyjádření předložená Soudnímu dvoru navrhují, že takový materiál, jako je živočišná moučka, může být kvalifikován jako odpad s ohledem na požadavky stanovené ustanoveními nařízení č. 1774/2002 pro vedlejší produkty živočišného původu. Je tedy třeba přezkoumat relevanci zmíněných ustanovení a zejména posoudit, zda z nich může být vyvozena povinnost zbavit se živočišné moučky. Je třeba vzít v úvahu, že vnitrostátní soud ponechal otevřenou otázku, zda živočišná moučka obsahuje specifikovaný rizikový materiál, nebo nikoliv, jak vyplývá ze znění otázek položených Soudnímu dvoru.

54      V případě, že by zmíněná živočišná moučka obsahovala specifikovaný rizikový materiál, musela by být kvalifikována jako „materiál kategorie 1“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 1774/2002. V souladu s tímto ustanovením materiál kategorie 1 zahrnuje specifikovaný rizikový materiál a jakýkoli jiný materiál obsahující takový materiál.

55      Podle odstavce 2 zmíněného článku 4 musí být materiál kategorie 1 buď zneškodněn přímo jako odpad spálením ve schválených spalovnách, nebo zpracován ve schváleném zpracovatelském zařízení, aby byl nakonec zneškodněn jako odpad spálením nebo spoluspálením nebo také zahrabáním na schválené skládce.

56      Z ustanovení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1774/2002, vykládaných ve světle nutnosti, vyjádřené v sedmém bodě odůvodnění tohoto nařízení, zabránit riziku šíření choroby, které představuje krmení zvířat bílkovinami, jež byly získány z těl nebo jejich částí stejného druhu, vyplývá povinnost zneškodnit takový produkt, jako je živočišná moučka, pokud tato obsahuje specifikovaný rizikový materiál.

57      Zmíněná živočišná moučka, pokud obsahuje takový materiál, tudíž musí být považována za látku, jejíž držitel má povinnost „zbavit se“ jí ve smyslu čl. 1 písm. a) směrnice 75/442, a tedy za odpad.

58      Naproti tomu v případě, že by živočišná moučka neobsahovala specifikovaný rizikový materiál, mohla by spadat pod „materiál kategorie 3“ ve smyslu článku 6 nařízení č. 1774/2002 jakožto „vedlejší produkt [...] živočišného původu pocházející z výroby produktů určených pro lidskou spotřebu“ uvedený v čl. 6 odst. 1 písm. e) téhož nařízení.

59      Podle čl. 6 odst. 2 písm. a) a b) nařízení č. 1774/2002 musí být tato kategorie vedlejších produktů zneškodněna jako odpad spálením ve schválených spalovnách. Nicméně na rozdíl od materiálu kategorie 1 materiál kategorie 3 není určen výlučně k tomu, aby byl zneškodněn. Zmíněný odst. 2 písm. c) až f) stanoví, že tento materiál může být buď přeměněn na produkty, které mají hospodářskou hodnotu, nebo využit jako surovina v zařízení na výrobu krmiva pro zvířata v zájmovém chovu. Vzhledem k tomu, že zneškodnění takových vedlejších produktů jako odpadů je tedy nepovinné, není tudíž možno z nařízení č. 1774/2002 vyvodit absolutní povinnost zbavit se takové látky, jako je živočišná moučka, pokud tato neobsahuje specifikovaný rizikový materiál.

60      V důsledku toho je třeba přezkoumat, zda takový vedlejší produkt, jako je živočišná moučka, neobsahující specifikovaný rizikový materiál, může být kvalifikován jako odpad z důvodu, že jeho držitel se jej zbavuje nebo má v úmyslu se jej zbavit. Pokud tomu tak není, živočišná moučka nemusí být, jak tvrdí KVZ, kvalifikována jako odpad, ale může být kvalifikována jako surovina, která nespadá do působnosti směrnice 75/442. Relevantní datum pro přezkum takové kvalifikace je 6. červen 2003, tj. datum přijetí rozhodnutí ministra, které kvalifikovalo živočišnou moučku jako odpad.

61      V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „odpad“ ve smyslu směrnice 75/442 nemůže být vykládán restriktivně (viz výše uvedené rozsudky ARCO Chemie Nederland a další, body 37 až 40, jakož i Palin Granit, bod 23). Nemůže být chápán ani jako vylučující látky a předměty, které mohou být znovu hospodářsky využity. Systém dozoru a správy stanovený směrnicí 75/442 má totiž za cíl pokrýt všechny předměty a látky, jichž se držitel zbavuje, i když mají hospodářskou hodnotu a jsou sbírány za obchodním účelem, aby byly recyklovány, využity nebo opětovně použity (viz rozsudek Palin Granit, bod 29).

62      Věc, materiál nebo surovina mohou představovat nikoliv zbytek, ale vedlejší produkt, jehož se podnik nepřeje „zbavit“ ve smyslu čl. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice 75/442, ale který chce využít nebo uvést na trh za podmínek pro něj výhodnějších. Kromě kritéria vycházejícího z toho, zda látka představuje zbytek z výroby, představuje míra pravděpodobnosti opětovného použití této látky bez předchozího zpracování kritérium relevantní pro účely posouzení, zda tato látka je, nebo není „odpadem“ ve smyslu směrnice 75/442. Jestliže, kromě běžné možnosti opětovného použití látky, tímto použitím může držitel ještě dosáhnout hospodářské výhody, pravděpodobnost takovéhoto opětovného použití bude značná. Za tohoto předpokladu nemůže být již dotčená látka považována za zátěž, které by se držitel snažil zbavit, ale za skutečný produkt (rozsudek Palin Granit, bod 37).

63      Skutečná existence „odpadu“ ve smyslu směrnice 75/442 musí být nicméně ověřena s ohledem na všechny okolnosti, přičemž se zohlední cíl této směrnice a dbá se na to, aby nebyla omezena její účinnost (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ARCO Chemie Nederland a další, bod 88).

64      Předkládajícímu soudu přísluší ověřit v souladu s judikaturou zmíněnou ve třech předchozích bodech, zda držitel živočišné moučky měl dne 6. června 2003 v úmyslu se jí zbavit.

65      Živočišná moučka by měla být kvalifikována jako odpad v případě, že uvedený soud dojde k závěru, že ve sporu v původním řízení měl držitel živočišné moučky skutečně v úmyslu zbavit se jí, i když neobsahovala specifikovaný rizikový materiál.

 K povinnosti oznámení přepravy živočišné moučky

66      Zůstává přezkoumat, zda přeprava živočišné moučky v případě, že by tato moučka byla kvalifikována jako „odpad“ ve smyslu směrnice 75/442 z důvodu povinnosti nebo úmyslu zbavit se jí, podléhá povinnosti oznámení v souladu s ustanoveními nařízení č. 259/93.

67      Francouzská vláda ve svých vyjádřeních uplatňuje, že jakožto odpad pocházející ze zemědělsko-potravinářského masného průmyslu je živočišná moučka zahrnuta do zeleného seznamu. V důsledku toho by její přeprava neměla podléhat povinnosti oznámení.

68      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že v uvedeném zeleném seznamu, nazvaném „GM. Odpady ze zemědělsko-potravinářského průmyslu“, je uvedena kategorie GM 130, která obsahuje „odpady ze zemědělsko-potravinářského průmyslu s výjimkou vedlejších produktů, které splňují vnitrostátní a mezinárodní požadavky a normy pro spotřebu lidí nebo zvířat“. Jak uvedla generální advokátka v bodě 114 svého stanoviska, popis „odpady ze zemědělsko-potravinářského průmyslu“ je dostatečně široký na to, aby mohl zahrnovat živočišnou moučku. Podle čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení č. 259/93 je z ustanovení tohoto nařízení vyloučena přeprava odpadů určených pouze k využití a uvedených v příloze II tohoto nařízení, s výjimkou stanovenou v písmenech b) až e) zmíněného odstavce 3, jakož i v článku 11 a čl. 17 odst. 1 až 3 téhož nařízení. Povinnost oznámení nemůže být tedy uložena ve vztahu k přepravě živočišné moučky, pokud při zpětném dovozu do Německa byla živočišná moučka nadále určena k využití, a tedy se na ni vztahovala příloha II nařízení č. 259/93.

69      Je třeba uvést, že úvodní část zmíněné přílohy II uvádí, že odpady nemohou být přemísťovány jako odpady podléhající kontrolám na zelené úrovni, pokud jsou kontaminovány jinými látkami v rozsahu, který zvyšuje rizika spojená s odpady způsobem dostatečným k odůvodnění jejich zahrnutí do žlutého nebo červeného seznamu, nebo který brání tomu, aby tyto odpady mohly být využity způsobem šetrným k životnímu prostředí. Je tudíž třeba ověřit, zda případná přítomnost specifikovaného rizikového materiálu v živočišné moučce představuje překážku tomu, aby tato moučka byla považována za patřící na zelený seznam.

70      Jak uvedla generální advokátka v bodě 122 svého stanoviska, ze čtrnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 259/93 vyplývá, že zařazení odpadů na zelený seznam je založeno obecně na úvaze, že takové odpady, jsou-li správně využívány, nepředstavují běžně v zemi určení riziko pro životní prostředí. I když, jak uvedla generální advokátka v bodě 123 svého stanoviska, je nepravděpodobné, že při využití živočišné moučky jako paliva kontaminace zmíněné živočišné moučky specifikovaným rizikovým materiálem způsobí v porovnání s nekontaminovanou živočišnou moučkou značné zvýšení rizika pro životní prostředí, přísluší předkládajícímu soudu případně určit, zda by ve věci v původním řízení mohla mít taková kontaminace za důsledek vyloučení dotčené živočišné moučky ze zeleného seznamu.

71      Pouze v případě, že živočišná moučka nepatří na zelený seznam nebo již není určena pouze k využití, podléhá její přeprava povinnosti oznámení, kterou ukládá nařízení č. 259/93.

72      Je třeba dodat, že podle čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení č. 259/93 musí živočišná moučka, jež je kvalifikována jako odpad, který je určen pouze k využití a je uveden na zeleném seznamu, v každém případě dodržet ustanovení písm. b) až e) zmíněného odstavce 3, jakož i článku 11 a čl. 17 odst. 1 až 3 téhož nařízení.

73      V konečném výsledku je třeba uvést, že použití nařízení č. 259/93 neznamená, že ustanovení nařízení č. 1774/2002 nejsou vůbec relevantní. Je třeba uvést, že kromě rizik pro životní prostředí živočišná moučka představuje rizika šíření chorob. Aby se zabránilo jakémukoli riziku rozšíření patogenů, ustanovení nařízení č. 1774/2002 zavádějí řadu požadavků, jejichž účelem je zajistit, jak tvrdí Komise ve svých písemných vyjádřeních, aby vedlejší produkty živočišného původu nebyly používány nebo přemisťovány za protiprávním účelem. Pro zachování užitečného účinku zmíněných nařízení je tedy třeba použít tyto právní nástroje současně tak, aby se jejich ustanovení doplňovala.

74      Takové současné použití zmíněných nařízení je totiž nutně předpokládáno ve čtvrtém bodu odůvodnění nařízení č. 1774/2002, v němž je upřesněno zejména, že tímto nařízením by mělo zůstat nedotčeno uplatňování stávajících právních předpisů o ochraně životního prostředí.

75      Kromě toho, jak uvedla rakouská vláda ve svých písemných vyjádřením předložených Soudnímu dvoru, příloha VII nařízení č. 1774/2002, nazvaná „Zvláštní hygienické požadavky na zpracování a uvedení na trh zpracovaných živočišných bílkovin a jiných zpracovaných produktů, které mohou být využity jako krmný materiál“ odkazuje ve své kapitole II, týkající se „[z]vláštní[ch] požadavk[ů] na zpracované živočišné bílkoviny“, na odstranění zpracovaných živočišných bílkovin pocházejících ze savců jakožto odpadu „v souladu s [relevantními] předpisy Společenství“, jejichž součástí je nesporně nařízení č. 259/93 (kapitola II, část A, bod 1 zmíněné přílohy).

76      V důsledku toho, v rámci současného použití nařízení č. 259/93 a č. 1774/2002, je třeba uvést, že i když podle čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení č. 259/93 není vyžadováno oznámení přepravy takového odpadu, jako je živočišná moučka, podle tohoto nařízení, pokud je tato moučka určena pouze k využití a je uvedena na zeleném seznamu, přísluší předkládajícímu soudu dbát na to, aby byla dodržena ustanovení nařízení č. 1774/2002. V tomto ohledu se zdá relevantní článek 7 tohoto nařízení, který upravuje sběr, přepravu a uskladnění vedlejších produktů živočišného původu, článek 8 tohoto nařízení týkající se odeslání vedlejších produktů živočišného původu a zpracovaných produktů do jiných členských států, jakož i článek 9 téhož nařízení, který se týká záznamů o zásilkách vedlejších produktů živočišného původu. Je třeba také vzít v úvahu hygienické požadavky na sběr a přepravu vedlejších produktů živočišného původu a zpracovaných produktů, které jsou stanoveny v příloze II nařízení č. 1774/2002.

77      S ohledem na výše uvedené je namístě na položené otázky odpovědět tak, že v souladu s čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení č. 259/93 je přeprava živočišné moučky kvalifikované jako odpad z důvodu povinnosti nebo úmyslu zbavit se jí, která je určena pouze k využití a je uvedena v příloze II tohoto nařízení, vyloučena z působnosti ustanovení tohoto nařízení, s výjimkou ustanovení písm. b) až e) uvedeného odstavce 3, jakož i článku 11 a čl. 17 odst. 1 až 3 téhož nařízení. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší dbát na to, aby zmíněná přeprava byla provedena v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení nařízení č. 1774/2002, mezi nimiž se zdají být relevantní ustanovení článků 7, 8 a 9, jakož i přílohy II tohoto nařízení.

 K nákladům řízení

78      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

V souladu s čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2557/2001 ze dne 28. prosince 2001, je přeprava živočišné moučky kvalifikované jako „odpad“ z důvodu povinnosti nebo úmyslu zbavit se jí, která je určena pouze k využití a je uvedena v příloze II tohoto nařízení, vyloučena z působnosti ustanovení tohoto nařízení, s výjimkou ustanovení písm. b) až e) uvedeného odstavce 3, jakož i článku 11 a čl. 17 odst. 1 až 3 téhož nařízení. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší dbát na to, aby zmíněná přeprava byla provedena v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, ve znění nařízení Komise (ES) č. 808/2003 ze dne 12. května 2003, mezi nimiž se zdají být relevantní ustanovení článků 7, 8 a 9, jakož i přílohy II tohoto nařízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.