–

za Sanidel SA H. Deckersem, avocat,

–

za německou vládu T. Henzem, M. Hellmannem a E. Lankenauem, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Garofoli, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi J. Hottiaux a L. Malferrarim, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (Úř. věst. 1986, L 382, s. 17; Zvl. vyd. 06/01, s. 177).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Zako SPRL a společností Sanidel SA ve věci úhrady plnění a provizí v důsledku ukončení dohody, kterou jsou vázány tyto dvě společnosti.

3

Druhý a třetí bod odůvodnění směrnice 86/653 stanoví:

„vzhledem k tomu, že rozdíly vnitrostátních právních předpisů v oblasti obchodního zastoupení značně ovlivňují podmínky hospodářské soutěže a výkon tohoto povolání uvnitř [Evropské unie] a poškozují úroveň ochrany obchodních zástupců v jejich vztazích se zmocniteli a bezpečnost obchodů; že tyto rozdíly mimo jiné mohou značně omezovat uzavírání a plnění smluv o obchodním zastoupení mezi zmocnitelem a obchodním zástupcem usazenými v různých členských státech;

vzhledem k tomu, že obchod se zbožím mezi členskými státy má probíhat za podmínek obdobných podmínkám jednotného trhu, což vyžaduje sblížení právních řádů členských států v míře nezbytné pro řádné fungování společného trhu; že z tohoto ohledu ani sjednocené kolizní normy neodstraňují v oblasti obchodního zastoupení výše uvedené nevýhody a neumožňují tedy vyhnout se navrhované harmonizaci“;

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„1.   Opatření k harmonizaci stanovená touto směrnicí se použijí na právní a správní předpisy členských států, které upravují vztahy mezi obchodními zástupci a zmocniteli.

2.   Pro účely této směrnice se obchodním zástupcem rozumí osoba, která je jako nezávislý zprostředkovatel trvale pověřena sjednávat prodej a nákup zboží pro jinou osobu (dále jen ‚zmocnitel‘) nebo sjednávat a uzavírat tyto obchody jménem a na účet zmocnitele.

3.   Za obchodního zástupce se pro účely této směrnice nepovažuje zejména

5

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Tato směrnice se nevztahuje na:

2.   Každý členský stát má právo stanovit, že se tato směrnice nevztahuje na osoby, které vykonávají činnosti obchodního zástupce považované podle práva tohoto členského státu za vedlejší.“

6

Článek 3 téže směrnice zní takto:

„1.   Při výkonu svých činností musí obchodní zástupce dbát zájmů zmocnitele a jednat zodpovědně a v dobré víře.

2.   Obchodní zástupce je povinen zejména

7

Směrnice 86/653 byla do belgického práva provedena loi du 13 avril 1995, relative aux contrats d’agence commerciale (zákon o smlouvách o obchodním zastoupení ze dne 13. dubna 1995) (Moniteur belge ze dne 2. června 1995, s. 15621, dále jen „zákon z roku 1995“). Zákon z roku 1995, který byl v platnosti během období dotčeného v původním řízení, definoval v článku 1 smlouvu o obchodním zastoupení takto:

„Smlouva o obchodním zastoupení je smlouva, kterou je jedna ze smluvních stran, obchodní zástupce, trvale a za úplatu pověřena druhou smluvní stranou, zmocnitelem, sjednávat a případně uzavírat obchody jménem a na účet zmocnitele, aniž je podřízena jeho moci. Obchodní zástupce si organizuje činnost sám a bez časového omezení.“

8

Článek 26 zákona z roku 1995 stanovil:

„Žaloby ze smluv o zastoupení se promlčují po uplynutí jednoho roku po jejich ukončení nebo po pěti letech od okamžiku, který vedl k podání žaloby, aniž by tato lhůta mohla být delší než jeden rok po ukončení smlouvy.“

9

Společnost Zako, jejímž předmětem činnosti je zejména nákup a prodej nábytku, přístrojů, zařízení, počítačového vybavení a domácích spotřebičů, byla od konce roku 2007 vázána nepsanou dohodou se společností Sanidel, která provozuje obchod se sanitárním vybavením a vestavěnými kuchyněmi. Jednatel společnosti Zako byl od tohoto data odpovědný za sektor vestavěných kuchyní společnosti Sanidel.

10

Dne 30. října 2012 oznámila společnost Sanidel společnosti ZAKO, že s ní s okamžitou platností a bez náhrady ukončuje tuto dohodu.

11

Společnost Zako vyzvala společnost Sanidel, aby jí nahradila škodu za nedodržení výpovědní lhůty a odstupné a rovněž uhradila dvě faktury a její provize na základě zákona z roku 1995. Společnost Sanidel odmítla tuto platbu provést z důvodu, že smluvní vztah, jenž ji vázal ke společnosti Zako, není smlouvou o obchodním zastoupení, nýbrž smlouvou o dílo.

12

Jednatel společnosti Zako podal žalobu proti společnosti Sanidel na náhradu škody a úhradu nezaplacené provize k tribunal du travail de Marche-en-Famenne (pracovní soud v Marche-en-Famenne, Belgie). Tento soud rozsudkem ze dne 21. února 2014 prohlásil tuto žalobu za přípustnou, avšak neopodstatněnou z důvodu, že dohodu mezi stranami nelze kvalifikovat jako „smlouvu o obchodním zastoupení“, nýbrž jako „smlouvu o dílo“. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem cour du travail de Liège (pracovní soud v Lutychu, Belgie) ze dne 9. září 2015.

13

Společnost Zako tudíž předložila věc předkládajícímu soudu, u kterého se na podporu svého opravného prostředku dovolává tentokrát existence smlouvy o dílo. U tohoto soudu společnost Sanidel tvrdí, že dohoda mezi stranami musí být kvalifikována jako „smlouva o obchodním zastoupení“, takže opravný prostředek společnosti Zako je nepřípustný, jelikož byl podán po uplynutí lhůty jednoho roku stanovené vnitrostátním právem.

14

Předkládající soud má pochybnosti o kvalifikaci smlouvy dotčené v původním řízení. Předkládající soud uvádí, že společnost Zako vykonávala na účet společnosti Sanidel následující různé úkoly: výběr výrobků a dodavatelů, volba obchodní strategie, jednání se zákazníky, zpracování projektů kuchyní, sestavování cenových nabídek, sjednávání cen, podepisování objednávek, vyměřování na místě, vedení sporů, personální řízení oddělení (sekretářky, prodavači a montéři), tvorba a správa internetové stránky pro prodej online, rozvoj prodeje maloobchodním prodejcům, developerům a podnikatelům, sjednávání a uzavírání subdodavatelských smluv na účet společnosti Sanidel. Společnost Zako dostávala měsíční paušální částku 5500 eur, příspěvky na cestovní náklady a roční provizi, jejichž výše se pohybovala od 5197,53 eura do 30574,19 eura za období dotčené v původním řízení. Zástupce společnosti Zako měl trvalé místo výkonu práce s telefonní linkou a emailovou adresou přímo v provozovně společnosti Sanidel. Je nesporné, že tento zástupce vykonával své úkoly zcela nezávisle.

15

Předkládající soud nicméně zdůrazňuje, že smlouvy byly sjednávány a uzavírány výhradně v provozovně společnosti Sanidel. Mimoto tento soud poukazuje na to, že společnost Zako byla pověřena úkoly nesouvisejícími se sjednáváním a uzavíráním smluv na účet společnosti Sanidel, a sice personálním řízením oddělení vestavěných kuchyní, kontakty se všemi dodavateli a všemi podnikateli, a nikoli výlučně s klienty, jakož i zpracováním projektů, sestavováním cenových nabídek a vyměřováním kuchyní, a nikoli pouze vyhotovením objednávek.

16

V této souvislosti předkládající soud upřesňuje, že úkoly, které spadají do sjednávání prodeje nebo nákupu zboží pro zmocnitele a sjednávání a uzavírání těchto obchodů jménem a na účet zmocnitele, na jedné straně a úkoly, které s touto činností nesouvisejí, na druhé straně měly stejný význam. Předkládající soud uvádí, že odměny a provize pobírané společností Zako se vypočítávaly za tato plnění jako celek, aniž bylo mezi těmito dvěma druhy činností rozlišováno.

17

Za těchto podmínek se tribunal de commerce de Liège (obchodní soud v Lutychu, Belgie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

18

Předkládající soud se zabývá otázkou kvalifikace dohody dotčené v původním řízení podle vnitrostátního práva a klade si zejména otázku, zda tato dohoda spadá pod pojem „smlouva o obchodním zastoupení“ nebo „smlouva o dílo“ ve smyslu tohoto práva.

19

V tomto ohledu přísluší pouze předkládajícímu soudu rozhodnout o takové kvalifikaci v závislosti na skutkových a právních okolnostech věci v původním řízení. Nic to však nemění na tom, že Soudní dvůr má pravomoc podat výklad relevantních ustanovení směrnice 86/653, v projednávaném případě článku 1 odst. 2 této směrnice a poskytnout tak užitečné informace, které mohou tomuto soudu umožnit kvalifikovat uvedenou dohodu s ohledem na tuto směrnici.

20

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že osoba trvale pověřená sjednáváním prodeje nebo nákupu zboží pro jinou osobu anebo sjednáváním a uzavíráním těchto obchodů jménem a na účet této osoby vykonává tuto činnost v provozovně této osoby, brání tomu, aby tato osoba mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“ ve smyslu tohoto ustanovení.

21

V tomto ohledu čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653 definuje pro účely této směrnice obchodního zástupce jako „osob[u], která je jako nezávislý zprostředkovatel trvale pověřena sjednávat prodej a nákup zboží pro jinou osobu (dále jen ‚zmocnitel‘) nebo sjednávat a uzavírat tyto obchody jménem a na účet zmocnitele“.

22

Zaprvé je třeba poukázat po vzoru všech účastníků řízení a zúčastněních, kteří předložili svá vyjádření Soudnímu dvoru, na to, že toto ustanovení, ani žádné jiné ustanovení této směrnice výslovně nepodmiňuje kvalifikaci jako „obchodní zástupce“ tím, aby dotyčná osoba vykonávala hospodářskou činnost mimo prostor provozovny zmocnitele.

23

Článek 1 odst. 2 směrnice 86/653 totiž stanoví tři podmínky, jež jsou nezbytné a dostatečné k tomu, aby určitá osoba mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“. Zaprvé tato osoba musí mít postavení nezávislého zprostředkovatele. Zadruhé musí být trvale smluvně vázána na zmocnitele. Zatřetí musí vykonávat činnost spočívající ve sjednávání prodeje a nákupu zboží pro zmocnitele nebo ve sjednávání a uzavírání těchto obchodů jeho jménem a na jeho účet.

24

Stačí tedy, že určitá osoba splňuje tyto tři podmínky, aby mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653, a to bez ohledu na podmínky, za nichž vykonává činnost, a za předpokladu, že nespadá pod výjimky uvedené v čl. 1 odst. 3 a článku 2 této směrnice.

25

Zadruhé, účelem této směrnice je harmonizovat právo členských států v oblasti právních vztahů mezi stranami smlouvy o obchodním zastoupení (rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Quenon K., C‑338/14, EU:C:2015:795, bod 22 a citovaná judikatura).

26

Jak vyplývá z druhého a třetího bodu odůvodnění uvedené směrnice, jejím cílem je ochrana obchodních zástupců v jejich vztazích se zmocniteli, podpora bezpečnosti obchodů a usnadnění obchodu se zbožím mezi členskými státy sblížením jejich právních řádů v oblasti obchodního zastoupení (rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Quenon K., C‑338/14, EU:C:2015:795, bod 23 a citovaná judikatura).

27

Jak uvedl generální advokát v bodě 23 svého stanoviska, podřídit kvalifikaci jako „obchodní zástupce“, a tedy použitelnost směrnice 86/653, takovým doplňujícím podmínkám ve vztahu k podmínkám uvedeným v čl. 1 odst. 2 této směrnice, jako jsou podmínky týkající se místa nebo způsobu výkonu činnosti, by přitom omezilo rozsah této ochrany, a tedy ohrozilo dosažení cíle sledovaného touto směrnicí.

28

V tomto kontextu je třeba v případě neexistence ustanovení v uvedené směrnici, které by vyžadovalo, aby obchodní zástupce vykonával činnost na cestách nebo mimo provozovnu zmocnitele, konstatovat, že ochrana přiznaná toutéž směrnicí se musí rovněž vztahovat na osoby, které – jako ve věci v původním řízení – vykonávají činnost v této provozovně (obdobně viz rozsudek ze dne 30. dubna 1998, Bellone, C‑215/97, EU:C:1998:189, bod 13).

29

Tento výklad je jediný možný tím spíše, jak uvedl generální advokát v bodě 25 svého stanoviska, že opačný výklad článku 1 odst. 2 směrnice 86/653 by z této ochrany vyloučil osoby, jež plní pomocí moderních technologických prostředků úkoly srovnatelné s úkoly, které vykonávají obchodní zástupci, kteří cestují, zejména úkoly spočívající ve vyhledávání a získávání zákazníků.

30

Je však třeba podotknout, že působnost směrnice 86/653 nelze rozšířit tak, aby se vztahovala i na osoby, které nesplňují podmínky připomenuté v bodě 23 tohoto rozsudku, jež osoba musí splňovat, aby mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 této směrnice.

31

V takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, tedy přísluší předkládajícímu soudu, aby v rámci posouzení in concreto všech skutečností, jimiž se vyznačují dotyčné smluvní vztahy, ověřil, zda jsou tyto podmínky splněny.

32

Ačkoli v rámci tohoto posouzení nemůže být okolnost, že činnost zástupce je vykonávána v provozovně zmocnitele, sama o sobě důvodem pro vyloučení uvedeného zástupce z pojmu „obchodní zástupce“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653, tato okolnost nesmí mít vliv na nezávislost tohoto zástupce vůči zmocniteli. Jak uvedl generální advokát v bodě 34 svého stanoviska, nezávislost obchodního zástupce totiž může být zpochybněna nejen z důvodu, že podléhá pokynům zmocnitele, nýbrž i z důvodu způsobu plnění jeho úkolů.

33

Tento zástupce tedy tím, že se nachází v těsné blízkosti tohoto zmocnitele z důvodu své fyzické přítomnosti v provozovně posledně uvedeného, může podléhat pokynům uvedeného zmocnitele. Kromě toho tím, že má uvedený zástupce hmotné výhody související s touto přítomností, jako je poskytnutí místa výkonu práce nebo zpřístupnění organizačního zázemí této provozovny, nelze vyloučit, že se uvedený zástupce nachází ve skutečnosti v situaci, která mu znemožňuje vykonávat činnost nezávisle, ať z hlediska organizace této činnosti nebo hospodářských rizik spojených s touto činností. V tomto posledně uvedeném ohledu je totiž nutno zdůraznit, že poskytnutí takových výhod může snížit provozní náklady dotyčného zástupce, a tím snížit hospodářské riziko spojené s výkonem jeho činnosti v rozsahu, v němž se toto snížení nákladů nepřenáší na úroveň provizí vyplácených zmocnitelem zástupci.

34

V projednávaném případě předkládající soud zdůrazňuje, že zástupce společnosti Zako měl trvalé místo výkonu práce s telefonní linkou a e-mailovou adresou přímo v provozovně společnosti Sanidel. Tento soud rovněž uvádí, že je nesporné, že tento zástupce byl plně nezávislý a vykonával své úkoly zcela nezávisle, zejména pokud jde o zákazníky, dodavatele a podnikatele.

35

Za těchto okolností, s výhradou ověření předkládajícího soudu, nic nenasvědčuje tomu, že okolnost, že společnost Zako vykonávala činnost v provozovně společnosti Sanidel, vedla ke ztrátě její nezávislosti.

36

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že osoba trvale pověřená sjednáváním prodeje nebo nákupu zboží pro jinou osobu anebo sjednáváním a uzavíráním těchto obchodů jménem a na účet této osoby vykonává tuto činnost v provozovně této osoby, nebrání tomu, aby tato osoba mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“ ve smyslu tohoto ustanovení, za předpokladu, že tato okolnost nebrání této osobě vykonávat její činnost nezávisle, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

37

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, jimiž je třeba se zabývat společně, je, zda čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že osoba vykonává nejen činnosti spočívající ve sjednávání prodeje nebo nákupu zboží pro jinou osobu anebo sjednávání a uzavírání těchto obchodů jménem a na účet této osoby, nýbrž vykonává pro tutéž osobu i činnosti jiného druhu, aniž by tyto činnosti byly vedlejší ve vztahu k prvně uvedeným činnostem, brání tomu, aby tato osoba mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“ ve smyslu této směrnice.

38

Úvodem je třeba konstatovat, že ze samotného znění tohoto ustanovení, jak bylo připomenuto v bodě 21 tohoto rozsudku, nevyplývá, že osoba, která kromě úkolů výslovně stanovených v uvedeném ustanovení vykonává další úkoly, nemůže mít postavení obchodního zástupce ve smyslu téhož ustanovení.

39

Za těchto podmínek je třeba zohlednit obecnou systematiku a účel směrnice 86/653, aby bylo možné určit, zda tato směrnice brání tomu, aby obchodní zástupce vykonával jiné úkoly než ty, které jsou výslovně uvedeny v čl. 1 odst. 2 této směrnice.

40

Zaprvé čl. 1 odst. 3 a článek 2 směrnice 86/653 stanoví určité jasně vymezené výjimky z pojmu „obchodní zástupce“ a z působnosti této směrnice. Kromě čl. 2 odst. 2 uvedené směrnice přitom žádné z těchto ustanovení neupravuje situaci, ve které by obchodní zástupce vykonával pro zmocnitele jiné úkoly, než jsou úkoly uvedené v čl. 1 odst. 2 téže směrnice.

41

Článek 2 odst. 2 směrnice 86/653 přiznává členským státům právo stanovit, že se tato směrnice nevztahuje na osoby, které vykonávají činnosti obchodního zástupce považované podle práva těchto členských států za vedlejší.

42

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 49 až 51 svého stanoviska, uvedená směrnice nebrání v zásadě tomu, aby mohla být činnost obchodního zástupce kumulována s činnostmi jiného druhu, a to i v případě, kdy dotyčná osoba vykonává tuto první činnost pouze jako vedlejší, nebo v případě, kdy je jako v projednávaném případě uvedená činnost stejně významná jako jeho ostatní úkoly, jelikož možnost takové kumulace nevylučuje žádné jiné ustanovení téže směrnice.

43

Proto kromě případu, kdy se členský stát rozhodne v souladu s čl. 2 odst. 2 směrnice 86/653 vyloučit z působnosti této směrnice osoby, které vykonávají činnost obchodního zástupce v rámci vedlejší činnosti, což ostatně patrně není případ ve věci v původním řízení, musí být na osoby vykonávající takovou činnost obchodního zástupce nahlíženo tak, že spadají do této působnosti, třebaže by tato činnost byla kumulována s činností jiného druhu.

44

Zadruhé výklad čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653 v tom smyslu, že toto ustanovení vylučuje osoby, které kumulují činnost obchodního zástupce s činností jiného druhu, by byl v rozporu s účelem této směrnice, připomenutým v bodě 26 tohoto rozsudku, kterým je chránit obchodního zástupce v jeho vztahu se zmocnitelem.

45

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že obchodní zástupce nemůže být vyloučen z této ochrany z důvodu, že smlouva, která jej váže se zmocnitelem, stanoví plnění jiných úkolů než těch, které se týkají činnosti obchodního zástupce. Opačný výklad by totiž znamenal, že by zmocnitel mohl obcházet kogentní ustanovení směrnice 86/653, zejména ustanovení týkající se jeho povinností vůči obchodnímu zástupci, tím, že by ve smlouvě stanovil jiné úkoly než ty, které souvisejí s činností obchodního zástupce.

46

Kromě toho plnění úkolů obchodního zástupce uvedených v čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653, které spočívají ve sjednávání prodeje nebo nákupu zboží anebo ve sjednávání a uzavírání těchto obchodů jménem a na účet zmocnitele, může být v závislosti na zvláštnostech dotyčného odvětví doprovázeno službami poskytovanými obchodním zástupcem, které přestože nepatří čistě do činnosti sjednávání nebo uzavírání smluv pro zmocnitele, jsou součástí této činnosti.

47

Výklad článku 1 odst. 2 směrnice 86/653 v tom smyslu, že postavení obchodního zástupce se nemůže vztahovat na osoby, které kumulují činnost obchodního zástupce s jednou nebo několika činnostmi jiné povahy, by tak mohl ve skutečnosti vést k vyloučení z působnosti tohoto ustanovení velký počet osob a zbavit tak tuto směrnici části jejího užitečného účinku.

48

Je tudíž třeba učinit závěr, že směrnice 86/653 v zásadě nebrání tomu, aby obchodní zástupce ve smyslu tohoto ustanovení vykonával pro zmocnitele jiné úkoly než ty, které jsou výslovně uvedeny v čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653.

49

S ohledem na podmínky připomenuté v bodě 23 tohoto rozsudku je nicméně třeba upřesnit, že kumulace činností obchodního zástupce s činnostmi jiného druhu toutéž osobou nesmí vést k ovlivnění jejího postavení nezávislého zprostředkovatele.

50

V projednávaném případě tedy předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda skutečnost, že žalobkyně v původním řízení vykonávala pro tutéž osobu činnost obchodního zastoupení spolu s jinými stejně významnými činnostmi, měla s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu, jako je povaha vykonávaných úkolů, způsob jejich výkonu, podíl, který tyto úkoly představují na celkové činnosti dotyčné osoby, způsob stanovení odměny nebo dále skutečné hospodářské riziko, za následek, že jí bylo zabráněno vykonávat tuto prvně uvedenou činnost nezávisle.

51

Ve světle výše uvedeného je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 2 směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že osoba vykonává nejen činnosti spočívající ve sjednávání prodeje nebo nákupu zboží pro jinou osobu anebo sjednávání a uzavírání těchto obchodů jménem a na účet této osoby, nýbrž vykonává pro tutéž osobu i činnosti jiného druhu, aniž by tyto činnosti byly vedlejší ve vztahu k prvně uvedeným činnostem, nebrání tomu, aby tato osoba mohla být kvalifikována jako „obchodní zástupce“ ve smyslu uvedeného ustanovení, za předpokladu, že jí tato okolnost nebrání vykonávat prvně uvedené činnosti nezávisle, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: