1.

Předběžné otázky položené Verwaltungsgericht Oldenburg (správní soud v Oldenburgu, Německo), jejichž skutkovým východiskem je legalita přepravy vedlejších produktů živočišného původu z Nizozemska do Německa, nabízejí Soudnímu dvoru příležitost, aby poprvé poskytl výklad čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů ( 2 ), který stanoví, že toto nařízení se nepoužije na „přepravu, na kterou se vztahují požadavky pro schválení podle nařízení (ES) č. 1774/2002[ ( 3 )]“, a vymezil tak hranice oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006 ( 4 ).

2.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v projednávané věci sice vyvolává složité otázky ohledně vzájemného vztahu mezi sekundárními právními předpisy, je však zároveň třeba, nehledě na částečně odbornou povahu této problematiky, aby Soudní dvůr upřesnil některé důležité aspekty přepravy odpadů, a zejména přepravy vedlejších produktů živočišného původu.

3.

Odpověď Soudního dvora bude mít tedy zcela konkrétní dopady z hlediska toho, jaké formální náležitosti musí být splněny při přepravě vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3 v rámci Evropské unie. Tato otázka je pak klíčová z hlediska úkolů v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví souvisejících s politikou nakládání s odpady a vedlejšími produkty, zejména živočišného původu ( 5 ).

4.

V tomto stanovisku uvádím důvody, proč podle mého názoru musí být čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 vykládán v tom smyslu, že dotčená přeprava vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3 spadá, není-li stanoveno jinak, do oblasti působnosti nařízení č. 1069/2009 ( 6 ), a nikoli do oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006.

5.

V bodech 11 a 12 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 se uvádí:

6.

Článek 1 odst. 3 tohoto nařízení stanoví:

„Z oblasti působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:

[…]

[…]“

7.

Podle čl. 3 odst. 1 zmíněného nařízení podléhá přeprava, jejímž předmětem jsou odpady určené k odstranění a odpady určené k využití, zejména pokud jde v případě odpadů určených k využití o odpad uvedený na oranžovém seznamu ( 7 ), postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu podle ustanovení nařízení č. 1013/2006. Na základě čl. 3 odst. 2 téhož nařízení jsou obecné požadavky na informace podle článku 18 použitelné, jestliže se přeprava týká směsi určitých odpadů nebo určitých znečištěných odpadů v množství překračujícím 20 kg.

8.

Body 12 a 13 odůvodnění směrnice 2008/98 uvádějí:

9.

Článek 2 odst. 2 téže směrnice stanoví:

„Následující položky jsou vyňaty z oblasti působnosti této směrnice v rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy Společenství:

[…]

[…]“

10.

V bodech 5, 6, 57 a 58 odůvodnění nařízení č. 1069/2009 se uvádí:

[…]

11.

Článek 2 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:

„Toto nařízení se nevztahuje na tyto produkty živočišného původu:

[…]

[…]

[…]“

12.

Podle článku 8 uvedeného nařízení platí:

„Materiál kategorie 1 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

[…]“

13.

Článek 10 nařízení č. 1069/2009 stanoví:

„Materiál kategorie 3 zahrnuje tyto vedlejší produkty živočišného původu:

[…]

14.

Článek 48 odst. 1 a 6 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Jestliže provozovatel hodlá odeslat materiály kategorie 1 nebo 2 nebo masokostní moučku nebo živočišné tuky získané z materiálů kategorie 1 nebo 2 do jiného členského státu, uvědomí o tom příslušný orgán členského státu původu a příslušný orgán členského státu určení.

Příslušný orgán členského státu určení rozhodne na žádost provozovatele ve stanovené lhůtě o tom, zda:

2.   Formát žádostí provozovatelů uvedených v odstavci 1 může být přijat regulativním postupem podle čl. 52 odst. 3.

3.   Příslušný orgán členského státu původu uvědomí prostřednictvím systému Traces v souladu s rozhodnutím [Komise] 2004/292/ES [ze dne 30. března 2004 o zavedení systému Traces a o změně rozhodnutí 92/486/EHS ( 10 )] příslušný orgán členského státu určení o odeslání každé zásilky zaslané do členského státu určení obsahující:

Je-li příslušný orgán členského státu určení uvědomen o zásilce, uvědomí prostřednictvím systému Traces o obdržení každé zásilky příslušný orgán členského státu původu.

4.   Materiály kategorií 1 a 2, masokostní moučka a živočišné tuky uvedené v odstavci 1 se dopravují přímo do zařízení nebo podniku určení, které musí být registrováno nebo schváleno v souladu s články 23, 24 a 44 nebo, v případě hnoje, do hospodářství určení.

5.   Jestliže jsou vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty zasílány do jiných členských států přes území třetí země, musí být přepravovány v zásilkách, které byly v členském státě původu zapečetěny a které jsou doprovázeny veterinárním osvědčením.

Zapečetěné zásilky smějí znovu vstoupit na území Společenství pouze přes stanoviště hraniční kontroly v souladu s článkem 6 směrnice [Rady] 89/662/EHS [ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu ( 11 )].

6.   Odchylně od odstavců 1 až 5 smějí být vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty uvedené ve zmíněných odstavcích, které byly smíchány s jakýmkoli odpadem uvedeným v rozhodnutí [2000/532] jako nebezpečný nebo jím kontaminovány, zasílány do jiných členských států, pouze pokud jsou splněny požadavky nařízení [č. 1013/2006].“

15.

Článek 54 téhož nařízení stanoví:

„Nařízení [č. 1774/2002] se zrušuje s účinkem ode dne 4. března 2011.

Odkazy na nařízení [č. 1774/2002] se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze.“

16.

Dne 7. dubna 2014 provedla německá policie kontrolu kamionu řízeného pracovníkem společnosti ReFood GmbH & Co. KG, jež je žalobkyní v původním řízení, který převážel vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3 ve smyslu nařízení č. 1069/2009 sebrané v Nizozemsku, přičemž zmíněné produkty byly dopravovány do provozovny společnosti ReFood nacházející se v Německu, kde měly být zpracovány za účelem jejich následného využití v zařízení na výrobu bioplynu, nacházejícím se rovněž v Německu.

17.

Na základě této kontroly nařídila Landwirtschaftskammer Niedersachsen (zemědělská komora Dolního Saska, Německo), která je žalovanou v původním řízení, společnosti ReFood, aby tento odpad vrátila do Nizozemska, s odůvodněním, že přeprava dotčeného odpadu podléhá oznamovacímu postupu podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1013/2006.

18.

Dne 16. července 2014 podala společnost ReFood žalobu k předkládajícímu soudu, kterou napadla legalitu příkazu vydaného zemědělskou komorou Dolního Saska.

19.

Tento soud zdůrazňuje, že v případě protiprávní přepravy odpadu, která nebyla oznámena, může příslušný vnitrostátní orgán na základě Gesetz zur Ausführung der Verordnung (EG) Nr. 1013/2006 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 14. Juni 2006 über die Verbringung von Abfällen und des Basler Übereinkommens vom 22. März 1989 über die Kontrolle der grenzüberschreitenden Verbringung gefährlicher Abfälle und ihrer Entsorgung (zákon, kterým se provádí nařízení č. 1013/2006 a Basilejská úmluva) ( 12 ) ze dne 19. července 2007 vydat nezbytné příkazy, aby zajistil zpětné převzetí dotčeného odpadu osobou, která byla povinna učinit oznámení podle čl. 2 bodu 15 nařízení č. 1013/2006.

20.

Zmíněný soud nicméně dodává, že pokud by byla dotčená přeprava vyňata z oblasti působnosti uvedeného nařízení na základě ustanovení jeho čl. 1 odst. 3 písm. d), nebylo by možné takový příkaz vydat.

21.

V této souvislosti předkládající soud zdůrazňuje, že zatímco legalita příkazu vydaného proti společnost ReFood závisí na otázce, zda přeprava dotčeného odpadu spadá do působnosti ustanovení nařízení č. 1013/2006 a podléhá postupu předchozího oznámení podle téhož nařízení, není schopen z judikatury Soudního dvora ani z přípravných prací k uvedenému nařízení dovodit výklad jeho čl. 1 odst. 3 písm. d).

22.

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Oldenburg (správní soud v Oldenburgu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23.

Úvodem považuji za důležité zdůraznit dvě věci.

24.

Zaprvé je nesporné, že dotčenými produkty jsou zbytky ze stravovacích zařízení, které nepocházejí-li z dopravních prostředků mezinárodní přepravy, musí být kvalifikovány jako vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3 ve smyslu čl. 10 písm. p) nařízení č. 1069/2009. Stejně tak je nesporné, že podle čl. 2 odst. 2 písm. g) bodu iii) nařízení č. 1069/2009 spadá odpad ze stravovacích zařízení obsahující vedlejší produkty živočišného původu, který je určen k přeměně na bioplyn, ke zpracování sterilací nebo ke kompostování, do oblasti působnosti tohoto nařízení.

25.

Zadruhé není na místě posuzovat tři položené předběžné otázky postupně, ale naopak musí být posouzeny společně.

26.

Podstatou otázek položených předkládajícím soudem totiž je, zda má být slovní spojení „přeprava [odpadu], na kterou se vztahují požadavky pro schválení podle nařízení [č. 1774/2002]“, které použil unijní normotvůrce v čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006, vykládáno v tom smyslu, že z oblasti působnosti tohoto nařízení je vyloučena veškerá přeprava upravená nařízením č. 1069/2009, nebo v tom smyslu, že jsou z ní vyloučeny pouze některé druhy takové přepravy, které splňují zvláštní podmínky stanovené posledně uvedeným nařízením.

27.

Výkladem ze strany Soudního dvora pak bude určeno, zda je ve sporu v původním řízení použitelné nařízení č. 1013/2006, a tudíž i zda se použije postup předchozího oznámení, který je pro takové odpady, jako jsou odpady dotčené v původním řízení, stanoven v čl. 3 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.

28.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se budu zabývat otázkou, zda přeprava takových odpadů, jako jsou odpady dotčené v původním řízení, tedy vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3, z Nizozemska do Německa podléhá takovému postupu předchozího oznámení či nikoli.

29.

Odpověď na tuto otázku v konečném důsledku závisí na tom, zda tato přeprava spadá do oblasti působnosti nařízení č. 1069/2009, které upravuje pouze vedlejší produkty živočišného původu a jejich přepravu, nebo do oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006, které stanoví podmínky zákonnosti přepravy vedlejších produktů živočišného původu vyjma „přepravy […], na kterou se vztahují požadavky pro schválení podle nařízení [č. 1774/2002]“.

30.

V tomto ohledu hned v úvodu podotýkám, shodně s Komisí, že jelikož nařízení č. 1013/2006 tento pojem nedefinuje, nenabízí znění čl. 1 odst. 3 písm. d) žádné nesporné řešení problému, který byl Soudnímu dvoru předložen ( 13 ).

31.

Uvedený výraz se navíc neobjevuje ani v nařízeních č. 1774/2002 a 1069/2009.

32.

Na jedné straně je třeba konstatovat, že podle nařízení č. 1774/2002 nepodléhá doprava nebo přeprava vedlejších produktů živočišného původu žádnému schválení ( 14 ). Zejména podle článku 8 nařízení č. 1774/2002 se nevyžaduje „schválení“ pro přepravu vedlejších produktů živočišného původu ( 15 ).

33.

Na druhé straně nejsou požadavky stanovené nařízením č. 1069/2009 jednoznačné.

34.

Zejména různé jazykové verze zmíněného nařízení neumožňují s konečnou platností upřesnit jejich smysl. Nejednoznačnost ustanovení nařízení č. 1069/2009 lze ostatně tím lépe ilustrovat na skutečnosti, že tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vychází z jeho německého znění.

35.

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru totiž vyplývá, že postoj zemědělské komory Dolního Saska, podle níž přeprava dotčeného odpadu spadá do oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006 a podléhá předchozímu oznámení, vychází z předpokladu, že jelikož se v čl. 48 odst. 2 nařízení č. 1069/2009 odkazuje na „žádosti o schválení“ odeslání některých vedlejších produktů živočišného původu kategorie 1 nebo 2, přičemž jsou vyňaty vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3, nevztahuje se na posledně uvedené produkty výjimka zakotvená v čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006.

36.

V německém znění čl. 48 odst. 2 nařízení č. 1069/2009 se přitom hovoří o „Formate für Anträge auf Zulassung“, což doslova přeloženo znamená „formát žádostí o schválení“, zatímco například ve španělském, dánském, anglickém a francouzském znění jsou použity pojmy „formatos para las solicitudes“, „formater for ansøgninger“, „formats for applications“ a „modèles pour les demandes“, které odkazují na formát „žádostí“, a nikoli žádostí „o schválení“.

37.

Pomineme-li skutečnost, že podle ustálené judikatury Soudního dvora nemůže formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednostní povaha vzhledem k jiným jazykovým verzím ( 16 ), nepovažuji postoj zemědělské komory Dolního Saska, podle níž přeprava odpadů dotčených v původním řízení nespadá do oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006, za přesvědčivý.

38.

Mám za to, že takový výklad naráží na několik podstatných argumentů vycházejících z přípravných prací, ducha, systematiky a účelu nařízení č. 1013/2006 a 1069/2009.

39.

Zaprvé lze podle mého názoru z obecného hlediska logicky předpokládat, že pokud unijní normotvůrce přijal odvětvové právní předpisy, vyjádřil tím vůli stanovit zvláštní režim pro konkrétní kategorie produktů nebo odpadů.

40.

V tomto ohledu je nařízení č. 1069/2009 odvětvovým předpisem, který obdobně jako nařízení č. 1774/2002 stanoví pravidla pro přepravu vedlejších produktů živočišného původu a svou povahou zohledňuje jejich zvláštnosti, například s ohledem na zvláštní rizika, která jsou s nimi spojena ( 17 ). Účelem takového právního předpisu je tudíž v zásadě upravit v plném rozsahu a výlučně tyto vedlejší produkty ( 18 ).

41.

Stejným způsobem Soudní dvůr v souvislosti se vztahem mezi dřívějšími právními předpisy o odpadech jasně potvrdil, že „směrnici 94/62[/ES ( 19 )] je nutné považovat za zvláštní předpis (lex specialis) ve vztahu ke směrnici 75/442[/EHS ( 20 )], což znamená, že její ustanovení mají v situacích touto směrnicí výslovně upravených přednost před druhou uvedenou směrnicí“ ( 21 ).

42.

Z uvedeného vyplývá, že podle Soudního dvora může být v oblasti odpadů obecný právní předpis nahrazen zvláštním odvětvovým předpisem.

43.

Mám za to, že tento závěr podporují i výjimky, jež unijní normotvůrce stanovil ve směrnici 2008/98, což je rámcová směrnice v oblasti odpadů, a také vztah mezi touto směrnicí a zvláštními odvětvovými právními předpisy.

44.

Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2008/98 jsou z oblasti její působnosti vyňaty vedlejší produkty živočišného původu, včetně zpracovaných výrobků, upravené nařízením č. 1774/2002. Taková výjimka dokládá, že záměrem unijního normotvůrce bylo vyloučit z oblasti působnosti obecného právního předpisu upravujícího tuto oblast určitou kategorii odpadu, konkrétně vedlejší produkty živočišného původu ( 22 ).

45.

Zadruhé výklad v tom smyslu, že vedlejší produkty živočišného původu a jejich přeprava se v zásadě řídí výhradně odvětvovými ustanoveními, která jsou v projednávané věci obsažena v nařízení č. 1069/2009, vyplývá z postojů přijatých jednotlivými orgány v rámci legislativního procesu, který předcházel přijetí nařízení č. 1013/2006.

46.

V tomto směru podotýkám, že podle čl. 1 odst. 6 prvního pododstavce návrhu Komise, na jehož základě bylo přijato uvedené nařízení ( 23 ), měla být z oblasti působnosti nařízení o přepravě odpadu vyloučena přeprava odpadu upravená nařízením č. 1774/2002, „za předpokladu, že na základě zmíněného nařízení a jiných souvisejících právních předpisů Společenství týkajících se vedlejších produktů živočišného původu a veřejného zdraví podléhá obdobným nebo přísnějším procesním ustanovením“.

47.

Změny tohoto návrhu provedené Radou, z nichž vychází znění čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 ( 24 ), pochopila Komise přitom v tom smyslu, že vedlejší produkty živočišného původu mají být zcela vyňaty z oblasti působnosti nařízení o přepravě odpadu ( 25 ). Tato skutečnost jednoznačně vyplývá ze sdělení Komise Evropskému parlamentu v souladu s čl. 251 odst. 2 druhým pododstavcem Smlouvy o ES o společném postoji Rady k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o přepravě odpadů, v němž Komise uvádí, že „Rada v návrhu provedla řadu dodatečných změn. Nejdůležitější z nich je, že ustanovením čl. 1 odst. 3 písm. d) se z oblasti působnosti nařízení zcela vyjímají vedlejší produkty živočišného původu“ ( 26 ).

48.

Přípravné práce k nařízení č. 1013/2006 tudíž dokládají, jak správně zdůrazňuje nizozemská vláda, že záměrem Rady bylo, aby vedlejší produkty živočišného původu byly zcela vyloučeny z oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006, a to nehledě na otázku rovnocennosti postupů týkajících se přepravy stanovených v nařízení č. 1774/2002.

49.

Zatřetí lze výklad, který navrhuje zemědělská komora Dolního Saska, vyvrátit s ohledem na vývoj právní úpravy vedlejších produktů živočišného původu a stále větší jednotnost této právní úpravy a nařízení č. 1013/2006.

50.

Článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 totiž neupřesňuje, na jaké schválení upravené nařízením č. 1774/2002 se odkazuje, zatímco, jak je uvedeno v bodě 32 tohoto stanoviska, podle posledně uvedeného nařízení nepodléhá přeprava vedlejších produktů živočišného původu žádnému schválení.

51.

To znamená, že po přijetí nařízení č. 1013/2006 byla jednotnost právní úpravy vedlejších produktů živočišného původu a zmíněného nařízení sporná.

52.

Nicméně legislativní vývoj v oblasti vedlejších produktů živočišného původu přinesl stále větší jednotnost příslušných právních předpisů.

53.

I když měl unijní normotvůrce v době řízení, které vedlo k přijetí nařízení č. 1069/2009 nepochybně na paměti ustanovení nařízení č. 1013/2006, ustanovení nařízení č. 1069/2009 i jeho body odůvodnění svědčí o vůli normotvůrce zaručit, ne-li zavést, určitou jednotnost mezi tímto nařízením a nařízením č. 1013/2006.

54.

V bodech 5 a 6 odůvodnění nařízení č. 1069/2009 se uvádí, že pravidla týkající se vedlejších produktů živočišného původu by měla brát v úvahu rizika pro životní prostředí, které tyto produkty představují, a měla by být stanovena v jednotném a uceleném rámci, zejména pokud jde o přepravu takových produktů. Kromě toho v bodech 57 a 58 odůvodnění tohoto nařízení unijní normotvůrce mimo jiné jednoznačně uvedl, že „[v] zájmu jednotnosti právních předpisů Společenství je nezbytné upřesnit vztah mezi pravidly stanovenými v[e zmíněném] nařízení a právními předpisy Společenství o odpadech“, a zejména že je nutné zajistit, aby vedlejší produkty živočišného původu, které jsou smíchány s nebezpečnými odpady, nebo jsou takovými odpady kontaminovány, byly mezi členskými státy dováženy, vyváženy nebo odesílány pouze v souladu s nařízením č. 1013/2006.

55.

Tyto požadavky, zakotvené v článku 48 nařízení č. 1069/2009, dokládají jasný záměr unijního zákonodárce, aby se vedlejší produkty živočišného původu v zásadě řídily výlučně posledně uvedeným nařízením.

56.

Z výkladu a contrario čl. 48 odst. 6 nařízení č. 1069/2009, který neměl v nařízení č. 1774/2002 ekvivalent, vyplývá, že přeprava vedlejších produktů živočišného původu kategorie 3 se řídí výhradně tímto nařízením. Pokud totiž zmíněné ustanovení stanoví, že vedlejší produkty živočišného původu, které byly smíchány s nebezpečným odpadem nebo jím kontaminovány, mohou být zasílány do jiných členských států, pouze pokud jsou splněny požadavky nařízení č. 1013/2006, je z něj třeba dovodit, jak tvrdí i společnost ReFood, že jiná přeprava vedlejších produktů živočišného původu se posledně uvedeným nařízením neřídí.

57.

Z uvedeného vyplývá, jak Komise na jednání uznala, že oblast působnosti příslušných právních předpisů je tak jasně vymezena, a není-li stanovena výslovná výjimka, spadá přeprava vedlejších produktů živočišného původu výlučně do působnosti nařízení č. 1069/2009.

58.

Začtvrté je takový přístup podle mého názoru potvrzen i výkladem čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 ve světle bodu 11 jeho odůvodnění ( 27 ).

59.

Podle uvedeného bodu odůvodnění je na jedné straně nutné zamezit duplicitě s nařízením č. 1774/2002 a na druhé straně má podle záměru unijního normotvůrce toto nařízení představovat úplnou právní úpravu vedlejších produktů živočišného původu ( 28 ).

60.

To znamená, že podíváme-li se na čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 ve světle nutnosti zamezit duplicitě tohoto nařízení s právními předpisy upravujícími vedlejší produkty živočišného původu, která je vyjádřena v bodě 11 odůvodnění téhož nařízení, lze podle mého názoru dospět k závěru, že záměrem unijního normotvůrce bylo vyloučit z oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006 veškerou přepravu vedlejších produktů živočišného původu, a to zejména z důvodu, že nařízení č. 1774/2002 představuje úplnou a autonomní právní úpravu této oblasti ( 29 ).

61.

Výklad navrhovaný rakouskou vládou v tom smyslu, že jelikož nejsou vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3 upraveny v čl. 48 odst. 1 nařízení č. 1069/2009, spadají do oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006, pomíjí bod 11 odůvodnění nařízení č. 1013/2006.

62.

Takový výklad totiž v žádném případě nezamezuje duplicitě nařízení č. 1013/2006 s nařízením č. 1069/2009, ale naopak by znamenal, že by některé vedlejší produkty živočišného původu podléhaly ustanovením obou těchto nařízení.

63.

V tomto ohledu nepovažuji za relevantní skutečnost, že nařízení č. 1013/2006 a 1069/2009 sledují různé cíle, a to ochranu životního prostředí ( 30 ) a ochranu zdraví lidí a zvířat ( 31 ).

64.

Je pravda, že Soudní dvůr rozhodl, že přeprava živočišné moučky, která je v zásadě vyloučena z působnosti nařízení č. 259/93, musí být provedena v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení nařízení č. 1774/2002, a to s ohledem na rizika pro životní prostředí a hygienická rizika, která jsou s takovou přepravou spojena ( 32 ).

65.

Mám za to, že tyto úvahy neodůvodňují odlišný výklad čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006, než jaký je uveden v předchozím textu, protože podle nařízení č. 1069/2009 platí přísnější pravidla stanovená nařízením č. 1013/2006 ( 33 ), pokud jde o přepravu vedlejších produktů živočišného původu, které by mohly ohrožovat životní prostředí ( 34 ).

66.

Zapáté, jak správně podotkla nizozemská vláda a Komise, výklad navrhovaný zemědělskou komorou Dolního Saska by vedl k paradoxnímu výsledku.

67.

Pokud by se totiž mělo za to, že vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3 spadají do působnosti nařízení č. 1013/2006, znamenalo by to použití přísnějších pravidel na méně nebezpečné produkty, jelikož vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3 jsou podle nařízení č. 1069/2009 ( 35 ) z podstaty věci méně škodlivé pro zdraví lidí a zvířat než produkty kategorie 1 a 2 ( 36 ).

68.

Obdobně se podle mého názoru nelze přiklonit ani k výkladu Komise, který vychází zejména z článků 23 a 24 nařízení č. 1069/2009, protože jak zdůraznila na jednání společnost ReFood, takový výklad nelze dovodit ani ze znění ani ze systematiky právních předpisů dotčených v projednávané věci.

69.

Komise v podstatě tvrdí, že čl. 1 odst. 3 písm. d) nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že toto nařízení se nepoužije na přepravu vedlejších produktů živočišného původu prováděnou provozovateli, zařízeními nebo podniky, které jsou registrovány nebo schváleny v souladu s článkem 23 nebo s článkem 24 nařízení č. 1069/2009, nebo určenou provozovatelům, zařízením nebo podnikům registrovaným či schváleným podle zmíněných článků, pokud jsou dodržena pravidla stanovená nařízením č. 1069/2009.

70.

S ohledem na bod 11 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 a body 5 a 6 odůvodnění nařízení č. 1069/2009 má Komise za to, že první z uvedených nařízení není použitelné na přepravu vedlejších produktů živočišného původu, protože požadavek ochrany životního prostředí je již řádně zohledněn, pokud jsou splněna pravidla stanovená nařízením č. 1069/2009. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1069/2009 stanoví pravidla platná pro provozovatele, zařízení a podniky, na něž se vztahují články 23 a 24 téhož nařízení, není podle jejího názoru nutné použít na přepravu mezi provozovateli, zařízeními nebo podniky registrovanými nebo schválenými v souladu se zmíněnými články nařízení č. 1013/2006, pokud jsou splněny ostatní požadavky stanovené nařízením č. 1069/2009.

71.

Takový výklad by byl v první řadě v rozporu se záměrem unijního normotvůrce, který byl jasně vyjádřen v průběhu legislativního postupu, vyloučit vedlejší produkty živočišného původu z oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006.

72.

Kromě toho mám za to, že se Komise tím, že obhajuje takový výklad, snaží prosadit postoj, který uplatňovala v rámci přijímání nařízení č. 1013/2006 ( 37 ), se kterým se však Parlament ani Rada neztotožnily.

73.

Konečně by takový výklad podle mého názoru vedl k právní nejistotě.

74.

Na jedné straně by vyžadoval, aby hospodářské subjekty při každé přepravě vedlejších produktů živočišného původu posuzovaly, zda jsou ustanovení nařízení č. 1069/2009 dostatečná z hlediska ochrany životního prostředí, a tudíž by nebylo reálně možné předem předvídat, jaké nařízení se na konkrétní přepravu použije.

75.

Na druhé straně, jelikož Komise na jednání upřesnila, že pokud by nebyla splněna ustanovení článků 23 a 24 nařízení č. 1069/2009, bylo by použitelné nařízení č. 1013/2006, není vyloučeno, že by v případě nesplnění požadavků stanovených v článcích 23 a 24 nařízení č. 1069/2009, které jsou a priori méně přísné, bylo paradoxně vyžadováno splnění přísnějších požadavků stanovených nařízením č. 1013/2006.

76.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené ze strany Verwaltungsgericht Oldenburg (správní soud v Oldenburgu, Německo) takto:

„Článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů musí být vykládán v tom smyslu, že přeprava vedlejších produktů živočišného původu, na něž se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002, je vyňata z oblasti působnosti nařízení č. 1013/2006, nestanoví-li nařízení č. 1069/2009 výslovně jinak.“