Spojené věci C‑331/16 a C‑366/16

K.
proti
Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie

a

H. F.
proti
Belgische Staat

[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Rechtbank Den Haag, zittingsplaats Middelburg (soud v Haagu, zasedající v Middelburgu, Nizozemsko)., a Raad voor Vreemdelingenbetwistingen (Rada pro spornou cizineckou agendu, Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Občanství Evropské unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38/ES – Článek 27 odst. 2 druhý pododstavec – Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Vyhoštění z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti – Chování představující skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti – Osoba, jejíž žádost o azyl byla zamítnuta z důvodů uvedených v čl. 1 oddílu F Ženevské úmluvy nebo v čl. 12 odst. 2 směrnice 2011/95/EU – Článek 28 odst. 1 – Článek 28 odst. 3 písm. a) – Ochrana před vyhoštěním – Pobyt v hostitelském členském státě po dobu posledních deseti let – Naléhavé důvody týkající se veřejné bezpečnosti – Pojem“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. května 2018

1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Veřejný pořádek – Pojem

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, články 27 a 28)

2. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Veřejná bezpečnost – Pojem

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, články 27 a 28)

3. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti – Vnitrostátní omezení volného pohybu a pobytu osoby, vůči které bylo přijato rozhodnutí o vyloučení z postavení uprchlíka na základě čl. 1 oddílu F Úmluvy o právním postavení uprchlíků nebo podle čl. 12 odst. 2 směrnice 2011/95 – Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 27 odst. 2 první pododstavec)

4. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví – Chování představující skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti – Osoba, vůči níž bylo v minulosti vydáno rozhodnutí o vyloučení z postavení uprchlíka na základě čl. 1 oddílu F Úmluvy o právním postavení uprchlíků nebo čl. 12 odst. 2 směrnice 2011/95 – Nerozhodující okolnost – Povinnost posoudit osobní chování dotyčného jednotlivce

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 27 odst. 2 druhý pododstavec)

5. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva na vstup a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti – Ochrana před vyhoštěním – Okolnosti, jež je třeba zohlednit před vydáním rozhodnutí o vyhoštění

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 28 odst. 1)

6. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva na vstup a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti – Ochrana před vyhoštěním – Podmínka – Pobyt po dobu posledních deseti let před vydáním rozhodnutí o vyhoštění – Podmínky použití – Dotyčný s právem trvalého pobytu

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 28 odst. 3 písm. a)]

1.  Výklad pojmu „veřejný pořádek“ uvedeného v článcích 27 a 28 směrnice 2004/38 byl tak v judikatuře Soudního dvora podán v tom smyslu, že použití tohoto pojmu předpokládá v každém případě kromě narušení společenského pořádku, které představují všechna porušení práva, existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti (rozsudek ze dne 24. června 2015, H. T.,C‑373/13, EU:C:2015:413, bod 79 a citovaná judikatura).

   (viz bod 41)

2.  V souvislosti s pojmem „veřejná bezpečnost“ z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tento pojem zahrnuje vnitřní i vnější bezpečnost členského státu (rozsudek ze dne 23. listopadu 2010, Tsakouridis,C‑145/09, EU:C:2010:708, bod 43). Vnitřní bezpečnost může být dotčena zejména přímým ohrožením klidu a fyzické bezpečnosti obyvatelstva dotyčného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. května 2012, I,C‑348/09, EU:C:2012:300, bod 28). Pokud jde o vnější bezpečnost, ta může být dotčena zejména hrozbou vážného narušení vnějších vztahů tohoto členského státu nebo mírového soužití národů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2010, Tsakouridis,C‑145/09, EU:C:2010:708, bod 44).

   (viz bod 42)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 47)

4.  Článek 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že vůči občanu Evropské unie nebo státnímu příslušníku třetí země, jenž je rodinným příslušníkem takového občana, který se dožaduje přiznání práva pobytu na území členského státu, bylo v minulosti vydáno rozhodnutí o vyloučení z postavení uprchlíka na základě čl. 1 oddílu F Úmluvy o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána dne 28. července 1951 v Ženevě a doplněna Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků, uzavřeným v New Yorku dne 31. ledna 1967, nebo čl. 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, neumožňuje, aby příslušné orgány tohoto členského státu automaticky dovodily, že pouhá přítomnost dotyčné osoby na tomto území představuje – nehledě na existenci či neexistenci rizika recidivy – skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, jež může odůvodnit přijetí opatření na základě důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

   Závěr o existenci takovéhoto ohrožení musí být založen na posouzení osobního chování dotyčné osoby ze strany příslušných orgánů hostitelského členského státu, s přihlédnutím ke zjištěním obsaženým v rozhodnutí o vyloučení z postavení uprchlíka a skutečnostem a důkazům, na kterých bylo toto rozhodnutí založeno, zejména k povaze a závažnosti zločinů nebo činů vytýkaných této osobě, míře její osobní účasti na těchto zločinech nebo činech, případné existenci důvodů pro zproštění trestní odpovědnosti, jakož i existenci odsouzení v trestním řízení. Toto globální posouzení musí též zohledňovat dobu, jež uplynula od údajného spáchání těchto zločinů nebo činů, jakož i následné chování zmíněné osoby, zejména pokud jde o to, zda toto chování svědčí o trvajícím postoji dotyčného, který by narušoval základní hodnoty uvedené v článcích 2 a 3 SEU takovým způsobem, že by mohl narušit klid a fyzickou bezpečnost obyvatelstva. Učinění tohoto závěru nebrání pouhá skutečnost, že dřívější chování této osoby zapadá do zvláštního historického a společenského kontextu země jejího původu, který se pravděpodobně nebude v hostitelském členském státě opakovat.

   V souladu se zásadou proporcionality musí příslušné orgány hostitelského členského státu mimoto vyvážit ochranu dotčeného základního zájmu společnosti a zájmů dotyčné osoby souvisejících s využitím práva volného pohybu a pobytu jakožto občan Unie a jejím právem na respektování soukromého a rodinného života.

   (viz body 65–67, výrok 1)

5.  Článek 28 odst. 1 směrnice 2004/38 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud zamýšlená opatření zahrnují vyhoštění dotyčné osoby z hostitelského členského státu, musí tento stát vzít v úvahu povahu a závažnost jednání této osoby, délku a případně legalitu jejího pobytu v tomto členském státě, dobu, jež uplynula od jednání vytýkaného této osobě, její chování během této doby, stupeň současné nebezpečnosti dotyčné osoby pro společnost, jakož i pevnost sociálních, kulturních a rodinných vazeb k uvedenému členskému státu.

   (viz bod 76, výrok 2)

6.  Článek 28 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/38 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na občana Evropské unie, který nemá právo trvalého pobytu v hostitelském členském státě ve smyslu článku 16 a čl. 28 odst. 2 této směrnice.

   (viz bod 77, výrok 2)