1. 

Co říká místo narození osoby o jejím etnickém původu?

2. 

Překvapivě málo.

3. 

Popravdě tvrzení, že existuje jakási nezvratná vazba mezi místem narození osoby a její příslušností k určité etnické skupině, v konečném důsledku jen podporuje některé neblahé stereotypy.

4. 

V původním řízení z řidičského průkazu žadatele o úvěr vyplývá, že jeho místem narození není žádný ze severských států ( 2 ), členský stát Evropské unie, Švýcarsko ani Lichtenštejnsko ( 3 ). Je diskriminací na základě etnického původu, pokud si úvěrová instituce vyžádá, aby klient předložil pas vydaný jedním z uvedených států nebo, není-li to možné, pas vydaný třetí zemí společně s platným povolením k pobytu (dále jen „dotčený postup“)? Je-li tomu tak, lze dotčený postup odůvodnit bojem proti praní peněz a financování terorismu?

5. 

Právě tyto otázky má Soudní dvůr zodpovědět v projednávané věci. Bude přitom mít zejména příležitost poskytnout vodítka ke vztahu mezi diskriminací na základě etnického původu, státní příslušností a místem narození.

6. 

Z níže uvedených důvodů je třeba dojít k závěru, že v rámci takového postupu, jaký je dotčen v projednávané věci, nedochází k rozdílnému zacházení s klienty na základě jejich etnického původu. Nemám tedy za to, že by se Soudní dvůr měl zabývat otázkou, je-li možné takový postup odůvodnit.

7.

Podle článku 1 směrnice 2000/43 („Účel“) je jejím účelem stanovit rámec pro boj s diskriminací na základě rasy nebo etnického původu s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.

8.

Článek 2 směrnice 2000/43 („Pojem diskriminace“) stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí, že neexistuje žádná přímá nebo nepřímá diskriminace na základě rasy nebo etnického původu.

2.   Pro účely odstavce 1 se

9.

Podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/43 („Oblast působnosti“) se uvedená směrnice netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jí dotčeny předpisy a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států, a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním postavením dotčených státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti.

10.

Podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43 („Důkazní břemeno“) členské státy přijmou v souladu se svými právními řády nezbytná opatření, aby, jakmile se osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo odpůrci prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

11.

Kapitola I směrnice 2005/60 („Předmět, oblast působnosti a definice“) obsahuje články 1 až 5. Článek 1 odst. 1 směrnice 2005/60 stanoví, že členské státy zajistí, aby praní peněz a financování terorismu bylo zakázáno. Podle čl. 2 odst. 1 bodu 1 směrnice 2005/60 se uvedená směrnice vztahuje na úvěrové instituce vymezené v čl. 3 odst. 1. Podle článku 5 směrnice 2005/60 mohou členské státy v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější opatření za účelem předcházení praní peněz a financování terorismu.

12.

Kapitola II směrnice 2005/60 („Hloubková kontrola klienta“) obsahuje články 6 až 19. Zatímco oddíl 1 uvedené kapitoly („Obecná ustanovení“) stanoví v článcích 6 až 10 základní pravidla hloubkové kontroly klienta, oddíl 2 („Zjednodušená hloubková kontrola klienta“) stanoví pravidla, která za určitých zvláštních podmínek umožňují použít zjednodušenou hloubkovou kontrolu klienta.

13.

Článek 13 směrnice 2005/60 (jediný článek kapitoly II oddílu 3 směrnice, nadepsaného „Zesílená hloubková kontrola klienta“) stanoví:

„1.   Členské státy vyžadují od institucí a osob, na které se vztahuje tato směrnice, aby na základě posouzení rizika uplatňovaly kromě opatření podle článků 7 a 8 a čl. 9 odst. 6 zesílenou hloubkovou kontrolu klienta v situacích, které vzhledem ke své povaze mohou představovat vyšší riziko praní peněz nebo financování terorismu, a alespoň v situacích uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 a při jiných situacích představujících vysoké riziko praní peněz nebo financování terorismu, které splňují technická kritéria stanovená v souladu s čl. 40 odst. 1 písm. c).

2.   Pokud klient není fyzicky přítomen pro účely zjištění totožnosti, členské státy od těchto institucí a osob vyžadují, aby přijaly zvláštní a přiměřená opatření kompenzující vyšší riziko, např. uplatněním jednoho nebo několika následujících opatření:

[…]

4.   Pokud jde o transakce nebo obchodní vztahy s politicky exponovanými osobami, které mají bydliště v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, členské státy od institucí a osob, na které se vztahuje tato směrnice, vyžadují, aby

[…]

6.   Členské státy zajistí, aby instituce a osoby, na které se vztahuje tato směrnice, věnovaly zvláštní pozornost jakékoliv hrozbě praní peněz nebo financování terorismu, která může vzniknout z produktů nebo transakcí, které mohou napomáhat anonymitě, a pokud to bude zapotřebí, přijaly opatření k zabránění jejich využití při praní peněz nebo financování terorismu.“

14.

Ustanovení směrnice 2000/43 byla provedena Lov om etnisk ligebehandling (zákonem o rovném etnickém zacházení; dále jen „zákon o rovném zacházení“) ( 6 ). Předkládající soud uvádí, že se dánský zákonodárce po uvážení rozhodl nezařadit do zákona o rovném zacházení kritérium diskriminace na základě místa narození, neboť takové kritérium není ve zmíněné směrnici uvedeno.

15.

Ustanovení provádějící směrnici 2005/60 jsou součástí Lov om forebyggende foranstaltninger mod hvidvask af udbytte og finansiering af terrorisme (zákon o opatřeních k předcházení praní zisků a financování terorismu; dále jen „zákon o praní peněz“) ( 7 ). Článek 12 zákona o praní peněz zejména obsahuje obecná ustanovení o hloubkové kontrole klienta, kdežto článek 19, který v zásadě odpovídá článku 13 směrnice, stanoví v odstavci 1, že osoby a podniky, na něž se vztahuje tento zákon, určí na základě posouzení rizik další požadavky na zjištění totožnosti klienta nad rámec těch, které jsou uvedeny v článku 12 uvedeného zákona, a to v situacích, jež zahrnují nebo samy o sobě představují vyšší riziko praní peněz a financování terorismu. Přinejmenším musí splnit požadavky stanovené v odstavcích 2 až 4 uvedeného ustanovení.

16.

Ismar Huskic (dále jen „stěžovatel“) se narodil v Bosně a Hercegovině v roce 1975. V roce 1993 se i s rodinou přestěhoval do Dánska, kde žije dodnes. Dánským občanem se stal v prosinci roku 2000. Nyní žije se svou partnerkou, která je rovněž dánskou občankou.

17.

Jyske Finans A/S (dále jen „Jyske Finans“), je dceřiná společnost finanční instituce Jyske Bank A/S a nabízí ve spolupráci s prodejci motorových vozidel fyzickým i právnickým osobám úvěry na nákup vozidel a leasing pro vozidla.

18.

V červnu 2009 uzavřel stěžovatel a jeho partnerka jako kupující s prodejcem motorových vozidel smlouvu o koupi použitého vozidla. Tato koupě byla částečně financována úvěrem na nákup vozidla, který stěžovatel se svou partnerkou společně sjednali u společnosti Jyske Finans. V souvislosti s posouzením žádosti o úvěr vyzvala společnost Jyske Finans stěžovatele, aby předložil doplňující doklady, neboť v jeho řidičském průkazu je uvedeno, že se narodil v Bosně a Hercegovině. Jeho partnerce, která se podle údajů uvedených v jejím řidičském průkazu narodila v dánském městě Odense, přitom nebyl obdobný požadavek na předložení doplňujících dokladů uložen.

19.

Stěžovatel měl za to, že žádost společnosti Jyske Finans je diskriminační, a podal proto stížnost k Ligebehandlingsnævnet (Úřad pro rovné zacházení), který se zabývá mimo jiné stížnostmi týkajícími se diskriminace na základě rasy či etnického původu. Zmíněný úřad následně rozhodnutím ze dne 10. prosince 2010 určil, že se společnost Jyske Finans dopustila nepřímé diskriminace stěžovatele a uložil jí zaplatit náhradu ve výši 10000 DKK (přibližně 1340 EUR).

20.

Společnost Jyske Finans měla za to, že rozhodnutí Ligebehandlingsnævnet je v rozporu se zákonem o praní peněz a postrádá právní základ vyžadovaný podle zákona o rovném zacházení. Společnost Jyske Finans se tedy rozhodla rozhodnutí Ligebehandlingsnævnet nesplnit. Posledně uvedený úřad podal proto jménem stěžovatele žalobu k Retten i Viborg (okresní soud města Viborg, Dánsko).

21.

Retten i Viborg následně rozsudkem ze dne 5. února 2013 rozhodnutí Ligebehandlingsnævnet potvrdil. Rozhodl však tak, že diskriminace stěžovatele ze strany společnosti Jyske Finans s ohledem na místo jeho narození je přímou diskriminací na základě etnického původu.

22.

Společnost Jyske Finans napadla rozsudek Retten i Viborg odvoláním k předkládajícímu soudu.

23.

Společnost v uvedeném řízení uvedla, že při projednávání žádosti stěžovatele o úvěr použila vnitřní pravidlo, a to konkrétně dotčený postup. Uvedla přitom, že zmíněný postup byl zaveden s ohledem na povinnost společnosti řídit se zákonem o praní peněz. Předkládající soud má tedy za prokázané, že požadavek na předložení doplňujících dokladů uložený společností Jyske Finans stěžovateli vychází výlučně ze skutečnosti, že v jeho dánském řidičském průkazu je jako místo narození uvedena Bosna a Hercegovina, tedy třetí země.

24.

Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda dotčený postup představuje přímou či nepřímou diskriminaci na základě etnického původu a zda může být přípustný s ohledem na povinnosti uložené mimo jiné finančním institucím s cílem předcházet praní peněz, a rozhodl se proto přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25.

Písemná vyjádření předložily společnost Jyske Finans, Dánské království a Komise. Dne 12. října 2016 přednesly uvedené zúčastněné strany ústní vyjádření.

26.

První otázkou předkládajícího soudu je, zda dotčený postup představuje přímou diskriminaci podle směrnice 2000/43. Není-li tomu tak, pak se uvedený soud druhou otázkou táže, zda představuje nepřímou diskriminaci v případě, že není objektivně odůvodněný a přiměřený. Ve třetí otázce předkládající soud uvedl možné odůvodnění dotčeného postupu v případě, že tento postup bude považován ze své podstaty za nepřímou diskriminaci.

27.

Otázkou diskriminace a jejího případného odůvodnění se budu zabývat postupně v částech A a B této analýzy.

28.

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které zodpovím společně, je v zásadě to, zda dotčený postup, v jehož rámci je zacházeno s klienty rozdílným způsobem s ohledem na jejich místo narození, představuje přímou nebo nepřímou diskriminaci podle směrnice 2000/43.

29.

Nejprve uvedu několik poznámek k tomu, proč diskriminace na základě etnického původu podle směrnice 2000/43 nemůže být zjištěna pouze na základě místa narození dané osoby. Na základě těchto úvah pak zodpovím otázku, zda dotčený postup představuje z tohoto důvodu přímou či nepřímou diskriminaci.

30.

Podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/43 se zásadou rovného zacházení rozumí, že neexistuje žádná přímá nebo nepřímá diskriminace na základě „rasy nebo etnického původu“. Na základě těchto dvou kritérií je pak podle uvedené směrnice rozdílné zacházení protiprávní.

31.

Nejprve v zájmu předcházení rasismu a boje s ním je třeba vymezit samotný pojem „rasa“. Tato úvaha je ovšem v moderní společnosti čím dál méně přijatelná ( 8 ). Postupem času zákaz diskriminace na základě rasového původu patrně ustupuje skrytějšímu a vymezitelnému institutu diskriminace na základě etnického původu, který je, jak je uvedeno níže v bodě 35 tohoto stanoviska, formou rasové diskriminace.

32.

Směrnice 2000/43 nevymezuje pojem „etnický původ“, a neřeší tedy otázku existence možné vazby mezi dvěma kritéri, jež jsou uvedena výše v bodě 30, a místem narození dané osoby ( 9 ).

33.

To není nijak překvapující. Formulovat kritéria, jež budou tvořit základ pojmu „etnický původ“, a popsat, čím se určitý etnický původ odlišuje od jiného, může být totiž ve skutečnosti příliš složité. Jak uvedla Komise na jednání: z jakého důvodu je určitá osoba například „dánského etnického původu“ a jak se taková osoba etnicky liší od jiných osob, například těch, které jsou „švédského“ či „norského etnického původu“ – pokud takové etnické původy vůbec existují? Nepřísluší mi, abych na tuto obtížnou otázku hledal odpověď.

34.

Při neexistenci relevantní právní úpravy byl však Soudní dvůr vyzván, aby poskytl v tomto směru závazný výklad, a Soudní dvůr se tohoto úkolu skutečně zhostil. V rozsudku ČEZ Razpredelenie Bulgaria Soudní dvůr uvedl, že pojem „etnický původ“ či etnicita „vychází z myšlenky, že společenské skupiny se vyznačují zejména společnou státní příslušností, náboženským vyznáním, jazykem, kulturním a tradičním původem a životním prostředím“ ( 10 ).

35.

Soudní dvůr sledoval při uvedeném vymezení judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), kde uvedený soud konstatoval, že „etnicita a rasa jsou navzájem související pojmy […]. Etnicita má původ v myšlence společenských skupin, které se vyznačují zejména společnou státní příslušností, náboženským vyznáním, jazykem, kulturním a tradičním původem a životním prostředím. Diskriminace na základě etnického původu je formou rasové diskriminace“ ( 11 ).

36.

Znaky „etnického původu“ uvedené v bodech 34 a 35 tohoto stanoviska neodkazují na místo narození určité osoby. Z použití výrazu „zejména“ však vyplývá, že se jedná o demonstrativní výčet zmíněných faktorů. Nelze tedy vyloučit, že by takovým faktorem, či alespoň podpůrným faktorem, mohlo být i místo narození.

37.

Zdůrazňuji však, že v projednávané věci je místo narození stěžovatele jediným kritériem, na jehož základě Ligebehandlingsnævnet a následně i Retten i Viborg rozhodly, že dotčený postup představuje diskriminaci na základě etnického původu, ať už přímou či nepřímou. Z toho by vyplývalo, že etnický původ podle směrnice 2000/43 je podmíněn místem narození dané osoby.

38.

Taková úvaha však postrádá jakoukoli oporu v uvedené směrnici.

39.

Diskriminace na základě místa narození je samostatným kritériem diskriminace odlišným od jiných kritérií diskriminace, jako je etnický původ či státní příslušnost. Tato kritéria nelze zaměňovat. Směrnice 2000/43 přitom neposkytuje ochranu proti případům diskriminace, které nejsou založeny na některé z osobních charakteristik stanovených v uvedené směrnici ( 12 ).

40.

Podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/43 se například ochrana vyplývající z uvedené směrnice, která se použije na soukromý, stejně jako veřejný sektor v mnoha různých oblastech uvedených v čl. 3 odst. 1, nevztahuje na rozdíly v zacházení na základě státní příslušnosti ( 13 ). To odpovídá myšlence, že státní příslušnost nevypovídá mnoho o etnickém původu osoby. Jak je uvedeno v judikatuře zmíněné výše v bodech 34 a 35 tohoto stanoviska, „společná státní příslušnost“ — v tomto případě myšlena v „etnickém“ smyslu slova jako „národnost“ ( 14 )— je pouze jedním z faktorů odlišujících danou etnicitu.

41.

Mám za to, že stejná logika platí i pro otázku, zda diskriminace na základě místa narození představuje diskriminaci na základě etnického původu. Místo narození je jen jedním konkrétním faktorem, na jehož základě lze učinit závěr o příslušnosti určité osoby k určité etnické skupině, není však v tomto směru samo o sobě určující. Jaký je například etnický původ osob adoptovaných ze třetích zemí, které se přistěhují do Unie či států ESVO? To nelze obecně říci. Lze-li navíc společenskou skupinu považovat za samostatnou etnickou komunitu zejména na základě náboženského vyznání, zvyklostí a způsobu života ( 15 ), jak je pak místem narození osoby náležející do takového společenství dotčena její etnicita?

42.

Měl bych dále uvést, že nejednoznačný je i samotný pojem „místo narození“. V projednávané věci je tento pojem, použitý v řidičském průkazu stěžovatele, stavěn na roveň zemi jeho narození – oproti zemi narození jeho partnerky. Použití pojmu „místo narození“ ve smyslu země narození umožňuje lépe dovozovat, že dotčená osoba přísluší ke „společné státní příslušnosti“, což je podle judikatury uvedené výše v bodech 34 a 35 tohoto stanoviska jedním z rysů dokládajících etnický původ. Myšlenka, že pro každý svrchovaný stát existuje jeden – a pouze jeden – odpovídající etnický původ, však nemá žádný základ v právní úpravě.

43.

Konečně je pravda, jak uvádí Dánské království, že článek 21 Listiny základních práv zakazuje nejen diskriminaci na základě rasy či etnického původu, ale rovněž na základě narození. To, že je posledně jmenovaný aspekt uveden v daném výčtu samostatně, jen potvrzuje odlišnost pojmů „etnický původ“ a „narození“.

44.

Mám tedy shodně s Dánským královstvím za to, že kritéria etnického původu a místa narození nemusí být automaticky a nutně navzájem spojena. Místo narození určité osoby může být relevantním faktorem pro zkoumání, zda taková osoba náleží do určité etnické skupiny. Diskriminaci na základě etnického původu však nelze zjistit pouze odkazem na místo narození dané osoby.

45.

Zjištění existence přímé diskriminace podle čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/43 je možné jen, pokud musí být etnický původ určující pro rozhodnutí o zacházení, nebo jinými slovy, pokud je dotčené zacházení zavedeno nebo zachováno z důvodů souvisejících s etnickým původem ( 16 ).

46.

Ve snaze odůvodnit svůj závěr o existenci přímé diskriminace Retten i Viborg rozhodl zaprvé, že většina osob žádajících u společnosti Jyske Finans o úvěr nebo financování má bydliště v Dánsku nebo se jedná o etnické Dány, a zadruhé, že se kvůli dotčenému postupu dostává osobám narozeným ve třetích zemích méně příznivého zacházení než osobám, které se narodily v Dánsku. Dále uvedl, že takový rozdíl v zacházení není založen na státní příslušnosti žadatelů, „nýbrž na jejich zeměpisném původu, tedy etnickém původu“ (kurziva provedena autorem stanoviska).

47.

Tato úvaha je chybná hned z několika důvodů.

48.

Zaprvé, jak je uvedeno výše v bodě 44 tohoto stanoviska, důsledkem rozdílného zacházení na základě zeměpisného původu či místa narození není automaticky rozdílné zacházení na základě etnického původu.

49.

Zadruhé tvrzení, že většina osob narozených mimo Dánsko nejsou „etničtí Dánové“ – pokud takový etnický původ vůbec existuje – nepostačuje ke zjištění existence přímé diskriminace. Naznačuje spíše přítomnost nepřímé diskriminace.

50.

Není konečně na místě omezovat dotyčné porovnání jen na situaci osob narozených v Dánsku oproti situaci osob narozených ve třetí zemi. Dotčený postup jednoduše není takto omezený. Správný test na existenci diskriminace podle směrnice 2000/43 namísto toho vyžaduje posouzení, zda dotčený postup zahrnuje rozdílné zacházení na základě etnického původu, pokud jde o osobu narozenou v členském státě Evropské unie či státě ESVO na straně jedné a osobu narozenou ve třetí zemi na straně druhé.

51.

V předkládacím rozhodnutí nejsou zmíněny žádné důkazy o tom, že by byl dotčený postup zaveden z důvodů souvisejících s určitým etnickým původem žadatelů o úvěr.

52.

Dánské království však – především na jednání – argumentovalo tím, že dotčený postup lze považovat za přímou diskriminaci, neboť jeho praktickým důsledkem je vznik podezření vůči dánským občanům narozeným ve třetí zemi, kteří podle názoru tohoto členského státu obecně nejsou „dánského etnického původu“.

53.

V tomto ohledu je zaprvé podle směrnice 2000/43 irelevantní, že je v rámci dotčeného postupu zacházeno s dánskými občany narozenými ve třetích zemích méně příznivým způsobem než s dánskými občany narozenými v Evropské unii nebo ve státech ESVO. Podle uvedené směrnice není totiž chráněnou osobní charakteristikou jejich občanství ani místo jejich narození.

54.

Zadruhé uvedený argument vychází z představy vzájemného propojení místa narození, státní příslušnost a etnicity. Z důvodu uvedeného výše v bodě 3 tohoto stanoviska je tento argument třeba odmítnout.

55.

Konečně není praktický účinek dotčeného postupu dostatečný k tomu, aby byla zjištěna existence přímé diskriminace ( 17 ).

56.

Z výše uvedených důvodů nemám za to, že dotčený postup je přímou diskriminací podle čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/43. Nyní přistoupím k otázce, zda dotčený postup zahrnuje nepřímou diskriminaci podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice.

57.

K tomu, aby určité opatření mohlo spadat pod čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43, postačí, má-li uvedené opatření – ačkoli používá neutrální kritéria, jež nejsou založena na chráněné vlastnosti – za následek specifické znevýhodnění osob [určitého] etnického původu ( 18 ). Nepřímá diskriminace nevyžaduje nutně úmysl uplatňovat diskriminaci ( 19 ). Může být zjištěna jakýmikoli prostředky včetně statistických údajů ( 20 ).

58.

V rámci analýzy, zda použití neutrálního kritéria místa narození společností Jyske Finans představuje nepřímou diskriminaci, by bylo možné tvrdit, že pokud bude dané kritérium cíleno na osoby narozené mimo Evropskou unii nebo státy ESVO, bude pravděpodobnější, že jím budou nepříznivě dotčeny osoby „[určitého] etnického původu“. To je v zásadě stanovisko Dánského království, které má za to, že předmětný doplňující požadavek vyplývající z dotčeného postupu má vliv na osoby narozené ve třetích zemích, tedy zejména osoby „jiného než dánského etnického původu“.

59.

Uvedené stanovisko je však neudržitelné.

60.

I pokud by mělo Dánské království správně za to, že osoby nenarozené v daném členském státě obecně nejsou „dánského etnického původu“, nepostačuje to ke zjištění nepřímé diskriminace podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43. Institut nepřímé diskriminace podle uvedeného ustanovení totiž může být uplatněn jen, pokud je účinkem údajně diskriminačního opatření znevýhodnění určitého etnického původu. Jinými slovy, uvedené ustanovení vyžaduje identifikaci určitého etnického původu (nebo původů, dotýká-li se daný postup několika samostatných etnických komunit), na nějž se vztahuje ochrana podle uvedené směrnice a na který je uplatňováno méně příznivé zacházení. Na rozdíl od názoru vyjádřeného Dánským královstvím, který je uveden výše v bodě 58, v případě takového ustanovení nelze mít za to, že poskytuje (negativní) ochranu vůči opatřením, která údajně znevýhodňují určitý etnický původ, aniž by byl vymezen konkrétní etnický původ, jenž je znevýhodňován. V tomto smyslu, i když anglické a německé znění čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 lze sice v tomto ohledu považovat za neprůkazné, ostatní oficiální jazykové verze však používají přesnější pojmosloví, které objasňuje význam uvedeného ustanovení ( 21 ) a vychází z účelu a obecné systematiky směrnice ( 22 ). Tímto účelem je podle bodu 17 odůvodnění „předcházení nebo […] vyrovnání znevýhodnění skupiny osob určité rasy nebo etnického původu“ (kurziva provedena autorem stanoviska). Abstraktní použití čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 by bylo v rozporu obecnou systematikou směrnice, neboť každá lidská bytost má svůj etnický původ, i když zatím nebyl třeba řádně určen.

61.

Pro jistotu je třeba doplnit, že zákaz diskriminace na základě etnického původu ke svému použití nevyžaduje, aby dotyčná osoba skutečně náležela k etnické komunitě, které se dostává méně příznivého zacházení (v případě „diskriminace na základě vztahu s jinou osobou“) ( 23 ), a aby byla pozitivně identifikována oběť takové diskriminace ( 24 ). To však nic nemění na tom, že čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 vyžaduje identifikaci určitého etnického původu, vůči němuž směřuje diskriminační opatření. To potvrzuje i judikatura Soudního dvora.

62.

Soudní dvůr totiž především, ačkoli možná neměl v úmyslu se k této otázce vyjádřit, ustáleně poukazuje na „zaměstnance určitého etnického či rasového původu“, „osoby určitého etnického původu“ a „[osoby], které mají takový etnický původ“ (kurziva provedena autorem stanoviska ( 25 ).

63.

Zadruhé ve všech významných věcech, kde se Soudní dvůr zabýval směrnicí 2000/43, byly identifikovány skupiny osob, u kterých nebylo zpochybněno, že podléhají ochraně proti diskriminaci podle směrnice 2000/43 ( 26 ).

64.

Zatřetí, jak v zásadě uvedla Komise na jednání, musí být porovnání provedeno nikoli celkově a abstraktně, nýbrž specificky a konkrétně ve světle dotčeného příznivého zacházení ( 27 ).

65.

Uvedený závěr nezpochybňuje ani argument přednesený Dánským královstvím na jednání, podle něhož ESLP nedávno většinovým rozhodnutím stanovil, že vnitrostátní předpisy o slučování rodin, které se obecně nepříznivě dotýkají osob „cizího etnického původu“, jsou v rozporu s článkem 8, ve spojení s článkem 14 Evropské úmluvy o lidských právech ( 28 ). Zmíněná věc se týkala rozdílného zacházení s vlastními státními příslušníky na základě doby trvání jejich občanství, a jednalo se tedy o záležitost, v níž ze směrnice 2000/43 nevyplývá větší ochrana, než pokud jde o místo narození osoby. Kromě toho, zatímco ze znění daných ustanovení úmluvy – zejména článku 14 – nevyplývá, že by bylo nutné určit konkrétní etnický původ, na nějž se zaměřuje diskriminační opatření, totéž neplatí pro čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43.

66.

Vrátíme-li se k projednávané věci, mám za to, že jedinou jasnou informací, kterou má Soudní dvůr k dispozici, je skutečnost, že se stěžovatel narodil v Bosně a Hercegovině. Ať je tomu jakkoli, není takový nedostatek informací rozhodující: otázku, zda dotčený postup představuje nepřímou diskriminaci, je třeba posoudit konkrétně na základě daného postupu jako takového.

67.

Ze skutkového hlediska se dotčený postup jeví tak, že se dotýká stejným způsobem všech etnických původů, neboť ve třetích zemích se mohou nacházet osoby jakéhokoli etnického původu, který na světě existuje. Je tedy vyloučeno, že by se dotčený postup mohl dotýkat osob určitého etnického původu „mnohem významněji“ než jiných osob ( 29 ).

68.

Z výše uvedených důvodů nemám za to, že je dotčený postup nepřímou diskriminací podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43.

69.

Z výše uvedeného vyplývá, že se na dotčený postup nevztahuje čl. 2 odst. 2 písm. a) ani čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43. Není tedy nutné se zabývat třetí předběžnou otázkou. Pokud by však měl Soudní dvůr za to, že dotčený postup představuje nepřímou diskriminaci, zodpovím zmíněnou otázku níže v bodě 72 a následujících tohoto stanoviska.

70.

Mám navíc za to, že není nezbytné se zabývat argumentem předneseným Komisí na jednání, totiž že by dotčený postup mohl zavádět protiprávní diskriminaci mezi občany Unie v závislosti na tom, kdy získali občanství ( 30 ). Předkládající soud zaprvé žádnou takovou otázku nepoložil. Zadruhé Soudní dvůr nemá k dispozici dostatek informací, aby mohl o tomto argumentu rozhodnout, a rovněž zúčastněné strany zmíněné v článku 23 statutu Soudního dvora neměly příležitost předložit k tomuto novému argumentu vyjádření, na což mají právo. V každém případě mi v první řadě není jasná relevance uvedeného argumentu, neboť především v ústním vyjádření se Komise zabývala konkrétně možnou diskriminací mezi dánskými občany. Ten ovšem opět vychází z nesprávného porozumění dotčenému postupu, který se neomezuje jen na uvedené občany. V druhé řadě judikatura, jíž se Komise dovolává na podporu svého stanoviska, se týká občanů Unie, kteří vykonali právo volného pohybu a usadili se v jiném členském státě, jehož občanství posléze získali. Není mi známo, že by se o takový případ jednalo ve věci v původním řízení.

71.

Stěžovatele sice mohlo rozdílné zacházení v rámci dotčeného postupu rozhněvat, směrnice 2000/43 však takový postup nezakazuje. Soudní dvůr by se tedy neměl pokusit formou soudního výkladu dovodit zákaz takového rozdílu v zacházení, neboť takový úkol přísluší unijnímu normotvůrci, který může v tomto smyslu rozšířit výčet kritérií chráněných uvedenou směrnicí.

72.

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu v zásadě je, zda lze takový postup, jaký je dotčen v projednávané věci, považovat za legitimní s ohledem na článek 13 směrnice 2005/60, který stanoví pravidla zesílené hloubkové kontroly klienta. Uvedená otázka je spojena s druhou předběžnou otázkou, neboť tvoří součást otázky, zda dotčený postup představuje nepřímou diskriminaci. Na rozdíl od případů přímé diskriminace ( 31 ) může být podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 situace, kde dochází prima facie k nepřímé diskriminaci, vyňata z této kvalifikace, je-li takový postup „objektivně odůvodněn legitimním cílem a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné“.

73.

Společnost Jyske Finans, podporovaná Dánským královstvím, tvrdí, že dodržování pravidel směřujících k předcházení praní peněz a financování terorismu je legitimním cílem, který může v zásadě odůvodňovat dotčený postup. Zúčastněné strany se však neshodují na tom, zda je dotčený postup přiměřený a nezbytný.

74.

Společnost Jyske Finans má za to, že tomu tak je, zejména s ohledem na všeobecné posouzení rizik spojených s dotyčným státem (Bosnou a Hercegovinou) a vzhledem k neexistenci fyzického kontaktu mezi zmíněnou společností a stěžovatelem v době sjednání půjčky. Tvrdí dále, že je dotčený postup přiměřený k tomu, aby byla zajištěna lepší sledovatelnost a řádná identifikace klientů. Je rovněž přiměřený v tom smyslu, že uvádí záměr žadatelů o úvěr posílit jejich vazby na členský stát Evropské unie nebo stát ESVO, a nikoli na stát jejich narození, což zajišťuje, že žadatelé neprodají okamžitě vozidlo pořízené na úvěr a nepoužijí výnosy k cílům, jimž má směrnice 2005/60 předejít. Společnost Jyske Finans argumentuje také tím, že dotčeným postupem není klient stigmatizován, neboť informace o tom, že se narodil ve třetí zemi, je důvěrná a žádost o předložení pasu není tedy zveřejněna.

75.

Dánské království a Komise mají za to, že dotčený postup jde nad rámec toho, co je v dané věci nezbytné. Dánské království argumentuje zejména tím, že ze směrnice 2005/60 nevyplývá vztah mezi místem narození dané osoby a zvýšeným rizikem praní peněz a financování terorismu. Jinak by vzrostla obecná podezřívavost vůči občanům Unie a států ESVO, kteří se narodili za hranicemi Evropské unie a ESVO, a docházelo by k jejich stigmatizaci.

76.

Nejprve bych chtěl zmínit, že podle mého názoru může cíl předcházení praní peněz a financování terorismu v zásadě odůvodňovat nepřímo diskriminační opatření: v rozsudku ČEZ Razpredelenie Bulgaria již Soudní dvůr rozhodl, že předcházení podvodům a zneužitím je legitimním cílem pro účely čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 ( 32 ). Praní peněz je jedním z druhů podvodu a zneužití. Předcházení praní peněz a financování terorismu i boj proti nim jsou navíc legitimními cíli, které mohou v zásadě odůvodnit omezení volného pohybu služeb ( 33 ) a jichž se tedy lze dovolávat i pro účely směrnice 2000/43.

77.

Zbývá posoudit, zda je dotčený postup objektivně odůvodněn uvedeným cílem a zda jsou prostředky k dosažení uvedeného cíle přiměřené a nezbytné.

78.

Na tomto místě připomínám, že v rozsudku Safe Interenvios ( 34 ) poskytl Soudní dvůr vodítko k oprávnění úvěrové instituce uplatnit na své klienty zesílenou hloubkovou kontrolu podle směrnice 2005/60, konkrétně k omezením zmíněného oprávnění.

79.

Zaprvé z výrazu „alespoň“ v čl. 13 odst. 1 směrnice 2005/60 vyplývá, že výčet situací v odstavcích 2 až 4 uvedeného článku není taxativní a mohou nastat jiné situace, v nichž existuje vyšší nebezpečí, a může tedy být nezbytné uplatnit opatření zesílené hloubkové kontroly ( 35 ).

80.

Zadruhé směrnice 2005/60 zavádí minimální harmonizaci. I když členský stát provedl správně článek 13 uvedené směrnice do vnitrostátního práva, článek 5 směrnice mu umožňuje přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější opatření, je-li účelem takových opatření posílení boje proti praní peněz a financování terorismu ( 36 ).

81.

Zatřetí dotčený členský stát musí vykonávat pravomoc uplatnit opatření zesílené hloubkové kontroly podle směrnice 2005/60 v souladu s unijním právem ( 37 ). Pokud právní předpisy členského státu přenášejí tyto pravomoci na orgány a osoby podléhající směrnici 2005/60, musí se tento požadavek použít i na takové orgány a osoby.

82.

Začtvrté členské státy mohou identifikovat konkrétní opatření, která mají být použita v určitých přesně stanovených situacích nebo ponechat institucím a osobám, na které se směrnice 2005/60 vztahuje, aby na základě vhodného posouzení rizika použily opatření, která považují za přiměřená s ohledem na dotčené riziko v konkrétní situaci. Klíčové je posouzení existence a úrovně rizika praní peněz a financování terorismu ve vztahu ke klientovi, obchodnímu vztahu, účtu, produktu nebo transakci podle jednotlivého konkrétního případu. V případě, že riziko praní peněz nebo financování terorismu neexistuje, není možné přijmout preventivní opatření založená na těchto důvodech. Bez takového posouzení není navíc možné, aby dotčený členský stát nebo případně instituce nebo osoba, na které se vztahuje směrnice o praní peněz, v konkrétním případě rozhodly, jaká opatření je třeba uplatnit ( 38 ).

83.

Vrátíme-li se nyní k projednávané věci, pak ze znění třetí předběžné otázky vyplývá, že jejím předmětem je zákonnost dotčeného postupu, a nikoli jeho konkrétní použití v původním řízení. V tomto ohledu, jak již bylo uvedeno, není podmínkou takového posouzení pozitivní identifikace oběti ( 39 ). To, že požadavek na stěžovatele, aby na základě údajně zvýšeného rizika praní peněz a financování terorismu spojeného se státem jeho narození, tedy Bosnou a Hercegovinou, poskytl doplňující informace, mohl být v souladu se zákonem, je tedy čistě náhodnou okolností. Společnost Jyske Finans každopádně netvrdí, že provedla konkrétní posouzení tohoto rizika v souvislosti s původním řízením.

84.

Hlavní argument společnosti Jyske Finans zní, že si vyžádala doplňující informace od stěžovatele za účelem dodržení pravidel pro předcházení praní peněz a financování terorismu. Neuvádí však, která ze situací vyžadujících použití opatření zesílené hloubkové kontroly upravených článkem 13 směrnice 2005/60 byla důvodem pro tento její postup. Kromě toho, ač není nutné zodpovědět závazně otázku, zda jde článek 19 zákona o praní peněz nad rámec minimálních požadavků stanovených směrnicí 2005/60, však není nijak neopodstatněné mít za to, že – pokud to potvrdí předkládající soud – kromě situací stanovených v odstavcích 2 až 4 uvedeného článku, dané ustanovení samo o sobě neukládá osobám a podnikům, na něž se vztahuje uvedený zákon, povinnost, aby používaly taková opatření i v situacích, jež samy o sobě představují vyšší riziko praní peněz a financování terorismu, ale pouze jim tuto možnost poskytuje. Mám tedy za to, že otázka nezní, zda byla společnost Jyske Finans v rámci dotčeného postupu povinna uložit další požadavek, nýbrž zda tak mohla učinit.

85.

Na základě výše uvedeného mám za to, že dotčený postup lze považovat za objektivně odůvodněný, přiměřený a nezbytný podle čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/43 jen tehdy, pokud je v souladu se zásadami odvozenými z rozsudku Safe Interenvios ( 40 ), jak jsou shrnuty výše v bodech 79 až 82 tohoto stanoviska. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit, zda tomu tak skutečně je. Soudní dvůr mu nicméně může poskytnout veškeré užitečné informace pro rozhodnutí sporu, který mu byl předložen ( 41 ).

86.

Zdůrazňuji, že úvěrová instituce se pohybuje bezpečně v rámci svých oprávnění, a dokonce může být povinna použít zesílenou hloubkovou kontrolu, je-li zvýšené riziko praní peněz a financování patrné mimo jiné na základě druhu klienta, státu, produktu či transakce. Nevylučuji zcela ani to, že by takové riziko mohlo být případně dovozováno pouze na základě místa narození klienta, zejména s ohledem na použitelná doporučení Finančního akčního výboru (Financial Action Task Force; dále jen „FATF“) v tomto ohledu ( 42 ).

87.

Připomínám však, že pokud existuje prima facie případ nepřímé diskriminace na základě rasy či etnického původu, musí být pojem „objektivní odůvodnění“ vykládán striktně ( 43 ).

88.

Tvrzení společnosti Jyske Finans, že je dotčený postup přiměřený, neboť u klientů narozených ve třetí zemi je pravděpodobnější, že použijí prostředky z úvěru k financování účelů, jimž má směrnice 2005/60 předcházet, není zjevně důkazně podložené. Společnost Jyske Finans musí přinejmenším objektivně prokázat skutečnou existenci a rozsah jednání, na jehož základě se má dotčený postup použít, a dále přesné důvody, proč by bez zmíněného postupu mohlo takové jednání pokračovat. Společnost Jyske Finans nemůže zejména ve svém odůvodnění vycházet z obecných konstatování či neprokázaných tvrzení ( 44 ). V tomto ohledu, ačkoli by bylo možné uvést, že čl. 13 odst. 2 až 6 směrnice nepřímo vychází ze stereotypů, pokud jde o některé osoby či transakce („profilování“), použití uvedených ustanovení, na rozdíl od dotčeného postupu, vyžaduje jednotlivé posouzení.

89.

Dotčený postup navíc jde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle, kterým je podpora boje proti praní peněz a financování terorismu, neboť se použije plošně na každou osobu narozenou ve třetí zemi. Opatření zesílené hloubkové kontroly jsou tedy bez individualizovaného posouzení rizik používána v situacích neupravených v čl. 13 odst. 2 až 6 směrnice 2005/60. Prostor pro uvážení, který mají orgány a osoby podléhající směrnici 2005/60, pokud jde použití zesílené hloubkové kontroly v situacích, kdy tak nejsou povinny učinit, nelze uplatňovat způsobem, který by narušoval ochranu podle směrnice 2000/43.

90.

Pokud jde o nutnost zachování dotčeného postupu s ohledem na neexistenci fyzického kontaktu mezi společností Jyske Finans a jejími klienty, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že uvedená společnost sama v elektronickém dokumentu obsahujícím obecný popis způsobu, jímž plní zákon o praní peněz, uvedla, že riziko praní peněz a financování terorismu je u tohoto druhu transakcí obecně relativně nízké. Zmíněný závěr přitom odůvodnila mimo jiné tím, že dotčené financování je omezeno na věci movité a před uzavřením transakce dochází ke kontaktu mezi klientem a prodejcem motorových vozidel (přičemž tento prodejce je často sám klientem společnosti Jyske Finans). Z tohoto důvodu se tvrzení společnosti Jyske Finans o riziku vyplývajícím z neexistence fyzického kontaktu jeví jako nekonzistentní.

91.

Konečně, pokud jde o argument, že společnost Jyske Finans nezveřejňuje případy, kdy v rámci dotčeného postupu vyžaduje předložení pasu klienta, a takový požadavek tedy nemá stigmatizující účinek, tento argument se týká spíše otázky, zda v rámci dotčeného postupu dochází k diskriminaci či nikoli. V tomto ohledu, jak argumentuje Komise, směrnice 2000/43 nevymezuje žádnou minimální hranici pro poskytnutí ochrany ( 45 ) ani nepodmiňuje kvalifikaci určitého nepříznivého zacházení jako diskriminace tím, že je takové jednání veřejné ( 46 ).

92.

Mám tedy za to, že dotčený postup není objektivně odůvodněný cílem předcházet praní peněz a financování terorismu ani není nezbytný k dosažení uvedeného cíle. V konečném důsledku však přísluší předkládajícímu soudu, aby o této otázce rozhodl, a to s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem a s ohledem na pravidlo přenesení důkazního břemene stanovené v článku 8 směrnice 2000/43.

93.

Tento úkol by však příslušel předkládajícímu soudu jen tehdy, kdyby měl Soudní dvůr za to, že dotčený postup představuje nepřímou diskriminaci na základě etnického původu, což podle mého názoru neplatí.