52009SC0916

ES

(...PICT...)|COMISIÓN DE LAS COMUNIDADES EUROPEAS|

Bruselas, 8.7.2009

SEC(2009) 916

DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN que acompaña a la

Propuesta de DECISIÓN MARCO DEL CONSEJO relativa al derecho a interpretación y a traducción en los procesos penales EVALUACIÓN DE IMPACTO RESUMIDA {COM(2009) 338 final} {SEC(2009) 915}

DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN

EXPOSICIÓN DE MOTIVOS

1. Antecedentes

El derecho de las personas imputadas y sospechosas a un proceso imparcial es un derecho fundamental que la Unión Europea respeta como principio general en virtud de lo dispuesto en el artículo 6, apartado 2, del TUE. Los profesionales del Derecho y los Estados miembros (EM) coinciden en que un requisito previo para que haya confianza mutua es que los sistemas judiciales penales de los EM garanticen a los sospechosos e imputados, sea cual sea su nacionalidad, unas salvaguardias mínimas. Con arreglo al Programa de la Haya resultaba prioritario tomar medidas en este ámbito. El Programa Legislativo y de Trabajo de la Comisión para 2009 prevé una nueva propuesta. La evaluación de impacto analiza las opciones relativas a esta propuesta.

2. Mandato político, base jurídica y consulta de las partes

Los derechos de la defensa fueron mencionados explícitamente en las Conclusiones de Tampere y siempre han sido parte integrante del programa de reconocimiento mutuo de los Estados miembros. Se ha adoptado un gran número de instrumentos para facilitar y acelerar la investigación y la persecución de casos transfronterizos. No obstante, hasta la fecha no hay ningún instrumento que mejore la posición jurídica de aquellas personas inmersas en procesos transfronterizos. La falta de equilibrio incide negativamente en la confianza mutua entre los EM y por ello es preciso que la UE tome cartas en el asunto.

A raíz del Libro Verde de 2003 sobre garantías procesales, en abril de 2004 la Comisión adoptó una propuesta de Decisión Marco al respecto. No se pudo llegar a un acuerdo, por lo que el texto se archivó. La propuesta de la Comisión se basaba en el artículo 31, apartado 1, letra c), del TUE. El Servicio Jurídico del Consejo emitió un dictamen en el que se confirmaba que se trataba de la base jurídica apropiada.

Los días 26 y 27 de marzo de 2009, la Comisión acogió una reunión de expertos. La mayoría de las respuestas se mostraron a favor de adoptar medidas legislativas, que debían ir acompañadas de otras no legislativas. La inmensa mayoría de los participantes se opuso a que se limitara la propuesta a los casos transfronterizos. La evaluación de impacto se debatió en dos reuniones del grupo director interservicios. En la redacción de la evaluación de impacto la Comisión ha recurrido a una serie de fuentes adicionales de información, entre las que se encuentran cinco estudios.

3. Definición del problema

El problema, que presenta diversos aspectos jurídicos y sociales, se puede resumir en los siguientes términos:

– Circulación creciente en el interior de la UE, disposiciones obsoletas y aplicación incoherente de las normas internacionales vigentes (CEDH) en los EM.

– Se considera que las detenciones que implican traslados en el marco de la orden de detención europea quedan al margen del ámbito de aplicación del artículo 6 del CEDH por considerarse una extradición.

– El reconocimiento mutuo solo puede funcionar efectivamente si los EM están convencidos de que las resoluciones judiciales se adoptan justamente en los demás EM.

– Entre los ciudadanos y los profesionales existe la percepción de que los sistemas judiciales de los demás EM son injustos y de que no pueden obtener resarcimiento a escala internacional porque el Tribunal Europeo de Derechos Humanos (TEDH) está inundado de denuncias.

– Un aspecto de este problema es el hecho de que no se garantiza al imputado acceso a servicios de traducción e interpretación.

4. Necesidad de actuación a escala de la UE

Un estudio realizado por la ULB llegó a la conclusión de que la eficiencia de las medidas de reconocimiento mutuo se veía obstaculizada por la escasa confianza mutua. Sin normas adecuadas que protejan los derechos de los sospechosos a entender el proceso existe el riesgo de que el desequilibro antes constatado entre el procesamiento y el imputado pueda agravarse aún más y, en último término, volverse contra los intereses de la justicia en la UE.

Hasta ahora, los EM han cumplido en diversos grados sus obligaciones de garantizar procesos imparciales, derivadas principalmente de su Derecho nacional y del CEDH, lo que ha llevado a discrepancias en los niveles de garantías. Por vía legislativa la UE podría aclarar la obligación legal de garantizar el derecho a un proceso imparcial en el contexto del Derecho penal de la UE.

5. Objetivos

El objetivo general es potenciar la confianza mutua con vistas a lograr una mejor aplicación del reconocimiento mutuo. Si se incrementa la confianza mutua, es de esperar que funcionen mejor los instrumentos vigentes de reconocimiento mutuo de la UE.

El objetivo general se puede plasmar en los objetivos específicos siguientes:

1) ofrecer normas mínimas comunes en relación con los derechos procesales en todos los procesos, incluidas la extradición y la orden de detención europea;

2) velar por que los ciudadanos estén informados de cómo pueden beneficiarse de estas normas mínimas comunes en cualquier punto de la UE.

6. Opciones contempladas

1: Statu quo

Si no se toman medidas en la UE, es de esperar que la situación evolucione como se indica en la sección 4. Esta opción se basa en la hipótesis de que los EM cumplan el CEDH y establezcan garantías mínimas en los procesos internos.

2: Promoción de medidas no legislativas (mejores prácticas)

Se adoptarían medidas para intercambiar mejores prácticas nacionales y desarrollar directrices a escala de la UE. Con esta opción se aspiraría a que se conocieran mejor las normas del CEDH mediante la difusión y la recomendación de prácticas que contribuyan a su aplicación. No lograría una mayor aproximación de las normas jurídicas.

3: Nuevo instrumento que abarque todos los derechos

Para que esta opción tuviera éxito, sería necesario un nuevo tratado con una base jurídica explícita y un procedimiento legislativo diferente (Derecho comunitario clásico). Si se consigue adoptar legislación, su posterior aplicación por parte de los EM, control por parte de la Comisión y recurso en última instancia ante el TJCE contribuirán a superar las diferencias en la aplicación del CEDH. Cabe la posibilidad de que sea necesario adoptar medidas prácticas para mejorar realmente la confianza mutua.

4: Una medida circunscrita a los casos transfronterizos

Aunque es evidente que esta opción no es más que un primer paso, de llevarse a la práctica, contribuiría a mejorar la confianza mutua y a vencer la resistencia a la adopción de nueva legislación. No obstante, tendría que analizarse en profundidad de modo que se aborde adecuadamente todo posible problema de discriminación entre categorías de sospechosos inmersos en procesos nacionales frente a procesos transfronterizos.

5: Enfoque progresivo, paso a paso, comenzando con medidas sobre el acceso a la traducción y la interpretación

Ello implicaría una nueva decisión marco que obligaría a los EM a establecer normas mínimas solo para gozar de acceso a traducción e interpretación. Los derechos se aplicarán a cualquier persona sospechosa o imputada de haber cometido un delito a partir del momento en que las autoridades competentes de un Estado miembro le comuniquen que es sospechosa de haberlo cometido y hasta que se le juzgue por ello. Esta opción podría variar en su ámbito de aplicación y establecer que se apliquen estos dos derechos a a) los casos transfronterizos exclusivamente o b) a todos los casos.

7. Análisis del impacto de las distintas opciones

1 Statu quo

Si no se adoptan medidas en este contexto a escala de la UE, cabe la posibilidad de que, en último término, se ralenticen los avances logrados en el ámbito de la cooperación judicial en materia penal y, en consecuencia, la construcción de un espacio común de libertad, seguridad y justicia.

2 Mejores prácticas

Efectos positivos: las recomendaciones de mejores prácticas podrían lograr algunas mejoras, si los EM optasen por seguirlas. Efectos negativos: Lo esencial de esta propuesta recoge lo que el Consejo de Europa incluye entre sus Recomendaciones y lo que otros expertos han aconsejado, sin que se haya llevado a la práctica. Es posible que esta opción defraude también al PE, a las partes interesadas y a una serie de EM que desean un instrumento vinculante.

3 Nuevo instrumento que abarque todos los derechos

Efectos positivos: Una directiva marco de este tipo potenciaría el nivel de seguridad jurídica entre los EM. Sería un instrumento vinculante que mejoraría el cumplimiento de las normas establecidas en el CEDH para garantizar un proceso imparcial. No obstante, el hecho de que se aborden derechos en su conjunto supone que se dispone de menos tiempo para consagrar a cada derecho y que en la negociación siempre se pierde algo. Si el Tratado de Lisboa entrase en vigor, ya no sería necesaria la unanimidad.

4 Solo casos transfronterizos

No existe una definición acuñada de caso «transfronterizo». Hay escasa disposición por parte de los EM a definir qué se entiende por caso transfronterizo o a adoptar legislación que necesite una definición.

El impacto económico de esta opción sería doble: 1) el coste de prestar servicios con vistas a que se puedan ejercer derechos y 2) los beneficios al reducir los costes de las apelaciones. El posible riesgo de esta opción podría consistir en una pérdida de la confianza mutua, ya que se podría dar la impresión de que existe un sistema de justicia dual: uno para los casos nacionales y otro para los transfronterizos. Efectos positivos: los EM quedarían satisfechos, ya que han venido solicitando una medida exclusiva para los casos transfronterizos. Efectos negativos: una medida que tratase de restringir su ámbito de aplicación podría generar confusión, ya que el mismo caso puede ser considerado o clasificado como nacional o transfronterizo por distintos EM. Aplicación: los EM podrían encontrar dificultades en la práctica a la hora de clasificar los casos por lo que seguramente se producirían errores o controversias.

5 Enfoque progresivo

Como en el caso de la opción transfronteriza, el impacto económico sería doble. Efectos positivos: una medida de este tipo supondría una mejora de la calidad en la prestación de servicios de traducción e interpretación, y contribuiría al desarrollo de la confianza mutua. Asimismo, garantizaría un proceso imparcial en casos en los que el sospechoso no entienda el proceso penal, sus derechos o la totalidad de los cargos que pesen contra él. Efectos negativos: supondría una carga financiera y administrativa para los EM que en la actualidad no ofrecen formación a los traductores e intérpretes jurídicos. Además, sería necesario evaluar y llevar a cabo el seguimiento de la aplicación, lo que también sería gravoso.

Los expertos que participaron en la reunión celebrada en marzo de 2009, incluidos los delegados de los EM, acogieron con entusiasmo la sugerencia de ocuparse exclusivamente de este derecho como punto de partida. En marzo de 2009, la DG Interpretación publicó el Informe Final sobre el Foro de Reflexión sobre Multilingüismo y Formación de Intérpretes. Las Recomendaciones podrían contribuir a la redacción de un futuro documento sobre buenas prácticas.

8. Comparación de las distintas opciones

+++ Indica un impacto muy positivo

0 Indica un impacto neutro

--- Indica un impacto muy negativo

Opción|Efectividad en relación con los objetivos y coherencia con otras políticas de la UE|Incidencia en la sociedad y los derechos fundamentales|Eficacia|Viabilidad política|

|Establecer normas mínimas para los derechos procesales en los procesos penales|Garantizar que se informa a los ciudadanos sobre cómo pueden beneficiarse de las normas mínimas||||

1. Statu quo – no es preciso actuar a escala de la UE|0Si no se adoptaran medidas a escala de la UE no se alcanzaría ninguno de los objetivos |0El desequilibrio permanente entre los derechos y la cooperación judicial puede perjudicar a la justicia y la confianza mutua en la UE|0Sin costes para los EM |El PE y la mayoría de los EM esperan medidas a escala de la UE |

2. Medida no vinculante/no legislativa por la que se establecen «las mejores prácticas de la UE»|+Depende para su aplicación de la voluntad de los EM. No armonizará las normas.|++Una campaña de información bien organizada a escala europea puede dar a conocer mejor los derechos del CEDH y qué se puede hacer si los ciudadanos consideran que no se han salvaguardado.|+Si los EM siguen las directrices de forma coherente, se respetarían los derechos de los imputados. |-Depende de cómo se aplique. El coste principal será el de la formación, que podría ser sufragado por los estudiantes. Para los mayores EM (fuente RU) se prevén becas de unos 5 000 EUR para cada centro universitario. |Todos los EM coinciden en la necesidad de adoptar algunas medidas no legislativas. La experiencia sugiere que no se seguirán con coherencia las directrices no vinculantes.|

3. Reintroducir el instrumento de 2004 que abarca a todos los derechos|+++ Establece normas comunes de carácter general. |+Un instrumento de carácter general sin medidas de acompañamiento no potenciaría en sí mismo la sensibilización del público en general, pero atraería la atención de los medios nacionales hacia elementos más controvertidos. |+++A todos los imputados se les garantizarán derechos al amparo del CEDH. Ello constituiría la base para la confianza mutua en toda la UE. La percepción de la existencia de unas normas de justicia podría contribuir a animar a un mayor número de ciudadanos a ejercer el derecho a la libre circulación. |---Se espera que los costes sean muy variables, especialmente por lo que respecta a la asistencia jurídica en los EM que en la actualidad no la prestan.|Sería rechazada de nuevo por los 6 EM que se opusieron a la propuesta en 2006.El Tratado de Lisboa podría hacer que se aprobase por mayoría cualificada la propuesta actual (2004) con posibilidad de exclusiones voluntarias.|

4. Instrumento sobre todos los derechos, aunque circunscrito a los casos transfronterizos|++Aportaría normas comunes limitadas, aunque no para todos los ciudadanos imputados de un delito. |-Una vez más, sin medidas de acompañamiento no se sensibilizaría a los ciudadanos. Se ha de prestar atención a los medios nacionales, posiblemente contrarios a que se garanticen los derechos solo para aquellas personas inmersas en casos transfronterizos, cuyas informaciones podrían ser engañosas.|-Se garantizarían los mismos derechos a los imputados, independientemente del EM en que hayan sido detenidos. Riesgo de que haya 2 categorías de imputados, los inmersos en casos transfronterizos y los implicados en casos nacionales, con la consiguiente discriminación que podría neutralizar sus ventajas.|--Dependerá de la proporción de casos que se consideren «transfronterizos» y variará de un EM a otro. No se dispone de estadísticas. No obstante, se espera que los costes sean elevados.|Es probable que la definición de «caso transfronterizo» sea controvertida, ya que puede generar problemas de discriminación positiva de los derechos fundamentales. Poco probable que sea más aceptable que la opción 3. |

5a. Decisión marco limitada al derecho a traducción e interpretación en casos transfronterizos exclusivamente |+Normas comunes limitadas en el ámbito en el que se consideró que eran más urgentes, aunque no para todos los ciudadanos imputados de un delito. Demostraría la existencia de avances y el enfoque incremental.|-Como se ha indicado anteriormente, el interés de los medios podría ser engañoso. |- Se garantizarían los mismos derechos a los imputados, independientemente del EM en que hayan sido detenidos. Riesgo de que haya 2 categorías de imputados, los inmersos en casos transfronterizos y los implicados en casos nacionales, con la consiguiente discriminación que podría neutralizar sus ventajas.|- Los costes dependerán de la proporción de casos que se consideren «transfronterizos» y variará de un EM a otro. No se dispone de estadísticas.|Se espera que la mayoría de los EM se muestre a favor, si se pacta la definición de «transfronterizo». Pasaría la prueba de proporcionalidad, puesto que la intervención no iría más allá de lo necesario para alcanzar los objetivos del Tratado. Cumpliría también el principio de subsidiariedad, al no interferir con los casos puramente nacionales.|

5b. Decisión marco limitada al derecho a traducción e interpretación en todos los casos|++Normas comunes limitadas en el ámbito en el que se consideró que eran más urgentes.|0Es improbable que tenga alguna consecuencia en la sensibilización sin medidas de acompañamiento. |+Facilitaría una mayor igualdad de acceso a la justicia, al consagrar el derecho a entender los cargos y procedimientos. |--Para los mayores EM (fuente RU) se estima que el coste de acceso a una buena interpretación ronda los 40 millones EUR al año. El coste de la traducción varía en función de la tarifa de precios vigente en los distintos EM. |La mayoría de los EM estarían a favor de que se tomasen medidas en este ámbito. |

Resumen de la opción progresiva

Pertinencia en relación con los objetivos|Incidencia en la sociedad y los derechos fundamentales|Costes|Viabilidad política y opiniones de los actores |

Cumple plenamente los objetivos, si los EM aplican las directrices|Normas comunes limitadas en el ámbito en el que se consideró que eran más urgentes. Demostraría la existencia de avances y el enfoque incrementa. |Los costes dependerán de la proporción de casos que se consideren «transfronterizos» y variará de un EM a otro. Se estima que el coste de acceso a una buena interpretación para los EM más grandes ronda los 40 millones EUR al año. El coste de la traducción varía en función de la tarifa de precios vigente en los distintos EM. El coste de las medidas de acompañamiento dependerá de cómo se apliquen. El coste principal será el de la formación, que podría ser sufragado por los estudiantes. El Reino Unido ofrece becas de unos 5 000 EUR a cada centro universitario. |Como se ha indicado anteriormente, la mayoría de los EM esperan que se adopten instrumentos legislativos con medidas de acompañamiento. |

9. El enfoque progresivo en profundidad

Esta opción haría posible un enfoque progresivo, paso a paso. Podría ofrecer margen para la introducción de un plan de acción a largo plazo destinado a la progresiva armonización de las normas en el ámbito de los derechos procesales. Este enfoque no sería tan dependiente del Tratado de Lisboa como la opción 3.

Esta opción supondría una mejora de la calidad en la prestación de servicios de traducción e interpretación, y contribuiría a reforzar la confianza mutua. Asimismo, garantizaría aún más plenamente un proceso imparcial en casos en los que el sospechoso no entienda el proceso penal, sus derechos o la totalidad de los cargos que pesen contra él. Esta opción supondría una carga financiera y administrativa adicional para los EM que en la actualidad no ofrecen formación a los traductores e intérpretes jurídicos.

El respeto del derecho a traducción e interpretación es esencial, aunque no suficiente, para la confianza mutua. Se trata, no obstante, de un derecho esencial en el sentido de que hace posible el ejercicio de otros derechos, como el derecho a asistencia jurídica gratuita o a recibir información sobre los derechos propios. Entender el procedimiento es una condición básica para ejercer los demás derechos a un proceso imparcial.

10. Supervisión y evaluación

Toda propuesta de la Comisión establecerá una obligación para los EM de comunicar a la Comisión en un plazo determinado la legislación de desarrollo y una tabla de correspondencias. Posteriormente, la Comisión preparará un informe de ejecución en el que se indique qué Estados miembros han cumplido con su obligación de transponer la Decisión marco. Para evaluar si se ha cumplido con lo dispuesto se emplearán indicadores tales como si se ofrecen cursos de formación, si se ha creado un registro y si se puede facilitar cifras de intérpretes y traductores habilitados. Para evaluar si la opinión pública tiene una visión más favorable de la imparcialidad de la justicia en la UE se podría utilizar una encuesta de Eurobarómetro.

ET

(...PICT...)|EUROOPA ÜHENDUSTE KOMISJON|

Brüssel, 8.7.2009

SEK(2009) 916

KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT, mis on lisatud dokumendile :

Ettepanek: NÕUKOGU RAAMOTSUS õiguse kohta suulisele ja kirjalikule tõlkele kriminaalmenetluses MÕJUHINNANGU KOKKUVÕTE { KOM(2009) 338 lõplik} {SEK(2009) 915}

KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT

KOKKUVÕTE

1. Üldine taust

Süüdistatava ja kahtlustatava õigus õiglasele kohtulikule arutamisele on põhiõigus, mida Euroopa Liit järgib kui üldpõhimõtet Euroopa Liidu lepingu artikli 6 lõike 2 alusel. Õigusala töötajad ja liikmesriigid on nõus, et vastastikuse usalduse aluseks on see, et liikmesriigi kriminaalõiguse süsteemiga nähakse kahtlustatavatele ja süüdistatavatele rahvusest olenemata ette minimaalsed tagatised. Selle valdkonna meetmed olid Haagi programmis prioriteetsed. Komisjoni 2009. aasta õigusloome ja töökavas on ette nähtud uus ettepanek. Mõjuhinnangus on analüüsitud valikuid selle ettepaneku koostamiseks.

2. Poliitilised volitused, õiguslik alus ja arutelu huvitatud isikutega

Kaitseõigused olid konkreetselt nimetatud Tampere ülemkogu järeldustes ja need on alati moodustanud osa ELi vastastikuse tunnustamise tegevuskavast. Vastu on võetud arvukalt õigusakte uurimise ja vastutusele võtmise lihtsustamiseks ja kiirendamiseks piiriülestes kohtuasjades. Siiani puudub siiski õigusakt, millega parandada piiriülese menetluse osaliste õiguslikku olukorda. Tasakaalu puudumine mõjutab halvasti liikmesriikidevahelist usaldust, mis omakorda nõuab ELi meetmeid.

Pärast 2003. aasta rohelist raamatut menetluslike tagatiste kohta võttis komisjon aprillis 2004 vastu asjakohase raamotsuse ettepaneku. Kokkulepet ei saavutatud ja ettepanek jäeti kõrvale. Komisjoni ettepaneku aluseks oli Euroopa Liidu lepingu artikli 31 lõike 1 punkt c. Nõukogu õigustalitus esitas arvamuse, millega kinnitati õigusliku aluse sobivust.

Komisjon korraldas ekspertide kohtumised 26. ja 27. märtsil 2009. Suurem osa eksperte pooldas õigusakti vastuvõtmist koos muude meetmetega. Absoluutne enamus oli vastu ettepaneku piiramisele piiriüleste kohtuasjadega. Mõjuhinnangut arutati kahel talitustevahelise juhtrühma koosolekul. Mõjuhinnangu koostamisel kasutas komisjon mitut täiendavat teabeallikat, sealhulgas viit uuringut.

3. Probleemi määratlus

Probleem kätkeb endas õiguslikke ja sotsiaalseid aspekte ning selle saab kokku võtta järgmiselt:

– Tihenenud liikumine ELis, aegunud sätted ja rahvusvaheliste normide (Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsioon) ebajärjekindel kohaldamine liikmesriikides.

– Kinnipidamised, mille järel isik antakse üle Euroopa vahistamismääruse alusel, jäävad Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni artikli 6 reguleerimisalast välja, sest nende puhul on tegemist väljaandmisega.

– Vastastikune tunnustamine toimib tõhusalt ainult siis, kui liikmesriigid on veendunud, et kohtuotsuseid käsitletakse muudes liikmesriikides õiglaselt.

– Kodanikud ja õigusala töötajad leiavad, et muude liikmesriikide kohtusüsteemid ei ole õiglased ja et nad ei suuda saavutada rahvusvahelisel tasandil õiguskaitset, sest Euroopa Inimõiguste Kohus on kaebustega ülekoormatud.

– Osa sellest probleemist moodustab asjaolu, et süüdistataval ei ole juurdepääsu asjakohasele suulise ja kirjaliku tõlke teenusele.

4. Vajadus ELi tegevuse järele

Brüsseli Vaba Ülikooli uuringus leiti, et vastastikuse usalduse puudumine vähendab vastastikuse tunnustamise meetmete tõhusust. Kui puuduvad asjakohased nõuded kaitsmaks süüdistatava õigust saada menetlusest aru, on oht, et eespool osutatud tasakaalu puudumine süüdistaja ja süüdistatava vahel süveneb veelgi ja võib osutuda ELis õigusemõistmise huvidega vastukäivaks.

Liikmesriigid on praeguseks täitnud erineval määral kohustust tagada õiglane kohtulik arutamine, mis tuleneb peamiselt siseriiklikust õigusest ja Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsioonist, ning see on tekitanud lahknevusi õiguslike tagatiste osas. EL saaks õigusaktidega täpsustada õiguslikku kohustust tagada õiglane kohtulik arutamine ELi kriminaalõiguses.

5. Eesmärgid

Üldeesmärk on suurendada vastastikust usaldust, et kohaldada vastastikuse tunnustamise põhimõtet paremini. Suurenenud vastastikuse usalduse abil peaksid ELi vastastikuse tunnustamise õigusaktid paremini toimima hakkama.

Üldeesmärgist tulenevad järgmised konkreetsed eesmärgid:

1) sätestada menetlusõiguste ühised miinimumnõuded kõikides menetlustes, sealhulgas Euroopa vahistamismääruse alusel toimuvas väljaandmises;

2) tagada kodanike teavitamine sellest, kuidas nad saaksid kasutada nimetatud ühiseid miinimumnõudeid enda huvides kõikjal ELis.

6. Poliitikavalikud

1: Praeguse olukorra säilitamine

Kui ELi meetmeid ei võeta, peaks olukord arenema edasi nii, nagu 4. jaos kirjeldatud. Selle valiku aluseks on eeldus, et liikmesriigid peavad järgima Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni ja nägema ette minimaalsed tagatised siseriiklikes kohtumenetlustes.

2: Õigusloomega mitteseotud meetmete edendamine (hea tava)

Võiks võtta meetmeid liikmesriikide hea tava vahetamiseks ja ELi suuniste väljatöötamiseks. Selle valikuga suurendataks teadlikkust Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni nõuete kohta, levitades ja soovitades tava, mis aitaks Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni järgida. Õigusnormide ühtlustamist ei toimuks.

3: Uus õigusakt kõikide õiguste kohta

Selle valiku edukaks rakendamiseks oleks vaja uut lepingut selgesõnalise õigusliku aluse ja erineva (ühenduse õiguse tavapärase) õigusloomemenetlusega. Kui õigusakt vastu võetakse, aitaks selle rakendamine liikmesriikides, komisjonipoolne kontroll ja Euroopa Kohtusse pöördumise võimalus saada üle erinevustest Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni järgimisel. Võib vaja minna ka praktilisi meetmeid vastastikuse usalduse suurendamiseks.

4: Piiriüleste kohtuasjadega piiratud meede

See valik oleks selgelt esimene samm edasi. Kui see edukaks osutub, aitaks see suurendada vastastikust usaldust ja saada üle vastumeelsusest edasiste õigusaktide vastuvõtmise vastu. See oleks vaja siiski hoolikalt läbi mõelda, et käsitleda asjakohaselt piiriülestes menetlustes ja siseriiklikes menetluses osalevate kahtlustatavate võimalikku diskrimineerimist.

5: Järkjärguline lähenemisviis: kõigepealt meetmed suulisele ja kirjalikule tõlkele juurdepääsu kohta

See tähendaks uut raamotsust, millega nõutakse liikmesriikidelt ainult suulisele ja kirjalikule tõlkele juurdepääsu miinimumnõuete kehtestamist. Õigused peaksid kehtima iga isiku suhtes, keda kahtlustatakse või süüdistatakse kuriteo toimepanekus alates hetkest, mil liikmesriigi pädevad asutused on talle teatanud, et teda kahtlustatakse kuriteo toimepanekus, kuni tema suhtes kohtuotsuse tegemiseni. Selle valiku reguleerimisala oleks erinev ja võiks näha ette kõnealuse kahe õiguse kohaldamise kas a) piiriülestes kohtuasjades või b) kõikides kohtuasjades.

7. Poliitikavalikute mõju analüüs

1 Praeguse olukorra säilitamine

ELi meetmete võtmata jätmine kõnealuses valdkonnas hakkab lõppkokkuvõttes aeglustama kriminaalasjades tehtavas õigusalases koostöös saavutatud edusamme ja seega ühise vabadusel, turvalisusel ja õigusel põhineva ala rajamist.

2 Hea tava

Positiivne mõju: head tava käsitlevate soovituste tulemusel võiks olukord paraneda, kui liikmesriigid otsustavad soovitusi järgida. Negatiivne mõju: suur osa ettepanekust kordab Euroopa Nõukogu soovitustes esitatut ja ekspertide pakutut, kuid seda ei ole rakendatud. See valik võib valmistada pettumuse ka Euroopa Parlamendile, sidusrühmadele ja mitmele liikmesriigile, kes soovivad siduvat õigusakti.

3 Uus õigusakt kõikide õiguste kohta

Positiivne mõju: Selline raamotsus suurendaks õiguskindlust liikmesriikide hulgas. Tegemist oleks siduva õigusaktiga, mis suurendab Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni järgimist õiglase kohtuliku arutamise tagamisel. Õiguste koos käsitlemine osana paketist tähendab seda, et jääb vähem aega igale õigusele, mõju on nõrgem ja tehakse järeleandmisi. Kui Lissaboni leping jõustub, ei ole ühehäälsust enam vaja.

4 Vaid piiriülesed kohtuasjad

Piiriülese kohtuasja kindlat määratlust ei ole. Liikmesriigid ei soovi määratleda piiriülest kohtuasja ega võtta vastu õigusakte, mille puhul oleks määratlust tarvis.

Selle valiku majanduslik mõju oleks kahetine: 1) teenuste loomise kulude tekkimine õiguste tagamiseks ja 2) edasikaebuste kulude vähenemine. Selle valiku võimalik oht oleks vastastikuse usalduse vähenemine, sest võib jääda mulje, nagu oleks tegemist kaheastmelise kohtusüsteemiga – üks siseriiklike ja teine piiriüleste kohtuasjade jaoks. Positiivne mõju: see vastaks nende liikmesriikide ootustele, kes on palunud meetme piiramist piiriüleste kohtuasjadega. Negatiivne mõju: piiratud reguleerimisalaga meede tekitaks segadust, sest liikmesriigid saavad sama kohtuasja kirjeldada või liigitada piiriülese või siseriiklikuna. Täitmine: liikmesriikidel oleks tegelikkuses raskusi kohtuasjade liigitamisega, nii et vigu/vaidlusi tekiks kindlasti.

5 Järgjärguline lähenemisviis

Selle valiku majanduslik mõju oleks samuti kahetine nagu piiriülese valiku puhul. Positiivne mõju: selline meede parandaks suulise ja kirjaliku tõlke kvaliteeti ja pakkumist. See aitaks arendada vastastikust usaldust. Sellega tagataks õiglane kohtulik arutamine asjades, kus kahtlustatav ei mõista kriminaalmenetluse keelt, omi õigusi ega tema vastu esitatud süüdistust täies ulatuses. Negatiivne mõju: sellega tekitataks rahaline ja halduskoorem liikmesriikidele, kes ei paku praegu õigusalase suulise ja kirjaliku tõlke koolitust. Oleks tarvis hinnata/jälgida korrast kinnipidamist, mis oleks ka koormav.

Märtsis 2009 toimunud ekspertide koosolekul tervitasid eksperdid, sealhulgas liikmesriikide esindajad entusiastlikult soovitust tegelda esialgu vaid selle õigusega. Märtsis 2009 avaldas suulise tõlke peadirektoraat mitmekeelsuse ja tõlkide koolituse mõttekoja lõpparuande. Soovitused oleksid aluseks tulevasele hea tava juhendile.

8. Valikuvõimaluste võrdlus

+++ Tähistab suurt positiivset mõju

0 Tähistab mõju puudumist

--- Tähistab suurt negatiivset mõju

Valik|Tõhusus võrreldes muude kehtivate ELi poliitika-eesmärkidega ja vastavus neile|Mõju ühiskonnale ja põhiõigustele|Tõhusus|Poliitiline teostatavus|

|Menetlusõiguste miinimumnõuete kehtestamine kriminaalmenetluses|Tagada kodanike teavitamine miinimumnõuetest tuleneva kaitse kohta||||

1. Praeguse olukorra säilitamine – ELI tasandil meetmeid ei võeta|0Ühtegi eesmärki ilma ELI meetmeteta ei täidetaks |0Tasakaalu puudumine õiguste ja õigusalase koostöö vahel võib kahjustada õigust ja vastastikust usaldust ELis.|0Liikmesriikidele kulusid ei teki |Euroopa Parlament ja suurem osa liikmesriike ootab ELi meetmeid |

2. Õigusloomega mitte seotud meede, millega esitataks ELi hea tava|+Sõltub liikmesriikide soovist seda järgida. Nõudeid ei ühtlustata.|++Hästi korraldatud üle-euroopaline teabekampaania võib suurendada teadlikkust Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni kohastest õigustest ja sellest, mida teha siis, kui neid õiguseid ei järgita.|+Kui liikmesriigid järgivad suuniseid pidevalt, saaks kaitsta süüdistatava õigusi.|-Sõltub rakendamisest. Peamine kulu on koolitus, mille võiksid kanda koolitatavad. Suurtes liikmesriikides (allikas Ühendkuningriik) kavandatud stipendiumid umbes 5000 eurot kolledži kohta. |Kõik liikmesriigid on nõus, et on vaja mõningaid õigusloomega mitte seotud meetmeid. Kogemus näitab, et mittesiduvaid suuniseid ei järgita järjekindlalt.|

3. Esitada uuesti 2004. aasta õigusakt kõikide õiguste kohta|+++ Sätestatakse terviklikud ühised nõuded. |+Terviklik õigusakt ilma toetavate meetmeteta ei suurendaks üldsuse teadlikkust, kuid tõmbaks riigi meedia tähelepanu vastuolulistele küsimustele. |+++Kõikidele süüdistatavatele tagataks õigused Euroopa inimõiguste ja põhivabaduste kaitse konventsiooni alusel. Loodaks alus vastastikusele usaldusele kõikjal ELis. Kohtuliku arutamise olemuse mõistmine julgustaks rohkem kodanikke vaba liikumise õigust kasutama. |---Kulud eeldatavalt väga suured, eelkõige seoses õigusabiga nendes liikmesriikides, kes seda praegu ei paku.|Vastu hääletaksid need 6 liikmesriiki, kes selle ettepaneku 2006. aastal tagasi lükkasid.Lissaboni leping võimaldaks praeguse (2004. aasta) ettepaneku vastu võtta kvalifitseeritud häälteenamusega ja oleks võimalus jääda rakendamisest kõrvale.|

4. Kõiki õigusi käsitlev õigusakt, mis piirduks piirüleste kohtuasjadega.|++Sätestataks piiratud ühised nõuded, kuid mitte kõikide kodanike jaoks, keda kuriteos süüdistatakse. |-Toetavate meetmeta ei suurendataks üldsuse teadlikkust. Riigi meedia tähelepanu, mis võib olla vaenulik asjaolu suhtes, et tagatakse õigused vaid piiriüleste kohtuasjade osalistele. Samuti võimalik küsimuse eksitav kajastamine.|-Süüdistatavatele tagataks samad õigused olenemata sellest, millises ELi liikmesriigis nad vahistatakse. Oht, et tekib kaks liiki süüdistatavaid: ühed piiriülestes ja teised siseriiklikes kohtuasjades, viib diskrimineerimiseni, mis võib positiivse mõju üles kaaluda.|--Kulud sõltuvad piiriüleseks peetavatest kohtuasjadest ja erinevad liikmesriigiti. Statistikat selle kohta ei ole. Kulud eeldatavalt siiski kõrged.|Piiriüleste kohtuasjade määratlemine tekitab ilmselt vaidlusi, eriti kuna see võib viia positiivse diskrimineerimiseni põhiõiguste puhul.Tõenäoliselt ei osutu kolmandast valikust aktsepteeritavamaks. |

5a. Raamotsus, mis piirdub õigusega suulisele ja kirjalikule tõlkele ainult piiriülestes kohtuasjades. |+Piiratud ühised nõuded valdkonnas, kus neid kõige olulisemaks peetakse, aga mitte kõikide kodanike jaoks, keda kuriteos süüdistatakse. Näitaks saavutatud edu ja põhineks järkjärgulisel lähenemisviisil.|-Nagu eespool mainitud, võib meedias kajastamine olla eksitav. |- Süüdistatavatele tagataks samad õigused suulisele ja kirjalikule tõlkele olenemata sellest, millises ELi liikmesriigis nad vahistatakse. Oht, et tekib kaks liiki süüdistatavaid: ühed piiriülestes ja teised siseriiklikes kohtuasjades, viib diskrimineerimiseni, mis võib positiivse mõju üles kaaluda.|- Kulud sõltuvad piiriüleseks peetavate kohtuasjade arvust ja erinevad liikmesriigiti. Statistika puudub.|Suurem osa liikmesriike peaks eeldatavalt toetama, kui jõutakse kokkuleppele piiriülese kohtuasja määratluses. See vastaks proportsionaalsuse nõuetele, sest meede ei läheks lepingu eesmärkide saavutamiseks vajalikust kaugemale. See vastaks ka subsidiaarsuse põhimõttele, sest ei sekkutaks puhtalt siseriiklikesse kohtuasjadesse.|

5b. Raamotsus, mis piirdub õigusega suulisele ja kirjalikule tõlkele kõikides kohtuasjades.|++Piiratud ühised nõuded valdkonnas, kus neid kõige vajalikumaks peetakse. |0Ilmselt ei suurendaks teadlikkust ilma toetavate meetmeteta. |+Tagataks suurem võrdsus õigusele juurdepääsus, kindlustades õiguse saada aru süüdistusest ja menetlusest. |--Suurte liikmesriikide puhul (allikas Ühendkuningriik) oleksid asjakohasele suulisele tõlkele juurdepääsu kulud umbes 40 miljonit eurot aastas. Kirjaliku tõlke kulud erinevad vastavalt liikmesriikides kehtivatele üldistele hindadele.|Suurem osa liikmesriike toetaks meetmeid selles valdkonnas. |

Järkjärgulise valiku kokkuvõte

Eesmärkide asjakohasus|Mõju ühiskonnale ja põhiõigustele|Kulud|Poliitiline teostatavus ja sidusrühmade arvamus |

Vastab täielikult eesmärkidele, kui liikmesriigid suuniseid järgivad|Piiratud ühised nõuded valdkonnas, kus neid kõige vajalikumaks peetakse. Näitaks saavutatud edu ja põhineks järkjärgulisel lähenemisviisil. |Kulud sõltuvad piiriüleseks peetavatest kohtuasjadest ja erinevad liikmesriigiti. Asjakohasele suulisele tõlkele juurdepääsu kulud suurte liikmesriikide (Ühendkuningriik) jaoks oleksid umbes 40 miljonit eurot aastas. Kirjaliku tõlke kulud erinevad vastavalt liikmesriikides kehtivatele üldistele hindadele.Toetavate meetmete kulud sõltuvad rakendamise viisist. Peamine kulu on koolitus, mille võiksid kanda koolitatavad. Ühendkuningriigi valitsus pakub igale kolledžile umbes 5000 euro suurust toetust. |Nagu eespool selgitatud, soovib suurem osa liikmesriike õigusakti koos toetatavate meetmetega. |

9. Järkjärgulise lähenemisviisi üksikasjad

See valik võimaldaks järkjärgulist lähenemisviisi, mille alusel saaks koostada pikaajalise tegevuskava menetlusõigusi käsitlevate õigusaktide järkjärguliseks ühtlustamiseks. See lähenemisviis ei sõltuks Lissaboni lepingust nii palju kui kolmas valik.

See valik aitaks parandada suulise ja kirjaliku tõlke kvaliteeti ja pakkumist, mis omakorda aitaks kaasa vastastikuse usalduse loomisele. Sellega tagataks õiglane kohtulik arutamine asjades, kus kahtlustatav ei mõista menetluskeelt, omi õigusi ega tema vastu esitatud süüdistust täies ulatuses. Valikuga tekitataks täiendav rahaline ja halduskoorem liikmesriikidele, kes ei paku praegu õigusalase suulise ja kirjaliku tõlke koolitust.

Vastastikuse usalduse seisukohalt on väga oluline pidada kinni õigusest suulisele ja kirjalikule tõlkele, kuid sellest ei piisa. Tegemist on siiski tähtsa õigusega, mis võimaldab kasutada oma õigusi, näiteks õigust õigusabile või õigust saada teavet oma õiguste kohta. Menetlusest aru saamine on eeltingimus selleks, et kasutada õigust õiglasele kohtulikule arutamisele.

10. Järelevalve ja hindamine

Iga komisjoni ettepanekuga kehtestataks liikmesriikidele kohustus esitada komisjonile kindlaksmääratud aja jooksul teave rakendusaktide kohta koos vastavustabeliga. Komisjon koostab seepeale rakendusaruande, milles märgitakse, kas liikmesriik on täitnud kohustust võtta üle raamotsus. Täitmise hindamise näitajad võiksid olla järgmised: koolituste pakkumine, registri kehtestamine ja arvandmete olemasolu sertifitseeritud suulise ja kirjalike tõlkide kohta. Võiks kasutada eurobaromeetri uuringut, et jälgida, kas avalik arvamus ELi kohtusüsteemi õigluse kohta on paranenud.

FR

(...PICT...)|COMMISSION DES COMMUNAUTÉS EUROPÉENNES|

Bruxelles, le 8.7.2009

SEC(2009) 916

DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION

accompagnant la

Proposition de décision-cadre DU CONSEIL relative au droit à l’interprétation et à la traduction dans le cadre des procédures pénales RÉSUMÉ DE l'ANALYSE D'IMPACT { COM(2009) 338 final } { SEC(2009) 915}

DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION

RÉSUMÉ

1. Contexte

Le droit des accusés et des suspects à un procès équitable est un droit fondamental que l’Union européenne respecte en tant que principe général en vertu de l’article 6, paragraphe 2, du traité UE. Les praticiens du droit et les États membres s’accordent à penser que la confiance mutuelle exige au préalable que les systèmes nationaux de justice pénale des États membres offrent des garanties minimales aux suspects et accusés, indépendamment de leur nationalité. L'adoption de mesures dans ce domaine figure parmi les priorités du programme de La Haye. Le programme de travail législatif de la Commission pour 2009 prévoit une nouvelle proposition, pour laquelle l’analyse d’impact évalue les différentes options possibles.

2. Mandat politique, base juridique et consultation des parties intéressées

Les droits de la défense sont mentionnés expressément dans les conclusions de Tampere et ont toujours figuré parmi les priorités de l'UE en matière de reconnaissance mutuelle. De nombreux instruments ont été adoptés afin de faciliter et d’accélérer les enquêtes et les poursuites dans les affaires transfrontalières. Pourtant, il n’existe à ce jour aucun instrument permettant d'améliorer le statut juridique des personnes faisant l'objet de procédures transfrontalières. Ce déséquilibre affecte la confiance mutuelle entre les États membres et oblige dès lors l’UE à prendre des mesures.

À la suite d’un livre vert sur les garanties procédurales, publié en 2003, la Commission a adopté en avril 2004 une proposition de décision cadre en la matière. Aucun accord n’ayant pu être trouvé sur cette proposition, celle-ci a été suspendue. La proposition de la Commission se fondait sur l’article 31, paragraphe 1, point c), du traité UE. Le Service juridique du Conseil a rendu un avis confirmant qu’il s’agissait de la base juridique correcte.

La Commission a organisé une réunion d’experts les 26 et 27 mars 2009. Pour la plupart, les experts se sont prononcés en faveur d’une action législative, à compléter par des mesures non législatives. La très grande majorité des participants étaient opposés à l’idée de limiter la proposition aux affaires transfrontalières. L’analyse d’impact a été examinée lors de deux réunions du groupe de pilotage interservices. Pour préparer la présente analyse d’impact, la Commission s’est appuyée sur plusieurs sources d’information complémentaires, dont cinq études.

3. Définition du problème

Le problème qui se pose en l’occurrence et revêt différents aspects juridiques et sociaux, peut se résumer comme suit:

– augmentation des déplacements à l’intérieur de l’UE, dispositions dépassées et application divergente des normes internationales existantes (CEDH) au niveau des États membres;

– les arrestations conduisant à la remise d'une personne en vertu d'un mandat d’arrêt européen sont considérées comme ne relevant pas du champ d’application de l’article 6 de la CEDH, car ces remises sont assimilées à des extraditions;

– la reconnaissance mutuelle ne peut fonctionner efficacement que si les États membres sont convaincus que les décisions judiciaires prises dans les autres États membres sont équitables;

– les citoyens et les praticiens du droit ont le sentiment que les systèmes de justice pénale d'autres États membres ne sont pas équitables et qu’ils ne disposent d’aucun recours au niveau international, la Cour européenne des droits de l’homme étant submergée de plaintes;

– un aspect de ce problème est que l’accusé ne se voit pas garantir l’accès à des services de traduction et d’interprétation appropriés.

4. Action nécessaire au niveau de l'UE

Une étude de l'ULB a constaté que l'efficacité des mesures de reconnaissance mutuelle pâtissait de niveaux de confiance mutuelle insuffisants. En l'absence de normes adéquates protégeant le droit des suspects de comprendre les procédures, le risque existe que s'accentue le déséquilibre observé précédemment entre l’accusation et l’accusé et qu'à terme l'intérêt de la justice dans l'UE en soit affecté.

À ce stade, les États membres ont rempli à des degrés divers leurs obligations en matière de procès équitable, telles qu'elles découlent principalement du droit national et de la CEDH, ce qui a donné lieu à des écarts entre les niveaux des garanties accordées. En légiférant, l'UE pourrait clarifier l'obligation légale de garantir le droit à un procès équitable dans le cadre du droit pénal de l'UE.

5. objectifs

L'objectif général est d'accroître la confiance mutuelle afin de permettre une meilleure application du principe de reconnaissance mutuelle. Une confiance mutuelle accrue permettrait d'améliorer le fonctionnement des instruments communautaires de reconnaissance mutuelle en vigueur.

Cet objectif général peut être subdivisé en plusieurs objectifs spécifiques:

1) établir des normes minimales communes en matière de droits procéduraux dans toutes les procédures, y compris l'extradition et le mandat d'arrêt européen;

2) veiller à informer les citoyens des moyens qu'ils ont de bénéficier de ces normes minimales communes, quel que soit l'endroit où ils se trouvent dans l'UE.

6. Options envisageables

1: Statu quo

Si l'UE ne prend aucune mesure, la situation pourrait évoluer dans le sens exposé au point 4. Cette option présuppose que les États membres sont censés respecter la CEDH et offrir des garanties minimales dans les procédures pénales nationales.

2: Adoption de mesures non législatives (meilleures pratiques)

Des mesures seraient adoptées pour échanger les meilleures pratiques et établir des lignes directrices communautaires. Cette option viserait à améliorer la connaissance des normes fixées par la CEDH en diffusant les pratiques qui contribuent au respect de celle-ci et en les recommandant. En revanche, elle ne permettrait pas d'approfondir l'harmonisation des normes juridiques.

3: Nouvel instrument couvrant tous les droits

Pour que cette option puisse réussir, il faudrait un nouveau traité avec une base juridique explicite et une procédure législative différente (droit communautaire classique). Si une législation était adoptée, sa mise en œuvre par les États membres, le contrôle de son application par la Commission et la possibilité de former un recours devant la Cour de justice aideraient à remédier aux écarts constatés en ce qui concerne l’application de la CEDH. Des mesures concrètes pourraient s'avérer nécessaires pour renforcer la confiance mutuelle dans la pratique.

4: Une mesure limitée aux affaires transfrontalières

De toute évidence, cette mesure ne peut être qu'une première étape, mais elle permettrait de renforcer la confiance mutuelle et de vaincre les résistances à l'adoption d'une nouvelle législation. Elle devrait toutefois faire l’objet d’une réflexion approfondie, de sorte qu’une solution adéquate soit apportée aux éventuels problèmes de discrimination entre diverses catégories de suspects selon qu’ils sont impliqués dans des affaires transfrontalières ou des affaires de dimension nationale.

5: Une approche graduelle qui débuterait par des mesures portant sur l’accès aux services d’interprétation et de traduction

Cette approche impliquerait une nouvelle décision-cadre imposant aux États membres de prévoir des normes minimales pour le seul accès aux services d'interprétation et de traduction. Ces droits s'appliqueraient à toute personne soupçonnée ou accusée d'avoir commis une infraction dès le moment où elle est informée par les autorités compétentes d'un État membre qu'elle est soupçonnée d'avoir commis une infraction et jusqu'à son jugement définitif. Le champ de cette option pourrait être variable, ces deux droits pouvant s'exercer soit uniquement dans les affaires transfrontalières, soit dans toutes les affaires.

7. Analyse de l’impact des options stratégiques

1 Statu quo

À terme, l'absence de mesures de l'UE dans ce domaine pourrait entraîner un ralentissement des progrès réalisés dans le domaine de la coopération judiciaire en matière pénale et donc de la création d'un espace commun de liberté, de sécurité et de justice.

2 Meilleures pratiques

Effets positifs: si les États membres acceptaient de suivre les recommandations sur les meilleures pratiques, celles-ci pourraient déboucher sur des améliorations. Effets négatifs: la présente proposition reprend en grande partie les recommandations du Conseil de l'Europe ainsi que les conseils d'autres experts, qui n'ont pas encore été mis en œuvre. Cette option pourrait également décevoir le Parlement européen, certains acteurs et plusieurs États membres, qui demandent un instrument contraignant.

3 Nouvel instrument englobant tous les droits

Effets positifs: une décision-cadre de ce type renforcerait la sécurité juridique entre les États membres. Il s'agirait d'un instrument contraignant, améliorant le respect des normes de la CEDH pour garantir un procès équitable. Mais si l'on traite tous les droits dans le cadre d’un même paquet, moins de temps pourra être consacré à chaque droit et les concessions mutuelles aboutiront à une édulcoration de l'ensemble. Si le traité de Lisbonne entre en vigueur, l'unanimité ne sera plus exigée.

4 Litiges transfrontaliers uniquement

Il n'existe pas de définition bien établie d'une affaire dite «transfrontalière». Les États membres sont réticents à définir les affaires transfrontalières ou à adopter une législation exigeant une telle définition.

L'incidence économique de cette option serait double: il y aurait, d’une part, le coût de la mise en place de services chargés de veiller au respect des droits en question et, d’autre part, l’économie réalisée grâce à une réduction des coûts liés aux recours. Cette option pourrait entraîner un risque de recul de la confiance mutuelle parce que l'on aurait l'impression d'un système judiciaire à deux vitesses: l'un pour les affaires nationales et l'autre pour les affaires transfrontalières. Impact positif: la satisfaction des États membres ayant demandé une mesure se limitant aux affaires transfrontalières. Impact négatif : une mesure qui essaierait de limiter son champ d'application pourrait créer des confusions car une même affaire pourrait être décrite ou qualifiée comme transfrontalière ou nationale selon l'État membre concerné. Respect de la mesure: en pratique, la qualification des affaires par les États membres pourrait s'avérer difficile, ce qui donnerait lieu tout naturellement à des erreurs ou à des litiges.

5 Approche graduelle

Les incidences économiques de cette option seraient doubles, comme pour l'option transfrontalière. Effets positifs: une mesure de ce type aboutirait à une amélioration de la qualité et de l'offre de services d'interprétation et de traduction. Elle permettrait aussi de développer la confiance mutuelle. Elle garantirait en outre un procès équitable lorsque le suspect ne comprend pas la procédure pénale, ses droits ou l'ensemble des charges retenues contre lui. Effets négatifs: elle entraînerait une charge financière et administrative pour les États membres qui n'offrent pas encore de formation aux interprètes et traducteurs juridiques. De plus, il y aurait lieu d'évaluer et de contrôler le respect de cette mesure, ce qui constituerait également une lourde charge.

Lors de la réunion d'experts en mars 2009, les experts, y compris les délégués des États membres, ont accueilli avec enthousiasme la suggestion de prendre ce droit pour point de départ des travaux. En mars 2009, la DG Interprétation a publié un rapport: «Final Report of the Reflection Forum on Multilingualism and Interpreter Training» (rapport final du forum de réflexion sur le multilinguisme et la formation des interprètes). Ses recommandations pourraient enrichir un futur document sur les meilleures pratiques.

8. Comparaison des options

+++ Impact positif élevé

0 Impact neutre

--- Impact négatif élevé

Option|Efficacité par rapport aux objectifs et cohérence avec d'autres politiques de l'UE|Impact sur la société et sur les droits fondamentaux|Efficacité|Faisabilité politique|

|Fixer des normes minimales en matière de droits procéduraux dans les procédures pénales|Informer les citoyens sur les moyens qu'ils ont de bénéficier des normes minimales||||

1. Statu quo – aucune nouvelle mesure au niveau de l'UE|0En l'absence de mesures de l'UE, aucun des objectifs ne serait atteint. |0Le déséquilibre persistant entre les droits et la coopération judiciaire peut affecter la justice et la confiance mutuelle dans l'UE.|0Aucun coût pour les EM. |Le PE et la plupart des EM souhaitent des mesures au niveau de l'UE. |

2. Mesure non contraignante/non législative présentant les meilleures pratiques dans l'UE|+Dépend de la bonne volonté des EM. Les normes ne seront pas harmonisées.|++Une campagne d'information bien organisée au niveau de l'UE permettrait de mieux sensibiliser aux droits conférés par la CEDH et à ce qui peut être fait lorsque l'on estime qu'ils n'ont pas été respectés.|+Si les EM suivent les conseils de manière cohérente, il sera possible de respecter les droits de la personne mise en cause.|-Dépend de la mise en œuvre. Les coûts principaux seront dus à la formation, mais ils pourraient être supportés par les étudiants. Pour les grands EM (source Royaume-Uni) des subventions de 5 000 euros à chaque établissement de formation sont envisagées. |Tous les EM conviennent que certaines mesures non législatives sont nécessaires. L'expérience montre que les conseils non contraignants ne sont pas suivis de manière cohérente.|

3. Réintroduction de l'instrument de 2004 englobant tous les droits|+++ Établit des normes communes exhaustives. |+Un seul instrument global sans mesures d'accompagnement ne sensibiliserait pas davantage le grand public, mais concentrerait l'attention des médias sur les points les plus controversés. |+++Toute personne mise en cause se verrait garantir les droits de la CEDH. Créerait les bases de la confiance mutuelle dans l'ensemble de l'UE. Une meilleure connaissance des normes en matière de justice pourrait inciter davantage de citoyens à exercer leur droit à la libre circulation. |---Les prévisions de coûts sont très élevées, principalement dans les EM qui n'accordent pas encore une aide juridictionnelle.|Les six EM qui se sont opposés à la proposition en 2006 la rejetteraient une nouvelle fois.Le traité de Lisbonne pourrait permettre d'adopter la proposition actuelle (2004) par VMQ, avec la possibilité de non-participation.|

4. Instrument englobant tous les droits, mais se limitant aux affaires transfrontalières|++Établirait des normes communes limitées, mais pas pour tous les citoyens accusés d'une infraction. |-Ici aussi, en l'absence de mesures d'accompagnement, il n'y aurait pas de sensibilisation du grand public. Attirerait l'attention des médias nationaux, qui pourraient se montrer hostiles à toute garantie de droits limitée aux affaires transfrontalières et dont les commentaires seraient empreints de parti pris. |-Toute personne mise en cause serait assurée des mêmes droits quel que soit le lieu de son arrestation dans l'UE. Le risque existe de voir se créer deux catégories de personnes accusées selon qu'il s'agit d'une affaire transfrontalière ou d'une affaire nationale, ce qui donnerait lieu à des discriminations neutralisant les bénéfices.|--Variable selon le nombre d'affaires qui seront considérées comme transfrontalières et selon les EM. Statistiques non disponibles. Mais les prévisions de coûts sont élevées.|Il est probable que la définition d'une affaire transfrontalière sera contestée, notamment à cause des craintes au regard des droits fondamentaux et de la discrimination positive.Cette option n'est probablement pas plus acceptable que l'option 3. |

5a. Décision-cadre limitée aux droits à l'interprétation et à la traduction dans les seules affaires transfrontalières. |+Normes communes limitées aux situations jugées les plus urgentes, mais pas étendue à tous les citoyens accusés d'une infraction. Serait synonyme de progrès et d'une approche graduelle.|-Comme ci-dessus, l'attitude des médias pourrait être hostile et leurs commentaires empreints de partialité. |- Toute personne accusée serait assurée des mêmes droits à la traduction et à l'interprétation, quel que soit le lieu de son arrestation dans l'UE. Le risque existe de voir se créer deux catégories de personnes accusées selon qu'il s'agit d'une affaire transfrontalière ou d'une affaire nationale, ce qui donnerait lieu à des discriminations neutralisant les bénéfices.|- Variable selon le nombre d'affaires qui seront considérées comme transfrontalières et selon les EM. Statistiques non disponibles.|À condition de trouver un accord sur la définition de «transfrontalier», la plupart sinon tous les EM pourraient soutenir cette option. Elle pourrait répondre au critère de la proportionnalité car la mesure se limiterait au strict nécessaire pour réaliser les objectifs du traité. De même, le principe de subsidiarité serait respecté, puisque les affaires purement nationales ne seraient pas concernées.|

5b. Décision-cadre limitée aux droits à l'interprétation et à la traduction dans toutes les affaires.|++Normes communes limitées aux situations jugées les plus urgentes.|0Sans mesures d'accompagnement, probablement aucun effet sur la sensibilisation du public. |+Offrirait plus d'égalité dans l'accès à la justice par la consécration du droit à comprendre les charges et les procédures. |--Grand EM (source Royaume-Uni): coût de l'accès à des services d'interprétation adéquats estimé à quelque 40 millions d'euros par an. Le coût de la traduction varie selon les tarifs applicables dans chaque EM. |La plupart des EM seraient en faveur d'une mesure dans ce domaine. |

Résumé de l'option graduelle

Pertinence par rapport aux objectifs |Impact sur la société et sur les droits fondamentaux|Coûts|Faisabilité politique et position des acteurs |

Répond complètement aux objectifs si les EM appliquent les conseils.|Normes communes limitées aux situations jugées les plus urgentes. Serait synonyme de progrès et d'une approche graduelle. |Variables selon le nombre d'affaires considérées comme «transfrontalières» et selon les EM.Le coût de l'accès à des services d'interprétation adéquats est estimé à quelque 40 millions d'euros par an pour les grands EM (Royaume-Uni). Le coût de la traduction varie selon les tarifs applicables dans chaque EM. Le coût des mesures d'accompagnement variera en fonction de leur mise en œuvre. Les coûts principaux seront dus à la formation et pourraient être supportés par les étudiants. Le gouvernement britannique octroierait des subventions d'environ 5 000 euros à chaque établissement de formation. |Comme ci-dessus, la plupart des EM souhaitent une mesure législative avec des mesures d'accompagnement. |

9. le détail de l'approche graduelle

Cette option permettrait une approche graduelle et ouvrirait la voie à un plan d'action à long terme visant à harmoniser progressivement les législations en matière de droits procéduraux. Elle dépendrait moins du traité de Lisbonne que l'option 3.

Elle aboutirait à une amélioration de la qualité et de l'offre des services d'interprétation et de traduction, ce qui renforcerait la confiance mutuelle. Elle garantirait un procès plus équitable lorsque le suspect ne comprend pas la procédure pénale, ses droits ou l'ampleur des charges retenues contre lui. Cette option entraînerait une charge financière et administrative supplémentaire pour les États membres qui n'offrent pas encore de formation aux interprètes et traducteurs juridiques.

Le respect du droit à des services de traduction et d'interprétation est essentiel pour instaurer la confiance mutuelle, mais n'est pas suffisant en soi. Ce droit est toutefois un droit primordial dans la mesure où il permet d'exercer d'autres droits, comme par exemple le droit à une assistance judiciaire ou celui d'obtenir des informations quant à ses propres droits. La compréhension des procédures constitue une condition préalable pour pouvoir invoquer ses autres droits à un procès équitable.

10. Suivi et évaluation

Quelle que soit la proposition de la Commission, les États membres seraient tenus de communiquer à la Commission, dans un délai déterminé, leurs dispositions d'application ainsi qu'un tableau de correspondance. La Commission préparerait ensuite un rapport sur la mise en œuvre dans lequel elle indiquerait les États membres ayant respecté l'obligation de transposer la décision-cadre. Les indicateurs permettant d'évaluer le respect des mesures concerneraient l'offre de formations, la mise en place d'un registre et l'indication du nombre d'interprètes et de traducteurs agréés. Une étude Eurobaromètre ad hoc pourrait permettre de savoir si le grand public a une meilleure opinion sur le caractère équitable de la justice dans l'UE.

HU

(...PICT...)|AZ EURÓPAI KÖZÖSSÉGEK BIZOTTSÁGA|

Brüsszel, 8.7.2009

SEC(2009) 916

BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM amely a következő dokumentumot kíséri:

Javaslat A TANÁCS KERETHATÁROZATA a büntetőeljárás során igénybe vehető tolmácsoláshoz és fordításhoz való jogról A HATÁSVIZSGÁLAT ÖSSZEFOGLALÁSA {COM(2009) 338 végleges} {SEC(2009) 915}

BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM

VEZETŐI ÖSSZEFOGLALÁS

1. háttér

A vádlottak és gyanúsítottak tisztességes tárgyaláshoz való joga olyan alapvető jog, amelyet az Európai Unió alapelvként tart tiszteletben az EUSz. 6. cikkének (2) bekezdése szerint. A jogi szakma képviselői és a tagállamok egyetértenek abban, hogy a kölcsönös bizalomnak az az előfeltétele, hogy a tagállamok nemzeti büntetőjogi igazságszolgáltatási rendszerei – állampolgárságtól függetlenül – minimális biztosítékokat garantáljanak a gyanúsítottak és a vádlottak számára. A hágai program alapján prioritást élvezett az e területen történő fellépés. A Bizottság 2009-es jogalkotási munkaprogramja új javaslatot vett tervbe. A hatásvizsgálat az e javaslattal kapcsolatos szakpolitikai lehetőségeket méri fel.

2. politikai megbízatás, jogalap és konzultáció az érdekeltekkel.

A tamperei következtetések kifejezetten említést tettek a védelem jogosítványairól, amelyek mindig is szerves részét képezték az EU kölcsönös elismerési ütemtervének. Számos jogi aktust fogadtak el abból a célból, hogy elősegítsék és felgyorsítsák a határokon átnyúló ügyekben folytatott nyomozást és büntetőeljárást. Mindmostanáig mégsincs olyan jogi aktus, amely javítaná a határokon átnyúló büntetőeljárás alá vont személyek jogi helyzetét. A szóban forgó egyensúlyhiány kedvezőtlen hatást gyakorol a tagállamok közötti kölcsönös bizalomra, ez pedig sürgetővé teszi az EU fellépését.

Az eljárási biztosítékokkal foglalkozó 2003-as zöld könyvet követően a Bizottság 2004 áprilisában a tárgyra vonatkozó kerethatározat-javaslatot fogadott el. Megállapodást nem sikerült elérni, és a javasolt szöveg parkolópályára került. A Bizottság javaslata az EUSz. 31. cikke (1) bekezdésének c) pontjára épült. A Tanács Jogi Szolgálata által kibocsátott vélemény megerősítette, hogy ez a megfelelő jogalap.

A Bizottság 2009. március 26–27-én szakértői megbeszélést szervezett. A legtöbb szakértő támogatta jogalkotási intézkedések elfogadását, nem jogalkotási intézkedésekkel kiegészítve. A résztvevők túlnyomó többsége ellenezte, hogy a határokon átnyúló ügyekre korlátozzák a javaslatot. A hatásvizsgálatot megvitatták a szolgálatközi irányítócsoport két ülésén. A Bizottság számos további információforrást – így többek között 5 tanulmányt – használt fel a jelen hatásvizsgálat elkészítése során.

3. problémameghatározás

Az alábbiakban foglalható össze ez a – különféle jogi és társadalmi vetületekkel rendelkező – probléma:

– Az Unión belüli megnövekedett mobilitás, elavult rendelkezések, valamint tagállami szinten a meglévő nemzetközi jogi normák (EJEE) nem egységes alkalmazása.

– Az európai elfogatóparancs (a továbbiakban: EEP) alapján foganatosított, átadást eredményező letartóztatásokat nem tekintik az EJEE 6. cikke hatálya alá tartozónak, mivel úgy vélik, hogy kiadatásnak felelnek meg.

– A kölcsönös elismerés csak akkor működhet hatékonyan, ha a tagállamok meggyőződtek arról, hogy a többi tagállamban tisztességesen hozzák meg a bírósági határozatokat.

– A polgárok és a jogi szakma képviselői körében az a benyomás alakult ki, hogy az övékétől eltérő tagállamok igazságügyi rendszerei nem tisztességesek, valamint hogy nemzetközi szinten nem juthatnak jogorvoslathoz, így az Emberi Jogok Európai Bírósággát (EJEB) elárasztják a panaszok.

– E problémának az az egyik aspektusa, hogy a vádlottak számára nem biztosítanak hozzáférést megfelelő tolmácsolási és fordítási szolgáltatásokhoz.

4. az uniós fellépés szükségessége

Az ULB (Université Libre de Bruxelles) tanulmánya megállapította, hogy a nem megfelelő mértékű kölcsönös bizalom gyengítette a kölcsönös elismerési intézkedések hatékonyságát. Amennyiben nem állnak rendelkezésre megfelelő követelmények a gyanúsítottak azon jogának megóvására, hogy megértsék az eljárást, akkor fennáll a veszélye, hogy a vádhatóság és a gyanúsított közötti, korábban azonosított egyenlőtlenségek tovább súlyosbodhatnak, ami végső soron ellentétes az igazságszolgáltatás érdekével az Unióban.

Mostanáig a tagállamok különböző mértékben tettek eleget a tisztességes tárgyalásra vonatkozó – elsősorban a nemzeti jogból és az EJEE-ből eredő – kötelezettségeknek. Ennek eredményeként a biztosítékok is eltérő szintűek. Az Unió a jogalkotás segítségével tisztázhatja azt a jogi kötelezettséget, hogy az uniós büntetőjog keretén belül garantálni kell a tisztességes tárgyaláshoz való jogot.

5. célkitűzések

Az általános célkitűzés a kölcsönös bizalom erősítése annak érdekében, hogy a kölcsönös elismerést hatékonyabban lehessen alkalmazni. A megerősödött kölcsönös bizalom révén várhatóan hatékonyabban működhetnek a kölcsönös elismerésre vonatkozó, meglévő uniós eszközök.

Az általános célkitűzés az alábbi konkrét célokban ölthet testet:

1) az összes eljárással – így a kiadatással és az EEP-el – kapcsolatos eljárási jogokra vonatkozó közös minimumkövetelmények biztosítása;

2) annak garantálása, hogy tájékoztatják a polgárokat arról, hogy miként juthatnak hozzá az említett minimumkövetelményekből fakadó előnyökhöz, bárhol is tartózkodnak az EU-n belül.

6. szakpolitikai lehetőségek

1: Status quo

Ha nem kerülne sor Uniós fellépésre, a helyzet várhatóan a 4. szakaszban ismertetett módon alakulna. Ez az opció arra feltevésre épül, hogy a tagállamok minden bizonnyal teljesítik az EJEE-t, és minimális biztosítékokat nyújtanak a belső jogi eljárásaikban.

2: A nem jogalkotási intézkedések (bevált gyakorlat) előmozdítása

Intézkedéseket hoznánk a bevált nemzeti gyakorlat cseréje és uniós iránymutatás kidolgozása érdekében. Ez az opció az EJEE-nek való megfelelést elősegítő gyakorlatok terjesztése és ajánlása révén az EJEE normáinak alaposabb ismeretét kívánja elérni. Az opció nem közelítené tovább a jogi normákat.

3: Az összes jogra kiterjedő új jogi aktus

Ezen opció sikeréhez olyan új szerződésre volna szükség, amely kifejezett jogalapot és eltérő (általános közösségi jogi) jogalkotási eljárást biztosítana. Ha sikerül elfogadni a jogszabályt, az azt követő tagállami végrehajtás, a bizottsági ellenőrzés, valamint végső esetben az Európai Közösségek Bíróságához való fordulás lehetősége elősegítené az EJEE-vel való eltérő mértékű összhang áthidalását. Gyakorlati intézkedések válhatnak szükségessé a kölcsönös bizalom megszilárdítására a gyakorlat során.

4: A határokon átnyúló ügyekre korlátozott intézkedés

Ez az opció egyértelműen csak az első lépést jelentené, azonban – sikere esetén – hozzájárulna a kölcsönös bizalom erősítéséhez és a további jogalkotással szembeni ellenállás leküzdéséhez. Mindazonáltal gondos vizsgálatra volna szükség annak érdekében, hogy megfelelően kezelhessünk minden olyan kérdést, amikor esetleg megkülönböztetésre kerül sor a határokon átnyúló, illetve a belföldi ügyek gyanúsítottjainak csoportjai között.

5: A tolmácsoláshoz és fordításhoz való hozzáférésre vonatkozó intézkedésekkel induló, lépéséről lépésre haladó megközelítés

Ez olyan új kerethatározat kidolgozásával járna, amely csak a tolmácsoláshoz és fordításhoz való hozzáféréssel kapcsolatos minimumkövetelmények biztosítására kötelezi a tagállamokat. A jogok valamennyi gyanúsítottra vagy vádlottra alkalmazandók attól az időponttól kezdve, hogy az illetékes tagállami hatóságok közölték az érintettel, hogy bűncselekmény elkövetésével gyanúsítják, egészen a jogerős ítélet megszületéséig. Ennek az opciónak az alkalmazási köre eltérő lehet, attól függően, hogy a tárgyalt 2 jog biztosítását a) csak határokon átnyúló ügyekben vagy b) minden ügyben előírja.

7. a szakpolitikai lehetőségek hatáselemzése

1 Status quo

Az e területre vonatkozó uniós fellépés hiánya végső soron hozzájárulhat a büntetőügyekben folytatott igazságügyi együttműködés terén elért előrehaladás lefékeződéséhez, és ily módon a szabadságon, a biztonságon és a jog érvényesülésén alapuló közös térség kialakításának lelassulásához.

2 Bevált gyakorlat

Kedvező hatások: a bevált gyakorlatra vonatkozó ajánlások némi javulást eredményezhetnek, amennyiben a tagállamok úgy döntenek, hogy követik azokat. Kedvezőtlen hatások: e javaslat nagyrészt azt ismétli meg, ami az Európa Tanács ajánlásaiban és egyéb szakértők tanácsaiban már szerepelt, azonban nem hajtották végre. Ez az opció továbbá csalódást okozna az Európai Parlamentnek, és azoknak az érdekelteknek, valamint tagállamoknak, amelyek kötelező jogi aktust kívánnak.

3 Az összes jogra kiterjedő új jogi aktus

Kedvező hatások: egy ilyen kerethatározat erősítené a jogbiztonságot a tagállamok között. Kötelező jogi aktus volna, amely javítja az EJEE tisztességes tárgyalás biztosítására vonatkozó normáinak való megfelelést. Ugyanakkor a jogok csomag formájában történő együttes kezelése azt jelenti, hogy kevesebb időt szentelhetünk az egyes jogoknak, és a kompromisszumok révén gyengül azok érvényesítése. Ha hatályba lép a Lisszaboni Szerződés, a döntés nem igényel többé egyhangúságot.

4 Kizárólag határokon átnyúló ügyek

A „határokon átnyúló” ügynek nincs általánosan elfogadott meghatározása. A tagállamok vonakodnak meghatározni a határokon átnyúló ügy fogalmát, vagy elfogadni a fogalommeghatározást szükségessé tévő jogszabályokat.

Ennek az opciónak kettős gazdasági hatása volna: (1) költségként jelentkezne a jogok betartásának biztosításához szükséges szolgálatok felállítása, valamint (2) nyereség mutatkozna a jogorvoslati költségek csökkenése terén. E lehetőség azt a kockázatot rejti magában, hogy csökken a kölcsönös bizalom, mivel esetleg az a benyomás alakul ki, hogy az igazságügyi rendszer kétszintű – elkülönül a tagállami és a határokon átnyúló ügyek szintje. Kedvező hatás: megfelelne azoknak a tagállamoknak, amelyek a határokon átnyúló ügyekre korlátozott intézkedést szorgalmaztak. Kedvezőtlen hatás: az olyan intézkedés, amely megkísérli korlátozni saját alkalmazási körét, zavart okozhat, mivel ugyanazt az ügyet egyes tagállamok határokon átnyúlóként, míg más tagállamok belföldiként írhatják le vagy sorolhatják be. Megfelelés: az ügyek besorolása gyakorlati nehézséget okozhat a tagállamok számára, így természetes módon hibákra/vitákra kerülhet sor.

5 Lépéséről lépésre haladó megközelítés

Ennek az opciónak – a fenti határokon átnyúló ügyekre vonatkozó szakpolitikai lehetőséghez hasonlóan – kettős gazdasági hatása volna. Kedvező hatások: ilyen típusú intézkedés eredményeként javulhat a tolmácsolás, valamint a fordítás nyújtása és minősége. Az opció hozzájárulna a kölcsönös bizalom kiépítéséhez. Tisztességes tárgyalást garantálna azokban az ügyekben, amikor a gyanúsított nem érti a büntetőeljárást, nem ismeri a jogait vagy a vele szemben felhozott összes vádat. Kedvezőtlen hatások: pénzügyi és adminisztratív terhet róna azon tagállamokra, amelyek jelenleg nem nyújtanak képzést a jogi tolmácsok és fordítók számára. Szükség volna a megfelelőség értékelésére/ellenőrzésére. Ez szintén terhet jelentene.

A 2009. márciusi szakértői megbeszélésen részt vevő szakértők – köztük a tagállamok megbízottai – lelkesen üdvözölték azt a javaslatot, hogy kiindulópontként egyedül erre a jogra vonatkozó munkát végezzünk. 2009 márciusában a Tolmácsolási Főigazgatóság az alábbi jelentést tette közzé: a többnyelvűséggel és a tolmácsképzéssel foglalkozó fórum zárójelentése. Az ajánlások hozzájárulást nyújthatnak a bevált gyakorlatról szóló jövőbeni dokumentumhoz.

8. a szakpolitikai megoldási lehetőségek összehasonlítása

+++ A rendkívül kedvező hatást jelzi

0 A semleges hatást jelzi

--- A rendkívül kedvezőtlen hatást jelzi

Opció|Eredményesség a célkitűzésekhez képest, valamint az egyéb meglévő uniós szakpolitikákkal való összhang|A társadalomra és az alapvető jogokra gyakorolt hatás|Hatásosság|Politikai megvalósíthatóság|

|A büntetőeljárás során igénybe vehető eljárási jogokra vonatkozó minimumkövetelmények biztosítása|Annak garantálása, hogy tájékoztatják a polgárokat arról, hogy miként juthatnak hozzá a minimumkövetelményekből fakadó előnyökhöz||||

1. Status Quo – további uniós szintű fellépésre nem kerül sor|0Uniós fellépés hiányában a célkitűzések egyike sem érhető el |0A jogok és az igazságügyi együttműködés terén fennmaradó egyensúlytalanságok károsíthatják a jogérvényesülést és a kölcsönös bizalmat az EU-n belül|0A tagállamoknak nincsenek költségeik |Az Európai Parlament és a legtöbb tagállam uniós fellépést szorgalmaz |

2. Az „uniós bevált gyakorlatot” meghatározó nem kötelező/ nem jogalkotási intézkedés|+A tagállamok végrehajtási hajlandóságától függ. Nem hangolja össze a normákat.|++Egy jól szervezett, egész Európára kiterjedő tájékoztatási kampány erősítheti a tudatosságot az EJEE jogokkal és azzal kapcsolatosan, hogy milyen lépéseket lehet tenni, ha úgy érzik, hogy nem tartották be azokat.|+Ha a tagállamok következetesen alkalmazzák az iránymutatást, akkor betartják a vádlottak jogait.|-A végrehajtás módjától függ. A képzés költsége a legjelentősebb, amit a tanulók viselhetnek. A nagy tagállamok (forrás: az Egyesült Királyság) főiskolánként 5000 EUR támogatást terveznek. |Minden tagállam egyetért abban, hogy szükség van néhány nem jogalkotási intézkedésre. A tapasztalatok azt mutatják, hogy a nem kötelező iránymutatást nem tartják be következetesen.|

3. Az összes jogra kiterjedő 2004-e jogi aktus ismételt bevezetése|+++ Átfogó közös követelmények megállapítása. |+Egy átfogó jogi aktus önmagában – kísérő intézkedések nélkül – nem erősítené a nyilvánosság tudatosságát, azonban felhívná a nemzeti média figyelmét a vitatottabb kérdésekre. |+++Az összes vádlott személy esetében garantálnák az EJEE alapján őket megillető jogokat. Alapot nyújtana az egész EU-ra kiterjedő kölcsönös bizalom számára. Az igazságszolgáltatásra vonatkozó követelmények észlelése révén nagyobb ösztönzést adhatnánk a polgároknak ahhoz, hogy éljenek a szabad mozgáshoz való jogukkal. |---A költségek várhatóan igen jelentősek lesznek, különösen azon tagállamok esetén, amelyek jelenleg nem nyújtanak jogi segítséget.|Az a 6 tagállam, amely ellenezte a 2006-os javaslatot, ismételten elutasítaná azt.A Lisszaboni Szerződés lehetőséget adhat arra, hogy minősített többségi szavazással fogadják el a mostani (2004-es) tervezetet, a kimaradás lehetőségének biztosítása mellett.|

4. Az összes jogra kiterjedő, viszont a határokon átnyúló ügyekre korlátozott jogi aktus|++Korlátozott közös követelményeket biztosítana, azonban nem minden polgár, hanem csak a bűncselekmény elkövetésével vádolt személyek részére. |-Kísérő intézkedések nélkül újfent nem erősítené a nyilvánosság tudatosságát. A kizárólag a határokon átnyúló ügyek szereplői számára garantált jogokhoz esetleg ellenségesen viszonyuló nemzeti média figyelme esetleg félrevezető tudósításokban öltene testet.|-Azonos jogokat garantálnának a vádlottak számára, az EU-n belül bárhol is tartóztatják le őket. Az előnyöket elhalványító megkülönböztetéshez vezethet annak a veszélye, hogy létrejön a vádlottak két eltérő jogállású csoportja; a határokon átnyúló és a belföldi ügyek alanyaié.|--A „ határokon átnyúlónak” tekintendő ügyek tagállamonként eltérő arányától függ majd, amelyre vonatkozóan nem állnak rendelkezésre statisztikai adatok. Mindenesetre azonban a költségek várhatóan magasak lesznek.|Valószínűleg vitatni fogják a „határokon átnyúló ügy” fogalmát, mivel az pozitív diszkriminációval kapcsolatos alapjogi aggodalmakat válthat ki.Nem valószínű, hogy bármivel is elfogadhatóbb a 3. opciónál. |

5a. A kizárólag a határokon átnyúló ügyek során igénybe vehető tolmácsoláshoz és fordításhoz való jogra korlátozott kerethatározat |+Korlátozott közös követelmények a legsürgetőbbnek tekintett területen, azonban nem minden polgár, hanem csak a bűncselekmény elkövetésével vádolt személyek részére. Előrelépést és fokozatosságon alapuló megközelítést mutatna.|-A fentiekhez hasonlóan, az ellenséges média érdeklődése félrevezető lehet. |- A fordítás és a tolmácsolás igénybevételére vonatkozóan azonos jogokat garantálnának a vádlottak számára, az EU-n belül bárhol is tartóztatják le őket. Az előnyöket elhalványító megkülönböztetéshez vezethet annak a veszélye, hogy létrejön a vádlottak két eltérő jogállású csoportja; a határokon átnyúló és a belföldi ügyek alanyaié.|- A költségek „határokon átnyúlónak” tekintendő ügyek tagállamonként eltérő arányától függnek majd. Statisztikai adatok nem állnak rendelkezésre.|Ha megállapodás születik a „határokon átnyúló” fogalmáról, várhatóan a legtöbb, vagy akár az összes tagállam támogatja. Az opció megfelelne az arányossági próbának, mivel a fellépés nem haladja meg a Szerződés célkitűzéseinek teljesítéséhez szükséges mértéket. A szubszidiaritás elvét szintén betartaná, mivel nem állna összeütközésben a tisztán belföldi ügyekkel.|

5b. A valamennyi ügyben igénybe vehető tolmácsoláshoz és fordításhoz való jogra korlátozott kerethatározat|++Korlátozott közös követelmények a legsürgetőbbnek tekintett területen.|0Kísérő intézkedések nélkül valószínűleg nem lenne hatása a tudatosságra. |+A vád és az eljárás megértéséhez való jog lefektetése révén egyenlőbb hozzáférést biztosíthatnánk az igazságszolgáltatáshoz. |--Egy nagy tagállam (forrás: az Egyesült Királyság) megfelelő tolmácsolás biztosításával kapcsolatos költsége becslések szerint évente 40 millió EUR. A fordítás költsége az egyes tagállamok díjszabási rendszere szerint változik.|A legtöbb tagállam támogatná az e területre vonatkozó fellépést. |

A lépésről lépésre haladó megközelítés összefoglalása

Megfelelőség a célkitűzésekhez képest|A társadalomra és az alapvető jogokra gyakorolt hatás|Költségek|Politikai megvalósíthatóság, valamint az érdekeltek álláspontja |

Teljes mértékben megfelel a célkitűzéseknek, amennyiben a tagállamok végrehatják az iránymutatást|Korlátozott közös követelmények a legsürgetőbbnek tekintett területen. Előrelépést és fokozatosságon alapuló megközelítést mutatna. |A költségek „határokon átnyúlónak” tekintendő ügyek tagállamonként eltérő arányától függnek majd. Egy nagy tagállam (az Egyesült Királyság) megfelelő tolmácsolás biztosításával kapcsolatos költsége becslések szerint évente 40 millió EUR. A fordítás költsége az egyes tagállamok díjszabási rendszere szerint változik.A kísérő intézkedések költsége a végrehajtás módjától függ. A képzés költsége a legjelentősebb, amit a tanulók viselhetnek. Az Egyesült Királyság kormánya főiskolánként nagyjából 5000 EUR támogatást nyújtott. |A fentiekhez hasonlóan a legtöbb tagállam kísérő intézkedésekkel párosuló jogalkotási intézkedést vár. |

9. a lépésről lépésre haladó megközelítés részletei

Ez az opció lehetővé tenné a fokozatos, lépésről lépésre haladó megközelítést, az pedig teret engedne az eljárási jogok terén a jogszabályok fokozatos közelítését előirányzó hosszú távú cselekvési terv számára. A tárgyalt megközelítés nem függ oly mértékben a Lisszaboni Szerződéstől mint a 3. opció.

A tárgyalt opció eredményeként javulhat a tolmácsolás és fordítás minősége és nyújtása, ami elősegítheti a kölcsönös bizalom megszilárdítását. Ez a szakpolitikai lehetőség tisztességesebb eljárást garantálna azokban az ügyekben, amikor a gyanúsított nem érti a büntetőeljárást, nem ismeri a jogait vagy a vele szemben felhozott összes vádat. Az opció további pénzügyi és adminisztratív terhet róna azon tagállamokra, amelyek jelenleg nem nyújtanak képzést a jogi tolmácsok és fordítók számára.

A fordítás és tolmácsolás igénybevételéhez való jog tiszteletben tartása elengedhetetlen, de nem elégséges a kölcsönös bizalom megteremtéséhez. Mindazonáltal olyan lényeges jogról van szó, amely lehetővé teszi más jogok – így a jogi segítséghez vagy az érintett személy saját jogaira vonatkozó tájékoztatáshoz való jog – gyakorlását. Az adott személy tisztességes tárgyaláshoz való egyéb jogainak érvényesítése előfeltételezi az eljárás megértését.

10. nyomon követés és értékelés

A Bizottság javaslatai olyan kötelezettséget rónának a tagállamokra, hogy meghatározott határidőn belül jutassák el a Bizottsághoz végrehajtási jogszabályaikat és egy megfelelési táblázatot. A Bizottság ezt követően végrehajtási jelentést készítene, amelyben felmérné, hogy mely tagállam tett eleget a kerethatározat átültetésére vonatkozó kötelezettségének. A megfelelősség értékelése céljából alkalmazható mutatók arra vonatkoznának, hogy biztosítanak-e tanfolyamokat, rendelkeznek-e nyilvántartással, illetve meg tudják-e adni az okleveles tolmácsok és fordítók létszámát. Eurobarométer felmérést használhatnánk annak ellenőrzésére, hogy milyen mértékben javult a közvélemény megítélése az Unión belüli igazságszolgáltatás tisztessége vonatkozásában.

IT

(...PICT...)|COMMISSIONE DELLE COMUNITÀ EUROPEE|

Bruxelles, 8.7.2009

SEC(2009) 916

DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE che accompagna la

Proposta di DECISIONE QUADRO DEL CONSIGLIO sul diritto all'interpretazione e alla traduzione nei procedimenti penali SINTESI DELLA VALUTAZIONE D’IMPATTO {COM(2009) 338 definitivo } {SEC(2009) 915}

DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE

SINTESI

1. Contesto

Il diritto dell'imputato e dell'indagato ad un equo processo è un diritto fondamentale che l'Unione europea rispetta in quanto principio generale ai sensi dell'articolo 6, paragrafo 2, del trattato sull'Unione europea. Gli operatori della giustizia e gli Stati membri (SM) sono concordi nel ritenere che un presupposto per la fiducia reciproca risieda nella previsione, nei rispettivi sistemi di giustizia penale, di garanzie minime a favore di indagati e imputati, indipendentemente dalla loro cittadinanza. Il Programma dell'Aia ha considerato prioritario un intervento in questo settore. Il programma di lavoro legislativo della Commissione del 2009 prevede una nuova proposta che recepisce alcune delle opzioni prese in esame nella presente valutazione d'impatto .

2. Mandato politico, base giuridica e consultazione delle parti interessate.

Le conclusioni di Tampere menzionano espressamente i diritti della difesa, che da sempre costituiscono parte integrante del programma di reciproco riconoscimento dell'Unione europea. Per agevolare e accelerare le indagini e l'azione penale nelle cause transfrontaliere sono stati adottati numerosi strumenti. Tuttavia, al momento presente nessuno di essi è deputato al miglioramento della posizione giuridica di chi è parte di un procedimento transfrontaliero. Questo squilibrio si ripercuote negativamente sulla fiducia reciproca tra SM, rendendo di conseguenza necessario l'intervento dell'Unione europea.

Dopo aver pubblicato, nel 2003, un Libro verde sulle garanzie procedurali, nell'aprile del 2004 la Commissione ha adottato su questa materia una proposta di decisione quadro, che è stata successivamente accantonata in mancanza del consenso necessario. La proposta della Commissione si fondava sull'articolo 31, paragrafo 1, lettera c), del TUE. Il servizio giuridico del Consiglio ha emesso un parere che confermava la correttezza della base giuridica.

Il 26 e 27 marzo 2009 la Commissione ha ospitato una riunione di esperti, dalla quale è emersa una maggioranza di risposte favorevoli ad un'iniziativa legislativa affiancata da misure non legislative. La grande maggioranza dei partecipanti si è dichiarata contraria a circoscrivere la proposta alle sole cause transfrontaliere. La valutazione d'impatto è stata discussa nel corso di due riunioni del Gruppo direttivo interservizi. Per la sua stesura la Commissione ha attinto a diverse fonti d'informazioni supplementari, tra cui cinque studi.

3. Definizione del problema

Il problema, che presenta numerose implicazioni giuridiche e sociali, può essere riassunto nei termini seguenti:

– aumento della circolazione all'interno dell'UE, disposizioni obsolete e applicazione incoerente delle norme internazionali vigenti (CEDU) negli SM;

– gli arresti che comportano trasferimenti in base al mandato di arresto europeo sono considerati esclusi dall'ambito di applicazione della CEDU, articolo 6, in quanto assimilabili ai casi di estradizione;

– il reciproco riconoscimento può operare in maniera efficace soltanto se gli SM sono convinti dell'equità delle decisioni giurisdizionali adottate negli altri SM;

– cittadini e operatori del diritto percepiscono i sistemi di giustizia degli altri SM come iniqui e ritengono di non poter agire in giudizio a livello internazionale in quanto la Corte europea dei diritti dell'uomo è oberata di ricorsi;

– un aspetto del problema è rappresentato dal fatto che all'imputato non viene garantito l'accesso a servizi di traduzione e interpretazione adeguati.

4. Necessità di un intervento a livello comunitario

Uno studio della ULB (Université libre de Bruxelles) ha mostrato che l'efficacia degli strumenti per il reciproco riconoscimento ha risentito della mancanza di fiducia reciproca tra gli SM. In assenza di norme apposite a tutela del diritto dell'indagato alla comprensione del procedimento, si corre il rischio che lo squilibrio precedentemente rilevato tra l'esercizio dell'azione penale e la posizione dell'imputato si aggravi ulteriormente, ostacolando in ultima analisi gli interessi della giustizia nell'UE.

Fino ad ora gli SM hanno osservato in misura disuguale gli obblighi concernenti l'equo processo imposti loro principalmente dal diritto nazionale e dalla CEDU, con conseguenti discrepanze tra i livelli di garanzia. Grazie all'adozione di opportuni strumenti legislativi l'UE potrebbe esplicitare l'obbligo giuridico di garantire il diritto ad un equo processo nel contesto del diritto penale comunitario .

5. Obiettivi

L'obiettivo generale consiste nell'accrescere la fiducia reciproca tra gli SM al fine di consentire una migliore applicazione del reciproco riconoscimento delle decisioni giudiziarie. Una maggiore fiducia reciproca servirebbe a migliorare l'operatività degli strumenti comunitari sul reciproco riconoscimento.

L'obiettivo generale può essere declinato negli obiettivi specifici seguenti:

1) dettare norme minime comuni per i diritti processuali in tutti i tipi di procedimento, compresi l'estradizione e il mandato di arresto europeo;

2) assicurare che i cittadini siano informati in ordine alle modalità per beneficiare di tali norme minime comuni in qualsiasi parte dell'UE si trovino.

6. Le opzioni strategiche

1: Status quo

In assenza di intervento comunitario, si ritiene che la situazione possa evolvere come descritto alla sezione 4. Questa opzione si basa sul presupposto che gli SM rispettino la CEDU e prevedano garanzie minime per i procedimenti giudiziari nazionali.

2: Promozione di misure non legislative (migliori pratiche)

Si adotterebbero misure per lo scambio delle migliori pratiche nazionali in modo da definire orientamenti comunitari. Questa opzione migliorerebbe la comprensione delle norme CEDU, diffondendo e raccomandando pratiche propedeutiche al rispetto di tali norme, ma non risulterebbe in un ulteriore ravvicinamento delle norme.

3: Nuovo strumento esteso a tutti i diritti

Affinché questa opzione abbia successo, occorrerebbe un nuovo trattato con una base giuridica esplicita e una diversa procedura di adozione degli atti legislativi (diritto comunitario ordinario). In caso di adozione della legislazione, la sua successiva attuazione da parte degli SM, il controllo da parte della Commissione e il riesame finale da parte della Corte di giustizia contribuirebbero a superare le divergenze nell'osservanza della CEDU. Misure concrete potrebbero rivelarsi necessarie per rafforzare la fiducia reciproca a livello pratico.

4: Una misura limitata alle cause transfrontaliere

Tale opzione rappresenterebbe evidentemente soltanto un primo passo ma, qualora il suo esito fosse positivo, contribuirebbe a rafforzare la fiducia reciproca diminuendo le riserve all'introduzione di nuova legislazione. Questa soluzione va comunque ponderata attentamente, in modo da affrontare in maniera adeguata ogni potenziale caso di discriminazione tra indagati nei procedimenti transfrontalieri e nei procedimenti nazionali.

5: Approccio graduale che prende avvio da misure sull'accesso all'interpretazione e alla traduzione

Tale approccio richiede una nuova decisione quadro che obblighi gli SM a prevedere norme minime soltanto per l'accesso all'interpretazione e alla traduzione. I diritti in questione si applicherebbero a chiunque sia indagato o accusato di avere commesso un reato, dal momento in cui viene informato dalle autorità competenti di uno Stato membro di essere sottoposto a indagini per avere commesso un reato fino alla sentenza definitiva. L'ambito di applicazione di tale opzione potrebbe variare, prevedendo che questi due diritti siano garantiti a) nelle cause transfrontaliere o b) in tutte le cause.

7. Analisi dell'impatto delle opzioni strategiche

1 Status quo

L'assenza di intervento comunitario in questo settore potrebbe risolversi, in definitiva, con un rallentamento dei progressi conseguiti nell'ambito della cooperazione giudiziaria in materia penale e quindi nella costruzione dello spazio comune di libertà, sicurezza e giustizia.

2 Migliori pratiche

Impatto positivo: le raccomandazioni relative a tali pratiche, se seguite dagli SM, potrebbero apportare miglioramenti. Impatto negativo: buona parte di questa proposta fa proprie le raccomandazioni del Consiglio d'Europa e i pareri di altri esperti, che tuttavia non si sono tradotti in concrete realizzazioni. Inoltre, questa opzione rischia di deludere il Parlamento europeo, le parti interessate e quegli SM che auspicano uno strumento vincolante.

3 Nuovo strumento esteso a tutti i diritti

Impatto positivo: una decisione quadro di questo tipo aumenterebbe il livello di certezza giuridica tra gli SM. Si tratterebbe di uno strumento vincolante capace di migliorare il rispetto delle norme CEDU a garanzia di un equo processo. Tuttavia, accorpare i diritti in un solo pacchetto significa disporre di meno tempo da dedicare ad ognuno di essi, provocandone un "annacquamento" per effetto degli inevitabili compromessi. Se il trattato di Lisbona entrerà in vigore non sarà più necessaria l'unanimità.

4 Misure riguardanti le sole cause transfrontaliere

Non esiste una definizione ufficiale di "causa transfrontaliera". Gli SM sono restii a definire questo tipo di causa o ad adottare leggi che ne rendano necessaria la definizione.

L'impatto economico di questa opzione sarebbe duplice: 1) il costo per l'istituzione dei servizi preposti alla garanzia di tali diritti; 2) il risparmio dei costi derivante dalla proposizione di un numero inferiore di ricorsi. L'eventuale rischio insito in questa opzione potrebbe essere un affievolimento della fiducia reciproca, in quanto potrebbe dare l'impressione di un sistema di giustizia a due livelli: uno per le cause nazionali e un altro per quelle transfrontaliere. Impatto positivo: tale soluzione soddisferebbe gli SM che hanno chiesto una misura limitata alle cause transfrontaliere. Impatto negativo: una misura che tentasse di limitare il suo ambito di applicazione potrebbe ingenerare confusione, poiché la stessa causa può essere descritta o classificata come transfrontaliera o nazionale da SM diversi. Osservanza: gli SM potrebbero avere difficoltà di ordine pratico nel classificare le cause, con la naturale conseguenza del verificarsi di errori e controversie.

5 Approccio graduale

L'impatto economico di questa opzione sarebbe duplice, come nel caso dell'opzione transfrontaliera. Impatto positivo: una misura di questo tipo comporterebbe il miglioramento della qualità e della prestazione dei servizi di interpretazione e traduzione, il che contribuirebbe ad accrescere la fiducia reciproca tra SM. Garantirebbe un equo processo nei casi in cui l'indagato non comprende il procedimento penale, quali siano i suoi diritti o le accuse formulate a suo carico. Impatto negativo: rappresenterebbe un onere finanziario e amministrativo per gli SM che attualmente non offrono corsi di formazioni per traduttori e interpreti giudiziari. Sarebbero necessari una valutazione e un controllo del rispetto delle norme, con ulteriore dispendio di tempo e risorse.

Durante la riunione di esperti del marzo 2009, a cui hanno partecipato anche delegati degli SM, la proposta di lavorare su questo diritto soltanto, come punto di partenza, è stata accolta con entusiasmo. Nel marzo del 2009 la DG Interpretazione ha pubblicato la relazione finale del Forum di riflessione sul multilinguismo e la formazione degli interpreti. Le relative raccomandazioni potrebbero fornire un contributo al futuro documento sulle migliori pratiche.

8. Le opzioni a confronto

+++ indica un impatto positivo elevato

0 indica impatto zero

--- indica un impatto negativo elevato

Opzione|Efficacia rispetto agli obiettivi e coerenza con altre politiche UE |Impatto sulla società e sui diritti fondamentali|Efficienza|Realizzabilità politica|

|Garantire norme minime per i diritti processuali nei procedimenti penali|Garantire che i cittadini siano informati sulle modalità per beneficiare delle norme minime||||

1. Status quo – nessun ulteriore intervento a livello UE|0Nessuno degli obiettivi sarebbe raggiunto in assenza di intervento a livello UE |0Il perdurante squilibrio tra diritti e cooperazione giudiziaria potrebbe pregiudicare la giustizia e la fiducia reciproca nell'UE|0Nessun costo per gli SM |Il PE e la maggior parte degli SM auspicano l'intervento dell'UE |

2. Misura non vincolante/non legislativa che predisponga 'migliori pratiche a livello UE'|+Dipende dalla volontà di attuazione degli SM. Non armonizza le norme.|++Una campagna d'informazione ben organizzata in tutto il territorio dell'UE potrebbe sensibilizzare i cittadini riguardo ai diritti CEDU e alle azioni da intraprendere se si ritiene che non siano stati rispettati.|+Se gli Stati membri seguono con coerenza gli orientamenti forniti, i diritti dell'imputato saranno rispettati.|-Dipende dalle modalità di attuazione. Il costo principale sarà rappresentato dalla formazione, e potrebbe essere sostenuto dagli studenti. Per gli SM più grandi (fonte Regno Unito) si prevedono sovvenzioni di circa €5 000 per ciascuna università. |Tutti gli SM concordano sulla necessità di misure non legislative. L'esperienza dimostra che gli orientamenti non vincolanti non saranno osservati in maniera coerente.|

3. Reintroduzione dello strumento del 2004 esteso a tutti i diritti|+++ Stabilisce norme comuni di portata generale. |+Uno strumento di carattere generale a sé stante, privo di misure di accompagnamento, non costituirebbe una modalità di sensibilizzazione efficace, ma attirerebbe l'attenzione dei media nazionali su elementi più controversi. |+++A tutti gli imputati sarebbero garantiti i diritti CEDU. Costituirebbe una base per la fiducia reciproca nell'UE. La percezione dell'esistenza di norme in materia di giustizia potrebbe incoraggiare più cittadini a esercitare il diritto di libera circolazione. |---Si prevedono costi elevati, in particolare per l'assistenza legale negli SM che attualmente non la forniscono.|Sarebbe nuovamente respinta dai 6 SM che si sono opposti alla proposta nel 2006.Il trattato di Lisbona potrebbe consentire all'attuale proposta (2004) di essere approvata a maggioranza qualificata con la possibilità di non parteciparvi (opt-out).|

4. Strumento esteso a tutti i diritti ma limitato alle cause transfrontaliere|++Predisporrebbe norme comuni limitate ma non per tutti i cittadini accusati di reato. |-Anche in questo caso, in assenza di misure di accompagnamento, tale strumento non sensibilizzerebbe l'opinione pubblica. Interesse dei media nazionali, probabilmente contrari a garantire diritti soltanto a chi è parte di una causa frontaliera; le informazioni diffuse potrebbero essere fuorvianti.|-Gli accusati disporrebbero degli stessi diritti in tutta l'UE, indipendentemente dallo SM in cui sono arrestati. Rischio di creare due categorie di imputati – a seconda che la causa sia transfrontaliera o nazionale – con conseguente discriminazione che potrebbe vanificare i benefici.|--Dipenderà dal numero delle cause considerate 'transfrontaliere' e varierà da uno SM all'altro – non sono disponibili statistiche. Si prevedono comunque costi elevati.|La definizione di 'causa transfrontaliera' sarà probabilmente controversa, in particolare perché rischia di sollevare questioni di discriminazione positiva riguardo ai diritti fondamentali. Probabilmente non otterrà un consenso molto più vasto dell'opzione 3. |

5a. Decisione quadro limitata al diritto alla traduzione e all'interpretazione soltanto nelle cause transfrontaliere |+Norme comuni limitate in questo settore sono state considerate molto urgenti ma non per tutti i cittadini accusati di reato. Dimostrerebbe un progresso e un approccio graduale.|-Come nel caso precedente, l'atteggiamento ostile dei media potrebbe essere fuorviante. |- Gli imputati disporrebbero degli stessi diritti alla traduzione e all'interpretazione in tutta l'UE, indipendentemente dallo SM in cui sono arrestati. Rischio di creare due categorie di imputati – a seconda che la causa sia transfrontaliera o nazionale – con conseguente discriminazione che potrebbe vanificare i benefici.|- I costi dipenderanno dal numero di cause considerate 'transfrontaliere' e varierà da uno SM all'altro – non sono disponibili statistiche.|Tutti o gran parte degli SM daranno probabilmente il loro sostegno se si perverrà ad una definizione di 'causa transfrontaliera'. Il principio di proporzionalità sarebbe rispettato, in quanto l'azione non andrebbe al di là di quanto necessario per conseguire gli obiettivi del trattato. Sarebbe osservato anche il principio di sussidiarietà, poiché l'azione non andrebbe a interferire con cause prettamente nazionali.|

5b. Decisione quadro limitata al diritto alla traduzione e all'interpretazione in tutte le cause |++Norme comuni limitate in questo settore sono state ritenute molto urgenti.|0Probabilmente non si produrrà un effetto di sensibilizzazione in assenza di misure di accompagnamento. |+Assicurerebbe un accesso più equo alla giustizia, sancendo il diritto alla comprensione delle accuse e del procedimento. |--Il costo di accesso all'interpretazione stimato per gli SM più grandi (fonte Regno Unito) ammonta a circa €40m all'anno. Il costo per la traduzione varia a seconda delle tariffe normalmente in vigore nei singoli SM.|La maggioranza degli SM appoggerebbe un intervento in questo settore. |

Sintesi dell'opzione graduale

Pertinenza rispetto agli obiettivi|Impatto sulla società e sui diritti fondamentali|Costi|Realizzabilità politica e opinioni delle parti interessate |

Raggiunge in toto gli obiettivi se gli SM attueranno le indicazioni|Norme comuni limitate in questo settore sono state ritenute molto urgenti. Dimostrerebbe un progresso e un approccio graduale. |I costi dipenderanno dal numero di cause considerate 'transfrontaliere' e varieranno da uno SM all'altro. Il costo dell'accesso ad un'interpretazione adeguata per gli SM più grandi (UK) è stimato in circa €40m all'anno. Il costo per la traduzione varia a seconda delle tariffe normalmente in vigore nei singoli SM.Il costo delle misure di accompagnamento dipenderà dalle modalità di attuazione. Il costo principale sarà rappresentato dalla formazione, e potrebbe essere sostenuto dagli studenti. Il governo britannico ha erogato finanziamenti per circa €5 000 ad ogni università. |Come nel caso precedente, la maggior parte degli SM auspica un intervento legislativo con misure di accompagnamento. |

9. L'approccio graduale: approfondimento

Quest'opzione consiste in un approccio progressivo e graduale, creando i presupposti per un piano d'azione a lungo termine diretto al ravvicinamento progressivo delle normative in materia di diritti processuali. Tale approccio non sarebbe così strettamente dipendente dal trattato di Lisbona come nel caso dell'opzione 3.

Si tratta di un'opzione che migliorerebbe la qualità dell'interpretazione e della traduzione, il che contribuirebbe ad accrescere la fiducia reciproca tra SM. Garantirebbe un processo più equo nelle cause in cui l'indagato non comprende il procedimento penale, i suoi diritti, o le accuse formulate a suo carico, ma rappresenterebbe un onere finanziario e amministrativo supplementare per gli SM che attualmente non offrono corsi di formazione a traduttori e interpreti giuridici.

Il rispetto del diritto alla traduzione e all'interpretazione è essenziale, ma non sufficiente, per creare fiducia reciproca. Si tratta tuttavia di un diritto fondamentale, in quando consente a sua volta l'esercizio di altri diritti, quali il diritto all'assistenza legale e il diritto ad essere informati sui propri diritti. La comprensione del procedimento è il presupposto per affermare gli altri diritti del singolo a un processo equo.

10. Monitoraggio e valutazione

Qualsiasi proposta della Commissione impone agli SM l'obbligo di comunicare a quest'ultima la legislazione di attuazione, unitamente ad una tavola di concordanza, entro un determinato termine. La Commissione prepara quindi una relazione sull'attuazione prendendo nota degli SM che hanno rispettato l'obbligo di recepire la decisione quadro. Tra gli indicatori utilizzabili per valutare l'osservanza di tale obbligo, rientrano l'offerta di corsi di formazione, l'esistenza di un registro e di dati relativi al numero degli interpreti e dei traduttori certificati. Si potrebbe effettuare un sondaggio, da affidare a Eurobarometro, per valutare se l'opinione pubblica avverta un miglioramento nell'equità della giustizia nell'UE.

NL

(...PICT...)|COMMISSIE VAN DE EUROPESE GEMEENSCHAPPEN|

Brussel, 8.7.2009

SEC(2009) 916

WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE bij het

Voorstel voor een KADERBESLUIT VAN DE RAAD betreffende het recht op tolk- en vertaaldiensten in strafzaken SAMENVATTING VAN DE EFFECTBEOORDELING {COM(2009) 338 definitief} {SEC(2009) 915}

WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE

SAMENVATTING

1. Achtergrond

Het recht van beschuldigden en verdachten op een eerlijk proces is een grondrecht dat de Europese Unie als algemeen principe eerbiedigt op grond van artikel 6, lid 2, van het Verdrag betreffende de Europese Unie. Rechtsbeoefenaars en lidstaten zijn het erover eens dat wederzijds vertrouwen slechts tot stand kan komen indien de nationale strafrechtsstelsels van de lidstaten verdachten en beschuldigden, ongeacht hun nationaliteit, minimumwaarborgen verlenen. Maatregelen op dit gebied waren een prioriteit in het kader van het Haags programma. In het wetgevings- en werkprogramma van de Commissie voor 2009 werd een nieuw voorstel aangekondigd. In deze effectbeoordeling worden de opties voor dit voorstel geëvalueerd.

2. Politiek mandaat, rechtsgrondslag en raadpleging van belanghebbenden

De rechten van verdediging werden uitdrukkelijk genoemd in de conclusies van Tampere en vormden steeds een vast onderdeel van de agenda van de EU op het gebied van wederzijdse erkenning. Er zijn heel wat instrumenten aangenomen om onderzoek en vervolging in grensoverschrijdende zaken te vergemakkelijken en te bespoedigen. Tot op heden bestaat er echter geen instrument dat de rechtspositie van verdachten in grensoverschrijdende zaken verbetert. Deze ongelijkheid heeft een negatief effect op het wederzijds vertrouwen tussen de lidstaten en het is dan ook wenselijk dat de EU maatregelen neemt.

In aansluiting op haar groenboek van 2003 over procedurele waarborgen hechtte de Commissie in april 2004 haar goedkeuring aan een voorstel voor een kaderbesluit dienaangaande. Hierover kon geen overeenstemming worden bereikt en de tekst werd ingetrokken. Het voorstel van de Commissie was gebaseerd op artikel 31, lid 1, onder c), van het Verdrag betreffende de Europese Unie. In een advies bevestigde de Juridische dienst van de Raad dat dit artikel de correcte rechtsgrondslag was.

Op 26 en 27 maart 2009 hield de Commissie een bijeenkomst van deskundigen. De meeste deelnemers spraken zich uit voor wetgevende maatregelen die vergezeld gaan van niet wetgevende maatregelen. De overgrote meerderheid van de deelnemers was ertegen gekant dat het voorstel tot grensoverschrijdende zaken zou worden beperkt. Tijdens twee bijeenkomsten van de interdepartementale stuurgroep werd de effectbeoordeling besproken. Bij de voorbereiding van deze effectbeoordeling gebruikte de Commissie nog extra informatiebronnen, waaronder vijf studies.

3. Omschrijving van het probleem

Het probleem, dat diverse juridische en sociale aspecten heeft, kan als volgt worden samengevat:

– De mobiliteit binnen de EU is toegenomen, sommige bepalingen zijn achterhaald en de bestaande internationale normen (EVRM) worden op het niveau van de lidstaten niet coherent toegepast.

– Aanhoudingen die leiden tot overleveringen op grond van een Europees aanhoudingsbevel worden geacht buiten de toepassing van artikel 6 van het EVRM te vallen, omdat die als een uitlevering worden beschouwd.

– Wederzijdse erkenning kan slechts doeltreffend werken indien de lidstaten ervan overtuigd zijn dat gerechtelijke beslissingen in andere lidstaten op eerlijke wijze tot stand zijn gekomen.

– Bij burgers en rechtsbeoefenaars bestaat de perceptie dat zij in de rechtsstelsels van andere lidstaten oneerlijk worden behandeld en dat er op internationaal niveau geen rechtsmiddel kan worden aangewend omdat het Europees Hof voor de rechten van de mens met klachten wordt overspoeld.

– Een aspect van dit probleem is het feit dat beschuldigden geen gewaarborgde toegang tot passende diensten van tolken en vertalers hebben.

4. De behoefte aan maatregelen van de EU

In een studie van de Université Libre de Bruxelles werd vastgesteld dat de maatregelen in verband met wederzijdse erkenning niet doeltreffend zijn omdat het aan wederzijds vertrouwen ontbreekt. Zonder passende normen ter bescherming van het recht van de verdachte om het verloop van de procedure te begrijpen, bestaat het risico dat de bestaande ongelijkheid tussen parket en beschuldigde nog verergert en uiteindelijk de belangen van de rechtsbedeling in de EU schaadt.

Tot dusver zijn de lidstaten hun verplichtingen in verband met een eerlijk proces, die hoofdzakelijk uit hun nationale wetgeving en het EVRM voortvloeien, in uiteenlopende mate nagekomen, waardoor het beschermingsniveau verschilt van land tot land. Door middel van wetgeving zou de EU kunnen aangeven waaruit de wettelijke verplichting tot het waarborgen van een eerlijk proces in strafzaken bestaat.

5. Doelstellingen

De algemene doelstelling is de toename van het wederzijds vertrouwen zodat het beginsel van wederzijdse erkenning beter kan worden toegepast. Hoe groter het wederzijds vertrouwen, hoe beter de bestaande instrumenten van de EU op het gebied van wederzijdse erkenning zullen functioneren.

De algemene doelstelling kan in de volgende specifieke doelstellingen worden opgesplitst:

1) vaststellen van gemeenschappelijke minimumnormen voor de procedurele rechten in alle procedures, met inbegrip van uitlevering en het Europees aanhoudingsbevel;

2) ervoor zorgen dat de burgers weten hoe zij overal in de EU op deze gemeenschappelijke minimumnormen aanspraak kunnen maken.

6. Beleidsopties

1: Status quo

Indien de EU geen maatregelen neemt, kan worden verwacht dat de situatie evolueert zoals in deel 4 is uiteengezet. Deze optie is gebaseerd op het uitgangspunt dat de lidstaten aan het EVRM moeten voldoen en dat zij in binnenlandse gerechtelijke procedures in minimumwaarborgen moeten voorzien.

2: Niet wetgevende maatregelen (beste praktijken)

Bij deze optie worden maatregelen genomen om nationale beste praktijken uit te wisselen en EU-richtsnoeren te ontwikkelen. Door het verspreiden en aanbevelen van methoden om het EVRM na te leven, worden de EVRM normen beter onder de aandacht gebracht. Deze optie zorgt echter niet voor verdere toenadering van rechtsnormen.

3: Nieuw instrument dat alle rechten bestrijkt

Deze optie is slechts mogelijk met een nieuw verdrag, dat hiervoor een uitdrukkelijke rechtsgrondslag biedt en in een andere wetgevingsprocedure (gewoon Gemeenschapsrecht) voorziet. Indien het instrument wordt aangenomen en door de lidstaten wordt toegepast onder toezicht van de Commissie en met de mogelijkheid van beroep, zullen de verschillen in de naleving van het EVRM worden weggewerkt. Om het wederzijds vertrouwen in de praktijk te vergroten, kunnen praktische maatregelen nodig zijn.

4: Maatregel die beperkt blijft tot grensoverschrijdende zaken

Deze optie is niet meer dan een eerste stap, maar zou helpen om het wederzijds vertrouwen te versterken en de weerstand tegen verdere wetgeving op te heffen. Over deze optie moet echter zorgvuldig worden nagedacht om het probleem van mogelijke discriminatie tussen verdachten in grensoverschrijdende zaken en verdachten in binnenlandse procedures op te lossen.

5: Stapsgewijze aanpak te beginnen met maatregelen in verband met de toegang tot tolk- en vertaaldiensten

Hiervoor is een nieuw kaderbesluit vereist dat de lidstaten verplicht om minimumnormen te hebben in verband met de toegang tot tolk- en vertaaldiensten. Deze rechten gelden vanaf het tijdstip waarop een persoon door de bevoegde autoriteiten ervan in kennis wordt gesteld dat hij ervan verdacht wordt een strafbaar feit te hebben gepleegd tot de definitieve uitspraak van de rechter. Deze optie kan in omvang variëren, waarbij deze twee rechten ofwel (a) alleen in grensoverschrijdende zaken ofwel (b) in alle zaken van toepassing zijn.

7. Analyse van de effecten van de beleidsopties

1 Status quo

Indien de EU op dit gebied geen maatregelen neemt, kunnen de vooruitgang op het gebied van justitiële samenwerking in strafzaken en de totstandbrenging van een ruimte van vrijheid, veiligheid en rechtvaardigheid worden vertraagd.

2 Beste praktijken

Positieve effecten: aanbevelingen in verband met beste praktijken kunnen tot bepaalde verbeteringen leiden, indien de lidstaten ervoor kiezen om deze aanbevelingen te volgen. Negatieve effecten: deze aanbevelingen zijn in feite al opgenomen in aanbevelingen van de Raad van Europa en adviezen van andere deskundigen, die niet gevolgd zijn. Voorts kan deze optie ontgoochelend zijn voor het Europees Parlement, belanghebbenden en bepaalde lidstaten die een bindend instrument wensen.

3 Nieuw instrument dat alle rechten bestrijkt

Positieve effecten: een dergelijk kaderbesluit verhoogt de rechtszekerheid in de lidstaten. Het zou een bindend instrument zijn dat de naleving van de EVRM normen verbetert en een eerlijk proces garandeert. Wanneer al deze rechten in een pakket worden samengebracht, kan er echter minder tijd aan elk recht afzonderlijk worden besteed en zullen sommige rechten verwateren omdat er compromissen moeten worden gesloten. Bij de inwerkingtreding van het Verdrag van Lissabon zal niet langer eenparigheid van stemmen vereist zijn.

4 Alleen grensoverschrijdende zaken

Er bestaat geen vaste definitie van „grensoverschrijdende zaken”. De lidstaten zijn echter niet geneigd om het begrip grensoverschrijdende zaak te definiëren of om wetgeving aan te nemen waarin een definitie moet zijn opgenomen.

De economische gevolgen van deze optie zouden tweevoudig zijn: (1) de kosten om diensten op te richten die erop toezien dat de rechten worden nageleefd en (2) de winst die voortvloeit uit kostenbesparing, omdat er minder beroepen zouden worden ingesteld. Deze optie heeft als mogelijk risico dat het wederzijds vertrouwen vermindert, omdat de indruk zou kunnen ontstaan dat er twee soorten justitie bestaan, namelijk één in nationale zaken en één in grensoverschrijdende zaken. Positief effect: de lidstaten die gevraagd hebben om een maatregel die tot grensoverschrijdende zaken beperkt blijft, zouden tevreden zijn. Negatief effect: een maatregel met een beperkte werkingssfeer zou tot verwarring kunnen leiden, omdat eenzelfde zaak door de ene lidstaat als grensoverschrijdend en door de andere lidstaat als binnenlands zou kunnen worden aangemerkt. Naleving: de lidstaten zouden in de praktijk moeilijkheden kunnen ondervinden bij het classificeren van zaken en er zouden zich heel gemakkelijk vergissingen of betwistingen kunnen voordoen.

5 Stapsgewijze aanpak

De economische gevolgen van deze optie zouden tweevoudig zijn, net als bij de grensoverschrijdende optie. Positieve effecten: deze maatregel zou de kwaliteit van de diensten van tolken en vertalers verbeteren en bijdragen tot de totstandbrenging van wederzijds vertrouwen. Wanneer de verdachte het verloop van de strafprocedure, zijn rechten of de tenlastelegging tegen hem niet begrijpt, zou een eerlijk proces niet gegarandeerd zijn. Negatieve effecten: deze maatregel vormt een financiële en administratieve belasting voor de lidstaten die momenteel geen opleiding voor gerechtelijke tolken en vertalers hebben. Ook het toezicht op en de evaluatie van de maatregel, zouden een last kunnen vormen.

Op de bijeenkomst van deskundigen van maart 2009 toonden onder meer de afgevaardigden van de lidstaten zich enthousiast over de suggestie om alleen met dit recht te beginnen. In maart 2009 werd door het directoraat generaal Tolken het eindverslag van het reflectieforum over meertaligheid en tolkenopleiding gepubliceerd. De aanbevelingen van dat verslag zouden in een toekomstig document inzake beste praktijken kunnen worden opgenomen.

8. Vergelijking van de opties

+++ Groot positief effect

0 Geen effect

--- Groot negatief effect

Optie|Doeltreffendheid in het licht van de doelstellingen en samenhang van ander EU beleid|Effect op de samenleving en de grondrechten|Doelmatigheid|Politieke haalbaarheid|

|Minimumnormen voor procedurele rechten in strafzaken|Ervoor zorgen dat de burgers weten hoe zij aanspraak kunnen maken op de minimumnormen ||||

1. Status quo – geen nieuwe maatregelen van de EU|0Zonder maatregelen van de EU kan geen van de doelstellingen worden bereikt|0De blijvende ongelijkheid tussen rechten en justitiële samenwerking kan justitie en wederzijds vertrouwen in de EU schaden|0Geen kosten voor de lidstaten|Het Europees Parlement en de meeste lidstaten verwachten maatregelen van de EU|

2. Niet bindende/niet wetge-vende maatregel in verband met beste praktijken in de EU|+Hangt af van de bereidheid van de lidstaten om uit te voeren. Geen harmonisatie van normen|++Een goed georganiseerde informatiecampagne in heel Europa kan zorgen voor meer kennis over de EVRM rechten en de rechtsmiddelen indien die niet worden nageleefd|+Indien de lidstaten de richtsnoeren coherent volgen, zouden de rechten van de beschuldigde worden geëerbiedigd|-Hangt af van de mate van uitvoering. De belangrijkste kosten houden verband met opleiding, maar kunnen door de studenten worden gedragen. Voor grote lidstaten (bron: Verenigd Koninkrijk) zou het gaan om subsidies van ongeveer 5 000 euro per college|Alle lidstaten zijn het erover eens dat niet wetgevende maatregelen moeten worden genomen. De ervaring heeft geleerd dat niet bindende richtsnoeren niet coherent zullen worden gevolgd|

3. Herindiening van het instrument van 2004 dat alle rechten bestrijkt|+++Stelt uitgebreide gemeenschappelijke normen vast|+Een uitgebreid instrument dat niet van begeleidende maatregelen vergezeld gaat, zorgt niet voor bewustmaking van het publiek, maar zou van de nationale media aandacht krijgen op de meer controversiële punten|+++Alle beschuldigden zouden de uit het EVRM voortvloeiende rechten genieten. Het instrument zou helpen wederzijds vertrouwen tot stand te brengen. Dankzij betere kennis van de rechtsnormen zouden burgers meer geneigd zijn om gebruik te maken van hun recht op vrij verkeer|---De verwachte kosten zijn aanzienlijk, voornamelijk de kosten van rechtsbijstand in de lidstaten die momenteel geen rechtsbijstand verlenen|Dit instrument zal opnieuw worden afgewezen door de zes lidstaten die in 2006 tegen het voorstel gekant waren. Op grond van het Verdrag van Lissabon zou het huidige voorstel van 2004 met gekwalificeerde meerderheid van stemmen kunnen worden aangenomen, met de mogelijkheid van opt outs|

4. Instrument dat alle rechten bestrijkt, doch alleen in grensoverschrijdende zaken|++Voorziet in beperkte gemeenschappelijke normen, doch niet voor alle burgers die van een strafbaar feit worden beschuldigd|-Zal zonder begeleidende maatregelen niet voor bewustmaking van het publiek zorgen. Zal aandacht krijgen van de nationale media, die mogelijk vijandig staan tegenover rechten die alleen gelden voor personen die in grensoverschrijdende zaken zijn betrokken, wat tot misleidende verslaggeving kan leiden|-Overal in de EU zouden beschuldigden dezelfde uit het EVRM voortvloeiende rechten genieten. Risico van twee categorieën beschuldigden: die in grensoverschrijdende zaken en die in nationale zaken, wat leidt tot een discriminatie die de voordelen kan tenietdoen|--Hangt af van het aantal zaken dat als grensoverschrijdend wordt aangemerkt en zal van lidstaat tot lidstaat variëren (geen statistieken voorhanden). De kosten zullen vermoedelijk hoog zijn|De definitie van het begrip grensoverschrijdende zaak zal waarschijnlijk worden aangevochten, voornamelijk in het licht van de grondrechten en de positieve discriminatie. Waarschijnlijk niet meer aanvaardbaar dan optie 3|

5a. Een kaderbesluit dat beperkt is tot het recht op tolk en vertaaldiensten in grensoverschrijdende zaken|+Voorziet in beperkte gemeenschappelijke normen op het gebied dat het meest dringend wordt geacht, doch niet voor alle burgers die van een strafbaar feit worden beschuldigd. Staat synoniem met vooruitgang en een geleidelijke aanpak|-Kan net als de hierboven beschreven optie vijandige media aandacht krijgen, wat tot misleidende verslaggeving kan leiden|-Overal in de EU zouden beschuldigden hetzelfde recht op tolk en vertaaldiensten genieten. Risico van twee categorieën beschuldigden: die in grensoverschrijdende zaken en die in nationale zaken, wat leidt tot een discriminatie die de voordelen kan tenietdoen|-Hangt af van het aantal zaken dat als grensoverschrijdend wordt aangemerkt en zal variëren van lidstaat tot lidstaat (geen statistieken voorhanden)|Verwacht wordt dat de meeste of alle lidstaten steun zullen geven indien er overeenstemming kan worden bereikt over het begrip grensoverschrijdend. De optie voldoet aan het evenredigheidscriterium, omdat de maatregelen niet verder zouden gaan dan wat nodig is om de doelstellingen van het Verdrag te bereiken. Ook het subsidiariteitsbeginsel wordt nageleefd, omdat de optie niet in louter nationale zaken zou tussenkomen|

5b. Een kaderbesluit dat beperkt is tot het recht op tolk en vertaaldiensten in alle zaken|++Voorziet in beperkte gemeenschappelijke normen op het gebied dat het meest dringend wordt geacht|0Zal zonder begeleidende maatregelen niet voor bewustmaking zorgen|+Het recht om de tenlastelegging en het verloop van de procedure te begrijpen wordt vastgelegd, wat zorgt voor meer gelijkheid in de toegang tot justitie|--Voor grote lidstaten (bron: Verenigd Koninkrijk) worden de kosten van passende tolkdiensten geraamd op ongeveer 40 miljoen euro per jaar. De kosten van vertaling hangen af van de tarieven in de verschillende lidstaten|De meeste lidstaten zullen maatregelen op dit gebied steunen|

Samenvatting van de stapsgewijze benadering

Relevantie voor de doelstellingen|Effect op de samenleving en de grondrechten|Kosten|Politieke haalbaarheid en standpunten van de belanghebbenden |

Voldoet volledig aan de doelstellingen, indien de lidstaten de richtsnoeren uitvoeren|Beperkte gemeenschappelijke normen op het gebied dat meest dringend wordt geacht. Staat synoniem met vooruitgang en een geleidelijke aanpak|Hangt af van het aantal zaken dat als grensoverschrijdend wordt aangemerkt en zal van lidstaat tot lidstaat variëren (geen statistieken voorhanden).Voor grote lidstaten (bron: Verenigd Koninkrijk) worden de kosten van passende tolkdiensten geraamd op ongeveer 40 miljoen euro per jaar. De kosten van vertaling hangen af van de tarieven in de verschillende lidstaten.De kosten van de begeleidende maatregelen zullen afhangen van de wijze van uitvoering. De belangrijkste kosten houden verband met opleiding, maar kunnen door de studenten worden gedragen. Voor grote lidstaten (bron: Verenigd Koninkrijk) zou het gaan om subsidies van ongeveer 5 000 euro per college|Zie hierboven - De meeste lidstaten verwachten een wetgevend optreden van de EU met begeleidende maatregelen|

9. De stapsgewijze aanpak in detail

Bij deze optie wordt een geleidelijke aanpak gevolgd voor de realisatie van een langetermijnplan voor de geleidelijke toenadering van de wetgeving betreffende procedurele rechten. Deze aanpak is niet zo afhankelijk van het Verdrag van Lissabon als optie 3.

Deze optie zou de kwaliteit van de diensten van tolken en vertalers verbeteren en bijdragen tot de totstandbrenging van wederzijds vertrouwen. Wanneer de verdachte het verloop van de strafprocedure, zijn rechten of de tenlastelegging tegen hem niet begrijpt, zou een eerlijk proces niet gegarandeerd zijn. De optie zou een financiële en administratieve belasting vormen voor de lidstaten die momenteel geen opleiding voor gerechtelijke tolken en vertalers hebben.

Eerbiediging van het recht op tolk en vertaaldiensten is essentieel, doch niet toereikend voor wederzijds vertrouwen. Het gaat om een recht dat van groot belang is, omdat het de verdachte in staat stelt andere rechten uit te oefenen, zoals het recht op rechtsbijstand of het recht over zijn rechten te worden geïnformeerd. Inzicht in het verloop van de procedure is een voorafgaande voorwaarde voor de uitoefening van de andere rechten van de verdachte op een eerlijk proces.

10. Toezicht en evaluatie

In alle voorstellen van de Commissie wordt voor de lidstaten de verplichting opgenomen binnen een bepaalde termijn hun uitvoeringsmaatregelen en een concordantietabel mee te delen. De Commissie zal vervolgens een verslag over de uitvoering opstellen, waarin zal worden vermeld welke lidstaten hun verplichtingen in verband met de omzetting van het kaderbesluit zijn nagekomen. Indicatoren om de naleving te beoordelen, zijn bijvoorbeeld de vraag of er opleidingen kunnen worden gevolgd, of er een register is opgericht en of er cijfermateriaal over de gecertificeerde tolken en vertalers voorhanden is. Met een Eurobarometer onderzoek zou kunnen worden nagegaan of de publieke opinie van oordeel is dat de rechtsbedeling in de EU eerlijker verloopt.

DA

(...PICT...)|KOMMISSIONEN FOR DE EUROPÆISKE FÆLLESSKABER|

Bruxelles, den 8.7.2009

SEK(2009) 916

ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE Ledsagedokument til

forslag til RÅDETS RAMMEAFGØRELSE om retten til tolke- og oversætterbistand i straffesager

RESUMÉ AF KONSEKVENSANALYSEN {KOM(2009) 338 endelig } {SEK(2009) 915}

ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE

RESUMÉ

1. Baggrund

Tiltaltes og mistænktes ret til en retfærdig rettergang er en grundlæggende rettighed, som respekteres af Den Europæiske Union som et generelt princip i artikel 6, stk. 2, i henhold til traktaten om Den Europæiske Union. Retsvæsenets aktører og medlemsstaterne er enige om, at gensidig tillid forudsætter, at medlemsstaternes nationale strafferetlige systemer sikrer mistænkte og tiltalte en række minimumsgarantier uanset statsborgerskab. Tiltag på dette område var prioriteret højt under Haagprogrammet. Et nyt forslag indgår i Kommissionens lovgivnings- og arbejdsprogram for 2009. Konsekvensanalysen evaluerer løsningsmodellerne for dette forslag.

2. Politisk mandat, retsgrundlag og høring af interesserede parter

Forsvarets rettigheder nævntes udtrykkeligt i konklusionerne fra Det Europæiske Råds møde i Tammerfors og har altid været en del af EU’s dagsorden for gensidig anerkendelse. Der er vedtaget mange instrumenter for at lette og fremskynde efterforskning og retsforfølgning i grænseoverskridende sager. Hidtil har der imidlertid ikke været noget instrument, der fremmer den retlige stilling for de personer, der er genstand for grænseoverskridende retssager. Denne ubalance har en negativ virkning for den gensidige tillid mellem medlemsstaterne indbyrdes, hvilket skaber et behov for tiltag på EU-plan.

Efter grønbogen fra 2003 om retssikkerhedsgarantier vedtog Kommissionen et forslag til en rammeafgørelse om samme emne i april 2004. Der kunne ikke nås til enighed om en tekst, hvorefter den blev opgivet. Kommissionens forslag var baseret på artikel 31, stk. 1, litra c), i traktaten om Den Europæiske Union. Rådets Juridiske Tjeneste har afgivet en udtalelse, der bekræfter retsgrundlaget som det rette.

Kommissionen afholdt et ekspertmøde den 26. og 27. marts 2009. De fleste deltagere foretrak et forskriftsmæssigt tiltag ledsaget af ikke-forskriftsmæssige foranstaltninger. Langt de fleste deltagere modsatte sig forslagets begrænsning til udelukkende grænseoverskridende sager. Konsekvensanalysen blev drøftet på to møder i den tværtjenstlige styringsgruppe. Kommissionen har i udarbejdelsen af denne konsekvensanalyse trukket på en række yderligere informationskilder, herunder fem undersøgelser.

3. Problemstilling

Problemet, som har forskellige retlige og sociale aspekter, kan kort beskrives som følger:

– Stigende bevægelighed inden for EU, forældede bestemmelser og inkonsekvent anvendelse af eksisterende internationale standarder (den europæiske menneskerettighedskonvention) på nationalt plan.

– En anholdelse, der giver anledning til overførsel under den europæiske arrestordre, anses for at falde uden for anvendelsesområdet for den europæiske menneskerettighedskonventions artikel 6, fordi det betragtes som en udlevering.

– Gensidig anerkendelse kan kun fungere effektivt, hvis medlemsstaterne er overbeviste om, at retsafgørelser træffes på retfærdig vis i andre medlemsstater.

– Det er blandt borgere og retsvæsenets aktører indtrykket, at retssystemerne i andre medlemsstater end deres egen er uretfærdige, og at de ikke har internationale retsmidler til rådighed, idet Den Europæiske Menneskerettighedsdomstol oversvømmes af klager.

– Et af problemets aspekter er det forhold, at tiltalte ikke sikres adgang til hensigtsmæssig tolke- og oversætterbistand.

4. Behov for EU-tiltag

En undersøgelse forestået af ULB fandt, at foranstaltninger for gensidig anerkendelse ikke var tilstrækkeligt effektive på grund af et uhensigtsmæssigt niveau af gensidig tillid. Uden hensigtsmæssige standarder til beskyttelse af mistænktes ret til at forstå retssagen er der risiko for, at den tidligere konstaterede ubalance mellem anklagemyndighed og tiltalte forværres yderligere og i sidste ende vil være til skade for retfærdigheden i EU.

Til dato har medlemsstaterne i forskellige grad efterkommet deres forpligtelser til at sikre en retfærdig rettergang, som hovedsagelig udspringer af national lovgivning og den europæiske menneskerettighedskonvention, og dette har ført til diskrepanser med hensyn til sikkerhedsgarantierne. EU kan forskriftsmæssigt præcisere den retlige forpligtelse til at sikre retten til en retfærdig rettergang inden for rammerne af EU’s strafferet.

5. Mål

Det generelle mål er at øge den gensidige tillid, så princippet om gensidig anerkendelse bedre kan bringes i anvendelse. Gennem øget gensidig tillid kan de eksisterende EU-instrumenter om gensidig anerkendelse forventes at fungere bedre.

Det generelle mål kan omsættes i følgende specifikke mål:

1) indføre fælles mindstestandarder for proceduremæssige rettigheder i samtlige retssager, herunder udleveringssager og den europæiske arrestordre

2) sikre, at borgerne oplyses om, hvordan de kan drage nytte af disse fælles mindstestandarder, uanset hvor de befinder sig i EU.

6. Politiske løsningsmodeller

1: Status quo

Tages der ikke initiativer på EU-plan, kan situationen forventes at udvikle sig som beskrevet i afsnit 4. Denne løsningsmodel bygger på en formodning om, at medlemsstaterne forventes at efterkomme den europæiske menneskerettighedskonvention og yde minimumsgarantier i nationale retssager.

2: Fremme ikke-forskriftsmæssige foranstaltninger (bedste praksis)

Der kan vedtages foranstaltninger for at udveksle nationale erfaringer med bedste praksis og udarbejde EU-retningslinjer. Denne løsningsmodel sigter på at forbedre kendskabet til den europæiske menneskerettighedskonventions standarder ved at udsprede og anbefale praksis, der bidrager til bedre efterlevelse af den europæiske menneskerettighedskonvention. Den ville ikke føre til yderligere tilnærmelse af de retlige standarder.

3: Nyt instrument for samtlige rettigheder

For at denne løsningsmodel kan lykkes, kræver det en ny traktat med et udtrykkeligt retsgrundlag og en anderledes procedure (almindelig fællesskabsret). Hvis en forskrift vedtages med held, vil efterfølgende gennemførelse fra medlemsstaternes side, overvågning fra Kommissionens side og i sidste ende indbringelse for Domstolen bidrage til at fjerne forskelle i efterlevelsen af den europæiske menneskerettighedskonvention. Det kan være nødvendigt med praktiske foranstaltninger for at forbedre den gensidige tillid i praksis.

4: En foranstaltning begrænset til grænseoverskridende sager

Denne løsningsmodel ville kun udgøre en første fase, men hvis den lykkes, kan den bidrage til at fremme gensidig tillid og fjerne modvilje mod yderligere forskrifter. Denne løsningsmodel kræver dog nøje overvejelse, så enhver mulighed for forskelsbehandling mellem forskellige grupper af mistænkte i grænseoverskridende sager i forhold til nationale sager udelukkes med sikkerhed.

5: En etapevis tilgang først med foranstaltninger om adgang til tolke- og oversætterbistand

Dette vil indebære en ny rammeafgørelse, hvorefter medlemsstaterne forpligtes til at indføre mindstestandarder udelukkende for adgang til tolke- og oversætterbistand. Rettighederne bør finde anvendelse på enhver person, der er mistænkt eller tiltalt for at have begået en strafbar handling, fra det øjeblik, hvor han af de kompetente myndigheder underrettes om, at han er mistænkt for at have begået en strafbar handling, til der falder endelig dom. Løsningsmodellens anvendelsesområde kan varieres således, at de to rettigheder gælder enten i a) grænseoverskridende sager eller b) samtlige sager.

7. Analyse af virkningerne af de politiske løsningsmodeller

1 Status quo

Fravær af EU-tiltag på området kan i sidste ende bidrage til at bremse fremskridt på området strafferetligt samarbejde og dermed bremse virkeliggørelsen af et fælles område med frihed, sikkerhed og retfærdighed.

2 Bedste praksis

Positive virkninger: Anbefalinger for bedste praksis kan føre til visse forbedringer, hvis medlemsstaterne vælger at følge anbefalingerne. Negative virkninger: Hovedparten af denne løsningsmodel afspejler Europarådets anbefalinger og andre eksperters råd, som dog ikke er ført ud i livet. Løsningsmodellen kan også skuffe Europa-Parlamentet, interessenter og en række medlemsstater, der ønsker et bindende instrument.

3 Nyt instrument for samtlige rettigheder

Positive virkninger: En rammeafgørelse af denne art vil øge retssikkerheden blandt medlemsstaterne. Det vil være et bindende instrument, der forbedrer efterlevelsen af den europæiske menneskerettighedskonventions standarder for at sikre en retfærdig rettergang. Hvis rettigheder skal takles samlet som del i en pakke, betyder det imidlertid, at der er mindre tid til arbejdet med den enkelte rettighed, og at rettighederne udvandes under forhandlingerne. Hvis Lissabontraktaten træder i kraft, vil det ikke længere kræve enstemmighed.

4 Kun grænseoverskridende sager

Der findes ikke nogen definition på en "grænseoverskridende" sag. Der er blandt medlemsstaterne modvilje mod at definere en grænseoverskridende sag eller vedtage forskrifter, der kræver en sådan definition.

Den økonomiske virkning af denne løsningsmodel ville være dobbelt: 1) omkostninger ved at oprette de tjenester, der skal sikre rettighederne, og 2) besparelser som følge af færre ankesager. En mulig risiko ved denne løsningsmodel kan være, at den gensidige tillid mindskes, da indtrykket kan blive, at der er et toleddet retssystem – et for nationale sager og et for grænseoverskridende sager. Positive virkninger: Det vil stille de medlemsstater tilfreds, som har ønsket en foranstaltning begrænset til grænseoverskridende sager. Negativ virkning: En foranstaltning, der søger at begrænse anvendelsesområdet, kan føre til forvirring, da den samme sag kan beskrives eller kategoriseres som grænseoverskridende eller national af forskellige medlemsstater. Efterlevelse: Medlemsstaterne kan få vanskeligheder ved i praksis at kategorisere sager, således at der i sagens natur vil opstå fejl/tvister.

5 Etapevis tilgang

Den økonomiske virkning af denne løsningsmodel ville være dobbelt som for ovenstående ”grænseoverskridende” løsningsmodel. Positive virkninger: en foranstaltning af denne type vil føre til bedre kvalitet og udbud af tolkning og oversættelse. Den vil bidrage til opbygningen af gensidig tillid. Den vil sikre en retfærdig rettergang i sager, hvor mistænkte ikke fuldt ud forstår straffesagen, sine rettigheder eller anklagen imod ham. Negative virkninger: den vil lægge de økonomiske og administrative byrder på de medlemsstater, der for øjeblikket ikke tilbyder uddannelse til retstolke og oversættere. Evaluering/overvågning af efterlevelsen bliver nødvendig, og det kan også vise sig besværligt.

Eksperter, heriblandt repræsentanter for medlemsstaterne, hilste på ekspertmødet i marts 2009 forslaget om at arbejde om denne rettighed alene som en start velkommen med stor entusiasme. Generaldirektoratet for Tolkning offentliggjorte i marts 2009 en rapport: den endelige rapport fra Reflection Forum on Multilingualism and Interpreter Training. Anbefalingerne kan bidrage til et fremtidigt dokument om bedste praksis.

8. Sammenligning af løsningsmodeller

+++ Betyder store positive virkninger

0 Betyder ingen virkninger

--- Betyder store negative virkninger

Løsningsmodel|Effektivitet i forhold til målene og sammenhæng med øvrige EU-politikker|Virkning for samfundet og grundlæggende rettigheder|Effektivitet|Politisk gennemførlighed|

|Indføre mindstestandarder for proceduremæssige rettigheder i straffesager|Sikre, at borgerne oplyses om, hvordan de kan drage nytte af mindstestandarder||||

1. Status quo – ingen yderligere tiltag på EU-plan|0Ingen af målene vil blive nået uden nogen tiltag på EU-plan|0Fortsat ubalance mellem rettigheder og retsligt samarbejde kan skade retfærdigheden og den gensidige tillid i EU.|0Ingen omkostninger for medlemsstaterne |Europa-Parlamentet og de fleste medlemsstater forventer tiltag på EU-plan. |

2. Ikke bindende/ikke-forskriftsmæssig foranstaltning med opstilling af "bedste praksis på EU-plan"|+Afhænger af medlemsstaternes vilje til gennemførelse. Harmoniserer ikke standarderne.|++En veltilrettelagt europæisk oplysningskampagne kan øge bevidstheden om rettigheder i medfør af den europæiske menneskerettighedskonvention og om, hvad der kan gøres, hvis folk mener, at de ikke er efterlevet.|+Hvis medlemsstaterne konsekvent følger retningslinjerne, vil tiltaltes rettigheder være efterlevet.|-Afhænger af gennem førelsen. De fleste om kostninger er forbundet med uddannelse, og disse kan afholdes af de studerende. For store medlemsstater (kilde Det Forenede Kongerige) overvejes legater på ca. 5 000 EUR til hvert universitet. |Samtlige medlemsstater er enige om behovet for nogle ikke-forskriftsmæssige foranstaltninger. Erfaringer synes at vise, at ikke-bindende retningslinjer ikke vil blive fulgt konsekvent.|

3. Genindføre 2004-instrumentet for samtlige rettigheder|+++ Opstiller omfattende fælles standarder |+Et omfattende instrument i sig selv uden ledsageforanstalt ninger vil ikke øge offentlighedens bevidsthed om spørgsmålet, men vil tiltrække de nationale mediers opmærksomhed på mere kontroversielle elementer. |+++Samtlige tiltalte garanteres rettigheder i medfør af den europæiske menneskerettig hedskonvention. Det vil give et grundlag for gensidig tillid overalt i EU. Opfattelsen af retsikkerhedsstandarderne kan bidrage til at fremme borgernes udøvelse af retten til fri bevægelighed. |---Omkostningerne forventes at være betydelige, særligt for retshjælp i de medlemsstater, der ikke pt. yder retshjælp.|Vil blive afvist af de seks medlemsstater, der var imod forslaget i 2006.Lissabontraktaten kan gøre, at det nuværende (2004) forslag kan vedtages med kvalificeret flertal med mulighed for opt-out.|

4. Instrument om samtlige rettigheder, men begrænset til grænseover skridende sager|++Indfører kun begrænsede fælles standarder, men ikke for alle borgere, som er tiltalt for et strafbart forhold.|-Igen, uden ledsageforanstalt ninger vil det ikke øge offentlighedens bevidsthed om spørgsmålet. Nationale mediers opmærksomhed, muligvis fjendtligt indstillet over for at sikre rettigheder for personer impliceret i grænseoverskridende sager, kan føre til misvisende omtale.|-Tiltalte garanteres samme rettigheder, uanset hvor i EU de anholdes.Risiko for et toleddet system for tiltalte positiv forskelsbehandling – dem i grænseoverskridende sager og dem i nationale sager – hvilket fører til forskelsbehandling, der kan veje tungere end fordelene.|--Afhænger af andelen af sager, der anses for at være "grænseoverskri dende", og kan variere medlemsstaterne imellem – der foreligger ingen statistikker. Men omkostningerne forventes stadig at være høje.|Definitionen på en "grænseoverskridende sag" vil give anledning til problemer, især da det kan føre til problemer med grundlæggende rettigheder og positiv forskelsbehandling.Vil sandsynligvis ikke være mere acceptabel end løsningsmodel 3.|

5a. Rammeafgørelse begrænset til retten til tolke- og oversætterbistand kun i grænseover skridende sager |+Begrænsede fælles standarder på det område, hvor det blev anset for mest presserende, men ikke for alle borgere, som er tiltalt for et strafbart forhold. Vil være udtryk for fremskridt og en gradvis strategi.|-Som ovenfor, fjendtligt indstillede medieinteresser kan vise sig at være misvisende.|- Tiltalte garanteres samme rettigheder til tolkning og oversættelse, uanset hvor i EU de anholdes.Risiko for et toleddet system for tiltalte – dem i grænseoverskridende sager og dem i nationale sager – hvilket fører til forskelsbehandling, der kan veje tungere end fordelene.|- Omkostningerne afhænger af andelen af sager, der anses for at være "grænseoverskridende" og kan variere medlemsstaterne imellem – der foreligger ingen statistikker.|De fleste eller alle medlemsstater forventes at støtte denne model, hvis der kan nås til enighed om definitionen på "grænse overskridende sag". Proportionalitetsprincippet vil være overholdt, da tiltaget ikke går videre end det nødvendige for at nå traktatens mål. Subsidiari tetsprincippet vil også være overhold, da forslaget ikke berører rent nationale sager.|

5b. Rammeafgørelse begrænset til retten til tolke- og oversætterbistand i samtlige sager|++Begrænsede fælles standarder på det område, hvor det blev anset for mest presserende.|0Vil sandsynligvis ikke have nogen virkning for bevidstheden om spørgsmålet uden ledsageforanstaltninger. |+Vil skabe større lighed i domstolsadgangen ved at fastslå retten til at forstå anklagen og sagsforløbet. |--I større medlemsstater (kilde Det Forenede Kongerige) anslås om kostningerne til adgang til hensigtsmæssig tolk ning til ca. 40 mio. EUR årligt. Omkostninger for bundet med oversættelse varierer i forhold til den pristarif, der er gældende i de enkelte medlemsstater.|De fleste medlemsstater vil støtte et tiltag på dette område. |

Resumé af løsningsmodellen med etapevis tilgang

Relevans for målene|Virkning for samfundet og grundlæggende rettigheder|Omkostninger|Politisk gennemførlighed og interessenters synspunkter |

Opfylder fuldt ud målene, hvis medlemsstaterne gennemfører retningslinjerne|Begrænsede fælles standarder på det område, hvor det blev anset for mest presserende. Vil være udtryk for fremskridt og en gradvis strategi.|Omkostningerne afhæn ger af andelen af sager, der anses for at være " og kan variere medlems staterne imellem.Omkostningerne til adgang til hensigtsmæs sig tolkning anslås for større medlemsstater (Det Forenede Konge rige) til ca. 40 mio. EUR årligt. Omkostninger for bundet med oversættelse varierer i forhold til den pristarif, der er gældende i de enkelte medlemsstater.Omkostninger forbundet med ledsageforanstalt ninger afhænger af, hvor dan de skal gennemføres. De fleste omkostninger er forbundet med uddan nelse, og disse kan afhol des af de studerende. Det Forenede Kongeriges regering giver legater på ca. 5 000 EUR til hvert universitet. |Som ovenfor – de fleste medlemsstater forventer forskriftsmæssige tiltag med ledsageforanstalt ninger. |

9. Yderligere oplysninger om den etapevise tilgang

Denne løsningsmodel giver mulighed for en gradvis, etapevis tilgang og en langsigtet handlingsplan med henblik på gradvis tilnærmelse af lovene på området proceduremæssige rettigheder. Tilgangen er ikke så afhængig af Lissabontraktaten som løsningsmodel 3.

Løsningsmodellen vil føre til en forbedring i kvaliteten og udbuddet af tolkning og oversættelse, hvilket vil bidrage til at opbygge den gensidige tillid. Den vil sikre en mere retfærdig rettergang i sager, hvor mistænkte ikke forstår sagsforløbet, sine rettigheder eller den fulde anklage imod ham. Løsningsmodellen vil lægge yderligere økonomiske og administrative byrder på de medlemsstater, der for øjeblikket ikke tilbyder uddannelse til retstolke og oversættere.

Efterlevelse af retten til oversættelse og tolkning er en væsentlig, men ikke tilstrækkelig forudsætning for gensidig tillid. Det er dog en rettighed, der vejer tungt, idet den udgør grundlaget for udøvelsen af andre rettigheder, såsom retten til retshjælp eller retten til at blive oplyst om sine egne rettigheder. En forståelse for sagsforløbet er en afgørende forudsætning for, at en person kan påberåbe sig sine andre rettigheder til en retfærdig rettergang.

10. Overvågning og evaluering

Ethvert forslag fra Kommissionen forpligter medlemsstaterne til at meddele Kommissionen deres gennemførelseslovgivning og en sammenligningstabel inden for en nærmere angivet frist. Kommissionen vil dernæst udarbejde en rapport om gennemførelsen med angivelse af de medlemsstater, der har efterkommet deres forpligtelse til at gennemføre rammeafgørelsen i national lovgivning. Der vil kunne opstilles indikatorer, der kan anvendes til at vurdere efterlevelsen, hvad enten det drejer sig om uddannelsestilbud, oprettelse af et register eller antal beskikkede tolke og oversættere. En Eurobarometerundersøgelse kan bruges til at overvåge fremskridt i offentlighedens opfattelse af retsvæsenets retfærdighed i EU.

BG

(...PICT...)|КОМИСИЯ НА ЕВРОПЕЙСКИТЕ ОБЩНОСТИ|

Брюксел, 8.7.2009

SEC(2009) 916

РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА придружаващ

Предложение за Рамково решение нА СЪВЕТА относно правото на устен и писмен превод в наказателното производство РЕЗЮМЕ НА ОЦЕНКАТА НА ВЪЗДЕЙСТВИЕТО {COM(2009) 338 окончателен } {SEC(2009) 915}

РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА

РЕЗЮМЕ

1. История на досието

Правото на обвиняемите и заподозрените на справедлив съдебен процес е основно право, което Европейският съюз зачита в съответствие с член 6, параграф 2 от Договора за Европейския съюз. Юристите и държавите-членки са единни в становището се, че една от предпоставките за взаимно доверие е националните наказателноправни системи на държавите-членки да дават на заподозрените и на обвиняемите, независимо от тяхната националност, минимални гаранции. Действията в тази сфера бяха приоритет в рамките на Програмата от Хага. В законодателната програма на Комисията за 2009 г. се предвижда ново предложение. Оценката на въздействието прави преценка на вариантите за това предложение.

2. Политически мандат, правно основание и консултации със заинтересованите страни

Правата на защитата се посочват изрично в заключенията от Тампере и винаги са били неделима част от дневния ред на взаимното признаване в ЕС. С цел улесняване и постигане на по-голяма експедитивност на разследването и наказателното преследване в трансгранични случаи са приети редица инструменти. Въпреки това към днешна дата не съществува инструмент, който да подобрява правното положение на лицата, обект на трансгранични производства. Тази липса на равновесие въздейства отрицателно на взаимното доверие сред държавите-членки, което от своя страна изисква действие на равнище ЕС.

След излязлата през 2003 г. Зелена книга относно процесуалните гаранции Комисията през април 2004 г. прие предложение за рамково решение в тази сфера. По него не беше постигнато съгласие и работата по текста беше временно спряна. Предложението на Комисията беше на основание член 31, параграф 1, буква в) от Договора за Европейския съюз. Правната служба на Съвета излезе със становище, в което потвърди, че посоченото правно основание е уместно.

На 26/27 март 2009 г. Комисията беше домакин на среща на експерти. В повечето от отговорите предпочитание се отдаваше на законодателното действие, придружено от незаконодателни мерки. Мнозинството от участниците се противопоставиха на ограничаването на предложението до трансграничните случаи. Оценката на въздействието беше обсъдена в две от заседанията на съставената от различни служби управителна група. При подготовката на настоящата оценка на въздействието Комисията използва няколко допълнителни източника на информация, в т.ч. и 5 разработки.

3. Определяне на проблема

Проблемът, който има различни правни и социални аспекти, може да бъде резюмиран, както следва:

– Засилено движение в ЕС, остарели разпоредби и непоследователно прилагане на съществуващите международни стандарти (ЕКПЧ) на равнище държавите-членки.

– За задържанията, водещи до трансфери в рамките на европейска заповед за арест, се счита, че не попадат в приложното поле на член 6 от ЕКПЧ, тъй като те се определят като екстрадиция.

– Взаимното признаване може да работи ефективно само ако държавите-членки са убедени в справедливото вземане на съдебните решения в другите държави-членки.

– Сред гражданите и юристите се е създало впечатлението, че съдебните системи на държавите-членки, различни от тяхната собствена, са несправедливи, а правна защита на международно равнище те не могат да получат, тъй като Европейският съд по правата на човека (ЕСПЧ) е претоварен с жалби.

– Един от аспектите на този проблем е фактът, че на обвиняемия не се гарантира достъп до съответните услуги за писмен и устен превод.

4. Необходимост от действие на равнище ЕС

В едно от изследванията на Свободния университет на Брюксел се констатира, че ефективността на мерките за взаимно признаване се влошава поради недоброто равнище на взаимното доверие. В отсъствието на съответните стандарти, с които да се защитават правата на заподозрените да разбират процеса, съществува риск вече установеният дисбаланс между прокуратурата и обвиняемия да се засили още повече и в крайна сметка да се отрази неблагоприятно на интересите на правораздаването в ЕС.

Към днешна дата държавите-членки са постигали в различна степен съответствие със своите задължения за справедлив процес, които произтичат предимно от националното право и ЕКПЧ, като поради това са налице несъответствия в равнищата на даваните гаранции. Чрез законодателството ЕС би могъл да изясни правните задължения да се гарантира правото на справедлив процес в контекста на наказателното право на ЕС.

5. Цели

Общата цел е повишаване на взаимното доверие с цел по-добро прилагане на взаимното признаване. При повишеното взаимно доверие може да се очаква, че съществуващите инструменти на ЕС за взаимно признаване ще работят по-добре.

Общата цел може да бъде предадена чрез следните конкретни цели:

1) осигуряване на общи минимални стандарти за процесуалните права във всички производства, в т.ч. екстрадиция и европейска заповед за арест;

2) гаранции за това, че гражданите са информирани по какъв начин могат да се ползват от тези общи минимални стандарти, независимо къде в ЕС се намират.

6. Варианти на политика

1: Запазване на съществуващото положение

Може да се очаква, че ако не бъдат предприети действия на равнище ЕС, развитието ще бъде като това, представено в раздел 4. Този вариант се основава на допускането, че от държавите-членки се очаква да се съобразяват с изискванията на ЕКПЧ и да осигуряват минимални гаранции в своите национални производства.

2: Утвърждаване на незаконодателни мерки (най-добри практики)

Ще се предприемат мерки за обмен на национални най-добри практики и разработване на насоки на ЕС. Целта на този вариант ще бъде постигане на по-добро познаване на стандартите на ЕКПЧ чрез разпространяване и препоръчване на практики, които способстват постигането на съответствие с ЕКПЧ. Вариантът няма да постигне допълнително сближаване на правните стандарти.

3: Нов инструмент, обхващащ всички права

За да бъде успешен този вариант, ще бъде необходим нов договор с експлицитно правно основание и различна (обикновено право на Общността) законодателна процедура. Ако законодателството бъде успешно прието, последващото му прилагане от държавите-членки, мониторингът от страна на Комисията и крайната правна защита от Съда на Европейските общности ще спомогнат за заличаването на различията в постигането на съответствие с ЕКПЧ. За реалното укрепване на взаимното доверие могат да бъдат нужни и практически мерки.

4: Мярка, ограничена до трансграничните случаи

Този вариант несъмнено би представлявал само една първа стъпка, но ако постигне успех, той би допринесъл за укрепване на взаимното доверие и би спомогнал за преодоляване на съпротивата срещу въвеждането на допълнително законодателство. Ще бъде необходимо обаче той да бъде внимателно обмислен, така че да бъдат съответно обхванати всички потенциални въпроси на дискриминация между категориите заподозрени, участващи в трансгранично и в национално производство.

5: Подход „стъпка по стъпка“, в началото на който са мерки относно достъпа до устен и писмен превод

Този вариант предполага ново рамково решение, изискващо от държавите-членки да осигуряват минимални стандарти единствено за достъп до устен и писмен превод. Правата следва да се прилагат за всяко лице, заподозряно или обвинено в извършването на престъпление от момента, в който то е уведомено от компетентните органи, че е заподозряно в извършването на престъпление, до момента, в който е окончателно осъдено. Този вариант може да бъде с различно приложно поле и да предвижда 2-те права да се прилагат или а) само при трансгранични случаи, или б) при всички случаи.

7. Анализ на въздействието на различните варианти на политика

1 Запазване на съществуващото положение

Липсата на действия на ЕС в тази сфера може в крайна сметка да стане причина за забавянето на напредъка в съдебното сътрудничество по наказателноправни дела, а оттам и в изграждането на общо пространство на свобода, сигурност и правосъдие.

2 Най-добра практика

Положителни въздействия: препоръките относно най-добрата практика могат да доведат до известно подобрение, ако държавите-членки решат да ги следват. Отрицателни въздействия: голяма част от този вариант преповтаря съдържание, което е включено от Съвета на Европа в неговите препоръки и от други експерти в техните становища, но още не е изпълнено. Този вариант може да донесе и разочарование за ЕП, заинтересованите страни и някои държави-членки, които са за обвързващ инструмент.

3 Нов инструмент, обхващащ всички права

Положителни въздействия: едно рамково решение от този вид би повишило равнището на правна сигурност сред държавите-членки. То би било обвързващ инструмент, с който се подобрява степента на съответствие със стандартите на ЕКПЧ с цел гарантиране на справедлив процес. Едновременното обхващане на всички права в рамките на един пакет обаче означава, че на разположение ще има по-малко време за разработване на всяко едно от правата и че взаимните компромиси ще „смекчат“ текстовете. Ако Договорът от Лисабон влезе в сила, единодушие вече няма да се изисква.

4 Само трансгранични дела

Общоприето определение на понятието „трансгранично дело“ не съществува. Държавите-членки проявяват известно нежелание да дадат определение за трансгранично дело, както и да приемат законодателство, за което е необходимо такова определение.

Икономическото отражение на този вариант би било двупосочно: 1) разходи по създаването на служби, които да обезпечат правата и 2) печалби от по-малките разходи за обжалване. Възможен риск при този вариант би било понижаването на степента на взаимно доверие, тъй като може да се създаде впечатлението, че съществува двустепенна правораздавателна система — една за националните дела и една за трансграничните. Положително въздействие: този вариант ще удовлетвори държавите-членки, които се застъпваха за мярка, ограничена до трансграничните дела. Отрицателно въздействие: една мярка, която се стреми към ограничаване на периметъра, би могла да доведе до объркване, тъй като едно и също дело може да се описва и класифицира като трансгранично или национално от различните държави-членки. Съответствие: за държавите-членки може да бъде трудно на практика да класифицират делата и така неизбежно да възникват грешки/спорове.

5 Подход „стъпка по стъпка“

Икономическото въздействие на този вариант ще бъде двупосочно, както това на варианта по-горе за трансграничните дела. Положително въздействие: мярка от този вид би довела до повишаване на качеството и осигуряването на устен и писмен превод. Тя би допринесла за израждането на взаимно доверие. С нея ще се гарантира справедлив съдебен процес, когато заподозреният не разбира наказателното производство, правата си или всички обвинения, които са му повдигнати. Отрицателно въздействие: ще се създаде финансова и административна тежест за държавите-членки, които понастоящем не предлагат обучение на правни устни и писмени преводачи. Ще бъде необходима оценка/проследяване на съответствието и това също ще създаде допълнителна тежест.

По време на експертната среща от март 2009 г. експертите, в т.ч. делегатите от държавите-членки приветстваха предложението като начало да се работи само по това право. През март 2009 г. ГД „Устни преводи“ оповести окончателния доклад на Форума за обсъждане на многоезичието и обучението на устни преводачи. Препоръките могат да бъдат използвани в бъдещ документ относно най-добрите практики.

8. Сравнение на вариантите

+++ Силно положително въздействие

0 Нулево въздействие

--- Силно отрицателно въздействие

Вариант|Резултат спрямо целите и съгласуваност с други съществуващи политики на ЕС|Въздействие върху обществото и основните права|Ефективност|Политическа осъществимост|

|Осигуряване на минимални стандарти за процесуалните права в наказателните производства|Гарантиране осведомеността на гражданите относно това как могат да се ползват от минималните стандарти||||

1. Запазване на съществуващото положение — без действие на равнище ЕС|0Нито една от целите няма да бъде изпълнена без действие на равнище ЕС |0Запазването на дисбаланса между правата и съдебното сътрудничество може да се отрази неблагоприятно на правораздаването и взаимното доверие в ЕС.|0Без разходи за държавите-членки |ЕП и повечето държави-членки очакват действие на ЕС. |

2. Необвързваща/незаконодателна мярка, с която се определя „най-добра практика на ЕС“|+В зависимост от волята на държавите-членки за изпълнение. Няма да доведе до хармонизиране на стандартите.|++Една добре организирана информационна кампания в целия ЕС може да повиши осведомеността за правата по ЕКПЧ и възможните действия, ако едно лице счита, че те на са били спазени.|+Ако държавите-членки следват насоките последователно, то правата на обвиняемите ще бъдат спазвани.|-В зависимост от изпълнението. Основният разход ще бъде във връзка с обучението и може да се покрива от обучаемите. За големите държави-членки (източник Обединеното кралство) се предвиждат безвъзмездни средства в размер на прибл. 5000 EUR за всяка обучаваща организация. |Всички държавите-членки споделят мнението, че известно количество незаконодателни мерки е необходимо. Опитът говори, че необвързващите насоки няма да бъдат последователно спазвани.|

3. Повторно внасяне на инструмента от 2004 г., обхващащ всички права|+++ Определя всеобхватни общи стандарти |+Без съпътстващи мерки един всеобхватен документ сам по себе си не би могъл да повиши обществената осведоменост, но би привлякъл вниманието на националните медии към по-оспорваните елементи. |+++Правата на всички обвиняеми ще бъдат гарантирани в съответствие с ЕКПЧ Ще се осигури основа за взаимно доверие в целия ЕС Впечатлението за стандартите в правораздаването би могло да насърчи повече граждани да упражняват правото си на свобода на движение. |---Очаква се, че разходите ще бъдат значителни, особено за правна помощ в държавите-членки, които не предоставят такава към момента. |Вариантът ще бъде отхвърлен отново от 6-те държави-членки, които се противопоставиха на предложението през 2006 г.Договорът от Лисабон може да даде възможност настоящото (от 2004 г.) предложение да бъде прокарано с квалифицирано мнозинство с възможност за неучастие.|

4. Инструмент относно всички права, но ограничен до трансграничните дела|++Ще даде ограничени общи стандарти, но не за всички граждани, обвинени в извършването на престъпление. |-И в този случай без съпътстващи мерки обществената осведоменост няма да бъде повишена. Внимание от страна на националните медии, евентуално враждебно, към гарантирането на правата само на участващите в трансгранични дела и евентуално подвеждащи репортажи по темата.|-На обвиняемите ще се гарантират едни и същи права независимо къде в ЕС са задържани. Опасност от създаване на 2 групи обвиняеми — по трансгранични и по национални дела, която да доведе до дискриминация, която може да неутрализира ползите.|--Ще зависи от дела на делата, счетени за „трансгранични“ и ще бъде различна за различните държави-членки, като за нея няма да има статистически данни. Въпреки това се очаква разходите да бъдат големи.|Вероятно е определението на „трансгранично дело“ да бъде оспорвано, особено с оглед на това, че то може да доведе до опасения относно наличие на положителна дискриминация във връзка с основните права.Малко вероятно е вариантът да бъде по-приемлив от вариант 3. |

5a. Рамково решение, ограничено до правото на писмен и устен превод единствено при трансгранични дела |+Общи стандарти ограничени единствено до сферата, в която се счита, че те са най-нужни, но без да се предоставят на всички граждани, обвинени в извършването на престъпление. Ще бъде показан напредък и поетапен подход.|-Както и по-горе враждебният интерес от страна на медиите може да бъде подвеждащ. |- На обвиняемите ще се гарантират едни и същи права за писмен и устен превод независимо къде в ЕС за били задържани. Опасност от създаване на 2 групи обвиняеми — по трансгранични и по национални дела, която води до дискриминация, която може да неутрализира ползите.|- Разходите ще зависят от дела на делата, счетени за „трансгранични“ и ще бъдат различни за различните държави-членки. Статистически данни няма да бъдат налични.|Очаква се повечето или всички държави-членки да подкрепят този вариант, ако се постигне консенсус по определението за „трансграничен“. Тестът за пропорционалност ще бъде удовлетворен, тъй като действието няма да надхвърля необходимото за постигане целите на Договора. Ще бъде изпълнен и принципът на субсидиарност, тъй като този вариант няма да се намесва в чисто националните дела.|

5б. Рамково решение, ограничено до правото на писмен и устен превод при всички дела|++Общи стандарти, ограничени единствено до сферата, в която се счита, че те са най-нужни|0Малко вероятно е без съпътстващи мерки да има отражение върху осведомеността. |+Ще осигури повече равенство на достъпа до правосъдие, като въплъти правото за разбиране на обвиненията и процеса. |--Разходите на една голяма държава-членка за достъп до адекватен устен превод (източник Обединеното кралство) се изчисляват на близо 40 млн. EUR годишно. Разходите за писмен превод зависят от тарифите, преобладаващи в отделните държави-членки. |Повечето държави-членки биха подкрепили действие в тази сфера. |

Резюме на варианта „стъпка по стъпка“

Уместност по отношение на целите|Въздействие върху обществото и основните права|Разходи|Политическа осъществимост и становища на заинтересованите страни |

Напълно отговарят на целите, при условие че държавите-членки изпълнят насоките|Общи стандарти, ограничени единствено до сферата, в която се счита, че те са най-нужни. Ще бъде показан напредък и поетапен подход. |Разходите ще зависят от дела на делата, счетени за „трансгранични“ и ще бъдат различни за различните държави-членки. За големите държави-членки (Обединеното кралство) разходите за достъп до адекватен устен превод са около 40 млн. EUR годишно. Разходите за писмен превод зависят от тарифите, преобладаващи в отделните държави-членки. Разходите за съпътстващите мерки ще зависят от това как се реализират те. Основният разход ще бъде във връзка с обучението и може да се покрива от обучаемите. За всяка обучаваща организация правителството на Обединеното кралство е предоставило безвъзмездни средства в размер на 5000 EUR. |Както по-горе — повечето държави-членки очакват законодателно действие със съпътстващи мерки. |

9. По-подробно представяне на подхода „стъпка по стъпка“

Този вариант ще даде възможност за реализирането на поетапен подход „стъпка по стъпка“, в който ще има място за дългосрочен план за действие за постепенното сближаване на законите в сферата на процесуалните права. Подходът ще зависи в по-малка степен от Договора от Лисабон, отколкото този във вариант 3.

Този подход ще доведе до подобрение в качеството на осигурявания устен и писмен превод, което ще допринесе за изграждането на взаимно доверие. С него ще се гарантира един по-справедлив съдебен процес, когато заподозреният не разбира производството, правата си или всички обвинения, които са му повдигнати. При този вариант ще се създаде допълнителна финансова и административна тежест за държавите-членки, които понастоящем не предлагат обучение на правни устни и писмени преводачи.

Зачитането на правото на писмен и устен превод е от основно значение, но не е достатъчно за постигането на взаимно доверие. То обаче е право от основна важност, доколкото позволява упражняването на останалите права като правото на правна помощ или правото на получаване на информация за собствените права. Разбирането на производството е предпоставка за утвърждаването на останалите права на личността на справедлив съдебен процес.

10. Мониторинг и оценка

Всяко едно предложение на Комисията би предвидило задължение за държавите-членки да уведомят в определен срок Комисията за законодателството за прилагането му и да представят таблица на съответствието. След това Комисията ще изготви доклад за прилагането, в който ще посочи коя държава-членка е спазила задълженията си да транспонира рамковото решение. Показателите, които могат да бъдат използвани за оценяване на съответствието, са доколко е било предлагано обучение, дали е бил налице регистър и какъв е бил броят на предоставените устни и писмени преводачи. За проследяване на положителното развитие в оценката, която дава общественото мнение за справедливостта на правораздаването в ЕС, би могло да бъде използвано проучване на Евробарометър.

PL

(...PICT...)|KOMISJA WSPÓLNOT EUROPEJSKICH|

Bruksela, dnia 8.7.2009

SEC(2009) 916

DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI uzupełniający

Wniosek dotyczący DECYZJI RAMOWEJ RADY w sprawie prawa do tłumaczenia ustnego i tłumaczenia pisemnego w postępowaniu karnym STRESZCZENIE OCENY SKUTKÓW {COM(2009) 338 wersja ostateczna } {SEC(2009) 915}

DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI

STRESZCZENIE

1. Kontekst

Prawo oskarżonych i podejrzanych do rzetelnego procesu stanowi prawo podstawowe, którego Unia Europejska przestrzega jako zasadę ogólną zgodnie z art. 6 ust. 2 TUE. Przedstawiciele zawodów prawniczych i państwa członkowskie zgadzają się, że wstępnym warunkiem wzajemnego zaufania jest zapewnienie przez systemy wymiaru sprawiedliwości w sprawach karnych wszystkich państw członkowskich minimalnych gwarancji procesowych podejrzanym i oskarżonym niezależnie od ich obywatelstwa. Podjęcie działań w tym obszarze było wskazane jako priorytet w programie haskim. Nowy wniosek figuruje w programie działalności legislacyjnej i prac Komisji na 2009 r. Warianty związane z niniejszym wnioskiem rozpatrzone zostały w ocenie skutków.

2. Mandat polityczny, podstawa prawna i konsultacje z zainteresowanymi stronami

Prawo do obrony zostało bezpośrednio wspomniane we wnioskach z posiedzenia Rady w Tampere i zawsze stanowiło integralną część programu UE na rzecz wzajemnego uznawania. Przyjęto wiele instrumentów mających ułatwić i przyspieszyć prowadzenie dochodzeń i ściganie w sprawach o charakterze transgranicznym. Niemniej nie istnieje żaden akt prawny zmierzający do polepszenia sytuacji prawnej osób, wobec których toczy się postępowanie o charakterze transgranicznym. Taki brak równowagi ma negatywny wpływ na wzajemne zaufanie między państwami członkowskimi, a co za tym idzie, zagadnienie to wymaga podjęcia działań na poziomie UE.

W 2003 r. Komisja przyjęła zieloną księgę w sprawie gwarancji proceduralnych, a następnie w kwietniu 2004 r. – wniosek dotyczący decyzji ramowej. Osiągnięcie porozumienia w sprawie wniosku okazało się niemożliwe i tekst trafił na półkę. Wniosek Komisji opierał się na art. 31 ust. 1 lit. c) TUE. Służba Prawna Rady wydała opinię potwierdzającą, że była to odpowiednia podstawa prawna.

W dniach 26-27 marca 2009 r. Komisja była gospodarzem spotkania ekspertów. Podczas tego spotkania najwięcej głosów opowiadało się za działaniami legislacyjnymi uzupełnionymi o środki o charakterze pozalegislacyjnym. Znaczna większość uczestników przeciwna była ograniczeniu wniosku jedynie do spraw o charakterze transgranicznym. Ocena skutków była przedmiotem rozmów w trakcie dwóch spotkań grupy kierującej złożonej z przedstawicieli różnych służb Komisji. W przygotowaniu oceny skutków Komisja oparła się na szeregu dodatkowych źródeł informacji, w tym na pięciu przeprowadzonych badaniach.

3. Definicja problemu

Omawiane zagadnienie posiada wiele aspektów prawnych i społecznych, które można streścić w następujący sposób:

– zwiększony przepływ osób w ramach UE, nieaktualne przepisy i niespójne stosowanie obowiązujących standardów międzynarodowych (EKPC) przez państwa członkowskie;

– uznaje się, że zatrzymanie w celu przekazania w ramach europejskiego nakazu aresztowania nie jest objęte zakresem stosowania art. 6 EKPC, ponieważ uznaje się je za zbliżone do ekstradycji;

– wzajemne uznawanie może skutecznie funkcjonować jedynie jeśli państwa członkowskie mają pewność, że orzeczenia sądowe w innych państwach członkowskich wydawane są w sposób rzetelny;

– w postrzeganiu obywateli i przedstawicieli zawodów prawniczych systemy wymiaru sprawiedliwości w innych państwach członkowskich niż ich państwo pochodzenia nie charakteryzują się rzetelnością; istnieje również przeświadczenie o niemożności otrzymania środka ochrony prawnej na poziomie międzynarodowym w związku z faktem, iż Europejski Trybunał Praw Człowieka tonie w zalewie skarg;

– jednym z aspektów opisanych problemów jest fakt, że oskarżonemu nie gwarantuje się dostępu do odpowiedniej pomocy w zakresie tłumaczenia pisemnego i ustnego.

4. Konieczność działań na poziomie UE

Badanie przeprowadzone przez Université Libre de Bruxelles wykazało, że skuteczność zasady wzajemnego uznawania jest krępowana przez niewystarczający poziom wzajemnego zaufania. Istnieje ryzyko, że bez odpowiednich standardów w zakresie ochrony prawa oskarżonego do zrozumienia postępowania ujawniony uprzednio brak równowagi między oskarżycielem a oskarżonym może ulec dalszemu pogłębieniu i stać się niezgodny z interesem wymiaru sprawiedliwości w UE.

Do chwili obecnej państwa członkowskie w zróżnicowanym stopniu dostosowały swoje przepisy do zobowiązań związanych z zasadą rzetelnego procesu sądowego, wynikających przede wszystkim z ich prawa krajowego oraz EKPC, co doprowadziło do zróżnicowania poziomu gwarancji proceduralnych. UE poprzez przyjęcie odpowiednich przepisów może uściślić zobowiązanie do zagwarantowania prawa do rzetelnego procesu w ramach prawa karnego w Unii Europejskiej.

5. Cele

Celem ogólnym omawianego wniosku jest pogłębienie wzajemnego zaufania, co ma umożliwić skuteczniejsze stosowanie zasady wzajemnego uznawania. Oczekuje się, że wzrost wzajemnego zaufania wpłynie na lepsze stosowanie obowiązujących aktów prawnych UE z zakresu wzajemnego uznawania.

Ten cel ogólny można przełożyć na następujące cele szczegółowe:

1) zapewnienie wspólnych standardów minimalnych w zakresie praw proceduralnych we wszystkich postępowaniach, w tym w postępowaniu ekstradycyjnym oraz postępowaniu związanym z europejskim nakazem aresztowania;

2) zagwarantowanie, że obywatele będą informowani o sposobie korzystania z tych wspólnych minimalnych standardów we wszystkich krajach UE.

6. Warianty strategiczne

1: Utrzymanie obecnej sytuacji

Można oczekiwać, że jeśli nie zostaną podjęte działania na poziomie UE, sytuacja będzie rozwijała się w sposób opisany w pkt 4. Rozwiązanie polegające na utrzymaniu status quo opiera się na założeniu, że państwa członkowskie mają działać w zgodności z EKPC i zapewnić minimalne gwarancje procesowe w krajowym postępowaniu sądowym.

2: Promowanie środków o charakterze pozalegislacyjnym (najlepsze praktyki)

Zostałyby podjęte działania zmierzające do wymiany informacji na temat najlepszych praktyk stosowanych w systemach krajowych i na tej podstawie opracowano by wytyczne UE. Założeniem takiego rozwiązania jest podniesienie świadomości w zakresie standardów wyznaczanych przez EKPC dzięki rozpowszechnianiu i zalecaniu praktyk, które faworyzują dostosowanie się do przepisów EKPC. Rozwiązanie to nie doprowadziłoby jednak do dalszego zbliżenia przepisów prawnych.

3: Nowy akt prawny obejmujący wszystkie prawa

Do pomyślnego zrealizowania tego wariantu, konieczny byłby nowy traktat zawierający bezpośrednią podstawę prawną i przewidujący inną procedurę legislacyjną (zwykłą procedurę stosowaną do prawa wspólnotowego). Po przyjęciu takiego aktu prawnego jego wdrażanie w państwach członkowskich i monitorowanie tego procesu przez Komisję oraz możliwość odwołania się do ETS umożliwiłoby przezwyciężyć różnice w dostosowaniu się do przepisów EKPC. Może się okazać, iż do pogłębienia wzajemnego zaufania w praktyce konieczne będą dodatkowe środki praktyczne.

4: Akt prawny ograniczony do spraw o charakterze transgranicznym

Taki wariant byłby z pewnością tylko pierwszym etapem działań, ale jego pomyślna realizacja doprowadziłaby do pogłębienia wzajemnego zaufania i pomogłaby przezwyciężyć opór przed przyjmowaniem dalszych aktów prawnych. Rozwiązanie to wymagałoby jednak bardzo rozważnego podejścia, aby odpowiednio wyważyć kwestię potencjalnej dyskryminacji między dwiema kategoriami podejrzanych – podejrzanych w procesach o charakterze transgranicznym oraz w procesach o charakterze krajowym.

5: Podejście stopniowe rozpoczynające się od środków dotyczących dostępu do tłumaczenia ustnego i pisemnego

Rozwiązanie to wymagałoby przyjęcia nowej decyzji ramowej, zobowiązującej państwa członkowskie do zapewnienia standardów minimalnych jedynie w odniesieniu do dostępu do tłumaczeń ustnych i pisemnych. Prawa do tłumaczenia powinny odnosić się do osób podejrzanych lub oskarżonych od momentu poinformowania przez właściwe władze państwa członkowskiego o podejrzeniu o popełnienie przestępstwa do czasu wydania ostatecznego wyroku. Wariant ten może przybrać różny zakres i dotyczyć prawa do tłumaczenia pisemnego i ustnego: a) w sprawach o charakterze transgranicznym lub b) we wszystkich sprawach.

7. Analiza skutów wariantów strategicznych

1 Utrzymanie obecnej sytuacji

Brak działań UE w tej dziedzinie może doprowadzić do spowolnienia postępów osiągniętych w dziedzinie współpracy sądowej w sprawach karnych, a co za tym idzie również postępów w budowaniu wspólnej przestrzeni wolności, bezpieczeństwa i sprawiedliwości.

2 Najlepsza praktyka

Pozytywne skutki: rozwiązanie to może ono przynieść pozytywne skutki, jeśli państwa członkowskie będą stosować się do zaleceń w sprawie najlepszych praktyk. Negatywne skutki: w większej części propozycja ta odwołuje się do zaleceń Rady Europy oraz opinii innych ekspertów, które jednakże nie znalazły odzwierciedlenia w praktyce. Wariant ten może być niesatysfakcjonujący dla Parlamentu Europejskiego, zainteresowanych stron i niektórych państw członkowskich, które optowały za instrumentem prawnie wiążącym.

3 Nowy akt prawny obejmujący wszystkie prawa

Pozytywne skutki: tego rodzaju decyzja ramowa zwiększyłaby stopień pewności prawnej w państwach członkowskich. Byłby to akt wiążący zmierzający do polepszenia zgodności ze standardami EKPC w zakresie rzetelnego procesu sądowego. Objęcie wszystkich praw wspólnie w jednym dokumencie oznacza, że poszczególnym prawom poświęci się mniej uwagi oraz że wzajemne ustępstwa mogą doprowadzić do „rozmycia” całości. Po wejściu w życie traktatu lizbońskiego przestanie być wymagana jednomyślność.

4 Sprawy o charakterze transgranicznym

Nie istnieje ustalona definicja „sprawy transgranicznej”. Państwa członkowskie są niechętne opracowaniu definicji sprawy o charakterze transgranicznym lub przyjęciu aktu prawnego, który takiej definicji wymaga.

Ekonomiczny wpływ tej opcji miałby dwojaki charakter: 1) rozwiązanie to pociągałoby za sobą koszty związane z uruchomieniem mechanizmów gwarantujących przestrzeganie praw, ale jednocześnie 2) powstałby zysk płynący ze zmniejszenia kosztów procedur odwoławczych. Rozwiązanie to niesie za sobą ryzyko zmniejszenia wzajemnego zaufania w związku z wytworzeniem wrażenia, że powstaje system podwójnej sprawiedliwości – jeden w sprawach krajowych i drugi – w sprawach o wymiarze transgranicznym. Pozytywne skutki: rozwiązanie to byłoby satysfakcjonujące dla państw, które wnosiły o akt o zasięgu ograniczonym do spraw o charakterze transgranicznym. Negatywny wpływ: środek o zawężonym zakresie stosowania mógłby być przyczyną niejasności, w przypadku gdy ta sama sprawa w jednym państwie członkowskim zostanie zdefiniowana lub sklasyfikowana jako sprawa o charakterze transgranicznym, a w innym państwie członkowskim jako sprawa o charakterze krajowym. Zapewnienie zgodności: państwa członkowskie mogłyby napotykać praktyczne trudności w klasyfikowaniu rodzaju spraw, co w naturalny sposób prowadziłoby do powstawania błędów i sporów.

5 Podejście stopniowe

Tak jak w przypadku rozwiązania obejmującego jedynie sprawy o zasięgu transgranicznym, ekonomiczny wpływ tej opcji miałby charakter dwojaki. Pozytywne skutki: tego rodzaju środek doprowadziłby do polepszenia jakości i dostępności tłumaczeń ustnych i pisemnych. Przyczyniłby się do wzrostu wzajemnego zaufania. Zagwarantowałoby rzetelność postępowania w przypadkach, w których podejrzany nie rozumie języka postępowania karnego, przysługujących mu praw lub przedstawionych zarzutów. Negatywne skutki: rozwiązanie to stanowiłoby finansowe i administracyjne obciążenie dla tych państw członkowskich, które obecnie nie przewidują szkoleń dla sądowych tłumaczy pisemnych i ustnych. Konieczne byłoby także przeprowadzanie oceny i monitorowania zgodności z przepisami, co stanowi kolejne obciążenie.

Na spotkaniu ekspertów w marcu 2009 r., w którym uczestniczyli również przedstawiciele państw członkowskich, z entuzjazmem przyjęto pomysł podjęcia prac, poczynając od prawa do tłumaczenia. W marcu 2009 r. Dyrekcja Generalna ds. Tłumaczeń Ustnych opublikowała sprawozdanie końcowe forum refleksji nad wielojęzycznością i kształceniem tłumaczy ustnych. Zalecenia w nim zawarte mogą w przyszłości okazać się przydatne przy opracowywaniu dokumentu w sprawie najlepszych praktyk.

8. Porównanie wariantów

+++ oznacza skutki wysoce pozytywne

0 oznacza brak skutków

--- oznacza skutki wysoce negatywne

Wariant|Skuteczność w odniesieniu do przyjętych celów i spójności z innymi dziedzinami polityki UE|Wpływ na społeczeństwo i prawa podstawowe|Efektywność|Polityczna wykonalność|

|Zapewnienie minimalnych standardów w zakresie praw proceduralnych w postępowaniu karnym|Zagwarantowanie obywatelom dostępu do informacji o tym, jak korzystać z tych minimalnych standardów||||

1. Status quo – brak działań na poziomie UE.|0Żaden z powyższych celów nie może zostać osiągnięty bez działań na poziomie UE. |0Dalszy brak równowagi między prawami a współpracą sądową może stanowić zagrożenie dla wymiaru sprawiedliwości i wzajemnego zaufania.|0Państwa członkowskie nie ponoszą żadnych kosztów. |PE oraz większość państw członkowskich oczekuje działań na poziomie UE. |

2. Środek niewiążący/o charakterze pozalegislacyjnym zmierzający do określenia „najlepszych praktyk w UE”.|+Zależne od woli wdrożenia przez państwa członkowskie. Nie doprowadzi do harmonizacji standardów.|++Odpowiednio zorganizowana kampania informacyjna na terenie całej UE może podnieść świadomość w zakresie praw wynikających z EKPC oraz w zakresie kroków, jakie obywatele mogą podejmować, jeśli mają poczucie, że prawa te nie są przestrzegane.|+Jeśli państwa członkowskie będą stale stosować się do zaleceń, prawa oskarżonych będą przestrzegane.|-Zależna od sposobu wdrożenia. Główny koszt to szkolenia; koszt ten może być ponoszony przez studentów. W przypadku dużych państw członkowskich (ocena na podstawie danych ze Zjednoczonego Królestwa) przewiduje się stypendia w wysokości ok. 5000 EUR dla każdej ze szkół. |Wszystkie państwa członkowskie są zgodne co do potrzeby przyjęcia środków pozalegislacyjnych. Doświadczenie wskazuje, że niewiążące zalecenia nie będą systematycznie przestrzegane.|

3. Ponowne przedstawienie wniosku z 2004 r., obejmującego wszystkie prawa.|+++ Ustanowienie kompleksowych wspólnych standardów. |+Kompleksowy akt prawny jako taki, bez środków towarzyszących, nie przyczyni się do zwiększenia świadomości społecznej, ale jego najbardziej kontrowersyjne punkty przyciągną uwagę mediów. |+++Wszystkim oskarżonym zostaną zagwarantowane prawa przyznane im przez EKPC. Zapewnione będą podstawy do wzajemnego zaufania w UE. Świadomość istnienia wspólnych standardów w wymiarze sprawiedliwości może zachęcić obywateli do korzystania z prawa swobodnego przemieszczania się. |---Oczekuje się, że koszty będą znaczne, szczególnie jeśli chodzi o pomoc prawną w tych państwach członkowskich, które obecnie jej nie przewidują.|Wniosek może zostać ponownie odrzucony przez 6 państw członkowskich, które sprzeciwiły się jego przyjęciu w 2006 r.Traktat lizboński stworzyłby możliwość przyjęcia wniosku z 2004 r. większością kwalifikowaną z klauzulą „opt-out”.|

4. Akt prawny obejmujący wszystkie prawa, ale o zasięgu ograniczonym do spraw transgranicznych.|++Zagwarantuje ograniczone wspólne standardy, ale nie w odniesieniu do wszystkich oskarżonych o popełnienie przestępstwa. |-I ten akt bez środków towarzyszących nie przyczyni się do zwiększenia świadomości społecznej. Uwaga mediów krajowych, które w związku z prawdopodobnym negatywnym nastawieniem do rozwiązania gwarantującego prawa tylko osobom w sporach transgranicznych mogą rozpowszechniać nierzetelne wiadomości.|-Oskarżonym zostaną zagwarantowane te same prawa niezależnie od ich miejsca aresztowania w UE. Ryzyko wprowadzenia podziału na dwie kategorie oskarżonych – oskarżonych w procesach transgranicznych oraz oskarżonych w procesach krajowych – co może prowadzić do dyskryminacji, której skutki negatywne przeważą nad zaletami tego rozwiązania.|--Zależna od liczby spraw uznanych za „transgraniczne” w stosunku do pozostałych spraw i różna w zależności od państw członkowskich – statystyki niedostępne. Oczekiwane koszty również wysokie.|Prawdopodobieństwo sporów na temat definicji „sprawy o charakterze transgranicznym”, szczególnie że może to doprowadzić do naruszenia praw podstawowych i zrodzić problem pozytywnej dyskryminacji.Prawdopodobnie nie będzie zaakceptowany chętniej niż wariant 3. |

5a. Decyzja ramowa ograniczająca się jedynie do prawa tłumaczenia pisemnego i ustnego w sprawach transgranicznych. |+Zagwarantuje ograniczone wspólne standardy w dziedzinie uznawanej za najpilniejszą, ale nie obejmie wszystkich oskarżonych o popełnienie przestępstwa. Będzie wyrazem postępu i stopniowego podejścia.|-Podobnie jak powyżej, nieprzychylne zainteresowanie mediów może doprowadzić do nierzetelnych informacji. |- Oskarżonym zostaną zagwarantowane te same prawa do tłumaczenia pisemnego i ustnego, niezależnie od tego, w jakim miejscu w UE zostaną aresztowani. Ryzyko wprowadzenia podziału na dwie kategorie oskarżonych – oskarżonych w procesach transgranicznych oraz oskarżonych w procesach krajowych – co może prowadzić do dyskryminacji, której skutki negatywne przeważą nad zaletami tego rozwiązania.|- Koszt zależny od liczby spraw uznanych za „transgraniczne” w stosunku do pozostałych spraw; różny w zależności od państwa członkowskiego. Statystyki niedostępne.|Oczekuje się poparcia większości lub wszystkich państw członkowskich pod warunkiem uzyskania zgody co do definicji „sprawy transgranicznej”. Wariant ten byłby zgodny z zasadą proporcjonalności, ponieważ działanie nie wykraczałoby poza środki konieczne do osiągnięcia celów Traktatu. Pozostawałby także w zgodzie z zasadą pomocniczości, ponieważ nie miałby wpływu na sprawy o charakterze czysto krajowym.|

5b. Decyzja ramowa ograniczająca się jedynie do prawa tłumaczenia pisemnego i ustnego we wszystkich sprawach.|++Zagwarantuje ograniczone wspólne standardy w dziedzinie uznawanej za najpilniejszą.|0Prawdopodobnie bez środków towarzyszących nie wywrze wpływu na podnoszenie świadomości społecznej. |+Zapewni równość w dostępie do wymiaru sprawiedliwości poprzez zagwarantowanie prawa do zrozumienia zarzutów i przebiegu postępowania. |--Dla dużych państw członkowskich (ocena na podstawie danych ze Zjednoczonego Królestwa) koszt zapewnienia odpowiedniego tłumaczenia ustnego szacuje się na ok. 40 mln EUR rocznie. Koszt tłumaczenia pisemnego różni się w zależności od cen obowiązujących w poszczególnych państwach członkowskich.|Większość państw członkowskich poprze działanie w tej dziedzinie. |

Streszczenie wariantu stopniowego

Związek z celami UE|Wpływ na społeczeństwo i prawa podstawowe|Koszty|Wykonalność polityczna i opinie zainteresowanych stron |

W pełni zgodne z celami, jeśli państwa członkowskie wdrożą wytyczne.|Zagwarantuje ograniczone wspólne standardy w dziedzinie uznawanej za najpilniejszą. Będzie wyrazem postępu i stopniowego podejścia. |Koszt zależny od liczby spraw uznanych za „transgraniczne” w stosunku do pozostałych spraw; różny w zależności od państwa członkowskiego. Dla dużych państw członkowskich (ocena na podstawie danych ze Zjednoczonego Królestwa) koszt zapewnienia odpowiedniego tłumaczenia ustnego szacuje się na ok. 40 mln EUR rocznie. Koszt tłumaczenia pisemnego różni się w zależności od cen obowiązujących w poszczególnych państwach członkowskich.Koszty środków towarzyszących będą zależeć od sposobu wdrażania. Główny koszt to szkolenia; koszt ten może być ponoszony przez studentów. Rząd UK przewidział stypendia w wysokości 5000 EUR dla każdej ze szkół. |Jak powyżej – większość państw członkowskich oczekuje działań legislacyjnych ze środkami towarzyszącymi. |

9. Szczegółowy opis podejścia stopniowego

Wariant ten stworzyłby miejsce na stopniowe działania w ramach długoterminowego harmonogramu w zakresie stopniowej harmonizacji przepisów w dziedzinie praw proceduralnych. Rozwiązanie to w mniejszym stopniu niż wariant 3 byłoby zależne od traktatu lizbońskiego.

Doprowadziłoby ono do polepszenia jakości i dostępności tłumaczeń ustnych i pisemnych, a co za tym idzie przyczyniłoby się do zwiększenia wzajemnego zaufania. Zagwarantowałoby bardziej rzetelne postępowanie w przypadkach, w których podejrzany nie rozumie języka postępowania karnego, przysługujących mu praw lub przedstawionych zarzutów. Rozwiązanie to stanowiłoby dodatkowe finansowe i administracyjne obciążenie dla tych państw członkowskich, które obecnie nie przewidują szkoleń dla sądowych tłumaczy pisemnych i ustnych.

Zagwarantowanie prawa do tłumaczenia pisemnego i ustnego jest konieczne, acz niewystarczające, do budowy wzajemnego zaufania. Niemniej jest to prawo o dużym znaczeniu, jako że jest warunkiem korzystania z pozostałych praw proceduralnych, jak np. prawa do pomocy prawnej lub prawa do otrzymania informacji o przysługujących prawach. Zrozumienie przebiegu postępowania jest wstępnym warunkiem do zagwarantowania prawa do rzetelnego procesu sądowego.

10. Monitorowanie i Ocena

Jakikolwiek wniosek legislacyjny Komisji nakładałby na państwa członkowskie obowiązek przekazania Komisji w określonym terminie informacji o przepisach wdrażających oraz tabeli korelacji. Komisja następnie przygotowałaby sprawozdanie z procesu wdrażania, w którym odnotowałaby które państwa członkowskie wypełniły zobowiązanie do transpozycji decyzji ramowej. W przeprowadzaniu oceny zgodności z przepisami decyzji pod uwagę można by brać takie aspekty, jak dostępność szkoleń, istnienie rejestru i wskazanie liczby przysięgłych tłumaczy ustnych i pisemnych. Do monitorowania pozytywnych zmian w ocenie bezstronności wymiaru sprawiedliwości w UE w oczach opinii publicznej mogłaby posłużyć ankieta Eurobarometru.

DE

(...PICT...)|KOMMISSION DER EUROPÄISCHEN GEMEINSCHAFTEN|

Brüssel, den 8.7.2009

SEK(2009) 916

ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN

Begleitdokument zu dem

Vorschlag für einen RAHMENBESCHLUSS DES RATES über das Recht auf Beiziehung eines Dolmetschers und Übersetzers in Strafverfahren ZUSAMMENFASSUNG DER FOLGENABSCHÄTZUNG {KOM(2009) 338 endgültig} {SEK(2009) 915}

ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN

ZUSAMMENFASSUNG

1. Hintergrund

Das Recht von Angeklagten und Verdächtigen auf einen fairen Prozess ist ein Grundrecht und als solches ein allgemeiner Grundsatz, den die Europäische Union gemäß Artikel 6 Absatz 2 EU-Vertrag achtet. Juristen und Mitgliedstaaten sind sich darin einig, dass die Strafjustiz der Mitgliedstaaten, um gegenseitiges Vertrauen zu schaffen, verdächtigen und angeklagten Personen gleich welcher Staatsangehörigkeit ein Mindestmaß an Verfahrensgarantien bieten muss. Maßnahmen in diesem Bereich gehörten zu den Prioritäten des Haager Programms. Das Legislativprogramm der Kommission für 2009 enthält einen neuen diesbezüglichen Vorschlag. Die Folgenabschätzung bewertet diesen Vorschlag und die Alternativen dazu.

2. Politisches Mandat, rechtsgrundlage und Anhörung interessieter Kreise

Die Verteidigungsrechte sind in den Schlussfolgerungen von Tampere ausdrücklich erwähnt und waren stets fester Bestandteil der EU-Agenda auf dem Gebiet der gegenseitigen Anerkennung. Es wurde bereits eine ganze Reihe von Rechtsinstrumenten angenommen, um die Ermittlungen und die Strafverfolgung in grenzüberschreitenden Strafsachen zu erleichtern und zu beschleunigen. Bisher gibt es allerdings noch kein Instrument, das die rechtliche Stellung von Personen in Verfahren mit grenzüberschreitendem Bezug stärkt. Dieses unausgewogene Kräfteverhältnis hat negative Auswirkungen auf das Vertrauen der Mitgliedstaaten untereinander, weshalb die EU tätig werden sollte.

Im Anschluss an das Grünbuch über Verfahrensgarantien aus dem Jahr 2003 nahm die Kommission im April 2004 einen Vorschlag für einen diesbezüglichen Rahmenbeschluss an. Da keine Einigung über den Beschluss erzielt werden konnte, wurde er schließlich fallen gelassen. Der Vorschlag stützte sich auf Artikel 31 Absatz 1 Buchstabe c EU-Vertrag. Der Juristische Dienst des Rates gab eine Stellungnahme ab, in der bestätigte wurde, dass die gewählte Rechtsgrundlage die richtige sei.

Am 26./27. März 2009 war die Kommission Gastgeberin einer Fachtagung zu diesem Thema. Die Mehrheit der Teilnehmer sprach sich dabei für eine Rechtsetzungsinitiative aus, die von nichtlegislativen Maßnahmen flankiert wird. Eine überwältigende Mehrheit war gegen eine Beschränkung des Vorschlags auf grenzüberschreitende Fälle. Die Folgenabschätzung wurde auf zwei Treffen der dienststellenübergreifenden Lenkungsgruppe erörtert. Die Kommission hat für ihre Erstellung eine Reihe zusätzlicher Quellen, darunter fünf Studien, herangezogen.

3. Problemstellung

Das Problem lässt sich unter verschiedenen rechtlichen und sozialen Aspekten betrachten, die wie folgt resümiert werden können:

– verstärkte Mobilität innerhalb der EU, veraltete Vorschriften und inkohärente Anwendung bestehender internationaler Normen (EMRK) auf Ebene der Mitgliedstaaten;

– Festnahmen mit anschließender Überstellung aufgrund des Europäischen Haftbefehls fallen nach allgemeiner Rechtsauffassung nicht in den Anwendungsbereich von Artikel 6 der EMRK, weil dies als Auslieferung gilt;

– gegenseitige Anerkennung kann nur dann richtig funktionieren, wenn die Mitgliedstaaten sich sicher sein können, dass von den Gerichten anderer Mitgliedstaaten gefällte Entscheidungen unter fairen Bedingungen zustande gekommen sind;

– unter Bürgern und Juristen besteht die Vorstellung, sie würden von der Justiz anderer Mitgliedstaaten ungerecht behandelt und hätten keine Chance, auf überstaatlicher Ebene dagegen vorzugehen, weil der Europäische Gerichtshof für Menschenrechte (EGMR) unter einer Flut von Beschwerden leide;

– ein Aspekt des Problems ist, dass die einer Straftat angeklagte Person keine Gewähr hat, angemessene Übersetzungs- und Dolmetschdienste zu erhalten.

4. Handlungsbedarf seitens der EU

Eine ULB-Studie kam zu dem Ergebnis, dass die Maßnahmen auf dem Gebiet der gegenseitigen Anerkennung deshalb weniger greifen würden, weil es an gegenseitigem Vertrauen fehle. Ohne angemessene Standards zum Schutz des Rechts von verdächtigen Personen auf Verfolgung des Prozessgeschehens besteht die Gefahr, dass das bereits erwähnte unausgewogene Kräfteverhältnis zwischen den Strafverfolgungsbehörden und dem Beschuldigten noch weiter zunehmen und damit letztlich den Interessen der Justiz in der EU schaden könnte.

Bisher sind die Mitgliedstaaten ihrer Pflicht zur Gewährleistung eines fairen Verfahrens, die sich vor allem aus ihrem innerstaatlichen Recht und der EMRK ergibt, in unterschiedlichem Maße nachgekommen, was zu unterschiedlichen Schutzniveaus in den einzelnen Mitgliedstaaten geführt hat. Die EU könnte im Wege der Rechtsetzung klären, worin die Verpflichtung zur Gewährleistung des Rechts auf ein faires Verfahren im Rahmen der Strafjustiz in der EU besteht.

5. Ziele

Das übergeordnete Ziel besteht darin, das gegenseitige Vertrauen zu stärken, damit der Grundsatz der gegenseitigen Anerkennung besser zum Tragen kommt. Je mehr das gegenseitige Vertrauen wächst, desto besser dürften die EU-Rechtsinstrumente auf dem Gebiet der gegenseitigen Anerkennung greifen.

Aus diesem übergeordneten Ziel lassen sich die beiden folgenden besonderen Zielsetzungen herleiten:

1) Festlegung gemeinsamer verfahrensrechtlicher Mindeststandards bei allen Arten von Verfahren einschließlich Auslieferungsverfahren und Verfahren im Zuge eines Europäischen Haftbefehls,

2) Unterrichtung der Bürger darüber, wie sie überall in der EU von diesen gemeinsamen Mindeststandards profitieren können.

6. Optionen

1: Beibehaltung des Status quo

Bleibt die EU untätig, könnte sich die Situation in der unter Abschnitt 4 beschriebenen Weise entwickeln. Die Entscheidung für diese Option setzt voraus, dass sich die Mitgliedstaaten an die EMRK halten und dass sie Mindestgarantien in ihre innerstaatlichen Verfahren eingebaut haben.

2: Nichtlegislative Maßnahmen (bewährte Verfahrensweisen)

Bei dieser Option würden Praktiken, die sich auf nationaler Ebene bewährt haben, ausgetauscht und hiervon ausgehend EU-Leitlinien erarbeitet. Durch die Verbreitung und Weiterempfehlung dieser Verfahren würden die Normen der Europäischen Menschenrechtskonvention stärker ins allgemeine Bewusstsein dringen und würde sich mithin auch ihre Einhaltung verbessern. Eine weitere Annäherung der Rechtsnormen würde auf diese Weise allerdings nicht erreicht.

3: Neues Rechtsinstrument, mit dem alle Verfahrensgarantien erfasst werden

Diese Option wäre nur möglich mit einem neuen Vertrag, der eine ausdrückliche Rechtsgrundlage hierfür liefert und ein anderes (nämlich das herkömmliche) EG-Rechtsetzungsverfahren hierfür vorsieht. Nach erfolgter Annahme dieses Rechtsinstruments würden dessen Umsetzung durch die Mitgliedstaaten und Überwachung durch die Kommission sowie die Möglichkeit, sich vor dem Europäischen Gerichtshof auf das Instrument zu berufen, Unterschiede in der Anwendung der EMRK beseitigen helfen. Um das gegenseitige Vertrauen in der Praxis zu stärken, wären unter Umständen praxisorientierte Maßnahmen vonnöten.

4: Eine auf grenzüberschreitende Strafsachen beschränkte Maßnahme

Diese Option wäre zwar nur ein erster Schritt, der aber, wenn er Erfolg hätte, zur Stärkung des gegenseitigen Vertrauens beitragen und die Widerstände gegen weitere Rechtsetzungsmaßnahmen überwinden helfen würde. Er müsste jedoch sorgsam durchdacht werden, um auf das Problem einer etwaigen Ungleichbehandlung von Tatverdächtigen in grenzüberschreitenden Verfahren im Verhältnis zu Tatverdächtigen in rein innerstaatlichen Verfahren eine angemessene Antwort zu finden.

5: Schrittweises Vorgehen beginnend mit dem Recht auf Verdolmetschung und Übersetzung

Hierzu bedürfte es eines neuen Rahmenbeschlusses, in dem die Mitgliedstaaten lediglich zur Einhaltung der Mindestnormen beim Zugang zu Dolmetsch- und Übersetzungsdiensten verpflichtet werden. Dieses Recht sollte für jede Person ab dem Zeitpunkt gelten, zu dem ihr von den zuständigen Behörden eines Mitgliedstaats mitgeteilt wird, dass sie der Begehung einer Straftat verdächtigt oder beschuldigt wird, bis zum Abschluss des Verfahrens. Diese Option kann unterschiedlich weit gefasst sein und entweder a) nur auf grenzüberschreitende Fälle Anwendung finden oder b) generell anwendbar sein.

7. Analyse der Auswirkungen der einzelnen Optionen

1 Beibehaltung des Status quo

Bliebe die EU untätig, könnte dies letztlich zu einer Verlangsamung der im Bereich der justiziellen Zusammenarbeit in Strafsachen erzielten Forschritte und mithin der Schaffung eines gemeinsamen Raums des Freiheit, der Sicherheit und des Rechts führen.

2 Bewährte Verfahren

Positiver Effekt: Best-practice-Empfehlungen könnten zu einigen Verbesserungen führen, vorausgesetzt, sie werden von den Mitgliedstaaten befolgt. Negativer Effekt: Vieles davon findet sich bereits in Empfehlungen des Europarates und in Ratschlägen von Rechtsexperten wieder, die jedoch keinen Widerhall gefunden haben. Die Wahl dieser Option könnte für das Europaparlament, Betroffene und einige Mitgliedstaaten, die sich ein verbindliches Rechtsinstrument wünschen, enttäuschend sein.

3 Neues Rechtsinstrument, mit dem alle Verfahrensgarantien erfasst werden

Positiver Effekt: Ein Rahmenbeschluss dieser Art würde die Rechtssicherheit unter den Mitgliedstaaten erhöhen, da er rechtliche Bindewirkung hätte und mithin die Einhaltung der EMRK-Normen zum Recht auf ein faires Verfahren verbessern würde. Allerdings bedeutet das Zusammenschnüren der Rechte zu einem Paket auch, dass für jedes Recht weniger Raum zur Verfügung steht; dies erfordert Kompromisse, die wiederum zu einer Verwässerung der Rechte führen. Bei Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon ist keine Einstimmigkeit mehr erforderlich.

4 Alleinige Regelung von grenzüberschreitenden Strafsachen

Es gibt keine allgemeingültige Definition dessen, was unter einer „grenzüberschreitenden Strafsache“ zu verstehen ist. Die Mitgliedstaaten zeigen wenig Neigung, den Begriff der grenzüberschreitenden Strafsache zu definieren oder Rechtsvorschriften anzunehmen, die eine solche Definition erfordern.

Bei dieser Option würden zum einen Kosten entstehen, weil entsprechende Vorkehrungen getroffen werden müssten, damit die Rechte wahrgenommen werden können, zum anderen aber auch Kosten eingespart, weil nicht so oft Rechtsmittel eingelegt würden. Die mögliche Gefahr dieser Lösung bestünde in einer Abnahme des gegenseitigen Vertrauens, da der Eindruck entstehen könnte, dass die Justiz gespalten ist – in ein System für innerstaatliche Strafsachen und ein System für grenzüberschreitende Strafsachen. Positiver Effekt: Diese Option würde den Mitgliedstaaten entgegenkommen, die eine auf grenzüberschreitende Fälle beschränkte Maßnahme gefordert hatten. Negativer Effekt: Eine Maßnahme mit einem eingeschränkten Geltungsbereich könnte Verwirrung stiften, da dieselbe Sache von dem einen Mitgliedstaat als grenzüberschreitende und von einem anderen Mitgliedstaat als innerstaatliche Sache eingestuft werden könnte. In der Praxis könnte die Einstufung der Fälle Probleme bereiten, so dass Fehlentscheidungen oder Streitigkeiten nicht ausbleiben würden.

5 Schrittweises Vorgehen

In finanzieller Hinsicht hätte diese Lösung dieselben zweifachen Auswirkungen wie die vorstehende Option. Positiver Effekt: Eine derartige Maßnahme würde die Qualität und Verfügbarkeit der Dolmetsch- und Übersetzungsdienste verbessern. Das gegenseitige Vertrauen würde gestärkt. Sie würde ein faires Verfahren in den Fällen garantieren, in denen die Verdachtsperson dem Strafverfahren nicht folgen kann oder ihre Rechte oder die gegen sie erhobenen Beschuldigungen nicht versteht. Negativer Effekt: Für die Mitgliedstaaten, die bisher keine Gerichtsdolmetscher oder -übersetzer ausbilden, würde sich der Kosten- und Verwaltungsaufwand erhöhen. Die Einhaltung der Vorschriften müsste überprüft werden, was ebenfalls aufwändig wäre.

Die Teilnehmer der Fachtagung vom März 2009, zu denen auch Regierungsvertreter gehörten, sprachen sich vehement für den Vorschlag aus, zunächst allein dieses Recht zu regeln. Im März 2009 veröffentlichte die GD Dolmetschen einen Bericht, nämlich den Abschlussbericht des „Reflection Forum on Multilingualism and Interpreter Training“, dessen Empfehlungen in ein künftiges Arbeitspapier mit „Best-practice-Empfehlungen“ einmünden könnte.

8. Vergleich der Optionen

+++ starker positiver Effekt

0 kein Effekt

--- starker negativer Effekt

Option|Nutzen im Verhältnis zu den Zielen und Kohärenz mit sonstigen EU-Politiken|Auswirkungen auf die Gesellschaft und die Grundrechte|Kosteneffizienz|Politische Durchführbarkeit|

|Festlegung verfahrensrechtlicher Mindestnormen in Strafverfahren|Unterrichtung der Bürger über ihre Rechte||||

1. Status quo - kein weiteres Tätigwerden der EU|0Keines der Ziele würde ohne ein Tätigwerden der EU erreicht |0Missverhältnis zwischen Rechten und justizieller Zusammenarbeit kann die Justiz und das gegenseitige Vertrauen in der EU beschädigen.|0kostenneutral |Das EP und die meisten Mitgliedstaaten erwarten, dass die EU tätig wird.|

2. Unverbindliche/nichtlegislative Maßnahme – Verbreitung bewährter Verfahrensweisen|+Hängt von der Bereitschaft der MS zur Anwendung der Verfahren ab. Führt zu keiner Harmonisierung.|++Eine gut organisierte europaweite Informationskampagne kann das Wissen über die EMRK-Rechte und das, was jemand tun kann, der sich allein gelassen fühlt, verbessern.|+Wenn sich die MS durchweg an die Leitlinien halten, blieben die Rechte der beschuldigten Person gewahrt.|-Kommt auf die Art der Umsetzung an. Die meisten Kosten entfielen auf Ausbildungsmaßnahmen, die von den Studierenden getragen werden könnten. Größere MS (Quelle: UK) planen Zuschüsse in Höhe von 5000 € pro Hochschule. |Alle MS halten einige nichtlegislative Maßnahmen für nötig. Die Erfahrung zeigt jedoch, dass unverbindliche Leitlinien nicht konsequent befolgt werden.|

3. Wiedervorlage des Rechtsinstruments zu allen Verfahrensgarantien|+++ Festlegung der Mindestnormen auf allen einschlägigen Gebieten.+ |+Ein allumfassendes Instrument ohne flankierende Maßnahmen würde an sich den Informationsgrad der Öffentlichkeit nicht verbessern, aber das Interesse der Medien auf sich ziehen, die sich eher mit den kontroversen Aspekten befassen würden. |+++Alle beschuldigten Personen hätten die Gewähr, dass die ihnen aus der EMRK erwachsenden Rechte gewahrt werden. Würde eine Vertrauensbasis in der gesamten EU schaffen. Allgemeingültige Standards im Justizwesen könnten mehr Bürger dazu bewegen, von ihrem Recht auf Freizügigkeit Gebrauch zu machen. |---Relativ kostenintensiv, besonders in den Mitgliedstaaten, in denen es bisher noch keinen unentgeltlichen Rechtsbeistand gab.|Würde von den sechs MS, die sich bereits 2006 gegen den Vorschlag ausgesprochen hatten, erneut verworfen.Mit dem Lissabon-Vertrag könnte der Vorschlag von 2004 mit qualifizierter Mehrheit und der Möglichkeit von Opt-outs den Rat passieren.|

4. Rechtsinstrument zu allen Verfahrensgarantien, aber auf grenzüberschreitende Fälle beschränkt|++Würde bis zu einem gewissen Grad gemeinsame Standards liefern, aber nicht für jeden, der einer Straftat beschuldigt wird. |-Ohne flankierende Maßnahmen wäre auch hier die Öffentlichkeit nicht besser informiert. Würde Interesse der Medien wecken, die die Gewährleistung von Rechten nur zugunsten von in grenzüberschreitende Verfahren verwickelten Tatverdächtigen negativ aufnehmen würden; ihre Berichterstattung könnte irreführend sein.|-Allen beschuldigten Personen würden überall die gleichen Rechte zustehen, gleich, wo in der EU sie festgenommen werden. Risiko der Aufspaltung der Tatverdächtigen in zwei Gruppen - solche, die in grenzüberschreitende Strafsachen und solche, die in rein innerstaatliche Sachen verwickelt sind – mit dem Ergebnis einer Diskriminierung, die den Nutzen wieder aufwiegen kann.|--Hängt von der Zahl der Fälle ab, die als „grenzüberschreitend” eingestuft werden, und wird von MS zu MS variieren (bisher liegen noch keine Statistiken vor). Vermutlich werden die Kosten jedoch relativ hoch sein.|Die Definition dessen, was unter „grenzüberschreitend“ zu verstehen ist, dürfte kontrovers diskutiert werden, vor allem wegen der aus grundrechtlicher Sicht bedenklichen positiven Diskriminierung.Voraussichtlich genauso unannehmbar wie Option 3. |

5a. Rahmenschluss über das Recht auf Verdolmetschung und Übersetzung in grenzüberschreitenden Strafsachen |+Gemeinsame Normen in dem Bereich, der als der dringlichste angesehen wird, aber nicht für jeden, der einer Straftat beschuldigt wird. Wäre ein Fortschritt und ein schrittweiser Ansatz|-Wie schon oben könnte eine schlechte Presse die Öffentlichkeit irreführen. |- Allen beschuldigten Personen würden überall die gleichen Rechte in Bezug auf Verdolmetschung und Übersetzung zustehen, gleich, wo in der EU sie festgenommen werden. Risiko der Aufspaltung der Tatverdächtigen in zwei Gruppen - solche, die in grenzüberschreitende Strafsachen und solche, die in rein innerstaatliche Sachen verwickelt sind – mit dem Ergebnis einer Diskriminierung, die den Nutzen wieder aufwiegen kann.|- Hängt von der Zahl der Fälle ab, die als „grenzüberschreitend” eingestuft werden, und wird von MS zu MS variieren (bisher liegen noch keine Statistiken vor).|Würde wahrscheinlich die Unterstützung der meisten oder aller MS erhalten, wenn eine Einigung in der Definition des Begriffs „grenzüberschreitend“ zustande käme. Der Vorschlag würde den Verhältnismäßigkeitstest bestehen, da er nicht über das für die Erreichung der Ziele des Vertrags erforderliche Maß hinausgeht. Das Subsidiaritätsprinzip bliebe ebenfalls gewahrt, da er nicht in rein innerstaatliche Fälle eingreifen würde.|

5b. Rahmenschluss über das generelle Recht auf Verdolmetschung und Übersetzung|++Gemeinsame Normen nur in einem Bereich, der aber als der dringlichste angesehen wird.|0Dürfte ohne flankierende Maßnahmen kaum ins Bewusstsein der Öffentlichkeit dringen. |+Durch Verbriefung des Rechts auf Kenntnisnahme der Anschuldigungen und Verfolgung des Prozessgeschehens würde die Chancengleichheit beim Rechtsschutz erhöht. |--Die Mittel, um eine adäquate Verdolmetschung zu gewährleisten, werden für die großen Mitgliedstaaten auf 40 Mio. € jährlich geschätzt. Die Übersetzungskosten variieren je nach der Preisstruktur in einem Mitgliedstaat.|Die meisten MS würden ein Tätigwerden der EU in diesem Bereich befürworten. |

Zusammenfassung der Option eines schrittweisen Vorgehens

Relevanz gemessen an den Zielen|Auswirkungen auf die Gesellschaft und die Grundrechte|Kosten|Politische Machbarkeit und Haltung der politischen Entscheidungsträger |

Ziele werden erreicht, wenn die MS flankierende Maßnahmen ergreifen.|Gemeinsame Standards nur in einem Bereich, der aber als der dringlichste angesehen wird. Wäre ein Fortschritt und ein schrittweiser Ansatz.|Hängt von der Zahl der Fälle ab, die als „grenzüberschreitend” eingestuft werden, und wird von MS zu MS variieren. Die Mittel, um eine adäquate Verdolmetschung zu gewährleisten, werden für große Mitgliedstaaten (UK) auf 40 Mio. € jährlich geschätzt. Die Übersetzungskosten variieren je nach der Preisstruktur in einem Mitgliedstaat.Die Kosten für flankierende Maßnahmen hängen davon ab, welcher Art diese Maßnahmen sind. Die meisten Kosten entfallen auf Ausbildungsmaßnahmen und könnten von den Studierenden getragen werden. Die UK-Regierung plant Zuschüsse in Höhe von rund 5000 € pro Hochschule. |Die Mehrheit der Mitgliedstaaten erwartet eine Rechtsetzungsmaßnahme der EU zusammen mit flankierenden Maßnahmen.|

9. Der ansatz eines schrittweisen vorgehens im detail

Diese Option würde ein allmähliches schrittweises Vorgehen ermöglichen und Spielraum lassen für einen langfristigen Aktionsplan zur allmählichen Angleichung der Rechtsvorschriften im Bereich der Verfahrensgarantien. Sie wäre außerdem weniger vom Lissabon-Vertrag abhängig als Option 3.

Sie würde die Qualität und Verfügbarkeit der Dolmetsch- und Übersetzungsdienste verbessern und dadurch gegenseitiges Vertrauen schaffen. Sie würde ein faires Verfahren in den Fällen garantieren, in denen die Verdachtsperson dem Prozessgeschehen nicht folgen kann oder ihre Rechte oder die gegen sie erhobenen Beschuldigungen nicht versteht. Für die Mitgliedstaaten, die bisher keine Gerichtsdolmetscher und -übersetzer ausbilden, würde sich der Kosten- und Verwaltungsaufwand erhöhen.

Die Wahrung des Rechts auf Verdolmetschung und Übersetzung ist für die gegenseitige Anerkennung von zentraler Bedeutung, wenn auch nicht ausreichend. Es handelt sich insofern um ein wesentliches Recht, als es die Ausübung anderer Rechte wie das Recht auf einen Rechtsbeistand oder Belehrung über die eigenen Rechte ermöglicht. Dem Verfahren folgen zu können ist eine Voraussetzung zur Durchsetzung der übrigen Rechte, die ein faires Verfahren garantieren.

10. Überwachung und Bewertung

Jeder Kommissionsvorschlag würde eine Bestimmung enthalten, wonach die Mitgliedstaaten der Kommission innerhalb einer bestimmten Frist ihre Durchführungsbestimmungen sowie eine Korrelationstabelle zu übermitteln haben. Die Kommission würde anschließend einen Bericht erstellen, in dem festgestellt wird, welche Mitgliedstaaten ihren Verpflichtungen aus dem Rahmenbeschluss nachgekommen sind. Gradmesser für die Einhaltung könnte beispielsweise sein, ob entsprechende Ausbildungsgänge angeboten werden, ob es ein amtliches Verzeichnis gibt und wie viele zertifizierte Dolmetscher und Übersetzer zur Verfügung stehen. Mit Hilfe einer Eurobarometer-Umfrage ließe sich feststellen, inwieweit die Öffentlichkeit der Meinung ist, dass Strafverfahren in der EU fairer geworden sind.

LT

(...PICT...)|EUROPOS BENDRIJŲ KOMISIJA|

Briuselis, 8.7.2009

SEC (2009) 916

KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS pridedamas prie

TARYBOS PAMATINIO SPRENDIMO dėl teisės į vertimą žodžiu ir raštu baudžiamuosiuose procesuose pasiūlymo POVEIKIO VERTINIMO SANTRAUKA {COM (2009) 338 galutinis} {SEC (2009) 915}

KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS

SANTRAUKA

1. Bendrosios aplinkybės

Kaltinamų ir įtariamų asmenų teisė į teisingą bylos nagrinėjimą yra pagrindinė teisė, kurią Europos Sąjunga gerbia kaip bendrąjį principą, įtvirtintą ES sutarties 6 straipsnio 2 dalyje. Praktikuojantys teisininkai ir valstybės narės sutaria, kad būtina tarpusavio pasitikėjimo sąlyga – valstybių narių nacionalinėse baudžiamosios teisės sistemose užtikrinama būtiniausia įtariamų ir kaltinamų asmenų, nepaisant jų pilietybės, apsauga. Pagal Hagos programą šios srities veiklai buvo teikiama pirmenybė. Naujas pasiūlymas numatytas 2009 m. Komisijos teisėkūros darbo programoje. Poveikio vertinime įvertinamos šio pasiūlymo pasirinkimo galimybės.

2. Politinis įgaliojimas, teisinis pagrindas ir konsultacijos su suinteresuotosiomis šalimis

Teisės į gynybą aiškiai paminėtos Tamperės išvadose ir visada buvo sudėtinė ES abipusio pripažinimo darbotvarkės dalis. Siekiant palengvinti ir paspartinti tarptautinių bylų tyrimą ir baudžiamąjį persekiojimą priimta daugybė priemonių. Tačiau iki šiol nėra nė vienos priemonės tarptautinio proceso dalyvių teisinei padėčiai pagerinti. Šis pusiausvyros trūkumas turi neigiamų pasekmių valstybių narių tarpusavio pasitikėjimui, dėl to reikia imtis veiksmų ES lygmeniu.

Po to, kai 2003 m. paskelbta Žalioji knyga dėl procesinių garantijų, Komisija 2004 m. balandžio mėn. šiuo klausimu priėmė pasiūlymą dėl pamatinio sprendimo. Sutarimas negalėjo būti pasiektas ir teisės akto rengimas buvo atidėtas. Komisijos pasiūlymas buvo pagrįstas ES sutarties 31 straipsnio 1 dalies c punktu. Tarybos teisės tarnyba paskelbė nuomonę, kurioje patvirtino, kad tai buvo tinkamas teisinis pagrindas.

Komisija 2009 m. kovo 26–27 d. surengė ekspertų susitikimą. Dauguma atsakymų buvo palankūs teisėkūros veiksmams, kuriuos lydėtų ne teisėkūros priemonės. Didžioji dauguma dalyvių prieštaravo tam, kad pasiūlymas būtų susijęs tik su tarptautinėmis bylomis. Poveikio vertinimas aptartas dviejuose Tarpžinybinės iniciatyvinės grupės susitikimuose. Rengdama šį poveikio vertinimą Komisija rėmėsi daugybe papildomų informacijos šaltinių, įskaitant 5 tyrimus.

3. Problemos apibrėžimas

Problema, kuriai būdingi įvairūs teisiniai ir socialiniai aspektai, gali būti apibendrinta taip:

– padidėjęs judėjimas ES, pasenusios nuostatos ir nenuoseklus galiojančių tarptautinių standartų (Europos žmogaus teisių ir pagrindinių laisvių apsaugos konvencijos (EŽTPLK)) taikymas valstybių narių lygmeniu.

– Areštų, dėl kurių pagal Europos arešto orderį (EAO) atliekami perdavimai, neaprėpia EŽTPLK 6 straipsnio taikymo sritis, nes manoma, kad tai yra ekstradicija.

– Abipusio pripažinimo principas gali būti veiksmingas tik tada, jeigu valstybės narės yra įsitikinusios, kad teismo sprendimai kitose valstybėse narėse priimami teisingai.

– Piliečiai ir praktikuojantys teisininkai mano, kad kitose nei jų gimtoji valstybėse narėse teisingumo sistemos yra neteisingos ir kad jie negali pasinaudoti savo teisių gynyba tarptautiniu lygmeniu, nes Europos žmogaus teisių teismas yra apkrautas skundais.

– Vienas iš šios problemos aspektų yra tai, kad kaltinamajam neužtikrinama galimybė pasinaudoti tinkamomis vertimo raštu ir žodžiu paslaugomis.

4. ES veiksmų poreikis

Briuselio laisvojo universiteto (pranc. Université Libre de Bruxelles (ULB)) atliktame tyrime nustatyta, kad abipusio pripažinimo priemonėms kliūtis sudarė skirtingi tarpusavio pasitikėjimo lygmenys. Kai nėra tinkamų standartų, kuriais užtikrinamos įtariamųjų teisės suprasti procesą, esama rizikos, kad pirmiau įvardytas pusiausvyros tarp baudžiamojo persekiojimo ir kaltinamojo trūkumas galėtų dar padidėti ir galiausiai prieštarauti ES teisingumo interesams.

Iki šiol valstybės narės skirtingu lygiu laikėsi įsipareigojimų dėl teisingo teismo proceso, iš esmės kylančių iš jų nacionalinės teisės ir EŽTPLK, o tai lėmė garantijų lygio skirtumus. Priimdama teisės aktus ES galėtų paaiškinti teisinės pareigos užtikrinti teisę į teisingą teismo procesą pagal ES baudžiamąją teisę prasmę.

5. Tikslai

Bendras tikslas – sustiprinti tarpusavio pasitikėjimą siekiant sudaryti galimybes geriau taikyti abipusio pripažinimo principą. Sustiprėjus tarpusavio pasitikėjimui tikėtina, kad galiojančios ES abipusio pripažinimo priemonės veiks geriau.

Bendras tikslas gali būti apibūdintas šiais konkrečiais tikslais:

1) nustatyti procesinių teisių visuose procesuose, įskaitant ekstradiciją ir EAO, bendrus būtiniausius standartus;

2) užtikrinti, kad piliečiai būtų informuoti apie tai, kaip galėtų pasinaudoti šiais bendrais būtiniausiais standartais visoje ES.

6. Politikos pasirinkimo galimybės

1: Status quo

Tikėtina, kad nesiėmus veiksmų ES lygmeniu, padėtis plėtotųsi kaip nurodyta 4 dalyje. Ši pasirinkimo galimybė yra pagrįsta prielaida, kad iš valstybių narių tikimasi, jog jos laikysis EŽTPLK ir nustatys būtiniausias garantijas vidaus teisminiuose procesuose.

2: Ne teisėkūros priemonių skatinimas (geriausia patirtis)

Būtų imtasi priemonių, kad būtų dalijamasi nacionaline geriausia patirtimi ir rengiamos ES gairės. Šia pasirinkimo galimybe būtų siekiama didesnio EŽTPLK standartų žinomumo, skleidžiant ir rekomenduojant patirties pavyzdžius, kurie padeda laikytis EŽTPLK. Pasirinkus šią galimybę nebūtų pasiektas tolesnis teisės normų derinimas.

3: Naujas dokumentas, kuriuo reglamentuojamos visos teisės

Kad ši pasirinkimo galimybė būtų sėkminga, reikėtų naujos sutarties, turinčios aiškų teisinį pagrindą, ir skirtingų (bendroji Bendrijos teisė) teisėkūros procedūrų. Jeigu teisės aktai būtų sėkmingai priimti, jų vėlesnis įgyvendinimas valstybėse narėse, Komisijos stebėsena ir galiausiai kreipimasis į Europos Teisingumo Teismą padėtų įveikti laikantis EŽTPLK atsirandančius skirtumus. Tikram tarpusavio pasitikėjimui skatinti gali prireikti praktinių priemonių.

4: Priemonė, susijusi tik su tarptautinėmis bylomis

Akivaizdu, kad ši pasirinkimo galimybė būtų tik pirmasis žingsnis, tačiau, jeigu jis būtų sėkmingas, prisidėtų stiprinant tarpusavio pasitikėjimą ir padėtų įveikti pasipriešinimą kitiems teisės aktams. Tačiau reikėtų kruopštaus įvertinimo tam, kad bet kokia galima problema, susijusi su diskriminacija tarp įtariamųjų, dalyvaujančių tarptautiniame arba vidaus procese, kategorijų būtų tinkamai išspręsta.

5: Laipsniškas metodas, pagal kurį pirmiausia būtų suteikta teisė į vertimą žodžiu ir raštu

Šis metodas aprėptų naują pamatinį sprendimą, kuriame būtų reikalaujama, kad valstybės narės nustatytų tik galimybės pasinaudoti vertimu žodžiu ir raštu būtiniausius standartus. Teisės turėtų būti taikomos bet kuriam asmeniui, įtariamam arba kaltinamam padarius nusikaltimą, nuo to laiko, kai kompetentingos institucijos jam praneša, kad jis įtariamas padaręs nusikaltimą, iki galutinio nuosprendžio priėmimo. Šios pasirinkimo galimybės taikymo sritis galėtų būti skirtinga, ir joje galėtų būti numatyta, kad šios dvi teisės būtų taikomos tik a) tarptautinėse bylose arba b) visose bylose.

7. Politikos pasirinkimo galimybių poveikio analizė

1 Status quo

Dėl ES veiksmų nebuvimo šioje srityje galiausiai gali sulėtėti pasiekta teismų bendradarbiavimo baudžiamosiose bylose ir bendros laisvės, saugumo ir teisingumo erdvės kūrimo pažanga.

2 Geriausia patirtis

Teigiamas poveikis: geriausios patirties rekomendacijos galėtų duoti teigiamų rezultatų, jeigu valstybės narės nuspręstų tų rekomendacijų laikytis. Neigiamas poveikis: didelėje šio pasiūlymo dalyje dar kartą pakartojama tai, ką Europos Taryba įtraukė į rekomendacijas, ir tai, ką patarė kiti ekspertai, tačiau to nebuvo padaryta. Ši pasirinkimo galimybė taip pat gali nuvilti Europos Parlamentą, suinteresuotąsias šalis ir valstybes nares, kurios nori, kad būtų priimtas privalomasis dokumentas.

3 Naujas dokumentas, kuriuo reglamentuojamos visos teisės

Teigiamas poveikis: šios rūšies pamatiniu sprendimu būtų padidintas valstybių narių teisinio tikrumo lygis. Tai būtų privalomasis dokumentas, kuriuo būtų pagerintas EŽTPLK laikymasis, kad būtų užtikrintas teisingas teismo procesas. Tačiau visų teisių, kaip paketo dalies, reglamentavimas reiškia, kad mažiau laiko skiriama kiekvienai teisei ir kad kartu su kompromisais jos silpnėja. Jeigu Lisabonos sutartis įsigalios, vienbalsiškumo nebus reikalaujama.

4 Išimtinai tarptautinės bylos

Sąvokos „tarptautinė byla“ apibrėžtis nėra nustatyta. Valstybės narės nelabai nori apibrėžti, kas yra tarptautinė byla, arba nenoriai priima teisės aktus, kuriuose reikalinga tokia apibrėžtis.

Ekonominis šios pasirinkimo galimybės poveikis būtų dvejopas: 1) paslaugų, susijusių su teisių įgyvendinimu, sukūrimo išlaidos ir 2) nauda dėl sumažėjusių išlaidų apeliaciniams skundams. Su šia pasirinkimo galimybe susijusi rizika galėtų būti susilpnėjęs tarpusavio pasitikėjimas, nes gali susidaryti įspūdis, kad yra dvi teisingumo sistemų grandys – viena nacionalinėms byloms ir viena tarptautinėms byloms. Teigiamas poveikis: tai tenkintų valstybes nares, kurios prašė tik tarptautinėms byloms taikomos priemonės. Neigiamas poveikis: dėl priemonės, kuria buvo bandoma riboti jos taikymo sritį, galėtų kilti painiava, nes ta pati byla skirtingose valstybėse narėse gali būti apibūdinama arba klasifikuojama kaip tarptautinė arba vidaus. Atitiktis: valstybėms narėms galėtų kilti sunkumų praktiškai klasifikuoti bylas, dėl to, savaime suprantama, atsirastų klaidų ar kiltų ginčų.

5 Laipsniškas metodas

Ekonominis šios pasirinkimo galimybės poveikis, kaip ir minėtos tarptautinių bylų pasirinkimo galimybės atveju, būtų dvejopas. Teigiamas poveikis: šios rūšies priemone būtų pagerinta vertimo žodžiu ir raštu kokybė ir teikiamos paslaugos. Ja būtų prisidėta prie tarpusavio pasitikėjimo stiprinimo. Ja būtų užtikrintas teisingas teismo procesas bylose, kuriose įtariamasis nesupranta proceso, savo teisių arba visų jam pareikštų kaltinimų. Neigiamas poveikis: būtų sukurta papildoma finansinė ir administracinė našta valstybėms narėms, kuriose šiuo metu nerengiami teisės srities vertėjai žodžiu ir raštu. Būtų reikalingas jos laikymosi vertinimas (stebėsena), tai taip pat būtų papildoma našta.

Ekspertai 2009 m. kovo mėn. vykusiame ekspertų, įskaitant valstybių narių atstovus, susitikime entuziastingai pritarė pasiūlymui iš pradžių dirbti vien tik su šia teise. 2009 m. kovo mėn. Vertimo žodžiu generalinis direktoratas paskelbė ataskaitą – Galutinę nuomonių forumo dėl daugiakalbystės ir vertėjų žodžiu rengimo ataskaitą. Rekomendacijos galėtų būti naudingos rengiant būsimą dokumentą dėl geriausios patirties.

8. Pasirinkimo galimybių palyginimas

+++ Žymi didelį teigiamą poveikį

0 Žymi neutralų poveikį

--- Žymi didelį neigiamą poveikį

Pasirinkimo galimybė|Tikslų veiksmingumas ir suderinamumas su kitomis galiojančiomis ES politikos sritimis|Poveikis visuomenei ir pagrindinėms teisėms|Veiksmingumas|Politinis įgyvendinamumas|

|Nustatyti procesinių teisių baudžiamuosiuose procesuose būtiniausius standartus|Užtikrinti, kad piliečiai būtų informuoti apie tai, kaip jie gali pasinaudoti būtiniausiais standartais||||

1. Status quo – jokių papildomų veiksmų ES lygmeniu|0Jokių tikslų nebus pasiekta nesiėmus veiksmų ES lygmeniu. |0Besitęsiantis teisių ir teismų bendradarbiavimo pusiausvyros trūkumas gali padaryti žalos teisingumui ir tarpusavio pasitikėjimui Europos Sąjungoje.|0Valstybės narės nepatirs jokių išlaidų. |Europos Parlamentas ir dauguma valstybių narių tikisi veiksmų ES lygmeniu. |

2. Neprivaloma / ne teisėkūros priemonė, kuria būtų nustatyta „ES geriausia patirtis“|+Priklauso nuo valstybių narių noro įgyvendinti. Standartai nebus suderinti.|++Gerai parengta informacine kampanija visoje Europoje galėtų būti padidintas EŽTPLK įtvirtintų teisių žinomumas, kampanija taip pat suteiktų galimybę sužinoti, ką galima padaryti, jeigu žmonės mano, kad jų nebuvo laikomasi.|+Jeigu valstybės narės nuosekliai laikytųsi rekomendacijų, kaltinamojo teisės būtų tenkinamos.|-Priklauso nuo to, kaip bus įgyvendinta. Pagrindinės išlaidos bus mokymo išlaidos, kurias galėtų padengti studentai. Didelėms valstybėms narėms (šaltinis: Jungtinė Karalystė) galima numatyti maždaug 5000 EUR paramą kiekvienam nurodytam koledžui. |Visos valstybės narės sutaria dėl kai kurių ne teisėkūros priemonių poreikio. Patirtis rodo, kad neįpareigojamų rekomendacijų nebus nuosekliai laikomasi.|

3. Pakartotinai pateikti 2004 m. dokumentą, kuriuo reglamentuojamos visos teisės|+++Nustatomi išsamūs bendri standartai. |+Vienu išsamiu dokumentu be gretutinių priemonių nebūtų padidintas visuomenės informuotumas, tačiau būtų atkreiptas nacionalinės žiniasklaidos dėmesys, kuri skirtų daugiau dėmesio ginčytiniems dalykams. |+++Visiems kaltinamiems asmenims būtų garantuojamos teisės pagal EŽTPLK. Būtų suteiktas tarpusavio pasitikėjimo visoje ES pagrindas. Suvokdami teisingumo standartus, daugiau piliečių galėtų pasinaudoti laisvo judėjimo teise. |---Tikėtina, kad išlaidos bus labai didelės, ypač teisinės pagalbos tose valstybėse narėse, kuriose ji šiuo metu neteikiama.|Vėl atmestų 6 valstybės narės, kurios prieštaravo 2006 m. pasiūlymui.Lisabonos sutartimi gali būti sudaryta galimybė dabartinį (2004 m.) pasiūlymą priimti kvalifikuota balsų dauguma, numatant galimybę taikyti nukrypti leidžiančias nuostatas.|

4. Dokumentas dėl visų teisių, tačiau taikomas tik tarptautinėmis bylomis|++Būtų nustatyti riboti bendri standartai, tačiau ne visiems piliečiams, kurie kaltinami nusikaltimo padarymu. |-Vėlgi be gretutinių priemonių visuomenės informuotumas nepadidėtų. Nacionalinės žiniasklaidos dėmesys, kuris gali būti priešiškas dėl to, kad teisės užtikrinamos tik tiems, kurie dalyvauja tarptautinėse bylose, ir kurios pranešimai gali būti klaidinantys.|-Būtų užtikrintos vienodos kaltinamų asmenų teisės, nepaisant to, kurioje ES vietoje jie sulaikomi.Dviejų kategorijų kaltinamųjų – tarptautinėse bylose ir vidaus bylose – sukūrimo rizika, dėl kurios atsirastų diskriminacija, galinti užgožti sukuriamą naudą.|--Priklausys nuo bylų, kurios bus pripažįstamos „tarptautinėmis“, dalies. Išlaidos bus skirtingos valstybėse narėse (atitinkamos statistikos nėra). Tačiau vis tiek tikėtina, kad išlaidos bus didelės.|Tikėtina, kad „tarptautinės bylos“ apibrėžtis gali būti ginčytina, ypač dėl to, kad dėl jos gali kilti klausimų, susijusių su pozityvia diskriminacija pagrindinių teisių požiūriu.Vargu ar ši būtų priimtinesnė už 3 pasirinkimo galimybę. |

5a. Pamatinis sprendimas, taikomas teisei į vertimą raštu ir žodžiu tik tarptautinėse bylose |+Riboti bendri standartai srityje, su kuria susiję klausimai, kaip manoma, spręstini skubiausiai, tačiau – ne visiems piliečiams, kurie kaltinami nusikaltimo padarymu. Būtų pasiekta pažanga; tai būtų laipsniškas metodas.|-Kaip minėta, priešiškas žiniasklaidos dėmesys galėtų būti klaidinantis. |-Kaltinamiems asmenims būtų užtikrintos vienodos teisės į vertimą raštu ir žodžiu, nepaisant to, kurioje ES vietoje jie sulaikyti.Dviejų kategorijų kaltinamųjų – tarptautinėse bylose ir vidaus bylose – sukūrimo rizika, dėl kurios atsirastų diskriminacija, galinti užgožti sukuriamą naudą.|-Išlaidos priklausys nuo bylų, kurios bus pripažįstamos „tarptautinėmis“, dalies. Atitinkamos statistikos nėra.|Tikimasi, kad dauguma valstybių narių arba jos visos pritars, jeigu bus sutarta dėl „tarptautinės bylos“ apibrėžties. Tai atitiktų proporcingumo vertinimą, nes veikla neapimtų nieko, kas nebūtina Sutartyje nustatytiems tikslams pasiekti. Taip pat būtų laikomasi subsidiarumo principo, nes nebūtų kišamasi į išimtinai vidaus bylas.|

5b. Pamatinis sprendimas taikomas teisei į vertimą raštu ir žodžiu visose bylose.|++Riboti bendri standartai srityje, su kuria susiję klausimai, kaip manoma, spręstini skubiausiai.|0Vargu, ar būtų koks nors poveikis informuotumui, jei nebūtų gretutinių priemonių. |+Būtų suteikta daugiau lygių galimybių teisės kreiptis į teismą atžvilgiu, nes būtų numatyta teisė suvokti kaltinimus ir procesą. |--Didelės valstybės narės (šaltinis: Jungtinė Karalystė) išlaidos galimybei pasinaudoti tinkamu vertimu žodžiu yra maždaug 40 mln. EUR per metus. Vertimo raštu išlaidos nevienodos – jos priklauso nuo atskirų valstybių narių kainų struktūros.|Dauguma valstybių narių pritartų veiklai šioje srityje. |

Laipsniškos pasirinkimo galimybės santrauka

Ryšys su tikslais|Poveikis visuomenei ir pagrindinėms teisėms|Išlaidos|Politinis įgyvendinamumas ir suinteresuotųjų šalių nuomonės |

Visiškai atitinka tikslus, jeigu valstybės narės įgyvendins rekomendacijas|Riboti bendri standartai srityje, su kuria susiję klausimai, kaip manoma, spręstini skubiausiai. Būtų pasiekta pažanga; tai būtų laipsniškas požiūris. |Išlaidos priklausys nuo bylų, kurios bus pripažįstamos „tarptautinėmis“, dalies ir valstybėse narėse bus skirtingos.Galimybės gauti tinkamą vertimą žodžiu išlaidos didelėms valstybėms narėms (šaltinis: Jungtinė Karalystė) yra maždaug 40 mln. EUR per metus. Išlaidos vertimui raštu nevienodos – jos priklauso nuo kainų struktūros atskirose valstybėse narėse.Išlaidos gretutinėms priemonėms priklausys nuo to, kaip jos bus įgyvendinamos. Pagrindinės išlaidos bus mokymo išlaidos, kurias galėtų padengti studentai. Jungtinės Karalystės vyriausybė kiekvienam koledžui suteikė maždaug 5000 EUR paramą. |Kaip minėta, dauguma valstybių narių tikisi teisėkūros veiksmų kartu su gretutinėmis priemonėmis. |

9. Išsamesnis laipsniško metodo apibūdinimas

Ši pasirinkimo galimybė leistų pasinaudoti pažangiu, laipsnišku metodu, sudarytų sąlygas ilgalaikiam pažangaus įstatymų suvienodinimo procesinių teisių srityje veiksmų planui. Šis metodas nebūtų tiek priklausomas nuo Lisabonos sutarties, kaip 3 pasirinkimo galimybė.

Šia pasirinkimo galimybe būtų pagerinta vertimo žodžiu ir raštu kokybė ir prieinamumas, o tai padėtų stiprinti tarpusavio pasitikėjimą. Ja būtų užtikrintas teisingesnis teismo procesas bylose, kuriose įtariamasis nesupranta proceso, savo teisių arba visų jam pareikštų kaltinimų. Šia pasirinkimo galimybe būtų sukurta papildoma finansinė ir administracinė našta valstybėms narėms, kuriose šiuo metu nerengiami teisės srities vertėjai žodžiu ir raštu.

Pagarba teisei į vertimą žodžiu ir raštu yra esminė, tačiau nepakankama tarpusavio pasitikėjimui. Tačiau tai esminė teisė, nes ji suteikia galimybę pasinaudoti kitomis teisėmis, pavyzdžiui, teise į teisinę pagalbą arba teise gauti informaciją apie kieno nors teises. Proceso supratimas yra būtina sąlyga įvertinti kieno nors kita teises, užtikrinančias teisingą bylos nagrinėjimą.

10. Stebėsena ir vertinimas

Bet kuriuo Komisijos pasiūlymu būtų nustatyta pareiga valstybėms narėms perduoti įgyvendinamuosius teisės aktus ir jų ryšių lentelę Komisijai per konkretų laiką. Tuomet Komisija parengtų įgyvendinimo ataskaitą, rodančią, kurios valstybės narės vykdė įsipareigojimą perkelti pamatinį sprendimą. Galėtų būti nustatyti rodikliai, kuriuos galima naudoti norint įvertinti, kaip buvo vykdomas įsipareigojimas. Tai būtų tokie rodikliai: ar buvo siūlomi mokymo kursai, ar buvo sudarytas registras ir ar gali būti pateiktas patvirtintų vertėjų žodžiu ir raštu skaičius. Eurobarometro tyrimas galėtų būti naudojamas siekiant stebėti, ar visuomenė geriau vertina ES teisingumo erdvės teisingumą.

LV

(...PICT...)|EIROPAS KOPIENU KOMISIJA|

Briselē, 8.7.2009

SEC(2009) 916

KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS Pavaddokuments

Priekšlikums PADOMES PAMATLĒMUMS par tiesībām uz mutisku un rakstisku tulkojumu kriminālprocesā IETEKMES NOVĒRTĒJUMA KOPSAVILKUMS {COM(2009) 338 galīgā redakcija } {SEC(2009) 915}

KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS

KOPSAVILKUMS

1. Priekšvēsture

Apsūdzēto un aizdomās turēto personu tiesības uz taisnīgu tiesu ir pamattiesības, kuras Eiropas Savienība ievēro kā vispārēju principu saskaņā ar LES 6. panta 2. punktu. Praktizējoši juristi un dalībvalstis piekrīt, ka savstarpējas uzticības priekšnoteikums ir tas, ka dalībvalstu krimināltiesību sistēmas nodrošina aizdomās turētām un apsūdzētām personām, neatkarīgi no to pilsonības, obligātās garantijas. Saskaņā ar Hāgas programmu rīcība šajā jomā bija prioritāte. Komisijas likumdošanas un darba programmā 2009. gadam paredzēts jauns priekšlikums. Ietekmes novērtējumā izvērtēti risinājumi attiecībā uz šo priekšlikumu.

2. Politiskās pilnvaras, juridiskais pamats un apspriešanās ar ieinteresētajām personām

Tiesības uz aizstāvību tika skaidri minētas Tamperes secinājumos un vienmēr ir bijušas ES savstarpējās atzīšanas plāna neatņemama sastāvdaļa. Lai atvieglotu un paātrinātu pārrobežu lietu izmeklēšanu un kriminālvajāšanu, ir pieņemti daudzi dokumenti. Tomēr līdz pat šim brīdim nepastāv dokuments, lai uzlabotu to personu tiesisko statusu, uz kurām attiecas pārrobežu tiesvedība. Šāds līdzsvara trūkums nelabvēlīgi ietekmē dalībvalstu savstarpējo uzticību, kam savukārt ir nepieciešama ES rīcība.

Pēc 2003. gada Zaļās grāmatas par procesuālajām garantijām Komisija 2004. gada aprīlī pieņēma priekšlikumu pamatlēmumam par šo tēmu. Vienošanās netika panākta un priekšlikuma izskatīšanu apturēja. Komisijas priekšlikuma pamatā bija LES 31. panta 1. punkta c) apakšpunkts. Padomes Juridiskais dienests publicēja atzinumu, kurā apstiprināja, ka tas ir atbilstošais juridiskais pamats.

Komisija 2009. gada 26. un 27. martā organizēja ekspertu sanāksmi. Vairumā atbilžu tika atbalstīti likumdošanas pasākumi, kurus papildinātu ar likumdošanu nesaistīti pasākumi. Dalībnieku nospiedošais vairākums neatbalstīja to, ka priekšlikums attiektos tikai uz pārrobežu lietām. Ietekmes novērtējums tika apspriests divās dienestu vadības grupas sanāksmēs. Sagatavojot šo ietekmes novērtējumu, Komisija izmantoja vairākus papildu informācijas avotus, tostarp 5 pētījumus.

3. Problēmas formulējums

Problēmu, kurai ir vairāki juridiski un sociāli aspekti, var apkopot šādi.

– Palielināta pārvietošanās Eiropas Savienībā, novecojuši noteikumi un spēkā esošo starptautisko standartu ( ECHR ) nekonsekventa piemērošana dalībvalstu līmenī.

– Apcietināšanas, kuru rezultātā notiek personas nodošana saskaņā ar Eiropas apcietināšanas orderi, tiek uzskatītas par tādām, uz kurām neattiecas ECHR 6. panta darbības joma, jo tās tiek uzskatītas par izdošanām.

– Savstarpējā atzīšana var darboties efektīvi tikai tad, ja dalībvalstis ir pārliecinātas, ka tiesu nolēmumi citās dalībvalstīs tiek pieņemti taisnīgi.

– Iedzīvotāju un praktiķu starpā valda uzskats, ka tiesu sistēmas citās dalībvalstīs, izņemot savu, ir netaisnas un ka starptautiskā līmenī viņi nevar gūt tiesisku aizsardzību, jo Eiropas Cilvēktiesību tiesa ( ECtHR ) ir pārslogota ar sūdzībām.

– Šīs problēmas aspekts ir tas, ka apsūdzētajam nav garantēta piekļuve atbilstošiem rakstiskās un mutiskās tulkošanas pakalpojumiem.

4. ES mēroga rīcības nepieciešamība

ULB pētījumā tika konstatēts, ka savstarpējās atzīšanas pasākumu efektivitātei traucē nepietiekams savstarpējās uzticības līmenis. Bez atbilstošiem standartiem, lai aizsargātu aizdomās turēto personu tiesības saprast tiesvedību, pastāv risks, ka iepriekš minētā līdzsvara neatbilstība starp kriminālvajātājiem un apsūdzētajiem var vēl vairāk pasliktināties un galu galā nonākt pretrunā ar tiesiskuma interesēm ES.

Līdz šim dalībvalstis taisnīgas tiesas pienākumus, kas izriet galvenokārt no valstu tiesību aktiem un ECHR , ir ievērojušas atšķirīgi, kā rezultātā ir radušās garantiju līmeņa neatbilstības. ES ar tiesību aktu palīdzību varētu precizēt juridisko pienākumu garantēt tiesības uz taisnīgu tiesu ES krimināltiesību kontekstā.

5. Mērķi

Vispārējais mērķis ir palielināt savstarpējo uzticību, lai varētu labāk piemērot savstarpējo atzīšanu. Pastāvot lielākai savstarpējai uzticībai, var sagaidīt, ka spēkā esošie ES savstarpējās atzīšanas dokumenti darbosies labāk.

Vispārējo mērķi var pārvērst šādos konkrētos mērķos:

1) nodrošināt vienotus obligātos standartus attiecībā uz procesuālajām tiesībām visās tiesvedībās, tostarp attiecībā uz izdošanu un Eiropas apcietināšanas orderi;

2) nodrošināt, ka iedzīvotāji tiek informēti par to, kā tie var izmantot šos vienotos obligātos standartus, neatkarīgi no tā, kur Eiropas Savienībā viņi atrastos.

6. Politikas risinājumi

1: Status quo

Ja ES līmenī nekas netiek darīts, sagaidāms, ka situācija attīstīsies atbilstoši 4. sadaļā izklāstītajam. Šā risinājuma pamatā ir pieņēmums, ka dalībvalstis ievēros ECHR un nodrošina obligātās garantijas pašmāju tiesvedībā.

2: Ar likumdošanu nesaistītu pasākumu (labākās prakses) veicināšana

Tiktu veikti pasākumi, lai apmainītos ar valstu labāko praksi un izstrādātu ES pamatnostādnes. Šā risinājuma mērķis būtu panākt labāku informētību par ECHR standartiem, izplatot un iesakot tādu praksi, kas palīdz panākt ECHR noteikumu ievērošanu. Tas nepanāktu turpmāku juridisko standartu tuvināšanu.

3: Jauns dokuments, kurā aptvertas visas tiesības

Lai šis risinājums būtu veiksmīgs, būs vajadzīgs jauns nolīgums ar skaidru juridisko pamatu un atšķirīga (klasiskās Kopienas tiesības) likumdošanas procedūra. Ja tiesību akti tiek veiksmīgi pieņemti, to turpmāka īstenošana dalībvalstīs Komisijas uzraudzībā un ar iespēju vērsties EKT palīdzēs pārvarēt atšķirības ECHR noteikumu ievērošanā. Lai praksē uzlabotu savstarpējo uzticību, var būt vajadzīgi praktiski pasākumi.

4: Pasākums, kas paredzēts tikai pārrobežu lietām

Šis risinājums nepārprotami būtu tikai pirmais solis, bet veiksmes gadījumā tas palīdzētu uzlabot savstarpējo uzticību un pārvarēt pretestību attiecībā uz turpmāku tiesību aktu pieņemšanu. Tomēr tas būtu rūpīgi jāapsver, lai atbilstoši atrisinātu jebkādus iespējamos jautājumus par diskrimināciju starp aizdomās turēto personu kategorijām, kas iesaistītas pārrobežu tiesvedībā, un tām, kas iesaistītas pašmāju tiesvedībā.

5: Pakāpeniska pieeja, sākot ar pasākumiem par piekļuvi mutiskai un rakstiskai tulkošanai

Tas būtu saistīts ar jaunu pamatlēmumu, ar kuru dalībvalstīm prasīts nodrošināt obligātos standartus tikai attiecībā uz piekļuvi mutiskai un rakstiskai tulkošanai. Tiesībām būtu jāattiecas uz jebkuru personu, kas tiek turēta aizdomās vai ir apsūdzēta par krimināla nodarījuma izdarīšanu, no tā brīža, kad kompetentas iestādes informē šo personu par to, ka tā tiek turēta aizdomās par krimināla nodarījuma izdarīšanu, līdz galējam spriedumam. Šis risinājums darbības jomas ziņā varētu atšķirties un paredzēt, ka šīs divas tiesības ir piemērojamas vai nu a) tikai pārrobežu lietās, vai arī b) visās lietās.

7. Politikas risinājumu ietekmes analīze

1 Status quo

ES rīcības trūkums šajā jomā galu galā var veicināt progresa palēnināšanos, kas panākts tiesiskās sadarbības krimināllietās jomā, un tādējādi palēninātu kopīgas brīvības, drošības un tiesiskuma telpas izveidi.

2 Labākā prakse

Pozitīvā ietekme: ieteikumi attiecībā uz labāku praksi var radīt dažus uzlabojumus, ja dalībvalstis izvēlas ievērot šos ieteikumus. Negatīvā ietekme: liela daļa šā priekšlikuma atspoguļo to, ko Eiropas Padome ir iekļāvusi ieteikumos un ko ir ieteikuši citi eksperti, bet kas nav īstenots. Šis risinājums var likt vilties arī Eiropas Parlamentam, ieinteresētajām personām un vairākām dalībvalstīm, kuri vēlas saistošu dokumentu.

3 Jauns dokuments, kurā aptvertas visas tiesības

Pozitīvā ietekme: šāda veida pamatlēmums palielinātu juridiskās noteiktības līmeni dalībvalstu starpā. Tas būtu saistošs dokuments, ar kuru uzlabo ECHR standartu ievērošanu nolūkā nodrošināt taisnīgu tiesu. Tomēr tiesību aplūkošana kopā – kā paketes daļu – nozīmē, ka atliek mazāk laika katrām tiesībām atsevišķi, un notiek nozīmes samazināšanās ar kompromisiem. Ja Lisabonas līgums stāsies spēkā, vairs nebūs nepieciešama vienprātība.

4 Tikai pārrobežu lietas

Nepastāv noteikta "pārrobežu" lietas definīcija. Dalībvalstīs valda nevēlēšanās definēt pārrobežu lietu vai pieņemt tiesību aktus, kas šādu definīciju padarītu par nepieciešamību.

Šim risinājumam ir divkārša ekonomiskā ietekme: 1) dienestu izveidošanas izmaksas, lai nodrošinātu tiesības, un 2) ieguvums, samazinoties pārsūdzību izmaksām. Šā risinājuma iespējamais risks varētu būt savstarpējās uzticības samazināšanās, jo var rasties iespaids, ka pastāv divu līmeņu tiesu sistēmas – viena pašmāju lietām un otra pārrobežu lietām. Pozitīvā ietekme: tas apmierinātu tās dalībvalstis, kas ir lūgušas tādu pasākumu, kas attiektos tikai uz pārrobežu lietām. Negatīvā ietekme: pasākums, ar kuru mēģināts iegrožot tā darbības jomu, var izraisīt apjukumu, jo vienu un to pašu lietu dažādas dalībvalstis var aprakstīt vai klasificēt kā pārrobežu lietu vai pašmāju lietu. Ievērošana: Dalībvalstīm praksē būtu grūti klasificēt lietas, tāpēc kļūdas/strīdi būtu dabiska parādība.

5 Pakāpeniska pieeja

Šim risinājumam būtu divkārša ekonomiskā ietekme, kā minēts iepriekš attiecībā uz pārrobežu risinājumu. Pozitīvā ietekme: šāda veida risinājums radītu mutiskās un rakstiskās tulkošanas kvalitātes un nodrošināšanas uzlabojumu. Tas veicinātu savstarpējās uzticības veidošanos. Tas nodrošinātu taisnīgu tiesu lietās, kurās aizdomās turētā persona nesaprot kriminālprocesu, savas tiesības vai visas pret viņu izvirzītās apsūdzības. Negatīvā ietekme: tas uzliktu finanšu un administratīvo slogu tām dalībvalstīm, kuras pašreiz nepiedāvā juridisko tulku apmācību. Būtu nepieciešama arī noteikumu ievērošanas novērtēšana / uzraudzība, kas arī var būt apgrūtinājums.

Eksperti 2009. gada marta ekspertu sanāksmē, tostarp dalībvalstu delegāti, ar entuziasmu uzņēma ierosinājumu strādāt pie šīm tiesībām – kā atskaites punkta – atsevišķi. Mutiskās tulkošanas ģenerāldirektorāts 2009. gada martā publicēja ziņojumu: Pārdomu foruma par valodu daudzveidību un mutisko tulkotāju apmācību nobeiguma ziņojums. Ieteikumi nākotnē varētu veicināt dokumenta izstrādi par labāko praksi.

8. Risinājumu salīdzinājums

+++ Norāda uz ļoti pozitīvu ietekmi

0 Norāda uz nulles ietekmi

--- Norāda uz ļoti negatīvu ietekmi

Risinājums|Efektivitāte attiecībā pret mērķiem un saskanība ar citām pašreizējām ES politikas jomām|Ietekme uz sabiedrību un pamattiesībām|Efektivitāte|Politiskā īstenojamība|

|Paredz obligātos standartus procesuālajām tiesībām kriminālprocesā|Nodrošina, ka iedzīvotāji ir informēti par to, kā viņi var gūt labumu no obligātajiem standartiem||||

1. Status quo – ES līmenī turpmāka rīcība nenotiek|0Bez ES rīcības neviens mērķis netiktu sasniegts. |0Pastāvīgs līdzsvara trūkums starp tiesībām un tiesisko sadarbību var kaitēt tiesiskumam un savstarpējai uzticībai ES.|0Dalībvalstīm izmaksu nav. |Eiropas Parlaments un vairums dalībvalstu sagaida ES rīcību. |

2. Nesaistošs / ar likumdošanu nesaistīts pasākums, kas izklāsta "ES labāko praksi"|+Atkarīgs no dalībvalstu vēlmes to īstenot. Nesaskaņos standartus.|++Labi organizēta Eiropas mēroga informatīvā kampaņa var paaugstināt informētību par ECHR tiesībām un par to, ko iespējams darīt, ja cilvēki uzskata, ka šīs tiesības nav ievērotas.|+Ja dalībvalstis pastāvīgi ņem vērā norādes, tad apsūdzēto personu tiesības tiktu ievērotas.|-Atkarīgs no tā, kā tiks īstenots. Galvenās izmaksas būs saistītas ar mācībām, kuras varētu segt studenti. Lielām dalībvalstīm (avots – Apvienotā Karaliste) ir paredzētas dotācijas aptuveni 5000 euro apmērā katrai koledžai |Visas dalībvalstis piekrīt, ka ir vajadzīgi daži ar likumdošanu nesaistīti pasākumi. Pieredze liecina, ka nesaistošas norādes netiks ievērotas pastāvīgi.|

3. 2004. gada dokumenta, kurā aptvertas visas tiesības, atkārtota ieviešana|+++ Paredz visaptverošus vienotos standartus. |+Visaptverošs dokuments pats par sevi, bez papildu pasākumiem, nepalielinās sabiedrības informētību, bet tas piesaistīs valstu plašsaziņas līdzekļu uzmanību strīdīgākajiem elementiem. |+++Visām apsūdzētajām personām tiktu garantētas tiesības atbilstoši ECHR . Nodrošinātu pamatu savstarpējai uzticībai visā ES. Tiesiskuma standartu uztvere varētu palīdzēt rosināt lielāku skaitu iedzīvotāju izmantot savas tiesības brīvi pārvietoties. |---Paredzams, ka izmaksas būs ļoti ievērojamas, īpaši par juridisko palīdzību tajās dalībvalstīs, kuras to šobrīd nenodrošina.|To atkal noraidītu 6 dalībvalstis, kuras iebilda pret priekšlikumu 2006. gadā.Lisabonas līgums varētu dot iespēju pieņemt pašreizējo (2004. g.) priekšlikumu ar kvalificētā vairākuma balsojumu un iespēju atteikties.|

4. Dokuments par visām tiesībām, bet attiecībā tikai uz pārrobežu lietām|++Nodrošinātu ierobežotus vienotus standartus, bet ne attiecībā uz visiem iedzīvotājiem, kas ir apsūdzēti par nodarījuma izdarīšanu. |-Kā jau minēts, bez papildu pasākumiem šis risinājums nevairotu sabiedrības informētību. Valsts plašsaziņas līdzekļu uzmanība, iespējams, naidīga attiecībā uz tiesību garantēšanu tikai tiem, kas ir iesaistīti pārrobežu lietās; to sniegtā informācija var būt maldinoša.|-Apsūdzētajām personām tiktu garantētas tās pašas tiesības, neatkarīgi no tā, kur ES tās ir apcietinātas. Risks radīt 2 apsūdzēto kategorijas – pārrobežu lietās iesaistītie un pašmāju lietās iesaistītie –, tādējādi radot diskrimināciju, kas var pārsniegt ieguvumus.|--Būs atkarīga no to lietu īpatsvara, kuras tiks uzskatītas par "pārrobežu" lietām, un atšķirsies dalībvalstu starpā, attiecībā uz ko nav pieejama statistika. Paredzams, ka izmaksas joprojām būs augstas.|Visticamāk, "pārrobežu lietas" definīcija tiks apstrīdēta, it īpaši tāpēc, ka tā var radīt vērā ņemamas bažas tiesību jomā saistībā ar pozitīvo diskrimināciju.Maz ticams, ka šis risinājums būs vairāk pieņemams nekā 3. risinājums. |

5.a. Pamatlēmums, kas attiecas tikai uz tiesībām uz mutisku un rakstisku tulkojumu tikai pārrobežu lietās |+Ierobežoti vienoti standarti jomā, kas uzskatāma par vissteidzamāko, taču neattieksies uz visiem iedzīvotājiem, kas apsūdzēti par nodarījuma izdarīšanu. Uzskatāmi parādītu progresu un pakāpenisku pieeju.|-Kā minēts iepriekš, naidīga plašsaziņas līdzekļu interese var būt maldinoša. |- Apsūdzētajām personām tiktu garantētas tās pašas tiesības uz mutisku un rakstisku tulkojumu, neatkarīgi no tā, kur ES tās ir apcietinātas. Risks radīt 2 apsūdzēto kategorijas – pārrobežu lietās iesaistītie un pašmāju lietās iesaistītie –, tādējādi radot diskrimināciju, kas var pārsniegt ieguvumus.|- Izmaksas būs atkarīgas no to lietu īpatsvara, kuras tiks uzskatītas par "pārrobežu" lietām, un atšķirsies dalībvalstu starpā. Statistika nav pieejama.|Paredzams, ka vairums dalībvalstu vai visas dalībvalstis atbalstīs, ja tiks panākta vienošanās par "pārrobežu lietas" definīciju. Tas atbildīs proporcionalitātes pārbaudes prasībām, jo rīcība nesniegsies tālāk par to, kas ir nepieciešams Līguma mērķu īstenošanai. Tas ievēros arī subsidiaritātes principu, jo neiejauksies pašmāju lietās.|

5.b. Pamatlēmums, kas attiecas tikai uz tiesībām uz mutisku un rakstisku tulkojumu visās lietās|++Ierobežoti vienoti standarti jomā, kas uzskatāma par vissteidzamāko.|0Maz ticams, ka bez papildu pasākumiem jebkādi ietekmēs informētību. |+Nodrošinātu lielāku vienlīdzību attiecībā uz piekļuvi tiesām, nostiprinot tiesības saprast apsūdzību un tiesvedību. |--Lielām dalībvalstīm (avots – Apvienotā Karaliste) izmaksas par piekļuvi adekvātai mutiskai tulkošanai ir aprēķinātas aptuveni 40 miljonu euro apmērā gadā. Rakstiskās tulkošanas izmaksas ir dažādas saskaņā ar cenu shēmu, kas ir izplatīta atsevišķās dalībvalstīs.|Vairums dalībvalstu atbalstītu rīcību šajā jomā. |

Pakāpeniskā risinājuma kopsavilkums

Nozīme attiecībā uz mērķiem|Ietekme uz sabiedrību un pamattiesībām|Izmaksas|Politiskā īstenojamība un ieinteresēto personu uzskati |

Pilnībā atbilst mērķiem, ja dalībvalstis īsteno norādes|Ierobežoti vienoti standarti jomā, kas uzskatāma par vissteidzamāko. Uzskatāmi parādītu progresu un pakāpenisku pieeju. |Izmaksas būs atkarīgas no to lietu īpatsvara, kuras tiks uzskatītas par "pārrobežu" lietām, un atšķirsies dalībvalstu starpā. Lielām dalībvalstīm (Apvienotā Karaliste) izmaksas par piekļuvi adekvātai mutiskai tulkošanai sasniedz aptuveni 40 miljonus euro gadā. Rakstiskās tulkošanas izmaksas ir dažādas saskaņā ar cenu shēmu, kas ir izplatīta atsevišķās dalībvalstīs.Papildu pasākumu izmaksas būs atkarīgas no īstenošanas. Galvenās izmaksas būs saistītas ar apmācību, kuras varētu segt studenti. Apvienotās Karalistes valdība katrai koledžai sniedza dotācijas aptuveni 5000 euro apmērā. |Kā jau minēts iepriekš, vairums dalībvalstu sagaida ar likumdošanu saistītu rīcību ar papildu pasākumiem. |

9. Pakāpeniskā pieeja sīkākā izklāstā

Šis risinājums ļautu īstenot progresīvu, pakāpenisku pieeju, kas nodrošinātu iespēju ilgtermiņa rīcības plānam, lai progresīvi tuvinātu tiesību aktus procesuālo tiesību jomā. Šī pieeja nebūtu tik ļoti atkarīga no Lisabonas līguma kā 3. risinājums.

Šā risinājuma rezultātā uzlabotos mutiskās un rakstiskās tulkošanas kvalitāte un nodrošinājums, kas veicinātu savstarpējās uzticības veidošanos. Tas nodrošinātu taisnīgāku tiesu lietās, kurās aizdomās turētā persona nesaprot tiesvedību, savas tiesības vai visas pret viņu izvirzītās apsūdzības. Risinājums uzliktu papildu finanšu un administratīvo slogu tām dalībvalstīm, kuras pašreiz nepiedāvā juridisko tulku apmācību.

Tiesību uz mutisku un rakstisku tulkojumu ievērošana ir būtiska savstarpējai uzticībai, taču ar to vien nepietiek. Tomēr tās ir būtiskas tiesības tajā ziņā, ka tās dod iespēju izmantot citas tiesības, piemēram, tiesības uz juridisko palīdzību vai tiesības saņemt informāciju par personas tiesībām. Tiesvedības saprašana ir priekšnoteikums, aizstāvot savas tiesības uz taisnīgu tiesu.

10. Uzraudzība un novērtēšana

Jebkurā Komisijas priekšlikumā būtu paredzēts dalībvalstu pienākums Komisijai noteiktā laikposmā paziņot par īstenošanas tiesību aktiem un atbilstības tabulu. Komisija tad sagatavotu īstenošanas ziņojumu par tām dalībvalstīm, kuras ir ievērojušas savas saistības transponēt pamatlēmumu. Rādītāji, kurus var izmantot noteikumu ievērošanas novērtējumam, būtu: vai tika piedāvāti mācību kursi; vai tika izveidots reģistrs un vai bija iespējams sniegt sertificētu mutisko un rakstisko tulku skaitu. Eirobarometra aptauju varētu izmantot, lai novērotu uzlabojumus sabiedriskās domas novērtējumā par tiesu taisnīgumu ES.

MT

(...PICT...)|IL-KUMMISSJONI TAL-KOMUNITAJIET EWROPEJ|

Brussell, 8.7.2009

SEG(2009) 916

DOKUMENT TA’ ĦIDMA TAL-PERSUNAL TAL-KUMMISSJONI Li jakkumpanja l-

Proposta għal DEĊIŻJONI QAFAS TAL-KUNSILL dwar id-dritt għall- interpretazzjoni u t-traduzzjoni fil-proċeduri kriminali SOMMARJU TAL-VALUTAZZJONI TAL-IMPAT T {KUMM(2009) 338 finali} {SEG(2009)915}

DOKUMENT TA’ ĦIDMA TAL-PERSUNAL TAL-KUMMISSJONI

SOMMARJU EŻEKUTTIV

1. L-Isfond

Id-dritt tal-persuni akkużati u suspettati għal proċess ġust huwa dritt fundamentali li l-Unjoni Ewropea tirrispetta bħala prinċipju ġenerali taħt l-Artikolu 6 (2) TUE. Il-professjonisti legali u l-Istati Membri (SM) jaqblu li prerekwiżit għall-fiduċja reċiproka hija li s-sistemi nazzjonali tal-ġustizzja kriminali tal-iSM jiggarantixxu lill-persuni suspettati u akkużati, irrispettivament min-nazzjonalità tagħhom, salvagwardji minimi. Azzjoni f'dan il-qasam kienet prijorità taħt il-Programm tal-Aja. Proposta ġdida hija prevista mill-Programm ta' Ħidma Leġiżlattiva tal-Kummissjoni għall-2009. Il-valutazzjoni tal-impatt tevalwa l-għażliet għal din il-proposta.

2. Il-Mandat Politiku, il-Bażi Legali u l-Konsultazzjoni tal-Partijiet Interessati.

Id-drittijiet tad-difiża ssemmew b'mod espliċitu fil-Konklużjonijiet ta' Tampere u minn dejjem kienu parti integrali mill-aġenda tar-rikonoxximent reċiproku tal-UE. Ħafna strumenti ġew addottati biex jiffaċilitaw u jħaffu l-investigazzjoni u l-prosekuzzjoni ta' każijiet transkonfinali. Madanakollu, sal-ġurnata ta' llum ma jeżisti l-ebda strument biex itejjeb il-pożizzjoni legali ta' dawk soġġetti għal proċediment transkonfinali. Dan in-nuqqas ta' bilanċ għandu effett negattiv fuq il-fiduċja reċiproka fost l-iSM, li allura jitlob li jkun hemm azzjoni min-naħa tal-UE.

Wara l-pubblikazzjoni ta' Green Paper fl-2003 dwar garanziji proċedurali, il-Kummissjoni addottat proposta għal Deċiżjoni Qafas dwar il-kwistjoni f'April tal-2004. Ma setax jintlaħaq ftehim u t-test ġie mwarrab. Il-proposta tal-Kummissjoni kienet ibbażata fuq l-Artikolu 31 (1) (c) TUE. Is-Servizz Legali tal-Kunsill ħareġ opinjoni li kkonfermat li dik kienet il-bażi legali addattata.

Il-Kummissjoni laqqgħet grupp ta' esperti fis-26/27 ta' Marzu 2009. Il-biċċa l-kbira tar-reazzjonijiet iffavorixxew azzjoni legali, li tkun akkumpanjata minn miżuri mhux leġiżlattivi. Il-maġġoranza l-kbira tal-parteċipanti opponew li l-proposta tiġi limitata għal każijiet transkonfinali. Il-Valutazzjoni tal-Impatt ġiet diskussa f'żewġ Laqgħat tal-Grupp ta’ Tmexxija ta' Bejn is-Servizzi. Waqt li kienet qed tipprepara din il-Valutazzjoni tal-Impatt, il-Kummissjoni qagħdet fuq għadd ta' sorsi addizzjonali ta' tagħrif, inklużi 5 studji.

3. Id-Definizzjoni tal-Problema

Il-problema, li għandha aspetti legali u soċjali varji, tista' titqassar kif ġej:

– Moviment akbar fi ħdan l-UE, dispożizzjonijiet skaduti u applikazzjoni inkonsistenti ta' standards internazzjonali esistenti (KEDB) fil-livell tal-iSM.

– Arresti li jwasslu għal trasferimenti taħt il-Mandat ta' Arrest Ewropew (MAE) huma kkunsidrati bħala li ma jaqgħux taħt l-ambitu tal-Artiklu 6 tal-KEDB, għax dan huwa meqjus bħala estradizzjoni.

– Rikonoxximent reċiproku jista' jaħdem b'mod effettiv biss jekk l-iSM jkunu konvinti li d-deċiżjonijiet ġudizzjali huma meħuda b'mod ġust fi SM oħrajn.

– Hemm perċezzjoni fost iċ-ċittadini u l-prattikanti li s-sistemi tal-ġustizzja fl-iSM, minbarra f'tagħhom, mhumiex ġusti u ma jistgħux jiksbu rimedji fil-livell internazzjonali peress li l-Konvenzjoni Ewropea għad-Drittijiet tal-Bniedem (QEDB) tinsab mgħarrqa fl-ilmenti.

– Aspett ta' din il-problema huwa l-fatt li l-akkużat mhux garantit aċċess għal servizzi xierqa ta' traduzzjoni u ta' interpretazzjoni.

4. Il-Bżonn ta' Azzjoni mill-UE

Studju tal-ULB sab li l-effiċjenza tal-miżuri ta' rikonoxximent reċiproku ġiet ostakolata minn livelli inadegwati ta' fiduċja reċiproka. Mingħajr standards xierqa biex jipproteġu d-drittijiet ta' dawk suspettati li jifhmu l-proċeduri hemm ir-riskju li l-iżbilanċ li ġie identifikat preċedentement bejn il-prosekuzzjoni u l-akkużat jiġi aggravat aktar u fl-aħħar mill-aħħar imur kontra l-interessi tal-ġustizzja fl-UE.

Sal-lum, l-iSM kkonformaw, fi gradi differenti, mal-obbligi tagħhom għal proċess imparzjali, li prinċipalment ġejjin mil-liġi nazzjonali u mill-KEDR, u dan wassal għal diskrepanzi fil-livelli ta' salvagwardji. L-UE, permezz tal-legiżlazzjoni, tista' tiċċara l-obbligi legali biex tiggarantixxi d-dritt għal proċess imparzjali fil-kuntest tal-liġi kriminali tal-UE

5. L-Għanijiet

L-objettiv ġenerali hu li tiżdied il-fiduċja reċiproka li tippermetti applikazzjoni aħjar tar-rikonoxximent reċiproku. Permezz ta' aktar fiduċja reċiproka, wieħed jista' jistenna li l-istrumenti ta' rikonoxximent reċiproku tal-UE jaħdmu aħjar.

L-objettiv ġenerali jista' jiġi tradott fl-objettivi speċifiċi li ġejjin:

1) li jiġu pprovduti standards minimi komuni għad-drittijiet proċedurali fil-proċeduri kollha, inklużi l-estradizzjoni u l-MAE;

2) li jiġi żgurat li ċ-ċittadini jkunu infurmati dwar kif jistgħu jibbenefikaw minn dawn l-istandards minimi komuni jkunu fejn ikunu fl-UE.

6. L-Alternattivi tal-Politika

1: Status quo

Jekk ma ttitieħed l-ebda azzjoni mill-UE, jista' jkun mistenni li s-sitwazzjoni tevolvi kif stabbilit fis-Sezzjoni 4. Din l-għażla hija bbażata fuq is-suppożizzjoni li l-iSM huma mistennija jikkonformaw mal-KEDB u jipprovdu salvagwardji minimi fi proċeduri legali domestiċi.

2: Il-promozzjoni ta' miżuri mhux leġiżlattivi (l-aħjar prattika)

Jittieħdu miżuri biex isir tpartit tal-aħjar prattika u jiġu żviluppati linji ta' gwida tal-UE. Din l-għażla tfittex għarfien aħjar tal-istandards tal-KEDB billi xxerred u tirrakkomanda prattiki li jgħinu biex tintlaħaq konformita' mal-KEDB. Hija ma tilħaqx approssimazzjoni ulterjuri tal-istandards legali.

3: Strument ġdid li jkopri d-drittijiet kollha

Biex din l-għażla tirnexxi, ikun meħtieġ trattat ġdid b'bażi legali espliċita u bi proċedura leġiżlattiva differenti (liġi ordinarja tal-komunità). Jekk il-leġiżlazzjoni jirnexxilha tiġi addottata, l-implimentazzjoni sussegwenti tagħha mill-iSM, is-superviżjoni mill-Kummissjoni u r-rikors finali fil-Qorti Ewropea tal-Ġustizzja (QEĠ) jgħinu biex jiġu ssuperati d-differenzi fil-konformità mal-KEDB. Miżuri prattiki jistgħu jkunu neċessarji biex tissaħħaħ il-fiduċja reċiproka fil-prattika.

4: Miżura limitata għall-każijiet transkonfinali

B'mod ċar, din l-għażla tikkostitwixxi biss l-ewwel pass iżda, jekk tirnexxi, tkun qed tikkontribwixxi biex tissaħħaħ il-fiduċja reċiproka u tgħin biex tingħeleb ir-reżistenza għal aktar legiżlazzjoni. Madankollu, ikollha bżonn konsiderazzjoni bir-reqqa biex kwalunkwe kwistjoni possibbli ta' diskriminazzjoni bejn il-kategoriji ta' suspettati involuti fi proċeduri transkonfinali kontra dawk domestiċi jiġu indirizzati kif xieraq.

5: Approċċ pass b'pass li jibda b'miżuri fuq l-aċċess ghall- interpretazzjoni u t-traduzzjoni

Dan ikun jinvolvi FD ġdid li jitlob lill-iSM jipprovdu standard minimu għall-aċċess għall-interpretazzjoni u t-traduzzjoni biss. Id-drittijiet għandhom japplikaw għal kwalunkwe persuna suspettata jew akkużata li kkommettiet reat kriminali minn meta tiġi infurmata mill-awtoritajiet kompetenti li hu suspettat li kkommettiet reat kriminali sakemm fl-aħħar tiġi ġġudikata. Din l-għażla tista' tvarja fl-iskop tagħha u tipprovdi għal dawn iż-żewġ drittijiet biex tapplika jew (a) f'każijiet transkonfinali biss jew (b) fil-każijiet kollha.

7. Analiżi tal-Impatt tal-Għażliet Politiċi

1 Status quo

Nuqqas ta' azzjoni min-naħa tal-UE f'dan il-qasam jista' finalment jikkontribwixxi għal tnaqqis fil-progress miksub fil-qasam tal-koperazzjoni ġudizzjali fi kwistjonijiet kriminali u għalhekk fil-kostruzzjoni ta' qasam komuni ta' libertà, sigurtà u ġustizzja.

2 L-aħjar prattika

Impatti pożittivi: rakkomandazzjonijiet għall-aħjar prattika jistgħu jirriżultaw f'xi titjib jekk l-iSM jagħżlu li jsegwu r-rakkomandazzjonijiet. Impatti negattivi: il-biċċa l-kbira ta' din il-proposta ttenni dak li l-Kunsill tal-Ewropa jinkludi fir-Rakkomandazzjonijiet u dak li esperti oħra rrakkomandaw, imma ma twettaqx. Din l-għażla tista' tiddiżappunta lill-PE, lill-partijiet interessati u lil numru ta' Stati Membri li jridu strument vinkolanti.

3 Strument ġdid li jkopri d-drittijiet kollha

Impatti posittivi: DQ ta' dan it-tip tista' żżid il-livell ta' ċertezza legali fost l-iSM. Ikun strument vinkolanti li jtejjeb il-konformità mal-istandards tal-KEDB biex jiġi żgurat proċess ġust. Madankollu l-indirizzar tad-drittijiet flimkien bħala parti minn pakkett ifisser li jkun hemm inqas ħin x'tiddedika għal kull dritt u li l-kompromessi jwasslu għal tbenġil. Jekk it-Trattat ta' Liżbona jidħol fis-seħħ, ma jkunx hemm aktar il-bżonn tal-unanimità.

4 Każijiet transkonfinali biss

Mhemmx definizzjoni stabbilita ta' każ "transkonfinali". Hemm riluttanza min-naħa tal-iSM biex jiġi definit każ transkonfinali jew biex tiġi addattata leġiżlazzjoni li tirrikjedi definizzjoni.

L-impatt ekonomiku ta' din l-għażla jistà jkun doppju: (1) il-prezz biex tpoġġi s-servizzi f'posthom biex toffri d-drittijiet u (2) il-kisba ta' prezzijiet mraħħsa tal-appelli. Ir-riskju possibbli ta' din l-għażla jistà jkun nuqqas ta' fiduċja reċiproka peress li tista' tingħata l-impressjoni li hemm sistema bbażata fuq żewġ livelli tal-ġustizzja - waħda għal każijiet nazzjonali u waħda għal dawk transkonfinali. Impatt pożittiv: dan jista' jissodissfa lill-iSM li kienu qed jitolbu għal miżura limitata għall-każijiet transkonfinali. Impatt negattiv: miżura li tipprova tillimita l-ambitu tagħha tista' twassal għal konfużjoni peress li l-istess każ jista' jiġi deskritt jew klassifikat bħala transkonfinali jew domestiċi minn Stati Membri differenti. Konformità: L-iSM jista' jkollhom diffikultà biex jikklassifikaw każijiet u għalhekk żbalji/argumenti jseħħu b'mod naturali.

5 Approċċ pass b'pass

L-impatti ekonomiċi ta' din l-għażla jistgħu jkunu fuq żewġ livelli bħal fil-każ tal-għażla transkonfinali msemmija hawn fuq. Impatti pożittivi: miżura ta' dan it-tip tista' tirriżulta f'titjib fil-kwalità u fil-provvediment ta' interpretazzjoni u traduzzjoni. Hija tikkontribwixxi għall-iżvilupp tal-fiduċja reċiproka. Tassigura proċess ġust f'każijiet fejn il-persuna ssuspettata ma tifhimx il-proċeduri kriminali, id-drittijiet tagħha jew l-akkużi kollha mressqa kontrieha. Impatti negattivi: tkun tgħabbi lill-iSM b'responsabilità finanzjarja u amministrattiva li fil-preżent ma joffrux taħriġ lill-interpreti u lit-tradutturi legali. Evalwazzjoni/sorveljanza tal-konformità tkun meħtieġa, li wkoll tkun ta' piż.

Esperti fil-laqgħa tal-esperti ta' Marzu 2009, inklużi delegati tal-iSM, laqgħu b'entużjażmu s-suġġeriment li jsir xogħol fuq dan id-dritt biss bħala punt tat-tluq. F'Marzu 2009 ġie ppubblikat Rapport mid-DĠ tal-Interpretazzjoni: Ir-Rapport Finali tal-Forum Riflettiv dwar il-Multilingwiżmu u t-Taħriġ tal-Interpreti. Ir-Rakkomandazzjonijiet jistgħu jikkontribwixxu għal dokument fil-futur dwar l-aħjar prattika.

8. It-tqabbil tal-Alternattivi

+++ Jindika impatt pożittiv kbir

0 Jindika li ma kien hemm l-ebda impatt

--- Jindika impatt negattiv kbir

Għażla|L-effiċjenza fir-rigward tal-objettivi u koerenza ma' politiki oħra stabbiliti tal-UE|Impatt fuq is-soċjetà u fuq id-drittijiet fundamentali| Effiċjenza|Fattibilità politika|

|Il-provvediment ta' standards minimi għal drittijiet proċedurali fi proċedimenti kriminali |L-assigurazzjoni li ċ-ċittadini jkunu infurmati dwar kif jistgħu jibbenefikaw minn standards minimi||||

1. Status Quo – l-ebda azzjoni addizzjonali fil- livell tal-UE|0L-ebda wieħed mill-objettivi ma jkun jista' jintlaħaq mingħajr xi azzjoni mill-UE |0Żbilanċ kontinwat bejn id-drittijiet u l-kooperazzjoni ġudizzjarja jista' jagħmel ħsara lill-ġustizzja u lill-fiduċja reċiproka fl-UE|0L-ebda nefqa għall-iSM |Il-PE u ħafna mill-iSM jistennew azzjoni mill-UE |

2. Miżura li ma torbotx/mhux leġiżlattiva li tistabbilixxi l-"aħjar prattika tal-UE" |+Tiddependi fuq id-dispożizzjoni tal-iSM li jimplimentaw. Ma toħloqx armonija fl-istandards.|++Kampanja organizzata tajjeb ta' informazzjoni mal-Ewropa kollha kemm hi tista' toħloq għarfien rigward id-drittijiet tal-KEDB u x'jista' jsir jekk in-nies iħossu li dawn ma ġewx mħarsa.|+Jekk l-iSM jsegwu l-gwida b'mod konsistenti, id-drittijiet tal-akkużati jiġu mħarsa |-Tiddependi fuq kif tiġi implimentata. In-nefqa ewlenija tkun it-taħriġ li jista' jitħallas mill-istudenti. Għal Stati Membri kbar (sors ir-Renju Unit) hemm maħsuba għotja ta' madwar €5000 għal kull kulleġġ. |L-iSM kollha jaqblu rigward il-bżonn ta' xi miżuri mhux leġiżlattivi. L-esperjenza tissuġġerixxi li gwida li ma torbotx ma tiġix segwita b'mod konsistenti.|

3. Jiġi introdott mill-ġdid l-istrument tal-2004 li jkopri d-drittijiet kollha|+++ Jistabbilixxi standards komuni komprensivi. |+Strument komprensiv fih innifsu u mingħajr miżuri ta' protezzjoni ma joħloqx għarfien pubbliku, imma jiġbed l-attenzjoni tal-midja nazzjonali għall-elementi l-aktar kontroversjali. |+++Il-persuni kollha akkużati jiġu garantiti drittijiet taħt il-KEDB. Ikun jipprovdi bażi għal fiduċja reċiproka madwar l-UE. Il-perċezzjoni tal-istandards tal-ġustizzja tista' tgħin biex aktar ċittadini jiġu inkoraġġiti jeżerċitaw id-dritt għal-libertà tal-moviment. |---In-nefqa mistennija tkun konsiderevoli, speċjalment għall-għajnuna legali f'dawk l-iSM li fil-preżent ma jipprovduhiex.| Terġa' tkun irrifjutata mis-6 Stati Membri li opponew il-proposta fl-2006.It-Trattat ta' Liżbona jista' jagħmilha possibbli li l-proposta attwali (2004) tgħaddi b’vot ta' maġġoranza kkwalifikata bil-possibilità li wieħed jibqa' barra minnha (opt-out).|

4. Strument għad-drittijiet kollha imma limitat għal każijiet transkonfinali|++Jipprovdi standards limitati komuni iżda mhux għaċ-ċittadini kollha li jkunu akkużati bi ksur tal-liġi. |-Għal darb'oħra, mingħajr miżuri ta' protezzjoni ma joħloqx għarfien pubbliku. Attenzjoni tal-midja nazzjonali, possibilment ostili għall-fatt li jiġu ggarantiti biss id-drittijiet ta' dawk involuti f'każijiet transkonfinali, li r-rapporti tagħhom jistgħu jiżgwidaw. |-Persuni akkużati jkunu ggarantiti l-istess drittijiet ikunu fejn ikunu arrestati fl-UE. Riskju li jiġu maħluqa żewġ livelli ta' akkużati – dawk f'każijiet transkonfinali u dawk f'każijiet domestiċi – li jwassal għal diskriminazzjoni li tista' tegħleb il-benefiċċji. |--Ikun jiddependi fuq il-proporzjon ta' każijiet li jiġu meqjusa 'transkonfinali' u jkun ivarja bejn l-iSM – li għalihom mhemmx statistiki disponibbli. Iżda n-nefqa xorta mistennija tkun għolja.|Id-definizzjoni ta' 'każ transkonfinali' probabbilment tqajjem kontroversja, speċjalment peress li tista' twassal għal tħassib dwar id-drittijiet fundamentali fir-rigward tad-diskriminazzjoni pożittiva.Mhux probabbli li tkun aktar aċċettabbli mit-tielet għażla. |

5a. Deċiżjoni Qafas limitata għad-dritt għat- traduzzjoni u għall-interpretazzjoni f'każijiet transkonfinali biss |+Standards komuni limitati fiż-żona fejn hu meqjus l-aktar urġenti iżda mhux ghaċ-ċittadini kollha li jkunu akkużati bi ksur tal-liġi. Ikun xhieda ta' progress u ta' approċċ inkrementali |-Bħal hawn fuq, interess ostili tal-midja jista' jiżgwida. |- Persuni akkużati jistgħu jiġu ggarantiti l-istess drittijiet ikunu fejn ikunu arrestati fl-UE. Riskju li jiġu maħluqa żewg livelli ta' akkużati – dawk f'każijiet transkonfinali u dawk f'każijiet domestiċi – li jwassal għal diskriminazzjoni li tista' tegħleb il-benefiċċji. |- In-nefqa tkun tiddependi fuq il-proporzjon ta' każijiet li jiġu meqjusa 'transkonfinali' u tkun tvarja bejn l-iSM. L-istatistiki mhux disponibbli. |Ħafna mill-iSM, jew kollha, mistennija jappoġġjaw jekk ikun hemm ftehim fuq id-definizzjoni ta' 'transkonfinali'. Tkun tissodisfa t-test tal-proporzjonalità, peress li l-azzjoni ma tmurx lilhinn minn dak li hu meħtieġ biex tilħaq l-objettivi tat-Trattat. Tkun tosserva ukoll il-prinċipju tas-sussidjarjetà, peress li ma tkunx qed tinterferixxi f'każijiet purament domestiċi.|

5b. Id-Deċiżjoni Qafas limitata għad-dritt għat- traduzzjoni u għall-interpretazzjoni fil-każijiet kollha.|++Standards komuni limitati fiż-żona fejn ikunu kkunsidrati bħala l-aktar urġenti.|0Improbabbli li jkollha xi effett fuq l-għarfien mingħajr miżuri ta' protezzjoni |+Tkun tipprovdi aktar ugwaljanza għall-aċċess għall-ġustizzja billi tkun tinkludi d-dritt li wieħed jifhem l-akkuża u l-proċeduri legali. |--In-nefqa tal-iSM l-kbar (sors ir-Renju Unit) għall-aċċess għall-interpretazzjoni adegwata hija kkalkulata madwar €40 miljun fis-sena. In-nefqa għat-traduzzjoni tvarja skont l-iskema tal-prezz prevalenti fl-iSM individwali.|Ħafna mill-iSM lesti jappoġġjaw din l-għażla. |

Sommarju tal-għażla pass b'pass

Rilevanza għall-objettivi | Impatt fuq is-soċjetà u fuq id-drittijiet fundamentali| Nefqa|Fattibilità politika u l-opinjonijiet tal-partijiet interessati |

Tilħaq l-objettivi b'mod sħiħ jekk l-iSM jimplimentaw il-gwida|Standards komuni limitati fiż-żona fejn ikun ikkunsidrat bħala l-aktar urġenti. Ikun xhieda ta' progress u ta' approċċ inkrementali |In-nefqa tkun tiddependi fuq il-proporzjon ta' każijiet li jiġu meqjusa 'transkonfinali' u tkun tvarja bejn l-iSM. In-nefqa għall-aċċess għal interpretazzjoni adegwata għal Stati Membri kbar (ir-Renju Unit) hija madwar €40 miljun fis-sena. In-nefqa għat-traduzzjoni tvarja skont l-iskema tal-prezzijiet prevalenti fl-iSM individwali.In-nefqa għal miżuri ta' protezzjoni tkun tiddependi fuq kif jiġu implimentati. In-nefqa ewlenija tkun it-taħriġ li jista' jitħallas mill-istudenti. Il-Gvern tar-Renju Unit ipprovda għotjiet ta' madwar €5000 għal kull kulleġġ. |Bħal hawn fuq – ħafna mill-iSM jistennew azzjoni legiżlattiva mingħajr miżuri ta' protezzjoni. |

9. L-Approċċ pass b'pass f'aktar dettall

Din l-għażla tkun tippermetti approċċ progressiv u gradwali li jkun jipprovdi ambitu għal pjan ta' azzjoni fit-tul għall-approssimazzjoni progressiva tal-liġijiet fil-qasam tad-drittijiet proċedurali. Dan il-mod ta' kif isiru l-affarijiet ma jkunx jiddependi fuq it-Trattat ta' Liżbona daqs it-3et għażla.

Din l-għażla tkun tirriżulta f'titjib fil-kwalità u l-provvediment ta' interpretazzjoni u traduzzjoni, li jkun jista' jikkontribwixxi biex tinbena fiduċja reċiproka. Tkun tassigura proċess aktar ġust f'każijiet fejn is-suspettat ma jkunx jifhem il-proċeduri, id-drittijiet tiegħu jew l-akkużi miġjuba kontrieh. L-għażla tpoġġi piż finanzjarju u amministrattiv ieħor fuq Stati Membri li bħalissa ma joffrux taħriġ għal interpreti u tradutturi.

Ir-rispett għad-dritt tat-traduzzjoni u tal-interpretazzjoni huwa essenzjali, iżda mhux biżżejjed, għall-fiduċja reċiproka. Madankollu, huwa dritt essenzjali li jippermetti t-twettiq ta' drittijiet oħra, bħad-d-dritt għall-għajnuna legali jew id-dritt li tirċievi informazzjoni dwar id-drittijiet personali. Li tifhem il-proċeduri legali hija kundizzjoni minn qabel biex tasserixxi d-drittijiet l-oħrajn tiegħek għal proċess ġust.

10. Is-Sorveljanza u l-evalwazzjoni

Kwalunkwe proposta tal-Kummissjoni tkun tistipula obbligu mill-iSM li jikkomunikaw il-leġiżlazzjoni ta' implimentazzjoni u tabella ta' korrelazzjoni lill-Kummissjoni fi żmien speċifiku. Il-Kummissjoni mbagħad tipprepara rapport ta' implimentazzjoni fejn tniżżel liema Stati Membri jkunu kkonformaw mal-obbligi tagħhom li jittrasponu d-DQ. Indikaturi li jistgħu jintużaw biex tiġi valutata l-konformità jistgħu jkunu jekk ikunux ġew offruti korsijiet tat-taħriġ, jekk kienx hemm reġistru u jekk setgħux jiġu pprovduti numru ta interpreti u tradutturi ċċertifikati. Stħarriġ tal-Eurobarometer jista' jintuża biex jissorvelja titjib fil-valutazzjoni tal-opinjoni pubblika dwar l-imparzjalità tal-ġustizzja fl-UE.

SK

|KOMISIA EURÓPSKYCH SPOLOČENSTIEV|

V Bruseli, 8.7.2009

SEK(2009) 916

PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE Sprievodný dokument

Návrh RÁMCOVÉ ROZHODNUTIE RADY o práve na tlmočenie a preklad v trestnom konaní ZHRNUTIE POSÚDENIA VPLYVU {KOM(2009) 338 v konečnom znení} {SEK(2009) 915}

PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE

ZHRNUTIE

1. Kontext

Právo obvinených a podozrivých osôb na spravodlivý proces je základné právo, ktoré Európska únia rešpektuje ako všeobecnú zásadu podľa článku 6 ods. 2 Zmluvy o Európskej únii. Právnici a členské štáty (ČŠ) sa zhodujú v tom, že nevyhnutnou podmienkou vzájomnej dôvery je predpoklad, že vnútroštátne systémy trestného súdnictva členských štátov zabezpečujú podozrivým a obvineným osobám minimálne záruky bez ohľadu na ich štátnu príslušnosť. A kcia v tejto oblasti bola prioritou v rámci Haagskeho programu. V rámci legislatívneho pracovného programu Komisie na rok 2009 sa plánuje vypracovanie nového návrhu. Posúdenie vplyvu obsahuje hodnotenie možností tohto návrhu.

2. Politický mandát, právny základ a konzultácia so zainteresovanými stranami

Práva na obhajobu sa výslovne uvádzajú v záveroch z Tampere a vždy boli neoddeliteľnou súčasťou programu vzájomného uznávania EÚ. Prijalo sa mnoho nástrojov s cieľom umožniť a urýchliť vyšetrovanie a trestné stíhanie v cezhraničných prípadoch. Dodnes však neexistuje nástroj, ktorým by sa zlepšilo právne postavenie účastníkov cezhraničného konania. Táto nerovnováha má záporný účinok na vzájomnú dôveru medzi členskými štátmi, a preto následne vzniká požiadavka na akciu na úrovni Európskej únie.

Po Zelenej knihe o procesných zárukách z roku 2003 Komisia v apríli 2004 prijala v tejto veci návrh rámcového rozhodnutia. Nepodarilo sa však dosiahnuť dohodu a tak sa tento návrh uložil ad acta. Návrh Komisie bol založený na článku 31 ods. 1 písm. c) Zmluvy o Európskej únii. Právna služba Rady vydala stanovisko, v ktorom potvrdila, že ide o vhodný právny základ.

Komisia v dňoch 26. a 27. marca 2009 usporiadala stretnutie expertov. Väčšina odpovedí bola v prospech legislatívneho opatrenia, ktoré sprevádzajú nelegislatívne opatrenia. Úplná väčšina účastníkov namietala proti obmedzeniu návrhu na cezhraničné prípady. Diskusia o posúdení vplyvu prebehla na dvoch zasadnutiach medziútvarovej riadiacej skupiny. Komisia pri príprave tohto posúdenia vplyvu vychádzala z viacerých doplňujúcich zdrojov informácií vrátane piatich štúdií.

3. Vymedzenie problému

Problém, ktorý zahŕňa rôzne právne a sociálne hľadiská, je možné zhrnúť takto:

– Zvýšený pohyb v rámci EÚ, zastarané ustanovenia a nezhodné uplatňovanie existujúcich medzinárodných štandardov (EDĽP) na úrovni členských štátov.

– Zatknutia, ktoré vedú k presunu v rámci európskeho zatýkacieho rozkazu sa považujú za prípady, ktoré nepatria do pôsobnosti článku 6 EDĽP, pretože sa posudzujú ako vydanie osôb.

– Vzájomné uznávanie môže fungovať účinne iba vtedy, keď sú členské štáty presvedčené o spravodlivosti prijímania súdnych rozhodnutí v iných členských štátoch.

– Občania a právnici súčasnú situáciu vnímajú tak, že justičné systémy v iných ako ich vlastných členských štátoch sú nespravodlivé a že nemôžu nápravu získať ani na medzinárodnej úrovni, pretože Európsky súd pre ľudské práva (ESPĽ) je zaplavený sťažnosťami.

– Jedno hľadisko tohto problému je skutočnosť, že obvinený nemá zaručený prístup k primeraným prekladateľským a tlmočníckym službám.

4. Potreba akcie na úrovni EÚ

V štúdii ULB sa zistilo, že opatrenia vzájomného uznávania boli menej efektívne, lebo im chýbala primeraná úroveň vzájomnej dôvery. Bez vhodných štandardov ochrany práv podozrivých rozumieť konaniu hrozí, že už skôr identifikovaná nerovnováha medzi orgánmi činnými v trestnom konaní a obvinenými by sa mohla ešte zhoršiť a v konečnom dôsledku pôsobiť proti záujmom spravodlivosti v Európskej únii.

Doteraz si členské štáty do rôznej miery plnili svoje povinnosti týkajúce sa spravodlivého procesu vychádzajúc predovšetkým z vnútroštátnych právnych predpisov a EDĽP, čo viedlo k rozdielom v úrovniach záruk. Európska únia by mohla pomocou právnych predpisov vysvetliť zákonnú povinnosť zaručiť právo na spravodlivý proces v kontexte trestného práva EÚ.

5. Ciele

Všeobecným cieľom je posilniť vzájomnú dôveru, aby sa lepšie uplatňovalo vzájomné uznávanie. Dá sa očakávať, že prostredníctvom väčšej vzájomnej dôvery budú nástroje vzájomného uznávania EÚ fungovať lepšie.

Všeobecný cieľ je možné premietnuť do týchto osobitných cieľov:

1) zabezpečiť spoločné minimálne štandardy pre procesné práva vo všetkých konaniach vrátane vydania osôb a európskeho zatýkacieho príkazu;

2) zabezpečiť, aby občania boli informovaní o tom, ako môžu využívať tieto spoločné minimálne štandardy kdekoľvek v Európskej únii.

6. Možnosti politiky

1: Súčasný stav

Ak sa neprijmú žiadne opatrenia na úrovni EÚ, dalo by sa očakávať, že situácia sa vyvinie podľa odseku 4. Pri tejto možnosti sa predpokladá, že členské štáty budú dodržiavať EDĽP a poskytovať minimálne záruky vo vnútroštátnom súdnom konaní.

2: Podpora nelegislatívnych opatrení (najlepšej praxe)

Pri tejto možnosti by sa prijali opatrenia na výmenu vnútroštátnej najlepšej praxe a vypracovanie usmernení EÚ. Táto možnosť by bola zameraná na úsilie vytvoriť lepšie povedomie o štandardoch EDĽP pomocou rozširovania a odporúčania postupov, ktoré pomáhajú dodržiavať EDĽP. Nedosiahla by sa ňou ďalšia aproximácia zákonných štandardov.

3: Nový nástroj, ktorý zahŕňa všetky práva

Aby táto možnosť bola úspešná, je potrebná nová zmluva s formálne vyjadreným právnym základom a odlišným (všeobecné právne predpisy Spoločenstva) legislatívnym postupom. Ak sa právny predpis úspešne prijme, jeho následné vykonávanie členskými štátmi, monitorovanie Komisiou a konečné odvolanie sa na SD pomôžu prekonať rozdiely v dodržiavaní EDĽP. Možno budú potrebné praktické opatrenia, aby sa posilnila vzájomná dôvera v praxi.

4: Opatrenie obmedzené na cezhraničné prípady

Táto možnosť by jasne predstavovala iba prvý krok, ale keby bola úspešná, prispela by k posilneniu vzájomnej dôvery a pomohla by prekonať odpor voči ďalším právnym predpisom. Vyžadovala by si však dôkladné zváženie, aby sa primerane vyriešil každý potenciálny problém súvisiaci s diskrimináciou medzi kategóriami podozrivých v cezhraničnom konaní a tých vo vnútroštátnom konaní.

5: Postupný prístup, pri ktorom opatrenia o dostupnosti tlmočenia a prekladu stoja na začiatku

Táto možnosť by zahŕňala nové rámcové rozhodnutie, ktoré by od členských štátov vyžadovalo, aby zabezpečili minimálne štandardy iba pre dostupnosť tlmočenia a prekladu. Tieto práva by sa mali vzťahovať na každú osobu podozrivú alebo obvinenú zo spáchania trestného činu od chvíle, keď ju príslušné orgány informujú, že je podozrivá zo spáchania trestného činu, až do vynesenia konečného rozsudku. Rozsah pôsobnosti tejto možnosti by sa mohol meniť, aby sa tieto dve práva uplatňovali buď a) výhradne v cezhraničných prípadoch alebo b) vo všetkých prípadoch.

7. Analýza vplyvov politických možností

1 Súčasný stav

Nedostatok opatrení EÚ v tejto oblasti môže v konečnom dôsledku prispieť k spomaleniu pokroku dosiahnutého v oblasti justičnej spolupráce v trestných veciach a tým aj budovania spoločného priestoru slobody, bezpečnosti a spravodlivosti.

2 Najlepšia prax

Kladné vplyvy: odporúčania pre najlepšiu prax by mohli priniesť určité zlepšenie, ak sa členské štáty rozhodnú tieto odporúčania dodržiavať. Záporné vplyvy: veľká časť tohto návrhu opakuje to, čo Rada Európy zahŕňa v odporúčaniach a to, čo odporúčali ďalší experti, čo sa však nevykonalo. Táto možnosť by mohlo takisto sklamať Európsky parlament, zainteresované strany a niektoré členské štáty, ktoré presadzujú záväzný nástroj.

3 Nový nástroj, ktorý zahŕňa všetky práva

Kladné vplyvy: takýto druh rámcového rozhodnutia by zvýšil úroveň právnej istoty členských štátov. Bol by to záväzný nástroj, ktorým by sa zlepšilo dodržiavanie štandardov EDĽP s cieľom zabezpečiť spravodlivý proces. Spoločné riešenie všetkých práv v jednom balíku však znamená, že sa každému právu venuje menej času a pri kompromisoch dochádza k oslabovaniu. Ak Lisabonská zmluva nadobudne účinnosť, nebude sa už vyžadovať jednomyseľnosť.

4 Iba cezhraničné prípady

Neexistuje vymedzenie pojmu „cezhraničný“ prípad. Zo strany členských štátov sa objavuje neochota vymedziť pojem cezhraničný prípad alebo prijať právny predpis, ktorý vyžaduje takéto vymedzenie.

Hospodársky vplyv tejto možnosti by bol dvojaký: 1) náklady na zavedenie služieb s cieľom zabezpečiť práva a 2) zisk v súvislosti so zníženými nákladmi na odvolacie konania. Potenciálnym rizikom tejto možnosti by mohlo byť zníženie vzájomnej dôvery, pretože by mohol vzniknúť dojem, že existuje dvojitý systém spravodlivosti – jeden pre vnútroštátne prípady a jeden pre cezhraničné prípady. Kladný vplyv: táto možnosť by uspokojila členské štáty, ktoré požadovali opatrenie obmedzené na cezhraničné prípady. Záporný vplyv: opatrenie, pri ktorom existuje úsilie obmedziť jeho pôsobnosť, by mohlo vyvolať zmätočné situácie, pretože rovnaký prípad môžu jednotlivé členské štáty opísať alebo klasifikovať ako cezhraničný alebo ako vnútroštátny. Dodržiavanie: členské štáty by mohli mať v praxi ťažkosti s klasifikáciou prípadov, takže by prirodzene vznikali chyby/spory.

5 Postupný prístup

Hospodárske vplyvy tejto možnosti by boli dvojaké, ako pri vyššie uvedenej možnosti, ktorá sa týka cezhraničných prípadov. Kladné vplyvy: opatrenie tohto druhu by prinieslo zlepšenie kvality a poskytovania tlmočenia a prekladu. Prispelo by k rozvoju vzájomnej dôvery. Zabezpečil by sa ním spravodlivý proces v prípadoch, keď podozrivý nerozumie trestnému konaniu, svojim právam alebo celkovým obvineniam vzneseným proti nemu. Záporné vplyvy: vznikla by finančná a administratívna záťaž členských štátov, ktoré v súčasnosti neponúkajú odbornú prípravu pre súdnych tlmočníkov a prekladateľov. Vyžadovalo by sa hodnotenie/monitorovanie súladu, čo by bolo tiež záťažou.

Na stretnutí expertov v marci 2009 experti vrátane delegátov členských štátov nadšene prijali návrh, aby sa začalo pracovať iba na tomto práve ako na východisku. V marci 2009 uverejnilo Generálne riaditeľstvo pre tlmočenie správu s názvom Záverečná správa diskusného fóra o viacjazyčnosti a odbornej príprave tlmočníkov. Tieto odporúčania by mohli prispieť k budúcemu dokumentu o najlepšej praxi.

8. Porovnanie možností

+++ označuje veľký kladný vplyv

0 označuje nulový vplyv

−−− označuje veľký záporný vplyv

Možnosť|Účinnosť v porovnaní s cieľmi a súdržnosť s inými súčasnými politikami EÚ|Vplyv na spoločnosť a základné práva|Účinnosť|Politická uskutočniteľnosť|

|Zabezpečiť minimálne štandardy pre procesné práva v trestnom konaní|Zabezpečiť, aby občania boli informovaní o tom, ako môžu využívať minimálne štandardy||||

1. Súčasný stav bez ďalšej akcie na úrovni EÚ|0Bez akcie na úrovni EÚ by sa nedosiahol žiadny z uvedených cieľov|0Pretrvávajúca nerovnováha medzi právami a justičnou spoluprácou môže uškodiť spravodlivosti a vzájomnej dôvere v EÚ.|0Bez nákladov pre ČŠ|EP a väčšina ČŠ očakáva akciu na úrovni EÚ.|

2. Nezáväzné/nelegislatívne opatrenie, ktorým sa stanovuje „najlepšia prax EÚ“|+Závisí od ochoty ČŠ vykonávať tieto štandardy. Nedosiahne sa harmonizácia štandardov.|++Dobre organizovaná celoeurópska informačná kampaň môže rozšíriť povedomie o právach podľa EDĽP a o tom, čo sa dá robiť, keď sa ľudia domnievajú, že neboli dodržané.|+Ak budú členské štáty dôsledne dodržiavať usmernenia, potom sa budú dodržiavať aj práva obvinených.|−Závisí od spôsobu vykonávania. Najväčšiu časť nákladov bude tvoriť odborná príprava, ktorá by sa týkala študentov. Veľké ČŠ (zdroj: Spojené kráľovstvo) plánujú granty vo výške približne 5 000 EUR pre každú vysokú školu.|Všetky ČŠ súhlasia s potrebou určitých nelegislatívnych opatrení. Skúsenosť dokazuje, že nezáväzné usmernenia sa nebudú dôsledne dodržiavať.|

3. Znovuzavedenie nástroja z roku 2004, ktorý zahŕňa všetky práva|+++ Stanovuje komplexné spoločné štandardy.|+Samostatný komplexný nástroj bez sprievodných opatrení by nerozšíril povedomie verejnosti, ale prilákal by pozornosť vnútroštátnych médií v súvislosti s kontroverznejšími prvkami.|+++Všetkým obvineným osobám by sa zaručili práva podľa EDĽP. Zabezpečil by sa základ pre vzájomnú dôveru v celej EÚ. Vnímanie štandardov spravodlivosti by mohlo pomôcť povzbudiť viac občanov k uplatňovaniu práva na voľný pohyb.|−−−Očakávajú sa veľmi významné náklady, najmä v súvislosti s právnou pomocou v ČŠ, ktoré ju v súčasnosti neposkytujú.|Znovu by ho zamietlo 6 ČŠ, ktoré sa proti návrhu postavili v roku 2006.Lisabonská zmluva môže umožniť, aby sa súčasný návrh (z roku 2004) prijal kvalifikovanou väčšinou hlasov s možnosťou neuplatňovania.|

4. Nástroj zahŕňajúci všetky práva ale obmedzený na cezhraničné prípady|++Poskytoval by obmedzené spoločné štandardy, ale nie pre všetkých občanov obvinených z trestného činu.|−Opäť platí, že bez sprievodných opatrení by sa nerozšírilo povedomie verejnosti, ale prilákala by sa pozornosť vnútroštátnych médií, ktoré by boli nepriaznivo naklonené zaručeniu práv iba pre účastníkov cezhraničných prípadov a ktorých spravodajstvo by mohlo byť zavádzajúce.|−Obvinené osoby by mali zaručené rovnaké práva kdekoľvek v EÚ, kde sú zatknuté.Riziko vytvorenia 2 skupín obvinených – tých v cezhraničnom prípade a tých vo vnútroštátnom prípade – vedúce k diskriminácii, ktorá môže prevážiť nad výhodami.|−−Bude závisieť od podielu prípadov posúdených ako „cezhraničné“ a bude rôzna v jednotlivých ČŠ – bez dostupnej štatistiky. Stále sa však očakávajú vysoké náklady.|Pravdepodobnosť vzniku sporov o vymedzenie pojmu „cezhraničný prípad“, najmä preto, že môže viesť k obavám z pozitívnej diskriminácie v súvislosti so základnými právami.Nie je pravdepodobné, že by bola prijateľnejšia ako možnosť 3.|

5a. Rámcové rozhodnutie obmedzené na právo na preklad a tlmočenie výhradne v cezhraničných prípadoch|+Obmedzené spoločné štandardy v oblasti, v ktorej sa považujú za najnaliehavejšie, ale nie pre všetkých občanov obvinených z trestného činu. Preukázal by sa pokrok a prístup postupných krokov.|−Ako v predchádzajúcom prípade, nepriaznivé naklonenie médií by mohlo zapríčiňovať zavádzajúce spravodajstvo.|−Obvinené osoby by mali zaručené rovnaké práva na preklad a tlmočenie kdekoľvek v EÚ, kde sú zatknuté.Riziko vytvorenia 2 skupín obvinených – tých v cezhraničnom prípade a tých vo vnútroštátnom prípade – vedúce k diskriminácii, ktorá môže prevážiť nad výhodami.|− Náklady budú závisieť od podielu prípadov posúdených ako „cezhraničné“ a budú rôzne v jednotlivých ČŠ. Bez dostupnej štatistiky.|Očakáva sa podpora väčšiny alebo všetkých ČŠ, ak sa dohodne vymedzenie pojmu „cezhraničný“. Splnil by sa test proporcionality, pretože opatrenie by neprekročilo rámec nevyhnutný na dosiahnutie cieľov Zmluvy. Dodržala by sa aj zásada subsidiarity, pretože by sa nezasahovalo do výlučne vnútroštátnych prípadov.|

5b. Rámcové rozhodnutie obmedzené na právo na preklad a tlmočenie vo všetkých prípadoch|++Obmedzené spoločné štandardy v oblasti, v ktorej sa považujú za najnaliehavejšie.|0Nie je pravdepodobné, aby mala účinok na povedomie bez sprievodných opatrení.|+Zabezpečila by sa väčšia miera rovnakého prístupu k spravodlivosti na základe zakotvenia práva rozumieť obvineniu a konaniu.|−−V prípade veľkého členského štátu (zdroj Spojené kráľovstvo) sa náklady na poskytnutie primeraného tlmočenia odhadujú približne na 40 mil. EUR ročne. Náklady na preklad sú rôzne v závislosti od cenového režimu, ktorý prevláda v jednotlivých ČŠ.|Väčšina ČŠ by podporila akciu v tejto oblasti.|

Zhrnutie možnosti postupných krokov

Relevantnosť z hľadiska cieľov|Vplyv na spoločnosť a základné práva|Náklady|Politická uskutočniteľnosť a názory zainteresovaných strán|

V úplnom súlade s cieľmi, ak ČŠ vykonajú usmernenia|Obmedzené spoločné štandardy v oblasti, v ktorej sa považujú za najnaliehavejšie. Preukázal by sa pokrok a prístup postupných krokov.|Náklady budú závisieť od podielu prípadov posúdených ako „cezhraničné“ a budú rôzne v jednotlivých ČŠ.Náklady na poskytnutie primeraného tlmočenia v prípade veľkého ČŠ (Spojené kráľovstvo) sú približne 40 mil. EUR ročne. Náklady na preklad sú rôzne v závislosti od cenového režimu, ktorý prevláda v jednotlivých ČŠ.Náklady na sprievodné opatrenia budú závisieť od spôsobu vykonávania. Najväčšiu časť nákladov bude tvoriť odborná príprava, ktorá by sa týkala študentov. Vláda Spojeného kráľovstva poskytla granty vo výške približne 5 000 EUR každej vysokej škole.|Ako v predchádzajúcom prípade – väčšina ČŠ očakáva legislatívnu akciu so sprievodnými opatreniami.|

9. Podrobnejší opis postupného prístupu

Táto možnosť by umožnila progresívny postupný prístup a zabezpečila rozsah pôsobnosti pre dlhodobý akčný plán progresívnej aproximácie právnych predpisov v oblasti procesných práv. Tento prístup by nebol taký závislý od Lisabonskej zmluvy ako možnosť 3.

Táto možnosť by priniesla zlepšenie kvality a poskytovania tlmočenia a prekladu, čím by sa prispelo k budovaniu vzájomnej dôvery. Zabezpečil by sa ním spravodlivejší proces v prípadoch, keď podozrivý nerozumie konaniu, svojim právam alebo celkovým obvineniam, ktoré boli proti nemu vznesené. Táto možnosť by vytvorila ďalšiu finančnú a administratívnu záťaž členských štátov, ktoré v súčasnosti neposkytujú odbornú prípravu pre súdnych tlmočníkov a prekladateľov.

Rešpektovanie práva na preklad a tlmočenie je nevyhnutné, ale nie je dostatočné pre vzájomnú dôveru. Ide však o základné právo, pretože umožňuje uplatňovanie iných práv, napríklad práva na právnu pomoc alebo práva na získanie informácií o vlastných právach. Rozumieť konaniu je základným predpokladom pre uplatnenie ďalších práv na spravodlivý proces.

10. Monitorovanie a hodnotenie

V každom návrhu Komisie by sa stanovila povinnosť členských štátov odovzdať Komisii v určenej lehote vykonávacie právne predpisy a tabuľku zhody. Komisia by potom pripravila správu o vykonávaní, v ktorej zaznamená, ktorý ČŠ si splnil povinnosť vykonať transpozíciu rámcového rozhodnutia. K ukazovateľom, ktoré sa môžu využiť na posúdenie súladu, by patrili skutočnosti, či sú v ponuke kurzy odbornej prípravy, či sa zaviedol register a či členský štát dokáže poskytnúť počet certifikovaných tlmočníkov a prekladateľov. Mohol by sa využiť prieskum Eurobarometra, ktorý by monitoroval, do akej miery sa zlepšila verejná mienka o spravodlivosti súdnictva v EÚ.

SL

(...PICT...)|KOMISIJA EVROPSKIH SKUPNOSTI|

Bruselj, 8.7.2009

SEC(2009) 916

DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE priložen

Predlogu OKVIRNEGA SKLEPA SVETA o pravici do tolmačenja in prevajanja v kazenskih postopkih POVZETEK OCENE UČINKA {COM(2009) 338 konč. } {SEC(2009) 915}

DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE

POVZETEK

1. Ozadje

Pravica obdolžencev do poštenega sojenja je temeljna pravica, ki jo Evropska unija spoštuje kot temeljno načelo iz člena 6(2) PEU. Pravni strokovnjaki in države članice se strinjajo, da je predpogoj za medsebojno zaupanje ta, da nacionalni kazenskopravni sistemi držav članic obdolžencem ne glede na njihovo državljanstvo zagotavljajo minimalna jamstva. Ukrepanje na tem področju je spadalo med prednostne naloge v okviru Haaškega programa. Zakonodajni delovni program Komisije za leto 2009 predvideva nov predlog. Ocena učinka ocenjuje možnosti za ta predlog.

2. Politični mandat, pravna podlaga in posvetovanje z zainteresiranimi stranmi

Pravice obrambe so bile izrecno omenjene v zaključkih iz Tampereja in so ves čas sestavni del programa EU o vzajemnem priznavanju. Za omogočanje in pospeševanje preiskovanja in pregona v čezmejnih primerih so bili sprejeti številni instrumenti. Vendar pa do zdaj ni instrumenta, ki bi izboljšal pravni položaj obdolžencev v čezmejnih postopkih. To neravnovesje negativno vpliva na medsebojno zaupanje med državami članicami in zato zahteva ukrepanje EU.

Komisija je aprila 2004 po Zeleni knjigi o procesnih jamstvih iz leta 2003 sprejela predlog okvirnega sklepa o tej tematiki. O predlogu ni bilo mogoče doseči soglasja, zato je bil opuščen. Predlog Komisije je temeljil na členu 31(1)(c) PEU. Pravna služba Sveta je podala mnenje, v katerem je potrdila, da je to ustrezna pravna podlaga.

Komisija je bila 26. in 27. marca 2009 gostiteljica strokovnega srečanja. Večina udeležencev se je izrekla za zakonodajne ukrepe, ki naj jih spremljajo nezakonodajni ukrepi. Velika večina sodelujočih je nasprotovala omejitvi predloga na čezmejne primere. O oceni učinka se je razpravljalo na dveh sestankih medresorske usmerjevalne skupine. Komisija je pri pripravi te ocene učinka uporabila številne dodatne vire informacij, vključno s petimi študijami.

3. Opredelitev problema

Problem, ki ima različne pravne in družbene vidike, je mogoče povzeti tako:

– povečano gibanje znotraj EU, zastareli predpisi in nedosledna uporaba veljavnih mednarodnih standardov (EKČP) na ravni držav članic,

– glede odvzemov prostosti z naknadno premestitvijo na podlagi evropskega naloga za prijetje se šteje, da ne spadajo na področje uporabe člena 6 EKČP, ker se to šteje za izročitev,

– vzajemno priznavanje lahko učinkovito deluje samo, če so države članice prepričane, da so sodne odločbe v drugih državah članicah izdane na podlagi poštenega sojenja,

– med državljani in strokovnjaki je razširjeno mnenje, da so pravosodni sistemi v drugih državah članicah nepravični in da na mednarodni ravni ni mogoče uporabiti pravnega sredstva, saj je Evropsko sodišče za človekove pravice (ESČP) zasuto s pritožbami,

– eden od vidikov tega problema je dejstvo, da obdolžencu ni zagotovljen dostop do primernih storitev prevajanja in tolmačenja.

4. Potreba po ukrepanju EU

Študija ULB je ugotovila, da nezadostna raven medsebojnega zaupanja ovira učinkovitost ukrepov na področju vzajemnega priznavanja. Brez primernih standardov varstva pravic obdolžencev, da razumejo potek postopka, obstaja nevarnost, da se že omenjeno neenako razmerje moči med organi pregona in obdolžencem še poveča in končno nasprotuje interesom pravosodja v EU.

Države članice so do zdaj v različnem obsegu izpolnile svojo obveznost zagotovitve poštenega sojenja, ki izhaja predvsem iz nacionalnega prava in EKČP, kar ima za posledico različne stopnje varstva. EU bi lahko z zakonodajo razjasnila pravno obveznost zagotovitve pravice do poštenega sojenja v okviru svojega kazenskega prava.

5. Cilji

Splošni cilj je povečati medsebojno zaupanje, da se omogoči boljša uporaba načela vzajemnega priznavanja. Glede obstoječih instrumentov EU na področju vzajemnega priznavanja je mogoče pričakovati, da bodo ob povečanem medsebojnem zaupanju bolje delovali.

Iz splošnega cilja se lahko izpeljeta naslednja posebna cilja:

1) zagotoviti skupne minimalne standarde na področju procesnih pravic v vseh postopkih, vključno z izročitvijo in evropskim nalogom za prijetje;

2) zagotoviti obveščenost državljanov o tem, kako lahko kjer koli v EU izkoristijo te skupne minimalne standarde.

6. Možne politike

1: Ohranitev trenutnega stanja

Če EU ne ukrepa, bi se lahko stanje razvijalo, kot je opisano v oddelku 4. Ta možnost temelji na predpostavki, da države članice spoštujejo EKČP in zagotavljajo minimalna jamstva v postopkih pred domačimi sodišči.

2: Spodbujanje nezakonodajnih ukrepov (najboljše prakse)

Sprejeti bi bili ukrepi za izmenjavo nacionalnih najboljših praks in razvoj smernic EU. Ta možnost bi vodila do večjega zavedanja o standardih EKČP z razširjanjem in priporočanjem praks, ki pomagajo pri spoštovanju njenih določb. Navedeno ne bi doseglo nadaljnjega približevanja pravnih standardov.

3: Nov instrument, ki bi urejal vse pravice

Da bi ta možnost uspela, bi bila potrebna nova pogodba z jasno pravno podlago in drugačen zakonodajni postopek (obče pravo Skupnosti). Če bo zakonodaja uspešno sprejeta, bo nadaljnje izvajanje s strani držav članic, spremljanje s strani Komisije in odločanje na najvišji stopnji pred Sodiščem ES pomagalo premostiti razlike pri spoštovanju EKČP. Za krepitev medsebojnega zaupanja v praksi bi lahko bili potrebni praktični ukrepi.

4: Ukrep, omejen na čezmejne primere

Ta možnost bi gotovo pomenila samo prvi korak, vendar bi, če bi bila uspešna, prispevala h krepitvi medsebojnega zaupanja in pomagala pri premagovanju nasprotovanj nadaljnji zakonodaji. Vendar bi bil potreben previden razmislek, da se ustrezno obravnava vsako morebitno vprašanje diskriminacije med vrstami obdolžencev v čezmejnih postopkih v primerjavi s postopki pred domačimi sodišči.

5: Pristop korak za korakom, ki se začne z ukrepi glede dostopa do tolmačenja in prevajanja

Ta možnost bi vključevala nov okvirni sklep, ki bi od držav članic zahteval, da zagotovijo minimalne standarde le za dostop do tolmačenja in prevajanja. Pravica se uporablja za vsakogar, kdor je osumljen oziroma obdolžen storitve kaznivega dejanja, od trenutka, ko ga pristojni organi obvestijo, da je osumljen storitve kaznivega dejanja, do pravnomočne obsodbe. Ta možnost bi lahko imela različen obseg, pri čemer bi se lahko ta pravica uporabljala bodisi v (a) čezmejnih primerih bodisi v (b) vseh primerih.

7. Analiza učinkov možnih politik

1 Ohranitev trenutnega stanja

Neukrepanje EU na tem področju bi lahko končno prispevalo k upočasnitvi napredka, ki je bil dosežen na področju pravosodnega sodelovanja v kazenskih zadevah, torej k upočasnitvi oblikovanja skupnega območja svobode, varnosti in pravice.

2 Najboljše prakse

Pozitivni učinki: priporočila glede najboljših praks bi lahko imela za posledico nekaj izboljšav, če bi jih države članice upoštevale. Negativni učinki: velik del predloga ponavlja tisto, kar je vsebovano že v priporočilih Sveta Evrope in nasvetih drugih strokovnjakov, vendar se ni izvajalo. Ta možnost bi lahko razočarala Evropski parlament, zainteresirane strani in nekatere države članice, ki si želijo zavezujoč instrument.

3 Nov instrument, ki bi urejal vse pravice

Pozitivni učinki: tovrstni okvirni sklep bi povečal pravno varnost med državami članicami. Bil bi zavezujoč instrument, ki bi izboljšal spoštovanje standardov EKČP za zagotovitev poštenega sojenja. Vendar pa obravnavanje pravic v paketu pomeni, da se posamezni pravici lahko posveti manj časa ter da kompromisi vodijo k oslabitvi teh pravic. Če bo Lizbonska pogodba začela veljati, soglasje ne bo več potrebno.

4 Omejitev na čezmejne primere

Uveljavljena opredelitev „čezmejnega“ primera ne obstaja. Države članice niso pripravljene opredeliti čezmejnega primera oziroma sprejeti zakonodaje, ki zahteva opredelitev.

Gospodarski vpliv te možnosti bi bil dvostranski: (1) stroški uvedbe storitev za zagotavljanje pravic in (2) prihranek zaradi zmanjšanih stroškov pritožb. Mogoča nevarnost te možnosti bi lahko bilo zmanjšanje medsebojnega zaupanja, saj bi lahko nastal vtis, da obstaja dvotirni pravosodni sistem – za domače primere na eni strani in za čezmejne na drugi. Pozitiven učinek: ta možnost bi ustrezala tistim državam članicam, ki so zahtevale ukrep, omejen na čezmejne primere. Negativen učinek: ukrep z omejenim področjem uporabe bi lahko ustvaril zmedo, saj bi različne države članice lahko isti primer opisale ali uvrstile med čezmejne ali domače primere. V praksi bi se države članice lahko soočale s težavami pri uvrščanju primerov, tako da bi nujno prihajalo do napak ali sporov.

5 Pristop korak za korakom

Kot pri prejšnji možnosti bi bil gospodarski vpliv te možnosti dvostranski. Pozitivni učinki: tovrstni ukrep bi izboljšal kakovost in dostopnost tolmačenja in prevajanja. Prispeval bi h krepitvi medsebojnega zaupanja. Zagotovil bi pošteno sojenje v primerih, v katerih obdolženec ne more slediti kazenskemu postopku, ne razume svojih pravic ali obtožb zoper njega. Negativni učinki: ta ukrep bi državam članicam, ki sodnim tolmačem in prevajalcem trenutno ne nudijo usposabljanja, naložil finančno in upravno breme. Treba bi bilo ocenjevati/spremljati izvajanje, kar bi bila dodatna obremenitev.

Udeleženci strokovnega srečanja marca 2009, med katerimi so bili tudi predstavniki držav članic, so z navdušenjem pozdravili predlog, da bi se na začetku obravnavala samo ta pravica. Generalni direktorat za tolmačenje je marca 2009 objavil končno poročilo Foruma za razmislek o večjezičnosti in usposabljanju tolmačev (Reflection Forum on Multilingualism and Interpreter Training). Njegova priporočila bi lahko prispevala k prihodnjemu dokumentu o najboljših praksah.

8. Primerjava možnosti

+++ močan pozitiven učinek

0 brez učinka

--- močan negativen učinek

Možnost|Učinkovitost glede na cilje in usklajenost z drugimi politikami EU|Vpliv na družbo in temeljne pravice|Učinkovitost|Politična izvedljivost|

|Zagotoviti minimalne standarde na področju procesnih pravic v kazenskih postopkih|Zagotoviti obveščenost državljanov o tem, kako lahko izkoristijo minimalne standarde||||

1. Ohranitev trenutnega stanja – brez nadaljnjega ukrepanja na ravni EU|0Nobeden od ciljev ne bi bil dosežen brez ukrepanja EU. |0Nadaljnje neravnovesje med pravicami in pravosodnim sodelovanjem bi lahko škodilo pravosodju in medsebojnemu zaupanju v EU.|0Nobenih stroškov za države članice. |EP in večina držav članic pričakuje ukrepanje EU. |

2. Nezavezujoč / nezakonodajni ukrep, ki določa „najboljše prakse EU“|+Odvisno od pripravljenosti držav članic za izvajanje. Ne bo harmoniziral standardov.|++Dobro organizirana vseevropska informacijska kampanja bi lahko izboljšala poznavanje pravic iz EKČP in načinov ukrepanja v primerih, kadar kdo meni, da niso spoštovane.|+Če države članice dosledno upoštevajo smernice, bi bile pravice obdolžencev spoštovane.|-Odvisna od načina izvajanja. Največje stroške bo predstavljalo možno usposabljanje za študente. Za velike države članice (vir: Združeno kraljestvo) so predvidene subvencije v višini približno 5 000 EUR za vsako visokošolsko institucijo. |Vse države članice se strinjajo, da so potrebni nekateri nezakonodajni ukrepi. Izkušnje kažejo, da se nezavezujoče smernice ne upoštevajo dosledno.|

3. Ponovna uvedba instrumenta iz leta 2004, ki ureja vse pravice|+++ Določa obsežne skupne standarde. |+Zgolj obsežen instrument brez spremljevalnih ukrepov ne bi dvignil ozaveščenosti javnosti, temveč pritegnil pozornost nacionalnih medijev na bolj sporne elemente. |+++Vsem obdolžencem bi bile zagotovljene pravice iz EKČP. Ustvarjena bi bila podlaga za medsebojno zaupanje po vsej EU. Poznavanje standardov na področju pravosodja bi lahko več državljanov spodbudilo k uresničevanju pravice do prostega gibanja. |---Pričakovani znatni stroški, zlasti v tistih državah članicah, ki trenutno ne zagotavljajo pravne pomoči.|Šest držav članic, ki so nasprotovale predlogu leta 2006, bi ga spet zavrnilo.Lizbonska pogodba bi omogočila sprejem sedanjega predloga (2004) s kvalificirano večino in možnostjo neuporabe (opt-out).|

4. Instrument o vseh pravicah, omejen na čezmejne primere|++Zagotovil bi omejene skupne standarde, vendar ne za vse državljane, ki so obdolženi storitve kaznivega dejanja. |-Tudi ta ukrep brez spremljevalnih ukrepov ne bi dvignil ozaveščenosti javnosti. Pritegnil bi pozornost nacionalnih medijev, ki bi lahko negativno sprejeli zagotavljanje pravic samo obdolžencem v čezmejnih primerih in katerih poročanje bi lahko bilo zavajajoče.|-Obdolžencem bi bile povsod v EU zagotovljene enake pravice, ne glede na to, kje jim je odvzeta prostost. Obstaja nevarnost oblikovanja dveh kategorij obdolžencev – tistih v čezmejnih in tistih v domačih primerih – s posledično diskriminacijo, kar lahko prevlada nad koristmi.|--Stroški bodo odvisni od števila primerov, ki se bodo šteli za „čezmejne“; razlikovali se bodo med državami članicami (statistike niso na voljo). Vendar pa se pričakujejo visoki stroški.|Opredelitev „čezmejnega primera“ bi lahko bila sporna, zlasti zaradi pomislekov z vidika temeljnih pravic glede pozitivne diskriminacije.Ni verjetno, da bo ta možnost bolj sprejemljiva kot možnost 3. |

5a. Okvirni sklep, omejen na pravico do prevajanja in tolmačenja samo v čezmejnih primerih |+Omejeni skupni standardi na področju, na katerem se štejejo za najnujnejše, vendar ne za vse državljane, ki so obdolženi storitve kaznivega dejanja. Predstavljal bi napredek in postopen pristop.|-Kot zgoraj bi bilo poročanje negativno nastrojenih medijev lahko zavajajoče. |- Obdolžencem bi bile povsod v EU zagotovljene enake pravice do prevajanja in tolmačenja, ne glede na to, kje jim je odvzeta prostost. Obstaja nevarnost oblikovanja dveh kategorij obdolžencev – tistih v čezmejnih in tistih v domačih primerih – s posledično diskriminacijo, kar lahko prevlada nad koristmi.|- Stroški bodo odvisni od števila primerov, ki se bodo šteli za „čezmejne“; razlikovali se bodo med državami članicami. Statistike niso na voljo.|Predlog bi bil verjetno deležen podpore večine ali vseh držav članic, če bi bilo doseženo soglasje o opredelitvi pojma „čezmejni“. Prestal bi test sorazmernosti, saj ukrepi ne bi presegali tistega, kar je potrebno za doseganje ciljev Pogodbe. Usklajen bi bil tudi z načelom subsidiarnosti, saj ne bi posegal v izključno nacionalne primere.|

5b. Okvirni sklep, omejen na pravico do prevajanja in tolmačenja v vseh primerih|++Omejeni skupni standardi na področju, na katerem se štejejo za najnujnejše.|0Ni verjetno, da bi brez spremljevalnih ukrepov kakor koli vplival na ozaveščenost. |+Z zagotovitvijo pravice razumeti obtožbe in potek postopka bi se povečala enakost dostopa do sodnega varstva. |--Za velike države članice (vir: Združeno kraljestvo) se stroški dostopa do primernih storitev tolmačenja ocenjujejo na približno 40 milijonov EUR letno. Stroški prevajanja se razlikujejo glede na cenovno strukturo v posameznih državah članicah.|Večina držav članic bi podprla ukrepanje na tem področju. |

Povzetek možnosti korak za korakom

Pomembnost in ustreznost glede na cilje|Vpliv na družbo in temeljne pravice|Stroški|Politična izvedljivost in stališča zainteresiranih strani |

Cilje uresniči v celoti, če države članice izvajajo smernice.|Omejeni skupni standardi na področju, na katerem se štejejo za najnujnejše. Možnost bi predstavljala napredek in postopen pristop. |Stroški bodo odvisni od števila primerov, ki se bodo šteli za „čezmejne“, in se bodo razlikovali med državami članicami. Stroški dostopa do primernih storitev tolmačenja znašajo za velike države članice (Združeno kraljestvo) približno 40 milijonov EUR letno. Stroški prevajanja se razlikujejo glede na cenovno strukturo v posameznih državah članicah.Stroški spremljevalnih ukrepov bodo odvisni od načina izvajanja. Največje stroške bo predstavljalo možno usposabljanje za študente. Vlada Združenega kraljestva je zagotovila subvencije v višini približno 5 000 EUR za vsako visokošolsko institucijo. |Kot je bilo navedeno zgoraj, večina držav članic pričakuje zakonodajni ukrep s spremljevalnimi ukrepi. |

9. Podrobneje o pristopu korak za korakom

Ta možnost bi omogočila postopen pristop korak za korakom in odprla pot za dolgoročni akcijski načrt za postopno približevanje zakonodaje na področju procesnih pravic. Poleg tega bi bila manj odvisna od Lizbonske pogodbe kot možnost 3.

Izboljšala bi kakovost in dostopnost tolmačenja in prevajanja, s čimer bi prispevala h krepitvi medsebojnega zaupanja. Zagotovila bi pošteno sojenje v primerih, v katerih obdolženec ne more slediti postopku, ne razume svojih pravic ali obtožb zoper njega. Ta možnost bi državam članicam, ki sodnim tolmačem in prevajalcem trenutno ne nudijo usposabljanja, naložila dodatno finančno in upravno breme.

Spoštovanje pravice do prevajanja in tolmačenja je za medsebojno zaupanje bistvenega pomena, vendar ne zadostuje. Gre za bistveno pravico, saj omogoča izvrševanje drugih pravic, kot sta pravica do pravne pomoči in pravica biti poučen o svojih pravicah. Razumevanje postopka je predpogoj za uveljavljanje drugih pravic do poštenega sojenja.

10. Spremljanje in ocenjevanje

Vsak predlog Komisije bi določal obveznost držav članic, da v določenem roku Komisiji sporočijo izvedbeno zakonodajo in korelacijsko tabelo. Komisija bi na podlagi tega pripravila poročilo o izvajanju, v katerem bi navedla, katere države članice so izpolnile svojo obveznost prenosa okvirnega sklepa. Za oceno izpolnitve bi se lahko uporabili naslednji kazalci: ali so organizirani programi usposabljanja, ali obstaja register ter koliko je imenovanih sodnih tolmačev in prevajalcev. Z raziskavo Eurobarometra bi se lahko spremljalo, ali se mnenje javnosti o poštenosti sodstva v EU izboljšuje.

RO

(...PICT...)|COMISIA COMUNITĂŢILOR EUROPENE|

Bruxelles, 8.7.2009

SEC(2009) 916

DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI de însoţire al

Propunerii de DECIZIE-CADRU A CONSILIULUI privind dreptul la interpretare şi la traducere în procesele penale REZUMATUL EVALUĂRII IMPACTULUI {COM(2009) 338 final} {SEC(2009) 915}

DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI

REZUMAT EXECUTIV

1. Context

Dreptul la un proces echitabil al persoanelor învinuite sau suspectate este un drept fundamental pe care Uniunea Europeană îl respectă ca principiu general, în temeiul articolului 6 alineatul (2) din Tratatul privind Uniunea Europeană. Juriştii şi statele membre (SM) sunt de acord că o condiţie necesară pentru încrederea reciprocă este ca sistemele naţionale de justiţie penală ale statelor membre să asigure garanţii minime persoanelor suspectate sau învinuite, indiferent de cetăţenia acestora. Întreprinderea unor acţiuni în acest domeniu a fost una dintre priorităţile Programului de la Haga. Se preconizează o nouă propunere în Programul legislativ şi de lucru al Comisiei pentru 2009. Evaluarea impactului analizează opţiunile referitoare la această propunere.

2. Mandatul politic, temeiul juridic şi consultarea părţilor interesate

Dreptul la apărare a fost în mod explicit menţionat în Concluziile de la Tampere şi a făcut dintotdeauna parte integrantă din agenda de lucru a UE privind recunoaşterea reciprocă. Au fost adoptate numeroase instrumente pentru a facilita şi accelera ancheta şi urmărirea penală în cazurile transfrontaliere. Cu toate acestea, nu există încă un instrument care să îmbunătăţească situaţia juridică a persoanelor implicate în proceduri transfrontaliere. Această lipsă de echilibru are un impact negativ asupra încrederii reciproce între statele membre, prin urmare este necesar ca UE să acţioneze.

În urma Cărţii verzi privind garanţiile procedurale din 2003, în luna aprilie 2004 Comisia a adoptat o propunere de decizie-cadru privind acest aspect. Nu s-a putut ajunge la un acord, iar textul a fost lăsat uitării. Propunerea Comisiei avea la bază articolul 31 alineatul (1) litera (c) din Tratatul privind Uniunea Europeană. Serviciul Juridic al Consiliului a emis un aviz care a confirmat faptul că acela era temeiul juridic adecvat.

Comisia a găzduit o reuniune a experţilor la 26/27 martie 2009. Majoritatea reacţiilor a fost în favoarea unei acţiuni legislative, care să fie însoţită de măsuri fără caracter legislativ. Marea majoritate a participanţilor s-a opus ideii de a limita propunerea la cazurile transfrontaliere. Evaluarea impactului a fost discutată în cursul a două reuniuni ale grupului de coordonare interservicii. Pentru pregătirea prezentei evaluări a impactului, Comisia a folosit numeroase alte surse de informaţii, inclusiv 5 studii.

3. Definirea problemei

Problema, care implică diferite aspecte juridice şi sociale, poate fi rezumată astfel:

– circulaţie sporită în interiorul UE, dispoziţii învechite şi aplicare inconsecventă a normele internaţionale existente (CEDO) la nivelul statelor membre;

– se consideră că arestările care duc la transferuri în temeiul mandatului european de arestare nu intră în domeniul de aplicare al articolului 6 din CEDO, deoarece acestea sunt considerate cazuri de extrădare;

– recunoaşterea reciprocă poate funcţiona eficient doar dacă statele membre sunt convinse că în alte state membre se adoptă hotărâri judecătoreşti corecte;

– în rândul cetăţenilor şi al juriştilor există ideea că sistemele de justiţie din celelalte state membre sunt injuste şi că nu se poate obţine reparaţie la nivel internaţional, având în vedere că CEDO (Curtea Europeană a Drepturilor Omului) este bombardată cu plângeri;

– un aspect al problemei este faptul că învinuitului nu i se garantează dreptul la servicii corespunzătoare de traducere şi interpretare.

4. Necesitatea acţiunii din partea UE

Un studiu al ULB a constatat că nivelurile necorespunzătoare de încredere reciprocă au constituit un impediment pentru eficienţa măsurilor de recunoaştere reciprocă. În lipsa unor standarde adecvate de protecţie a drepturilor persoanelor suspectate de a înţelege procedurile, există riscul ca dezechilibrul, identificat anterior, între acuzare şi acuzat să fie şi mai mult agravat, contravenind, în cele din urmă, intereselor justiţiei în UE.

Până în prezent, SM s-au conformat în măsuri diferite obligaţiilor de a organiza un proces echitabil, care decurg, în principal, din legislaţia naţională şi CEDO, ceea ce a dus la discrepanţe în ceea ce priveşte gradul de protecţie. Prin intermediul legislaţiei, UE ar putea clarifica obligaţia legală de a garanta dreptul la un proces echitabil în contextul dreptului penal al UE.

5. Obiective

Obiectivul general este consolidarea încrederii reciproce, în vederea unei mai bune aplicări a recunoaşterii reciproce. Prin consolidarea încrederii reciproce, se preconizează că instrumentele existente de recunoaştere reciprocă ale UE vor funcţiona mai bine.

Obiectivul general se poate transpune în următoarele obiective specifice:

1) furnizarea unor standarde minime comune pentru drepturile procedurale în cadrul tuturor procedurilor, inclusiv în cazul extrădării şi al mandatului european de arestare;

2) garantarea faptului că cetăţenii sunt informaţi de modul în care pot beneficia de pe urma acestor standarde minime comune, oriunde s-ar afla pe teritoriul UE.

6. Opţiuni de politică

1: Statu-quo

În cazul în care nu se va întreprinde nicio acţiune UE, se poate preconiza o evoluţie a situaţiei în modul descris la secţiunea 4. Această opţiune se bazează pe ipoteza că SM respectă normele CEDO şi furnizează garanţii minime de protecţie în cadrul procedurilor legale interne.

2: Promovarea unor măsuri fără caracter legislativ (cele mai bune practici)

Potrivit acestei opţiuni, s-ar întreprinde măsuri în vederea schimbului de cele mai bune practici naţionale şi a dezvoltării orientărilor UE. Obiectivul ar fi o mai bună informare cu privire la normele CEDO prin diseminarea şi recomandarea practicilor care promovează respectarea acestor norme, însă nu s-ar obţine o apropiere mai accentuată a standardelor juridice.

3: Un nou instrument care să cuprindă toate drepturile

Pentru a asigura reuşita acestei opţiuni, ar fi nevoie de un nou tratat cu un temei juridic explicit şi de o procedură legislativă diferită (legislaţie comunitară ordinară). Dacă legislaţia este adoptată, punerea sa în aplicare de către statele membre, monitorizarea de către Comisie şi posibilitatea de a introduce o cale de atac în faţa CEJ vor ajuta la remedierea diferenţelor referitor la aplicarea normelor CEDO. Pot fi necesare măsuri practice pentru a consolida încrederea reciprocă în practică.

4: O măsură destinată exclusiv cazurilor transfrontaliere

Această opţiune ar reprezenta, desigur, numai un prim pas, însă ar contribui la consolidarea încrederii reciproce şi ar înfrânge rezistenţa întâmpinată cu privire la adoptarea de noi acte legislative. Cu toate acestea, propunerea va trebui analizată în profunzime, pentru a aborda în mod corespunzător orice eventuală problemă de discriminare între categoriile de persoane suspectate implicate în cazuri transfrontaliere şi cele implicate în cazuri naţionale.

5: Abordare graduală care ar începe cu măsuri privind accesul la interpretare şi traducere

Această opţiune ar presupune o nouă decizie-cadru care să impună statelor membre să furnizeze standarde minime numai pentru accesul la interpretare şi traducere. De aceste drepturi ar trebui să beneficieze orice persoană suspectată sau învinuită de comiterea unei infracţiuni, din momentul în care autorităţile competente o informează că este suspectată de comiterea unei infracţiuni şi până în momentul pronunţării hotărârii definitive. Domeniul de aplicare al acestei opţiuni ar putea varia, cele 2 drepturi putându-se aplica fie (a) numai în cazurile transfrontaliere, fie (b) în toate cazurile.

7. Evaluarea impactului opţiunilor de politică

1 Statu-quo

Absenţa unei acţiuni UE în acest domeniu ar putea duce în cele din urmă la încetinirea progreselor obţinute în domeniul cooperării judiciare în materie penală, prin urmare şi la încetinirea construirii unui spaţiu de libertate, securitate şi justiţie.

2 Cele mai bune practici

Impact pozitiv: dacă statele membre acceptă să urmeze recomandările privind cele mai bune practici, pot rezulta anumite îmbunătăţiri. Impact negativ: o mare parte a acestei propuneri reia recomandările Consiliului Europei, precum şi sfatul altor experţi, care însă nu au fost puse în aplicare. De asemenea, această opţiune ar putea constitui o dezamăgire pentru Parlamentul European, părţile interesate şi pentru anumite state membre care doresc un instrument cu caracter obligatoriu.

3 Un nou instrument care să cuprindă toate drepturile

Impact pozitiv: o astfel de decizie-cadru ar spori nivelul de securitate juridică între statele membre. Ar fi un instrument cu caracter obligatoriu care ar îmbunătăţi conformitatea cu normele CEDO de garantare a unui proces echitabil. Cu toate acestea, tratarea unor drepturi ca parte a unui pachet înseamnă mai puţin timp acordat fiecărui drept, iar compromisurile reciproce ar duce la o diluare a efectelor. Dacă Tratatul de la Lisabona intră în vigoare, nu va mai fi necesară unanimitatea.

4 Exclusiv cazurile transfrontaliere

Nu există o definiţie consacrată a cazurilor „transfrontaliere”. Statele membre evită să dea o definiţie a cazurilor transfrontaliere sau să adopte legislaţie care să necesite o definiţie a acestora.

Impactul economic al acestei opţiuni ar fi dublu: (1) costurile creării serviciilor care să permită exercitarea acestor drepturi şi (2) economiile realizate din reducerea costurilor antrenate de introducerea căilor de atac. Riscul posibil al acestei opţiuni ar putea fi reducerea încrederii reciproce, deoarece poate exista impresia că există două sisteme judiciare, unul pentru cazurile naţionale şi altul pentru cazurile transfrontaliere. Impact pozitiv: opţiunea ar da satisfacţie statelor membre care au solicitat o măsură destinată exclusiv cazurilor transfrontaliere. Impact negativ: o măsură care încearcă să îşi limiteze domeniul de aplicare ar putea produce confuzii, din moment ce acelaşi caz poate fi descris sau clasificat ca transfrontalier sau naţional de diferite state membre. Respectare: statele membre pot avea dificultăţi practice să clasifice cazurile, prin urmare vor apărea în mod cert erori/litigii.

5 Abordare graduală

Impactul economic al acestei opţiuni ar fi dublu, ca şi în cazul anterior al opţiunii pentru cazurile transfrontaliere. Impact pozitiv: o astfel de măsură ar duce la îmbunătăţirea calităţii serviciilor de interpretare şi traducere şi la furnizarea acestora. Ar contribui la dezvoltarea încrederii reciproce. S-ar garanta un proces echitabil în cazurile în care persoana suspectată nu înţelege procedura penală, drepturile de care beneficiază sau totalitatea acuzaţiilor care i se aduc. Impact negativ: opţiunea ar impune o sarcină financiară şi administrativă statelor membre care în prezent nu asigură formarea interpreţilor şi traducătorilor din domeniul juridic. Ar fi necesară evaluarea/monitorizarea respectării, ceea ce ar constitui o sarcină suplimentară.

În cadrul reuniunii experţilor din martie 2009, la care au participat inclusiv delegaţi ai statelor membre, experţii au primit cu entuziasm ideea de a lucra exclusiv la acest drept, ca punct de plecare. În martie 2009, DG Interpretare a publicat un raport: Raportul final al Forumului de reflecţie asupra multilingvismului şi formării interpreţilor. Recomandările prezentate în raport ar putea contribui la un viitor document privind cele mai bune practici.

8. Compararea opţiunilor

+++ Indică un impact pozitiv ridicat

0 Indică un impact nul

--- Indică un impact negativ ridicat

Opţiunea|Eficacitatea în raport cu obiectivele şi coerenţa cu alte politici existente ale UE |Impactul asupra societăţii şi drepturilor fundamentale|Eficienţa|Fezabilitatea politică|

|Furnizarea unor standarde minime pentru drepturile procedurale în procedurile penale|Garantarea faptului că cetăţenii sunt informaţi privind modul în care pot beneficia de pe urma standardelor minime ||||

1. Statu-quo – nicio nouă acţiune la nivelul UE|0Niciunul dintre obiective nu ar fi îndeplinite în lipsa acţiunii UE |0Dezechilibrul continuu dintre drepturi şi cooperarea judiciară poate afecta justiţia şi încrederea reciprocă în interiorul UE.|0Niciun cost pentru SM. |PE şi majoritatea SM aşteaptă o acţiune din partea UE. |

2. Măsură fără caracter obligatoriu/legislativ care să prezinte „cele mai bune practici UE”|+În funcţie de dorinţa SM de a pune în aplicare măsura. Standardele nu vor fi armonizate.|++O campanie de informare bine organizată la nivel european poate sensibiliza opinia publică privind drepturile CEDO şi ceea ce se poate face dacă persoanele consideră că acestea nu au fost respectate.|+În cazul în care SM urmează consecvent recomandările, drepturile persoanelor acuzate ar fi respectate.|-În funcţie de modul de punere în aplicare. Formarea va constitui principalul cost, care ar putea fi suportat de studenţi. În cazul SM mari (sursă UK) finanţări nerambursabile de aproximativ 5000 de euro pentru fiecare instituţie de învăţământ superior avută în vedere. |Toate SM sunt de acord asupra necesităţii unor măsuri fără caracter legislativ. Experienţa arată că recomandările fără caracter obligatoriu nu vor fi urmate consecvent.|

3. Reintroducerea instrumentului din 2004 care să cuprindă toate drepturile|+++ Instituie standarde comune cuprinzătoare. |+Un instrument cuprinzător care, în lipsa unor măsuri de însoţire, nu ar sensibiliza opinia publică, ci ar atrage atenţia mass-mediei naţionale asupra elementelor mai controversate. |+++Ar fi garantate tuturor persoanelor învinuite drepturile prevăzute de CEDO. S-ar oferi o bază pentru încrederea reciprocă în întreaga UE. Înţelegerea standardelor din justiţie ar putea încuraja mai mulţi cetăţeni să îşi exercite dreptul la liberă circulaţie. |---Se preconizează costuri semnificative, în special pentru asistenţa juridică în SM care nu o furnizează încă.|Propunerea ar fi din nou respinsă de 6 SM care s-au opus în 2006.Tratatul de la Lisabona ar putea permite adoptarea prezentei propuneri (2004) prin vot cu majoritate calificată, cu opţiunea de non-participare. |

4. Instrument privind toate drepturile, însă limitat la cazurile transfrontaliere|++Ar furniza standarde comune limitate, însă nu pentru toţi cetăţenii învinuiţi de o infracţiune. |-Din nou, în lipsa unor măsuri de însoţire, acest instrument nu ar sensibiliza opinia publică. Mass-media naţională ar putea fi ostilă ideii de a garanta drepturile numai persoanelor implicate în cazurile transfrontaliere şi ar putea propaga o imagine inexactă.|-Ar fi garantate aceleaşi drepturi pentru persoanele învinuite, indiferent de locul în care acestea au fost arestate în UE. Riscul de a crea 2 categorii de persoane învinuite – cele din cazurile transfrontaliere şi cele din cazurile naţionale – ar duce la discriminare, fapt care poate neutraliza beneficiile.|--În funcţie de proporţia cazurilor care vor fi considerate „transfrontaliere” şi variabilă între SM. Nu sunt disponibile statistici. Cu toate acestea, se preconizează şi în acest caz costuri ridicate.|Este probabil ca definiţia „cazurilor transfrontaliere” să fie disputată, în special din cauză că poate duce la preocupări privind drepturile fundamentale, şi anume de apariţia de discriminării pozitive.Este puţin probabil ca această opţiune să fie mai acceptabilă decât opţiunea 3. |

5a. Decizie-cadru care se limitează la dreptul la traducere şi interpretare, exclusiv pentru cazurile transfrontaliere |+Standarde comune limitate în domeniile considerate a fi cele mai urgente, însă nu pentru toţi cetăţenii învinuiţi de o infracţiune. Opţiunea ar constitui un progres şi o abordare graduală.|-Ca şi mai sus, mass-media ar putea fi ostilă şi ar putea propaga o imagine inexactă. |- Ar fi garantate aceleaşi drepturi la traducere şi interpretare ale persoanelor învinuite, indiferent de locul în care acestea au fost arestate în UE. Riscul de a crea 2 categorii de persoane învinuite – cele din cazurile transfrontaliere şi cele din cazurile naţionale – ar duce la discriminare, fapt care poate neutraliza beneficiile.|- Costurile vor fi în funcţie de proporţia cazurilor care vor fi considerate „transfrontaliere” şi vor varia între SM. Nu sunt disponibile statistici.|Dacă se convine asupra definiţiei cazurilor „transfrontaliere”, se preconizează că majoritatea sau toate SM vor sprijini opţiunea. Aceasta ar respecta testul proporţionalităţii, deoarece acţiunea nu ar depăşi ceea ce este necesar pentru atingerea obiectivelor tratatului. De asemenea, ar respecta principiul subsidiarităţii, deoarece nu ar afecta cazurile pur naţionale.|

5b. Decizie-cadru care se limitează la dreptul la traducere şi interpretare, pentru toate cazurile|++Standarde comune limitate în domeniile considerate a fi cele mai urgente.|0Puţin probabil să sensibilizeze opinia publică în lipsa unor măsuri de însoţire. |+Ar oferi o mai mare egalitate de acces la justiţie prin consacrarea dreptului de a înţelege acuzaţiile şi procedurile. |--Costurile de acces la servicii adecvate de interpretare pentru SM mari sunt estimate la aproximativ 40 de milioane de euro pe an (sursă UK). Costurile de traducere variază în funcţie de tariful aplicabil în fiecare SM.|Majoritatea SM ar sprijini o acţiune în acest domeniu. |

Rezumatul op ţiunii graduale

Relevanţă în raport cu obiectivele|Impactul asupra societăţii şi drepturilor fundamentale|Costuri|Fezabilitatea politică şi opiniile părţilor interesate |

Îndeplineşte integral obiectivele dacă SM pun în aplicare recomandările.|Standarde comune limitate în domeniile considerate a fi cele mai urgente. Opţiunea ar constitui un progres şi o abordare graduală. |Costurile vor fi în funcţie de proporţia cazurilor care vor fi considerate „transfrontaliere” şi vor varia între SM. Costurile de acces la o interpretare corespunzătoare pentru SM mari (UK) sunt de aproximativ 40 de milioane de euro pe an. Costurile de traducere variază în funcţie de tariful aplicabil în fiecare SM.Costurile măsurilor de însoţire vor depinde de modul de punere în aplicare a acestora. Formarea va constitui principalul cost, care va putea fi suportat de studenţi. Guvernul UK a acordat finanţări nerambursabile de aproximativ 5000 de euro fiecărei instituţii de învăţământ superior. |Ca şi mai sus – majoritatea SM aşteaptă o acţiune legislativă cu măsuri de însoţire. |

9. Abordarea graduală mai detaliată

Această opţiune ar permite o abordare progresivă, graduală şi ar institui un cadru pentru un plan de acţiune pe termen lung urmărind apropierea progresivă a legislaţiei în domeniul drepturilor procedurale. Această abordare nu ar depinde de Tratatul de la Lisabona în aceeaşi măsură ca opţiunea nr. 3.

Această opţiune ar duce la o îmbunătăţire a calităţii şi a furnizării serviciilor de interpretare şi traducere, ceea ce ar contribui la construirea încrederii reciproce. S-ar garanta un proces mai echitabil în cazurile în care persoana suspectată nu înţelege procedura, drepturile de care beneficiază sau totalitatea acuzaţiilor care i se aduc. Opţiunea ar impune o sarcină financiară şi administrativă suplimentară statelor membre care în prezent nu asigură formare interpreţilor şi traducătorilor din domeniul juridic.

Respectarea dreptului la traducere şi interpretare este esenţială, însă nu şi suficientă din perspectiva încrederii reciproce. Cu toate acestea, este un drept esenţial prin faptul că permite exercitarea altor drepturi, cum ar fi dreptul la asistenţă juridică sau dreptul de a primi informaţii referitoare la propriile drepturi. Înţelegerea procedurilor este o condiţie prealabilă pentru exercitarea celorlalte drepturi la un proces echitabil.

10. Monitorizare şi evaluare

Indiferent de propunerea Comisiei, aceasta ar institui obligaţia ca SM să comunice, într-un anumit termen, actele legislative de punere în aplicare, precum şi un tabel de corespondenţă. Comisia va pregăti apoi un raport privind punerea în aplicare, în care va menţiona statele membre care şi-au respectat obligaţiile de a transpune decizia-cadru. Indicatorii care pot fi folosiţi pentru a evalua respectarea ar putea fi oferta de cursuri de formare, existenţa unui registru şi posibilitatea de a furniza un anumit număr de interpreţi şi traducători autorizaţi. S-ar putea utiliza un sondaj Eurobarometru pentru a monitoriza îmbunătăţirile în modul în care opinia publică evaluează corectitudinea justiţiei în UE.

FI

(...PICT...)|EUROOPAN YHTEISÖJEN KOMISSIO|

Bryssel 8.7.2009

SEC(2009) 916

KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA Oheisasiakirja

ehdotukseen NEUVOSTON PUITEPÄÄTÖKSEKSI oikeudesta tulkkaukseen ja käännöksiin rikosoikeudellisissa menettelyissä TIIVISTELMÄ VAIKUTUSTEN ARVIOINNISTA {KOM(2009) 338 lopullinen } {SEC(2009) 915}

KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA

TIIVISTELMÄ

1. Tausta

Syytettyjen ja rikoksesta epäiltyjen oikeus oikeudenmukaiseen oikeudenkäyntiin on perusoikeus, jota Euroopan unioni kunnioittaa yleisenä periaatteena Euroopan unionista tehdyn sopimuksen (SEU) 6 artiklan 2 kohdan mukaisesti. Oikeusalan toimijat ja jäsenvaltiot ovat yhtä mieltä siitä, että keskinäinen luottamus edellyttää, että jäsenvaltioiden kansallisissa rikosoikeusjärjestelmissä rikoksesta epäillyille ja syytetyille turvataan prosessuaaliset vähimmäistakeet heidän kansalaisuuteensa katsomatta. Haagin ohjelmassa tämän alan toimet olivat etusijalla. Komission vuoden 2009 lainsäädäntö- ja työohjelmaan sisältyy uusi asiaa koskeva ehdotus. Vaikutusten arvioinnissa arvioidaan eri vaihtoehtoja tämän ehdotuksen toteuttamiseksi.

2. Poliittinen mandaatti, oikeusperusta ja intressitahojen kuuleminen

Oikeus puolustukseen mainittiin erikseen Tampereella kokoontuneen Eurooppa-neuvoston päätelmissä, ja se on aina ollut olennainen osa EU:n vastavuoroisen tunnustamisen toimintaohjelmaa. Tutkinnan ja syytetoimien helpottamiseksi ja nopeuttamiseksi rajat ylittävissä asioissa on otettu käyttöön monia välineitä. Siitä huolimatta ei toistaiseksi ole sellaista välinettä, jolla voitaisiin parantaa rajat ylittävissä asioissa osallisina olevien oikeudellista asemaa. Tämä puute vaikuttaa kielteisesti jäsenvaltioiden keskinäiseen luottamukseen ja edellyttää siksi EU:n toimia.

Sen jälkeen, kun vihreä kirja rikoksista epäiltyjen ja syytettyjen etujen turvaamisesta oli julkaistu vuonna 2003, komissio teki huhtikuussa 2004 ehdotuksen asiaa koskevaksi puitepäätökseksi. Asiasta ei päästy yksimielisyyteen, ja ehdotus jäi pöydälle. Komission ehdotus perustui SEU:n 31 artiklan 1 kohdan c alakohtaan. Neuvoston oikeudellinen yksikkö on antanut lausunnon, jonka mukaan valittu oikeusperusta on asianmukainen.

Komissio järjesti asiantuntijakokouksen 26. ja 27. maaliskuuta 2009. Useimmat asiantuntijat kannattivat lainsäädäntötoimenpiteitä ja niiden tueksi muita kuin lainsäädäntötoimenpiteitä. Osanottajien ylivoimainen enemmistö vastusti ehdotuksen rajaamista rajat ylittäviin asioihin. Vaikutusten arvioinnista on keskusteltu kahdessa komission yksiköiden välisen ohjausryhmän kokouksessa. Komissio on vaikutusten arviointia laatiessaan käyttänyt useita eri tiedonlähteitä, muun muassa viiden eri selvityksen tuloksia.

3. Ongelman määrittely

Ongelma, johon liittyy erinäisiä oikeudellisia ja sosiaalisia näkökohtia, on tiivistetysti seuraava:

– liikkuvuus EU:n sisällä on lisääntynyt, säännökset ovat vanhentuneet ja voimassa olevia kansainvälisiä normeja (Euroopan ihmisoikeussopimusta, ECHR) sovelletaan jäsenvaltioissa epäyhtenäisellä tavalla;

– eurooppalaisen pidätysmääräyksen perusteella henkilön siirtämiseen johtavien pidätysten katsotaan jäävän ECHR:n 6 artiklan soveltamisalan ulkopuolelle, koska tällainen siirto katsotaan luovuttamiseksi;

– käytännössä vastavuoroinen tunnustaminen voi toteutua vain, jos jäsenvaltiot ovat vakuuttuneita siitä, että oikeudelliset päätökset tehdään toisissa jäsenvaltioissa oikeudenmukaisesti;

– kansalaiset ja alan toimijat ovat siinä uskossa, että muiden jäsenvaltioiden oikeusjärjestelmät ovat epäoikeudenmukaisia ja että kansainvälisellä tasolla heillä ei ole käytössään oikeussuojakeinoja, koska Euroopan ihmisoikeustuomioistuin on ylikuormitettu;

– yksi ongelman osa-alue on se, että syytetylle ei taata asianmukaisia käännös- ja tulkkauspalveluja.

4. EU:n toimien tarve

ULB:n selvityksessä todettiin, että riittävän keskinäisen luottamuksen puute heikentää vastavuoroiseen tunnustamiseen liittyvien toimenpiteiden tehoa. Jos syytettyjen oikeutta ymmärtää asiansa käsittelyä ei turvata asianmukaisin normein, on olemassa riski, että syytetoimien ja syytetyn välillä vallitseva epätasapaino pahenee entisestään ja että tilanne EU:ssa voi lopulta olla oikeusjärjestelmän etujen vastainen.

Tähän mennessä jäsenvaltiot ovat noudattaneet lähinnä kansallisesta lainsäädännöstä ja ECHR:stä niille johtuvia, oikeudenmukaista oikeudenkäyntiä koskevia velvoitteitaan vaihtelevasti, mistä syystä myös prosessuaalisten takeiden taso vaihtelee. EU voisi lainsäädäntöä antamalla selkeyttää oikeudellista velvoitetta turvata oikeus oikeudenmukaiseen oikeudenkäyntiin EU:n rikosoikeuden puitteissa.

5. Tavoitteet

Yleisenä tavoitteena on lisätä keskinäistä luottamusta, jotta vastavuoroinen tunnustaminen toteutuisi paremmin. Keskinäisen luottamuksen lisääntymisen myötä voidaan olettaa, että voimassa olevien, vastavuoroista tunnustamista koskevien EU:n välineiden toiminta tehostuu.

Yleistavoite voidaan jakaa seuraaviin erityistavoitteisiin:

1) yhteisten vähimmäisnormien laatiminen kaikissa menettelyissä noudatettaville prosessuaalisille oikeuksille, luovuttaminen ja eurooppalainen pidätysmääräys mukaan luettuina;

2) tiedotuksesta huolehtiminen niin, että kansalaiset tietävät, miten he voivat hyötyä näistä yhteisistä vähimmäisnormeista, olivatpa he missä tahansa EU:n alueella.

6. Toimintavaihtoehdot

1: Nykytilanteen säilyttäminen

Jos EU ei toteuta toimia, tilanteen voidaan odottaa kehittyvän 4 kohdassa kuvatulla tavalla. Vaihtoehto perustuu oletukseen, jonka mukaan jäsenvaltiot noudattavat ECHR:ää ja huolehtivat vähimmäistakeista kotimaisissa oikeudenkäynneissä.

2: Muut kuin lainsäädäntötoimenpiteet (parhaat käytännöt)

Parhaiden kansallisten käytäntöjen vaihtamiseksi ja EU:n suuntaviivojen kehittämiseksi toteutettaisiin toimenpiteitä. Vaihtoehdossa pyrittäisiin parantamaan ECHR:n normien tuntemusta levittämällä ja suosittamalla käytäntöjä, jotka helpottavat ECHR:n noudattamista. Tässä vaihtoehdossa oikeusnormeja ei lähennettäisi entisestään.

3: Kaikki oikeudet kattava uusi väline

Tämän vaihtoehdon onnistumiseksi tarvittaisiin uusi sopimus, joka tarjoaisi erillisen oikeusperustan ja eri lainsäädäntömenettelyn (tavanomainen yhteisön lainsäädäntö). Jos lainsäädäntö saadaan annetuksi, sen täytäntöönpanosta jäsenvaltioissa, komission seurannasta ja mahdollisuudesta viedä asia yhteisöjen tuomioistuimeen on apua ECHR:n noudattamisessa vallitsevien erojen tasaamisessa. Keskinäisen luottamuksen lisäämiseksi saatetaan tarvita käytännön toimenpiteitä.

4: Rajat ylittäviin asioihin rajattu toimenpide

Tämä vaihtoehto olisi selkeästi pelkkä ensimmäinen askel, mutta onnistuessaan se lisäisi keskinäistä luottamusta ja vähentäisi uuden lainsäädännön vastustusta. Se olisi kuitenkin suunniteltava huolellisesti, jotta voidaan välttyä mahdolliselta syrjinnältä epäiltyjen eri ryhmien välillä rajat ylittävien asioiden ja kotimaisten asioiden käsittelyssä.

5: Vaiheittainen lähestymistapa – Ensimmäinen vaihe: toimenpiteet tulkkaus- ja käännöspalvelujen saamiseksi

Tämä edellyttäisi uutta puitepäätöstä, jolla jäsenvaltiot velvoitetaan laatimaan ainoastaan tulkkaus- ja käännöspalvelujen saantia koskevat vähimmäisnormit. Oikeuksien olisi koskettava ketä tahansa rikoksesta epäiltyä tai syytettyä henkilöä siitä lähtien, kun toimivaltaiset viranomaiset ilmoittavat hänelle, että häntä epäillään rikoksesta, siihen asti, kun hänet tuomitaan. Vaihtoehdon soveltamisala voisi vaihdella: kyseisiä kahta oikeutta voitaisiin soveltaa joko a) ainoastaan rajat ylittävissä asioissa tai b) kaikissa asioissa.

7. Toimintavaihtoehtojen vaikutusten analyysi

1 Nykytilanteen säilyttäminen

Jos EU ei toteuta toimia, rikosasioissa tehtävässä oikeudellisessa yhteistyössä saavutettu edistys ja sen myötä yhteisen vapauden, turvallisuuden ja oikeuden alueen rakentaminen voisi hidastua.

2 Parhaat käytännöt

Myönteiset vaikutukset: parhaita käytäntöjä koskevat suositukset voisivat johtaa parannuksiin sikäli kuin jäsenvaltiot päättävät noudattaa niitä. Kielteiset vaikutukset: vaihtoehto perustuu pitkälle Euroopan neuvoston antamiin suosituksiin ja siihen, mitä muut asiantuntijat ovat ehdottaneet mutta mitä ei ole toteutettu. Lisäksi se voi olla pettymys EP:lle, intressitahoille sekä muutamille jäsenvaltioille, jotka ovat sitovan välineen kannalla.

3 Kaikki oikeudet kattava uusi väline

Myönteiset vaikutukset: tämäntyyppinen puitepäätös lisäisi oikeusvarmuuden tasoa jäsenvaltioiden keskuudessa. Se olisi sitova väline, joka parantaisi ECHR:n normien noudattamista oikeudenmukaisen oikeudenkäynnin varmistamiseksi. Oikeuksien niputtaminen tarkoittaa kuitenkin sitä, että yksittäisen oikeuden tarkasteluun jää vähemmän aikaa ja että vesittymiseltä ja myönnytyksiltä ei vältytä. Jos Lissabonin sopimus tulee voimaan, yksimielisyyden vaatimus poistuu.

4 Ainoastaan rajat ylittävät asiat

Rajat ylittävälle asialle ei ole vakiintunutta määritelmää. Jäsenvaltiot ovat haluttomia määrittelemään rajat ylittävän asian tai antamaan lainsäädäntöä, koska se edellyttäisi määritelmän laatimista.

Vaihtoehdolla on kahdenlaisia taloudellisia vaikutuksia: 1) oikeuksien turvaamiseksi tarkoitettujen palvelujen tarjoamisesta aiheutuvat kustannukset ja 2) valitusten vähenemisestä aiheutuvat säästöt. Vaihtoehdon riskinä on keskinäisen luottamuksen väheneminen, koska sen myötä voi syntyä vaikutelma kaksitahoisesta oikeusjärjestelmästä: yksi kotimaisia asioita ja toinen rajat ylittäviä asioita varten. Myönteinen vaikutus: vaihtoehto tyydyttäisi niitä jäsenvaltioita, joiden tavoitteena on ollut rajat ylittäviin asioihin rajattu toimenpide. Kielteinen vaikutus: puitepäätöksen soveltamisalaa rajoittava toimenpide voisi aiheuttaa hämmennystä, koska eri jäsenvaltiot voivat määritellä tai luokitella saman asian rajat ylittäväksi tai kotimaiseksi asiaksi. Noudattaminen: jäsenvaltioiden voisi käytännössä olla hankala luokitella asioita, joten virheitä/riitoja syntyisi väistämättä.

5 Vaiheittainen lähestymistapa

Tämän vaihtoehdon taloudelliset vaikutukset olisivat kahtalaiset edellä kuvatun rajat ylittävän vaihtoehdon tapaan. Myönteiset vaikutukset: tämäntyyppinen toimenpide parantaisi tulkkaus- ja käännöspalvelujen laatua ja tarjontaa. Se lisäisi osaltaan keskinäistä luottamusta. Sillä varmistettaisiin oikeudenmukainen oikeudenkäynti asioissa, joissa epäilty ei ymmärrä rikosoikeudellista menettelyä, omia oikeuksiaan tai häntä vastaan esitettyjä syytteitä. Kielteiset vaikutukset: se rasittaisi taloudellisesti ja hallinnollisesti niitä jäsenvaltioita, jotka eivät tällä hetkellä tarjoa oikeudessa toimivien tulkkien ja kääntäjien koulutusta. Vaihtoehdon noudattaminen edellyttäisi arviointia/seurantaa, joka sekin muodostaisi rasitteen.

Maaliskuussa 2009 järjestetyn asiantuntijakokouksen osallistujat, myös jäsenvaltioiden edustajat, innostuivat ehdotuksesta keskittyä lähtökohtaisesti vain tämän oikeuden tarkasteluun. Tulkkauksen pääosasto julkaisi maaliskuussa 2009 monikielisyyttä ja tulkkikoulutusta käsittelevän pohdintaryhmän loppuraportin. Sen suositusten pohjalta voitaisiin myöhemmin laatia asiakirja parhaista käytännöistä.

8. Vaihtoehtojen vertailu

+++ = erittäin myönteisiä vaikutuksia

0 = ei vaikutuksia

--- = erittäin kielteisiä vaikutuksia

Vaihtoehto|Tehokkuus tavoitteisiin nähden ja yhdenmukaisuus EU:n muiden politiikkojen kanssa|Vaikutukset yhteiskuntaan ja perusoikeuksiin|Tehokkuus|Poliittinen toteutuskelpoisuus|

|Laaditaan vähimmäisnormit prosessuaalisille oikeuksille rikosoikeudellisissa menettelyissä|Huolehditaan, että kansalaiset tietävät, miten he voivat hyötyä vähimmäisnormeista||||

1. Nykytilanteen säilyttäminen – ei uusia EU:n toimia|0Yhtäkään tavoitetta ei saavutettaisi ilman EU:n toimia. |0Oikeuksien ja oikeudellisen yhteistyön välillä jatkuva epätasapaino voi vahingoittaa oikeuden toteutumista ja keskinäistä luottamusta EU:ssa.|0Ei kustannuksia jäsenvaltioille. |EP ja useimmat jäsenvaltiot odottavat EU:n toimia. |

2. Ei-sitova / muu kuin lainsäädäntötoimi EU:n parhaista käytännöistä |+Riippuu jäsenvaltioiden täytäntöönpanohalukkuudesta. Ei yhdenmukaista normeja.|++Hyvin suunnitellulla Euroopan laajuisella tiedotuskampanjalla voidaan lisätä ECHR:n mukaisten oikeuksien tuntemusta ja neuvoa, mitä ihmiset voivat tehdä, jos he kokevat oikeuksiaan loukatun.|+Jos jäsenvaltiot noudattavat ohjeistusta johdonmukaisesti, syytetyn oikeudet toteutuvat.|-Riippuu täytäntöönpanotavasta. Suurimmat kustannukset aiheutuvat koulutuksesta; opiskelijat voisivat vastata niistä. Isoille jäsenvaltioille suunnitteilla n. 5 000 euron avustus yliopistoa kohden (lähde: UK). |Kaikki jäsenvaltiot yhtä mieltä joidenkin muiden kuin lainsäädäntötoimien tarpeesta. Kokemuksen perusteella ei-sitovaa ohjeistusta ei noudateta johdonmukaisesti.|

3. Otetaan uudelleen käyttöön kaikki oikeudet kattava vuoden 2004 väline|+++ Määrittelee yhteiset normit kattavasti. |+Sinänsä kattava väline, joka ilman rinnakkaistoimenpiteitä ei lisäisi yleistä tietämystä vaan saisi kansallisen median kiinnostumaan kiistanalaisemmista näkökohdista. |+++Kaikille syytetyille taattaisiin ECHR:n mukaiset oikeudet. Loisi pohjan keskinäiselle luottamukselle kautta EU:n. Oikeusnormien tuntemus voisi kannustaa useampia kansalaisia käyttämään liikkumisvapauden oikeutta. |---Kustannukset oletettavasti erittäin suuret, varsinkin oikeusavusta aiheutuvat kustannukset niissä jäsenvaltioissa, jotka toistaiseksi eivät sitä tarjoa.|Ne 6 jäsenvaltiota, jotka vastustivat ehdotusta v. 2006, torjuisivat sen taas.Lissabonin sopimus saattaa mahdollistaa nykyisen ehdotuksen (2004) läpimenon määräenemmistöpäätöksellä, jos osallistumattomuus sallitaan.|

4. Rajat ylittäviin asioihin rajattu, kaikki oikeudet kattava väline|++Vahvistaisi rajalliset yhteiset normit, mutta ei kaikille rikoksesta syytetyille kansalaisille. |-Ilman rinnakkaistoimenpiteitä ei lisäisi yleistä tietämystä. Kansallinen media, joka ehkä vieroksuu oikeuksien takaamista ainoastaan rajat ylittävissä asioissa osallisina oleville, voisi kiinnostua liikaa ja uutisoida harhaanjohtavasti.|-Syytetyille taattaisiin samat oikeudet riippumatta siitä, missä päin EU:ta heidät pidätetään. Riski syytettyjen jakamisesta 2 ryhmään – rajat ylittävissä ja kotimaisissa asioissa syytettyihin – mikä johtaa syrjintään ja voi mitätöidä hyödyt.|--Riippuu niiden asioiden suhteellisesta määrästä, jotka katsotaan rajat ylittäviksi, ja vaihtelee jäsenvaltioittain – tilastoja ei saatavilla. Kustannukset oletettavasti suuret.|Rajat ylittävän asian määritelmästä todennäköisesti erimielisyyttä, varsinkin koska se voi johtaa positiivisesta erityiskohtelusta johtuvaan perusoikeuksien vaarantumiseen. Hyväksyminen yhtä epätodennäköistä kuin vaihtoehdon nro 3. |

5a. Käännös- ja tulkkauspalvelu jen saantiin rajat ylittävissä asioissa rajattu puitepäätös |+Rajalliset yhteiset normit alalla, jolla niitä tarvitaan kipeimmin, mutta ei kaikille rikoksesta syytetyille kansalaisille. Osoittaisi edistymistä, vaiheittainen lähestymistapa.|-Ks. edellä: median suhtautuminen voi johtaa harhaan. |- Syytetyille taattaisiin sama oikeus käännös- ja tulkkauspalveluihin riippumatta siitä, missä päin EU:ta heidät pidätetään. Riski syytettyjen jakamisesta 2 ryhmään – rajat ylittävissä ja kotimaisissa asioissa syytettyihin – mikä johtaa syrjintään ja voi mitätöidä hyödyt.|- Kustannukset riippuvat niiden asioiden suhteellisesta määrästä, jotka katsotaan rajat ylittäviksi, ja vaihtelevat jäsenvaltioittain. Tilastoja ei saatavilla.|Useimpien tai kaikkien jäsenvaltioiden oletetaan kannattavan, jos rajat ylittävän asian määritelmästä päästään sopuun. Täyttäisi oikeasuhteisuuden vaatimuksen, koska toimet rajoittuvat siihen, mikä on tarpeen sopimuksen tavoitteiden saavuttamiseksi. Olisi myös toissijaisuusperiaatteen mukainen, koska sillä ei puututtaisi puhtaasti kotimaisiin asioihin.|

5b. Käännös- ja tulkkauspalvelu jen saantiin kaikissa asioissa rajattu puitepäätös|++Rajalliset yhteiset normit alalla, jolla niitä tarvitaan kipeimmin.|0Ilman rinnakkaistoimenpiteitä tuskin vaikutuksia tietoisuuden lisääntymiseen. |+Parantaisi oikeussuojan saatavuuden tasa-arvoisuutta, koska vahvistaisi syytteen ja asian käsittelyn ymmärtämistä koskevan oikeuden. |--Isojen jäsenvaltioiden kustannukset riittävien tulkkauspalvelujen tarjoamisesta arviolta 40 milj. euroa/vuosi (lähde: UK). Käännöspalvelujen kustannukset vaihtelevat jäsenvaltioissa vallitsevien hintakäytäntöjen mukaan.|Useimmat jäsenvaltiot kannattaisivat toimien toteuttamista tällä alalla. |

Tiivistelmä vaiheittaisesta vaihtoehdosta

Merkitys tavoitteiden kannalta|Vaikutukset yhteiskuntaan ja perusoikeuksiin|Kustannukset|Poliittinen toteutuskelpoisuus ja intressitahojen näkemykset|

Täyttää kaikki tavoitteet, jos jäsenvaltiot noudattavat ohjeistusta.|Rajalliset yhteiset normit alalla, jolla niitä tarvitaan kipeimmin. Osoittaisi edistymistä, vaiheittainen lähestymistapa. |Kustannukset riippuvat niiden asioiden suhteellisesta määrästä, jotka katsotaan rajat ylittäviksi, ja vaihtelevat jäsenvaltioittain. Riittävien tulkkauspalvelujen tarjoamisesta isoille jäsenvaltioille (UK) aiheutuvat kustannukset n. 40 milj. euroa/vuosi. Käännöspalvelujen kustannukset vaihtelevat jäsenvaltioissa vallitsevien hintakäytäntöjen mukaan.Rinnakkaistoimenpitei den kustannukset riippuvat niiden toteutustavasta. Suurimmat kulut aiheutuvat koulutuksesta; opiskelijat voisivat vastata niistä. UK:n valtio myöntää n. 5 000 euron avustuksen jokaiselle yliopistolle. |Ks. edellä: useimmat jäsenvaltiot odottavat lainsäädäntötoimia yhdessä rinnakkaistoimenpiteiden kanssa. |

9. Vaiheittaisen lähestymistavan tarkempi kuvaus

Tämä vaihtoehto käsittää pitkän aikavälin toimintasuunnitelman prosessuaalisia oikeuksia koskevien lakien asteittaiselle lähentämiselle. Toisin kuin vaihtoehto nro 3, se ei ole riippuvainen Lissabonin sopimuksesta.

Tässä vaihtoehdossa tulkkaus- ja käännöspalvelujen laatu ja tarjonta paranisivat, mikä osaltaan lisäisi keskinäistä luottamusta. Sillä varmistettaisiin oikeudenmukainen oikeudenkäynti asioissa, joissa epäilty ei ymmärrä asian käsittelyä, omia oikeuksiaan tai häntä vastaan esitettyjä syytteitä. Se aiheuttaisi ylimääräistä taloudellista ja hallinnollista rasitusta niille jäsenvaltioille, jotka eivät tällä hetkellä tarjoa oikeudessa toimivien tulkkien ja kääntäjien koulutusta.

Keskinäisen luottamuksen kannalta on tärkeää, että oikeutta käännös- ja tulkkauspalveluihin kunnioitetaan, mutta se ei riitä. Se on kuitenkin olennainen oikeus siinä mielessä, että se mahdollistaa muiden oikeuksien käyttämisen, kuten oikeuden oikeusapuun tai oikeuden saada tietoa omista oikeuksistaan. Asian käsittelyn ymmärtäminen on ennakkoedellytys oikeudenmukaista oikeudenkäyntiä koskevan oikeuden käytölle.

10. Seuranta ja arviointi

Tekee komissio minkä ehdotuksen hyvänsä, sillä jäsenvaltiot velvoitettaisiin ilmoittamaan komissiolle määräajassa täytäntöönpanosäädökset ja vastaavuustaulukon. Ne saatuaan komissio laatii täytäntöönpanokertomuksen, josta käy ilmi, mitkä jäsenvaltiot ovat noudattaneet velvoitettaan saattaa puitepäätös osaksi kansallista lainsäädäntöä. Noudattamista voitaisiin arvioida muun muassa sen perusteella, onko koulutusta tarjolla, onko käytössä rekisteri ja voivatko jäsenvaltiot ilmoittaa hyväksyttyjen tulkkien ja kääntäjien lukumäärän. Eurobarometri-kyselyn avulla voitaisiin seurata oikeusjärjestelmän oikeudenmukaisuutta EU:ssa koskevan yleisen mielipiteen kehittymistä.

PT

(...PICT...)|COMISSÃO DAS COMUNIDADES EUROPEIAS|

Bruxelas, 8.7.2009

SEC(2009) 916

DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO que acompanha a

Proposta de DECISÃO-QUADRO DO CONSELHO relativa ao direito de beneficiar de serviços de interpretação e de tradução no âmbito dos processos penais RESUMO DA AVALIAÇÃO DE IMPACTO {COM(2009) 338 final} {SEC(2009) 915}

DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO

RESUMO

1. antecedentes

O direito dos arguidos e suspeitos terem um julgamento equitativo constitui um direito fundamental que a União Europeia respeita enquanto princípio geral ao abrigo do artigo 6.º,. n.º 2, do Tratado da União Europeia. Os profissionais forenses e os Estados Membros concordam com o facto de a garantia pelos sistemas penais nacionais dos Estados Membros de salvaguardas mínimas aos suspeitos e aos arguidos, independentemente da sua nacionalidade, constituir uma condição prévia do estabelecimento da confiança mútua. O Programa da Haia considerou a adopção de medidas neste domínio uma prioridade. Uma nova proposta figura no programa legislativo de trabalho da Comissão para 2009. A avaliação de impacto aprecia as opções para esta proposta.

2. Mandato político, base jurídica e consulta das partes interessadas

Os direitos de defesa são expressamente referidos nas conclusões de Tampere e figuraram sempre entre as prioridades da UE em matéria de reconhecimento mútuo. Foram adoptados inúmeros instrumentos a fim de facilitar e acelerar os inquéritos e as acções penais em processos transfronteiras. No entanto, não existe até ao momento qualquer instrumento que permita melhorar o estatuto jurídico das pessoas objecto deste tipo de processos. Este desequilíbrio afecta a confiança mútua entre os Estados-Membros e obriga, por conseguinte, a UE a tomar medidas.

Na sequência de um Livro Verde sobre as garantias processuais de 2003, a Comissão adoptou, em Abril de 2004, uma proposta de decisão quadro sobre a matéria. Não se tendo podido chegar a acordo, a proposta foi arquivada. A proposta da Comissão baseava se no artigo 31.º, n.º 1, alínea c), do Tratado da União Europeia. O Serviço Jurídico do Conselho emitiu um parecer que confirmava tratar se da base jurídica adequada.

A Comissão organizou uma reunião de peritos em 26 e 27 de Março de 2009. A maior parte dos peritos pronunciaram se a favor da adopção de medidas legislativas, completadas por medidas não legislativas. A esmagadora maioria dos participantes opunha se à ideia de limitar a proposta aos processos transfronteiras. A avaliação de impacto foi debatida em duas reuniões do grupo de acompanhamento interserviços. Para preparar a presente avaliação de impacto, a Comissão baseou se em várias fontes de informação complementares, incluindo cinco estudos.

3. Definição do problema

O problema, que apresenta diversas facetas de carácter jurídico e social pode ser resumido do seguinte modo:

– Aumento das deslocações no interior da UE, disposições ultrapassadas e aplicação divergente das normas internacionais existentes (CEDH) a nível dos Estados Membros;

– As detenções que conduzem a transferências ao abrigo do mandado de detenção europeu são consideradas como não sendo abrangidas pelo âmbito de aplicação do artigo 6.º da CEDH, uma vez que são equiparadas a uma extradição;

– O reconhecimento mútuo só pode funcionar de forma eficaz se os Estados Membros estiverem convencidos que as decisões judiciais tomadas noutros Estados Membros são equitativas;

– Os cidadãos e os profissionais forenses têm a percepção de que os sistemas judiciais nos outros Estados Membros não são equitativos e que não dispõem de qualquer recurso a nível internacional, uma vez que o Tribunal Europeu dos Direitos do Homem está submerso em queixas;

– Um aspecto deste problema é o facto de não estar garantido ao arguido o acesso a serviços de tradução e interpretação adequados.

4. Necessidade de acção da UE

Um estudo da ULB concluiu que a eficácia das medidas de reconhecimento mútuo era entravada por níveis de confiança mútua inadequados. Na ausência de normas adequadas para proteger os direitos dos suspeitos de compreenderem o processo, existe o risco de que se acentue o desequilíbrio observado anteriormente entre a acusação e o acusado, o que, a prazo, poderá comprometer o interesse da justiça na UE.

Neste momento, os Estados-Membros cumpriram em graus diversos as suas obrigações em matéria de processo equitativo, tal como decorrem principalmente do direito nacional e da CEDH, o que deu origem a diferenças entre os níveis das garantias concedidas. A UE poderia clarificar, através de uma medida legislativa, a obrigação legal de garantir o direito a um processo equitativo no quadro do direito penal da UE.

5. Objectivos

O objectivo geral consiste em aumentar a confiança mútua a fim de permitir uma melhor aplicação do princípio do reconhecimento mútuo. Uma maior confiança mútua permitiria melhorar o funcionamento dos instrumentos comunitários de reconhecimento mútuo em vigor.

Este objectivo geral pode ser subdividido em vários objectivos específicos:

1) Estabelecer normas mínimas comuns em matéria de direitos processuais em todos os processos, incluindo a extradição e o mandado de detenção europeu;

2) Garantir a informação dos cidadãos relativamente aos meios de que dispõem para beneficiar destas normas mínimas comuns, independentemente do local em que se encontrem na UE.

6. Opções estratégicas

1: Status quo

Se a UE não tomar qualquer medida, a situação poderia evoluir no sentido referido na secção 4. Esta opção baseia-se no pressuposto de que os Estados-Membros são obrigados a respeitar a CEDH e a dar garantias mínimas nos processos penais nacionais.

2: Promoção de medidas não legislativas (melhores práticas)

Seriam adoptadas medidas para trocar as melhores práticas e estabelecer orientações comunitárias. Esta opção procuraria melhorar o conhecimento das normas estabelecidas pela CEDH, divulgando as práticas que contribuem para o seu respeito, e recomendando as. Em contrapartida, não permitiria aprofundar a harmonização das normas jurídicas.

3: Novo instrumento que abrange todos os direitos

Para que esta opção pudesse vingar, seria necessário um novo tratado com uma base jurídica expressa e um procedimento legislativo diferente (direito comunitário clássico). Se fosse adoptada legislação, a aplicação desta pelos Estados-Membros, o controlo da sua aplicação pela Comissão e a possibilidade de recorrer para o Tribunal de Justiça contribuiriam para colmatar as diferenças verificadas na aplicação da CEDH. Poderia afigurar-se necessária a adopção de medidas concretas para reforçar na prática a confiança mútua.

4: Uma medida limitada aos processos transfronteiras

Esta opção constituiria claramente um primeiro passo apenas, mas permitiria reforçar a confiança mútua e vencer as resistências à adopção de nova legislação. No entanto, devia ser objecto de uma reflexão aprofundada, de forma a que fosse encontrada uma solução adequada para os eventuais problemas de discriminação entre diversas categorias de suspeitos implicados em processos transfronteiras por oposição aos processos nacionais.

5: Uma abordagem gradual que começaria por medidas relativas ao acesso aos serviços de interpretação e de tradução

Esta abordagem implicaria uma nova decisão-quadro que impusesse aos Estados-Membros a previsão de normas mínimas apenas para o acesso aos serviços de interpretação e de tradução. Os direitos seriam aplicáveis a qualquer pessoa suspeita ou acusada de ter cometido uma infracção penal a partir do momento em que esta é informada pelas autoridades competentes de que é suspeita de ter cometido essa infracção e até ao seu julgamento definitivo. O âmbito desta opção poderia ser variável, podendo os dois direitos ser exercidos quer unicamente nos processos transfronteiras quer em todos os processos.

7. Avaliação do impacto das opções estratégicas

1 Status quo

A ausência de medidas da UE neste domínio poderia dar origem, em última análise, a um abrandamento dos progressos realizados no domínio da cooperação judicial em matéria penal e, por conseguinte, da criação de um espaço de liberdade, de segurança e de justiça.

2 Melhores práticas

Efeitos positivos: se os Estados-Membros optassem por seguir as recomendações relativas às melhores práticas, a situação poderia ser melhorada. Efeitos negativos: a presente proposta retoma em grande parte as recomendações do Conselho da Europa, bem como os conselhos de outros peritos, que não foram ainda aplicados. Esta opção poderia igualmente a desiludir o Parlamento Europeu, certos intervenientes e vários Estados-Membros, que preferem um instrumento vinculativo.

3 Novo instrumento que abrange todos os direitos

Efeitos positivos: uma decisão-quadro deste tipo reforçaria a segurança jurídica entre os Estados-Membros. Constituiria um instrumento vinculativo, melhorando o respeito das normas da CEDH para garantir um processo equitativo. No entanto, tratar todos os direitos no quadro de um mesmo pacote implicaria consagrar menos tempo a cada direito e as concessões mútuas dariam origem a um enfraquecimento do conjunto. Se o Tratado de Lisboa entrar em vigor, deixará de ser necessária a unanimidade.

4 Processos transfronteiras unicamente

Não existe qualquer definição bem estabelecida de um denominado processo «transfronteiras». Os Estados-Membros são reticentes em definir os processos transfronteiras ou em adoptar legislação que exija essa definição.

O impacto económico desta opção seria duplo: 1) O custo da criação de serviços encarregados de velar pelo respeito dos direitos em questão e 2) a economia realizada graças a uma redução dos custos associados aos recursos. O eventual risco desta opção poderia consistir numa redução da confiança mútua, uma vez que se teria a impressão de ter um sistema judicial a duas velocidades: uma para os processos nacionais e outra para os processos transfronteiras. Efeito positivo: a satisfação dos Estados-Membros que solicitaram uma medida que se limitasse aos processos transfronteiras. Efeito negativo: uma medida que tentasse limitar o seu âmbito de aplicação poderia criar confusões, uma vez que um mesmo processo podia ser descrito ou considerado transfronteiras ou nacional consoante o Estado-Membro em causa. Os Estados-Membros poderiam ter dificuldade na prática em classificar os processos, pelo que poderia dar origem muito naturalmente a erros ou litígios.

5 Abordagem gradual

Os efeitos económicos desta opção seriam duplos, tal como para a opção transfronteiras. Efeitos positivos: uma medida deste tipo contribuiria para uma melhoria da qualidade e da oferta de serviços de interpretação e de tradução. Permitiria o desenvolvimento da confiança mútua. Garantiria um processo equitativo quando o suspeito não compreendesse o processo penal, os seus direitos ou a totalidade das acusações que lhe eram imputadas. Efeitos negativos: comportaria uma carga financeira e administrativa para os Estados-Membros que não proporcionam ainda formação aos intérpretes e tradutor jurídicos. Seria igualmente necessário avaliar e controlar o respeito desta medida, o que constituiria igualmente um encargo importante.

Na reunião de peritos de Março de 2009, os peritos, incluindo os delegados dos Estados Membros, acolheram com entusiasmo a sugestão de trabalhar a partir apenas deste direito como ponto de partida. Em Março de 2009, a DG Interpretação publicou um relatório: o Relatório final do fórum de reflexão sobre multilinguismo e formação de intérpretes. As suas recomendações poderiam enriquecer um futuro documento sobre as melhores práticas.

8. Comparação das opções

+++ Indica efeito positivo elevado

0 Indica impacto neutro

--- Indica efeito negativo elevado

Opção| Eficácia em relação aos objectivos e coerência com outras políticas da UE| Impacto sobre a sociedade e sobre os direitos fundamentais|Eficácia|Viabilidade política|

| Fixar normas mínimas em matéria de direitos processuais nos processos penais| Informar os cidadãos sobre os meios de que dispõem para beneficiar das normas mínimas||||

1. Status Quo – nenhuma nova medida a nível da UE|0Na ausência de medidas da UE, nenhum dos objectivos seria atingido |0O desequilíbrio contínuo entre os direitos e a cooperação judicial pode afectar a justiça e a confiança mútua na UE|0Nenhum custo para os Estados-Membros |O PE e a maior parte dos Estados-Membros pretendem medidas a nível da UE |

2. Medida não vinculativa / não legislativa que apresenta as melhores práticas na UE|+Depende da boa vontade dos Estados-Membros. As normas não serão harmonizadas.|++Uma campanha de informação bem organizada a nível da UE permitiria sensibilizar melhor para os direitos conferidos pela CEDH e para o que pode ser feito quando se considera que estes não foram respeitados.|+Se os Estados-Membros seguirem os conselhos de forma coerente, será possível respeitar os direitos do arguido.|-Depende da aplicação. Os custos principais serão devidos à formação, mas podem ser suportados pelos estudantes. Para os grandes Estados-Membros (fonte: Reino Unido) prevêem-se subvenções de 5 000 euros para cada estabelecimento de formação. | Todos os Estados-Membros concordam que certas medidas não legislativas são necessárias. A experiência demonstra que os conselhos não vinculativos não são seguidos de forma coerente.|

3. Reintrodução do instrumento de 2004 que abrange todos os direitos|+++ Estabelece normas comuns abrangentes |+Um instrumento global único sem medidas de acompanhamento não sensibilizaria mais o grande público, mas chamaria a atenção dos meios de comunicação social para os pontos mais controversos. |+++Seriam garantidos a todos os arguidos os direitos da CEDH. Criaria as bases para a confiança mútua. Um melhor conhecimento das normas em matéria de justiça podia incentivar mais cidadãos a exercerem o seu direito à livre circulação. |---Prevêem se custos muito elevados, especialmente no que diz respeito à assistência jurídica nos Estados Membros que normalmente não a concedem.|Os 6 Estados Membros que se opuseram à proposta em 2006, rejeitá la iam de novoO Tratado de Lisboa podia permitir a adopção da actual proposta (2004) através de VMQ, com a possibilidade de não participação|

4. Instrumentos englobando todos os direitos, mas limitando se aos processos transfronteiras|++Estabeleceria normas comuns limitadas, mas não para todos os cidadãos acusados de uma infracção. |-Uma vez mais, na ausência de medidas de acompanhamento, não haveria sensibilização do público em geral. Chamaria a atenção dos meios de comunicação nacionais, que poderiam mostrar se hostis à garantia de direitos limitada aos processos transfronteiras e cujo eco podia ser enganador.|-Seriam garantidos a todos os arguidos os mesmos direitos independentemente do local da sua detenção na UE. Risco de criação de duas categorias de arguidos – os dos processos transfronteiras e os dos processos nacionais – o que conduziria a discriminações que neutralizariam os benefícios.|--Variável segundo o número de processos que serão considerados transfronteiras e consoante o Estado Membro. Estatísticas não disponíveis. No entanto, prevê se que os custos sejam elevados.|É provável que a definição de «processo transfronteiras» seja contestada, nomeadamente devido a preocupações relativamente aos direitos fundamentais e à discriminação positiva.Esta opção não é provavelmente mais aceitável do que a opção 3. |

5a. Decisão quadro limitada aos direitos de interpretação e de tradução apenas nos processos transfronteiras |+Normas comuns limitadas às situações consideradas mais urgentes, mas não alargada a todos os cidadãos acusados de infracção. Seria sinónimo de progresso e de uma abordagem gradual.|-Tal como anteriormente, a atenção dos meios de comunicação poderia ser hostil e os seus comentários enganadores. |- Seriam garantidos a todos os arguidos os mesmos direitos de interpretação e tradução, independentemente do local da sua detenção na UE. Risco de criação de duas categorias de arguidos – os dos processos transfronteiras e os dos processos nacionais – o que conduziria a discriminações que neutralizariam os benefícios.|- Os custos serão variáveis em função do número de processos que serão considerados «transfronteiras» e consoante o Estado Membro. Estatísticas não disponíveis.|Prevê-se que a maior parte ou mesmo todos os Estados-Membros apoiem, se se chegar a acordo sobre uma definição de «transfronteiras». Poderá cumprir o critério da proporcionalidade, uma vez que a medida se limitaria ao mínimo necessário para realizar os objectivos do Tratado. Do mesmo modo, o princípio da subsidiariedade seria respeitado, uma vez que os processos puramente nacionais não seriam abrangidos.|

5b. Decisão quadro limitada aos direitos de interpretação e de tradução em todos os processos|++Normas comuns limitadas às situações consideradas mais urgentes.|0Sem medidas de acompanhamento, provavelmente não teria qualquer efeito sobre a sensibilização do público. |+Proporcionaria mais igualdade no acesso à justiça através da consagração do direito de compreender as acusações e os processos. |--Os Estados-Membros de maiores dimensões (fonte: Reino Unido): custo do acesso a serviços de interpretação adequados estimado em cerca de 40 milhões de euros por ano. O custa da tradução varia consoante as tarifas aplicáveis em cada Estado-Membro.|A maior parte dos Estados-Membros seria a favor de uma medida neste domínio. |

Resumo da opção gradual

Relevância para os objectivos| Impacto sobre a sociedade e sobre os direitos fundamentais|Custos|Viabilidade política e posições dos intervenientes |

Cumpre integralmente os objectivos se os Estados-Membros aplicarem as orientações|Normas comuns limitadas às situações consideradas mais urgentes. Seria sinónimo de progresso e de uma abordagem gradual. |Os custos serão variáveis em função do número de processos que serão considerados «transfronteiras» e consoante o Estado Membro. O custo do acesso a serviços de interpretação adequados está estimado em cerca de 40 milhões de euros por ano para os Estados-Membros de grandes dimensões (Reino Unido). O custa da tradução varia consoante as tarifas aplicáveis em cada Estado-Membro.O custo das medidas de acompanhamento variará em função da sua aplicação. Os custos principais serão devidos à formação, mas podem ser suportados pelos estudantes. O Governo britânico concederia subvenções de cerca de 5 000 euros a cada estabelecimento de formação. | Tal como anteriormente, a maior parte dos Estados-Membros prefere uma medida legislativa com medidas de acompanhamento. |

9. A abordagem gradual mais em pormenor

Esta opção permitiria uma abordagem gradual e abriria caminho a um plano de acção de longo prazo com o objectivo de harmonizar progressivamente as legislações em matéria de direitos processuais. Esta abordagem dependeria menos do Tratado de Lisboa que a opção 3.

Esta opção permitiria melhorar a qualidade e a oferta dos serviços de interpretação e de tradução, o que reforçaria a confiança mútua. Garantiria um processo mais equitativo quando o suspeito não compreendesse o processo, os seus direitos ou a totalidade das acusações que lhe eram imputadas. Esta opção comportaria uma carga financeira e administrativa adicional para os Estados-Membros que não proporcionam ainda formação aos intérpretes e tradutores jurídicos.

O respeito do direito a beneficiar de serviços de tradução e de interpretação é essencial para criar a confiança mútua, mas não é por si só suficiente. Este direito é, contudo, um direito primordial na medida em que permite exercer outros direitos, como por exemplo o direito a assistência judiciária ou o direito de obter informações sobre os seus próprios direitos. A compreensão do processo constitui uma condição prévia para poder invocar os seus outros direitos a beneficiar de um processo equitativo.

10. Acompanhamento e avaliação

Qualquer proposta da Comissão estabeleceria para os Estados-Membros uma obrigação de comunicar, num determinado prazo, as suas disposições de transposição, bem como um quadro de correspondência. A Comissão prepararia seguidamente um relatório sobre a transposição, em que indicaria os Estados-Membros que tinham respeitado a obrigação de transposição da decisão-quadro. Os indicadores que permitem avaliar o respeito das medidas diriam respeito à oferta de informações, à criação de um registo e à indicação do número de intérpretes e de tradutores certificados. Um estudo Eurobarómetro ad hoc poderia apurar se o público em geral tem uma melhor opinião sobre o carácter equitativo de justiça na UE.

El

(...PICT...)|ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΤΩΝ ΕΥΡΩΠΑΪΚΩΝ ΚΟΙΝΟΤΗΤΩΝ|

Βρυξέλλες, 8.7.2009

SEC(2009) 916

ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ Συνοδευτικό έγγραφο στην

Πρόταση ΑΠΟΦΑΣΗΣ-ΠΛΑΙΣΙΟΥ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ σχετικά με το δικαίωμα στη διερμηνεία και τη μετάφραση στο πλαίσιο ποινικών διαδικασιών ΣΥΝΟΠΤΙΚΗ ΕΚΤΙΜΗΣΗ ΕΠΙΠΤΩΣΕΩΝ {COM(2009) 338 τελικό } {SEC(2009) 915}

ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ

ΣΥΝΟΨΗ

1. Ιστορικό

Το δικαίωμα των κατηγορουμένων και των υπόπτων σε δίκαιη δίκη αποτελεί θεμελιώδες δικαίωμα, το οποίο η Ευρωπαϊκή Επιτροπή σέβεται ως γενική αρχή δυνάμει του άρθρου 6 παράγραφος 2 της συνθήκης για την Ευρωπαϊκή Ένωση («ΣΕΕ»). Επαγγελματίες του νομικού κλάδου και κράτη μέλη («κ.μ.») συμφωνούν ότι προϋπόθεση αμοιβαίας εμπιστοσύνης είναι τα εθνικά συστήματα ποινικής δικαιοσύνης των κ.μ. να παρέχουν ελάχιστες εγγυήσεις στους υπόπτους και τους κατηγορουμένους, ανεξάρτητα από την εθνικότητά τους. Η δράση σε αυτόν τον τομέα αποτέλεσε προτεραιότητα σύμφωνα με το πρόγραμμα της Χάγης. Το πρόγραμμα νομοθετικού έργου της Επιτροπής για το 2009 προβλέπει νέα πρόταση. Η παρούσα εκτίμηση επιπτώσεων αξιολογεί τις επιλογές για την πρόταση αυτή.

2. πολιτικη εντολη, νομικη βαση και διαβουλευση με τα ενδιαφερομενα μερη.

Τα δικαιώματα υπεράσπισης μνημονεύονταν ρητά στα συμπεράσματα του Tampere και αποτελούσαν πάντα αναπόσπαστο μέρος του προγράμματος δράσης της ΕΕ για την αμοιβαία αναγνώριση. Για τη διευκόλυνση και την ταχύτερη διεκπεραίωση των ερευνών και της δίωξης σε διασυνοριακές υποθέσεις, εκδόθηκαν πολλές νομικές πράξεις. Παρόλα αυτά, προς το παρόν δεν υπάρχει πράξη για τη βελτίωση της νομικής θέσης των προσώπων που υπόκεινται σε διασυνοριακή διαδικασία. Η εν λόγω έλλειψη ισορροπίας έχει αρνητική επίδραση στην αμοιβαία εμπιστοσύνη μεταξύ των κ.μ., η οποία με τη σειρά της απαιτεί δράση της ΕΕ.

Μετά από Πράσινη Βίβλο του 2003 όσον αφορά τις διαδικαστικές εγγυήσεις, η Επιτροπή εξέδωσε πρόταση απόφασης-πλαισίου σχετικά με το θέμα αυτό τον Απρίλιο του 2004. Δεν κατέστη δυνατό να επιτευχθεί συμφωνία και το κείμενο αποσύρθηκε. Η πρόταση της Επιτροπής βασίστηκε στο άρθρο 31 παράγραφος 1 στοιχείο γ) της ΣΕΕ. Η νομική υπηρεσία του Συμβουλίου εξέδωσε γνώμη η οποία επιβεβαίωσε ότι επρόκειτο για την ορθή νομική βάση.

Η Επιτροπή διοργάνωσε συνεδρίαση εμπειρογνωμόνων στις 26/27 Μαρτίου 2009. Οι περισσότεροι από τους συμμετέχοντες τάχθηκαν υπέρ της νομοθετικής δράσης σε συνδυασμό με μη νομοθετικά μέτρα. Η συντριπτική πλειοψηφία των συμμετεχόντων αποδοκίμασε τον περιορισμό της πρότασης σε διασυνοριακές υποθέσεις. Η εκτίμηση επιπτώσεων συζητήθηκε σε δύο συνεδριάσεις διϋπηρεσιακής διευθύνουσας ομάδας. Κατά την προετοιμασία της παρούσας εκτίμησης επιπτώσεων, η Επιτροπή άντλησε στοιχεία από μία σειρά πρόσθετων πηγών πληροφοριών, μεταξύ άλλων και 5 μελετών.

3. Ορισμός του προβληματοσ

Το πρόβλημα, το οποίο έχει διάφορες νομικές και κοινωνικές πτυχές, μπορεί να συνοψισθεί ως εξής:

– Αυξημένη κυκλοφορία εντός της ΕΕ, παρωχημένες διατάξεις και μη συνεκτική εφαρμογή των ισχυόντων διεθνών προτύπων (ΕΣΔΑ) σε επίπεδο κ.μ..

– Συλλήψεις που οδηγούν σε μεταγωγές σύμφωνα με το ευρωπαϊκό ένταλμα σύλληψης θεωρείται ότι δεν εμπίπτουν στο πεδίο εφαρμογής του άρθρου 6 της Ευρωπαϊκής Σύμβασης για τα Δικαιώματα του Ανθρώπου («ΕΣΔΑ»), διότι λογίζεται ότι αποτελούν έκδοση.

– Η αμοιβαία αναγνώριση μπορεί να λειτουργήσει αποτελεσματικά μόνο εφόσον τα κ.μ. είναι πεπεισμένα ότι οι δικαστικές αποφάσεις λαμβάνονται δίκαια σε άλλα κ.μ..

– Μεταξύ των πολιτών και των ασκούντων συναφή με τη δικαιοσύνη επαγγέλματα υπάρχει η αντίληψη ότι τα δικαστικά συστήματα σε άλλα κ.μ. δεν είναι δίκαια και ότι τα πρόσωπα αυτά δεν μπορούν να ασκήσουν προσφυγές σε διεθνές επίπεδο, καθώς το Ευρωπαϊκό Δικαστήριο Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων («ΕΔΔΑ») κατακλύζεται από καταγγελίες.

– Όψη του προβλήματος αποτελεί το γεγονός ότι δεν παρέχονται στον κατηγορούμενο εγγυήσεις πρόσβασης σε κατάλληλες υπηρεσίες μετάφρασης και διερμηνείας.

4. η αναγκη για δραση της ΕΕ

Μελέτη του πανεπιστημίου ULB κατέληξε στο συμπέρασμα ότι η αποτελεσματικότητα των μέτρων αμοιβαίας αναγνώρισης παρεμποδιζόταν από ανεπαρκή επίπεδα αμοιβαίας εμπιστοσύνης. Χωρίς κατάλληλα πρότυπα για την προστασία των δικαιωμάτων των υπόπτων ώστε να κατανοούν τις διαδικασίες, υπάρχει ο κίνδυνος να επιδεινωθεί περαιτέρω η προηγουμένως διαπιστωθείσα ανισορροπία μεταξύ των διωκτικών αρχών και των κατηγορουμένων και, σε τελική ανάλυση, να αντιταχθεί στα συμφέροντα της δικαιοσύνης στην ΕΕ.

Μέχρι σήμερα τα κ.μ. έχουν συμμορφωθεί σε διαφορετικούς βαθμούς με τις υποχρεώσεις τους περί δίκαιης δίκης, οι οποίες απορρέουν κυρίως από την εθνική νομοθεσία και την ΕΣΔΑ, γεγονός που έχει οδηγήσει σε αποκλίσεις σε επίπεδο εγγυήσεων. Η ΕΕ θα μπορούσε νομοθετικώς να διασαφηνίσει τη νομική υποχρέωση εξασφάλισης του δικαιώματος δίκαιης δίκης στο πλαίσιο του ποινικού δικαίου της ΕΕ.

5. Στόχοι

Γενικός στόχος είναι η αύξηση της αμοιβαίας εμπιστοσύνης προκειμένου να καταστεί δυνατή η καλύτερη εφαρμογή της αμοιβαίας αναγνώρισης. Μέσω αυξημένης αμοιβαίας εμπιστοσύνης, οι ισχύουσες πράξεις αμοιβαίας αναγνώρισης της ΕΕ αναμένεται να λειτουργήσουν καλύτερα.

Ο γενικός στόχος μπορεί να αναλυθεί στους ακόλουθους ειδικούς στόχους:

1) παροχή ελάχιστων κοινών προτύπων όσον αφορά τα δικονομικά δικαιώματα σε κάθε διαδικασία, μεταξύ άλλων, όσον αφορά την έκδοση και το ευρωπαϊκό ένταλμα σύλληψης·

2) διασφάλιση ότι οι πολίτες ενημερώνονται για τον τρόπο με τον οποίο μπορούν να επωφεληθούν από αυτά τα κοινά ελάχιστα πρότυπα, οπουδήποτε και αν βρίσκονται εντός της ΕΕ.

6. Επιλογές πολιτικής

1: Υφιστάμενη κατάσταση

Αν η ΕΕ δεν αναλάμβανε δράση, η κατάσταση αναμένεται να εξελιχθεί όπως προβλέπεται στο τμήμα 4. Η επιλογή αυτή βασίζεται στην υπόθεση ότι τα κ.μ. θα συμμορφωθούν με την ΕΣΔΑ και θα παρέχουν ελάχιστες εγγυήσεις στις εσωτερικές νομικές διαδικασίες.

2: Προώθηση μη νομοθετικών μέτρων (βέλτιστη πρακτική)

Θα λαμβάνονται μέτρα για την ανταλλαγή βέλτιστων εθνικών πρακτικών και την ανάπτυξη κατευθυντήριων γραμμών της ΕΕ. Η επιλογή αυτή θα απέβλεπε στην καλύτερη επίγνωση των προτύπων της ΕΣΔΑ μέσω της διάδοσης και της εισήγησης πρακτικών οι οποίες διευκολύνουν τη συμμόρφωση με την ΕΣΔΑ. Δεν θα επιτύγχανε περαιτέρω προσέγγιση των νομικών προτύπων.

3: Νέα νομοθετική πράξη καλύπτουσα κάθε δικαίωμα

Για να επιτύχει αυτή η επιλογή, θα απαιτηθεί νέα συνθήκη με ρητή νομική βάση και διαφορετική νομοθετική διαδικασία (παράγωγο κοινοτικό δίκαιο). Εφόσον θεσπιστεί επιτυχώς νομοθεσία, η ακόλουθη εφαρμογή της από τα κ.μ., η παρακολούθησή της από την Επιτροπή και η πρόβλεψη της δυνατότητας προσφυγής στο ΔΕΚ θα συντελούσαν στην υπερπήδηση των διαφορών που παρατηρούνται όσον αφορά τη συμμόρφωση με την ΕΣΔΑ. Μπορεί να προκύψει η ανάγκη πρακτικών μέτρων για την ενίσχυση της αμοιβαίας εμπιστοσύνης στην πράξη.

4: Μέτρο περιοριζόμενο σε διασυνοριακές υποθέσεις

Η επιλογή αυτή θα αποτελούσε σαφώς μόνο ένα πρώτο βήμα αλλά, εφόσον αποβεί αποτελεσματική, θα συνέβαλλε στην ενίσχυση της αμοιβαίας εμπιστοσύνης και στην κάμψη της αντίστασης απέναντι στην περαιτέρω νομοθεσία. Ωστόσο, θα χρειαζόταν προσεκτική εξέταση ώστε να αντιμετωπιστεί κατάλληλα οποιοδήποτε δυνητικό ζήτημα διακριτικής μεταχείρισης μεταξύ κατηγοριών υπόπτων που εμπλέκονται σε διασυνοριακές διαδικασίες και κατηγοριών υπόπτων που εμπλέκονται σε εγχώριες διαδικασίες.

5: Σταδιακή προσέγγιση με αφετηρία μέτρα για την πρόσβαση στη διερμηνεία και τη μετάφραση

Αυτή η προσέγγιση θα προβλέπει νέα απόφαση-πλαίσιο, η οποία απαιτεί από τα κ.μ. να παρέχουν ελάχιστα πρότυπα αποκλειστικά για την πρόσβαση στη διερμηνεία και τη μετάφραση. Τα δικαιώματα θα πρέπει να ισχύουν για κάθε πρόσωπο που θεωρείται ύποπτος ή κατηγορείται για διάπραξη αξιόποινης πράξης από το χρονικό σημείο κατά το οποίο ενημερώνεται από τις αρμόδιες αρχές ότι θεωρείται ύποπτος για διάπραξη αξιόποινης πράξης έως την έκδοση σχετικής οριστικής δικαστικής απόφασης. Η επιλογή αυτή θα μπορούσε να διαφοροποιείται ως προς το πεδίο εφαρμογής της και να προβλέπει την άσκηση των 2 αυτών δικαιωμάτων (α) αποκλειστικά σε διασυνοριακές υποθέσεις ή (β) σε κάθε υπόθεση.

7. αναλυση επιπτωσεων των επιλογων πολιτικησ

1 Υφιστάμενη κατάσταση

Η έλλειψη μέτρων της ΕΕ στον τομέα αυτό θα συνέβαλλε εν καιρώ στην επιβράδυνση της προόδου που επιτεύχθηκε στον τομέα της δικαστικής συνεργασίας σε ποινικές υποθέσεις και ακολούθως στη δημιουργία κοινού χώρου ελευθερίας, ασφάλειας και δικαιοσύνης.

2 Βέλτιστη πρακτική

Θετικές επιπτώσεις: οι συστάσεις βέλτιστης πρακτικής θα μπορούσαν να επιφέρουν ορισμένες βελτιώσεις, εφόσον τα κ.μ. επιλέξουν να τις ακολουθήσουν. Αρνητικές επιπτώσεις: το μεγαλύτερο μέρος της επιλογής αυτής εκφράζει αυτό που το Συμβούλιο της Ευρώπης περιλαμβάνει σε συστάσεις και έχουν προτείνει και άλλοι εμπειρογνώμονες, αλλά δεν έχει πραγματοποιηθεί. Η επιλογή αυτή μπορεί επίσης να δυσαρεστήσει το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, τα ενδιαφερόμενα μέρη και ορισμένα κ.μ. που επιζητούν τη θέσπιση δεσμευτικής πράξης.

3 Νέα πράξη καλύπτουσα κάθε δικαίωμα

Θετικές επιπτώσεις: τέτοιου είδους απόφαση-πλαίσιο θα αυξάνει το επίπεδο ασφάλειας δικαίου μεταξύ των κ.μ.. Θα αποτελεί δεσμευτική πράξη που βελτιώνει τη συμμόρφωση με τα πρότυπα της ΕΣΔΑ, ώστε να εξασφαλίζεται δίκαιη δίκη. Ωστόσο, η αντιμετώπιση πολλών δικαιωμάτων από κοινού έχει ως αποτέλεσμα να αφιερώνεται λιγότερος χρόνος για το κάθε δικαίωμα χωριστά ταυτόχρονα με αποδυνάμωση των δικαιωμάτων και αμοιβαίες υποχωρήσεις. Εφόσον τεθεί σε ισχύ η συνθήκη της Λισαβόνας, δεν θα απαιτείται πλέον ομοφωνία.

4 Αποκλειστικά διασυνοριακές υποθέσεις

Δεν υφίσταται καθιερωμένος ορισμός για την έννοια της "διασυνοριακής" υπόθεσης. Υπάρχει απροθυμία από πλευράς κ.μ. ως προς τον ορισμό υπόθεσης ως διασυνοριακής ή ως προς τη θέσπιση νομοθεσίας η οποία να απαιτεί τέτοιου είδους ορισμό.

Ο οικονομικές επιπτώσεις της εν λόγω επιλογής θα είναι διπλές: (1) οι δαπάνες ανάπτυξης υπηρεσιών για την παροχή δικαιωμάτων και (2) το κέρδος από τις μειωμένες δαπάνες προσφυγών. Πιθανός κίνδυνος αυτής της επιλογής θα μπορούσε να είναι η μείωση της αμοιβαίας εμπιστοσύνης, αφού θα δινόταν η εντύπωση ότι υπάρχει δυαδικό δικαστικό σύστημα – ένα σύστημα για τις εθνικές υποθέσεις και ένα για τις διασυνοριακές. Θετικές επιπτώσεις: αυτή η επιλογή θα ικανοποιεί τα κ.μ. που από καιρό ζητούν ένα μέτρο που περιορίζεται σε διασυνοριακές υποθέσεις. Αρνητικές επιπτώσεις: μέτρο του οποίου το πεδίο εφαρμογής επιχειρήθηκε να περιοριστεί θα μπορούσε να οδηγήσει σε σύγχυση από τη στιγμή που διαφορετικά κ.μ. μπορούν να περιγράψουν ή να κατηγοριοποιήσουν την ίδια υπόθεση ως διασυνοριακή ή ως εσωτερική. Συμμόρφωση: κράτος μέλος θα μπορούσε αντιμετωπίζει δυσκολίες στην πράξη σχετικά με τον χαρακτηρισμό υποθέσεων με φυσικό επακόλουθο την πιθανότητα να προκύπτουν σφάλματα/αντιδικίες.

5 Σταδιακή προσέγγιση

Οι οικονομικές επιπτώσεις της επιλογής αυτής θα είναι διπλές, όπως ανωτέρω όσον αφορά τη διασυνοριακή επιλογή. Θετικές επιπτώσεις: τέτοιου είδους μέτρο θα έχει ως αποτέλεσμα τη βελτίωση της ποιότητας και της παροχής διερμηνείας και μετάφρασης. Θα συμβάλλει στην ανάπτυξη αμοιβαίας εμπιστοσύνης. Θα εξασφαλίζει δίκαιη δίκη σε υποθέσεις στις οποίες ο ύποπτος δεν κατανοεί τις ποινικές διαδικασίες, τα δικαιώματά του ή το σύνολο των κατηγοριών που τον βαρύνουν. Αρνητικές επιπτώσεις: θα επιβάλλει οικονομική και διοικητική επιβάρυνση στα κ.μ. τα οποία δεν παρέχουν επί του παρόντος κατάρτιση σε νομομαθείς διερμηνείς και μεταφραστές. Θα απαιτείται εκτίμηση/παρακολούθηση της συμμόρφωσης, η οποία θα ήταν επίσης επαχθής.

Στη διάσκεψη εμπειρογνωμόνων το Μάρτιο του 2009, εμπειρογνώμονες, μεταξύ άλλων και αντιπρόσωποι των κ.μ., χαιρέτισαν με ενθουσιασμό την πρόταση σχετικά με την πρόταση να ξεκινήσουν οι εργασίες με αντικείμενο το συγκεκριμένο δικαίωμα και μόνο. Το Μάρτιο του 2009, η Γενική Διεύθυνση Διερμηνείας δημοσίευσε έκθεση: η τελική έκθεση του «Φόρουμ προβληματισμού για την πολυγλωσσία και την κατάρτιση των διερμηνέων». Οι συστάσεις θα μπορούσαν να συμβάλουν στην έκδοση μελλοντικού εγγράφου όσον αφορά τη βέλτιστη πρακτική.

8. Σύγκριση των επιλογών

+++ Υποδηλώνει ιδιαίτερα θετικές επιπτώσεις

0 Υποδηλώνει μηδενικές επιπτώσεις

--- Υποδηλώνει ιδιαίτερα αρνητικές επιπτώσεις

Επιλογή|Αποτελεσματικότητα σε συνάρτηση με τους στόχους και συνοχή με άλλες ισχύουσες πολιτικές της ΕΕ|Επίπτωση στην κοινωνία και τα θεμελιώδη δικαιώματα|Αποτελεσματικότητα|Πολιτική σκοπιμότητα|

|Παρέχει ελάχιστα πρότυπα για τα δικονομικά δικαιώματα στις ποινικές διαδικασίες|Εξασφαλίζει ότι οι πολίτες ενημερώνονται για τον τρόπο με τον οποίο μπορούν να επωφεληθούν από τα ελάχιστα πρότυπα||||

1. Υφιστάμενη κατάσταση – καμία περαιτέρω δράση σε επίπεδο ΕΕ|0Κανένας από τους στόχους δεν θα μπορούσε να πραγματοποιηθεί χωρίς οποιαδήποτε κοινοτική δράση|0Η συνεχιζόμενη ανισορροπία μεταξύ δικαιωμάτων και δικαστικής συνεργασίας μπορεί να βλάψει τη δικαιοσύνη και την αμοιβαία εμπιστοσύνη στην ΕΕ.|0Καμία δαπάνη για τα κ.μ. |Το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο και τα περισσότερα κ.μ. αναμένουν κοινοτική δράση. |

2. Μη δεσμευτικό/μη νομοθετικό μέτρο, το οποίο θεσπίζει ' βέλτιστη πρακτική της ΕΕ'|+Εξαρτάται από την προθυμία των κ.μ. ως προς την εφαρμογή. Δεν θα εναρμονίσει τα πρότυπα.|++Μία καλά οργανωμένη εκστρατεία πληροφόρησης του κοινού σε ευρωπαϊκή κλίμακα μπορεί να ευαισθητοποιήσει σχετικά με τα δικαιώματα της ΕΣΔΑ και με τι μπορεί να γίνει, αν οι πολίτες το κοινό θεωρούν ότι τα δικαιώματα δεν τηρούνται .|+Αν τα κ.μ. ακολουθήσουν συστηματικά την καθοδήγηση, τότε τα δικαιώματα των κατηγορουμένων θα γίνουν σεβαστά.|-Εξαρτάται από τον τρόπο εφαρμογής της. Οι κύριες δαπάνες θα είναι οι δαπάνες κατάρτισης, οι οποίες θα μπορούσαν να βαρύνουν τους σπουδαστές. Για τα μεγάλα κ.μ. (πηγή αποτελεί το ΗΒ) προβλέπονται κονδύλια ύψους περίπου 5000 ευρώ για κάθε σχολή. |Όλα τα κ.μ. συμφωνούν στην ανάγκη ορισμένων μη νομοθετικών μέτρων. Η πείρα δείχνει ότι η μη δεσμευτική καθοδήγηση δεν θα ακολουθείται συστηματικά.|

3. Επαναφορά της πράξης του 2004, η οποία καλύπτει κάθε δικαίωμα |+++ Θεσπίζει συνολικά κοινά πρότυπα. |+Αποκλειστικά η γενική πράξη χωρίς συνοδευτικά μέτρα δεν θα ευαισθητοποιούσε το κοινό αλλά θα εφιστούσε την προσοχή των εθνικών μέσων μαζικής επικοινωνίας σε πιο αμφιλεγόμενα στοιχεία. |+++Θα εξασφαλίζονται τα δικαιώματα κάθε κατηγορουμένου δυνάμει της ΕΣΔΑ. Θα παρέχει βάση για αμοιβαία εμπιστοσύνη στο σύνολο της ΕΕ. Οι αντιλήψεις για το επίπεδο της δικαιοσύνης θα μπορούσαν να συμβάλουν στην ενθάρρυνση περισσότερων πολιτών να ασκήσουν το δικαίωμα ελεύθερης κυκλοφορίας. |---Οι δαπάνες αναμένεται να είναι πολύ σημαντικές, ιδίως για τη νομική συνδρομή σε εκείνα τα κ.μ. τα οποία δεν την παρέχουν επί του παρόντος.|Θα την απορρίψουν εκ νέου τα 6 κ.μ. που καταψήφισαν την πρόταση το 2006.Η συνθήκη της Λισαβόνας μπορεί να δώσει τη δυνατότητα στην ισχύουσα πρόταση (2004) να ψηφιστεί με ειδική πλειοψηφία με δυνατότητα αυτοεξαίρεσης.|

4. Πράξη για κάθε δικαίωμα αλλά περιοριζόμενη σε διασυνοριακές υποθέσεις|++Θα παρείχε περιορισμένα κοινά πρότυπα αλλά όχι για κάθε πολίτη που κατηγορείται για αξιόποινη πράξη. |-Και σε αυτήν την περίπτωση, χωρίς συνοδευτικά μέτρα η επιλογή δεν θα ευαισθητοποιούσε το κοινό. Προσοχή των εθνικών μέσων μαζικής επικοινωνίας, πιθανώς εχθρική απέναντι στη διασφάλιση δικαιωμάτων αποκλειστικά για τα πρόσωπα που εμπλέκονται σε διασυνοριακές υποθέσεις, οι αναφορές των οποίων θα μπορούσαν να είναι παραπλανητικές.|-Θα εξασφαλίζονταν στους κατηγορούμενους τα ίδια δικαιώματα, οπουδήποτε στην ΕΕ και αν γίνεται η σύλληψή τους.Κίνδυνος δημιουργίας 2 κατηγοριών κατηγορουμένων – αυτών που εμπλέκονται σε διασυνοριακές υποθέσεις και αυτών που εμπλέκονται σε εσωτερικές υποθέσεις – που εισάγει διάκριση η οποία μπορεί να υπερακοντίσει τα οφέλη.|--Θα εξαρτώνται από την αναλογία υποθέσεων οι οποίες θα θεωρούνται 'διασυνοριακές' και θα ποικίλλουν μεταξύ των κ.μ. – για τις οποίες δεν διατίθενται στατιστικά στοιχεία. Ωστόσο οι δαπάνες αναμένεται να είναι μεγάλες.|Ο ορισμός της 'διασυνοριακής υπόθεσης' είναι πιθανό να εγείρει αμφισβητήσεις, ειδικά καθώς μπορεί να οδηγήσει σε ανησυχίες για θετική διακριτική μεταχείριση στον τομέα των θεμελιωδών δικαιωμάτων.Είναι απίθανο να γίνει περισσότερο δεκτή από την επιλογή 3. |

5α. Απόφαση- πλαίσιο περιοριζόμενη στο δικαίωμα μετάφρασης και διερμηνείας αποκλειστικά σε διασυνοριακές υποθέσεις |+Κοινά πρότυπα περιοριζόμενα στον τομέα όπου θεωρούνται ως περισσότερο επείγοντα αλλά όχι για κάθε πολίτη που κατηγορείται για αξιόποινη πράξη. Θα καταδείκνυε πρόοδο και βαθμιαία προσέγγιση.|-Όπως ανωτέρω, το εχθρικό ενδιαφέρον των μέσων μαζικής επικοινωνίας θα μπορούσε να αποβεί παραπλανητικό. |- Θα εξασφαλίζονται στους κατηγορούμενους τα ίδια δικαιώματα μετάφρασης και διερμηνείας οπουδήποτε στην ΕΕ και αν έγινε η σύλληψή τους. Κίνδυνος δημιουργίας 2 κατηγοριών κατηγορουμένων – αυτών που εμπλέκονται σε διασυνοριακές υποθέσεις και αυτών που εμπλέκονται σε εσωτερικές υποθέσεις – γεγονός που εισάγει διάκριση η οποία μπορεί να υπερακοντίσει τα οφέλη|- Οι δαπάνες θα εξαρτώνται από την αναλογία των υποθέσεων οι οποίες θα θεωρούνται ως 'διασυνοριακές' και θα ποικίλλουν μεταξύ των κ.μ. Δεν είναι διαθέσιμα στατιστικά στοιχεία.|Τα περισσότερα ή όλα τα κ.μ. αναμένεται να τη στηρίξουν, εφόσον συμφωνήσουν ως προς τον ορισμό υπόθεσης ως 'διασυνοριακής' . Θα πληροί το κριτήριο της αναλογικότητας, καθώς η δράση δεν θα υπερβαίνει το απολύτως αναγκαίο για την εκπλήρωση των στόχων της συνθήκης. Επιπλέον, θα τηρεί την αρχή της επικουρικότητας, καθώς δεν θα επεμβαίνει σε αμιγώς εσωτερικές υποθέσεις.|

5β. Απόφαση- πλαίσιο περιοριζόμενη στο δικαίωμα μετάφρασης και διερμηνείας σε κάθε υπόθεση|++Κοινά πρότυπα περιοριζόμενα στον τομέα όπου θεωρούνται περισσότερο επείγοντα.|0Είναι απίθανο να έχει οποιαδήποτε επίδραση στην ευαισθητοποίηση χωρίς συνοδευτικά μέτρα. |+Θα παρέχει μεγαλύτερη ισότητα πρόσβασης στη δικαιοσύνη μέσω της κατοχύρωσης του δικαιώματος κατανόησης της ποινικής κατηγορίας και της διαδικασίας. |--Οι δαπάνες πρόσβασης σε κατάλληλη διερμηνεία για τα μεγάλα κράτη μέλη υπολογίζονται σε περίπου 40 εκατομμύρια ευρώ ανά έτος. Οι δαπάνες μετάφρασης ποικίλλουν ανάλογα με το σύστημα τιμών που επικρατεί σε κάθε κράτος μέλος. |Τα περισσότερα κ.μ. θα στήριζαν τη δράση σε αυτόν τον τομέα. |

Σύνοψη της σταδιακής επιλογής

Συνάφεια με τους στόχους|Επίπτωση στην κοινωνία και τα θεμελιώδη δικαιώματα|Δαπάνες|Πολιτική σκοπιμότητα και απόψεις των ενδιαφερομένων μερών |

Εκπληρώνει πλήρως τους στόχους, εφόσον τα κ.μ. εφαρμόσουν την καθοδήγηση|Κοινά πρότυπα περιοριζόμενα στον τομέα όπου θεωρούνται ως περισσότερο επείγοντα. Θα καταδείκνυε πρόοδο και βαθμιαία προσέγγιση. |Οι δαπάνες θα εξαρτώνται από την αναλογία των υποθέσεων οι οποίες θα θεωρούνται ως 'διασυνοριακές' και θα ποικίλλουν μεταξύ των κ.μ. Οι δαπάνες πρόσβασης σε ικανοποιητική διερμηνεία για τα μεγάλα κ.μ. (ΗΒ) ανέρχονται σε περίπου 40 εκατομμύρια ευρώ ανά έτος. Οι δαπάνες μετάφρασης ποικίλλουν σύμφωνα με το σύστημα τιμών που επικρατεί σε κάθε κράτος μέλος.Οι δαπάνες των συνοδευτικών μέτρων θα εξαρτώνται από τον τρόπο εφαρμογής τους. Οι κύριες δαπάνες θα πραγματοποιούνται για την κατάρτιση και θα μπορούσαν να βαρύνουν τους σπουδαστές. Η κυβέρνηση του ΗΒ χορηγεί κονδύλια ύψους περίπου 5000 ευρώ σε κάθε σχολή. |Όπως ανωτέρω – τα περισσότερα κ.μ. αναμένουν νομοθετική δράση με συνοδευτικά μέτρα. |

9. η σταδιακη προσεγγιση λεπτομερωσ

Αυτή η επιλογή θα επιτρέπει μία προοδευτική, σταδιακή προσέγγιση και θα παρέχει χώρο για σχέδιο μακροπρόθεσμης δράσης όσον αφορά την προοδευτική προσέγγιση των δικαίων στον τομέα των δικονομικών δικαιωμάτων. Η εν λόγω επιλογή δεν θα τελεί σε εξάρτηση από τη συνθήκη της Λισαβόνας όσο η επιλογή 3.

Η επιλογή αυτή θα έχει ως αποτέλεσμα τη βελτίωση της στάθμης και της παροχής διερμηνείας και μετάφρασης, γεγονός που θα συμβάλει στη δημιουργία αμοιβαίας εμπιστοσύνης. Θα εξασφαλίζει δίκαιη δίκη σε υποθέσεις στις οποίες ο ύποπτος δεν κατανοεί τη διαδικασία, τα δικαιώματά του ή το σύνολο των κατηγοριών που τον βαρύνουν. Η επιλογή θα επιβάλλει πρόσθετη οικονομική και διοικητική επιβάρυνση στα κ.μ. τα οποία δεν παρέχουν επί του παρόντος κατάρτιση σε νομομαθείς διερμηνείς και μεταφραστές..

Ο σεβασμός του δικαιώματος στη μετάφραση και τη διερμηνεία είναι θεμελιώδης αλλά όχι ικανός για την αμοιβαία εμπιστοσύνη. Εντούτοις, αποτελεί θεμελιώδες δικαίωμα υπό την έννοια ότι καθιστά δυνατή την άσκηση άλλων δικαιωμάτων, όπως είναι το δικαίωμα νομικής συνδρομής ή το δικαίωμα κάθε προσώπου να ενημερώνεται σχετικά με τα δικαιώματά του. Η κατανόηση της διαδικασίας αποτελεί προϋπόθεση για την άσκηση άλλων δικαιωμάτων δίκαιης δίκης.

10. παρακολουθηση και αξιολογηση

Οποιαδήποτε πρόταση της Επιτροπής θα προβλέπει για τα κ.μ. υποχρέωση κοινοποίησης της νομοθεσίας εφαρμογής και πίνακα αντιστοιχίας στην Επιτροπή εντός ορισμένης προθεσμίας. Η Επιτροπή θα καταρτίσει τότε έκθεση εφαρμογής η οποία θα καταγράφει ποια κ.μ. έχουν συμμορφωθεί με τις υποχρεώσεις τους μεταφοράς της απόφασης-πλαισίου στο εθνικό τους δίκαιο. Δείκτες που μπορούν να χρησιμοποιηθούν για την εκτίμηση της συμμόρφωσης θα ήταν το αν προσφέρονται μαθήματα κατάρτισης, το αν έχει συγκροτηθεί μητρώο και το αν είναι δυνατό να παρασχεθούν στοιχεία για τον αριθμό των διαπιστευμένων διερμηνέων και μεταφραστών. Θα μπορούσε να χρησιμοποιηθεί έρευνα του Ευρωβαρόμετρου για τον έλεγχο της βελτίωσης στην αξιολόγηση της κοινής γνώμης σχετικά με την ευθυδικία στην ΕΕ.

EN

(...PICT...)|COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES|

Brussels, 8.7.2009

SEC(2009) 916

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT

Accompanying the

Proposal for a COUNCIL FRAMEWORK DECISION on the right to interpretation and to translation in criminal proceedings SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT {COM(2009) 338 final} {SEC(2009) 915}

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT

EXECUTIVE SUMMARY

1. Background

The right of accused persons and suspects to a fair trial is a fundamental right which the European Union respects as a general principle under Article 6(2) TEU. Legal practitioners and Member States (MS) agree that a prerequisite for mutual trust is that MS' national criminal justice systems guarantee suspects and accused persons, whatever their nationality, minimum safeguards. A ction in this area was a priority under the Hague Programme. A new proposal is envisaged by the Commission's Legislative Work Programme for 2009. The impact assessment evaluates the options for this proposal.

2. Political Mandate, Legal Basis and Consultation of Interested Parties.

The rights of the defence were explicitly mentioned in the Tampere Conclusions and have always been an integral part of the EU's mutual recognition agenda. Many instruments have been adopted to facilitate and expedite investigation and prosecution of cross border cases. Yet, to date no instrument exists to improve the legal position of those subject to cross-border proceedings. This lack of balance has a negative impact on mutual trust among the MS, which in turn calls for action by the EU.

Following a 2003 Green Paper on procedural safeguards, Commission adopted a proposal for a Framework Decision on the matter in April 2004. Agreement could not be reached and the text was shelved. The Commission's proposal was based on Article 31(1)(c) TEU. The Legal Service of the Council issued an opinion which confirmed that that was the appropriate legal base.

The Commission hosted an experts' meeting on 26/27 March 2009. Most responses favoured legislative action, to be accompanied by non-legislative measures. The overwhelming majority of participants opposed limiting the proposal to cross border cases. The IA was discussed in two Inter-Service Steering Group Meetings. In preparing this Impact Assessment, the Commission has drawn from a number of additional sources of information including 5 studies.

3. Problem Definition

The problem, which has various legal and social aspects, can be summarised as follows:

– Increased movement within the EU, outdated provisions and inconsistent application of existing international standards (ECHR) at MS level.

– Arrests leading to transfers under the EAW are considered to fall outside the scope of Article 6 ECHR, because this is deemed to be an extradition.

– Mutual Recognition can only work effectively if MS are convinced that judicial decisions are taken fairly in other MS.

– There is a perception among citizens and practitioners that justice systems in MS other than their own are unfair and that they cannot obtain remedy at international level as the European Court of Human Rights (ECtHR) is swamped with complaints.

– An aspect of this problem is the fact that the accused is not guaranteed access to appropriate translation and interpretation services.

4. The Need for EU Action

A ULB study found that the efficiency of mutual recognition measures was hampered by inadequate levels of mutual trust. Without appropriate standards to protect the rights of suspects to understand proceedings there is a risk that the previously identified imbalance between prosecution and the accused could be further aggravated and ultimately run contrary to the interests of justice in the EU.

To date, the MS have complied to differing degrees with their fair trial obligations, deriving principally from national law and the ECHR, which has led to discrepancies in the levels of safeguards. The EU by way of legislation could clarify the legal obligation to guarantee the right to a fair trial in the context of EU criminal law.

5. Objectives

The general objective is to increase mutual trust to allow better application of mutual recognition. Through increased mutual trust, existing EU mutual recognition instruments can be expected to work better.

The general objective can be translated into the following specific objectives:

1) to provide common minimum standards for procedural rights in all proceedings, including extradition and the EAW;

2) to ensure that citizens are informed of how they can benefit from these common minimum standards wherever they are within the EU.

6. Policy Options

1: Status quo

If no EU action is taken, the situation could be expected to evolve as set out in Section 4. This option is based on the assumption that MS are expected to comply with the ECHR and provide minimum safeguards in domestic legal proceedings.

2: Promotion of non-legislative measures (best practice)

Measures would be taken to exchange national best practice and develop EU guidelines. This option would seek better awareness of ECHR standards by disseminating and recommending practices which help compliance with the ECHR. It would not achieve further approximation of legal standards.

3: New instrument covering all rights

For this option to succeed, a new treaty with an explicit legal base and a different (ordinary community law) legislative procedure would be required. If legislation is successfully adopted, its subsequent implementation by MS, monitoring by the Commission and ultimate recourse to the ECJ will help overcome the differences in compliance with the ECHR. Practical measures may be necessary to enhance mutual trust in practice.

4: A measure restricted to cross-border cases

This option would clearly constitute a first step only but, if successful, it would contribute to enhancing mutual trust and help overcome resistance to further legislation. However, it would need careful consideration so that any potential issue of discrimination between categories of suspects involved in cross-border versus domestic proceedings is addressed appropriately.

5: Step-by-step approach beginning with measures on access to interpretation and translation

This would involve a new FD requiring MS to provide minimum standards only for access to interpretation and translation. The rights should apply to any person suspected or accused of having committed a criminal offence from the time when he is informed by the competent authorities that he is suspected of having committed a criminal offence until finally judged. This option could vary in its scope and provide for these 2 rights to apply either in (a) cross-border cases only or (b) all cases.

7. Analysis of Impacts of Policy Options

1 Status quo

Lack of EU action in this area may ultimately contribute to slowing down the progress achieved in the area of judicial cooperation in criminal matters and thus the construction of a common area of freedom, security and justice.

2 Best practice

Positive impacts: recommendations for best practice could result in some improvements if MS chose to follow the recommendations. Negative impacts: much of this proposal echo what the Council of Europe includes in Recommendations and what other experts have advised, but which has not been carried out. This option may also disappoint the EP, stakeholders and a number of MS who want a binding instrument.

3 New instrument covering all rights

Positive Impacts: a FD of this sort would increase the level of legal certainty among MS. It would be a binding instrument improving compliance with ECHR standards to ensure a fair trial. However tackling rights together as part of a package means that there is less time to devote to each right and that watering down occurs with trade-offs. If the Lisbon Treaty comes into force, unanimity will no longer be required.

4 Cross border cases only

There is no established definition of a "cross border" case. There is reluctance on the part of MS to define a cross border case or to adopt legislation which necessitates a definition.

The economic impact of this option would be twofold: (1) the cost of putting services in place to provide rights and (2) the gain in reduced costs of appeals. The possible risk of this option could be a reduction in mutual trust since the impression could be given that there is a two-tier system of justice – one for national cases and one for cross border. Positive impact: this would satisfy the MS that have been asking for a measure limited to cross border cases. Negative impact: a measure which attempted to restrict its scope could lead to confusion since the same case can be described or classified as cross-border or as domestic by different MS. Compliance: MS could have difficulty in practice in classifying cases so mistakes/disputes would occur naturally.

5 Step-by-step approach

The economic impacts of this option would be twofold as above for the cross border option. Positive impacts: a measure of this type would result in an improvement in the quality and provision of interpretation and translation. It would contribute to the development of mutual trust. It would ensure a fair trial in cases where the suspect does not understand the criminal proceedings, his rights or the full charges against him. Negative impacts: it would place a financial and administrative burden on MS that currently do not offer training to legal interpreters and translators. Evaluation/monitoring of compliance would be required which would also be burdensome.

Experts at the March 2009 experts' meeting, including MS delegates, greeted with enthusiasm the suggestion of working on this right alone as a starting point. In March 2009 a Report was published by DG Interpretation: the Final Report of the Reflection Forum on Multilingualism and Interpreter Training. The Recommendations could contribute to a future document on best practice.

8. Comparing the Options

+++ Indicates high positive impact

0 Indicates zero impact

--- Indicates high negative impact

Option|Effectiveness against the objectives and coherence with other EU policies in place|Impact on society and fundamental rights|Efficiency|Political feasibility|

|Provide minimum standards for procedural rights in criminal proceedings|Ensure citizens are informed of how they can benefit from minimum standards||||

1. Status Quo – no further action at EU level|0None of the objectives would be met without any EU action |0Continuing imbalance between rights and judicial cooperation may damage justice and mutual trust in EU.|0No cost to MS |EP and most MS expect EU action. |

2. Non-binding/non legislative measure setting out 'EU best practice'|+Dependent on MS willingness to implement. Will not harmonise standards.|++A well-organised Europe-wide information campaign may raise awareness of ECHR rights and what can be done if people feel they have not been upheld.|+If Member States follow guidance consistently then rights of the accused would be upheld.|-Dependent on how implemented. Main cost will be training which could be borne by students. For large MS (source UK) grants of about €5000 to each college envisaged. |All MS agree on need for some non-legislative measures. Experience suggests non-binding guidance will not be followed consistently.|

3. Reintroduce 2004 instrument covering all rights|+++ Sets down comprehensive common standards. |+A comprehensive Instrument in itself without flanking measures would not raise public awareness, but it would draw the attention of national media to more controversial elements. |+++All accused persons would be guaranteed rights under ECHR. Would provide basis for mutual trust across the EU. Perception of standards of justice could help encourage more citizens to exercise right to freedom of movement. |---Costs expected to be very considerable, especially for legal aid in those MS which do not currently provide it.|Would be rejected again by the 6 MS who opposed the proposal in 2006.Lisbon Treaty may enable current (2004) proposal to be passed by QMV with possibility for opt-outs.|

4. Instrument on all rights but limited to cross-border cases|++Would provide limited common standards but not for all citizens who are accused of an offence. |-Again, without flanking measures this would not raise public awareness. Attention of national media, possibly hostile to guaranteeing of rights for only those involved in cross-border cases, whose reports could be misleading.|-Accused persons would be guaranteed same rights wherever in EU they are arrested. Risk of creation of 2 tiers of accused – those in cross border and those in domestic cases – leading to discrimination which may outweigh benefits.|--Will depend on the proportion of cases which will be deemed 'cross-border' and will vary between MS – for which statistics are not available. But costs still expected to be high.|Definition of 'cross-border case' likely to be disputed, especially as it may lead to fundamental rights concerns of positive discrimination.Unlikely to be any more acceptable than option 3. |

5a. Framework Decision limited to the right to translation and interpretation in cross border cases only |+Limited common standards in the area where considered to be most urgent but not for all citizens who are accused of an offence. Would demonstrate progress and incremental approach.|-As above, hostile media interest could be misleading. |- Accused persons would be guaranteed same rights to translation and interpretation wherever in EU they are arrested. Risk of creation of 2 tiers of accused – those in cross border and those in domestic cases – leading to discrimination which may outweigh benefits.|- Costs will depend on the proportion of cases which will be deemed 'cross-border' and will vary between MS. Statistics are not available.|Most or all MS expected to support if definition of 'cross-border' agreed. It would meet the proportionality test, as action would not go beyond what is necessary to meet the objectives of the Treaty. It would also observe the subsidiarity principle, as it would not interfere with purely domestic cases.|

5b. Framework Decision limited to the right to translation and interpretation in all cases|++Limited common standards in the area where considered to be most urgent.|0Unlikely to have any effect on awareness without flanking measures. |+Would provide greater equality of access to justice by enshrining the right to understand the charge and proceedings. |--Large member state (source UK) cost of access to adequate interpretation estimated about €40m per year. Cost of translation varies according to the price scheme prevalent in individual member states.|Most MS would support action in this area. |

Summary of the step by step option

Relevance to objectives|Impact on society and fundamental rights|Costs|Political feasibility and stakeholder views |

Fully meets objectives if MS implement guidance|Limited common standards in the area where considered to be most urgent. Would demonstrate progress and incremental approach. |Costs will depend on the proportion of cases which will be deemed 'cross-border' and will vary between MS. Cost of access to adequate interpretation for large MS (UK) is about €40m per year. Cost of translation varies according to the price scheme prevalent in individual member states.Cost of flanking measures will depend on how implemented. Main cost will be training which could be borne by students. UK Govt provided grants of about €5000 to each college. |As above – most MS expect legislative action with flanking measures. |

9. The step by step approach in more detail

This option would enable a progressive, step-by-step approach would provide scope for a long term action plan for the progressive approximation of laws in the area of procedural rights. This approach would not be as dependent on the Lisbon Treaty as option 3.

This option would result in an improvement in the quality and provision of interpretation and translation, which would contribute to building mutual trust. It would ensure a fairer trial in cases where the suspect does not understand the proceedings, his rights or the full charges before him. The option would place an additional financial and administrative burden on MS that currently do not offer training to legal interpreters and translators.

Respect for the right to translation and interpretation is essential, but not sufficient, for mutual trust. It is, however, an essential right in that in enables exercising other rights, such as the right to legal aid or the right to receive information about one's own rights. Understanding the proceedings is a pre-condition for asserting one's other rights to a fair trial.

10. Monitoring and Evaluation

Any Commission proposal would lay down an obligation for MS to communicate implementing legislation and a correlation table to the Commission within a specified time. The Commission would then prepare an implementation report recording which MS had complied with their obligations to transpose the FD. Indicators which can be used to assess compliance would be whether training courses were on offer, whether a register was in place and whether numbers of certified interpreters and translators could be provided. A Eurobarometer survey could be used to monitor improvement in public opinion's assessment of the fairness of justice in the EU.

CS

(...PICT...)|KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ|

V Bruselu dne 8.7.2009

SEK (2009) 916

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument k

návrhu RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ RADY právu na tlumočení a překlady v trestním řízení SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ {KOM(2009) 338 v konečném znění } {SEK(2009) 915}

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

SHRNUTÍ

1. Souvislosti

Právo obviněných a osob podezřelých na spravedlivý proces je základním právem, jež Evropská unie uznává jako obecnou zásadu podle čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU. Právníci a členské státy (dále též „ČS“) jsou zajedno, že předpokladem pro vzájemnou důvěru je garantování minimálních záruk osobám podezřelým a obviněným ze strany vnitrostátních orgánů činných v trestním řízení členských států, a to bez ohledu na jejich státní občanství. Akce v této oblasti byla podle Haagského programu prioritou . Nový návrh je plánován v legislativním a pracovním programu Komise na rok 2009. Posouzení dopadů hodnotí možnosti u tohoto návrhu.

2. Politický mandát, právní základ a konzultace zúčastněných stran.

Právo na obhajobu bylo výslovně uvedeno v závěrech z Tampere a bylo vždy nedílnou součástí programu EU v oblasti vzájemného uznávání. Bylo přijato mnoho nástrojů na usnadnění a urychlení vyšetřování a trestního stíhání přeshraničních věcí. Avšak do dnešní doby neexistuje žádný nástroj pro zlepšení právního postavení osob, které jsou předmětem přeshraničního řízení. Tato nerovnováha má negativní vliv na vzájemnou důvěru mezi členskými státy, což následně vyžaduje akci ze strany EU.

Po zelené knize o procesních zárukách z roku 2003 přijala Komise v roce 2004 návrh rámcového rozhodnutí o této otázce. Nebylo možné dosáhnout dohody a návrh byl odložen. Návrh Komise byl založen na čl. 31 odst. 1 písm. c) Smlouvy o EU. Právní služba Komise vypracovala stanovisko, jež potvrdilo, že toto ustanovení je vhodným právním základem.

Ve dne 26.–27. března 2009 zorganizovala Komise setkání odborníků. Většina odpovědí se vyslovila pro zákonodárnou činnost, jež by měla být doprovázena nelegislativními opatřeními. Drtivá většina účastníků byla proti tomu, aby se návrh omezoval na přeshraniční případy. Posouzení dopadů bylo diskutováno na dvou zasedáních meziútvarové řídící skupiny Komise. Při přípravě tohoto posouzení dopadů čerpala Komise z několika dodatečných zdrojů včetně pěti studií.

3. Definice problému

Tento problém, jenž má různé právní a sociální aspekty, je možné shrnout takto:

– Zvýšený pohyb uvnitř EU, zastaralá ustanovení a nekonsistentní používání stávajících mezinárodních norem (Evropská úmluva o lidských právech, dále též „EÚLP“) na úrovni ČS.

– Zadržení vedoucí k předání na základě evropského zatýkacího rozkazu se považuje za postup, na který se nevztahuje EÚLP, neboť se považuje za vydávání.

– Vzájemné uznávání může efektivně fungovat pouze, pokud jsou ČS přesvědčeny, že soudní rozhodnutí jsou v jiných ČS přijímána spravedlivě.

– Mezi občany a právníky je rozšířeno přesvědčení, že justiční systémy v jiných ČS než v jejich vlastním jsou nespravedlivé a že nemohou využít soudní cesty na mezinárodní úrovni, neboť Evropský soud pro lidská práva (dále též „ESLP“) je zaplaven stížnostmi.

– Aspektem tohoto problému je skutečnost, že obžalovaný nemá zaručen přístup k přiměřeným tlumočnickým a překladatelským službám.

4. Potřeba činnosti na úrovni EU

Studie ULB došla k závěru, že efektivnost opatření vzájemného uznávání je snižována nedostačující měrou vzájemné důvěry. Bez přiměřených norem na ochranu práv osob podezřelých ze spáchání trestného činu existuje nebezpečí, že dříve zjištěná nerovnováha mezi orgány činnými v trestním řízení a obviněnými by mohla být dále zhoršena a nakonec by byla protichůdná zájmu na spravedlnost v EU.

Doposud plnily členské státy své povinnosti související se spravedlivým řízením různou měrou, což v podstatě vyplývalo z vnitrostátního práva a z EÚLP, to však vedlo k rozdílnostem v úrovni uplatňovaných záruk. EU by mohla legislativně ujasnit právní závazek zaručit spravedlivé řízení v rámci trestního práva EU.

5. Cíle

Obecným cílem je zvýšit vzájemnou důvěru, jež umožní lepší používání zásady vzájemného uznávání. Je možné očekávat, že stávající nástroje EU v oblasti vzájemného uznávání budou po zvýšení vzájemné důvěry fungovat lépe.

Obecný cíl je možné promítnout do těchto konkrétních cílů:

1) Stanovit společné minimální normy pro procesní práva ve všech řízeních, včetně vydávání a evropského zatýkacího rozkazu;

2) zajistit, aby občané byli informováni o tom, jaké výhody jim plynou z těchto společných minimálních norem, kdykoliv, když jsou v EU.

6. Možné varianty

1: Status quo

Pokud nedojde k žádné činnosti na úrovni EU, je možné očekávat, že se situace bude vyvíjet tak, jak je uvedeno v oddíle 4. Tento názor je založen na předpokladu, že ČS mají dodržovat EÚLP, pokud jde o minimální normy ve vnitrostátních soudních řízeních.

2: Podpora nelegislativních opatření (osvědčených postupů)

Byla by přijímána opatření na výměnu vnitrostátních osvědčených postupů a vypracování zásad EU. Tato možnost by usilovala o lepší povědomí o normách stanovených v EÚLP šířením a doporučováním postupů, které napomáhají dosahovat souladu s EÚLP. Takto by nebylo dosaženo dalšího sbližování právních norem.

3: Nový nástroj pokrývající všechna práva

Aby tato možnost měla úspěch, bylo by zapotřebí nové smlouvy s výslovným právním základem a přijaté odlišným (tedy řádným) legislativním postupem ES. Po přijetí tohoto právního nástroje a jeho následném provedení ČS, kontrole Komisí a možností opravného prostředku k ESD tento nástroj napomůže překonat rozdíly v dodržování EÚLP. Je možné, že budou zapotřebí praktická opatření pro zvýšení vzájemné důvěry v každodenní praxi.

4: Opatření omezené na přeshraniční věci

Tato možnost by zjevně představovala pouze první krok, avšak pokud by tento byl úspěšný, přispěl by ke zvýšení vzájemné důvěry a napomohl překonat odpor vůči dalším právním předpisům. Tato možnost by však vyžadovala důkladné uvážení, aby se vyřešil problém případného nerovného zacházení s osobami podezřelými ze spáchání trestného činu v přeshraničních věcech oproti osobám podezřelým v čistě vnitrostátních řízeních.

5: Postupný přístup, který začíná opatřeními v oblasti přístupu k tlumočení a překladu

Tato možnost by zahrnovala nové rámcové rozhodnutí, které by od ČS vyžadovalo, aby stanovily minimální normy pouze pro přístup k tlumočení a překladům. Tato práva by se vztahovala na jakoukoliv osobu podezřelou nebo obviněnou ze spáchání trestného činu od okamžiku, kdy jí příslušné orgány členského státu oznámí, že je podezřelá ze spáchání trestného činu, do pravomocného rozsudku. Rozsah této možnosti by se lišil a stanovila by, aby se tato dvě práva uplatňovala buď a) pouze v přeshraničních věcech nebo b) ve všech věcech.

7. Analýza dopadů možných variant

1 Status quo

Nedostatek činnosti na úrovni EU v této oblasti může rozhodující měrou přispět ke zpomalení pokroku dosaženého v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a tudíž ke zpomalení budování společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

2 Osvědčené postupy

Pozitivní dopady: doporučení pro osvědčené postupy by mohla mít za následek určitá zlepšení, pokud by se ČS rozhodly tato doporučení dodržovat. Negativní dopady: velká část návrhu opakuje to, co Rada Evropy zahrnula v doporučeních a co doporučovali další experti, tato doporučení však nebyla provedena. Tato možnost by rovněž mohla zklamat EP, zúčastněné strany a určitý počet ČS, který si přeje závazný nástroj.

3 Nový nástroj pokrývající všechna práva

Pozitivní dopady: rámcové rozhodnutí tohoto druhu by zvýšilo úroveň právní jistoty mezi ČS. Bylo by závazným nástrojem, jenž by zlepšil dodržování norem EÚLP týkajících se zaručení spravedlivého soudního procesu. Avšak společné řešení všech práv v jednom balíčku znamená, že je méně času pro jednotlivá práva a při kompromisech dochází k oslabování. Pokud vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, nebude jednomyslnosti již zapotřebí.

4 Pouze přeshraniční věci

Neexistuje zavedená definice „přeshraniční“ věci. Na straně ČS existuje neochota definovat přeshraniční věc nebo přijmout právní předpisy, které by takovou definici vyžadovaly.

Tato varianta by měla dvojí dopad na hospodářství: (1) náklady na uvedení služeb v činnost za účelem poskytování práva a 2) přínos ve formě snížených nákladů na odvolací řízení. Možnou hrozbou této možnosti by mohla být nižší vzájemná důvěra, neboť by mohl vzniknout dojem, že existují dvě kategorie soudnictví – jedna pro vnitrostátní věci a jedna pro přeshraniční věci. Pozitivní dopad: tato možnost by vyhovovala těm ČS, které žádaly opatření omezené na přeshraniční věci. Negativní dopad: opatření, jež by se pokoušelo omezit svoji působnost, by mohlo vést ke zmatení, neboť ta samá věc by různými ČS mohla být popsána nebo hodnocena jako přeshraniční nebo vnitrostátní. Dodržování: ČS by mohly mít aplikační obtíže při zařazování věcí, takže by přirozeně docházelo k chybám/sporům.

5 Postupný přístup

Dopad na hospodářství by u této varianty byl dvojí, jako u výše uvedené možnosti pokrývající pouze přeshraniční věci: Pozitivní dopady: opatření tohoto druhu by mělo za následek zlepšení kvality a poskytování tlumočení a překladů. Přispívalo by k zlepšování vzájemné důvěry. Tento přístup by zaručil spravedlivý proces u těch věcí, kdy osoba podezřelá nerozumí trestnímu řízení, svým právům nebo obviněním. Negativní dopady: tento přístup by znamenal finanční a administrativní břemeno pro ty ČS, jež v současnosti nenabízejí odbornou přípravu pro soudní tlumočníky a překladatele. Bylo by zapotřebí hodnocení/kontroly souladu, což by bylo rovněž obtížné.

Experti, včetně zástupců ČS, s nadšením uvítali na zasedání expertů v březnu 2009 návrh, aby se začalo pracovat pouze na tomto právu, jakožto výchozím bodu. V březnu 2009 byla Generálním ředitelstvím pro tlumočení zveřejněna zpráva s názvem: Konečná zpráva fóra pro úvahy o mnohojazyčnosti a odborné přípravě tlumočníků. Doporučení by mohla přispět k vytvoření budoucího dokumentu o osvědčených postupech.

8. Srovnání možností

+++ Značí velmi pozitivní dopad

0 Značí nulový dopad

--- Značí velmi negativní dopad

Možnost|Účinnost ve srovnání s cíli a soudržnost s jinými aktuálními politikami EU |Dopad na společnost a základní práva|Účinnost|Politická proveditelnost|

|Stanovení minimálních norem pro procesní práva v trestním řízení|Zajištění informací pro občany o tom, jaké mohou mít výhody z minimálních norem||||

1. Zachování současného stavu – žádná další činnost na úrovni EU|0Bez činnosti na úrovni EU nebude dosaženo ani jednoho z cílů |0Trvání nerovnováhy mezi právy a justiční spoluprací může poškodit spravedlnost a vzájemnou důvěru v EU.|0Žádné náklady pro ČS |EP a většina ČS očekávají činnost na úrovni EU. |

2. Nezávazné/nelegislativní opatření, jež stanoví osvědčené postupy EU|+Závisí na ochotě ČS tato opatření provést. Nepovede k harmonizaci norem.|++Dobře organizovaná informační kampaň může zvýšit povědomí o právech plynoucích z EÚLP a o tom, jaké kroky je možné učinit, pokud lidé mají dojem, že tato práva nejsou dodržována.|+Pokud členské státy budou soustavně dodržovat pokyny, pak by práva obviněných byla zachovávána.|-Závisí na způsobu provedení. Hlavními náklady bude odborná příprava, přičemž tyto náklady by mohli nést studenti. U velkých států (zdroj UK) se plánují granty ve výši cca. 5 000 EUR pro jednotlivou školu. |Všechny ČS se shodují na potřebě určitých nelegislativních opatření. Na základě zkušenosti lze vycházet z toho, že nezávazné pokyny nebudou soustavně dodržovány.|

3. Znovuzavedení nástroje z roku 2004 pokrývajícího všechna práva|+++ Stanoví ucelené společné normy. |+Samostatný ucelený nástroj bez doprovodných opatření by nezvýšil povědomí veřejnosti, ale přilákal by ke kontroverznějším prvkům pozornost vnitrostátních médií. |+++Všem obviněným by byla zaručena práva podle EÚLP. Tento nástroj by byl základem pro vzájemnou důvěru uvnitř EU. Vnímání justičních norem by mohlo napomoci motivovat více občanů, aby využili svého práva na volný pohyb. |---Očekávané náklady jsou značné, zejména na právní pomoc v těch ČS, kde v současnosti není poskytována.|Tento nástroj by byl znovu odmítnut 6 ČS, které nesouhlasily s návrhem v roce 2006.Lisabonská smlouva by mohla umožnit, aby stávající návrh (tj. z roku 2004) byl přijat kvalifikovanou většinou s možností neúčasti (opt-out).|

4. Nástroj pokrývající všechna práva, avšak omezený na přeshraniční věci|++Stanovil by omezené společné normy avšak nikoliv pro všechny občany obviněné z trestného činu. |-Rovněž tento nástroj by bez doprovodných opatření nezvýšil obecné povědomí. Pozornost vnitrostátních médií, která možná budou mít nepřátelský postoj vůči zaručení těchto práv pouze osobám v přeshraničních věcech a jejichž zpravodajství by mohlo být zavádějící.|-Obvinění by měli zaručena stejná práva, ať již by byli zadrženi kdekoliv v EU. Riziko vytvoření 2 kategorií obviněných – jednak obviněných v přeshraničních věcech a jednak ve vnitrostátních věcech – což by vedlo ke znevýhodňování, jež by mohlo převážit výhody.|--Bude záviset na podílu věcí, jež budou považovány za „přeshraniční“, což se bude lišit v různých ČS – přičemž příslušná statistika není dostupná. Avšak jsou očekávány vysoké náklady.|Je pravděpodobné, že definice „přeshraniční věci“ bude napadána, zejména kvůli tomu, že může vést k obavám týkajícím se základních práv kvůli pozitivní diskriminaciJe nepravděpodobné, že by tato možnost byla přijatelnější než možnost 3. |

5a. Rámcové rozhodnutí omezené na právo na překlad a tlumočení pouze v přeshraničních věcech. |+Omezené společné normy v oblasti, u níž je potřeba řešení považována za nejnaléhavější, avšak nikoliv pro všechny občany obviněné z trestného činu. Tato možnost by prokázala pokrok a progresivní přístup.|-Nepřátelský zájem médií by mohl být zavádějící, obdobně jako výše. |- Obvinění by měli zaručena stejná práva na překlad a tlumočení, ať již by byli zadrženi kdekoliv v EU. Riziko vytvoření 2 kategorií obviněných – jednak obviněných v přeshraničních věcech a jednak ve vnitrostátních věcech – což by vedlo ke znevýhodňování, jež by mohlo převážit výhody.|- Náklady budou záviset na podílu věcí, jež budou považovány za „přeshraniční“, což se bude lišit v různých ČS – přičemž příslušná statistika není dostupná.|Očekává se, že většina nebo všechny ČS budou tento návrh podporovat, pokud bude dohodnuta definice pojmu „přeshraniční“. Návrh by vyhovoval testu proporcionality, neboť opatření nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení cílů Smlouvy nezbytné. Návrh by také zachovával zásadu subsidiarity, neboť nezasahuje do čistě vnitrostátních věcí.|

5b. Rámcové rozhodnutí omezené na právo na překlad a tlumočení ve všech věcech.|++Omezené společné normy v oblasti, u níž je potřeba řešení považována za nejnaléhavější.|0Nepravděpodobné, že bez doprovodných opatření bude mít vliv na obecné povědomí. |+Zakotvením práva rozumět obvinění a řízení by zajistilo rovnější přístup ke spravedlnosti. |--U velkých členských států (zdroj UK) jsou náklady na odpovídající tlumočení odhadovány na cca. 40 mil. EUR ročně. Náklady na překlad se liší podle cenového režimu, který převládá v jednotlivých členských státech.|Většina ČS by podporovala činnost v této oblasti. |

Shrnutí možnosti postupných kroků

Význam pro cíle |Dopad na společnost a základní práva|Náklady|Politická proveditelnost a názory zúčastněných stran |

Plně dosahuje cílů, pokud ČS budou dodržovat pokyny|Omezené společné normy v oblasti, u níž je potřeba řešení považována za nejnaléhavější. Tato možnost by prokázala pokrok a progresivní přístup. |Bude záviset na podílu věcí, jež budou považovány za „přeshraniční“, což se bude lišit v různých ČS. U velkých členských států (UK) jsou náklady na odpovídající tlumočení odhadovány na cca. 40 mil. EUR ročně. Náklady na překlad se liší podle cenového režimu, který převládá v jednotlivých členských státech.Náklady doprovodných opatření budou záviset na způsobu jejich provedení. Hlavními náklady bude odborná příprava, přičemž tyto náklady by mohli nést studenti. Vláda UK poskytla granty ve výši cca. 5 000 EUR pro jednotlivou školu. |Obdobně jako výše – většina ČS očekává legislativní opatření s doprovodnými opatřeními. |

9. Podrobnější popis postupného přístupu

Tato možnost by umožnila progresivní, postupný přístup, jež by vytvořil prostor pro dlouhodobý akční plán pro progresivní sbližování právních předpisů v oblasti procesních práv. Tento přístup by nebyl závislý na Lisabonské smlouvě jako možnost 3.

Tato možnost by měla za následek zlepšení kvality a rozsahu poskytování tlumočení a překladů, což by přispělo k budování vzájemné důvěry. Tento přístup by zaručil spravedlivější proces u těch věcí, kdy osoba podezřelá nerozumí trestnímu řízení, svým právům nebo obviněním. Tato možnost by znamenala finanční a administrativní břemeno pro ty ČS, jež v současnosti nenabízejí odbornou přípravu pro soudní tlumočníky a překladatele.

Dodržování práva na překlad a tlumočení je pro vzájemnou důvěru nezbytně důležité, avšak není dostačující. Je to však základní právo, neboť umožňuje výkon jiných práv, jako je právo na právní pomoc a právo na informace o svých právech. Porozumění řízení je základní podmínkou pro uplatňování dalších práv na spravedlivý proces.

10. Sledování a hodnocení

Jakýkoliv návrh Komise by stanovil povinnost ČS sdělit Komisi prováděcí legislativní opatření a srovnávací tabulku během stanovené doby. Komise by následně vypracovala zprávu o plnění, v níž by bylo uvedeno, které ČS splnily svoje závazky na provedení rámcového rozhodnutí. Ukazatele, jež je možné použít na hodnocení souladu, by byly nabídka příslušných školení, existence rejstříku a možnost poskytnout počty soudních tlumočníků a překladatelů. Bylo by možné využít průzkumu Eurobarometru na sledování zlepšení pohledu veřejného mínění na spravedlivost justice v EU.