Budoucnost zachycování a ukládání uhlíku v Evropě

Zachycování a ukládání uhlíku (CCS) je technika zachycování emisí oxidu uhličitého z velkých zdrojů, jako jsou elektrárny, jejich stlačování a přeprava pro bezpečné uložení hluboko v zemi. Tato technologie má velký potenciál pomoci při zmírňování změny klimatu. Avšak náklady s tím spojené, zejména při zachycování emisí, jsou vysoké.

AKT

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti zachycování a ukládání CO₂ v Evropě (COM(2013) 180 final ze dne 27. 3. 2013)

PŘEHLED

CO JE ÚKOLEM TOHOTO SDĚLENÍ?

Sdělení Evropské komise zdůrazňuje, že CCS je základní technologií při přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050. Je schopno sladit narůstající poptávku po fosilních palivech s potřebou snížit emise skleníkových plynů. Nastiňuje pokrok dosažený k dnešnímu dni a hledá názory zainteresovaných stran na celou řadu možností s cílem podnítit širší a komerčně schůdnější používání této technologie v Evropské unii (EU).

KLÍČOVÉ BODY

V celosvětovém měřítku úspěšně funguje více než 20 demonstračních projektů CCS. Osm z nich provádí plné zachycování, přepravu a ukládání. Ani jeden není v EU.

Sdělení určuje překážky, které brání širšímu používání CCS:

• chybějící ekonomický důvod, proč investovat do CCS vzhledem k nízkým cenám ETS,
• odpor veřejnosti vůči ukládání CO₂ na pevnině (viz část Kontext níže),
• existuje dostatečná kapacita pro uložení, ale ne všechna je přístupná producentům emisí CO₂ nebo v jejich blízkosti,
• potřeba mezinárodní spolupráce.

Financování velkých demonstračních projektů CCS zajišťuje Evropský energetický program pro hospodářské oživení a program NER300.

KONTEXT

CO₂ lze ukládat na různých místech, zejména v ložiscích ropy a zemního plynu nebo v hlubokých solných ložiscích a netěžitelných uhelných slojích. Nesmí přijít do kontaktu s atmosférou. Právní předpis o geologickém ukládání CO₂, platný od roku 2009 a známý jako směrnice o CCS, stanovuje, jak se úložiště musí vybírat, schvalovat, provozovat a zavírat. Nesmí vykazovat významné riziko úniku nebo poškození lidského zdraví či životního prostředí.

Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2005 došla k závěru, že geologické zásobníky jsou v případě řádného výběru a správy „velmi pravděpodobně“ schopny zachytit přes 99 % uloženého CO₂ po dobu delší než 100 let a „pravděpodobně“ schopny zachytit 99 % CO₂ po dobu delší než 1 000 let.

Další informace najdete na internetových stránkách Evropské komise věnovaných zachycování a geologickému ukládání uhlíku.

Poslední aktualizace 19.08.2015