29.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 253/22

(1)

Na svém mimořádném zasedání dne 21. září 2001 Evropská rada konstatovala, že terorismus je skutečnou výzvou pro svět a pro Evropu a že boj proti terorismu bude prioritním cílem Evropské unie.

(2)

Dne 19. října 2001 Evropská rada konstatovala, že je odhodlána bojovat proti terorismu ve všech formách na celém světě a že bude pokračovat ve svém úsilí, aby posílila koalici mezinárodního společenství v boji proti terorismu v každé podobě a formě, například zvýšenou spoluprací mezi operačními službami pověřenými bojem proti terorismu: Europolem, Eurojustem, zpravodajskými službami, policejními složkami a soudními orgány.

(3)

V boji proti terorismu je podstatné, aby příslušné orgány měly ve své příslušné oblasti působnosti k dispozici co nejúplnější a nejaktuálnější informace. Specializované národní služby členských států, soudní orgány a příslušné subjekty Evropské unie jako jsou Europol a Eurojust nezbytně potřebují informace, aby mohly plnit své úkoly.

(4)

Rozhodnutí Rady 2003/48/SVV ze dne 19. prosince 2002 o uplatnění zvláštních opatření v oblasti policejní a soudní spolupráce v boji proti terorismu v souladu s článkem 4 společného postoje 2001/931/SZBP (2) je důležitým krokem vpřed. Trvající hrozba terorismu a složitost tohoto jevu si vyžadují stále větší výměnu informací. Rozsah výměny informací musí být rozšířen na všechny fáze trestního řízení, včetně odsouzení, a na všechny osoby, skupiny nebo subjekty, které jsou vyšetřovány, soudně stíhány nebo odsouzeny za teroristické trestné činy.

(5)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich z důvodu potřeby vzájemnosti může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(6)

Při výměně informací nejsou tímto rozhodnutím dotčeny podstatné zájmy národní bezpečnosti a neměly by jím být ohrožena bezpečnost jednotlivců nebo úspěch probíhajícího vyšetřování či zvláštních zpravodajských činností v oblasti státní bezpečnosti.

(7)

Toto rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady vyjádřené v Listině základních práv Evropské unie,

a)

„teroristickými trestnými činy“: trestné činy uvedené v článcích 1, 2 a 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (3);

b)

„Úmluvou o Europolu“: úmluva ze dne 26. července 1995 o zřízení Evropského policejního úřadu (4);

c)

„rozhodnutím o Eurojustu“: rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (5);

d)

„skupinou nebo subjektem“: „teroristické skupiny“ ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a skupiny a subjekty uvedené v příloze společného postoje 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (6).

a)

Europolu k dalšímu zpracování v souladu s vnitrostátním právem a ustanoveními Úmluvy o Europolu a

b)

Eurojustu v souladu s vnitrostátním právem a pokud to umožňují ustanovení rozhodnutí o Eurojustu, aby bylo Eurojustu umožněno plnit jeho úkoly.

a)

údaje umožňující identifikaci osoby, skupiny nebo subjektu;

b)

činy, které jsou předmětem vyšetřování, a jejich konkrétní okolnosti;

c)

dotyčný trestný čin;

d)

vazby na jiné související případy;

e)

využívání komunikačních technologií;

f)

ohrožení plynoucí z držení zbraní hromadného ničení.

a)

údaje umožňující identifikaci osoby, skupiny nebo subjektu, jež jsou předmětem trestního vyšetřování nebo stíhání;

b)

dotyčný trestný čin a jeho konkrétní okolnosti;

c)

údaje o pravomocném odsouzení za teroristické trestné činy a konkrétní okolnosti těchto trestných činů;

d)

vazby na jiné související případy;

e)

žádosti o soudní pomoc, včetně dožádání, určené jinému členskému státu nebo obdržené od jiného členského státu a odpověď na ně.