Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky

CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ?

• Vytváří jednotný soubor pravidel upravujících, které vnitrostátní právo by se mělo uplatňovat na řízení ve věci rozvodu nebo rozluky týkající se manželů, kteří mají jinou státní příslušnost, žijí v zemi odlišné od jejich země, jejímiž jsou státními příslušníky, nebo již nežijí ve stejném členském státě Evropské unie (EU).
• Doplňuje nařízení (ES) č. 2201/2003 (viz shrnutí), které stanovuje pravidla určující, ke kterému soudu má být podána žádost o rozvod nebo rozluku.

KLÍČOVÉ BODY

Zúčastněné země

Nařízení se vztahuje na 17 členských států, které se účastní posílené spolupráce v této oblasti: Belgie, Bulharsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko.

Ostatní členské státy se mohou kdykoli připojit.

Odkdy se nařízení použije?

Uplatňuje se v případech, kdy při rozvodu a rozluce dochází ke kolizi právních předpisů, tj. kdy by se na stejný rozvod nebo rozluku mohly uplatnit právní předpisy několika zemí (např. vnitrostátní právo země, jejímiž státními příslušníky manželé jsou, nebo vnitrostátní právo země jejich hlavního místa pobytu).

Nevztahuje se na otázky týkající se:

• způsobilosti fyzických osob k právním úkonům,
• existence, platnosti nebo uznání manželství,
• prohlášení manželství za neplatné,
• jména manželů,
• majetkových důsledků manželství,
• rodičovské zodpovědnosti,
• vyživovacích povinností,
• svěřenství nebo dědění.

Volba práva

Manželé mohou uzavřít formální dohodu, v níž vyberou vnitrostátní právo, které se bude uplatňovat na jejich rozvod nebo rozluku, pokud je to buď právo:

• země, kde manželé mají své hlavní bydliště v době uzavření dohody, nebo
• země, kde manželé měli své poslední hlavní bydliště, pokud tam jeden z nich v době uzavření dohody stále bydlí, nebo
• země, jejímž je jeden z manželů v době uzavření dohody státním příslušníkem, nebo
• země, v níž byla věc postoupena soudu.

Dohodu mezi manžely lze uzavřít a změnit kdykoli až do doby, kdy se věc dostane k soudu.

Pokud právo není vybráno

Pokud si manželé právo, které by se mělo uplatňovat na jejich rozvod nebo rozluku, nevyberou, bude se věc řídit právem země:

• 1.

  v níž mají manželé hlavní bydliště v době, kdy se věc dostane k soudu; nebo popřípadě

• 2.

  v níž měli manželé poslední hlavní bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v této zemi pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu; nebo popřípadě

• 3.

  jejímž jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu státním příslušníkem; nebo popřípadě

• 4.

  v níž byla věc postoupena soudu.

Pokud vnitrostátní právo použitelné na danou věc nezahrnuje rozvodové právo nebo nepřiznává jednomu z manželů rovný přístup k rozvodu či rozluce z důvodu jejich pohlaví, uplatní se právo země, v níž věc byla postoupena soudu.

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Platí ode dne 21. června 2012.

KONTEXT

K určení rozhodného práva v případě konfliktu práva jednotlivých zemí stanovují pravidla i další dvě nařízení. Nařízení (ES) č. 593/2008 (viz shrnutí) se uplatňuje na smluvní závazkové vztahy, zatímco nařízení (ES) č. 864/2007 (viz shrnutí) se zabývá mimosmluvními závazkovými vztahy s výjimkou rodinných vztahů a odpovědnosti státu.

Nařízení č. 1259/2010, které obsahuje pravidla o rozhodném právu ve věcech rozvodu a rozluky, bylo přijato na základě posílené spolupráce jako doplněk k nařízení (ES) č. 2201/2003, které obsahuje pravidla týkající se příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských (a ve věcech rodičovské zodpovědnosti).

Další informace viz:

• Rozvod a rozluka – Informace o rozvodovém právu platném pro případy mezinárodních párů v EU (Evropská komise)
• Rozvod a rozluka (YourEurope).

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (Úř. věst. L 343, 29.12.2010, s. 10–16)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Úř. věst. L 178, 2.7.2019, s. 1–115)

Postupné změny nařízení (EU) 2019/1111 byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Rozhodnutí Komise (EU) 2016/1366 ze dne 10. srpna 2016, kterým se potvrzuje účast Estonska na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (Úř. věst. L 216, 11.8.2016, s. 23–25)

Rozhodnutí Komise 2014/39/EU ze dne 27. ledna 2014, kterým se potvrzuje účast Řecka na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (Úř. věst. L 23, 28.1.2014, s. 41–42)

Rozhodnutí Komise 2012/714/EU ze dne 21. listopadu 2012, kterým se potvrzuje účast Litvy na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (Úř. věst. L 323, 22.11.2012, s. 18–19)

Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1–29)

Viz konsolidované znění.

Poslední aktualizace 03.06.2021