This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document E2011J0002
Judgment of the Court of 23 January 2012 in Case E-2/11 — STX Norway Offshore AS and Others v The Norwegian State, represented by the Tariff Board (Freedom to provide services — Directive 96/71/EC — Posting of workers — Minimum rates of pay — Maximum working hours — Remuneration for work assignments requiring overnight stay — Compensation for expenses)
Rozsudek Soudu ze dne 23. ledna 2012 ve věci E-2/11 – STX Norway Offshore AS a další v. Norsko zastoupené tarifní komisí (Volný pohyb služeb – směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků – minimální mzda – maximální pracovní doba – odměňování za pracovní úkoly vyžadující přenocování – náhrada za vzniklé náklady)
Rozsudek Soudu ze dne 23. ledna 2012 ve věci E-2/11 – STX Norway Offshore AS a další v. Norsko zastoupené tarifní komisí (Volný pohyb služeb – směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků – minimální mzda – maximální pracovní doba – odměňování za pracovní úkoly vyžadující přenocování – náhrada za vzniklé náklady)
Úř. věst. C 136, 11.5.2012, pp. 8–8
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
11.5.2012 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 136/8 |
ROZSUDEK SOUDU
ze dne 23. ledna 2012
ve věci E-2/11
STX Norway Offshore AS a další v. Norsko zastoupené tarifní komisí
(Volný pohyb služeb – směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků – minimální mzda – maximální pracovní doba – odměňování za pracovní úkoly vyžadující přenocování – náhrada za vzniklé náklady)
2012/C 136/05
Ve věci E-2/11 STX Norway Offshore AS a další v. Norsko zastoupené tarifní komisí – ohledně žádosti soudu Borgarting lagmannsrett (odvolací soud Borgarting, Norsko) určené Soudnímu dvoru podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvoru, která se týká slučitelnosti pracovních podmínek stanovených kolektivní smlouvou, která byla prohlášena za všeobecně závaznou pro odvětví loďařství, s právem EHP a o výklad článku 36 Dohody o EHP a článku 3 aktu uvedeného v bodě 30 přílohy XVIII Dohody o EHP, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, začleněného do Dohody o EHP protokolem 1 k této dohodě, Soudní dvůr ve složení Carl Baudenbacher, předseda, Per Christiansen a Páll Hreinsson (soudce-zpravodaj), vynesl dne 23. ledna 2012 rozsudek, jehož výroková část zní:
|
1) |
Výraz „maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku“ uvedený v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice 96/71/ES se vztahuje na úpravu a podmínky týkající se „maximální běžné pracovní doby“, jako například té, která je popsána v žádosti o poradní stanovisko. |
|
2) |
Podle ustanovení čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) směrnice 96/71/ES, které je třeba vykládat s ohledem na článek 36 Dohody o EHP, v zásadě brání státu EHP požadovat, aby podnik usazený v jiném členském státě EHP, který poskytuje služby na území prvního státu, platil svým pracovníkům minimální odměnu stanovenou vnitrostátními předpisy tohoto státu pro pracovní úkoly vyžadující přenocováním mimo domov, kromě případů, kdy tyto předpisy, které stanoví další odměnu, sledují naplnění obecného zájmu a jejich uplatňování není nepřiměřené. Vnitrostátní orgány nebo případně soudy hostitelského státu EHP rozhodují, zda tato pravidla se ve skutečnosti sledují cíl obecného zájmu a zda jsou použité prostředky přiměřené. |
|
3) |
Směrnice 96/71/ES neumožňuje státu EHP, aby pracovníkům vyslaným na své území z jiného státu EHP zajišťoval náhrady za cestovné, ubytování a stravu v případech pracovních úkolů vyžadujících přenocování mimo domov, pokud tento postup nemůže být odůvodněn dosažením cíle veřejného pořádku. |
|
4) |
Počet zaměstnanců, na které se vztahovala příslušná kolektivní smlouva předtím, než byla prohlášena za všeobecně závaznou, není s ohledem na otázky 1a), 1b) a 1c) rozhodný. |