25.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 282/21

—

zrušit rozsudek v plném rozsahu, se všemi důsledky z toho vyplývajícími pro napadené rozhodnutí, včetně jeho zrušení,

—

nařídit v rozsahu, v jakém to Soudní dvůr bude považovat za vhodné, organizační procesní opatření nebo dokazování upravené v článcích 62 a 64 Jednacího řádu Soudního dvora,

—

uložit Komisi, aby nahradila náklady řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem,

—

podpůrně, pokud nebude možné vyhovět výše uvedeným návrhovým žádáním, vrátit věc Tribunálu, aby provedl jakékoliv dokazování nebo organizační procesní opatření, které ještě nestanovil Soudní dvůr.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné určení navrhovatelky, jako osoby, které je napadené rozhodnutí určeno

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku Italmobiliare zpochybňuje tvrzení Tribunálu, podle kterého se Komise mohla legitimně domnívat, že Italmobiliare vlastnila požadované informace. Tribunál se měl rovněž dopustit vážného zkreslení skutečností a nesprávného použití zásady ochrany legitimního očekávání, když nerozhodl, že dřívější jednání a písemná potvrzení Komise byla takové povahy, že zakládala legitimní očekávání, že společnosti Italmobiliare se napadené rozhodnutí nebude týkat. Konečně tvrdí, že rozsudek Tribunálu neobsahuje žádné odůvodnění, pokud jde o údajné porušení zásady zákazu diskriminace, jelikož Tribunál odmítl přezkoumat tvrzení navrhovatelky, podle kterého je tato společnost jediným finančním holdingem, který byl v postavení osoby, od které se žádaly informace podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 (1).

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: protichůdné a nelogické odůvodnění přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku 296 SFEU Komisí

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku Italmobiliare tvrdí, že odůvodnění Tribunálu je protichůdné a nelogické v rozsahu, v němž sice uznal, že odůvodnění Komise je ohledně předmětu a účelu žádosti nedostatečné, ale pokládá ho za úplné, když se vykládá v souvislosti s rozhodnutím o zahájení řízení, i když tohoto rozhodnutí nepřipojuje nic k podstatě obsahu napadeného rozhodnutí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí a později i rozsudku je neúplné, pokud jde o nezbytnost požadovaných informací, jakož i volbu použít jako nástroj rozhodnutí podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné použití článku 101 SFEU a čl. 18 odst. 1 a 3 nařízení č. 1/2003, jelikož Tribunál nerozpoznal, že napadené rozhodnutí má povahu ultra vires

Třetím důvodem kasačního opravného prostředku Italmobiliare zpochybňuje analýzu Tribunálu v souvislosti s tvrzením, že Komise neměla pravomoc přijmout napadené rozhodnutí. Tvrdí, že Tribunál v podstatě nepřezkoumal důkazy poskytnuté společností Italmobiliare na podporu jejího tvrzení a nepřijal žádné organizační procesní opatření, aby ověřil nepřímé důkazy, které podle Komise odůvodňovaly přijetí žádosti o informace.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: nedostatečné, protichůdné a nelogické odůvodnění přezkumu žalobního důvodu, že došlo k porušení zásady proporcionality

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku Italmobiliare tvrdí, že odůvodnění bylo nedostatečné nebo protichůdné v rozsahu, v němž se týkalo těchto oblastí údajného porušení zásady proporcionality Komisí: i) nevhodnost žádosti o informace jako prostředku k dosažení cíle sledovaného v projednávaném případě, ii) nadměrné úsilí, které musí společnost vynaložit při přípravě odpovědi na žádost o informace, a iii) porušení kritéria použití mírnějších prostředků, které vyžaduje, aby cíle šetření byly v každém případě dosaženy prostřednictvím přijetí opatření, která sebou nesou jen minimální dopady na právní postavení osob, kterým jsou určena.

5.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku: nedostatečné odůvodnění týkající se údajného porušení práva být vyslechnut

Pátým důvodem kasačního opravného prostředku Italmobiliare tvrdí, že je odůvodnění rozsudku nedostatečné, pokud jde o údajné porušení práva být vyslechnut. Tribunál se nesprávně domníval, že „způsob“, kterým Komise organizuje konzultace, nemusí být soudně přezkoumán jen z důvodu toho, že Komise neměla „žádnou povinnost“ takto postupovat.