23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/43

1.1

EHSV vítá sdělení Komise Šestá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, nicméně nemůže takto důležité téma ponechat bez toho, aby vyjádřil určité výhrady a obavy.

1.2

Politika soudržnosti musí pokračovat v plnění cíle, kvůli němuž vznikla a který je zakotven ve Smlouvě o fungování Evropské unie, tj. podporovat sociální, hospodářskou a územní soudržnost s využitím spolupráce a solidarity jakožto nástroje harmonického rozvoje generujícího blahobyt obyvatelstva. Zaměření na strategii Evropa 2020 je důležité, s ohledem na současné problémy však není dostačující.

1.3

Zpráva potvrzuje evropské úsilí o zlepšení Evropy, ale také to, jak je to obtížné. Krize zvýšila hospodářské a sociální nerovnosti, čímž se prohloubily rozdíly mezi jednotlivými členskými státy (a v jejich rámci) a koncentroval se růst a rozvoj. Pokrok v konvergenci byl krizí nejen přerušen, ale v některých případech se situace dokonce zhoršila a recese postihla téměř celou eurozónu.

1.4

V období krize, jakou je ta současná, není většina členských států (a zejména státy eurozóny) schopna podporovat investice, prohlubují se rozdíly mezi periferními regiony a centry (a to jak mezi zeměmi EU, tak i v rámci jednotlivých zemí), vytvářejí se negativní dopady v podobě migrace a koncentrace investic do rozvinutějších oblastí, v důsledku čehož ostatní oblasti upadají a vylidňují se.

1.5

Úsporná opatření, která byla přijata, obecně neměla očekávaný účinek. Mělo by se usilovat o vyrovnanost rozpočtu, ne však za každou cenu, aby to nemělo kontraproduktivní účinek a nevyrušilo to účinky politiky soudržnosti.

1.6

Politika soudržnosti, která je v mnoha případech zřejmě hlavním zdrojem investic, by měla být ambicióznější, či dokonce zevrubně přezkoumána, dokud nedojde k obnově v oblasti růstu a zaměstnanosti. Z dosud dosažených výsledků lze vyvodit závěr, že její zdroje jsou očividně nedostatečné pro řešení skutečných problémů. Měly by proto být nalezeny alternativní způsoby financování konvergence, jež by politiku soudržnosti posunuly do nové fáze, která by nebyla založena pouze na evropské solidaritě, jež je v současnosti velice citlivým tématem. Evropa vyvíjí velké úsilí v oblasti solidarity, zdroje na něj vyčleněné však vzhledem k velikosti nedostatků hospodářsky a sociálně nejzaostalejších regionů nestačí pro skutečné potřeby konvergence.

1.7

V globální ekonomice má globalizace různý dopad na různé regiony. Reakce regionů na investice se liší a je potřeba prozkoumat, proč se některé regiony přibližují ostatním, zatímco jiné toho nejsou schopny. Je nezbytné stanovit prostřednictvím politiky soudržnosti nové formy správy, které regionům umožní reagovat na výzvy, jimž čelí. Úloha státu musí přispět ke zhodnocení specifických rysů regionů, zaručení zásad inteligentní regulace, zajištění podnikatelské dynamiky a podpoře rozvoje, zejména malých a středních podniků, a posilování inovační kapacity, aby se podpořil blahobyt, kvalita života, sociální soudržnost a environmentální udržitelnost.

1.8

Politika soudržnosti by měla nadále usilovat o podporu hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, aniž by přehlížela sociální cíle inteligentního růstu podporujícího začlenění. EHSV podporuje motto šesté zprávy „investice pro růst a zaměstnanost“.

2.1

Politika soudržnosti musí zaměřovat a investovat své finanční prostředky na základní cíl, kterým je podpora výjimečného plánu investic pro růst a zaměstnanost. Společně se schváleným plánem předsedy Komise Junckera musí prioritně financovat evropské strukturální projekty nadnárodního charakteru (např. v oblasti dopravních sítí a širokopásmového připojení) a přímo financovat podniky (zejména malé a střední) v odvětvích zásadně důležitých pro místní rozvoj a aktivity sociální ekonomiky.

2.2

Nedávno přijatý plán předsedy Junckera zřizuje nový Evropský fond pro strategické investice, který bude financován ze stávajících finančních prostředků Unie a prostřednictvím EIB. Jeho velmi ambiciózním cílem je co nejvíce využít soukromých i veřejných investičních fondů na projekty, které lze rychle realizovat. Plán předpokládá, že po tomto typu investic je obrovská poptávka, která dosud není využita. Zda bude plán úspěšný, ukáže až čas.

2.3

Politika soudržnosti by měla mít na paměti širší cíle a kromě dostupných prostředků by mohla nalézt nezávislé formy financování, jako je zapojení Evropské investiční banky (EIB) nebo evropské dluhopisy, které nebudou ovlivňovat snahy o fiskální konsolidaci a plnění cílů Paktu o stabilitě a růstu.

2.4

Za účelem zajištění multiplikačního účinku investic by významná část strukturálních fondů zbývajících z předcházejícího období (2007–2013), jakož i prostředků pro nové období, měla být přidělena EIB, aby se umožnila rekapitalizace schopná přilákat rizikový kapitál, jenž je k dispozici na trhu a který by měl pákový efekt na politiku soudržnosti (1).

2.5

Politika soudržnosti musí být dobře sladěna s ostatními iniciativami EU, zejména s podporou hospodářské a měnové unie, aby se podařilo dosáhnout všech jedenácti stanovených cílů a skutečně se rozvinuly „investice pro růst a zaměstnanost“.

2.6

Politika soudržnosti nemůže zpochybnit cíle fiskální konsolidace. Ty členské státy, které zchudly nejvíce, v současnosti nemají prostředky na podporu veřejných investic, a proto nenabízejí podmínky atraktivní pro soukromé investory. Zásadu adicionality je třeba používat opatrně a přizpůsobit ji členským státům, které čelí úsilí v této oblasti, neboť nedodržení této zásady má vliv na poskytování finančních prostředků, které mohou být v některých případech jediným zdrojem financování investic. EHSV podporuje používání zlatých pravidel pro dočasné vyloučení spolufinancování ze strukturálních fondů v regionech nebo členských státech nejvíce zasažených hospodářskou recesí z rozpočtového paktu (a/nebo paktu o stabilitě) (2).

2.7

Zásadně důležité je monitorování výsledků. EHSV opakuje své přesvědčení, že bude nutné, aby byly průběžné a konečné výsledky monitorovány dynamickými pracovními skupinami, které by svá zjištění prezentovaly na výročním evropském summitu (3). Ten je místem pro diskuse a stimuluje přijetí nápravných opatření, která by se ukázala jako nezbytná.

2.8

Do provádění politiky soudržnosti musí být úzce zapojeni sociální partneři. V systému řízení programů politiky soudržnosti se musí zohlednit existence globálních dotací přidělovaných organizované občanské společnosti na bezprostřední podporu obyvatelstva a přímo souvisejících s řešením konkrétních problémů. EHSV tento cíl navrhuje již dlouho, evropské orgány ho však dosud bohužel nerealizovaly.

2.9

S cílem umožnit sledování ze strany sociálních partnerů je nezbytné vytvořit skutečné mechanismy sledování, aby tito partneři nebyli pouhými diváky (jak tomu v mnoha případech je), ale mohli skutečně zasáhnout. Příspěvek zástupců organizované občanské společnosti je zásadně důležitý, a to nejen při přípravě operačních programů, ale také při sledování a hodnocení výsledků. Zapojení partnerů podporuje diskusi o zažívaných potížích a návrzích na zlepšení a zjednodušení, jež by zvýšily přístup k evropskému financování a účinnost využívání fondů.

2.10

Pro zlepšení výsledků je prvořadé zjednodušení a harmonizace pravidel pro programy a sjednocení postupů a formulářů. Komise může zjednodušit některé postupy, ale hlavní úlohu mají členské státy, jelikož předpisy EU zavádějí možnosti, a nikoli povinnosti. Členské státy by měly být vedeny k radikálnímu zjednodušení postupů a k tomu, aby nepřidávaly zbytečné podrobnosti, a měly by být podporovány v tomto úsilí, jež by mohla sledovat Komise, která by měla přísně kontrolovat výsledky a pokud možno neprovádět čistě administrativní kontroly. Zjednodušení může být předmětem mimořádného opatření (nového nařízení) Rady (4).

2.11

Existují různé situace, v nichž lze uplatnit zásadu poskytování investic a posuzování způsobilosti výdajů s možností proplácení založeném na zjednodušeném vykazování nákladů (zásada jednorázových částek). Jedná se například o obecné provozní náklady, jež jsou způsobilým výdajem v závislosti na výsledku, ne na přidělování podle účetních záznamů na základě klíče pro přidělování. Členské státy musí být podněcovány k účinnému uplatňování této zásady a zjednodušování postupů vždy, když to bude možné.

2.12

Zjednodušení administrativních postupů, které nezlepšují výsledky, musí provázet odborná příprava podnikatelů a jejich zaměstnanců, zejména pokud jde o malé a střední podniky, a úředníků veřejné správy. Odborná příprava je klíčovým nástrojem pro pochopení mechanismů financování a pro řádné používání dostupných finančních prostředků. Zejména odborná příprava úředníků veřejné správy je považována za zásadní pro dosažení tematického cíle lepší veřejné správy.

2.13

Prostředky ušetřené omezováním byrokracie lze použít na vytvoření skupiny Komise, jejímž záměrem bude poskytování podpory a pomoci členským státům a regionům při přípravě a provádění projektů politiky soudržnosti. Tato podpůrná skupina pro státy a regiony by při nedodržování pravidel mohla potažmo nahradit vnitrostátní orgány spravující evropské fondy, a to jak při plánování, tak i při provádění plánů a plnění harmonogramů.

2.14

Cíle politiky soudržnosti nelze měřit pouze prostřednictvím kvantitativních ukazatelů. Podpora sociální, hospodářské a územní soudržnosti, jež je středem politiky soudržnosti, zahrnuje cíle, jež musí být měřitelné pomocí kvalitativních ukazatelů. Tyto ukazatele musí být koncipovány tak, aby měřily nejen růst, ale také rozvoj. Nestačí například měřit počet nezaměstnaných osob, které prošly odbornou přípravou a jež pracovaly, měl by se také měřit dopad této odborné přípravy na zlepšení životních podmínek.

2.15

Podmíněnost ex ante, která zavádí řadu podmínek, jež musí být splněny před uvolněním finančních prostředků, nemůže sloužit k vyloučení některých nejzadluženějších regionů, které v důsledku své ekonomické situace nemají možnost investovat nebo přilákat investice pro vytvoření těchto podmínek. Podmíněnost ex ante se musí používat opatrně či dokonce na určitou dobu pozastavit (když bude existovat nebezpečí vzniku krize nebo deflace), jinak by se mohla ještě zhoršit již tak nestabilní situace některých regionů, jež nemají žádnou možnost získat financování na podporu růstu, což by ještě zhoršilo jejich problémy.

2.16

Makroekonomická podmíněnost by neměla být používána k penalizaci regionů a jejich občanů za špatná makroekonomická rozhodnutí přijatá na vnitrostátní či evropské úrovni (5).

3.1

Provedením reforem politiky soudržnosti se již zabývala pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti a EHSV se vyjádřil souhlas s obecným přístupem.

3.2

Politika soudržnosti je uvedena jako hlavní hybná síla růstu. Nemělo by se však zapomínat na to, že jí bude pouze v případě, pokud bude působit společně s dalšími evropskými politikami. Je důležité, aby byla politika soudržnosti zaměřena na cíle strategie Evropa 2020, což ale nestačí: je nezbytné stanovit strategie provádění ve spojení s ostatními společnými hospodářskými, sociálními a regionálními politikami a nástroji.

3.3

Zvláštní pozornost musí být věnována provádění politiky soudržnosti v zemích, které byly nejvíce zasaženy krizí a čelí úsilí o fiskální konsolidaci, jež ovlivňuje veřejné investice. Rovnováha mezi uplatňováním zásady adicionality a potřebou fiskální konsolidace je nejasná a nedostatečné skloubení cílů a způsobů jejich dosažení může ovlivnit fiskální konsolidaci nebo vyrušit potenciální účinky politiky soudržnosti.

3.4

Uznává se důležitost politiky soudržnosti pro rozvoj nejvíce znevýhodněných regionů, v některých z nich by však tento růst bývalo mohlo dále posílit zlepšení podmínek pro rozvoj. Zavedení snahy o řádnou správu, jejímž smyslem je zlepšení prostředí pro rozvoj v souladu s pokyny OECD, je pozitivním krokem kupředu, který EHSV podporuje.

4.1

Evropa má před sebou ještě dlouhou cestu zpět na úroveň rozvoje, zaměstnanosti a blahobytu, jíž dosahovala před krizí. Inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, jenž je prioritou strategie Evropa 2020, je nyní podpořen úpravou politiky soudržnosti.

4.2

Šestá zpráva zatím neprezentuje posouzení dopadu politiky soudržnosti v období 2007–2013, jelikož hodnocení ex post bude zahájeno až v roce 2015. Na základě předložených údajů však lze konstatovat, že dopad krize byl značný a že politika soudržnosti nebyla schopna mu čelit. Rozdíly tak přetrvaly a v některých případech se dokonce prohloubily.

4.3

Jako nezbytné se jeví jasné definování strategií pro každou oblast investic, při němž by se zohlednily zvláštní rysy každého regionu. Jak je uvedeno ve sdělení, „projekty by měly sledovat strategie, a ne naopak“. Definování strategií není nicméně dostačující. Musí se vytvořit vhodné regulační prostředí, které bude vynikat přísností, ale nebude spočívat na zbytečně byrokratických a odrazujících postupech. Provádění v příznivém prostředí, jak je uvedeno ve sdělení, má zásadní význam. Komise musí být přísná k zemím, které nesplňují požadavky, aby nedocházelo k plýtvání prostředky. To totiž členské státy, které jsou čistými přispěvateli, nebudou akceptovat.

4.4

Politika soudržnosti byla nyní orientována novým směrem, který odráží výhody podpory omezeného počtu priorit, protože omezené zdroje nepostačují k tomu, aby se vyhovělo všem potřebám méně rozvinutých regionů. Koncentrace zdrojů na podporu projektů se značným dopadem a trvalými vlivy na hospodářství a sociální oblast má sice výhody, jelikož řeší specifické problémy, tento přístup však může mít v některých případech kontraproduktivní účinek. V zemích, jejichž územní celky nejsou na stejné úrovni rozvoje a kde chybí soukromé investice, by totiž nadměrné soustředění zdrojů vyloučilo z růstu a rozvoje oblasti a odvětví, které by jinak mohly využít prostředky politiky soudržnosti, jež by jim umožnily přibližovat se ostatním regionům a pozitivně přispívat k integrovanému rozvoji.

4.5

Ačkoliv jsou k dispozici různá čísla týkající se dopadu politiky soudržnosti, i nadále platí, že skutečné účinky investic je obtížné kvantifikovat, což dokazuje, že dané ukazatele nebyly zvoleny nejvhodnějším způsobem. Došlo však podle všeho ke změně, protože se plánuje stanovit jasné a měřitelné cíle a výsledky, kterých se má dosáhnout, což EHSV podporuje. Priority, ukazatele a cíle stanovené v dohodách o partnerství vyžadují monitorování v průběhu času, což by v případě potřeby umožnilo přijímat nápravná rozhodnutí, aby se skutečně přenesla odpovědnost za výsledky na členské státy a spolehlivě se sledovala opatření.

4.6

Nicméně výběr ukazatelů by se neměl omezit na kvantitativní ukazatele. Kvantitativní rozměr je sice ideální pro měření růstu, ale rozvoj již vyžaduje používání kvalitativních ukazatelů, které nelze přehlížet.

4.7

Za motor růstu jsou označena města. Obdrží zhruba polovinu prostředků uvolněných z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Souhlasíme s investicemi do měst a do jejich potenciálního řetězového účinku, ale s určitými výhradami. EHSV upozorňuje na to, že takové investice se musí uskutečňovat opatrně, aby nepodporovaly centralismus s nepříznivým dopadem. Je sice pravda, že příliv obyvatel do měst může stimulovat rozvoj, přelidněnost ale na druhou stranu zvyšuje chudobu a sociální vyloučení. Kromě toho chybějící investice v méně centrálních regionech ohrožují kvalitu života obyvatelstva, což vede k rostoucímu vylidňování a exodu do velkých měst a souvisejícímu ukončování činnosti v zemědělství, rybolovu a průmyslu, což jsou zásadně důležité sektory pro rozvoj EU.

4.8

Jako jeden ze základních bodů politiky soudržnosti je vyzdviženo lepší zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti. Komise zveřejnila v lednu 2014 nařízení v přenesené pravomoci o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů (6). Z analýzy tohoto dokumentu vyplývá, že nečiní žádné zásadní změny již existující praxe. Vyjmenovává hlavní zásady výběru a zapojení partnerů a různé osvědčené postupy, aniž by ovšem popsal povinné mechanismy sledování prováděného sociálními partnery. Ve skutečnosti mají sociální partneři v mnoha členských státech v rozhodování i nadále symbolickou roli: uskutečňují se konzultace, aniž by se však jakkoliv zohlednil názor těch, kdo jsou nejblíže skutečnosti a znají lépe existující problémy. I přes tyto potíže potvrzuje EHSV, že je i nadále zastáncem toho, aby se šířilo zavádění evropského kodexu chování.

4.9

EHSV již vyjádřil své přesvědčení, že zapojení všech partnerů a zúčastněných stran z organizované občanské společnosti při přípravě, provádění a následném hodnocení programů a projektů přímo přispívá ke zvýšení jejich kvality a k jejich účinnému provádění (7).

4.10

Je nutné omezit byrokracii. Na základě doporučení z auditů by hlavní pozornost programů měla být zaměřena na kontrolu dosažených výsledků spíše než na způsob, jakým jich bylo dosaženo, s využitím složitých administrativních postupů vyžadujících obří a nákladné struktury (veřejné i soukromé). Byrokracie je skutečnou překážkou účasti mnoha podnikatelů a účinnosti veřejné správy. Zjednodušení a sjednocení postupů, pravidel a formulářů je nejen možné, ale i žádoucí.

5.1

Ačkoli existují dva názory, pokud jde o význam řádné správy pro hospodářský růst a její vliv na něj, stále více příznivců získává názor, že řádná veřejná správa a existence výkonných veřejných institucí jsou nezbytnou podmínkou silného hospodářského rozvoje. Rovněž EHSV sdílí tento názor.

5.2

Zajištění právní jistoty a nezávislého soudnictví a řádná a stabilní regulace snižují plýtvání administrativními zdroji a vytvářejí pocit stability příznivě ovlivňující investice, což má přímý dopad na politiku soudržnosti.

5.3

EHSV souhlasí s tím, že do politiky soudržnosti byla zavedena snaha o řádnou správu, jež je zakotvena v pokynech OECD k účinným veřejným investicím a představuje plošnou potřebu. Je nutné odstranit rozdíly v tom, jak snadno lze provádět projekty a nové obchodní činnosti v různých členských státech, protože slabá správa ovlivňuje nejen vnitřní trh, ale také jednotný trh tím, že vytváří překážky pro vstup subjektů z jiných členských států.

5.4

V některých členských státech je zapotřebí zlepšit koordinaci na regionální úrovni či dokonce zavést účinnou regionální správu, která je mezistupněm mezi správou na celostátní úrovni a místní správou a je schopna navrhovat regionální strategie, jež jsou skutečně důležité pro regionální rozvoj a konvergenci regionů. Ústřední vláda, ačkoliv je často neschopna interpretovat potřeby a priority územních celků, nepřevádí v některých případech náležité pravomoci na regionální subjekty, které tak jsou pouhým zesilovačem celostátní politické moci, aniž by měly jakoukoliv přidanou hodnotu pro region.

5.5

V souvislosti se zavedenou snahou o řádnou správu se nesmí zapomínat na to, že účinnější veřejné správy lze dosáhnout, pouze pokud se budou odborně připravovat úředníci veřejné správy a bude existovat politická vůle učinit patřičné změny v předpisech.