1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Orgatex GmbH & Co. KG, domáhá zrušení rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 17. listopadu 2022 (věc R 110/2022-3) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 23. října 2020 podal L. Longton, vedlejší účastník, u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného pod číslem 1112155-0001 a zveřejněného dne 14. dubna 2009 na základě přihlášky podané dne 25. března 2009. Žalobkyně je majitelkou zpochybněného (průmyslového) vzoru, jehož zápis obnovila v roce 2014, 2019 a 2024.

3

Zpochybněný (průmyslový) vzor je vyobrazen z následujících pohledů:

4

Výrobky, v němž má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn, náležejí do třídy 20.03 ve smyslu Locarnské dohody zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968 ve znění doplňků a odpovídají následujícímu popisu: „Vodorovné značení (na zemi)“.

5

Důvody uplatněnými na podporu žádosti o prohlášení neplatnosti byly důvody uvedené v čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) ve spojení s čl. 3 písm. a) tohoto nařízení, jakož i v čl. 25 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení ve spojení s články 4 a 6 téhož nařízení.

6

Dne 23. listopadu 2021 zrušovací oddělení žádost o prohlášení neplatnosti zamítlo. Zrušovací oddělení v podstatě dospělo k závěru, že zpochybněný (průmyslový) vzor je jednotný a pohledy na něj jsou konzistentní. V tomto ohledu mělo zrušovací oddělení za to, že předmět ochrany je jasně identifikovatelný a objevuje se jednotným a přímým způsobem ve čtyřech předložených pohledech, a sice v pohledu 1.1 zobrazujícím pohled ze shora (vrchní strana) a v ostatních pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 zobrazujících pohledy zespoda (spodní strana) na vodorovné značení (na zemi). Zrušovací oddělení rovněž konstatovalo, že tento (průmyslový) vzor má individuální povahu a je nový.

7

Dne 18. ledna 2022 podal vedlejší účastník k OHIM odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.

8

Napadeným rozhodnutím odvolací senát odvolání vyhověl, rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil a zpochybněný (průmyslový) vzor prohlásil za neplatný. Odvolací senát měl konkrétně za to, že předložené pohledy nejsou přesvědčivé a zobrazují alespoň dva různé (průmyslové) vzory. Odvolací senát měl jednak za to, že se jeví, že předpoklad vedlejšího účastníka, podle kterého pohledy 1.1 a 1.2 zobrazují přední stranu a pohledy 1.3 a 1.4 zadní stranu, je jako takový logický a je v souladu s obecnou zkušeností. Odvolací senát měl za to, že pohledy 1.1 a 1.2 a pohledy 1.3 a 1.4 nemohou zobrazovat tentýž (průmyslový) vzor. Odvolací senát měl dále za to, že i když přijme předpoklad zrušovacího oddělení a žalobkyně, že pohled 1.1 vyobrazuje přední stranu a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 zadní stranu, pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 nemohou vyobrazovat tentýž (průmyslový) vzor. Odvolací senát konstatoval, že z obou zkoumaných předpokladů vyplývá, že zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán v rozporu s čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002.

9

Odvolací senát měl rovněž za to, že jelikož zpochybněný (průmyslový) vzor musí být prohlášen za neplatný v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení č. 6/2002 ve spojení s čl. 3 písm. a) tohoto nařízení, není možné přezkoumat, zda tento (průmyslový) vzor postrádá rovněž individuální povahu nebo novost na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení ve spojení s články 4 až 6 téhož nařízení.

10

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

11

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

12

Vedlejší účastník navrhuje, aby Tribunál:

13

Vedlejší účastník, aniž formálně vznesl námitku nepřípustnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, namítá ve svém vyjádření k žalobě nepřípustnost žaloby z důvodu, že nebyla podána ve stanovené lhůtě. Konkrétně tvrdí, že podle samotné žalobkyně jí bylo napadené rozhodnutí ze dne 17. listopadu 2022 doručeno dne 18. listopadu 2022. Projednávaná žaloba však Tribunálu došla až dne 27. ledna 2023, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání žaloby stanovené v čl. 61 odst. 5 nařízení č. 6/2002. Lhůta pro podání žaloby tedy nebyla dodržena.

14

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 61 odst. 5 nařízení č. 6/2002 musí být žaloba proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO podána k Tribunálu ve lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného rozhodnutí.

15

Z článku 60 jednacího řádu vyplývá, že procesní lhůty pro žaloby podané k Tribunálu se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti. Podle judikatury se na podání žaloby proti rozhodnutí EUIPO použije jednotná lhůta z důvodu vzdálenosti stanovená v tomto článku [viz rozsudek ze dne 1. prosince 2021, Inditex v. EUIPO – Ffauf Italia (ZARA), T‑467/20, nezveřejněný, EU:T:2021:842, bod 32 a citovaná judikatura].

16

V projednávaném případě bylo napadené rozhodnutí doručeno žalobkyni dne 18. listopadu 2022. Lhůta pro podání žaloby tedy v souladu s pravidly pro výpočet lhůt stanovenými v článku 58 jednacího řádu uplynula dne 30. ledna 2023 o půlnoci, včetně lhůty z důvodu vzdálenosti.

17

Žalobkyně přitom projednávanou žalobu podala dne 27. ledna 2023.

18

Vytýkanou skutečnost týkající se nepřípustnosti uplatněnou vedlejším účastníkem je tedy třeba zamítnout a projednávanou žalobu prohlásit za přípustnou.

19

Vedlejší účastník uvádí, že fotografie originálního výrobku nebo výrobku skutečně uváděného na trh, které žalobkyně předložila „pro ilustraci“ v příloze A7 žaloby, byly podány opožděně a jsou nepřípustné.

20

V tomto ohledu je třeba uvést, že tyto písemnosti nejsou obsaženy ve spise v rámci správního řízení před EUIPO a jsou předloženy poprvé před Tribunálem.

21

Žaloba před Tribunálem se však týká kontroly legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM ve smyslu článku 61 nařízení č. 6/2002, takže funkcí Tribunálu není znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly poprvé předloženy až před ním [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM – PepsiCo (Ztvárnění kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 24].

22

Proto je třeba uvedené písemnosti odmítnout jako nepřípustné, aniž je nezbytné zkoumat jejich důkazní sílu.

23

Na podporu žaloby žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení č. 6/2002 ve spojení s čl. 3 písm. a) tohoto nařízení.

24

Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že měl neprávem za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor nesplňuje požadavky čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002 z důvodu, že pohledy vyobrazují alespoň dva různé (průmyslové) vzory z důvodu údajných neřešitelných nekonzistentností mezi pohledy, a že tedy neexistuje jednotný výrobek ve smyslu tohoto článku. Podle jejího názoru by tyto údajné neřešitelné nekonzistentnosti mohly být vyřešeny, kdyby uvedené nařízení nebylo předmětem „nesprávného právního výkladu, který je vůči zápisu nepřátelský“. Tvrdí, že ze všech čtyř pohledů 1.1 až 1.4 jednoznačně vyplývá, že se jedná o jednotný předmět, který tvoří prvek rámce s vnitřní částí, přičemž jedna strana obsahuje obrysové čáry v porovnání s druhou stranou. Tvrdí tedy, že jednotný (průmyslový) vzor může být jasně identifikován na základě pohledů na zpochybněný (průmyslový) vzor, který má vzhled jediného výrobku ve smyslu uvedeného článku.

25

Žalobkyně tvrdí, že první předpoklad odvolacího senátu uvedený v bodech 34 až 38 napadeného rozhodnutí, podle něhož pohledy 1.1 a 1.2 vyobrazují přední stranu a pohledy 1.3 a 1.4 zadní stranu, je nepřesný a nesprávný. Podle ní odvolací senát vykládá tyto pohledy způsobem, který „má nezbytně za následek neplatnost“, zatímco by jako výkladová zásada bylo vhodnější předpokládat ve prospěch přihlašovatele, že chtěl podat platnou přihlášku, a nikoli přihlášku postrádající smysl. V projednávaném případě je však podle ní zjevné, že pohled 1.1 vyobrazuje jednu stranu výrobku a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 vyobrazují druhou stranu výrobku s ohledem na obrysové čáry. S ohledem na tuto výkladovou zásadu podle ní neexistuje neřešitelná nekonzistentnost, pokud jde o rozdíl mezi pohledy 1.1 a 1.2. Tento rozdíl by mohl být snadno vyřešen výkladem pohledů tak, že vyobrazují (průmyslový) vzor z jedné strany (pokud jde o pohled 1.1) a z druhé strany (pokud jde o pohledy 1.2, 1.3 a 1.4).

26

Dále žalobkyně odvolacímu senátu rovněž vytýká nesprávné závěry, které vyvozuje ze svého druhého předpokladu uvedeného v bodech 39 až 44 napadeného rozhodnutí, podle něhož pohled 1.1 vyobrazuje přední stranu a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 vyobrazují zadní stranu. Tento předpoklad je sice přesný a správný, nevede to však k žádné neřešitelné nekonzistentnosti mezi těmito pohledy.

27

V tomto ohledu žalobkyně v prvé řadě tvrdí, že v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost z důvodu nuancí (účinky stínu). Podle ní výklad ukazuje, že tyto pohledy reprodukují různé nuance (účinky stínu) jednoho a téhož povrchu téhož výrobku, způsobené odlišnými podmínkami osvětlení. Takové rozdíly v osvětlení podle ní vyplývají z úhlu a z pozice pohledu. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že neexistuje žádná nekonzistentnost z důvodu pozice pohledu, jelikož pohled 1.2 zobrazuje výrobek proti světlu a pohled 1.4 jej zobrazuje osvětlený. Totožný výrobek je podle ní jednoduše vyobrazen za různých podmínek osvětlení. Zadruhé tvrdí, že neexistuje žádná nekonzistentnost z důvodu údajné absence světelného zdroje. Je obvyklé, že jsou nuance používány v zobrazeních vytvořených počítačem a je to simulováno virtuálním světelným zdrojem. Zatřetí uvádí, že neexistuje žádná nekonzistentnost z důvodu účinků světla. Ve druhé řadě žalobkyně tvrdí, že z důvodu obrysových čar v pohledech 1.2 a 1.4 neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost. Identifikovatelný je jediný výrobek. Ve třetí řadě žalobkyně tvrdí, že pokud jde o „hloubku“ obrysových linek v pohledech 1.2 a 1.4 v porovnání s pohledem 1.3, neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost. Rozdíl lze podle ní snadno vysvětlit vyobrazením z perspektivy. Ve čtvrté řadě žalobkyně tvrdí, že neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost z důvodu nuancí (účinky stínu) „okna“ nebo „vnitřku“ v pohledech 1.2 a 1.4 ve srovnání s pohledem 1.3. Tento vnitřek je oknem ve vodorovném značení (na zemi), které slouží k vložení různých vložek. Rozdíly vyplývají rovněž z různých perspektiv pohledů. Pohledy 1.2 a 1.4 vyobrazují výrobek nastojato, prakticky s pohledem přes průhledné okno, které má celé bílou barvu, zatímco pohled 1.3 vyobrazuje výrobek ležící na virtuálním povrchu s nuancemi. Tyto nuance jsou způsobeny odlišnými účinky světla a nemají žádný vliv na tvar a konfiguraci výrobku.

28

Žalobkyně dospívá k závěru, že z výkladu pohledů v každém případě vyplývá, že údajné rozdíly způsobené zejména nuancemi (účinky stínu) nesmí být zohledněny při určení předmětu ochrany, který je zjevný a jasně viditelný. Podle ní existuje pouze jeden výrobek, a tedy jediný platný (průmyslový) vzor ve smyslu čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002.

29

Na jednání žalobkyně konkrétně uvedla, že v unijním právu existuje zásada výkladu ve prospěch zápisu (průmyslového) vzoru Společenství vyplývající ze „základní myšlenky“ nařízení č. 6/2002, zvláště z bodu 24 odůvodnění tohoto nařízení.

30

EUIPO a vedlejší účastník argumenty žalobkyně zpochybňují.

31

Podle čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení č. 6/2002 musí být (průmyslový) vzor Společenství prohlášen za neplatný, pokud neodpovídá definici podle čl. 3 písm. a) tohoto nařízení, podle níž se „(průmyslovým) vzorem“ rozumí „vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu, a/nebo materiálu výrobku jako takového, a/nebo jeho dekoru“.

32

Z toho vyplývá, že v systému upraveném nařízením č. 6/2002 je vzhled určujícím prvkem (průmyslového) vzoru (rozsudky ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles, C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720, bod 62; ze dne 8. března 2018, DOCERAM, C‑395/16, EU:C:2018:172, bod 25, a ze dne 28. října 2021, Ferrari, C‑123/20, EU:C:2021:889, bod 30).

33

Průzkum (průmyslového) vzoru podle čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002 je omezen na otázku, zda vyobrazení zobrazuje vzhled výrobku nebo jeho části. Pokud EUIPO v rámci průzkumu zjistí, že (průmyslový) vzor, který je předmětem žádosti o ochranu, neodpovídá definici uvedené ve zmíněném článku a důvody zamítnutí nejsou odstraněny ve stanovené lhůtě, EUIPO přihlášku zamítne v souladu s čl. 47 odst. 1 téhož nařízení, jakož i čl. 11 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 2245/2002 ze dne 21. října 2002, kterým se provádí nařízení č. 6/2002 (Úř. věst. 2002, L 341, s. 28; Zvl. vyd. 13/31, s. 14).

34

Průzkum (průmyslového) vzoru podle čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002 musí být proveden na základě vyobrazení zapsaného v rejstříku, a sice pohledů předložených při podání přihlášky k zápisu, které určují předmět a rozsah ochrany [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 2017, Kneidinger v. EUIPO – Topseat International (Poklop toalet), T‑286/16, nezveřejněný, EU:T:2017:411, bod 44]. Vyjádření předložená přihlašovatelem nebo majitelem v průběhu řízení mohou být v zásadě zohledněna pouze tehdy, vyplývají-li z vyobrazení (průmyslového) vzoru.

35

Podle čl. 36 odst. 1 písm. c) nařízení č. 6/2002 a čl. 1 odst. 1 písm. c) nařízení č. 2245/2002 musí přihláška zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství obsahovat vyobrazení (průmyslového) vzoru, které lze reprodukovat.

36

S ohledem na gramatický, teleologický i kontextuální výklad čl. 36 odst. 1 písm. c) nařízení č. 6/2002 je třeba, aby vyobrazení (průmyslového) vzoru, jehož zápis je požadován, umožňovalo jasně určit tento (průmyslový) vzor, jenž je předmětem ochrany požadované v této přihlášce (rozsudek ze dne 5. července 2018, Mast-Jägermeister v. EUIPO, C‑217/17 P, EU:C:2018:534, bod 60). Konkrétně je účelem požadavku vyobrazení zejména definovat samotný (průmyslový) vzor za účelem určení přesného předmětu ochrany přiznané jeho majiteli zapsaným (průmyslovým) vzorem ve vztahu k příslušným orgánům a hospodářským subjektům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2018, Mast-Jägermeister v. EUIPO, C‑217/17 P, EU:C:2018:534, body 52 a 53 a citovaná judikatura; viz rovněž rozsudek ze dne 28. října 2021, Ferrari, C‑123/20, EU:C:2021:889, bod 39 a citovaná judikatura).

37

Na jedné straně musí příslušné orgány jasně a přesně znát povahu prvků tvořících (průmyslový) vzor, aby byly schopny plnit povinnosti související s předběžným posouzením přihlášek k zápisu a se zveřejněním a vedením patřičného a přesného rejstříku (průmyslových) vzorů. Na druhé straně musí mít hospodářské subjekty možnost jasně a přesně zjistit, jaké jejich skuteční nebo možní soutěžitelé provedli zápisy nebo jaké přihlášky k zápisu podali, a získat tak příslušné informace ohledně práv třetích osob. Takovýto požadavek jasnosti a přesnosti má tedy zaručit právní jistotu třetím osobám (viz rozsudek ze dne 2. března 2023, Papierfabriek Doetinchem, C‑684/21, EU:C:2023:141, bod 28 a citovaná judikatura).

38

Vzhledem k tomu, že vyobrazení (průmyslového) vzoru, jehož zápis je požadován, musí umožnit jasnou identifikaci tohoto (průmyslového) vzoru, který je předmětem ochrany požadované v této přihlášce (viz bod 36 výše), je třeba zvláště přezkoumat, zda pohledy, které představují vyobrazení jako celek, zobrazují vzhled jediného nebo jednotného výrobku, to znamená, zda je (průmyslový) vzor jednotný.

39

V tomto ohledu požadavek konzistentnosti pohledů znamená, že všechny pohledy vyobrazují vzhled jediného a téhož výrobku (nebo části výrobku), takže umožňují jasně identifikovat jediný a tentýž (průmyslový) vzor. Nekonzistentnosti nebo rozpory mezi předloženými pohledy mohou vést k závěru, že vyobrazení zobrazuje rozdílné výrobky, a tedy více než jeden (průmyslový) vzor. Pohledy se vztahují k více než jednomu (průmyslovému) vzoru, zejména pokud tvoří různá ztělesnění („embodiments“) nebo verze téhož konceptu anebo pokud použití linií určených k identifikaci (průmyslového) vzoru nebo vyloučení („disclaimers“) určitých znaků není konzistentní ve všech pohledech.

40

(Průmyslový) vzor nemůže být jednotný, pokud jsou pohledy zobrazující vyobrazení jako celek neřešitelně nekonzistentní nebo nepřekonatelně rozporuplné, takže nemůže být určen vzhled jediného výrobku, a vyobrazení tudíž neumožňuje jasně identifikovat jediný (průmyslový) vzor. Jednotnost (průmyslového) vzoru lze naopak konstatovat i přes drobné rozdíly mezi pohledy, a to striktně v rozsahu, v němž tyto pohledy mohou být přesto sladěny ve smyslu jednotného (průmyslového) vzoru. Oddělení EUIPO však nejsou povinna zvažovat všechny možné kombinace mezi pohledy, které přihlašovatel poskytl při podání přihlášky k zápisu, ale pouze kombinace, které se s ohledem na obecnou zkušenost jeví jako logické a přicházejí v úvahu.

41

(Průmyslový) vzor, který netvoří jednotný předmět, neodpovídá definici uvedené v čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002, a jeho zápis musí být tedy zamítnut podle čl. 47 odst. 1 tohoto nařízení (viz bod 33 výše), nebo prohlášen za neplatný, pokud byl řádně uplatněn důvod neplatnosti uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2017, Ball Beverage Packaging Europe v. EUIPO – Crown Hellas Can (Plechovky), T‑9/15, EU:T:2017:386, body 57 a 60].

42

Naproti tomu se přezkum důvodu neplatnosti uvedeného v čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení č. 6/2002 netýká formálních požadavků na vyobrazení. V tomto ohledu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 2245/2002 zejména stanoví, že vyobrazení nesmí obsahovat více než sedm pohledů. Nedostatky týkající se této podmínky, které přihlašovatel neodstraní ve stanovené lhůtě, vedou k zamítnutí přihlášky podle čl. 45 odst. 2 písm. b) a čl. 46 odst. 3 nařízení č. 6/2002.

43

Článek 4 nařízení č. 2245/2002 výslovně umožňuje podání několika pohledů téhož (průmyslového) vzoru. Přihlašovatel si může zvolit, jaké ilustrace předloží a zda jsou předkládanými pohledy fotografie skutečného předmětu, technické výkresy nebo vyobrazení vytvořená počítačem. Předložené pohledy mohou zobrazovat (průmyslový) vzor z různých úhlů a perspektiv, a to i v různých měřítkách. S ohledem na požadavek konzistentnosti pohledů (viz bod 39 výše) má však přihlašovatel povinnost zajistit, aby pohledy byly konzistentní, to znamená, že mohou být sladěny ve smyslu jednotného (průmyslového) vzoru (viz bod 40 výše), a umožňují tedy jasně identifikovat jeden a tentýž (průmyslový) vzor.

44

Právě ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat, zda jsou pohledy předložené v projednávané věci konzistentní, a umožňují tedy jasně identifikovat jeden a tentýž (průmyslový) vzor.

45

Úvodem je třeba přezkoumat výtku žalobkyně vycházející v podstatě z nesprávného právního posouzení, podle níž měl odvolací senát zohlednit zásadu výkladu ve prospěch přihlašovatele a majitele zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, o níž žalobkyně tvrdí, že existuje v unijním právu a vyplývá ze „základní myšlenky“ nařízení č. 6/2002.

46

V tomto ohledu je třeba připomenout, že i za předpokladu, že by průzkumový referent rozhodl během zápisného řízení o zápisu zpochybněného (průmyslového) vzoru, toto stanovisko nezavazuje odvolací senát v rámci řízení o prohlášení neplatnosti týkajícího se tohoto (průmyslového) vzoru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2017, Plechovky, T‑9/15, EU:T:2017:386, bod 54).

47

Je tomu tak, i když v rámci průzkumu stanoveného v čl. 47 odst. 1 nařízení č. 6/2002 již musí průzkumový referent ověřit, že (průmyslový) vzor, který je předmětem žádosti o ochranu, odpovídá definici podle čl. 3 písm. a) téhož nařízení, a vykazuje tudíž jednotnost z důvodu konzistentnosti pohledů na něj, na rozdíl od takových podmínek ochrany, jako je novost nebo individuální povaha podle článků 4 až 6 uvedeného nařízení, které v tomto rámci zkoumány nejsou.

48

Je třeba rovněž zdůraznit, že nic v nařízení č. 6/2002 nestanoví zásadu výkladu ve prospěch přihlašovatele přihlášky (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného v rámci průzkumného řízení ani majitele takového (průmyslového) vzoru v rámci řízení o prohlášení neplatnosti, jako je tomu v projednávané věci.

49

Bod 24 odůvodnění nařízení č. 6/2002, kterého se dovolává žalobkyně, pouze stanoví, že základním cílem tohoto nařízení je, aby postup nabývání zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přinášel uživateli minimální náklady a obtíže, aby byl okamžitě k dispozici malým a středním podnikům a rovněž jednotlivým původcům (průmyslového) vzoru. Je nutno konstatovat, že málo nákladná a uživatelsky vstřícná („user-friendly“) povaha zápisného řízení nikterak nepředjímá zásadu výkladu ve prospěch přihlašovatele přihlášky (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného v rámci průzkumného řízení, ani majitele takového (průmyslového) vzoru v rámci řízení o prohlášení neplatnosti.

50

Naopak vzhledem k tomu, že se na zapsaný (průmyslový) vzor Společenství vztahuje na základě čl. 85 odst. 1 nařízení č. 6/2002 domněnka platnosti v řízeních o porušení práv, je třeba tím spíše, aby jeho platnost byla posuzována konkrétně a striktně v rámci řízení o prohlášení neplatnosti u EUIPO a protinávrhů před soudy pro (průmyslové) vzory Společenství stanovených v čl. 24 odst. 1 tohoto nařízení v souladu s důvody neplatnosti uvedenými v čl. 25 odst. 1 uvedeného nařízení a s podmínkami jejich dovolatelnosti stanovenými v čl. 25 odst. 2 až 4 téhož nařízení.

51

Ostatně z důvodů právní jistoty a právě řádné správy musí být průzkum každé žádosti o prohlášení neplatnosti zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství v každém konkrétním případě striktní, aby se předešlo tomu, že zápisy zůstanou zachovány neoprávněně. Zachování zápisu (průmyslového) vzoru totiž závisí na objektivních a specifických kritériích použitelných v rámci skutkových okolností projednávaného případu, sloužících k ověření, zda dotčený (průmyslový) vzor nespadá pod některý důvod neplatnosti (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, EU:C:2011:139, bod 77 a citovaná judikatura).

52

Z toho vyplývá, že v rámci řízení o prohlášení neplatnosti zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství neexistuje zásada výkladu ve prospěch majitele tohoto (průmyslového) vzoru.

53

V projednávané věci tedy odvolací senát takovou zásadu výkladu ve prospěch žalobkyně jakožto majitelky zpochybněného (průmyslového) vzoru nesměl, ani nemohl zohlednit.

54

Výtka žalobkyně vycházející v podstatě z nesprávného právního posouzení v tomto ohledu tedy musí být zamítnuta.

55

V projednávané věci žalobkyně v podstatě tvrdí, že je v pohledech na zpochybněný (průmyslový) vzor, které jsou konzistentní, jasně možné identifikovat jednotný (průmyslový) vzor. Následující výtky tedy vycházejí z nesprávného posouzení skutkového stavu, kterého se údajně dopustil odvolací senát.

56

Je třeba postupně přezkoumat oba předpoklady kombinací mezi pohledy, které uvedl odvolací senát.

57

V bodech 34 až 38 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že předpoklad, podle kterého pohledy 1.1 a 1.2 zobrazují přední stranu a pohledy 1.3 a 1.4 zadní strana, odpovídá předpokladu vedlejšího účastníka a že se jeví, že tento předpoklad „je jako takový logický a je v souladu s obecnou zkušeností“. Každý ze dvou pohledů, pohled ze shora a pohled z perspektivy, tak představoval přední a zadní stranu (průmyslového) vzoru.

58

Je zajisté pravda, že odlišné zobrazení nuancí bylo možné vysvětlit rozdílností rohů. Nebylo však možné vysvětlit skutečnost, že v pohledu 1.1 neexistovaly obrysové čáry, ačkoli byly tyto čáry v pohledu 1.2 dobře viditelné.

59

Totéž platilo i v případě pohledů 1.3 a 1.4. I když byly v pohledu 1.3 čáry slabě viditelné, tyto čáry byly v pohledu 1.4 jasně viditelné. Byly dokonce tak jasné, že se jevilo, že jsou znázorněny „tečkovanou čárou“.

60

Pokud jde o tyto dva úhly pohledu, měl odvolací senát za to, že rozdílné nuance nelze vysvětlit pouze rozdílem v perspektivě. Podle něj z důvodu absence světelného zdroje nemohl tento rozdíl vyplývat z odrazu světla na povrchu.

61

Odvolací senát dospěl k závěru, že pohledy 1.1 a 1.2 a pohledy 1.3 a 1.4 tedy nemohou zobrazovat tentýž (průmyslový) vzor, takže zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán do rejstříku v rozporu s čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002.

62

Žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že pohledy 1.1 a 1.2 zobrazují přední stranu a pohledy 1.3 a 1.4 zadní stranu. Podle ní uvedený senát vykládá pohledy způsobem, který „má nezbytně za následek neplatnost“.

63

Úvodem je třeba konstatovat, podobně jako odvolací senát, že se jeví, že skutečnost, že pohledy 1.1 a 1.2 zobrazují přední stranu a pohledy 1.3 a 1.4 zadní stranu, přičemž každý z nich s pohledem ze shora a pohledem z perspektivy, je s ohledem na obecnou zkušenost logická a přichází v úvahu (viz bod 40 výše).

64

Dále je třeba uvést, že v pohledech 1.1 a 1.2 mají prvky rámu vodorovného značení (na zemi) podobné tmavé barvy, zatímco v pohledech 1.3 a 1.4 mají naproti tomu prvky rámu jasnější barvy. Výběr perspektivy vede rovněž k předpokladu, že pohledy 1.1 a 1.2 mají zobrazovat přední stranu ze dvou různých úhlů a pohledy 1.3 a 1.4 zadní stranu z těchto dvou úhlů. Předpoklad žalobkyně, podle něhož oba pohledy 1.2 a 1.4 zobrazují zadní stranu se stejnou perspektivou, není příliš logický ani nepřichází v úvahu, neboť nedokáže vysvětlit, proč je jedna strana zobrazena dvakrát se stejnou perspektivou a proč jsou pohledy 1.2 a 1.4 přesto odlišné.

65

Kromě toho barevný rozdíl vnitřního „okna“ mezi pohledy 1.1 a 1.2, jakož i mezi pohledy 1.3 a 1.4 by mohl být případně vysvětlen skutečností, že toto vnitřní okno vodorovného značení (na zemi) obsahuje průhlednou tabulku, která je viditelná pouze díky pohledu z perspektivy ze strany. V rámci tohoto prvního předpokladu však nelze vysvětlit skutečnost, že pohled 1.1 nezobrazuje obrysové čáry mezi prvky rámu. Tyto obrysové čáry jsou však v pohledu 1.2 jasně viditelné. Pohledy 1.1 a 1.2 tedy vykazují neřešitelnou nekonzistentnost.

66

Tato poznámka platí rovněž v případě pohledů 1.3 a 1.4. Zatímco v pohledu 1.3 jsou obrysové čáry sotva viditelné na pravé straně, a to jak v přední, tak v zadní části, v pohledu 1.4 jsou jasně viditelné a táhnou se po celé délce bočních částí rámu, jakož i ve vnitřní části horních a spodních částí rámu. V pohledu 1.4 je vnitřní okno jasně ohraničeno obrysovými čárami. Pohledy 1.3 a 1.4 tedy vykazují neřešitelnou nekonzistentnost.

67

Navíc je třeba konstatovat, podobně jako odvolací senát v bodě 37 napadeného rozhodnutí, že v případě absence světelného zdroje nelze rozdílné nuance mezi pohledy 1.3 a 1.4 vysvětlit pouze rozdílnou perspektivou mezi šikmým pohledem ze strany v pohledu 1.3 a půdorysem v pohledu 1.4. I za předpokladu, že by osvětlení bylo odlišné, není možné vysvětlit odlišnou změnu barvy v pohledu 1.3, která přecházela ze světle šedé vlevo dole ke tmavě šedé vpravo nahoře, a v pohledu 1.4, která přechází ze světle šedé v celé horní části ke tmavě šedé ve spodní části. Žalobkyni se nepodařilo vysvětlit, kde se nachází údajný virtuální světelný zdroj. Pohledy 1.3 a 1.4 tedy vykazují neřešitelnou nekonzistentnost.

68

Konečně tvrzení žalobkyně v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání, podle kterého mají pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 společně na zadní straně odnímatelné listy pro samolepící štítek vodorovného značení (na zemi), které na pohledu 1.1 nejsou viditelné, jasně nevyplývá z pohledů předložených při podání přihlášky k zápisu, jak vyžaduje judikatura připomenutá v bodě 34 výše, a nemůže tudíž obstát.

69

Odvolací senát tedy v bodech 34 až 38 napadeného rozhodnutí správně přezkoumal jednotnost vyobrazení zpochybněného (průmyslového) vzoru na základě předpokladu, že pohledy 1.1 a 1.2 zobrazují přední stranu tohoto (průmyslového) vzoru a pohledy 1.3 a 1.4 jeho zadní stranu, a konstatoval, že tyto pohledy vykazují neřešitelné nekonzistentnosti.

70

Je třeba dospět k závěru, že pohledy 1.1 a 1.2, jakož i pohledy 1.3 a 1.4 nezobrazují jednotný (průmyslový) vzor, takže zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán do rejstříku EUIPO v rozporu s čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002.

71

Pro úplnost považuje Tribunál za vhodné přezkoumat rovněž posouzení odvolacího senátu týkající se druhého předpokladu o kombinaci mezi pohledy, neboť žalobkyně tento předpoklad uplatňuje jako předpoklad pro ni příznivější.

72

V bodech 39 až 44 napadeného rozhodnutí odvolací senát uvedl, že zrušovací oddělení a žalobkyně vycházejí ze zásady, že pohled 1.1 zobrazuje přední stranu a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 zadní stranu. Odvolací senát se tedy rozhodl přezkoumat odvolání rovněž na základě tohoto předpokladu, i když nic neumožňuje kategoricky dospět k závěru, že tento výklad zpochybněného (průmyslového) vzoru je jediný správný.

73

Odvolací senát nejprve konstatoval, že pohledy 1.2 a 1.4 jsou pohledy ze shora (horní pohledy) a poznamenal, že je irelevantní, zda se jedná o přední, nebo zadní stranu vodorovného značení (na zemi). Na rozdíl od předpokladu zrušovacího oddělení a žalobkyně měl odvolací senát za to, že rozdílné nuance nemohou být přičítány rozdílným podmínkám osvětlení v důsledku úhlu pohledu, jelikož obě fotografie byly pořízeny ze shora. Podle odvolacího senátu pohled 1.3 zobrazoval (průmyslový) vzor v dodatečné nuanci, která nebyla nutně důsledkem vyplývajícím z úhlu.

74

V tomto ohledu odvolací senát poznamenal, že neexistuje světelný zdroj, který by bránil jiné reprodukci jedné a téže barvy. Z toho podle něj vyplývá, že v těchto třech ilustracích byly použity tři různé nuance.

75

Dále odvolací senát konstatoval, že čáry v pohledech 1.2 a 1.4 mají různé tvary. Zatímco v pohledu 1.2 byla čára souvislá, v pohledu 1.4 se jednalo o tečkovanou čáru.

76

Odvolací senát rovněž uvedl, že v pohledech 1.2 a 1.4 mají všechny čáry stejnou hloubku. Tak tomu však nebylo v případě pohledu 1.3, v němž jsou čáry v levých rozích viditelnější než čáry v pravých rozích.

77

Pokud by podle odvolacího senátu byly čáry nebo obrysy zobrazené v pohledu z perspektivy, mohly být vzdálenější čáry nebo obrysy za určitých okolností méně viditelné. I v tomto ohledu tedy podle něj existovala neřešitelná nekonzistentnost.

78

Konečně odvolací senát považoval za nepřesvědčivé důvody, pro něž má vnitřek v pohledu 1.3 tmavé odstíny, zatímco v pohledech 1.2 a 1.4, které rovněž zobrazují zpochybněný (průmyslový) vzor z pohledu zezadu, se vnitřek jeví jako průhledný nebo bílý.

79

Odvolací senát dospěl k závěru, že pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 tedy nemohou zobrazovat tentýž (průmyslový) vzor, takže zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán do rejstříku v rozporu s čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002.

80

V tomto ohledu je nutno bez dalšího konstatovat, že druhý předpoklad o kombinaci mezi pohledy, který žalobkyně uplatňuje jako pro ni příznivější, se s ohledem na obecnou zkušenost nejeví jako příliš logický ani nepřichází v úvahu. S výjimkou zvláštních okolností, které v projednávané věci nebyly prokázány ani uplatněny, se zobrazit jediný pohled na přední stranu a tři pohledy na zadní stranu totiž jeví jako nelogické, a ne zcela dobře možné.

81

V rozsahu, v němž žalobkyně v podstatě tvrdí, že zásada výkladu ve prospěch přihlašovatele při zápisu (průmyslového) vzoru vyžaduje, aby oddělení EUIPO při přezkumu možných kombinací pohledů předpokládala, že tento přihlašovatel chtěl podat platnou přihlášku, a nikoli přihlášku postrádající smysl (viz bod 25), je třeba připomenout nejprve to, že v rámci řízení o prohlášení neplatnosti zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství neexistuje zásada výkladu ve prospěch majitele tohoto (průmyslového) vzoru (viz bod 52 výše), a dále že tato oddělení nejsou povinna zvážit všechny možné kombinace mezi pohledy, které přihlašovatel poskytl při podání přihlášky k zápisu, ale pouze kombinace, které se s ohledem na obecnou zkušenost jeví jako logické a přicházejí v úvahu (viz bod 40 výše).

82

V projednávané věci tedy oddělení EUIPO nebyla povinna se zabývat tímto druhým předpokladem o kombinaci mezi pohledy.

83

V každém případě je nutno zdůraznit, že i v rámci tohoto druhého předpokladu vznikají neřešitelné nekonzistentnosti mezi pohledy a že tvrzení žalobkyně musí být odmítnuta rovněž z následujících důvodů.

84

V prvé řadě žalobkyně tvrdí, že druhý předpoklad odvolacího senátu, podle něhož pohled 1.1 zobrazuje přední stranu a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 zadní stranu, je sice správný, avšak nevede k neřešitelné nekonzistentnosti mezi těmito pohledy. Tvrdí, že v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost z důvodu nuancí (účinky stínu), z důvodu údajné absence světelného zdroje ani z důvodu účinků světla. V podstatě se domnívá, že existoval virtuální světelný zdroj.

85

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že ve virtuálním prostředí musí vždy existovat světelný zdroj, který může vyvolat odpovídající účinky. Vzhledem k nepředložení důkazu o opaku je třeba podobně jako odvolací senát konstatovat, že světelný zdroj neexistoval. Z tohoto důvodu odvolací senát vyloučil, že by rozdíly, pokud jde o nuance a jas rámu (pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 v rámci druhého předpokladu), mohly být vysvětleny účinkem světla nebo rozdílnými pozicemi a úhly pohledu.

86

Dále je třeba konstatovat, podobně jak to učinil odvolací senát, že rozdílné nuance (účinky stínu) nelze přičítat rozdílným podmínkám osvětlení, které vyplývají z úhlu pohledu, neboť oba pohledy 1.2 a 1.4 byly vyhotoveny ze shora (tentýž úhel pohledu), zatímco pohled 1.3 zobrazuje (průmyslový) vzor v jiném odstínu s tmavším vnitřkem, který nemůže být důsledkem vyplývajícím z úhlu pohledu. Za předpokladu, že oba tyto pohledy zobrazují zadní stranu, tak pohledy 1.2 a 1.4 zobrazují tutéž perspektivu (pohled ze shora), zatímco pohled 1.3 zobrazuje (průmyslový) vzor ze strany, mírně zešikma. Navíc odvolací senát správně poznamenává, aniž to žalobkyně zpochybňuje, že každý z pohledů 1.2, 1.3 a 1.4 vykazuje odlišnou barevnou konfiguraci prvků rámu.

87

Je třeba poznamenat, že zatímco mají v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 prvky rámu různé nuance (účinky stínu) nebo různé barvy, v pohledech 1.2 a 1.4 je průhledné vnitřní okno vyobrazeno stejným způsobem, a sice bílou barvou. Žalobkyni se nepodařilo tuto nekonzistentnost vysvětlit. Podle jejího vysvětlení vyplývají různé nuance (účinky stínu) prvků rámu z odlišné pozice údajného světelného zdroje. To by však mělo za následek, že by průhledné vnitřní okno muselo mít rovněž různé nuance (účinky stínu). Pokud jde konkrétně o pohled 1.4, mělo by osvětlení ze shora vést k odrazu na průhlednou vnitřní tabulku, který by s ohledem na zvolenou formu vyobrazení realizovanou prostřednictvím počítačového nákresu měl vést k tmavšímu odstínu uvedené tabulky.

88

Je tedy třeba konstatovat, že různé světelné zdroje, i kdyby byly prokázány, neumožňují vysvětlit, proč je průhledná tabulka uvnitř zpochybněného (průmyslového) vzoru v pohledech 1.2 a 1.4 zobrazena identicky v bílé barvě, ani proč existence odlišného světelného zdroje nezměnila tloušťku obrysových čar, jejichž viditelnost je v pohledech 1.2 a 1.4 totožná.

89

Z posouzení uvedených v bodech 37 a 40 napadeného rozhodnutí (viz body 60 a 74 výše) vyplývá, že odvolací senát by tyto rozdíly nekvalifikoval jako neřešitelně nekonzistentní nebo nepřekonatelně rozporuplné, kdyby měl k dispozici sebemenší údaj umožňující mít za to, že tyto rozdíly jsou pouhými účinky světla. Je tomu tak, i když drobné rozdíly mezi pohledy nebrání konstatování jednotnosti (průmyslového) vzoru, a to striktně v rozsahu, v němž tyto pohledy mohou být nicméně sladěny ve smyslu jednotného (průmyslového) vzoru (viz bod 40 výše). V projednávané věci je přitom takové konstatování jednotnosti vyloučeno konstatováním uvedeného senátu, že světelný zdroj neexistoval.

90

V důsledku toho je třeba potvrdit zjištění odvolacího senátu, podle něhož rozdílné nuance (účinky stínu) v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 nelze přičítat světelnému zdroji, případně virtuálnímu, ale že v těchto pohledech byly použity tři různé odstíny šedé barvy.

91

Ostatní tvrzení žalobkyně nemohou toto zjištění vyvrátit.

92

Je tak třeba uvést, že tiskárny uvedené v žalobě nejsou srovnatelné s plochým vodorovným značením (na zemi) zobrazeným ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru. Uvedené tiskárny mají silně strukturovaný povrch, zatímco vodorovné značení (na zemi) má pouze malou výšku, takže změna úhlu osvětlení nemůže mít účinek znázorněný v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4.

93

Stejně tak srovnání zpochybněného (průmyslového) vzoru s fotografickými záběry obrazovky, které uvádí žalobkyně, postrádá relevanci. V případě fotografie totiž odborné kruhy vědí, že rozdíly, jako odraz použitého světelného zdroje, vyplývají přímo z volby tohoto způsobu zobrazení. Pokud jde naproti tomu o syntetický obraz, tytéž kruhy rovněž vědí, že k jeho vytvoření není nutný žádný světelný zdroj a že na rozdíl od fotografie takový syntetický obraz nevyžaduje expozici. V tomto rozsahu je tvrzení žalobkyně, podle kterého jsou v podstatě rozdílné nuance v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 připisovány různým světelným zdrojům, neopodstatněné.

94

Z toho vyplývá, že v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 existuje neřešitelná nekonzistentnost z důvodu rozdílů, pokud jde o nuance (účinky stínu) a jas.

95

Ve druhé řadě žalobkyně tvrdí, že v pohledech 1.2 a 1.4 neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost z důvodu obrysových čar a že je identifikovatelný jediný výrobek.

96

V tomto ohledu je třeba konstatovat, podobně jako odvolací senát, že v pohledech 1.2 a 1.4 mají obrysové čáry odlišné tvary. Zatímco v pohledu 1.2 je čára souvislá, v pohledu 1.4 se jedná o tečkovanou čáru.

97

Je třeba rovněž konstatovat, podobně jako odvolací senát, že v pohledech 1.2 a 1.4 jsou obrysové čáry viditelné se stejnou intenzitou. Ale není tomu tak v případě pohledu 1.3, ve kterém jsou obrysové čáry v levých rozích viditelnější než obrysové čáry v pravých rozích.

98

I když zohledníme skutečnost, že vzdálenější obrysové čáry mohou být méně viditelné z důvodu vzdálenosti, v případě obrysových čar zobrazených v pohledu 1.3 tomu tak není. Obrysová čára vpravo dole, která je z pohledu pozorovatele nejbližší, je totiž méně výrazná než obrysová čára vlevo nahoře, která je od pozorovatele nejvzdálenější.

99

Je tedy třeba konstatovat, že obrysové čáry v pohledech 1.2, 1.3 a 1.4 mezi sebou vykazují rozdíly, které nelze vysvětlit odlišnou perspektivou ani odlišným úhlem osvětlení.

100

Tato zjištění nemohou být zpochybněna argumentací žalobkyně týkající se fotografií originálního výrobku nebo výrobku skutečně uváděného na trh, které předložila „pro ilustraci“.

101

V tomto ohledu kromě toho, že písemnosti v příloze A7 žaloby jsou nepřípustné (viz body 19 až 22 výše), je třeba připomenout, že průzkum (průmyslového) musí být proveden na základě vyobrazení zapsaného v rejstříku, a sice pohledů předložených při podání přihlášky k zápisu. Vyjádření žalobkyně mohou být zohledněna pouze tehdy, vyplývají-li z vyobrazení (průmyslového) vzoru (viz bod 34 výše).

102

V projednávané věci tedy nelze zohlednit tvrzení žalobkyně, podle kterého zpochybněný (průmyslový) vzor obsahuje průhledné lepicí pásky na prvcích zadního rámu vodorovného značení (na zemi) a rozdílná intenzita obrysových čar je způsobena těmito průhlednými lepicími páskami, neboť taková okolnost z vyobrazení zpochybněného (průmyslového) vzoru nevyplývá. Uváděné lepicí pásky se totiž na žádném ze čtyř pohledů na tento (průmyslový) vzor neobjevují. Neexistuje ani popis, který by mohl takový předpoklad podpořit. Skutečnost, že obrysové čáry jsou výsledkem umístění lepicích pásek na prvcích rámu uvedeného (průmyslového) vzoru, tedy není nikterak zjevná a uvedené tvrzení nemůže obstát.

103

Je sice pravda, že výrobky skutečně uváděné na trh, které odpovídají (průmyslovému) vzoru, mohou být zohledněny pro posouzení celkového dojmu, avšak nesmí to sloužit jako základ pro posouzení celkového dojmu, ale pouze k potvrzení posouzení založeného na vyobrazeních zapsaných v rejstříku. Srovnání s výrobky skutečně uvedenými na trh totiž může být použito pouze jako doložení k potvrzení již vyvozených závěrů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 74).

104

V projednávané věci nejde o posouzení, zda dva kolidující (průmyslové) vzory vyvolávají u informovaného uživatele tentýž celkový dojem s ohledem na výrobky skutečně uváděné na trh, ale o určení, zda je (průmyslový) vzor na základě vyobrazení zapsaného do rejstříku jednotný nebo má jednotnou povahu. Neřešitelné nekonzistentnosti mezi předloženými pohledy tudíž nelze překonat srovnáním s výrobky údajně uváděnými na trh.

105

Z toho vyplývá, že v pohledech 1.2 a 1.4, v pohledu 1.3, jakož i mezi samotnými pohledy 1.2 a 1.4 existuje neřešitelná nekonzistentnost z důvodu obrysových čar.

106

Ve třetí řadě žalobkyně tvrdí, že pokud jde o „hloubku“ obrysových čar v pohledech 1.2 a 1.4 ve vztahu k pohledu 1.3, neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost. Podle ní měl odvolací senát uznat, že rozdíl lze snadno vysvětlit vyobrazením z perspektivy.

107

V tomto ohledu je třeba konstatovat, podobně jako odvolací senát, že zatímco mají v pohledech 1.2 a 1.4 všechny čáry stejnou hloubku, není tomu tak v případě pohledu 1.3. V levých rozích tohoto pohledu jsou čáry viditelnější než v pravých rozích.

108

Pokud jde přinejmenším o pohled 1.4, je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, není z důvodu pohledu a úhlu osvětlení možné pozorovat odlišnou hloubku obrysových čar. V tomto pohledu jsou všechny obrysové čáry totožné, což by nemělo platit v případě osvětlení ze shora. Žalobkyni se nepodařilo tuto nekonzistentnost vysvětlit.

109

Z toho vyplývá, že v pohledech 1.2 a 1.4 na straně jedné a v pohledu 1.3 na straně druhé existuje neřešitelná nekonzistentnost, pokud jde o „hloubku“ obrysových čar.

110

Ve čtvrté řadě žalobkyně tvrdí, že v pohledech 1.2 a 1.4 ve srovnání s pohledem 1.3 neexistuje žádná neřešitelná nekonzistentnost z důvodu nuancí (účinky stínu) vnitřního „okna“. Tyto odlišnosti vyplývají z odlišných účinků světla a nemají žádný vliv na tvar a konfiguraci výrobku.

111

V tomto ohledu je třeba konstatovat, podobně jako to učinil odvolací senát, že nejsou přesvědčivé důvody, proč má v pohledu 1.3 vnitřní okno tmavé odstíny, zatímco se jeví, že v pohledech 1.2 a 1.4, které mají zobrazovat rovněž zadní stranu (průmyslového) vzoru, je vnitřní okno průhledné nebo bílé. Pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 tedy nemohou zobrazovat tentýž (průmyslový) vzor.

112

Z toho vyplývá, že v pohledech 1.2 a 1.4 na straně jedné a v pohledu 1.3 na straně druhé existuje neřešitelná nekonzistentnost z důvodu odstínů vnitřního okna.

113

Žalobkyni se ani nepodařilo vysvětlit to, proč se jeví, že rám vnitřního okna, který je navenek vymezen obrysovými čarami, je intenzivnější v pohledu 1.4 než v pohledu 1.2. Je-li perspektiva stejná, nelze to vysvětlit údajně odlišným osvětlením.

114

Z toho vyplývá, že mezi pohledy 1.2 a 1.4 existuje neřešitelná nekonzistentnost z důvodu odstínů rámu.

115

Odvolací senát měl tedy v bodech 39 až 44 napadeného rozhodnutí správně za to, že i kdyby se připustil předpoklad žalobkyně, podle něhož pohled 1.1 zobrazuje přední stranu a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 zadní stranu zpochybněného (průmyslového) vzoru, existují mezi pohledy nepřekonatelné rozporuplnosti nebo neřešitelné nekonzistentnosti, a tyto pohledy tudíž nezobrazují jednotný (průmyslový) vzor.

116

I v případě druhého předpokladu, jehož se žalobkyně dovolává jako předpokladu, který je pro ni příznivější, je tedy nutno konstatovat, že pohledy nejsou konzistentní a není dána jednotnost zpochybněného (průmyslového) vzoru.

117

Jednotlivé výtky vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu je tedy třeba zamítnout.

118

Odvolací senát v bodech 25, 45 a 46 napadeného rozhodnutí konstatoval, že ze dvou zkoumaných předpokladů vyplývá, že zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán do rejstříku v rozporu s čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002. Poznamenal, že lze uvažovat i o jiných kombinacích mezi přední a zadní stranou, ale že stále vedou k již uvedeným rozporům nebo nekonzistentnostem. Měl tedy za to, že předložené pohledy nejsou přesvědčivé a zobrazují alespoň dva odlišné (průmyslové) vzory. V tomto kontextu odvolací senát rovněž poznamenal, že řízení o prohlášení neplatnosti mělo za cíl napravit případné chyby, ke kterým došlo v průběhu zápisného řízení, takže rozhodnutí přijaté průzkumovým referentem v dané době bylo z výše uvedených důvodů irelevantní.

119

Odvolací senát měl v bodech 47 a 48 napadeného rozhodnutí za to, že jelikož zpochybněný (průmyslový) vzor musí být prohlášen za neplatný v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení č. 6/2002 ve spojení s čl. 3 písm. a) tohoto nařízení, není možné přezkoumat, zda zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá rovněž individuální povahu nebo novost na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení ve spojení s články 4 až 6 téhož nařízení. Odvolací senát dospěl k závěru, že zpochybněný (průmyslový) vzor musí být prohlášen za neplatný.

120

Ve světle posouzení provedených v bodech 45 až 117 výše je nutno konstatovat, že žalobkyně nepředložila argumenty, které by mohly zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí, zvláště závěrů odvolacího senátu.

121

Jediný žalobní důvod tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný.

122

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.

123

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

124

V projednávaném případě vedlejší účastník požadoval, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení. EUIPO rovněž požadoval, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení, ale pouze v případě, že se bude konat jednání.

125

Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastník požadovali náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch a jednání se konalo, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené EUIPO a vedlejším účastníkem.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K přípustnosti žaloby

K přípustnosti písemností předložených poprvé před Tribunálem

K opodstatněnosti jediného žalobního důvodu

Právní rámec a judikatura

Posouzení konzistentnosti pohledů v projednávaném případě

– K tvrzené existenci zásady výkladu ve prospěch přihlašovatele a majitele zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství

– K předpokladu, podle něhož pohledy 1.1 a 1.2 zobrazují přední stranu a pohledy 1.3 a 1.4 zadní stranu zpochybněného (průmyslového) vzoru

– K předpokladu, podle kterého pohled 1.1 zobrazuje přední stranu a pohledy 1.2, 1.3 a 1.4 zadní stranu zpochybněného (průmyslového) vzoru

Závěry k žalobě

K nákladům řízení