1.

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost PlasticsEurope domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2020, PlasticsEurope v. ECHA ( 2 ), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) ze dne 3. ledna 2018 (dále jen „sporné rozhodnutí“). Sporným rozhodnutím byl stávající záznam o látce bisfenol A na seznamu látek pro případné zahrnutí do přílohy XIV nařízení (ES) č. 1907/2006 ( 3 ) v souladu s článkem 59 tohoto nařízení doplněn v tom směru, že tato látka byla identifikována rovněž jako látka s vlastnostmi vyvolávajícími narušení endokrinní činnosti s možnými vážnými účinky na životní prostředí, jež vzbuzují stejné obavy jako účinky jiných látek uvedených v čl. 57 písm. a) až e) uvedeného nařízení, to vše ve smyslu čl. 57 písm. f) téhož nařízení.

2.

V souladu s žádostí Soudního dvora bude toto stanovisko omezeno pouze na analýzu první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku. Tento důvod vychází z údajně chybného výkladu a použití nařízení REACH Tribunálem, který dospěl k závěru, že je neopodstatněná žaloba podaná proti rozhodnutí ECHA, v rámci níž navrhovatelka zejména uvedla, že se tato agentura dopustila několika zjevně nesprávných posouzení, pokud jde o čl. 57 písm. f) tohoto nařízení, podle něhož musí být identifikace látky jako endokrinního disruptoru vzbuzujícího mimořádné obavy založena na skutečnosti, že „existují vědecké důkazy, že tato látka [může] mít vážné účinky na […] životní prostředí“, které vzbuzují „stejné obavy“, jako jsou obavy vyvolané účinky, na něž se vztahuje čl. 57 písm. a) až e) uvedeného nařízení.

3.

První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se týká údajných pochybení Tribunálu při soudním přezkumu sporného rozhodnutí a poskytne tak Soudnímu dvoru příležitost upřesnit rozsah takového přezkumu, pokud jde o rozhodnutí o identifikaci látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy na základě čl. 57 písm. f) nařízení REACH.

4.

Článek 57 nařízení REACH, nadepsaný „Látky, které mají být zahrnuty do přílohy XIV“, uvádí výčet látek, které mohou být postupem podle článku 58 zahrnuty do přílohy XIV, a mimo jiné uvádí pod písmenem f) „látky – například látky s vlastnostmi vyvolávajícími narušení endokrinní činnosti nebo s perzistentními, bioakumulativními a toxickými vlastnostmi nebo s vysoce perzistentními a vysoce bioakumulativními vlastnostmi, které nesplňují kritéria písmen d) ani e) – pro které existuje vědecký důkaz o možných vážných účincích na lidské zdraví nebo životní prostředí, jež vzbuzují stejné obavy jako účinky jiných látek uvedených v písmenech a) až e), a které jsou identifikovány v jednotlivých případech postupem podle článku 59 tohoto nařízení.“

5.

Bisfenol A [2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan nebo 4,4’-isopropylidendifenol, ES č. 201-245-8, CAS č. 0000080-05-7] je látka používaná zejména jako monomer při výrobě polymerů, jako jsou polykarbonát a epoxidové pryskyřice.

6.

Navrhovatelka je mezinárodní profesní asociací se sídlem v Belgii, která se řídí belgickým právem a zastupuje a hájí zájmy podniků, které jsou jejími členy, a sice výrobců a dovozců plastových výrobků. Některé z těchto členských podniků se aktivně účastní uvádění bisfenolu A na trh Evropské unie.

7.

Dne 4. ledna 2017 přijala ECHA rozhodnutí ED/01/2017, podle něhož musí být bisfenol A zahrnut na seznam navrhovaných látek, tedy látek určených k případnému zahrnutí do přílohy XIV nařízení REACH, z důvodu, že tato látka byla identifikována jako toxická látka pro reprodukci ve smyslu čl. 57 písm. c) tohoto nařízení. Žaloba na neplatnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta Tribunálem ( 4 ).

8.

Dne 6. července 2017 přijal výkonný ředitel ECHA rozhodnutí ED/30/2017, kterým byl doplněn stávající záznam o látce bisfenol A na seznamu navrhovaných látek v tom smyslu, že tato látka byla rovněž identifikována jako látka s vlastnostmi vyvolávajícími narušení endokrinní činnosti s možnými vážnými účinky na lidské zdraví, jež vzbuzují stejné obavy jako používání jiných látek uvedených v čl. 57 písm. a) až e) uvedeného nařízení; to vše ve smyslu čl. 57 písm. f) téhož nařízení. Toto rozhodnutí bylo rovněž předmětem žaloby na neplatnost podané navrhovatelkou, která byla zamítnuta rozsudkem Tribunálu ( 5 ). Kasační opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku byl následně zamítnut Soudním dvorem ( 6 ).

9.

Dne 29. srpna 2017 předložil Umweltbundesamt (Spolkový úřad pro životní prostředí, Německo) dokumentaci v souladu s přílohou XV nařízení REACH (dále jen „dokumentace vypracovaná v souladu s přílohou XV“) podle čl. 59 odst. 3 tohoto nařízení, která navrhuje, aby byl bisfenol A rovněž identifikován jako látka narušující endokrinní systém, u níž je vědecky prokázáno, že může mít vážné účinky na životní prostředí ve smyslu čl. 57 písm. f) uvedeného nařízení.

10.

Dne 5. září 2017 zveřejnila ECHA dokumentaci vypracovanou v souladu s přílohou XV nařízení REACH.

11.

Téhož dne v souladu s čl. 59 odst. 4 tohoto nařízení vyzvala ECHA všechny zúčastněné strany, aby předložily vyjádření k dokumentaci vypracované v souladu s touto přílohou.

12.

Dne 20. října 2017 předložila navrhovatelka jménem svých členů vyjádření k dokumentaci vypracované v souladu s uvedenou přílohou.

13.

Následně Spolkový úřad pro životní prostředí připravil dokument ze dne 14. prosince 2017, který obsahuje odpovědi tohoto orgánu na všechny připomínky, které ECHA obdržela v rámci veřejné konzultace.

14.

Po obdržení připomínek týkajících se identifikace bisfenolu A předala ECHA dokumentaci výboru členských států (dále jen „VČS“) v souladu s čl. 59 odst. 7 nařízení REACH. V souladu se svými pracovními postupy týkajícími se identifikace látek vzbuzujících mimořádné obavy obdržel VČS dokumentaci vypracovanou v souladu s přílohou XV tohoto nařízení, návrh dohody VČS a pracovní dokument (dále jen „podkladový dokument“) obsahující hodnocení inherentních vlastností bisfenolu A na podporu jeho identifikace podle čl. 57 písm. f) uvedeného nařízení.

15.

Na svém 57. zasedání, které se konalo ve dnech 11. až 15. prosince 2017, se VČS jednomyslně shodl na identifikaci bisfenolu A jako látky splňující kritéria stanovená v čl. 57 písm. f) nařízení REACH, přičemž čtyři členské státy se zdržely hlasování a z nich Spojené království Velké Británie a Severního Irska vyjádřilo důvody pro zdržení se hlasování v prohlášení připojeném k zápisu z jednání. Důvody pro identifikaci bisfenolu A byly uvedeny v pozměněném znění podkladového dokumentu přijatém dne 14. prosince 2017.

16.

V konečném znění podkladového dokumentu byl na základě analýzy řady studií učiněn závěr, že bisfenol A odpovídá definici endokrinního disruptoru stanovené na úrovni Světové zdravotnické organizace (WHO) a vykládané poradní skupinou expertů Evropské komise na endokrinní disruptory. Konkrétně byl v podkladovém dokumentu učiněn závěr, že analyzované údaje in vitro a in vivo naznačují, že bisfenol A působí u některých druhů ryb jako agonista estrogenu a u některých druhů obojživelníků jako antagonista štítné žlázy. Navíc tento dokument uvádí jako doplňující podklad závěr, že analýzy různých taxonů bezobratlých prokazují, že je možné, že závažné účinky bisfenolu A vyplývají z endokrinního způsobu působení. Dále se v něm uvádí, že účinky bisfenolu A na ryby a obojživelníky se považují za vzbuzující stejné obavy jako látky uvedené v čl. 57 písm. a) až e) nařízení REACH, a sice karcinogenní látky, mutagenní látky a reprodukčně toxické látky nebo také perzistentní, bioakumulativní a toxické látky a vysoce perzistentní látky a vysoce bioakumulativní látky. Pro tyto účely podkladový dokument odkazuje zejména na závažnost a nezvratnost účinků na organismy a populace, jakož i na obtíže při určování bezpečné úrovně expozice bisfenolu A.

17.

Dne 3. ledna 2018 v návaznosti na jednomyslnou shodu v rámci VČS a v souladu s čl. 59 odst. 8 nařízení REACH přijala ECHA sporné rozhodnutí, kterým byl doplněn stávající záznam o látce bisfenol A na seznamu navrhovaných látek v tom smyslu, že tato látka byla identifikována z důvodů uvedených v podkladovém dokumentu rovněž jako látka s vlastnostmi vyvolávajícími narušení endokrinní činnosti s možnými vážnými účinky na životní prostředí, jež vzbuzují stejné obavy jako používání jiných látek uvedených v čl. 57 písm. a) až e) uvedeného nařízení; to vše ve smyslu čl. 57 písm. f) téhož nařízení.

18.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 23. března 2018 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

19.

Na podporu své žaloby se navrhovatelka dovolávala čtyř žalobních důvodů, z nichž první vycházel z několika zjevně nesprávných posouzení při identifikaci bisfenolu A jako látky vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH, druhý z porušení článku 59 nařízení REACH ve spojení s čl. 57 písm. f) tohoto nařízení, třetí z porušení čl. 2 odst. 8 písm. b) uvedeného nařízení a konečně čtvrtý z porušení zásady proporcionality.

20.

Spolková republika Německo, Francouzská republika a organizace ClientEarth požádaly o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECHA. Těmto návrhům na vstup do řízení jako vedlejší účastnice bylo vyhověno.

21.

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl tuto žalobu a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

22.

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek i sporné rozhodnutí nebo podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o její žalobě na neplatnost, a uložil agentuře ECHA náhradu nákladů tohoto řízení, zejména nákladů vynaložených v průběhu řízení před Tribunálem včetně nákladů vynaložených vedlejšími účastnicemi.

23.

ECHA navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

24.

Spolková republika Německo navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

25.

Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek.

26.

Organizace ClientEarth navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelce povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené agenturou ECHA, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou a organizací ClientEarth, včetně nákladů řízení vynaložených v prvním stupni.

27.

Sporné rozhodnutí mělo za následek změnu stávajícího záznamu o chemické látce na seznamu navrhovaných látek. Pro zařazení sporného rozhodnutí a jeho účinků do kontextu systému zavedeného nařízením REACH je třeba uvést několik úvodních poznámek ohledně režimu, který toto nařízení vyhrazuje pro látky označované jako „látky vzbuzující mimořádné obavy“.

28.

Takové látky totiž podléhají povolovacímu režimu stanovenému v hlavě VII nařízení REACH. Z článku 55 tohoto nařízení vyplývá, že cílem tohoto povolovacího režimu je „zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit, aby rizika plynoucí z látek vzbuzujících mimořádné obavy byla náležitě kontrolována a aby tyto látky byly postupně nahrazeny vhodnými alternativními látkami nebo technologiemi, je-li to z hospodářského a technického hlediska uskutečnitelné“.

29.

První etapou tohoto povolovacího režimu je proces identifikace látek vzbuzujících mimořádné obavy na základě kritérií uvedených v článku 57 nařízení REACH a zahrnutí těchto látek na seznam navrhovaných látek. Druhou etapou je zařazení těchto látek na seznam látek podléhajících povolení, který tvoří přílohu XIV tohoto nařízení. Třetí a poslední etapa se týká postupu vedoucího případně k povolení látky vzbuzující mimořádné obavy ( 7 ).

30.

V rámci této první etapy povolovacího režimu byla identifikace látek vzbuzujících mimořádné obavy primárně svěřena agentuře ECHA, která se při plnění tohoto úkolu řídí postupem stanoveným v článku 59 nařízení REACH.

31.

Látka identifikovaná ECHA jako látka vzbuzující mimořádné obavy z (některého z) důvodů uvedených v článku 57 nařízení REACH, která je z tohoto důvodu zařazena na seznamu, nemůže být (okamžitě a automaticky) zahrnuta do přílohy XIV tohoto nařízení ( 8 ). Identifikace takové látky a její zařazení na seznam navrhovaných látek však v zásadě představují fázi před zahrnutím této látky do přílohy XIV uvedeného nařízení. Zařazení látky na seznam navrhovaných látek tudíž v zásadě předchází vzniku povinnosti požádat o povolení pro uvedení této látky na trh nebo pro její použití.

32.

Kromě toho v zásadě existují tři právní povinnosti vyplývající ze skutečnosti, že látka byla identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy, avšak dosud nebyla zahrnuta do této přílohy. Hospodářské subjekty zapojené do uvádění této látky na trh jsou v podstatě povinny splnit některé informační povinnosti vůči ECHA, vůči příjemcům látky nebo směsi s touto látkou, jakož i vůči příjemcům předmětů obsahujících tuto látku ( 9 ).

33.

Sporné rozhodnutí spadá do první etapy povolovacího režimu. Odlišuje se tím, že toto rozhodnutí nevede k prvnímu uvedení záznamu o bisfenolu A na seznam navrhovaných látek. Uvedené rozhodnutí má za následek doplnění již existujícího záznamu v tom smyslu, že kromě toho, že byl identifikován jako toxická látka pro reprodukci ve smyslu čl. 57 písm. c) nařízení REACH a jako látka s vlastnostmi vyvolávajícími narušení endokrinní činnosti s možnými vážnými účinky na lidské zdraví, jež vzbuzují stejné obavy jako používání jiných látek uvedených v čl. 57 písm. a) až e) tohoto nařízení; to vše ve smyslu čl. 57 písm. f) uvedeného nařízení, byl bisfenol A identifikován rovněž jako endokrinní disruptor, který může mít závažné účinky na životní prostředí vzbuzující stejné obavy. Z pohledu hospodářských subjektů zapojených do uvádění této látky na trh může sporné rozhodnutí v praxi vést k rozšíření rozsahu jejich povinností vyplývajících ze zahrnutí bisfenolu A na seznam navrhovaných látek.

34.

První důvod kasačního opravného prostředku se skládá ze čtyř částí. Podle nadpisu části kasačního opravného prostředku věnované tomuto důvodu navrhovatelka tímto důvodem vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení a že porušil zásadu vědecké excelence. Tato výtka je společná pro všechny čtyři části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku a zároveň se jedná o hlavní bod argumentace předložené navrhovatelkou na podporu první části téhož důvodu kasačního opravného prostředku.

35.

Na podporu první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku totiž navrhovatelka tvrdí, že tím, že v bodě 64 napadeného rozsudku rozhodl, že zjevně nesprávné posouzení lze konstatovat pouze v případě, že by ECHA zcela a nesprávně nepřihlédla ke spolehlivé studii, jejíž zahrnutí by změnilo celkové hodnocení důkazů, takže konečné rozhodnutí by bylo nevěrohodné, Tribunál v rozporu se zásadou vědecké excelence stanovil nepřiměřenou hranici a umožnil ECHA vyloučit spolehlivé vědecké studie a vyhnout se tak jakémukoli soudnímu přezkumu, pokud jde o zjevně nesprávná posouzení. Je-li studie spolehlivá a relevantní, její výsledky by měly být zohledněny v rámci přístupu založeného na průkaznosti důkazů, a to s ohledem na povinnost ECHA zohlednit všechny relevantní informace.

36.

Kromě toho napadený rozsudek podle navrhovatelky stanoví důkazní břemeno spočívající na občanech Unie v případě napadení průkaznosti důkazů v rámci čl. 57 písm. f) nařízení REACH, které je nepřijatelné a neproveditelné, jakož i v rozporu s ratio legis a s konceptem průkaznosti důkazů ve smyslu bodu 1.2 přílohy XI tohoto nařízení. Tento rozsudek podle ní v zásadě vyžaduje, aby studie, kterou ECHA nezohlednila, byla takové povahy, že by v důsledku nezohlednění této studie bylo celkové hodnocení obsažené v konečném rozhodnutí ECHA nevěrohodné. Podle navrhovatelky se posouzení průkaznosti důkazů z povahy věci použije v případě, kdy existuje více než jedna studie odůvodňující závěr, přičemž jedna studie není dostatečná k tomu, aby odůvodnila závěr ECHA. Nezohlednění výsledků spolehlivé vědecké studie týkající se bisfenolu A, které jsou relevantní ve vztahu k posuzované vlastnosti, v rámci posouzení průkaznosti důkazů představuje zjevně nesprávné posouzení, porušení povinnosti ECHA zohlednit všechny relevantní informace a porušení zásady vědecké excelence.

37.

Podle ECHA, Spolkové republiky Německo, Francouzské republiky a organizace ClientEarth Tribunál nikdy nekonstatoval, že ECHA nemusí v rámci posouzení průkaznosti důkazů zohlednit výsledky spolehlivé vědecké studie, které jsou relevantní ve vztahu k posuzované vlastnosti.

38.

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku se týká bodu 64 napadeného rozsudku a jeví se být primárně zaměřena na konstatování Tribunálu, podle kterého „zjevně nesprávné posouzení lze konstatovat pouze v případě, že by ECHA zcela a nesprávně nepřihlédla ke spolehlivé studii, jejíž zahrnutí by změnilo celkové hodnocení důkazů, takže konečné rozhodnutí by bylo nevěrohodné.“

39.

První část prvního důvodu se skládá ze dvou argumentů.

40.

Podle navrhovatelky Tribunál jednak prakticky ECHA povolil, aby nepřihlédla ke spolehlivým a relevantním studiím, a jednak v tomtéž bodě 64 napadeného rozsudku stanovil důkazní břemeno spočívající na občanech Unie v případě napadení průkaznosti důkazů v rámci čl. 57 písm. f) nařízení REACH, které je nepřijatelné a neproveditelné, jakož i v rozporu s ratio legis a s konceptem průkaznosti důkazů ve smyslu bodu 1.2 přílohy XI tohoto nařízení.

41.

Tyto dva argumenty dohromady vedou navrhovatelku k závěru, že Tribunál chybně vyložil a použil zásadu vědecké excelence, koncept průkaznosti důkazů a povinnost ECHA zohlednit všechny relevantní informace, když připustil, že tato agentura mohla nepřihlédnout ke spolehlivé a relevantní studii, ledaže by k této studii nepřihlédla „zcela a nesprávně“ a zahrnutí pouze této jedné studie by změnilo celkové hodnocení důkazů, takže konečné rozhodnutí by bylo nevěrohodné.

42.

Navrhovatelka svou argumentací v podstatě usiluje o zpochybnění konstatování obsaženého v bodě 64 poslední větě napadeného rozsudku, které se vztahuje k rozsahu soudního přezkumu unijním soudem, pokud jde o rozhodnutí o identifikaci látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy na základě čl. 57 písm. f) nařízení REACH.

43.

K tomu, aby bylo možné posoudit argumentaci navrhovatelky, je třeba úvodem uvést konstatování, které navrhovatelka kritizuje, do kontextu.

44.

Z bodu 64 první věty napadeného rozsudku, podle níž „[p]řístup, kterým postupovala ECHA, a sice přístup založený na průkaznosti důkazů, jakož i prostor pro uvážení, který má k dispozici […]“, a z bodů 62 a 63 tohoto rozsudku vyplývá, že uvedené konstatování spočívá na dvou předpokladech. Zaprvé ECHA má širokou posuzovací pravomoc při identifikaci látek vzbuzujících mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH ( 10 ), a zadruhé za účelem identifikace bisfenolu A jako takové látky ECHA v projednávané věci použila přístup založený na průkaznosti důkazů ( 11 ).

45.

Jak prokáži dále, tyto dva předpoklady mají dopad na rozsah soudního přezkumu unijním soudem, který projednává žalobu ve věci identifikace látky jako vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH.

46.

Podle ustálené judikatury platí, že má-li unijní orgán v rámci svého poslání provést komplexní posouzení, požívá z tohoto důvodu široké posuzovací pravomoci, jejíž výkon podléhá omezenému soudnímu přezkumu ( 12 ). Pokud totiž unijní orgány disponují širokou posuzovací pravomocí, zejména pokud jde o posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, musí být přezkum prováděný unijním soudem omezen na přezkum toho, zda taková pravomoc není postižena zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu nemůže totiž unijní soud svým posouzením vědeckých a technických skutečností nahradit posouzení orgánů, kterým jako jediným svěřila Smlouva tuto úlohu ( 13 ).

47.

S ohledem na předmět a účinky sporného rozhodnutí ( 14 ) je tato judikatura v projednávané věci plně použitelná.

48.

Identifikace navrhovaných látek, které mají být zahrnuty do přílohy XIV nařízení REACH, si totiž žádá posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností. Tato identifikace se provádí v rámci účinného řízení technických, vědeckých a správních aspektů, které unijní normotvůrce svěřil ECHA ( 15 ). Tato agentura plní tuto funkci jako ústřední nezávislý subjekt, který dodržuje pravidla uvedená v hlavě X uvedeného nařízení, zejména pokud jde o její transparentnost, boj proti podvodům a odpovědnost. ECHA tedy není konkurentem ani protivníkem hospodářských subjektů zapojených do uvádění chemických látek na trh.

49.

V usnesení Polyelectrolyte Producers Group a další v. Komise ( 16 ) pak Soudní dvůr zkoumal kasační opravný prostředek směřující proti rozsudku Tribunálu, kterým Tribunál zamítl žalobu znějící na zrušení nařízení Komise přijatého v rámci hlavy VIII nařízení REACH, které mělo za následek změnu přílohy XVII tohoto nařízení. Tato příloha obsahuje omezení výroby, uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek, směsí a předmětů. Změna uvedené přílohy, dotčená žalobou podanou k Tribunálu, znamenala změnu textu týkajícího se látky, na kterou se již vztahoval režim omezení.

50.

V kasačním opravném prostředku zkoumaném Soudním dvorem navrhovatelky vytýkaly Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se omezil na tvrzení, že se unijní orgány nedopustily zjevného pochybení nebo zneužití pravomoci, ani zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci.

51.

V tomto ohledu Soudní dvůr nejprve potvrdil použitelnost judikatury připomenuté v bodě 46 tohoto stanoviska ( 17 ) a současně potvrdil upřesnění Tribunálu, že „se široká posuzovací pravomoc orgánů Unie, která s sebou nese omezený soudní přezkum jejího výkonu, uplatní […] také, v určité míře, na zjištění základních údajů“ ( 18 ). Poté Soudní dvůr dospěl k závěru, že Tribunál zjevně neporušil právo navrhovatelek na soudní ochranu, jelikož navrhovatelky měly zjevně možnost napadnout sporné nařízení, aby si zajistily obranu svých zájmů.

52.

Za pomoci stejné argumentační linie jako v usnesení Polyelectrolyte Producers Group a další v. Komise ( 19 ) kromě toho Soudní dvůr zamítl kasační opravné prostředky rovněž v kontextu rozhodnutí o zahrnutí látky na seznam navrhovaných látek ( 20 ).

53.

Při přijetí sporného rozhodnutí tedy měla ECHA širokou posuzovací pravomoc, což mělo podle judikatury připomenuté v bodě 46 tohoto stanoviska dopad na rozsah soudního přezkumu provedeného Tribunálem. Tento dopad se týká jak důkazního břemene, které nese navrhovatelka, která usiluje o zrušení rozhodnutí, tak povahy pochybení podléhajících přezkumu unijním soudem.

54.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka v tomto ohledu v první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vytýká Tribunálu, že nesprávně stanovil důkazní břemeno spočívající na občanech Unie v případě napadení průkaznosti důkazů v rámci čl. 57 písm. f) nařízení REACH, budu nejprve analyzovat dopady judikatury připomenuté v bodě 46 tohoto stanoviska na důkazní břemeno, které nese navrhovatelka, která usiluje o zpochybnění rozhodnutí ECHA. Poté se budu zabývat dopady této judikatury na povahu pochybení podléhajících přezkumu unijním soudem.

55.

V takové oblasti, jako je oblast v projednávaném případě, v jejímž rámci má unijní orgán širokou posuzovací pravomoc, musí být soudní přezkum prováděný Tribunálem v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 46 tohoto stanoviska.

56.

Zaprvé unijní soud v souladu s judikaturou použitelnou na projednávanou věc nemůže svým posouzením vědeckých a technických skutečností nahradit posouzení ECHA, takže navrhovatelka nemůže přimět Tribunál k tomu, aby provedl druhé posouzení takových skutečností, neboť ECHA je orgánem, kterému unijní normotvůrce svěřil úlohu spočívající v identifikaci látek vzbuzujících mimořádné obavy. Navrhovatelka tudíž nemůže na základě obecných tvrzení přimět unijní soud k tomu, aby pátral po pochybeních, kterých se dopustila ECHA.

57.

Ostatně i v oblastech, v nichž je přezkum legality doplněn pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci a unijní soud může nahradit posouzení unijního orgánu svým posouzením, s výjimkou důvodů veřejného pořádku, které je soud povinen uplatnit i bez návrhu, náleží navrhovateli, aby vznesl důvody proti rozhodnutí tohoto orgánu a na podporu těchto důvodů předložil důkazy ( 21 ). Tak tomu musí být tím spíše, zejména v souladu se zásadou kontradiktornosti, v oblasti identifikace látek jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, v níž je rozsah soudního přezkum omezen.

58.

Zadruhé závěr, podle něhož vzhledem k rozsahu přezkumu, který musí provést v této oblasti chemických látek unijní soud, argumenty navrhovatelky musí tomuto soudu umožnit dospět k závěru, že unijní orgán zjevně překročil meze své posuzovací pravomoci, je rovněž podpořen judikaturou Soudního dvora rozvinutou v této oblasti, pokud jde o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k posouzení platnosti ( 22 ). Pokud unijní soud odpovídá na otázku, zda je třeba prohlásit akt za neplatný z důvodu zjevného překročení posuzovací pravomoci, pouze ve světle argumentů, které jsou mu předloženy, stejně tak tomu musí být v kontextu žalob na neplatnost.

59.

Zatřetí konstatování, že argumenty navrhovatelky musí umožnit unijnímu soudu dospět k závěru, že unijní orgán zjevně překročil meze své posuzovací pravomoci, zřejmě odpovídá judikatuře Soudního dvora rozvinuté v jiných oblastech, než je oblast chemických látek, jako je společná zemědělská politika a rybolov ( 23 ), v nichž mají unijní orgány rovněž širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o velmi složité skutečnosti. Kromě toho podle této judikatury musí být unijní orgány v těchto oblastech alespoň schopné předložit a vysvětlit jasně a jednoznačně základní údaje, které měly být zohledněny pro účely odůvodnění napadaných opatření obsažených v tomto aktu a na nichž závisel výkon posuzovací pravomoci těchto orgánů ( 24 ).

60.

Závěrem, s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 46 tohoto stanoviska byla navrhovatelka za účelem zpochybnění sporného rozhodnutí povinna předložit Tribunálu argumenty, které by mu umožnily provést přezkum a dospět k závěru, že se ECHA dopustila zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci, anebo že tato agentura zjevně překročila meze této pravomoci.

61.

Podle judikatury připomenuté v bodě 46 tohoto stanoviska podléhají přezkumu unijního soudu pouze zjevná pochybení v souvislosti s výkonem posuzovací pravomoci.

62.

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku se zabývá tím, zda se ECHA dopustila takového zjevného pochybení při výkonu posuzovací pravomoci, když nepřihlédla ke studii, která by, i kdyby byla zahrnuta mezi základní data, nezměnila celkové hodnocení důkazů natolik, že by konečné rozhodnutí bylo nevěrohodné.

63.

V projednávané věci celkové hodnocení velmi složitých vědeckých a technických skutečností přivedlo ECHA v rámci plnění úkolu, který jí svěřil unijní normotvůrce, k závěru, že je třeba doplnit stávající záznam o bisfenolu A na seznamu navrhovaných látek podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH.

64.

Za účelem učinění tohoto závěru byla ECHA povinna zkoumat zaprvé, zda je „pravděpodobné“, že předmětná látka má vážné účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí, a zadruhé, zda tyto účinky „vzbuzují stejné obavy“ jako účinky látek vyjmenovaných v čl. 57 písm. a) až e) nařízení REACH ( 25 ).

65.

V projednávaném případě onen závěr vyplynul z celkového hodnocení důkazů provedeného prostřednictvím přístupu založeného na průkaznosti důkazů. Navrhovatelka nezpochybňuje volbu přístupu, kterým postupovala ECHA, ale rozsah soudního přezkumu týkajícího se provedení tohoto přístupu.

66.

Podle přístupu založeného na průkaznosti důkazů nespočívá identifikace látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy na výsledcích jediné studie nebo na jediném vědeckém důkazu. Tento přístup lze tedy použít tehdy, pokud jediná studie není sama o sobě dostatečná k tomu, aby bylo možné určit, zda je třeba identifikovat látku jako látku vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH či nikoliv.

67.

Za účelem vyvrácení konstatování Tribunálu obsaženého v bodě 64 poslední větě napadeného rozsudku se navrhovatelka zabývá otázkou, jak může studie vyvrátit celkový závěr, který vychází ze souboru důkazů, zatímco podle přístupu založeného na průkaznosti důkazů a ve světle bodu 1.2 přílohy XI nařízení REACH nemůže být samotný závěr založen na jediné studii.

68.

Z napadeného rozsudku však nevyplývá, že podle Tribunálu může dojít ke zjevnému pochybení, které má za následek zrušení rozhodnutí ECHA, pouze tehdy, pokud by zahrnutí studie mezi základní data změnilo celkový závěr, podle něhož musí být látka zařazena na seznam navrhovaných látek či nikoliv.

69.

Na základě judikatury rozvinuté v kontextu oblastí, v nichž provádějí unijní orgány komplexní posouzení, je totiž třeba mít spíše za to, že podle napadeného rozsudku nemusí navrhovatelka k prokázání zjevně nesprávného posouzení prostřednictvím skutečností, které posouzení skutkového stavu provedené unijním orgánem zbavují „hodnověrnosti“, zcela vyvrátit analýzu provedenou tímto orgánem nebo výsledek, ke kterému tento orgán dospěl na základě této analýzy. Navrhovatelka naproti tomu musí prokázat existenci dostatečně závažného pochybení, aby „zpochybnila“ komplexní posouzení provedené uvedeným orgánem ( 26 ).

70.

Tento výklad bodu 64 poslední věty napadeného rozsudku je zřejmý, je-li tato věta vykládána ve světle všech konstatování obsažených v tomto rozsudku.

71.

Tribunál totiž nezamítl žalobní důvody a argumenty navrhovatelky tím, že se omezil na posouzení, zda by zohlednění studie, ke které ECHA údajně nepřihlédla, změnilo celkový závěr, podle něhož je bisfenol A látkou vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH.

72.

K doložení tohoto tvrzení prokáži, jak tvrdí ECHA a vedlejší účastnice ( 27 ) a na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, že Tribunál „nepovolil“ ECHA nepřihlédnout k důkazům, které jsou současně spolehlivé a relevantní ( 28 ). Tribunál a fortiori„nepovolil“ ECHA ani nepřihlédnout k jakékoliv studii, jejíž zohlednění by nezměnilo obecný závěr, podle něhož musí být bisfenol A identifikován jako látka vzbuzující mimořádné obavy.

73.

Podle názoru zastávaného navrhovatelkou Tribunál „povolil“ ECHA nepřihlédnout ke studiím, které jsou současně spolehlivé a relevantní, čímž ji prakticky osvobodil od soudního přezkumu, pokud jde o otázku, zda došlo k zjevně nesprávnému posouzení.

74.

Tribunál však zaprvé v bodě 64 poslední větě napadeného rozsudku konstatoval, že s výhradou určitých situací ( 29 ) nelze ECHA v rámci žaloby na neplatnost ve skutečnosti vytýkat, že nepřihlédla k jedné spolehlivé studii. Z tohoto bodu napadeného rozsudku tedy nevyplývá, že ECHA může nepřihlédnout k jakékoliv studii, která je současně spolehlivá a relevantní, a nevystavit se tím riziku zrušení jejího rozhodnutí

75.

Zadruhé podle bodu 64 první věty napadeného rozsudku „je ECHA oprávněna nepřipustit studie, které nepovažuje za relevantní z pádných důvodů souvisejících s vnitřní koherencí provedeného posouzení“ ( 30 ). Tribunál tedy a priori nerozhodl, že ECHA je oprávněna „nepřipustit“ rovněž studie, které tato agentura považuje za relevantní. V tomto ohledu je obecněji jakékoli zjištění, že je důkaz relevantní, výsledkem úvahy orgánu povolaného přijmout rozhodnutí ve věci, ačkoli tato úvaha může být stižena vadou a přinejmenším v zásadě nebo za určitých podmínek může podléhat soudnímu přezkumu ( 31 ).

76.

Zatřetí po bodu 64 první větě napadeného rozsudku, podle něhož „je ECHA oprávněna nepřipustit studie, které nepovažuje za relevantní z pádných důvodů souvisejících s vnitřní koherencí provedeného posouzení“, následuje poznámka, která je součástí kontextu zavedeného touto první větou („v této souvislosti“). Podle této poznámky „je bisfenol A jednou z nejvíce zkoumaných látek na světě“. Podle Tribunálu z toho („proto“) vyplývá, že „povinnost unijních orgánů zohlednit všechny relevantní důkazy nemůže znamenat, že všechny studie, které byly vypracovány, bez ohledu na jejich spolehlivost nebo relevanci musí být nutně bez výjimky zahrnuty do hodnocení ECHA“ ( 32 ).

77.

Je zajisté pravda, že pasáž „bez ohledu na jejich spolehlivost nebo relevanci“, posuzovaná samostatně, může být považována za návrh, podle něhož podle Tribunálu ECHA nemusí nutně zahrnout do posouzení všechny studie a to ani studie se značnou spolehlivostí nebo relevancí. Mám-li parafrázovat, ECHA nemusí tyto studie zohlednit bez ohledu na skutečnost, že jsou spolehlivé nebo relevantní.

78.

Nicméně lze rovněž mít za to, že v bodě 64 třetí větě napadeného rozsudku hodlal Tribunál uvést, že ECHA nemusí nutně do svého posouzení zahrnout každou studii, a pominul skutečnost, že studie není obzvláště spolehlivá nebo relevantní („bez ohledu na jejich spolehlivost nebo relevanci“).

79.

Výslovné odkazy na bod 64 napadeného rozsudku uvedené v bodech 125 a 174 tohoto rozsudku hovoří ve prospěch takového výkladu tohoto prvně uvedeného bodu uvedeného rozsudku. Tyto odkazy totiž dokládají konstatování Tribunálu, podle nichž nízká spolehlivost studie nebo údajů obsažených v této studii nutně nebrání tomu, aby ECHA tuto studii použila při posuzování látky ( 33 ).

80.

Bez ohledu na to, jak by měl být bod 64 napadeného rozsudku vykládán, je třeba mimoto určit, zda a případně v jakém rozsahu byla obecná konstatování Tribunálu uvedená v tomto bodě napadeného rozsudku použita za účelem zamítnutí žalobních důvodů a argumentů navrhovatelky. Pokud se totiž tato obecná konstatování neodrazí v právním řešení přijatém Tribunálem, pokud jde o takové důvody a takové argumenty, nemůže údajné nesprávné právní posouzení, k němuž došlo v uvedeném bodu napadeného rozsudku, vést ke zrušení tohoto rozsudku, i kdyby bylo prokázáno.

81.

Z důvodů uvedených v bodech 78 až 80 tohoto stanoviska, jakož i za účelem prokázání, co podle Tribunálu v souladu s jeho konstatováními vyjádřenými v bodě 64 napadeného rozsudku představuje zjevné pochybení při výkonu posuzovací pravomoci, které může vést ke zrušení sporného rozhodnutí, tudíž posoudím způsob, kterým tento unijní soud zkoumal žalobní důvody a argumenty navrhovatelky týkající se studií, ke kterým ECHA údajně nepřihlédla.

82.

Přitom se budu a fortiori zabývat názorem, který zastává navrhovatelka v úvodní části popisu prvního důvodu svého kasačního opravného prostředku, podle níž Tribunál „povolil přístup [ECHA] spočívající v selektivním výběru vědeckých údajů [‚cherry-picking‘], aby podpořila hypotézu, na kterou se zaměřila a podle níž bisfenol A splňoval kritéria uvedená v čl. 57 písm. f) nařízení [REACH], včetně toho, že se rozhodla selektivně ignorovat spolehlivé vědecké studie, jejichž výsledky neslouží k podpoře této hypotézy, a dále odvolávala na nespolehlivé vědecké studie, jejichž výsledky podle všeho mohly podpořit uvedenou hypotézu“ ( 34 ).

83.

Na rozdíl od toho, co může naznačovat terminologie použitá v kasačním opravném prostředku, úvodem neexistuje žádná „hypotéza ECHA“, kterou by se tato agentura snažila potvrdit všemi prostředky a v jejímž rámci by v projednávané věci mělo dojít k výběru studií na míru („cherry-picking“). Jak objasňuje bod 15 odůvodnění nařízení REACH, ECHA byla zřízena s cílem „zajistit účinné řízení technických, vědeckých a správních hledisek tohoto nařízení na úrovni [Unie]“. Jak jsem již uvedl v bodě 48 tohoto stanoviska, tato agentura plní tuto funkci jako ústřední nezávislý subjekt. Dotčenou hypotézou v takovém kontextu, jako je kontext projednávané věci, je hypotéza, kterou původně formulovala ECHA a kterou tato agentura předkládá k přezkumu, který povede buď k jejímu potvrzení, nebo vyvrácení.

84.

Pokud se jedná o identifikaci látky jako vzbuzující mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení REACH, podle hypotézy je „pravděpodobné“, že dotčená látka má závažné účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí a dále tyto účinky „vzbuzují stejnou úroveň obav“ jako obavy vyvolané látkami uvedenými v čl. 57 písm. a) až e) nařízení REACH ( 35 ).

85.

Z metodologického hlediska nemá posuzovaná hypotéza formu otázky nebo alternativy („nebo ne“). Hypotéza však není zaujatá. Může být potvrzena nebo vyvrácena, přičemž oba výsledky jsou přesto z vědeckého hlediska stejně uspokojivé.

86.

Pokud jde o věc samou, Tribunál nevymezil relevanci studie z pohledu její slučitelnosti s hypotézou analyzovanou ECHA, když této agentuře povolil, aby bez dalšího nepřipustila jakoukoliv studii, která z hlediska svého výsledku neodpovídala této hypotéze.

87.

Pasáž obsaženou v bodě 64 první větě napadeného rozsudku, podle níž „je ECHA oprávněna nepřipustit studie, které nepovažuje za relevantní z pádných důvodů souvisejících s vnitřní koherencí provedeného posouzení“, naopak chápu v tom smyslu, že podle Tribunálu, tato agentura může považovat za nijak zvlášť relevantní studie, které nemohou hypotézu vyvrátit – a byť to není součástí argumentace navrhovatelky v projednávané věci – potvrdit. Zjištění, že studie není způsobilá toto učinit, představuje samo o sobě výsledek analýzy studie. Toto zjištění vyplývá z důkladné analýzy studie, pokud jde o její schopnost potvrdit či vyvrátit dotčenou hypotézu.

88.

Takový výklad výše uvedené pasáže obsažené v bodě 64 první větě napadeného rozsudku je podpořen analýzou jiných bodů tohoto rozsudku.

89.

Z bodu 65 napadeného rozsudku lze vyvodit, že Tribunál posoudil s ohledem na „úvodní poznámky“ obsažené v bodech 62 až 64, zda se ECHA dopustila zjevně nesprávného posouzení z důvodu, že nezohlednila čtyři studie, kterých se dovolává navrhovatelka ( 36 ).

90.

V této souvislosti, jak vyplývá z bodů 67 a 69 napadeného rozsudku, podle Tribunálu ECHA zohlednila byť nepřímo dvě z těchto čtyř studií. V důsledku toho je tedy třeba za účelem posouzení, jak byla uplatněna konstatování obsažená v bodě 64 tohoto rozsudku, pokud jde o studie, ke kterým ECHA „nepřihlédla“, zaměřit se na dvě studie uvedené v bodech 66 a 68 uvedeného rozsudku.

91.

Jak Tribunál uvedl v bodě 66 napadeného rozsudku, ECHA nepovažovala studii Bjerregaarda a kol. (2008) za nijak zvlášť relevantní. Podle Tribunálu mohla mít ECHA za to, že výsledky této studie nebyly přesvědčivé, pokud jde o účinek bisfenolu A na vývoj gonád ryb, jelikož doba expozice ve studii pokrývala příliš krátkou část období pohlavní diferenciace, což autoři uvedené studie připustili. Jinými slovy, studie Bjerregaarda a kol. (2008) nemohla vyvrátit hypotézu analyzovanou ECHA, neboť tato agentura mohla mít za to, že závěr, který lze vyvodit z výsledků této studie, byl předčasný s ohledem na dobu expozice ryb bisfenolu A. Podle Tribunálu tedy ECHA mohla mít za to, že studie Bjerregaarda a kol. (2008) nepředstavuje relevantní důkaz, a nedopustit se tím zjevně nesprávného posouzení.

92.

V tomto smyslu Tribunál v bodě 68 napadeného rozsudku uvedl, že ECHA nepochybila, když nevycházela ze studie Leea (2010) z důvodu, že narušení endokrinní činnosti u organismů posuzovaných v rámci této studie dosud nebylo na vědecké úrovni dostatečně pochopeno. Tribunál dále zdůraznil, že navrhovatelka nevysvětlila ani neprokázala, do jaké míry jsou výsledky uvedené studie, která nezmiňovala účinky zprostředkované endokrinním systémem, v rozporu s identifikací bisfenolu A jako látky vzbuzující mimořádné obavy založené na jiných důkazech, než které se týkají bezobratlých, aby tak tyto výsledky popřely průkaznost důkazů provedené analýzy. Podle Tribunálu tudíž mohla mít ECHA za to, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že studie Leea (2010) nepředstavovala relevantní důkaz z důvodu, že navrhovatelka nevysvětlila ani neprokázala, do jaké míry mohly výsledky uvedené studie přispět k vyvrácení hypotézy analyzované ze strany ECHA.

93.

Podle Tribunálu se tak zaprvé „relevance“ studie projevuje schopností této studie vyvrátit nebo potvrdit hypotézu, kterou ECHA analyzuje za pomoci přístupu založeného na průkaznosti důkazů podle postupu stanoveného v článku 59 nařízení REACH.

94.

Zadruhé musí být bod 64 poslední věta napadeného rozsudku vykládán v tom smyslu, že podle argumentace Tribunálu lze ECHA vytýkat, že se dopustila zjevného pochybení při výkonu posuzovací pravomoci, pouze v případě, že ECHA „zcela“ nepřihlédla ke spolehlivé studii, která by mohla přispět k vyvrácení nebo případně k potvrzení hypotézy analyzované touto agenturou. Jak kromě toho vyplývá z konstatování v bodě 60 tohoto stanoviska, navrhovatelka je povinna předložit Tribunálu argumenty, které mu umožní, provést přezkum a dospět k závěru, že se ECHA dopustila takového zjevného pochybení.

95.

V tomto ohledu přístup založený na průkaznosti důkazů předpokládá, že příslušný orgán posoudí všechny relevantní informace pro účely přijetí závěru, že je třeba identifikovat látku jako látku vzbuzující mimořádné obavy. Uvedený přístup implikuje, že identifikace látky byla provedena na základě úplných dat, která příslušnému orgánu umožní vykonat posuzovací pravomoc, jíž disponuje podle článků 57 a 59 nařízení REACH, a přitom zohlednit všechny relevantní důkazy dostupné ke dni, kdy orgán přijímá rozhodnutí.

96.

Technicky nebo metodologicky může být konstatování, že studie není relevantní z důvodu, že není s to vyvrátit nebo potvrdit hypotézu analyzovanou ECHA, formulováno před vážením průkaznosti důkazů. Není totiž nutno rozhodovat o průkaznosti důkazu, který není v posuzovaném kontextu relevantní. Předchází-li konstatování, že důkaz není relevantní, důkladný přezkum tohoto důkazu s ohledem na jeho schopnost potvrdit či vyvrátit hypotézu analyzovanou v tomto kontextu, konstatování, že důkaz není relevantní, s sebou nese závěr v tom smyslu, že ve sledovaném kontextu není tento důkaz průkazný.

97.

Přístup, podle něhož je relevance studií určena před vážením důkazní hodnoty, je ostatně v souladu s bodem 1.2 přílohy XI nařízení REACH, na který navrhovatelka odkazuje ve svém kasačním opravném prostředku.

98.

Podle prvního pododstavce tohoto bodu „[z] důkazů z několika nezávislých informačních zdrojů je možné vyvodit průkazné důkazy vedoucí k domněnce nebo závěru, že látka má nebo nemá určitou nebezpečnou vlastnost, ačkoli informace z jednotlivých zdrojů se pro takovýto závěr považují za nedostatečné“.

99.

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, z toho nevyplývá, že je třeba zohlednit všechny důkazy, pokud rozhodnutí nespočívá na výsledcích jediné vědecké studie nebo na jediném vědeckém důkazu. Vždy se naopak jedná o „nezávislé informační zdroje“, z nichž je možné „průkazně [vyvodit]“, že látka má nebo nemá určitou nebezpečnou vlastnost, a jsou tedy „relevantní“ ve smyslu bodu 64 napadeného rozsudku.

100.

Proto je třeba odmítnout argument navrhovatelky ohledně stanovení důkazního břemene, které je nepřijatelné a neproveditelné, jakož i v rozporu s ratio legis a konceptem průkazní hodnoty ve smyslu bodu 1.2 přílohy XI nařízení REACH.

101.

V tomto smyslu nelze Tribunálu vytýkat, že chybně vyložil nebo aplikoval povinnost unijních orgánů zohlednit všechny relevantní informace.

102.

Totéž platí, pokud jde o výtku, že Tribunál údajně chybně vyložil a použil zásadu vědecké excelence.

103.

Podle judikatury Tribunálu ( 37 ) totiž dodržování této zásady znamená, že ECHA musí dodržovat nejvyšší současné vědecké standardy. Naproti tomu z této zásady nevyplývá, že ECHA musí použít metodologický přístup, podle něhož musí zohlednit všechny studie bez ohledu na jejich schopnost potvrdit nebo vyvrátit hypotézu analyzovanou touto agenturou.

104.

Tribunál tedy v bodě 64 napadeného rozsudku rozhodl, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, které by mohlo vést ke zrušení napadeného rozsudku, že „zjevně nesprávné posouzení [může Tribunál] konstatovat pouze v případě, že by ECHA zcela a nesprávně nepřihlédla ke spolehlivé studii, jejíž zahrnutí by změnilo celkové hodnocení důkazů, takže konečné rozhodnutí by bylo nevěrohodné“.

105.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že skutečnost, že nebylo „zcela“ přihlédnuto ke spolehlivé studii, která by mohla změnit celkové hodnocení důkazů, nelze postavit na roveň skutečnosti, že k této studii nebylo přihlédnuto „částečně“.

106.

Pokud totiž ECHA částečně zohlednila studii, nelze se domnívat, že tato agentura měla zjevně nesprávně za to, že tato studie není relevantní. Z toho naopak vyplývá, že ECHA měla určit, které ji vedly k závěru, že tato studie je částečně relevantní. Za těchto okolností by konstatování, že rozhodnutí ECHA může být zpochybněno z důvodu, že tato agentura „částečně“ nepřihlédla k relevantní studii, znamenalo, že by unijní soud nahradil svým posouzením těchto údajů posouzení provedené ECHA.

107.

Je třeba ostatně uvést, že se odkaz Tribunálu v bodě 64 napadeného rozsudku na situaci, kdy ECHA „zcela nepřihlédla“ ke spolehlivé studii, zřejmě týká případů, kdy tato agentura studii byť nepřímo nezohlednila. Naproti tomu nelze mít za to, že ke studii nebylo přihlédnuto „zcela“, pokud je tato studie začleněna v jiné studii, ze které ECHA formálně vycházela pro účely přijetí svého rozhodnutí ( 38 ).

108.

Vzhledem k výše uvedenému z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku není opodstatněná a měla by být zamítnuta v plném rozsahu.

109.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr v plném rozsahu zamítl jako neopodstatněnou první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku předloženého navrhovatelkou.