1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla předložena v rámci sporu mezi Regione Veneto (region Benátsko, Itálie, dále jen „region“) a společností Plan Eco Srl ve věci námitky regionu k přepravě odpadu do jiného členského státu.

2.

Podstatou této žádosti je výklad nařízení (ES) č. 1013/2006 ( 2 ) ve spojení se směrnicí 2008/98/ES ( 3 ) a jejím předmětem je v zásadě otázka, zda má klasifikace, jež byla v členském státě přiřazena směsnému komunálnímu odpadu ve smyslu Evropského katalogu odpadů po jeho mechanickém zpracování postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho původní vlastnosti, vliv na použitelnost právních předpisů Evropské unie, kterými se řídí přeprava tohoto odpadu do jiného členského státu.

3.

Podle článku 41 směrnice 2008/98 byla touto směrnicí zrušena a nahrazena s účinností ode dne 12. prosince 2010 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ( 4 ), přičemž odkazy na druhou směrnici se považují za odkazy na první směrnici.

4.

Bod 33 odůvodnění směrnice 2008/98 zní takto:

„Pro účely [nařízení č. 1013/2006] zůstává směsný komunální odpad, jak je uveden v čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení, směsným komunálním odpadem i v případě, že byl jako odpad zpracován postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho vlastnosti.“

5.

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Touto směrnicí se stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání.“

6.

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“ stanoví pro účely této směrnice zejména následující definice:

„[…]

[…]

[…]

[…]“

7.

Článek 7 této směrnice, nadepsaný „Seznam odpadů“, v odstavci 1 stanoví:

„[…] Seznam odpadů zahrnuje nebezpečný odpad a zohledňuje původ a složení odpadu a případně limitní hodnoty koncentrací nebezpečných látek. Seznam odpadů je závazný, pokud jde o určení odpadu, který je považován za nebezpečný. Zařazení látky nebo předmětu na seznam neznamená, že jde o odpad za všech okolností. Látka nebo předmět jsou považovány za odpad, pouze pokud je splněna definice čl. 3 bodu 1.“

8.

Článek 13 směrnice 2008/98, nadepsaný „Ochrana lidského zdraví a životního prostředí“, zní:

„Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nakládání s odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí, a zejména:

9.

Kapitola III této směrnice, obsahující články 15 až 22, je nadepsaná „Nakládání s odpady“. Článek 16, nadepsaný „Zásady soběstačnosti a blízkosti“, stanoví:

„1.   Členské státy přijmou ve spolupráci s dalšími členskými státy, pokud je to nezbytné nebo účelné, vhodná opatření k vybudování jednotné a odpovídající sítě zařízení na odstraňování odpadu a zařízení na využití směsného komunálního odpadu sebraného v soukromých domácnostech, včetně případů, kdy tento sběr odpadu zahrnuje rovněž směsný komunální odpad od jiných původců, a zohlední přitom nejlepší dostupné techniky.

Odchylně od [nařízení č. 1013/2006] mohou členské státy za účelem ochrany své sítě omezit přepravu odpadů určených ke spálení, které je klasifikováno jako využití, do země, pokud bylo zjištěno, že by v důsledku této přepravy musely být odstraněny odpady, které vznikly na území daného členského státu nebo že by odpad musel být zpracován způsobem, jenž není v souladu s jejich národními plány pro nakládání s odpady. Členské státy oznámí tato rozhodnutí Komisi. Členské státy rovněž mohou omezit přepravu odpadů ze zemí s ohledem na životní prostředí, jak je uvedeno v [nařízení č. 1013/2006].

2.   Tato síť je vytvořena tak, aby [Unii] jako celku umožnila dosáhnout soběstačnosti v oblasti odstraňování i využití odpadů uvedených v odstavci 1 a aby členské státy mohly k tomuto cíli směřovat jednotlivě, s ohledem na zeměpisné podmínky nebo na potřebu specializovaných zařízení pro určité druhy odpadů.

3.   Síť rovněž umožňuje, aby se odpad odstraňoval nebo aby se odpad uvedený v odstavci 1 využíval v některém z nejbližších vhodných zařízení za použití co nejvhodnějších metod a technologií s cílem zajistit vysoký stupeň ochrany životního prostředí a veřejného zdraví.

[…]“

10.

Příloha II uvedené směrnice, nadepsaná „Způsoby využívání“, obsahuje v bodě R 1 tuto definici: „[p]oužití především jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie“ ( 5 ).

11.

V bodech 7 a 20 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 se uvádí:

[…]

12.

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Toto nařízení stanoví postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů v závislosti na původu, určení a trase přepravy, druhu přepravovaných odpadů a způsobu nakládání s odpady v místě určení.

2.   Toto nařízení se vztahuje na přepravu odpadů:

[…]“

13.

Hlava II uvedeného nařízení, nadepsaná „Přeprava odpadů v rámci [Unie] tranzitem nebo bez tranzitu přes třetí země“ obsahuje články 3 až 32. Článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Celkový procedurální rámec“, v odstavci 5 stanoví:

„Na přepravu směsného komunálního odpadu (položka 20 03 01) sebraného v soukromých domácnostech, včetně případů, kdy tento sběr odpadu zahrnuje rovněž odpad od jiných původců, do zařízení k využití nebo odstranění odpadů se podle tohoto nařízení vztahují stejná ustanovení jako na přepravu odpadů určených k odstranění.“

14.

Článek 4 nařízení č. 1013/2006, nadepsaný „Oznámení“, v prvním pododstavci stanoví:

„Zamýšlí-li oznamovatel přepravit odpad uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. a) nebo b), podá u příslušného orgánu místa odeslání a prostřednictvím tohoto orgánu předchozí písemné oznámení, a pokud podává obecné oznámení, dodrží článek 13.“

15.

Článek 11 tohoto nařízení, nadepsaný „Námitky k přepravě odpadů určených k odstranění“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud je podáno oznámení o plánované přepravě odpadů určených k odstranění, mohou příslušné orgány místa určení a místa odeslání do 30 dnů od předání potvrzení o přijetí příslušným orgánem místa určení podle článku 8 vznést v souladu se Smlouvou odůvodněné námitky na základě jednoho nebo více z níže uvedených důvodů:

[…]

[…]“

16.

Článek 12 uvedeného nařízení, nadepsaný „Námitky k přepravě odpadů určených k využití“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud je podáno oznámení o plánované přepravě odpadů určených k využití, mohou příslušné orgány místa určení a místa odeslání do 30 dnů ode dne předání potvrzení o přijetí příslušným orgánem místa určení podle článku 8 vznést v souladu se Smlouvou odůvodněné námitky na základě jednoho nebo více z níže uvedených důvodů:

[…]

[…]

[…]“

17.

Rozhodnutím 94/3/ES ( 6 ) byl stanoven seznam odpadů na základě čl. 1 písm. a) druhého pododstavce směrnice 75/442/EHS ( 7 ). Tento seznam je obsažen v příloze uvedeného rozhodnutí.

18.

V bodě 2 přílohy rozhodnutí 94/3 se uvádí, že seznam odpadů se dále označuje jako „Evropský katalog odpadů“(neoficiální překlad).

19.

V bodě 3 této přílohy se upřesňuje, že „Evropský katalog odpadů je harmonizovaný nevyčerpávající seznam odpadů, tedy seznam podléhající pravidelnému přezkumu“(neoficiální překlad).

20.

Rozhodnutí 94/3 bylo nahrazeno rozhodnutím 2000/532/ES ( 8 ), kterým byl změněn Evropský katalog odpadů.

21.

V kapitole 19 seznamu odpadů obsaženého v příloze tohoto rozhodnutí, nadepsané „Odpady ze zařízení na zpracování odpadu […]“ jsou v oddíle 19 12, nadepsaném „[o]dpady z mechanického zpracování odpadů (např. třídění, drcení, lisování, peletizace) jinak blíže neurčené“, pod položkou 19 12 12 uvedeny „[o]statní odpady (včetně směsí materiálů) z mechanického zpracování odpadů neuvedené pod položkou 19 12 11[ ( 9 )]“.

22.

V kapitole 20 tohoto seznamu, nadepsané „Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru“, jsou v oddíle 20 03, nadepsaném „[o]statní komunální odpady“, pod položkou 20 03 01 uvedeny „[s]měsné komunální odpady“.

23.

Článek 182a odst. 1 decreto legislativo n. 152 – Norme in materia ambientale (legislativní nařízení č. 152, kterým se stanoví předpisy v oblasti životního prostředí) ze dne 3. dubna 2006 ( 10 ), stanoví:

„Odstranění odpadu a využití směsného komunálního odpadu se provádí v rámci jednotné a přiměřené sítě zařízení, se zohledněním nejlepších dostupných technik a poměru mezi celkovými náklady a přínosy, tak aby bylo:

[…]“

24.

V příloze D legislativního nařízení č. 152/2006 jsou převzaty kódy pro jednotlivé druhy odpadů stanovené v Evropském katalogu odpadů.

25.

Přepravní společnost Plan Eco předložila regionu žádost o předběžný souhlas k přepravě 2000 tun směsného komunálního odpadu, který byl mechanicky zpracován společností Futura a po tomto zpracování uvedenou společností zařazen pod položku 19 12 12 Evropského katalogu odpadů (dále jen „dotčený odpad“), do cementárny ve Slovinsku za účelem jeho využití v rámci spoluspalování.

26.

Rozhodnutím ze dne 22. dubna 2016 vznesl region námitku k plánované přepravě, a to zejména na základě čl. 12 odst. 1 písm. b) a g) nařízení č. 1013/2016, s odůvodněním zaprvé, že dotčený odpad byl původně směsný komunální odpad a zpracováním provedeným společností Futura se jeho vlastnosti nezměnily, přičemž zařazení pod položku 19 12 12 Evropského katalogu odpadů není podle regionu v tomto ohledu rozhodující; zadruhé, že podle legislativního nařízení č. 152/2006 musí být směsný komunální odpad využit v některém z vhodných zařízení nacházejících se nejblíže místa vzniku nebo sběru; zatřetí, že na jeho území existuje síť zařízení schopných uspokojit potřeby společnosti Plan Eco, a že v projednávané věci jedno ze zařízení v regionu oznámilo, že je schopno přijmout uvedený směsný komunální odpad.

27.

Společnost Plan Eco podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tribunale amministrativo regionale per il Veneto (regionální správní soud pro Benátsko, Itálie), který rozsudkem ze dne 15. listopadu 2016 rozhodnutí zrušil s odůvodněním, mimo jiné, že přeprava do zahraničí se týká zvláštních odpadů zařazených pod položku 19 12 12 Evropského katalogu odpadů, a tudíž se na ni nevztahují zásady soběstačnosti, blízkosti a územního omezení stanovené pro zpracování komunálního odpadu.

28.

Region podal proti tomuto rozsudku odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie), která nejprve mimo jiné ověřila, že dotčený odpad byl zpracován postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho původní vlastnosti jako komunálního odpadu, a poté se rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Ve věci, kdy byl směsný komunální odpad, který neobsahuje nebezpečné odpady, zpracován mechanicky v zařízení pro účely energetického využití (činnost R1/R12 ve smyslu přílohy C [legislativního nařízení č. 152/2006]) a kdy se po tomto zpracování ukáže, že toto zpracování podstatným způsobem nezměnilo původní vlastnosti směsného komunálního odpadu, avšak tento odpad byl zařazen pod [položku] 19.12.12 Evropského katalogu odpadů, přičemž tato klasifikace je mezi stranami nesporná,

a soud má rozhodnout o oprávněnosti námitky vznesené příslušným orgánem země původu v řízení o žádosti o vydání předchozího souhlasu k přepravě zpracovaného odpadu do výrobního zařízení v jiné evropské zemi pro účely jeho využití v rámci společného spalování nebo v každém případě jako prostředku k výrobě energie, z důvodů založených na zásadách stanovených ve směrnici 2008/98, a to konkrétně takové námitky, jaká byla podána v projednávané věci, která je založena:

na zásadě ochrany lidského zdraví a životního prostředí (článek 13 směrnice 2008/98);

na zásadách soběstačnosti a blízkosti stanovených v čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/98 […];

na zásadě stanovené v tomtéž čl. 16 odst. 1 druhém pododstavci, poslední větě […];

na bodu 33 odůvodnění směrnice 2008/98 […],

je [Evropským katalogem odpadů] (v projednávané věci [jeho položkou] 19 12 12, označující odpad vzniklý v zařízeních na mechanické zpracování odpadů pro využití podle bodů R1/R12) a klasifikací, kterou tento katalog stanoví, dotčeno použití úpravy [unijního] práva týkající se přepravy odpadu, který byl před mechanickým zpracováním směsným komunálním odpadem, a pokud ano, v jakém rozsahu?

Pokud jde konkrétně o přepravu odpadů vzniklých zpracováním směsného komunálního odpadu, mají ustanovení článku 16 směrnice 2008/98 a bod 33 jejího odůvodnění, které se týkají výslovně přepravy odpadů, přednost před klasifikací stanovenou v [Evropském katalogu odpadů]?

Pokud bude Soudní dvůr považovat tuto otázku za vhodnou a účelnou, má výše uvedený katalog normativní povahu, nebo představuje pouze technickou certifikaci umožňující zajistit homogenní sledovatelnost všech odpadů?“

29.

Písemná vyjádření předložily italská vláda a Evropská komise.

30.

Předběžná otázka položená předkládajícím soudem se v podstatě skládá ze dvou otázek, jejichž posouzením se budu zabývat níže:

31.

V řízení před předkládajícím soudem region v zásadě tvrdil, že na dotčený odpad, který zůstává komunálním odpadem, i když byl mechanicky zpracován, se vztahují zásady soběstačnosti a blízkosti stanovené v čl. 182a odst. 1 legislativního nařízení č. 152/2006 a že Evropský katalog odpadů určuje technickou certifikaci, avšak nepředstavuje normativní předpis.

32.

Naproti tomu společnost Plan Eco v podstatě tvrdila, že dotčený odpad je „zvláštním“ odpadem, tedy odpadem, který byl mechanicky zpracován a byl zařazen pod položku 19 12 12 Evropského katalogu odpadů.

33.

V řízení před Soudním dvorem italská vláda tvrdí, že i když byl dotčený odpad zpracován a po zpracování správně zařazen pod položku 19 12 12 Evropského katalogu odpadů, zůstala zachována jeho původní povaha směsného komunálního odpadu, který není nebezpečným odpadem, ve smyslu bodu 33 odůvodnění směrnice 2008/98. Na základě čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006 se na něj tudíž podle uvedené vlády vztahují ustanovení o přepravě odpadů určených k odstranění, a to zejména čl. 12 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, jakož i zásada blízkosti stanovená v čl. 16 odst. 1 zmíněné směrnice.

34.

Komise má za to, že i když je dotčený odpad, který si zachoval povahu směsného komunálního odpadu, určen k využití, a nikoli odstranění, vztahují se na jeho přepravu na základě čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006 stejná ustanovení jako na přepravu odpadů určených k odstranění, a tedy i čl. 11 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, podle kterého mohou příslušné orgány vznést k přepravě odůvodněné námitky, které mohou být založeny mimo jiné na zásadě blízkosti a soběstačnosti. Tento závěr podle ní není nijak dotčen odkazem na kód 20 Evropského katalogu odpadů obsažený v čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení, jelikož toto posledně uvedené ustanovení je použitelné na komunální odpad obsahující různé druhy odpadů. Zmíněný závěr je podle Komise podpořen i bodem 33 odůvodnění směrnice 2008/98, který potvrzuje, že směsný komunální odpad zůstává směsným komunálním odpadem i v případě, že byl zpracován postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho vlastnosti, jakož i článkem 7 odst. 1 této směrnice, podle kterého je seznam odpadů závazný, pouze pokud jde o určení odpadu, který je považován za nebezpečný. Konečně Komise tvrdí, že pro určení povahy dotčeného odpadu není rozhodující kód Evropského katalogu odpadů, který mu byl přiřazen, ale skutečnost, že tento odpad zůstal i po zpracování směsným komunálním odpadem.

35.

S ohledem na technickou povahu položených otázek považuji za vhodné nejprve uvést poznámku k rámci právní úpravy týkající se přepravy odpadů a ke klasifikaci dotčeného odpadu, než přistoupím k vlastní analýze.

36.

Nejprve je třeba uvést, že podle článku 1 směrnice 2008/98 se touto směrnicí stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví jednak předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi a jednak jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání.

37.

Podle článku 16 této směrnice jsou členské státy povinny vybudovat jednotnou a odpovídající síť zařízení na zpracování odpadů určených k odstranění a zařízení na využití sebraného směsného komunálního odpadu; přitom mají zohledňovat nejlepší dostupné techniky a vytvářet tuto síť zejména takovým způsobem, aby mohly jednotlivě směřovat k soběstačnosti zpracování tohoto odpadu a aby toto zpracování mohlo proběhnout v některém z vhodných zařízení, která jsou nejblíže místu vzniku odpadu. Tento článek zejména stanoví, že členské státy mohou omezit přepravu odpadů ze zemí s ohledem na životní prostředí, jak je uvedeno v nařízení č. 1013/2006.

38.

Dále podotýkám, že podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1013/2006 toto nařízení stanoví postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů v závislosti na původu, určení a trase přepravy, druhu přepravovaných odpadů a způsobu nakládání s odpady v místě určení a že v souladu s čl. 1 odst. 2 téhož nařízení je toto nařízení použitelné na přepravu odpadů zejména mezi členskými státy, s výjimkou přepravy odpadů spadající pod určité případy nebo pod specifické právní předpisy uvedené v odstavci 3 tohoto článku, které nesouvisejí s věcí v původním řízení.

39.

Podle článku 3 uvedeného nařízení podléhá přeprava odpadů mezi členskými státy buď postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu upravenému články 4 až 17 téhož nařízení, které se použijí na odpad určený k odstranění a na nebezpečný odpad určený k využití, nebo obecným požadavkům na informace stanoveným v článku 18 tohoto nařízení, který se v podstatě týká pouze odpadů určených k využití, které nejsou nebezpečné ( 11 ).

40.

Kromě toho z článků 11, 12 a 18 nařízení č. 1013/2006 vyplývá, že členské státy mají různé pravomoci a povinnosti stran přepravy odpadů určených k odstranění mezi členskými státy a přepravy odpadů určených k využití. Kromě toho se podle čl. 3 odst. 5 tohoto nařízení na přepravu směsného komunálního odpadu sebraného v soukromých domácnostech, jakož i od jiných původců do zařízení k využití nebo odstranění odpadů vztahují stejná ustanovení jako na přepravu odpadů určených k odstranění ( 12 ).

41.

Pokud jde konkrétně o odpad určený k odstranění a směsný komunální odpad, vyplývá z čl. 11 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení ve spojení s bodem 20 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i z článku 16 směrnice 2008/98, že členské státy mohou přijmout opatření s obecnou působností, jež omezují přepravu těchto odpadů mezi členskými státy, a to ve formě úplného nebo částečného zákazu přepravy těchto odpadů k provádění zásad blízkosti, priority využití a soběstačnosti v souladu s touto směrnicí ( 13 ).

42.

V projednávané věci předně připomínám, že dotčený odpad, ve vztahu k němuž byla podána žádost o vydání předchozího povolení k přepravě do jiné země, byl původně směsným komunálním odpadem neobsahujícím nebezpečné odpady.

43.

Dále je nesporné, že dotčený odpad byl mechanicky zpracován za účelem jeho energetického využití a že došlo ke změně jeho klasifikace podle Evropského katalogu odpadů. Tento odpad byl tak zařazen pod položku 19 12 12 tohoto katalogu, která odpovídá definici „[o]statní odpady (včetně směsí materiálů) z mechanického zpracování odpadů neuvedené pod položkou 19 12 11“, zatímco „směsný komunální odpad“ jako takový je v uvedeném katalogu zařazen pod položkou 20 03 01. Předkládající soud nicméně ověřil, že uvedeným zpracováním se podstatným způsobem nezměnily původní vlastnosti dotčeného odpadu, který zůstal směsným komunálním odpadem.

44.

Konečně je rovněž nesporné, že plánovaná přeprava se týkala odpadu, který byl určen k „využití“, tj., měl být použit jako prostředek k výrobě energie ( 14 ), a že na území regionu existuje síť zařízení schopných tento odpad přijmout.

45.

První předběžná otázka předkládajícího soudu se v podstatě týká použitelnosti bodu 33 odůvodnění a článku 16 směrnice 2008/98 v projednávané věci a účinků klasifikace dotčeného odpadu podle Evropského katalogu odpadů na použití těchto ustanovení.

46.

K tomu považuji za potřebné bez dalšího uvést, že přeprava takových odpadů, jako jsou odpady dotčené ve věci v původním řízení, spadá do působnosti nařízení č. 1013/2006, které, jak vyplývá z jeho názvu, se vztahuje specificky na přepravu odpadů ( 15 ). Konkrétně čl. 3 odst. 5 tohoto nařízení se týká právě přepravy komunálního odpadu a stanoví, že na tuto přepravu se vztahují stejná ustanovení jako na přepravu odpadů určených k odstranění, a tedy i článek 11 uvedeného nařízení, pokud jde o námitky k této přepravě. Navíc i bod 33 odůvodnění a článek 16 směrnice 2008/98, kterých se dovolává předkládající soud, odkazují na totéž nařízení.

47.

Mám tudíž za to, že k tomu, aby bylo možné poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, je nutné chápat první předběžnou otázku tak, že se týká nejen směrnice 2008/98, ale také, a především, relevantních ustanovení nařízení č. 1013/2006.

48.

S ohledem na výše uvedené vyvstává otázka, zda se na přepravu dotčeného odpadu použije na základě odkazu obsaženého v čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006 právní režim stanovený v článku 11 tohoto nařízení, i když je v prvně uvedeném ustanovení zmíněna položka 20 03 01 Evropského katalogu odpadů ( 16 ), zatímco tento odpad byl zařazen pod jinou položku, a to pod položku 19 12 12 ( 17 ) tohoto katalogu.

49.

Domnívám se, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně, jelikož podle mého názoru za okolností projednávané věci nemůže být klasifikací odpadu podle Evropského katalogu odpadů dotčeno použití pravidel týkajících se přepravy odpadů mezi členskými státy.

50.

Tento názor rozvedu podrobněji níže, přičemž posoudím zaprvé právní účinky klasifikace podle Evropského katalogu odpadů a zadruhé povahu odkazu na položku 20 03 01 obsaženého v čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006.

51.

Na prvním místě, pokud jde o právní účinky klasifikace odpadu, uvádím, že podle ustálené judikatury má seznam odpadů zahrnutých do uvedeného katalogu odpadů pouze orientační povahu ( 18 ). Kromě toho čl. 7 odst. 1 směrnice 2008/98 stanoví, že seznam odpadů je závazný, pokud jde o určení odpadu, který je považován za nebezpečný ( 19 ), což v projednávané věci není relevantní ( 20 ).

52.

Ostatně zejména z bodu 3 úvodní poznámky k seznamu odpadů obsaženému v rozhodnutí 94/3 vyplývá, že Evropský katalog odpadů zavedený tímto rozhodnutím je harmonizovaný nevyčerpávající seznam a že zařazení určité látky na tento seznam neznamená, že jde v každém případě o odpad, jelikož zařazení na tento seznam vyvolává účinky pouze v případě, že daná látka odpovídá definici odpadu. V bodě 5 této úvodní poznámky je zejména upřesněno, že tento katalog „slouží jako referenční nomenklatura obsahující společnou terminologii platnou v celé [Unii] za účelem efektivnějšího nakládání s odpady“.

53.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že klasifikace dotčeného odpadu podle Evropského katalogu odpadů není závazná, pokud jde o předpisy použitelné na přepravu dotčenou ve věci v původním řízení.

54.

Na druhém místě, pokud jde o skutečnost, že v čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006 je výslovně zmíněna položka 20 03 01, domnívám se, že tato zmínka je pouze orientační.

55.

Je totiž třeba připomenout, že podle bodu 7 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 je důležité organizovat a upravovat dozor nad přepravou odpadů a její kontrolu způsobem, který zohledňuje potřebu zachovávat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a lidského zdraví, a že, jak potvrdil Soudní dvůr, je účelem tohoto nařízení poskytnout harmonizovaný systém postupů, jimiž lze omezit pohyb odpadů, aby byla zajištěna ochrana životního prostředí ( 21 ). Za tímto účelem stanoví nařízení jiný režim přepravy mezi členskými státy na straně jedné pro odpady určené k odstranění a směsný komunální odpad a na straně druhé pro odpady určené k využití ( 22 ). Pokud jde konkrétně o směsný komunální odpad, z přípravných prací k přijetí téhož nařízení vyplývá, že cílem unijního normotvůrce bylo omezit přepravu odpadu sebraného v soukromých domácnostech, tvořícího směsný komunální odpad, na nejnutnější minimum a motivovat členské státy, které jsou za nakládání s tímto nehomogenním odpadem odpovědné, aby řešily své problémy s odpadem z domácností autonomně, a proto jim poskytl možnost vznést námitky k přepravě odpadů z domácností na základě ustanovení vztahujících se na odpady určené k odstranění, aniž by byla vyloučena spolupráce mezi sousedními zeměmi ( 23 ).

56.

Z výše uvedených úvah dovozuji závěr, že právní režim použitelný na přepravu odpadů závisí na jejich hmotné podstatě, a nikoli na jejich formální klasifikaci podle Evropského katalogu odpadů.

57.

Kromě toho je v bodě 33 odůvodnění směrnice 2008/98 jasně a jednoznačně uvedeno, že směsný komunální odpad, na který se toto ustanovení vztahuje, zůstává směsným komunálním odpadem i v případě, že byl jako odpad zpracován, pokud postup zpracování „podstatným způsobem nezměnil jeho vlastnosti“. Je sice pravda, že body odůvodnění unijních právních aktů nejsou samy o sobě právně závazné, avšak mohou představovat prvek výkladu umožňující zjistit vůli unijního normotvůrce ( 24 ). Ačkoli v projednávané věci není tento bod odůvodnění součástí nařízení č. 1013/2006, výslovně odkazuje na čl. 3 odst. 5 a představuje tak pomůcku při jeho výkladu, přičemž implicitně dokládá, že odkaz na položku 20 03 01 je uveden pouze orientačně, jelikož čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení se použije v závislosti na povaze odpadu, která se v projednávané věci nezměnila.

58.

Za těchto okolností mám za to, že přeprava dotčeného odpadu, nehledě na jeho klasifikaci podle Evropského katalogu odpadů, spadá do působnosti čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006, a vztahují se na ni tudíž ustanovení článku 11 tohoto nařízení, podle kterého mohou příslušné orgány místa odeslání vznést námitky k přepravě tohoto odpadu, založené mimo jiné na zásadách blízkosti a soběstačnosti v souladu se směrnicí 2008/98 ( 25 ).

59.

Pokud jde o článek 16 této směrnice, kterého se dovolává region a italská vláda, je třeba uvést, že podle odstavce 1 druhého pododstavce poslední věty tohoto článku mohou členské státy omezit přepravu odpadů ze zemí „s ohledem na životní prostředí, jak je uvedeno v [nařízení č. 1013/2006]“, a že tedy pro účely projednávané věci i samo toto ustanovení odkazuje na uvedené nařízení. Zmíněné ustanovení nicméně představuje nástroj k výkladu čl. 11 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, jelikož jsou v něm výslovně vyjádřeny zásady soběstačnosti a blízkosti, na něž toto posledně uvedené ustanovení odkazuje ( 26 ).

60.

Mimoto je třeba uvést, že na základě výslovného odkazu obsaženého v čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006 je v projednávané věci použitelný článek 11 tohoto nařízení, týkající se přepravy odpadů určených k odstranění, a nikoli článek 12 uvedeného nařízení, kterého se dovolává italská vláda, jenž se týká přepravy odpadů určených k využití. Skutečnost, že dotčený odpad měl být použit jako prostředek k výrobě energie, a tedy „využit“, je tedy irelevantní ( 27 ).

61.

Relevantní není v projednávané věci ani článek 13 směrnice 2008/98, jejž bez bližšího vysvětlení cituje předkládající soud, jelikož ten pouze obecně stanoví, že členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nakládání s odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí.

62.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že na přepravu dotčeného odpadu se ve smyslu čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1013/2006 vztahují ustanovení upravující odpady určené k odstranění, a to čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení ( 28 ) ve spojení s článkem 16 směrnice 2008/98, i když byl tento odpad zpracován postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho původní vlastnosti, byť po něm došlo ke změně klasifikace ve smyslu Evropského katalogu odpadů a jeho zařazení pod jinou položku. V tomto ohledu mám za to, že uvedeným katalogem a klasifikací, kterou stanoví, není dotčeno unijní právo v oblasti přepravy odpadů použitelné v projednávané věci.

63.

Druhou, doplňující otázkou se předkládající soud dotazuje, zda má Evropský katalog odpadů normativní povahu, nebo zda představuje pouze technickou certifikaci umožňující zajistit homogenní sledovatelnost všech odpadů.

64.

Odpověď na tuto otázku vyplývá z výše provedené analýzy, zejména z bodů 51 až 53 tohoto stanoviska.

65.

Je tedy třeba dospět k závěru, že seznam odpadů zahrnutých do Evropského katalogu odpadů nemá normativní povahu a není závazný, ale ž – jak bylo upřesněno v bodě 5 úvodní poznámky při jeho zavedení – slouží jako referenční nomenklatura obsahující společnou terminologii platnou v celé Unii za účelem efektivnějšího nakládání s odpady ( 29 ).

66.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) odpověděl následovně:

„Evropský katalog odpadů a jím zavedená klasifikace, jak jsou stanoveny v rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech, musí být vykládány v tom smyslu, že jimi nejsou dotčeny čl. 3 odst. 5 a článek 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, ve spojení s článkem 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, které jsou použitelné na přepravu směsného komunálního odpadu zpracovaného postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho původní vlastnosti, a to nehledě na klasifikaci tohoto odpadu podle Evropského katalogu odpadů.

Klasifikace ve smyslu Evropského katalogu odpadů není v tomto ohledu závazná.“