Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci T-509/09,

Portugalská republika, zastoupená původně L. Inez Fernandesem, A. Trindade Mimosou a A. Miranda Boavidou, poté L. Inez Fernandesem, H. Leitão a V. Coelhem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené A. Bouquetem a M. Afonso, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 14. října 2009, kterým byly výdaje související s nákupem dvou oceánských plavidel, částečně určených ke kontrole a sledování rybolovu, prohlášeny za nezpůsobilé k finanční podpoře Evropské unie na základě rozhodnutí Komise 2002/978/ES ze dne 10. prosince 2002 o výdajích, na něž lze poskytnout příspěvek, jejichž cílem je přispět k určitým činnostem stanoveným některými členskými státy v průběhu roku 2002 při provádění režimů kontrol, inspekcí a sledování v rámci společné rybářské politiky (neoficiální překlad) (Úř. věst. L 338, s. 33),

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení J. Azizi, předseda, S. Frimodt Nielsen a M. Kančeva (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. listopadu 2012,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

Právní rámec

1. Článek 296 ES, který byl použitelný v rozhodné době z hlediska skutkového stavu, zní následovně:

„1. Ustanovení [...] Smlouvy [o ES] nebrání použití následujících pravidel:

a) členský stát není povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti;

b) každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmějí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

2. Rada může na návrh Komise jednomyslným rozhodnutím změnit seznam výrobků, na něž se vztahuje odst. 1 písm. b), vypracovaný dne 15. dubna 1958.“

2. Rozhodnutí Rady 255/58 ze dne 15. dubna 1958 stanoví seznam uvedený v čl. 296 odst. 2 ES, jehož výňatky jsou převzaty v dokumentu Rady 14538/08 ze dne 10. listopadu 2008. Tento seznam stanoví konkrétně následující:

„Níže je uveden seznam zbraní, střeliva a válečného materiálu, včetně jaderných zbraní, na něž se vztahují ustanovení čl. 296 odst. 1 písm. b) [ES]:

[…]

9. Vojenská plavidla a jejich speciální vybavení:

a) vojenská plavidla jakéhokoli druhu;

[…]“ (neoficiální překlad)

3. Dvanáctý bod odůvodnění směrnice Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. L 199, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110) uvádí:

„[V]yjednávací řízení by mělo být považováno za výjimečné, a tudíž použitelné pouze v určitých vymezených případech.“

4. Článek 1 směrnice 93/36 stanoví:

„Pro účely této směrnice:

[…]

d) ‚otevřenými řízeními‘ se rozumějí ta vnitrostátní řízení, ve kterých všichni dodavatelé, jež mají zájem, mohou podat nabídku;

[…]

f) ‚vyjednávacími řízeními‘ se rozumějí ta vnitrostátní řízení, ve kterých zadavatelé konzultují dodavatele podle svého výběru a vyjednají s jedním nebo více z nich smluvní podmínky.“

5. Článek 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36 stanoví:

„1. Tato směrnice se nevztahuje na:

[…]

b) zakázky na dodávky, které jsou prohlášeny za tajné nebo jejichž provádění musí podle právních a správních předpisů platných v daných členských státech doprovázet zvláštní bezpečnostní opatření nebo pokud to vyžaduje ochrana základních bezpečnostních zájmů členského státu.“

6. Článek 3 směrnice 93/36 stanoví:

„Aniž jsou dotčeny články 2 a 4 a čl. 5 odst. 1, vztahuje se tato směrnice na všechny výrobky, na které se vztahuje článek 1 písm. a), včetně těch, na které se vztahují zakázky zadané zadavateli v oblasti obrany, s výjimkou výrobků, na něž se vztahuje čl. [296] odst. 1 písm. b) [ES].“

7. Rozhodnutí Rady 2001/431/ES ze dne 28. května 2001 o finančním příspěvku Společenství na některé výdaje členských států při provádění režimů kontrol, inspekcí a sledování v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 154, s. 22; Zvl. vyd. 04/05, s. 81) stanoví pravidla pro předkládání programů výdajů týkajících se uvedené politiky Komisi Evropských společenství, pro něž chtějí členské státy získat finanční příspěvek, jakož i výdaje, na něž lze poskytnout příspěvek.

8. Článek 1 rozhodnutí 2001/431 stanoví:

„Za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může Společenství poskytovat finanční příspěvek (dále jen ‚finanční příspěvek‘) na kontrolní programy zaváděné členskými státy na provádění režimů kontrol, inspekcí a sledování v rámci společné rybářské politiky stanovených nařízením Rady (EHS) č. 2847/93.

V kontrolních programech se uvedou cíle, prostředky kontroly a předpokládané výdaje, zejména pokud jde o opatření uvedená v článku 2.“

9. Článek 2 rozhodnutí 2001/431 stanoví:

„Finanční příspěvek lze poskytnout na určité výdaje, které jsou stanoveny v kontrolních programech a mají podporovat tato opatření:

[…]

e) nákup a modernizaci vybavení pro kontroly, inspekce a sledování.

[…]“

10. Článek 9 odst. 1 rozhodnutí 2001/431 stanoví:

„Finanční příspěvky na výdaje uvedené čl. 2 písm. e) pokryjí investice na nákup nebo modernizaci plavidel a letadel používaných pro kontroly, inspekce a sledování rybolovných činností.“

11. Článek 17 odst. 2 a 3 rozhodnutí 2001/431 stanoví následující:

„2. Při předložení žádosti o úhradu členské státy ověří a osvědčí, že se výdaje uskutečnily za podmínek stanovených tímto rozhodnutím a směrnicemi, které koordinují postupy při zadávání veřejných zakázek na služby, dodávky a stavební práce, a v souladu s pravidly uvedenými v bodě 4 části A přílohy II.

3. Vyplývá-li ze žádosti, že podmínky uvedené v odstavci 2 nebyly dodrženy, Komise celou situaci podrobně přezkoumá a požádá členský stát, aby předložil svá pozorování [vyjádření]. Potvrdí-li přezkoumání, že uvedené podmínky nejsou dodržovány, Komise určí členskému státu lhůtu, během níž musí tyto podmínky splnit. Pokud členský stát do uplynutí této lhůty podle doporučení nejednal, může Komise finanční příspěvek v příslušné oblasti snížit, pozdržet nebo zrušit […]“

12. Bod 4 části A přílohy II rozhodnutí 2001/431 zní následovně:

„Řádně vyplněné dotazníky o veřejných zakázkách musejí obsahovat odkaz na oznámení o nabídkovém řízení zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství . Nebylo-li oznámení v Úředním věstníku zveřejněno, příjemce osvědčí, že byly při zadávání veřejných zakázek dodrženy právní předpisy Společenství.

Komise může požadovat jakékoliv údaje, které považuje za nezbytné, aby mohla posoudit, zda byly při zadávání veřejných zakázek dodrženy právní předpisy Společenství.

[…]“

Skutečnosti předcházející sporu

13. Vláda Portugalské republiky se na základě Despacho conjunto č. 15/2001 (společné nařízení č. 15/2001, Diário da República, série II, ze dne 11. ledna 2001, s. 453 až 454) ze dne 19. prosince 2000 rozhodla koupit dvě oceánská hlídkovací plavidla určená ke kontrole a sledování vnitrostátního námořního prostoru, jakož i k boji proti znečištění moří. Pro jejich zhotovení zvolila vyjednávací řízení s Estaleiros Navais de Viana do Castelo SA.

14. Dne 15. dubna 2001 předložily portugalské orgány Komisi v souladu s rozhodnutím 2001/431 žádost o finanční příspěvek na investiční projekty definované v rámci svého programu sledování a kontroly rybolovné činnosti na tříleté období 2001–2003. Jeden z těchto projektů byl určen k obnově námořní kapacity oceánského dohledu a stanovil zhotovení dvou oceánských hlídkovacích plavidel, která byla ve výši 70 % určena ke kontrole a sledování rybolovné činnosti.

15. Dne 12. listopadu 2002 bylo zhotovení dvou oceánských hlídkovacích plavidel svěřeno společnosti Estaleiros Navais de Viana do Castelo.

16. Komise v rozhodnutí 2002/978/ES ze dne 10. prosince 2002 o výdajích, na něž lze poskytnout příspěvek, jejichž cílem je přispět k určitým činnostem stanoveným některými členskými státy v průběhu roku 2002 při provádění režimů kontrol, inspekcí a sledování v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 338, s. 33) přiznala na základě rozhodnutí 2001/431 finanční příspěvek na projekty předložené Portugalskou republikou v rámci jejího programu sledování a kontroly rybolovné činnosti na tříleté období 2001–2003. V příloze II tohoto rozhodnutí bylo stanoveno, že pro rok 2002 může být Portugalské republice přiznán maximální finanční příspěvek ve výši 13 510 837 eur.

17. Dne 16. ledna 2006 požádaly portugalské orgány Komisi, aby uhradila částku ve výši 6 732 322,75 eur z titulu příspěvku na financování nákupu dvou oceánských hlídkovacích plavidel, která byla objednána u společnosti Estaleiros Navais de Viana do Castelo.

18. Dne 6. února 2006 informovala Komise portugalské orgány o tom, že jejich žádosti vyhovět nemůže z důvodu, že potřebuje dodatečné informace týkající se důvodů, které vedly tyto orgány k využití vyjednávacího řízení o zadání zakázky, jež je vyhrazeno výlučně pro vojenská zařízení, zatímco dvě oceánská hlídkovací plavidla měla být ve výši 70 % určena ke kontrole rybolovné činnosti.

19. Dne 19. května 2008 se v návaznosti na výměnu korespondence konala schůze, jíž se účastnili úředníci Komise a portugalské orgány.

20. Dne 29. května 2009 informovala Komise portugalské orgány o tom, že má za to, že na výdaje, jejichž úhrada byla požadována, nelze poskytnout příspěvek, a že tedy žádná platba uskutečněna být nemůže. Komise v podstatě uvedla, že portugalské orgány tím, že pro účely nákupu dvou dotčených plavidel využily vyjednávací řízení, porušily pravidla pro zadávání veřejných zakázek, třebaže je tato podmínka požadována v čl. 17 odst. 2 rozhodnutí 2001/431. Komise poskytla portugalským orgánům lhůtu jednoho měsíce k tomu, aby jí zaslaly nové vyjádření.

21. Dne 7. července 2009 odpověděly portugalské orgány Komisi, přičemž zopakovaly, že postup nákupu dvou oceánských hlídkovacích plavidel proběhl v souladu s právními předpisy Evropské unie v oblasti veřejných zakázek. Kromě toho tyto orgány přiložily stanovisko portugalského ministerstva národní obrany a požádaly o nový přezkum dané věci ve světle argumentů uvedených v tomto stanovisku.

22. V dopise ze dne 14. října 2009 oznámila Komise portugalským orgánům své rozhodnutí, že na výdaje související s nákupem dvou oceánských hlídkovacích plavidel příspěvek poskytnout nelze, a rovněž uvedla, že rozpočtový závazek stanovený pro tento projekt, jehož se týká rozhodnutí 2002/978, byl zrušen (dále jen „napadené rozhodnutí“).

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

23. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. prosince 2009 podala Portugalská republika projednávanou žalobu.

24. Portugalská republika navrhuje, aby Tribunál:

– zrušil napadené rozhodnutí;

– nařídil Komisi, aby přijala rozhodnutí vyhovující žádostem o úhradu, které předložila v rámci rozhodnutí 2002/978;

– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

25. Komise navrhuje, aby Tribunál:

– zamítl žalobu;

– uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

26. Na základě zprávy soudkyně zpravodajky rozhodl Tribunál (první senát) o zahájení ústní části řízení.

27. Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 27. listopadu 2012.

Právní otázky

K přípustnosti druhého bodu n ávrhových žádání

28. Pokud jde o bod návrhových žádání Portugalské republiky směřující k tomu, aby Tribunál nařídil Komisi přijmout rozhodnutí, kterým by vyhověla žádostem o úhradu předloženým v rámci rozhodnutí 2002/978, stačí připomenout, že podle ustálené judikatury Tribunálu nenáleží ukládat orgánům příkazy. V souladu s článkem 264 SFEU má totiž Tribunál možnost pouze napadený akt jako celek nebo zčásti zrušit nebo žalobu zamítnout. Podle článku 266 SFEU následně přísluší dotčenému orgánu, aby přijal opatření vyplývající z rozsudku Tribunálu (v tomto smyslu viz usnesení Tribunálu ze dne 29. listopadu 1993, Koelman v. Komise, T-56/92, Recueil, s. II-1267, bod 18; rozsudky Tribunálu ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise, T-374/94, T-375/94, T-384/94 a T-388/94, Recueil, s. II-3141, bod 53, a ze dne 8. října 2008, Agrar-Invest-Tatschl v. Komise, T-51/07, Sb. rozh. s. II-2825, bod 27).

29. Druhý bod návrhových žádání je tedy třeba odmítnout jako nepřípustný.

K návrhu na zrušení

30. Na podporu své žaloby Portugalská republika uplatňuje v podstatě tři důvody. První žalobní důvod vychází z porušení rozhodnutí 2001/431 v rozsahu, v němž Komise nemohla legálně odmítnout přiznat jí požadované financování, jelikož splňovala podmínky stanovené v tomto rozhodnutí. Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení rozhodnutí 2001/431

31. Portugalská republika v podstatě tvrdí, že měla nárok na úhradu výdajů týkajících se nákupu dvou oceánských hlídkovacích plavidel, neboť na rozdíl od toho, co Komise tvrdila v napadeném rozhodnutí, neporušila unijní pravidla použitelná na veřejné zakázky.

32. Portugalská republika totiž tvrdí, že v projednávané věci dodržela své vnitrostátní právní předpisy, které provádějí všechna unijní pravidla použitelná na veřejné zakázky platná v rozhodné době, a to zejména směrnici 93/36. Tyto právní předpisy do vnitrostátního práva provedly konkrétně výjimky stanovené v článcích 2 a 3 uvedené směrnice.

33. Portugalská republika se vzhledem k tomu, že jsou oceánská hlídkovací plavidla, pro něž bylo financování požadováno, válečnými plavidly, na něž se vztahuje seznam uvedený v článku 296 ES (viz bod 2 výše), domnívá, že jí mohly být poskytnuty výjimky stanovené v článcích 2 a 3 směrnice 93/36, a že se tedy v projednávané věci neuplatní pravidla týkající se zadávání veřejných zakázek stanovená v této směrnici.

34. Kromě toho podle Portugalské republiky nemohla Komise za působnosti právní úpravy platné k datu, kdy Portugalská republika podala svou žádost o financování, legálně tuto žádost zamítnout z důvodu, že se rozhodla využít výjimky stanovené v článku 296 ES. Rozhodnutí o vyloučení vojenských plavidel z financování je navíc nespravedlivé, neboť členské státy, které se rozhodly pro zajištění kontroly rybolovu vojenskými pravidly, jsou tak penalizovány.

35. Komise tyto argumenty zpochybňuje.

36. Úvodem je nutno uvést, že neshoda mezi Portugalskou republikou a Komisí se v podstatě omezuje na otázku, zda se členský stát, který žádá o podporu Unie na základě rozhodnutí 2001/431 za účelem nákupu zařízení určených ke kontrole rybolovné činnosti, může odchýlit od unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek, když uplatní vojenskou povahu dotčených zařízení.

37. V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že rozhodnutí 2001/431 stanoví pravidla pro předkládání programů výdajů týkajících se společné rybářské politiky Komisi, pro něž chtějí členské státy získat finanční příspěvek, jakož i výdaje, na něž lze poskytnout příspěvek.

38. Z článku 2 písm. e), čl. 9 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 a 3 rozhodnutí 2001/431, jejichž ustanovení jsou uvedena v bodech 9 až 11 výše, přitom vyplývá, že finanční příspěvek Unie k nákupu plavidel skutečně používaných k zajištění kontroly a sledování rybolovu je na základě tohoto rozhodnutí možný pouze v případě, že se výdaje uskutečnily za podmínek stanovených uvedeným rozhodnutím a směrnicemi, které koordinují postupy při zadávání veřejných zakázek, k nimž patří směrnice 93/36.

39. Dodržení pravidel stanovených dotčenými směrnicemi se tak jeví jako předběžná podmínka k tomu, aby výdaje vynaložené členskými státy bylo možné považovat za způsobilé k finančnímu příspěvku Unie. Z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že rozhodnutí 2001/431, a zejména jeho čl. 17 odst. 2, stanoví, že spolufinancování Unií předpokládá použití uvedených směrnic ratione materiae . Tento výklad rozhodnutí 2001/431 je kromě toho podepřen bodem 4 části A přílohy II uvedeným v bodě 12 výše, který upřesňuje obsah informací nezbytných k ověření dodržení unijních právních předpisů v oblasti veřejných zakázek, které musejí být Komisi poskytnuty, aniž je ponechána otevřená sebemenší možnost, že by se tyto právní předpisy nemusely použít ratione materiae.

40. Cílem inherentním požadavku na dodržování podmínek stanovených směrnicemi, které koordinují postupy při zadávání veřejných zakázek, je totiž především plná transparentnost a plná kontrolovatelnost operací nákupu spolufinancovaných Unií. Kromě toho spolufinancování válečných plavidel Unií v zásadě nespadá pod společnou rybářskou politiku. V tomto ohledu jsou tedy podmínkami, které je třeba dodržet k umožnění takového spolufinancování, podmínky, které jsou uvedeny v ustanoveních těchto směrnic, které uvedené postupy upravují věcně.

41. V projednávané věci je přitom nesporné, že Portugalská republika, která si pro zhotovení dvou oceánských hlídkovacích plavidel zvolila vyjednávací řízení, měla za to, že není povinna dodržovat pravidla použitelná v oblasti zadávání veřejných zakázek. Portugalská republika totiž tím, že uplatnila čl. 2 odst. 1 písm. b) a článek 3 směrnice 93/36, jakož i své vnitrostátní právní předpisy provádějící uvedenou směrnici, měla za to, že zakázky dotčené v projednávané věci nespadají ratione materiae do působnosti uvedené směrnice.

42. S ohledem na předcházející je však třeba mít za to, že členský stát nemůže na základě rozhodnutí 2001/431 zaprvé požadovat spolufinancování Unie pro nákup plavidel, která jsou určena v plném rozsahu nebo zčásti k cílům kontroly a sledování rybolovu, který musí v souladu s uvedeným rozhodnutím dodržovat pravidla v oblasti zadávání veřejných zakázek, a zadruhé rozhodnout o tom, že tatáž pravidla nepoužije, když uplatní čl. 296 odst. 1 písm. b) ES z důvodu vojenské povahy nakupovaného materiálu.

43. Předcházející úvahy nemůže zpochybnit argument Portugalské republiky, podle něhož bylo upřesněno, že členským státům nemůže být přiznána žádná výjimka z pravidel v oblasti veřejných zakázek založená na článku 296 ES, až v okamžiku následujícím poté, co Komisi předložila svou žádost o finanční příspěvek, a sice při přijetí nařízení Komise (ES) č. 391/2007 ze dne 11. dubna 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 861/2006, pokud jde o výdaje vzniklé členským státům při provádění monitorovacích a kontrolních systémů použitelných pro společnou rybářskou politiku (Úř. věst. L 97, s. 30).

44. V tomto ohledu je zajisté třeba uvést, že k výslovnému upřesnění, že výdaje uskutečněné v souvislosti s plavidly určenými ke kontrole rybolovu nemohou být předmětem žádné výjimky z unijních pravidel v oblasti veřejných zakázek, pokud jde o článek 296 ES, došlo skutečně až v návaznosti na přijetí nařízení č. 391/2007. Rovněž tak je třeba uvést, že nařízení č. 391/2007 nebylo použitelné v projednávané věci ratione temporis, jelikož vstoupilo v platnost k datu, které následovalo po datu, kdy byla podána žádost o finanční příspěvek Portugalské republiky. Z této okolnosti však nelze vyvodit, že právní předpisy použitelné do tohoto data umožňovaly členským státům získat finanční podporu Unie za účelem nákupu plavidel v rámci společné rybářské politiky, a zároveň se odchylovat od pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek s uplatněním článku 296 ES. V tomto ohledu je třeba mít podobně jako Komise za to, že i před upřesněním, které zavedlo nařízení č. 391/2007, vyplývalo z podmínek stanovených v rozhodnutí 2001/431, že členské státy, které zamýšlejí uplatnit možnost odchýlit se od obecných pravidel, když uplatňují článek 296 ES, nemohou současně žádat o finanční příspěvek Unie v souvislosti s nákupem zařízení sloužících ke kontrole rybolovu.

45. Kromě toho je nutno konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Portugalská republika, rozhodnutí 2001/431 nebrání tomu, aby členské státy, které úkoly kontroly a sledování rybolovu svěřují vojenským silám, získaly financování stanovené pro provádění této společné politiky. Je zajisté pravda, že v rozsahu, v němž uvedené rozhodnutí vyžaduje, aby byla dodržována pravidla v oblasti veřejných zakázek, se tyto členské státy nemohou odchýlit od obecného režimu použitelného na veřejné zakázky a požadovat financování Unie. Naproti tomu čl. 296 odst. 1 písm. b) ES nebrání tomu, aby se členské státy, které zamýšlejí nakoupit vojenská zařízení spadající do působnosti tohoto ustanovení, nicméně rozhodly podrobit se společným postupům v oblasti zadávání veřejných zakázek, a mohly tedy požadovat finanční příspěvek stanovený v rozhodnutí 2001/431. Je tedy třeba odmítnout argument, který Portugalská republika vyvozuje z údajné nespravedlivosti – vzhledem k členským státům, které zvolily využít vojenských prostředků k zajištění kontroly rybolovu – skutečnosti, že jsou ze spolufinancování Společenství vyloučena zařízení nabytá mimo obecných postupů zadávání veřejných zakázek na základě výjimky stanovené v čl. 296 odst. 1 písm. b) ES.

46. Pokud jde o čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36, je třeba připomenout, že se podle tohoto ustanovení uvedená směrnice nevztahuje na zakázky na dodávky, které jsou prohlášeny za tajné nebo jejichž provádění musí podle právních a správních předpisů platných v daných členských státech doprovázet zvláštní bezpečnostní opatření nebo pokud to vyžaduje ochrana základních bezpečnostních zájmů členského státu.

47. Jak bylo rozhodnuto (viz bod 39 a násl. výše), spolufinancování Unií na základě rozhodnutí 2001/431 předpokládá použití ustanovení, která věcně upravují postupy při zadávání veřejných zakázek stanovené v relevantních směrnicích. I za předpokladu, že by členský stát mohl uplatňovat výjimku stanovenou v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36 a požadovat spolufinancování podle rozhodnutí 2001/431, je však nutno konstatovat, že Portugalská republika neprokázala, že byly v projednávané věci splněny podmínky pro použití uvedené výjimky.

48. Úvodem je totiž třeba uvést, že jak vyplývá ze spisu, zakázka na dodávky týkající se nákupu dvou oceánských hlídkovacích plavidel nebyla prohlášena za tajnou, neboť společné nařízení č. 15/2001, vyhlášené v Diário da República, zmiňuje rozhodnutí Portugalské republiky koupit dvě válečná plavidla a zvolit vyjednávací řízení o zadání zakázky se společností Estaleiros Navais de Viana do Castelo.

49. Následně je třeba uvést, že Portugalská republika k odůvodnění výjimky z obecných pravidel v oblasti zadávání zakázek na dodávky uplatňuje ochranu základních bezpečnostních zájmů státu nebo zvláštní bezpečnostní opatření doprovázející dotčené dodávky.

50. Je však třeba konstatovat, že se Portugalská republika omezuje na uplatnění důvěrnosti citlivých informací, souvisejících s rozvojem a instalací vojenského komunikačního softwaru umístěného na oceánských hlídkovacích plavidlech, aniž však uvádí sebemenší konkrétní skutečnost, pokud jde o zvláštní bezpečnostní opatření, která musejí doprovázet dodávku oceánských hlídkovacích plavidel, jakož i důvody, pro něž měla za to, že by byl cíl ochrany důvěrného charakteru některých údajů zajištěn hůře v případě, že by toto zhotovení bylo svěřeno jiným společnostem, než je společnost Estaleiros Navais de Viana do Castelo.

51. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury nutnost uložit povinnost důvěrnosti nijak nebrání použití výběrového řízení na zadávání zakázek (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2008, Komise v. Itálie, C-337/05, Sb. rozh. s. I-2173, bod 52). Kromě toho jak Komise správně uvádí, požadavky týkající se důvěrnosti mohly být zohledněny zejména v rámci podmínek účasti v řízení nebo při posuzování návrhů prostřednictvím stanovení podkritéria pro zadání týkajícího se opatření ochrany důvěrnosti informací.

52. Použití čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36 – i za předpokladu, že by toto ustanovení bylo použitelné – se tudíž zdá být pro odůvodnění nákupu oceánských hlídkovacích plavidel na základě vyjednávacího řízení nepřiměřené vzhledem k cíli, jímž je zabránění zpřístupnění citlivých informací týkajících se výroby uvedených plavidel. Portugalská republika totiž neprokázala, že takového cíle nemohlo být dosaženo v rámci takového výběrového řízení, jaké je stanoveno touto směrnicí (výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie, bod 53).

53. Z toho vyplývá, že v projednávané věci pouhé konstatování – jak učinila Portugalská republika – že dotčené dodávky jsou prohlášeny za tajné, že jsou doprovázeny speciálními bezpečnostními opatřeními a že je nezbytné je vyloučit z působnosti unijních pravidel pro ochranu základních zájmů bezpečnosti státu nemůže stačit k tomu, aby bylo v případě neexistence jakéhokoli důkazu prokázáno, že výjimečné okolnosti odůvodňující výjimky stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 93/36 skutečně existují.

54. Portugalská republika tedy není oprávněna tvrdit, že se směrnice 93/36 na základě svého čl. 2 odst. 1 písm. b) na dotčenou zakázku nepoužije.

55. Z předcházejícího vyplývá, že žádný z argumentů uplatněných Portugalskou republikou nemůže obstát k odůvodnění, že na základě rozhodnutí 2001/431 mohla požádat o finanční příspěvek Unie k nákupu dvou oceánských hlídkovacích plavidel, aniž by musela dodržovat pravidla při zadávání zakázek stanovená ve směrnici 93/36.

56. Portugalská republika tím, že zvolila vyjednávací řízení, přitom v projednávané věci nedodržela pravidla stanovená v uvedené směrnici, jejíž článek 6 ukládá zadavatelům, kteří zadávají veřejnou zakázku, aby použili otevřené řízení nebo omezené řízení, ledaže zakázka spadá pod jeden z výjimečných případů taxativně vyjmenovaných v odstavcích 2 a 3 uvedeného článku.

57. V projednávané věci je nutno konstatovat, že dotčená zakázka nespadá pod žádný z případů uvedených v čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice 93/36 – což ostatně Portugalská republika ani netvrdí – takže Komise mohla správně dospět k závěru, že v rozsahu, v němž tento členský stát zvolil vyjednávací řízení při nákupu dvou sporných plavidel, nesplnil požadavky stanovené v uvedené směrnici. Za těchto okolností Komise mohla mít legálně za to, že výdaje související s nákupem dvou oceánských hlídkovacích plavidel je třeba prohlásit za nezpůsobilé k finanční podpoře na základě rozhodnutí 2001/431.

58. S ohledem na předcházející je třeba první žalobní důvod zamítnout.

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

59. Druhým žalobním důvodem Portugalská republika tvrdí, že Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání. Má v podstatě za to, že Komise tím, že přijala žádost o finanční podporu, kterou Portugalská republika předložila na základě rozhodnutí 2001/431, jí poskytla ujištění o získání financování pro nákup oceánských hlídkovacích plavidel. Portugalská republika dodává, že Komise ji při ověřování žádosti o finanční podporu, a zejména při přijetí rozhodnutí 2002/978 měla informovat o tom, že vyjednávací řízení nebylo platné pro nákup obou dotčených plavidel.

60. Komise tyto argumenty zpochybňuje.

61. Pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se právo domáhat se ochrany legitimního očekávání, které je jednou ze základních unijních zásad, vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že unijní správa u něj tím, že mu poskytla konkrétní ujištění, vyvolala podloženou naději (viz rozsudky Tribunálu ze dne 19. března 2003, Innova Privat-Akademie v. Komise, T-273/01, Recueil, s. II-1093, bod 26 a citovaná judikatura, a ze dne 18. ledna 2006, Regione Marche v. Komise, T-107/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 129).

62. Zásada ochrany legitimního očekávání však nemůže bránit zrušení podpory Společenství, jestliže podmínky stanovené pro přiznání uvedené podpory nebyly zjevně splněny (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 29. září 1999, Sonasa v. Komise, T-126/97, Recueil, s. II-2793, bod 39, a ze dne 14. prosince 2006, Branco v. Komise, T-162/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 123 a citovaná judikatura).

63. Kromě toho Portugalská republika neuplatňuje žádný důkaz o tom, že by jí Komise poskytla ujištění, co se týče skutečnosti, že na sporné výdaje lze poskytnout příspěvek v případě použití vyjednávacího řízení. V každém případě z přezkumu prvního žalobního důvodu vyplývá, že by taková ujištění byla protiprávní. Z toho vyplývá, že Portugalská republika neprokázala, že jsou v projednávané věci splněny podmínky vyžadované judikaturou připomenutou v bodech 61 a 62 výše.

64. V důsledku toho je třeba druhý žalobní důvod zamítnout.

Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatku odůvodnění

65. Třetím žalobním důvodem má Portugalská republika za to, že je napadené rozhodnutí stiženo nedostatkem odůvodnění, jelikož v něm Komise neuvádí skutečnosti, které odůvodňují její zamítnutí úhrady.

66. Komise tyto argumenty zpochybňuje.

67. Pokud jde o povinnost uvést odůvodnění, je třeba připomenout, že podle ustálené judika tury musí být požadavek odůvodnění posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. října 1995, Nizozemsko v. Komise, C-478/93, Recueil, s. I-3081, body 48 a 49, a ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C-487/06 P, Sb. rozh. s. I-10515, bod 172).

68. Tak je tomu tím spíše, když členské státy byly úzce zapojeny do procesu vypracování sporného aktu, a tudíž znají důvody, které vedly k přijetí tohoto aktu (výše uvedený rozsudek Nizozemsko v. Komise, bod 50, a rozsudek Soudního dvora ze dne 9. září 2004, Španělsko v. Komise, C-304/01, Sb. rozh. s. I-7655, bod 50).

69. Kromě toho měl Soudní dvůr za to, že prováděcí akt splňuje povinnost uvést odůvodnění, jestliže obsahuje výslovný odkaz na ustanovení nařízení, na němž je tento akt založen, a umožňuje tak rozpoznat kritéria, která vedla k jeho přijetí (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 18. března 1975, Deuka, 78/74, Recueil, s. 421, bod 6; ze dne 27. září 1979, Eridania-Zuccherifici nazionali a Società italiana per l’industria degli zuccheri, 230/78, Recueil, s. 2749, body 14 až 16, a ze dne 14. ledna 1981, Denkavit Nederland, 35/80, Recueil, s. 45, body 33 až 36).

70. V projednávané věci je třeba uvést, že přijetí napadeného rozhodnutí předcházela schůze a výměna korespondence. Kromě toho napadené rozhodnutí odkazuje na dopis ze dne 29. května 2009, zaslaný portugalským orgánům na základě čl. 17 odst. 3 rozhodnutí 2001/431, v němž Komise uvedla podrobně důvody, které ji v návaznosti na přezkum spisu vedly k závěru, že na dotčené výdaje nelze poskytnout příspěvek (viz bod 20 výše).

71. Je přitom třeba poznamenat, že kontext, v němž bylo napadené rozhodnutí přijato, a odůvodnění v něm obsažené umožnily Portugalské republice se v řízení účinně bránit a uplatnit za tímto účelem argumenty a umožňují rovněž pochopit úvahy Komise při přijetí napadeného rozhodnutí.

72. Vzhledem k tomu, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, musí být třetí žalobní důvod zamítnut.

73. Z toho vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta.

K nákladům řízení

74. Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

75. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Portugalská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Výrok

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1) Žaloba se zamítá.

2) Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.