Věc C‑430/15

Secretary of State for Work and Pensions

proti

Tolley

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom)

„Řízení o předběžné otázce – Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Složka ‚péče‘ příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené osoby (disability living allowance) – Osoba pojištěná pro případ stáří, která s konečnou platností ukončila veškerou výdělečnou činnost – Pojmy ‚dávka v nemoci‘ a ‚dávka v invaliditě‘ – Možnost výplaty dávky do zahraničí“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 1. února 2017

1. Sociální zabezpečení–Migrující pracovníci–Unijní právní úprava–Osobní působnost–Pracovník ve smyslu nařízení č. 1408/71–Pojem–Osoba pojištěná pro případ stáří v rámci systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele, který označuje tuto osobu jako zaměstnanou osobu–Zahrnutí–Úmrtí této osoby před dosažením důchodového věku–Neexistence vlivu

   [Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 1 písm. a)]

2. Sociální zabezpečení–Migrující pracovníci–Unijní právní úprava–Věcná působnost–Složka „péče“ příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené osoby–Pojetí jako dávky v nemoci, a nikoliv jako dávky v invaliditě

   [Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 4 odst. 1 písm. a)]

3. Sociální zabezpečení–Migrující pracovníci–Použitelné právní předpisy–Osoba, která nabyla nároky na starobní důchod z titulu příspěvků odváděných během daného období do systému sociálního zabezpečení členského státu–Skutečnost, že později tato osoba již nepodléhala právním předpisům tohoto členského státu–Přípustnost

   [Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 13 odst. 2 písm. f) a příloha VI, a nařízení Rady č. 574/72, článek 10b]

4. Sociální zabezpečení–Migrující pracovníci–Zdravotní pojištění–Právní úprava příslušného státu, která nárok na složku „péče“ příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené osoby váže na podmínku bydliště a pobytu na území tohoto členského státu–Nepřípustnost–Zachování poskytování dávek přiznaných příslušným státem po přemístění bydliště do jiného členského státu–Podmínka–Povolení k přemístění bydliště do jiného členského státu vydané příslušnou institucí

   [Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 22 odst. 1 písm. b) a čl. 22 odst. 2]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 38, 40–42)

2.  Taková dávka, jako je složka „péče“ příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené osoby (disability living allowance), představuje dávku v nemoci ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 307/1999 ze dne 8. února 1999.

   Okolnost, že pro účely poskytnutí složky „péče“ DLA musí omezení mobility trvat podstatnou dobu, totiž nemůže změnit účel této dávky, kterým je zlepšit kvalitu života osob odkázaných na péči třetího (obdobně viz rozsudek ze dne 18. října 2007, Komise v. Parlament a Rada, C‑299/05, EU:C:2007:608, bod 63).

   Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že dávkám v nemoci ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 musí být postaveny na roveň takové dávky, jaké jsou dotčeny v původním řízení a které pokrývají riziko odkázanosti na péči třetího, přestože na rozdíl od dávek v nemoci stricto sensu nemají být v zásadě vypláceny krátkodobě a mohou se zejména na základě svých prováděcích pravidel vyznačovat vlastnostmi, které se ve skutečnosti do jisté míry blíží rovněž odvětvím invalidity a stáří (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. června 2011, da Silva Martins, C‑388/09, EU:C:2011:439, body 47 a 48).

   (viz body 53–55, výrok 1)

3.  Článek 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 307/1999, musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že osoba nabyla nároky na starobní důchod z titulu příspěvků odváděných během daného období do systému sociálního zabezpečení členského státu, nebrání tomu, aby později tato osoba již nepodléhala právním předpisům tohoto členského státu. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby s ohledem na okolnosti sporu, který mu byl předložen, a ustanovení použitelného vnitrostátního práva určil, od kterého okamžiku přestanou být tyto právní předpisy použitelné na uvedenou osobu.

   Jak je totiž upřesněno v čl. 10b nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/71 (Úř. věst. 1972, L 74, s. 1), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2195/91 ze dne 25. června 1991 (Úř. věst. 1991, L 206, s. 2), den a podmínky, za kterých právní předpisy členského státu přestávají být použitelné na osobu uvedenou v čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71, se určují v souladu s uvedenými právními předpisy.

   Kromě toho je třeba při určení okamžiku, od kterého se právní předpisy členského státu na danou osobu přestanou vztahovat, zohlednit případně také ustanovení přílohy VI posledně uvedeného nařízení, která uvádí zvláštní postupy při uplatňování právních předpisů některých členských států.

   (viz body 65, 66, 69, výrok 2)

4.  Článek 22 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 307/1999, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby právní předpisy příslušného státu vázaly nárok na takovou dávku, jaká je dotčená v původním řízení, na podmínku bydliště a pobytu na území tohoto členského státu.

   Článek 22 odst. 1 písm. b) a čl. 22 odst. 2 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 307/1999, musí být vykládány v tom smyslu, že osoba, která se nachází v takové situaci, jaká je dotčená v původním řízení, si zachovává nárok na pobírání dávek uvedených v tomto prvním ustanovení po přemístění svého bydliště do jiného členského státu, než je příslušný stát, pod podmínkou, že za tímto účelem obdržela povolení.

   (viz bod 93, výrok 3)