Věc C‑201/13

Johan Deckmyn

a

Vrijheidsfonds VZW

v.

Helena Vandersteen a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná hof van beroep te Brussel)

„Řízení o předběžné otázce — Směrnice 2001/29/ES — Autorské právo a práva s ním související — Právo na rozmnožování — Výjimky a omezení — Pojem ‚parodie‘ — Autonomní pojem unijního práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 3. září 2014

1. Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 2001/29 — Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti — Právo na rozmnožování, právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti — Výjimky a omezení — Užití pro účely parodie — Parodie — Autonomní pojem unijního práva

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 5 odst. 3 písm. k)]

2. Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 2001/29 — Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti — Právo na rozmnožování, právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti — Výjimky a omezení — Užití pro účely parodie — Pojem „parodie“ — Uplatnění této výjimky, které musí respektovat přiměřenou rovnováhu mezi dotčenými zájmy a právy — Posouzení vnitrostátním soudem

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, články 2 a 3 a čl. 5 odst. 3 písm. k)]

1.  Článek 5 odst. 3 písm. k) směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „parodie“ uvedený v tomto ustanovení představuje autonomní pojem unijního práva.

   (viz bod 17, výrok 1)

2.  Článek 5 odst. 3 písm. k) směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že podstatné znaky parodie jsou, že evokuje existující dílo a přitom se od něj zřetelně liší a že je komická nebo ironická. Pojem „parodie“ ve smyslu tohoto ustanovení nemusí splňovat podmínky, podle kterých by parodie měla vykazovat původní osobitost jinak než skrze zřetelné odlišnosti od parodovaného původního díla, měla by být racionálně připsatelná jinému autorovi než samotnému autorovi původního díla, měla by se týkat samotného původního díla nebo by měla uvádět zdroj parodovaného díla.

   Uplatnění výjimky pro parodii ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice 2001/29 v určité konkrétní situaci musí respektovat přiměřenou rovnováhu mezi zájmy a právy osob uvedených v článcích 2 a 3 této směrnice na straně jedné a svobodou projevu uživatele chráněného díla, který se dovolává výjimky pro parodii ve smyslu citovaného čl. 5 odst. 3 písm. k), na straně druhé.

   Předkládající soud musí s přihlédnutím ke všem okolnostem věci v původním řízení posoudit, zda uplatnění výjimky pro parodii ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice 2001/29 za předpokladu, že dotčená kresba naplňuje uvedené podstatné znaky parodie, respektuje tuto přiměřenou rovnováhu.

   (viz body 33–35, výrok 2)